Skip to main content

Full text of "Zprávy o zasedání královské ceske spolecnosti nauk"

See other formats




, 



i 






ífyf 



T> , • . 



■■ 
v. i 



HARVARD UNIVERSITY. 




LIBRARY 



MUSEUM OF COMPARATIVE ZOOLOGY. 



sm 




JLuŇud.lH-.lVftf. 





Inr^ 




&b 





fiJÍ 



Sitzungsberichte 



der konigl. bohmischen 



(n n isiiffli 



KATHEMATISGH • NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. 



1892. 



VĚSTNÍK 



l 



královské 



ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. 



f 



TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ. 











^$JL^~* 



■-^-»^> 





VĚSTNÍK 



KRÁLOVSKÉ 



České společnosti nauk. 



TŘÍDA MATHEMAT1CK0 - PŘÍRODOVĚDECKÁ. 



ROÓNlK 1893. 



S 7 tabulkami a 9 dřevoryty. 



-<&>- 



V PRAZE 1893. 

NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁU! 
V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE. 



SITZUNGSBERIGHTE 



DER KONIGL. BÓHMISCHEN 






MATHEMAT1SCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. 

AUG141B94 

JAHEGANG 1893. 



Miť'7 Tafeln und 9 Holzschnitten. 



-<V§3>- 



PRAG 1893. 

VERLAG DER KONIGL. BÓHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEH. 
IN COMMISSION BEI FR. ŘIVNÁČ. 









Seznam přednášek 

konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké 

roku 1892. 



Dne 8. ledna. 

Studnička, prof. dr. F. J. : O algorismu Krištána z Prachatic. 

Hansgirg, prof. dr. A.: O sladko vodních řasách a bakteriích tyrol- 
ských a českých. 

Palacký, prof. dr. J. : Orometrie pohoří česko-moravského. 

Slavík, dr. A. : O křídovém útvaru v Čechách a v zemích sou- 
sedních. 



Dne 19. února. 

Palacký, prof. dr. J. : O rozšíření želv na zemi. 
Zahálka, prof. Čeněk: O slepenci Mlčechvostském. 



Dne 18. března. 

Teixeira, prof. F. Gomes: Poznámka o elliptických funkcích. 
Rogel, prof. F.: Příspěvek k theorii vyšších integrálů. 
Zahálka, prof. Č. : O bludivých valounech a o gagatu ve smolném 
uhlí u Proboštova. 



Dne 6. května. 

Hansgirg, prof. dr. A.: O nových mořských řasách a bakteriích 

z přímoří a Dalmácie. 
Vejdovský, prof. dr. F. : Zprávy organogenické. 



Verzeickniss der Vortráge, 

welche in den Sitzungen der mathematísch - naturwissensGhaftlichen Classe 

im Jahre 1893 abgehalten wurden. 



Den 8. Januar. 

Studnička, Prof. Dr. F. J. : Uber den Algorismus Křišťan's von 

Prachatic. 
Hansgirg, Prof. Dr. A.: Uber Siisswasser-Algen und Bacterien 

von Tirol und Bóhmen. 
Palacký, Prof. Dr. J. : Ořometrie des bohmisch-ináhrischen Gebirges. 
Slavík, Dr. A. : Uber die Kreideformation in Bohmen und den 

Nachbarlándern. 

Den 19. Februar. 

Palacký, Prof. Dr. J. : Uber die Verbreitung der Schildkróten auf 

der Erde. 
Zahálka, Prof. V.: Uber ein Conglomerat aus der Gegend von 

Mlčechvost bei Welwarn. 

Den 18. Márz. 

T e i x e i r a, Prof. F. Gomes : Bemerkungen uber elliptische Functionen. 
Rogel, Prof. F.: Beitrag zur Theorie der hoheren Integrále. 
Zahálka, Prof. V.: Uber erratische Geschiebe und uber Gagat- 
kohle aus der Pechkohle von Proboscht. 

Den 6. Mai. 

Hansgirg, Prof. Dr. A.: Uber neue Meeresalgen und Bakterien 

vom Kiistenland und Dalmatien. 
Vejdovský, Prof. Dr. F. : Organogenische Mittheilungen. 



YI Seznam přednášek. 

Dne 24. června. 
Studnička, prof. dr. F. J. : O některých obdobách mezi Ludolfinou 
a Laisantinou. 

Dne 8. července. 

Studnička, prof. dr. F. J. : Příspěvek k nauce o nekonečných řetěz- 
cích. 

Palacký, prof. dr. J. : O zeměpisném rozšíření ryb na Madagas- 
karu. 

Dne 7. října. 
Palacký, prof. dr. J. : O nutnosti a užitku geologických revolucí. 
Kůpper, prof. K. : Geometrické pozorování na základě theorie 

o funkcích. 
Rogel, prof. F. : Trigonometrické dedukce. 

Dne 21. října. 

Vrba, prof. dr. K. : O nových nálezech nerostů v Cechách. 

Vaňha, prof. F. : O nových hlístech řepních. 

Pisařovic K. a Babor J. : Rhynchodesmus terrestris v Čechách. 

Dne 4. listopadu. 

Velenovský, prof. dr. J. : O nových dodatcích ku floře bulharské- 

Procházka, V. J. : Předběžná zpráva o stratigrafických a faunisti- 

ckých poměrech nejzazší části miocaenu západní Moravy. 

Dne 18. listopadu. 

Čelakovský, prof. dr. L. : O poměru mezi Rumex acetoselloides 

Balansa a Rumex angiocarpus Murbeck. 
K ii p p e r , prof. K. . O stanovení skupin minimalných pro C m . 
Zahálka, prof. Č. : O útvaru křídovém v Milešově v Českém Stře- 

dohoří. 

Dne 2. prosince. 

Palacký, prof. dr. J. : O endemismu evropské flory. 
Sitenský, prof. dr. F. : O geologických poměrech okolí Tábor- 
ského. 



Verzeichniss der Vortráge. VII 

Den 24. Juni. 

Studnička, Prof. Dr. F. J. : Uber einige Analogien zwischen der 
Ludolfine und der Laisantine. 

Den 8. Jnli. 
Studnička, Prof. Dr. F. J.: Beitrag zurTheorie unendlicher Ketten- 

brůche. 
Palacký, Prof. Dr. J. : Uber die geographisehe Verbreitung der 

Fische auf Madagaskar. 

Den 7. Oktoběr. 
Palacký, Prof. Dr. J.: Uber die Nothwendigkeit und den Nutzen 

der geologischen Kevolutionen. 
Kiipper, Prof. K.: Geometrische Betrachtungen auf Grundlage der 

Functionstheorie. 
Kogel, Prof. F. : Trigonometrische Entwickelungen. 

Den 21. Oktober. 

Vrba, Prof. Dr. K.: Uber neue Mineral-Vorkommen in Bóhmen. 

Vaňha, Prof. F.: Uber neue Ruben- Nematoden. 

Písařovic K. u. Babor J.: Rhynchodesmus terrestris in Bohmen. 

Den 4. November. 

Velenovský, Prof. Dr. J. : Uber neue Nachtráge zur Flora von 

Bulgarien. 
Procházka, V. J.: Vorláufiger Bericht uber die stratigraphischen 

und faunistischen Verháltnisse des westlichen Miocaengebietes 

von Máhren. 

Den 18. November. 

Čelakovský, Prof. Dr. L.: Uber das Verháltniss des Rumex ace- 
toselloides Balansa zum Rumex angiocarpus Murbeck. 

Kiipp er, Prof. C. : Uber die Bestimmung der Minimalgruppen fur C m . 

Zahálka, Prof. V.: Uber die Kreideformation von Mileschau im 
bóhm. Mittelgebirge. 

Den 2. December. 

Palacký, Prof. Dr. J. : Uber den Endemismus der europáischen Flora. 
Sitenský, Prof. Dr. F. : Uber die geologischen Verháltnisse der 
Umgegend von Tábor. 



VIII Seznam přednášek. 

Dne 16. prosince. 

Palacký, prof. dr. J. : O ptactvu Západní Asie s ohledem na theorii 

Elvesovu. 
Kuš ta, prof. J.: Příspěvky k seznání nejstarších zkamenělin českých 

a evropských vůbec. 
Procházka, V. J. : Ku stratigrafii oncoforových usazenin okolí 

ivančicko-oslavanského na Moravě. 
Procházka V. J. : I. Příspěvek ku poznání rázu zvířeny mořských 

jílů a slínů severozápado- a středomoravské oblasti. 
Počta, dr. F. : O geologickém profilu na nádraží dráhy císaře 

Františka Josefa v Praze. 



Verzeichniss der Vortráge. IX 

Den 16. December. 

Palacký, Prof. Dr. J.: Uber die Vogelwelt West-Asiens mit Rtick- 

sicht auf El ves Theorie. 
Kuš ta, Prof. J. : Beitráge zur Kenntniss der áltesten Versteinerun- 

gen von Bóhmen und Europa iiberhaupt. 
Procházka, V. J. : Zur Stratigraphie der oncophoren Ablagerungen 

der Gegend von Ivančic und Oslavan in Máhren. 
Procházka, V. J.: I. Beitrag zur Kenntniss der Fauna in den 

Meeres-Letten und Mergel im nordwestlichen- und centrál en 

Máhren. 
Počta, Dr. F. : Uber das geologische Profil im Bahnhofe der Kaiser 

Franz-Joseťs Bahn in Prag. 



PŘEDNÁŠKY 
■v sezeištích: t^íid-^- 

MATHEMATICRO - PŘÍRODOVĚDECKÉ, 



VORTRÁGE 

I 2>T DEN SITZTJNGEN 



DER 



MATHEMATISCH-MTURWISSENSC1UFTL1CHEN CLASSE. 



DRUCK VON DR. ED. GRÉGR IN PRAG 1892. 



1. 
Arithmetische Relationen 

Von F. Rogel in Brunn. 
(Vorgelegt den 9. Oktober 1891.) 

Wenn sich eine stetige Function f(x) nach den Functionen 

/y>íl sytil 

1"=^' r=r x ^ l ^- xn \ ( n = *> 2 > • • o 

entwickeln lásst, was, wie spáter bewiesen werden wird, nur auf eine 
einzige Art geschelien kann, so hat der Coěfficient des w-ten Gliecles 
die Form 



0\n\ = ^(-l)»\\£l (1) 



Hierin bedeutet c m eine Combination ohne Wiederholung der 
(i in der Veránderlichen n enthaltenen Primzalen zur m-ten Classe, 
nnd erstreckt sich die Summierung tiber alle moglichen Combinatio- 
nen von der o-ten bis zur m = jt-ten Classe, wobei c = 1 angenom- 
men wird. Durch die Bezeichnung 

0\n\ 

sollen diese Coéfficienten als zalentheoretische Functionen gekenn- 
zeichnet werden. 

Eine besondere Art dieser Functionen ist die mit q> | n | bezeich- 
nete Anzal der zu n teilerfremden Zalen <C n. 

Geeignete Substitutionen u. wiederholte Diíferentiationen fúhren 
zu Beziehungen zwischen den Coéfficienten dieser an und fíir sich 
bemerkenswerten Reihen-Entwickelungen und schliesslich zu Darstel- 
lungen dieser arithmetischen Abhangigkeiten durch stetige Functionen. 

i* 



F. Bogel 



X 

I. Entwickelungen nach 



1 — x n ' 



Bezeichnet c m irgend eine aus sammtlichen Primzalen (rnit Aus- 
schluss der Einheit) gebildete Combination ohne Wiederholung zur 
íw-ten Classe und ersetzet man in der sich uber alle Classen u. Com- 
binationen erstreckenden Šumme 



%^-Vr-l 



die Briiche durch die gleichwertigen geometrischen Reihen 

/ , x°™ r 

r = l 

so heben sich alle Potenzen mit Ausnahme der ersten; denn es ist 

- =Z X -\- X 2 -\- X* -\- X* -\- X 5 -\- X 6 -\- X 1 -\- . . . 

. ■ ■ , /v» * ___ rvt^ ___ /v* 6 

1 ar 

1 ÍC 3 ' 

1 £C S ~~ 



„2.3 



H-l_._aj2.-3- • • • + *' 



íc ^r~i řc c i , ^~i íc c 2 , 

1 — x __-l 1 — íc c i "^ ____ 1 — ÍC C 2 



oder 



u. wenn £ r fur # geschrieben wird 



Arithmetische ReJationen. 



•Ifb — OJ - « 



^ = 2j(-^ir2 J tz-=' 



wo sich die zweite Suitmie auf alle Combinationen derselben Classe 
m bezieht. 

Diese Fundamental-Gleichung gestattet die Transformation ir- 
gend einer Potenzreihe mit nicht negativen Exponenten 

co 
fW^zJ^ArX* (4) 

r = 

in eine Reihe von der Form 

7 0\n\ - . 

L-l ' '1 — x n 

n = l 

Werden námlich die fůr a?, a? 2 , . . . x r . . . aus der Formel (3) 
sich ergebenden Ausdriicke in die gegebene Reihe (4) eingesetzt, so 
entsteht eine Reihe, deren Glieder nun so zu ordnen sind, dass die 
Exponenten in den Briichen die natiirliche Zalenreihe bilden. 

Zuř Bestimmung der sich hiebei ergebenden Coěfficienten dient 
vor Allem die Bemerkung, dass nach Ersetzung irgend einer Potenz 
x r durch die gleichwertige Reihe, samnitliche Bruche von der Form 



(-1)' 



1 



mit A,, behaftet sein werden. 

Es ist daher der Stellenzeiger n auf alle moglichen Arten auf 
die Form 

n = z m r 

zu bringen, wo c m sich wieder nur auf die ^ in n = a a b@ . . . k* auf- 
gehenden Primzalen a, 6, ... k bezieht Da nun 

n , n _ ., n __ n 

'a b ' ' ' k 1 Cj 

h n - n 

' ab ' ' ' 2 ' c 2 



F. Rogel 



allgemein = z m — 

Cm 

folglich r = — , b'0 ist der Coěfficient des w-ten Gliedes 

Cm 

m ~ ft 

2(-l)-A ř = V(_i)»Af = ®|»| . . .(5) 

wo sich die Summierung auf alle Combinationen ohne Wiederholung 
der 0-ten bis fi-ten Classe der ř* in n aufgehenden Primzalen er- 
streckt u. die Gliederanzal 



!;)+(?)■•■+{:)=''* 



Das Resultat ist daher, „f" fiir A setzend 

oo m — fi 



M = ZA*? = 2 2 (- D" f (£) • r^ • • (6) 

w=l m=0 (C = l) 

wo f(í-), vorausgesetzt, dass sich f(x) nach dern Mac Laurin'schen 
Satze entwickeln lasst von 

nicht verschieden ist. 

Die Convergenzbedingung fiir diese neue Reihe wird sich aus 
jener fiir die geornetriche Reihe, x- <; 1 u. aus der fiir die Reihe (4) 
zusammensetzen. 

Fiir die weiteren Untersuchungen wichtig und notwendig ist die 
Entscheidung der Frage, ob die durch die Formel (6) gegebene Ent- 
wicklung die einzig niogliche ist oder nicht. 



Seien nun f(n) =z 



x n 
1 — x 1 " 

• rfffí, 

n l — x n 



zwei verschiedene aber gleichwertige Entwicklungen derselben stetigen 
Function f(x). Aus denselben entstehen durch Substituirung der geo- 
metrischen Reihen fiir die Bruchfunctionen und Ordnuug nach auf- 
steigenden Potenzen von x die Potenzreihen 



Arithmetische Relationen. 7 

n 

wo sich die zweite Šumme auf alle Teiler t von n bezieht. 
Hieraus folgt 

n n 

2a t = 2b t . 
i i 

Jede dieser Summen enthalt a n resp. b n ; wenn nun die entspre- 
chenden Glieder mit niedrigeren Zeigern einander gleich sind, so muss 
auch a n — b n sein. Das ist aber thatsáchlich der Fall ; denn es ist 
a Y z= b t , ferner wegen Gleichheit der zweiten Coěfficienten a, -f- « 2 = 
b x -\- b 2 auch a 2 = 6 2 u. s. f. 

Folglich besteht der Satz: 

„ Jede Potenzreihe (mit posit. Expon.J lasst sich nur auf eine einzige 

AH in eine Eeihe nach gebrochenen Functionen , n = 1 . 2, 3 . . . 

trans formieren. 11 

Wenn nun in der Gleichung (6) x durch eine solche Function 
g{y) ersetzt wird, dass sich von beiden Seiten der so umgeformten 
Gleichung die Nullwerte beliebig hoher Ableitungen independent be- 
stimmen lassen, so wird als Ergebniss dieser Operation eine Relation 
zwischen den arithmetischen Functionen 



flKn) = 2?(-l)-f(-^) 



verschiedener n hervorgehen. 

Verschwindet y zugleich mit g(y), u. ist der Nullwert irgend 

eines Differentialquotienten einer beliebigen Potenz von g{y) inde- 

x n 
pendent darstellbar, so ist er es auch von 1 n . 

Wegen 

{Dl[g(y)f}y=o = 
wenn p "> r, ist 






wo die obere Grenze h Y vom Exponenten x der niedrigsten Potenz 
der in eine Potenzreihe aufgelósten Function g(y) abhángt u. der 
Ungleichung 



F. Rogel 



k t . xn ^L r <; (& t -(- 1) xn 



gemigen muss, woraus 

hervorgeht. 

Folglich gilt 



h = 



r 

xn 



k | jmrzfi 



k - \ — 



(8) 



{DlfÍ9(y]}o = 2 i Š ( ~ 1)w f (I) ■ 2 í ^^^ío 

Die obere Grenze der ersten Šumme findet sich aus 
nx ;< r <Z (n -\- 1) x. 



Da der Voraussetzung gemáss der linksseitige Nullwert inde- 
pendent darstellbar ist, so bedarf es nur der Specialisirung von f(x) 
und g(y), um hieraus eine Beziehung zwischen den der Function j\x) 
entsprechenden Functionen O | 1 [ , <5 1 2 1 . . . &\n\ zu erhalten. 

Bei nur recursiv moglicher Darstellung dieses Nullwertes wird 
obige Gleichung (8) noch nicht als Resultat anzusehen sein, sondern 
die die Nullwerte aufeinander folgender Difterentialquotienten mit 
einander verkníipfende Recursionsgleichung, in welcher die einzelnen 
Nullwerte durch die aus der Gleichung (8) folgenden Ausdrucke er- 
setzt wurden. 

Von den Functionen g{y) der angegebenen Art, sollen nur die 
nachstehenden, die einfachsten Resultate herbeifuhrenden zu Substi- 
tutionen verwendet werden 



1. 



2. 






hfitt 



~2j (*» — 1 

k= 1 



•(9) 
.(9') 

(10) 
(10') 



Arithmetische Relationen. 



3. g(y ) = e y-l, D r y {ev-~1)P = 

=f- (?)(p-i) ř +(f)(p-2)- -...+(- l ) p [ p L 2 ) 2 " + 

+ ( _l )P+ i(^ i ) (tl ) 

=: .E?, einem in der Theorie der hóheren Differentialquotienten sehr 
wichtigen Coěfficienten, welcher verschwindet, wenn p "> r ist. 



KM-Ž 



(110 



4. g(y) = ř(l +y), {Z>^(1 + y)]p} = (- 1)*+* p/ #_, , . (12) 
wo C der (?• — p)-te, aus den Elemeuten 1, 2, . . . r — 1 gebildete 

r — p 

Facultáten-Coěfficient bedeutet. 



5. 



r — p 



Nr%}~ (- ^21 ( ~ 1)kn {kn) ■ ,_ 

g(y) = 1(1- y), {Z>;p(l -^)Ho =F (~ 1) P W< 

íiX r ^"— 1 = >? (— 1)*" (kn) ! O 

aus der Ungleichung 

h x n <r<(ž, -4- l)rc 

findet sich die obere Grenze dieser Summen : 



• — fcn 



(12') 
,(13) 

(13') 



h = 



deren Angabe jedoch nicht absolut notwendig ist, weil die Glieder 
derselben von k =: \ -J- 1 angefangen verschwinden. In allen Fállen 
ist das DiíFerentiationsergebniss eine endliche Reihe, deren letztes 
Glied nur init Heranziehung der zalentheoretischen Function 



"8 



10 F. Rogel 

angegeben werden kann. Diese Ausdriicke sind daher auch als zalen- 
theoretische Abhángigkeiten aufzufassen. 

Áhnliche Ausdriicke, wie sie die erste Substitution lieferte, hat 
Hermite zur Darstellung des „ganzen Theiles" der Bernoullťschen 
Zalen beniitzt. 

(Siehe „Extrait ďune lettre de M. Hermite á M. Borckardt." 
Crelle J. 81, p. 93.) 

Es folgen nun als Anwendungen der Formel (6) solche einfache 
Fálle, bei welchen sich der linksseitige Ausdruck in (8) independent 
bestimmen lásst. 

1. 



(t — a?) 2 — J — J v *' c»'l — at 

tn= 1 

Sei n = a a . b@ . . . und a, 6, . . . Primzalen, so ist 

=-( 1 -t)( 1 -t1-.-="I-i 



(14') 



d. i. die Anzal der zu n teilerfremden Zalen <w; folglich gilt 

00 

$»l"li=^=Č=^i' (1B) 

eine Formel, welche Lionville in seinem „Journal de mathémati- 
ques pures et simples", deuxiěme série, Tom. II, 1857, p. 433, direct 
mit Hilfe des Satzes 

2q)\t\ = (p\n\, 

wo sich die Summierung uber alle Divisoren t von n erstreckt, ent- 
wickelt hat. 



Arithmetische Relationen. 11 

Ebenso findet sich die allgemeinere Relation 
v i i xn l-(-(r— 1K 

^l»ir=^= g (i-af) ^-- • • • • - (16) 

worin n alle Werte = 1 niod r durchláuft. 

Aus der Formel (15) gehen durch Einsetzung der Complexen 
Qb %a fur a? noch die folgenden hervor 

V 1 , . cos na — p w cos a — 2p -|^ P 2 cos a 

V 1 i i « ítrana . 1 — o 2 , 

4' y|W| ^ l-2g"^na + ^ = »" ng (l-2 g c M « + gy (18) 

«> 2 <1 
hieraus folgt fur q = cos a, hit > a !> (7i — 1)jt & == 1, 2, 3, ... 

\ "* , , cos na — cos n a „ 

/ . cp to cos M a 1 - — zr — coťa . . (19) 

"™ 1 — 2 cos n a . cos na -j- cos in a 

V 1 , , cos M a . sm wa , , K/V . 

_j <? M í « ň i ^r =^cota . . . (20) 

— J ^ i 1 1 — 2 cos n a . cos TOa -j- cos 2n a 

" nMt,f ort " v hált 



man 



Wird (15) mit x multiplicirt und x = — -, — gesetzt, so er] 

1+2/ 



h^-A^-^ll^-mtii 1 



h = \ 



daher 



±2^.1 -Í9 ''52 



J- — 1 



s^wst-^f^H? : =* -- (21) 

eine Formel, welche man fůr rzzl nicht in Anspruch nehmen wird, 
weil die zweite Šumme fůr diesen Wert identisch verschwindet. 



12 



F. Rosel 



^J-^yVí-i)™^.^- .... (22) 

1 — x ^j L-L - ' ni — x n 

n — \ 1 

Die Formel (8) ergiebt, wenn x — — —-— gesetzt wird 

1 + 2/ 

n— 1 & = 1 l ' 

3. 

A*) = zu + x) = 2 (- iř+ 1 f : , *'<i, f(*) = (- i) w+1 -^ 



CO f* i M , , „ ~» 



(24) 



Fúr x — ev — l ist zufolge (11') und (8) 



r fl 



EU-* 



+il . J4ř-** 






. .(25) 



Wird vor dieser Substituirung die Gleichung (24) durch x di- 
vidirt, so entsteht dann auf der linkeu Seite die Funktion 



_ V __ 



i = 1 -f+ 2 (-l) 2+1 ^y\-2*<:2/< 



2jt 



daher 



r = 2, 4, .. 

2 



2^*1 



— +i 
( — l) 2 5,-, »• gerade 

~2~ 

0, r > 1 und ungerade 



Arithmetische Relationen. 



13 



ferner 



Dl 



l n i 

1 — 0S» L -4—J 



Der Umstand, dass die Coéfficienten El n x bei ifcn — 1 >■ r ver- 
schwinden, inacht auch hier die Angabe der oberen Grenze entbehr- 
lich. 

Es gilt somit 

1 

: ' í 
r ti 



(-1) 



>+~+i 1 



Er 



-y, r-\ . . .(26) 



-+i 



( — l) 2 B r , r gerade 

T 

0, J* !> ' 1 und gerade. 



f{x) = e- = 2^ *•, f(») = i , f(0) = 1 



í» ,y,M 



" l ^~ 2j 2-1 {n_\ " 1 

Cm/ 



Fur # = 



ist 



daher 



1-2/ 



folglich mit Růcksicht auf (10') 

Irl 
» \ r 

ZjZj /w\, ' ZjUn— l!~Z-J&/\/c — íl 



(27) 



(28) 



Die zwischen den Nullwerten z&> bestehende einfache Recursion 
findet man aus 



14 F. Rogel 



lz — 



_ y 



i-y 

durch Differentiation ; es ist 



z' 



z (I-*/)* 

oder s'(l — yY =. z, somit nach n — 1 maliger Differentiation und Null- 
setzung von x 

oder 

z (n) _ (<2n _j_ %y«-V - (n - 1) (n — 2)z^~ 2 > = O . . . (29) 

Bildet man nun die linksseitigen Ausdrucke in (28) fůr n .= w, 
w — 1, und w — 2 und setzt dieselben in (29) bezhw. fiir z<^\ z ( ™~ x) , 
z (n—v, so entsteht eine neue Beziehung zwischen den Functionen 
i"- 



- lil. 



, die den Zalen 1, 2, . . . n entsprechen. 

cj ' 
Fiir x =z 1(1 -j- y) ist 

a = tf»=l-fy u. mit Eiicksicht auf (27) u. (12') 
I r I 






5. 



/(*) = (1 + *)* = ^ ( f ) **, *' < 1, * ein Bruch, f(») = (* ) ; 

(H^=2Z^ 1)m b-ta • • ■ - (31) 



Fiir a? = „ y ist 



1-2/ 



^^)}o=2 //U fl ^ 



Arithmetische Relationen. 15 

und 

sž^i-Sti i i)=ř + l'- 1 ) ■« 

Die Substitution xz=.e* — 1 fůhrt zu 

f(x) = #>, D;/(x)} =Zpr 



folglich ist 

lil' ^ )/., - 



r fl I r 



Jt — X 



II. Entwicklimsen nach 



1 — ÍC 2M ' 



Ein Verfahren, analog demjenigen, welches zur Formel (2) 
fůhrte, ergiebt 

2<^ 1 > , ZIi=^==ft" , < 1 (34) 

wo Cm jedoch Combinationen ungerader Primzalen beden ten. 

Nach diesen echt gebrochenen Functionen lassen sich in ein- 
facher Weise ungerade Functionen 

«rzl, 3, 5, . . . 

entwickeln. 



f{x) = \l\±? = V J-afs, f(n) = J-, 

» = 1, 3, 5... 



nri, 3, 5. .. O 



Fůr cc = ; y ist 7-í- = 1 + 2y, daher 
1+2/ 1 — * ' 



16 
folglich 



F. Rogel 



r—l\ 2 r ~ 



M = l,3,5, k = l,3.. . 



. . .(36) 



n durchláuft alle ungeradeti, den Index r nicht iibertreffende Zalen ; 

r— 1 

-f- 1 die obere Grenze der ersten Šumme. 



daher ist 2 



2. 



W — 1 M — 1 

f{x) = aretg x = ][](- 1)T |" «", ^ ^ 1, f (») = (~ D~^ ~ . 



M = 1.3.5... 



ar 



+ ^1 



CÍ ^ = Z] Si- 1 )" 2 -^ c -t^i 



.(37) 



M=1.3.6... 



Fůr x =r . y ist 
1 — 3/ 



somit 



=[(V)-4fV)+-] 

» = 1.S... jfc = 1.3... v 



(38) 



A = 1.3.ó... 



1 1 1t 

Aus (37) folgt noch fur x = —^ : arctg -—^ = -g- , daher 



= 2V3 



V(«+4ii^itř-aF^ ■■;■•]:■•■« 



3. 

« — i 



f(x) = sin * = 2(- 1) 2 ^ *", f(n) = : (- 1) 2 ^ 



Arithmetische Relationen. 17 



S2W X 



U/' 



1.3.5... o 

Fiir # = . y folgt 



2-1 2_l ( ^ / » \ , * 2-J \ kn — 1 ) 

1.3.5.. O I 1 ! jfc = 1.3.5... V ' 

\c m ) 

b-^M:z\) <«) 

A=1.3.6... V ' 

III. Entwicklungen nach 1(1 — x n Y) 

Werden in der sich uber alle Combinationen ohne Wiederho- 
lung Cm sámmtlicher Primzalen (ausgenommen die Einheit) erstrecken- 
den Doppelsumme 

m = 

die Logarithinen durch die gleichwertigen Eeihen ersetzt, so ergiebt 
sich 



woraus noch folgt 



(— 1) T £- .1(1 — x Cm ) = x (42) 

m=0 



TO 2=0 

Diese Formel ermóglicht die Transformation jeder Potenzreihe 
f(x) = 2 f(r)af 

m» = 

in eiue Reihe nach ř(l — cc w ), n = 1 . 2 . 3 . .. . 



x ) Vergl. d. Verfassers: „Die Entwicklung der Exponentiellen in eine un- 
endliche Factorenfolge." Archiv d. Math. u. Phys. 2. Reihe T. IX. 

Tř. mathematlcko-přírodovědecká. 1892. 2 



18 F. Rogel 

Man ist ferner in den Stand gesetzt, jede Function, deren log. 
nat nach dem Mac Laurin'schen Satze entwickelbar ist, durch eine 
unendliche Factorenfolge darzustellen. 

In derselben Weise wie bei den vorhergehenden Entwicklungs- 
arten, lásst sich auch hier der Beweis herstellen, dass sich eine 
Function — wenn eine Entwicklung nach 1(1 — x n ) ůberhaupt nioglich 
ist — nur auf eine einzige Art nach dieser Function entwickeln lásst. 

Die Ersetzung der Potenzen der Stammreihe durch die gleich- 
wertigen Reihen mit Hilfe der Formel (43) ergiebt sofort eine Reihen- 
Entwicklung nach 1(1 — x n ) ; werden nun die Glieder nach aufstei- 
genden Exponenten geordnet, so kommt 



od m=p 
f(x)=J] f<r) af = f(0) + V V (- lf +1 f- f f • Kl - *>) (44) 



Behufs Auffindung des Coefficienten des allgemeinen Gliedes 
1(1 — cc w ), welcher auch als eine durch die Gleichung (1) definirte 
Function ®\n\ aufzufassen ist, wurden dieselben Schliisse angewendet, 
welche zur Gleichung (5) fuhrten. 

Um die Convergenzbedingungen dieser neuen Reihe zu finden, 
hat man die der gegebenen Reihe mit jener der Logarithmus-Reihe 
(as 2 <; 1) zu combiniren. 

1. 

Wird die geometrische Reihe der Entwicklung zu Grande ge- 
legt, so geht hervor 

n = l O 

Mit Růcksicht auf die Gleichung (14'), fůr welche auch stehen 
kann 

ist nun 

2l»M-^-*?.= -rír5 (46) 

L i o u v i 1 1 e leitete diese Formel in dem bereits citirten Aufsatze 



Arithmetische Relationen. 19 

aus der Gleichung (15) ab, indem er beide Seiten derselben durch 
x dividirte und schliesslich zwischen O und x integrierte. 

2. 

Die Formel (46) ist nur ein specieller Fall der allgemeineren 

worin 

p = l r 

eine Function, welche aus der Logarithinusreihe durch wiederholtes 
Integrieren abgeleitet werden kann. 

Sie lásst sich leicht mittelst des Satzes 

2<p\tf=<p\n\ 
verificieren. 

Fiir s =. 2 ist wegen f x (x) =: l 



1 — x 



E^AM^táiř* m 



Setzt man l ^ = z. so ist 

1 — x 



x — 1 — er g 
/,(*") = /■ [(1 - r-f] = 2 h 0- ~ ^ 



Ferner ist 



{Z/(i - e-*yp} =z(-l) np + r Er 
somit 

»=i p=i i 



(49) 



wo die obere Grenze der ersten Šumme = r ist, weil alle E r fiir ein 
k > r verschwinden. 

2* 



20 F - R °g el 

IV. Darstellung von Functionen durch Factorenfolgen. 

Die Entwicklung von lf(x) ergiebt gemáss der Formel (44) 



00 

lf(x) = lf(0) + J^&\n\l(l-x») 



n—l 

oder 

oo 

f{x) = cJJ{\ — x»f W] .(50) 

(l 

wo c = f(0) und©|n| = V(-ir + 1 -lf(f ), 

O ' ' 

Sei nun 

(1 — aJ»fN = f„, 

so ist 

oo 

f(x)=zcjjš n 

n = l 

und nach r-maliger beiderseitiger Differentiation nach x 

„é(«)é0)é(7) 

^ a >=Z! aiŽi?i..V f' • (51) 



«! |8! y!.. . . 

wo fíir a, /?, y . . . alle móglichen gleichen und nicht gleichen, nicht 
negativen der Bedingung 

a-f/3-f y-f . . . — r 

gentigenden Zalen zu setzen sind. 

Wird x = O genommen, so verschwinden die Nullwerte aller 
jener Ableitungen von |„, deren Indices nicht Vielfache von n sind, 
wáhrend 



ist; dies eingesetzt wird 



.0M 



Arithmetische Relationen. 21 

w«};=-2c-^^ ..(52) 

a + 20+3y + ... = r; a, /J, y, . . . = O, 1, 2, ... 



Eine Darstellung durch Factorenfolgen ergiebt sich sofort aus 
der Formel (46), námlich 

e X ~ X =JJ{1— x") n (53) 



Um die sehr allgemeine Relation (52) diesem Fall anzupassen, 
braucht nur 

gesetzt und der Nullwert 

berechnet zu werden. 

Derselbe ergiebt sich direct, d. h. ohne vorherige Bestimmung 
des hoheren Differentialquotienten und in independenter Form auf 
folgende Art. 

Es ist 



-,&e x — := 1 



woraus mit Beniitzung der Formel (10) sofort hervorgeht 

M»°~ň=p-^Hl-h A ••• (54 ' 

X 

^ = 1+V^ r .(55) 



p = i 
daher ist 



r = 1 



22 F. Rogel 

Nach Einsetzung dieses Resultates in (52) ergiebt sich eine 
zwischen den den Werten n=zl, 2, ...n — 1, n entsprechenden 

Functionen \n\ p= — y\n\ bestehende Beziehung 



B-v+^-i^Alh^lhri 



\ a / \ (5 / \ y / 

' -B-^ípi) (56) 

wo a, /5, y . . . alle móglichen gleichen und verscliiedenen, nicht ne- 
gativen der Bedingung 

a rf- 2/3 + By + . . . : = r 

geniigenden Zalenwerte anzunehmen hat. 

Die zwischen den Coěfficienten A r bestehende Recursion ergiebt 
sich durch logarithmisches Differenziren der Gleichung (55); es ist 



^_=i2>* 



daher 



1 V 



T^Va-íc' - - 1 



(!_«)* J^ árX , 



oder 



— SA r x r =: (1 — 2x -f x-) ZrArX'- 1 
o 

woraus durch Vergleich der Coěfficienten hervorgeht 

(n + l)A n+1 - (2n — \)A n -f (n — \)A n _ x = 

oder w — 1 statt w geschrieben 

wí! b — (2w— l)A-i + (w — 1)4_ 2 = . . . .(57) 

Wenn nun hierin clie Grossen A n , A n _ r , A„^ 2 , mit Hilfe der 
Relation (56) durch die gleichwertigen combinatorischen Ausdriicke 



Arithmetische Relationen. 23 

ersetzt werden, so erhált man eine weitere, jedoch conipliciertere 

Beziehung zwischen den Functionen 5-i-l 5iJJ . t , ?_U. 

12 n 



2. 

Soli =- in Factoren aufgelóst werden, so ist vorerst l 



1 — x D ' 1 — x 

nach ř(l — cc w ), «= 1, 2, 3 . . . zu entwickeln; man erhált zufolge 
der Formel (44) 

1 M = l 

worin \n\ == 2?( — l) w = 1 oder = ist, jenachdem die Anzal [i 
der in n aufgehenden Primzalen eine gerade oder ungerade ist; daher 
kommt 

T ér- x =JI( i ~ x ^ x '< 1 ( 5g ) 



wo n alle nur aus einer geraden Anzal von Primzalen zusammenge- 
setzte Zalen durchláuft. 

Hieraus ergiebt sich noch 

x — l—JJ[{l — x*y\ (59) 

i 
Setzt man in (52) 

c = — 1 und lni =z oder zz 0, 

1 ■ n 

jenachdem n aus einer geraden oder ungeraden Anzal von Primzalen 
besteht, so ergiebt sich die Identitát 

2a -f 3/3 + 4y + . . . = r, r > 1 

worin nur die negativen, reciproken aus einer geraden Anzal Prim- 
zalen bestehenden Zalen in den Binomial-Coěfficienten erscheinen. 



24 F. Rogel 



3. 



lf(x) = l nV * =VÍ-&.a« -1<*<1. 



Hier ist A n =z — S in , daher 
n 



sera nVx sL-iÁ^r ' n F- v y 



Víc 

•-"= T/- 

smi jryc 

M = l 



-4-1(-d m ^ 



■ Y* 

n—l 

folglich 

^7- = 77(1 - á») ' ° Ž . . . . (61) 

in nYx J~JL 

* 2 <1 



woraus ftir x = — 
4 



^^-i) 






4. 

Z sec — it Yx +y^— T 2n x n , x 2 < 1 

1 

3 = 1,3,5... ' ' 

Icos^TtYx^J^^-iy-T^ . 1(1 - *) 



,.. 1 

woraus fur x =z — 
4 



(Q2) 



cos-^-ir,Yx—JT{l — x n ) n o — . . . .(63) 

ra = l 

Z 2 <1 



Arithmetische Relationen. 25 



n( i -^~ ir \=h (63 ' } 



5. 



— — 1(1 — 2q cos cp^-Q" 1 ) — ^y 9 k cos k( P, í> 2 ^ 1 



, 1 

A n — - — cos ncp 



- 1 ř(i - 2p cos <p + ťy = - 2iS ( ~ 1)mcos f v ' K1 ~ Qn) 



JLjr(-l)"W-? 



\fl — ZQCQ8 9 + ť=zJ[i\ ~9 u ) n ° Cm • (64) 

n = l 

woraus fur p = co* <jp, wenn <p zwischen zwei aufeinanderfolgende 
Vielfache von +sr liegt, folgt 

srn (p = //"(I — cos w qp) w o c ™ . . . . (65) 



6. 

Aus (46) folgt, wenn x r fíir o? gesetzt wird die allgemeinere 
Formel 

qp( re ) 
-^ = řlZ-(l_.>r)- w .(66) 

n = 1 

mittelst welcher die Briiche der Lamberťschen Reihe 

r zzl 

durch Logarithmen von Produkten ausgedriickt werden konnen, so 
dass man hat 



26 F. Rogel 



<p\n\ 

oo oo 

L(x) = lJJJJ{\-x™-) n (67) 



oder 



r — 1 m — 1 

op lni 
oo oo — z_!_J 

£(*> _ yy- TT(\ — r r m\ » 



=JJJT{l — x nr ) n , x*<\. . . .(67') 






Da nun w und r aMer Werte von 1 angefangen fáhig sind, so 
werden durch nr alle Zalen, und jede so oft hervorgebracht, als die- 
selbe Teiler hat. Ordnet man die Bases 1 — x m dieser Factoren so 
dass die Exponenten m die naturliche Zalenreihe bilden, so wird das 
m-te Glied daher den Exponenten 

wo sich die Summirung iiber alle Teiler t von m erstreckt, erhalten 
miissen. 

Infolge dessen verwandelt sich obiges Doppel-Produkt in ein 
einfaches, d. h. es wird 

oo 2^rtp\t\ 
«*M = TT{1 — x n ) f (68) 

Geht man wieder zur logarithmischen Form iiber und bedenkt, 
dass 

L(x) — El n x n , 

i 

wo X n die Anzal der Divisoren von n bedeutet, entwickelt die Loga- 
rithmen in Reihen und ordnet nach aufsteigenden Potenzen von cc, 

so ergiebt, wenn / — cp \t\ = ij> \n\ gesetzt wird, der Vergleich gleich 

hoher Potenzen von x die einfache Relation 



^_oJ n 
i — 
t 

oder 



Arithmetische Relationen. 27 



T^í^|ť| z=wA M , (69) 



wo sich die Summierung wieder iiber alle Teiler t der Zal n erstreckt. 
Diese Formel lásst sich leicht verificieren, wenn man n als eine 
Primzal p voraussetzt ; es ist dann (p \p\ = p — 1 und X p =. 2. 

7. 
Aus der Theorie der elliptischen Functionen ist bekannt, dass 

,1/1 — sinamu 1 , . 1 « . . . 

íl/ r— j — : — — 1(1 — sin x) —~ 1(1 -f- s«rc #) 

\ l-\- smamu 2 2 ' 



ti 



,5 



= 4 i— — — s/n a? — -—2 — - swi 3a? -4- -=- 7—* — z sin 5x . . . 

3 1 — £ J '51 — q b 



wo 

nu ~v r 

wofur auch stehen kann 



1 -4- szVi am w 1 — s/w u\ vpi . „."l - 1 o r 

- — ! — ; . - — i — ; — > = 7 ( — 1) — . — - — smrx. 

1 — sin ani u 1 -+- sin u\ LJ r 1 — o' 

1 ' !r=:a,3,5... 1 

(f 
Wird hierin fur ^_ y der aus (65) folgende logarithmische 

Ausdruck gesetzt, so entsteht 

r-l oo q>M 

, 2 1 i TT,. „.. x -n 



Tf-^-r^JI^-^ 



r + 1 

2~ 1 i i • 

co oo (_ i) qp |n| . szn ?•# 

= l JI H.Q.-f) 

r~ 1,3,5... »• — 1,2,3... 

welches Doppel-Produkt in ganz analoger Weise wie im vorhergehen- 
den Absatze in ein einfaches Produkt umgeformt werden kann. Es 
erhált das allgemeine Glied 1 — q m der nach aufsteigenden Potenzen 
von q geordneten Factoren den Exponenten 



28 F. Rogel 

ť+i 



1 v^ — — 

-2j( _1 ) 2 9\t\8inťx t 



m 

tzzi 

wo sich die Suramation auf die in m enthaltenen Teiler t bezieht 
und ť ±z — einen ungeraden Teiler von m bedeutet. 

Man wird daher den Exponenten m des allgenieinen Gliedes 
auf alle moglichen Arten so in zwei Factoren m — t .ť zu zerlegen 
haben, dass einer derselben z. B. ť stets eine ungerade Zal ist. 

Das Resultat ist daher 

ť+i 

U í + sinamu l-™» = fr a rf^™ ? ^T" (70) 
i 1 — sin am u 1-i- sin u JJL ^ 
1 «» — i 

In analoger Weise findet sich aus 
K 1 



die Entwicklung 



2tc 4 

r — 1,3,5... 



ť+1 



=/fa -^ . t^i . ,. . (71) 

»i =1 

wo í und ť dieselbe Bedeutung wie in (70) haben. 



Setzt man in der Formel 



„2r 



1 7 1 — A amn 1,, 1 7 . V""i 1 <7 2 

-qIzt— : — -7- — ^ Í4a -ísina?= / — -. —^ — — cosZrx 

8 l-\-Aamu 8 * 4 <L-i2r 1 -4- ^ 

r ;= 1 

— 2 je — ■ 
q 2 — q'zze und 2a? rz: x' — — . 

so ist nach leichter Reduction und Weglassung der Accente 

oo H 

V 1 i 



1 í 1 1 — A amu 

—rl\ AA , . 2x 1 -f- z/ am ^í 
4 |4Vosin— ' 



cos rx. 



Arithmetische Relationen. 29 

Um —-t — von Logarithmen abhángig zu machen, ist es nur 

1 -j- q r b ° 

nóthig in (46) — x statt x zu schreiben und erhalt 
und hieraus 

TT5í=ZIv^Hí[i-(-i)''^] (72) 

' 1 

i 

<? fiir # gesetzt und in obige Gleichung eingesetzt ergiebt 



— d am u 






V2 V2 • V sm 

[2j(p \t\ cos — x 
(1-<T) ť . (1-+2-) 



2,qp |č] cos— a; Z qp |č'| cos-;- íc n ni 



(73) 



wo unter í die geraden und unter í' die ungeraden Divisoren von m 
zu verstehen sind. 

V. Darstellung der Functioneii <P \n\. — Characteristiken 
der Primzalen. 

Wenn sich der linksstehende Nullwert in der Formel (8) inde- 
pendent bestimmen lásst, so kónnen die arithmetischen Functionen 
O \n\ mit Hilfe dieser Formel in Determinantenform dargestellt werden. 

Nimmt man behufs einfacherer Schreibung den Index des Diffe- 
rentialquotienten als ein Vielfaches von x an, so wird die obere 

v 

Grenze der ersten Šumme eine ganze Zal — — ; sei ferner abkúrzungs- 

weise 

{D7{f[g(y)]}o = *r 



i* 



30 



F. Rogel 



k — L 

so schreibt sich jetzt die Gleichung (8) 

r 
Z r = /ý n V r<n . 



(8') 



Wird hierin der Reihe nach v = 1, 2, 3, . . . r gesetzt, so ent- 
steht ein System von r unabhángigen Gleichungen mit r Unbekannten 



^1 5 ^2 5 ^3 • • • $n 



aus welchem hervorgeht 



ip r 



V r ,l V r>2 . . 
*V— 1,1 ^r-1,2 . 
v r— 2, 1 *V— 2, 9 • 


• ' *V— l,r— 1 

. . 


z r 
4—i 

Zr- 2 


^2,1 ^2,2 . . 

í>i,i o . . 


. . 
. . 


z 2 

Z l 



I l? V i • ^2,2 • • ■ «V,r . (74) 



Ein beliebiger Factor des Nenners bestimmt sich durch 

v S) , ={D™[g(y)]°} . 

Die einfachste Form erhált ý r , wenn r eine Primzal p ist, 
nánilich 

* p = Krt-f(i) 

was in (74) eingesetzt, zu einer Characteristik fiir Primzalen, d. h. 
zu einer nur fiir Primzalen p geltenden Gleichung fiihrt : 

2; ± v hi v 2) 2 . f . V-i, ^-í Zp = f(p) — f(l) .... (75) 

Von den zalreichen Anwendungen, welche hievon gemacht werden 
konnen und zu ebensovielen Characteristiken fůr Primzalen fiihren, 
verdient die nachstehende hervorgehoben zu werden. 

Ausgehend von der Gleichung (21), fiir welche, r -|- 1 statt r 
setzend auch stehen kann: 



Arithmeíische Relationen. 



31 



M = l &=1 ' ' l ' ~^ 

findet man nach Einsetzung von 

% = 1, s r =0, r>l 

!?,.,„ = 27 ( — l)* n (77-) = #,.,« ; tři,! — a 2 , z = .',. . # r _i #»•- 1 == 1 



und 



in (74) mit Beachtung des Umstandes, dass in Folge dessen die Ele- 
mente der letzten Colonne der Determinante mit Ausnahme des letzten 
(z i =: 1) verschwinden, den folgenden Ausdruck fur die Anzal <p \r\ 
der zu r relativen Primzalen <^ r : 



tp\r\ 



#r,l #r, 2 ... 


\Mif nf 2 #S', T 1 




#»•— 1,1 a r— 1, 2 • • • 


#r— l,r— 2 1 




#3,1 #3,2 ... 







«2,1 1 ••• 








(76) 



Ist r 


eine Primzal p so wird 




<p\r\—p—\\ 




dies giebt die Characteristik : 






#p,l a p,2 .... « í , )í ,_2 


#p, p- 




#p— 1, 1 Op_ 1, 2 .... Op_i ( p_2 


1 




#3,1 #3,2 .... 







#2,1 1 ... 






p-1. .(77) 



Die Bestimmungselemente # n n lassen sich durch eine elemen- 
tare Umwandlung in trigonometrische Ausdriicke ihres zalentheoreti- 
schen Characters vollig entkleiden. 

Da námlich 

^V ( i -«*)> = i + m- v í r) = a,. + 1 



2n 



a— y-f l=e 



32 
und 

so ist 



F. Rogel 



(1 — cc h ) r zz 2 r szW — jt . cos — m 

n 2n 



1 r>„"\H ■ ^ w — 2& 

a Tt M = — ir / sW — jz . cos — 

n ÁmmJ n 2n 

h=l 



rit 



1 . 



(78) 



Die Grenzen dieser Suinme lassen sich noch enger ziehen, da 
die von den Enden gleich weit abstehenden Glieder von einander 
nicht verschieden sind. Nun komnit bei ungeradem n ein mittleres 
Glied vor, bei geradem jedoch nicht. Trennt man daher beide Fálle, 

n 2h 

sowie mit Růcksicht auf eine einfackere Form von cos — ^ m 



2n 



auch jene eines geraden und ungeraden r, so wird 

n 

2 r + 1 v^ 



&r. n ■ 



hit 

il 



hr 
n 



, ( — 1) sin v — cos — it — 1, n gerade, r gerade 



• n— 1 

„VT -s 2 - hit hr . it rit 

2 7 ( — 1) sin r — cos — it \-cos r — cos — 

*— V ' n ii ' 2n 11 

. h = 1 



n gerade, r ungerade 

■ • (79) 



1 



2 r it rit 

— cos r — cos — 

ii 2n n 



11 ungerade, r gerade 
11 ungerade, r ungerade 



Nach Einsetzung der sich fůr die Elemente der Determinanten 
in (76) und (77) nach dieser Formel ergebenden Ausdrucke erhált 
man fůr die zaleniheoretische Function <p \n\, d. i. die Anzal der zu 
n teilerfremden Zálen <^ n und fůr die Characteristik nur aus stetigen 
Functionen gebildete combinatorische Ausdrucke. 

Selbstverstándlich lassen sich in derselben Weise auch die 
Functionen ^ lni = 



v 

2 



m-| [-1 

(-1)-— , 2?(-l) °" Í<W, 

n ii 






Arithmetische Relationen. 33 



n — 1 , n— 1 



+ ~^1 w ,^ + T- 1 



?i 



\C*/' 



welche niit den Gróssen a r , M beziehungsweise durch die Eelationen 
(23), (25), (28), (32), (37) und (41) zusammenhángen, darstellen. 
Man kann daher den allgemeinen Satz aussprechen: 

„ Wenn f(x) eine Function ist, deren sdmmtliche Differentiál- 
quotienten fiir x=zQ endlich und stetig sind, so ist es in dem Falle, 
als 



Wtell 



independent bestimmbar ist, stets moglich die zalenťheoretische Function 
mzzift 

durch trigonometrische Functionen in Determinantenform darzustellen." 



Ti. mathematlcko-přírodoTědecká. 1892. 



2. 

Předběžný kritický seznam foraminifer z březenských 

vrstev. 

Napsal Jaroslav Perner v Praze, assistent Musea král. Českého. 
(Předloženo dne 20. listopadu 1891.) 

Úkolem následujících řádků jest podati objasnění ku seznamu 
foraminifer březenských vrstev vzhledem k jich počtu, významu 
a geologickému rozšíření. Co se týče počtu druhů foraminifer, tu 
jest dlužno na mysli míti, že, má-li míti nějakou cenu číslo, udáva- 
jící kolik druhů foraminifer v té neb oné vrstvě přichází, nutno si 
uvědomiti jasně význam slova druh. A tu musíme přiznati, že je-li 
v přírodopise otázka, co jest vlastně druh, dosud in suspenso, že to 
platí zvláště o foraminiferách. Nová zkoumání foraminifer, jež po 
Carpentrovi provedli proslulí angličtí badatelé H. B. Brady o foramini- 
ferách recentních, vylovených na vědecké cestě korvety Challengeru 1 ) 
a T. Parker a R. Jones 2 ) o foraminiferách recentních vrhla sice 
nové světlo na některé záhadné stránky těchto zajímavých protozoů, 
ukázala v netušené míře jejich nesmírnou proměnlivost, zvláště 
vzhledem k theorii descendenční, než posud se uznává, že pravého 
kriteria u rozeznávání jednotlivých druhů nalezeno dosud nebylo, 
zejména u druhů, jež jsou recentní i zároveň fossilní. 

Úloha objasniti vztahy mezi recentními a fossilními foramini- 
ferami jest stížená mimo jiné tou okolností, že jest nad míru ne- 



*) Report on the scientific results of the voyage of H. M. S. Challenger, 
during the year 1873—1876. Vol. IX. Foraminifera. By. H. Bowman Brady. 1884. 

2 ) Co se týče obsáhlé literatury sem spadající, odkazuji na výbornou biblio- 
grafii : A. Bibliography of tbe Foraminifera Recent and fossil from 1565—1891. 
With notes explanatory of some of the rare and little knovra publications. By. 
Ch. D. Sherborn. Uspořádána je v alfabetickém pořádku dle autorů. Jiný, dosti 
úplný seznam dle chronologického pořádku sestavený jest ve výše citovaném 
díle o expedici Challengeru. Bibliography pag. 1 — 42. Menší seznam viz: Bronn. 
Klassen und Ordnungen des Thierreichs I. Bd. 1 Abtheilung pag. 10 — 14. p. 250 



Jaroslav Peruer: Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 35 

snadno nalézti pravou míru při posuzování ceny oněch fossilních 
druhů foraminifer, jež buď jen jednou byly nalezeny, neb jichž struk- 
tura pro vzácné jich se vyskytování jest neúplně známa, nebo které 
při neúplném popisu, chatrně vyobrazeny byly. To platí o mnoha 
druzích foraminifer popsaných Reussein 1 ) z českého útvaru křído- 
vého, mnohé malé a nedostatečné výkresy foraminifer v jeho díle 
jsou dosud jediné, které existují o některých druzích. Mnohé formy, 
jež Keuss považoval za rozdílné druhy, jsou nepatrnými varietami, 
neb nedospělými formami jiných popisovaných druhů, některé formy, 
jež za rozdílné popsal, později sám sloučil, ač jeho vrstevníci houžev- 
natě na rozdílnosti jich lpěli a ji hájili. Ovšem dlužno při posuzo- 
vání druhů Reussových vždy na mysli míti, že tehda nebyla ještě 
úplně známa ta neobyčejná proměnlivost foraminifer; když se však 
seznala, tu mnozí badatelé stahovali mnohé druhy v jeden, ano Car- 
penter ve svém základním díle o foraminif érách 2 ) upírá vůbec 
možnost užívati u foraminifer jména „species" v obyčejném smyslu, 
jak se ho v zoologii o jiných organismech užívá; ano i ohraničovati 
rody zdá se mu býti povážlivé. 

Povstalá tím složitá synonymika stává se ještě spletitější přiči- 
něním anglických badatelů, B. Bradyho, Parkera a Jonese 3 ), kteří 
identifikují veliké množství fossilních druhů s recentními, stahují 
některé druhy Reussovy, D'Orbigny-ho, a jiných v jeden druh, poklá- 
dajíce jej za stejný s druhem, jenž již od Linnea, neb jiného staršího 
badatele byl popsán. Ve mnoha případech nelze upříti, že se tak 
děje správně, avšak zajisté neškodilo by při fossilních druzích, dáti 
některé formě, jež jest omezena na určitý geologický horizont, při 
čemž znaky její dosti stálé jsou, význam druhu. Z toho vidno, že 
ohledně vztahů recentních a fossilních foraminifer, stejně tvrdého to 
asi oříšku pro palaeontologa a descendenční theorii, jako jsou Bra- 
chiopodi, zbývá mnoho práce, než-li bude možno pronésti konečný 
úsudek o jakosti a počtu druhů v našem křídovém útvaru. 

Mimo tuto okolnost dlužno na paměti míti, že v kritickém, 
třeba jen předběžném, seznamu foraminifer z některé vrstvy našeho 
křídového útvaru, musíme s velkou opatrností držeti se udání Reusso- 



') Die Versteinerungen der bohmischen Kreideformation. Von A. Reuss. 1845. 

2 ) Carpenter Introduction to the study of Foraminifera. Text pag. X. Pre- 
face pag. XI. p. 56. 

3 ) On ťhe nomenclature of Foraminifera. Annals Magazíne of the natural 
bistory. Part. I. — IX. Jsou to zajímavé kritiky druhu foraminifer popsaných od 
dob Linné-a až na naše časy. 

3* 



36 Jaroslav Perner 

vých, kde který druh se nalézá, jsou-li na oné lokalitě vyvinuty 
vrstvy různého stáří, jež Reuss nerozeznával. Uvádí-li na př. Reuss 
některý druh jen z Lenšic, tu jest nejisto, pochází-li z teplických 
či březenských vrstev. Oboje vrstvy jsou tam vyvinuty, jsouce ulo- 
ženy přímo na sobě, a jelikož Reuss ponejvíce na úpatí vrchu sbíral 
materiál, tu se velmi lehko státi mohlo — a skutečně několikrát 
stalo — že byly vodou splaveny dohromady foraminifery 2 různých 
geologických horizontů. Teprve když shledáme týž druh na jiných 
nalezištích, kde jen březenské vrstvy jsou vyvinuty, neb uvádí-li jej 
Reuss mimo Lenešice též z jiných rozhodně březenským vrstvám ná- 
ležejících nalezišť, smíme se opírati o jeho udání. Sice jinak by vyka- 
zoval seznam březenských foraminifer týž počet a skoro tytéž druhy 
jako seznam teplických foraminifer; čemuž však nikterak není. Neboť 
již pouhé srovnání hojnosti, v jaké nacházejí se foraminifery v těchto 
dvou vrstvách musí nás poučiti o jiném. Dosahujeť v některých od- 
dílech teplických vrstev 1 ) procento foraminifer skládajících horninu 
místy čísla neobyčejně vysokého, až 90°/ 05 kdežto v březenských 
vrstvách tvoří foraminifery, jakž jsem se o tom na mnoha výbrusech 
březenskou opukou přesvědčil, nanejvýše 25°/ . Tento nápadný rozdíl 
zvláště vynikne, srovnáváme-li pod drobnohledem z mírného zvětšení 
výbrus březenské opuky s výbrusem teplické, a může nám dobře 
sloužiti v pochybných případech, kde větších zkamenělin nemáme, 
ku rozeznání těch dvou horizontů. 

Mimo uvedený rozdíl v hojnosti foraminifer, jest znamenitý 
rozdíl mezí teplickými a březenskými foraminiferami v jakosti druhů. 
Celkem totiž mohl jsem posud konstatovati v březenských vrstvách 
90 druhů foraminifer, v čemž jsou zahrnuty i druhy (počtem 26), 
jež jsem sám sice nenalezl, které ale uvádí Reuss z nalezišť rozhodně 
březenským vrstvám náležejících. Z těchto Reussových druhů jsou 
některé velmi vzácné, ač dobře charakteris ováné druhy, některé ale 
jsou asi nepatrné variety; několik z nich jest mi známo z teplických 
vrstev. Z oněch 90 druhů zdá se 55 druhů býti omezeno na bře- 
zenské vrstvy. Tím však nikterak nemíníme všechny považovati za 
význačné pro březenské vrstvy, jsouť mnohé z nich příliš vzácné, 
než abychom jich mohli za takové užívati, a taktéž nemůžeme o těchto 
vzácných druzích s úplnou jistotou dosud tvrditi, že nepřicházejí 



l ) Bližší údaje o tom viz v díle prof. Dra. Aut. Frice: Studien im Gebiete 
der bóhmischen Kreideformation IV. Teplitzer Schichten. 1889. Archiv fur nátur- 
wiss. Durchforschung Bohmens. VIL Bd. No. 2. pag. 18—20; 61 ; 110. 



Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 37 

v jiných vrstvách. Než několik druhů z nich se vyskytuje poměrně 
dosti často a můžeme je bezpečně považovati za charakteristické pro 
březenské vrstvy. Jsou to : Cornuspira cretacea Rss., Marginulina Nils- 
soni Roemer, Haplostiche clavulina Rss,, Planorbulina (Discorbina) 
polyraphes Rss. Polymorphina lacrima Rss., Polymorphina globosa 
v. Múnster, Nodosaria Mayeri n. sp. Zbývajících 35 druhů objevuje se 
též v teplických vrstvách, mezi nimi jsou též kosmopolitické formy, jež 
se táhnou celým křídovým útvarem jako: Trochammina irregularis, 
P. J. Cristellaria rotulata Lamck., Bulimina variabilis D'Orb., Frondicu- 
laria angusta Nils., Flabellina elliptica Mls., Flabellina ornafa Rss., 
Marginulina compressa D'Orb., Globigerina cretacea D'Orb., Planorbu- 
lina (Discorbina) ammonoides Rss. 

V následujícím seznamu v prvním jeho díle zdržel jsem se bez- 
účelného na tomto místě vypočítávání všech synonym a uvedl jsem jen 
původní nynější jméno, a některý novější spis, ve kterém úplná syno- 
nymika a literatura jest podána. Jen v několika případech, zůstaly-li 
pochybnosti o identitě druhu, cituji i jiné spisy a kde toho bylo po- 
třebí, připojil jsem k nalezištím i jiné vysvětlivky. — 

V druhém dílu seznamu podávám výčet druhů sestavený tak, aby 
se mohlo lehce poznati u každého druhu jeho geologické rozšíření 
v celém českém křídovém útvaru. Druhy uvedené na základě udání 
Reussových jsou v závorkách. 

Co se týče systematiky, tu jsem se řídil systémem Bradyho *), 
jenž ze všech dosavadních systémů nejlépe vyhovuje požadavkům vě- 
decké a zároveň prakticky použitelné klassifikace. 



Soustavný seznam foraminifer vrstev Březenských. 

1. Cornuspira cretacea Rss. 
Rss. Verst. I. p. 35. T. XIII. fig. 64, 65. 
Rss. Sitzungsber. 40 p. 177. T. I. fig. 1. 

Velevýznačná pro březenské vrstvy; dosti zřídka v Březnu, Dnebohu, 
České Kamenici, Lužici. 



*) Viz Report on tbe scientific resnlts of H. M. S. Cballenger. Vol. IX. 
pag. 44—47. 

Při tom poznamenáváme, že Trocbamina irregularis P. J. patří k perforo- 
vaným íoraminiíerám, o čemž jsem se na četných průřezech přesvědčil. Průměr 
pórů 0-006—0-003 mm. 



38 Jaroslav Perner 

2. Troch a min a irregularis (P. and J.) 

Syn. Webbina irregularis D'Orb. Prodr. de Palaeontol. 1850. 
Vol. II. pag. 111. Nr. 782, 783; Trochammina irregularis emend. 
Corp. Introduction to the study of Foraminifera pag. 492. Plate X. 
fig. 6—10. 

Zřídka narostlá na skořápkách bivalv z Března. 

3. (Haplostiehe constricta Rss.) 

Syn. Nodosaria constricta Rss. Verstein. II. pag. 26. Taf. XIII. } 
fig. 12, 13. 

Lužice (zřídka). 

4. Haplostiehe clavulina Rss. 
Geinitz. Elbth. II. p. 121. Taí. II. 24, fig. 7—9. 
Velmi hojně v Březnu a Dnebohu. 

5. Haplostiehe dentalinoides Rss. 
Geinitz Elbth. p. 121. Taf. II. 24, fig. 4—6. 
Velmi zřídka v Březnu. 

6. Haplostiehe foedissima Rss. (Dentalina foe- 

dissima Rss.) 
Geinitz Elbth. p. 121. Taf. II., 24, fig. 1—3. 
Rss. Sitzungsb. Bd. 40, p. 189. T. HL, fig. 2, 3. 
Dosti hojně v Březnu. Dle Keusse v analogních vrstvách v Sasku. 

7. Textularia globulosa Rss. 
Rss. Verst. L, p. 39. Taf. XIL, fig. 23. 

Zřídka v Březnu. Dnebohu, Nemoěické stráni, Střemích, Hostině, Chocni, 
Turnově, Sichrově, České Kamenici, dle Reusse též v Lužici a Brozanech. 

8. Textularia conulus Rss. 

Rss. Verst. I., p. 39. Taf. VIII., fig. 59. Taf. XIII., fig. 72. 
Rss. Denkschr. VIL, p. 72. Taf. XXVL, fig. 7; a, b; 
Zřídka na Nemošické stráni a v Chocni, dle Reusse též i v Lužici 
a Brozanech. 

9. (Textularia obtusangula Roem.) 
Roenier. Verst. p. 97. Taf. XV., fig. 18. 

Ross. Verst. I. p. 38. Taf. VIII., fig. 58. 
Dle Reusse v Lužicích zřídka. 

10. Textularia obsoleta Rss. 
Rss. I., pag. 39. Taf. XIII., fig. 79. 

Zřídka ve Střemích, Hostině a Chocni, dle Reusse též v Lužici a Lenešicích 
(patrně jen z březenských vrstev). 



Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 39 

11. (Textularia anceps Rss.) 

Rss. Verst. I., p. 39. Taf. VIIL, fig. 79. Taf. XIIL, fig. 78. 
Dle Reusse v Lužici a Brozanech. 

12. (Textularia turris D'Orb.) 
D'Orb. 1. c. Mem. p. 46. T. IV., fig. 27, 28. 
Rss. Verst. p. 39. Taf. XIIL, fig. 76. 

Dle Reusse zřídka v Lužici. 

13. Textularia praelonga Rss. 
Rss. Verst. I. p. 39. T. XII., fig. 14. 

Geinitz. Elbth. 2 / 2 pag. III. Taf. II. 23., fig. 7, 8. 
Zřídka v Březnu a Nemošické stráni; dle Reusse též v Lužicích, Bro- 
zanech a Lenešicích. 

14. Textularia foeda Rss. 
Verst. II., pag. 109. T. XLIII., fig. 12, 13. 
Zřídka v Luíici a Dnebohu. 

15. (Verneuillina triquetra Rss.) 

Syn. Verneuillina Miinsteri.) Gein. Elbth. 2 / 2 . P- 124. 

(Textullaria triquetra v. Miinster.) Rss. Verstein. I. p. 39. Taf. 
XIIL, fig. 77. 

(Verneuillina triquetra Rss.) Denksch. Bd. VII., p. 71. Taf. 
XXVI., fig. 5. 

Challenger. pag. 383. Plate 47., fig. 18—20. 

Dle Reusse zřídka v Lužici. 

16. Verneuillina Bronni Rss. 
Rss. Verst. L, p. 38. Taf. XII. Fig. 5. 
Rss. Foram. u. Entoni. p. 40. T. 4., fig. 2. 

Velmi zřídka v Nemošické stráni. Dle Reusse též v Lužici a Brozanech. 

17. (Tritaxia tricarinata Rss.) 

Textullaria tricarinata Rss. Verst. I. p., 39. Taf. VIII., fig. 60. 

Tritaxia tricarinata Rss. Challenger pag. 389. Plate 49, fig. 8, 9. 

Dle Reusse v Lenešicích; jest ale pravdě nanejvýš podobno, že náleží vý- 
hradně teplickým vrstvám, kdež jest velice hojnou. Reuss neuvádí žádného ji- 
ného naleziště spolehlivého, ze kterého by se dalo souditi, že se tento druh na- 
chází též v březenských vrstvách, mně se dosud nepodařilo v těchto vrstvách 
je nalézti. 

18. Gaudryina rugosa D'Orb. 
D'Orbigny. Mém. p. 44. Taf. IV., fig. 20, 21. 
Reuss Verst. p. 38. Taf. XII. , fig. 15, 24. 
Challenger. p. 363. PÍ. 42, fig. 23, 24. 

Zřídka v Březnu, Dnebohu a České Kamenici. Dle Reussova udání též 
v Brozanech, Hořenci a Lužici. 



40 Jaroslav Porner 

19. Valvulina spicula Reuss. 
Reuss. Verstem. I. pag. 37. Taf. XIII, fig. 69. 

Velmi zřídka v Březnu, dle Reusse též i v Lužici, Pátku a Lenešicích. 

20. (Bul i mina Preslii Rss.) 
Rss. Verst. I. p. 38. T. XIII., fig. 72. 

Rss. Foram. u. Entom. p. 23. T. IIL, fig. 10. 
Zřidka dle Reusse v Lužici, Lenešicích a Brozanech. 

21. Bulimina ovulum Rss. 

Rss. Verst. I. p. p. 37. T. VIII., fig. 57. Taf. XIIL, fig. 73. 
Rss. Foram. u. Entom. p. 22. T. IIL, fig. 9. 
Zřídka v Březnu a Dnebohu. Dle Reusse též v Lužici, Lenešicích a Brozanech 
Zdá se býti jen na březenské vrstvy omezena. 

22. Bulimina Murchisoniana D'Orb. 
Syn. B. tumida Rss. 

B. D'Orbignyi Rss. 
D'Orb. Mém. p. 41. Tab. IV., fig. 15, a, b. 
Rss. Verst. p. 37. T. VIII., fig. 69, 72, Taf. VIIL, fig. 70. 

p. 38. T. XIIL, fig. 74. 
Velmi proměnlivý to druh méně hojně objevující se v teplických i bře- 
zenských vrstvách; skoro ve všech nalezištích. 

23. Bulimina variabilis D'Orb. (Ataxophrag- 

mium variabile D'Orb. sp.) 

D'Orb Mém. p. 40. T. IV, fig. 9—12. 

Rss. Verst. I. p. 37. T. VIIL, fig. 56, 76, 76. 

Kosmopolitický to druh, jenž se objevuje ve všech vrstvách křídového 
útvaru, jest známa ze spodní křídy až do nejvyšších vrstev bílé křídy. (Et Albien). — 
Též ve všech nalezištích březenských se vyskytuje, ač ne hojně. 

24. Bulimina intermedia Rss. 
Verst. I. p. 37. T. XIIL, fig. 71. 
Foram. u. Entom. p. 39. T. IIL, fig. 11. 

Dosti hojně v Březnu a Nemošické stráni; dle Reusse též v Lužici a Bro- 
zanech. Zdá se býti charakteristickou pro březenské vrstvy, ježto se v jiných 
neobjevuje. 

25. (Bulimina truncata Rss.) 
Rss. Verst. I. p. 37. Taf. VIIL, fig. 73. 

Dle Reusse v Lužici zřídka; zdá se, že nejspíše nepatrná varieta od Buli- 
mina palystropha Rss. 

26. (Virgulina Reussi Gein.) 
Geinitz. Charakt. p. 70. Taf. XVII., fig. 23. 
Reuss. Verst. I. p. 40. Taf. VIIL, fig. 61. 

Lužice. 



Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 41 

27. (Bolivina tegulata Rss.) 
Syn. a litt. : 

Virgulina tegulata Rss. Verst. I. pag. 40. Taf. XIII., fig. 81. 
Bolivina tegulata Rss. Geinitz. Elbth. 2 / 2 pag. 109. Taf. II. 
23., fig. 6. 

Rss. Foram. u. Entomostr. pag. 29. Taf. IV., fig. 12. 
Lužice, Lenešice (Reuss). 

28. Nodosaria farcirnen Soldani. 

Obsáhlou literatura a přečetná Synonyma viz Challenger p. 498. 
PÍ. 42., fig. 17—18; wood cuts fig. 13. 

K tomuto druhu zajisté s právem přiřadili Brady a jiní badatelé mnohé 
formy, jež se též v našem třídovém útvaru vyskytují jako z březenských Denta- 
lina nodosa D'Orb., Nodosaria communis D'Orb., Dentalina legumen Rss, jež jest 
nemožno od sebe pro množství přechodů rozeznávati a jež nejsou na určitý 
horizont omezeny, nýbrž více méně hojně ve všech vrstvách Senonu všude přicházejí. 

29. Nodosaria filiformis D'Orb. 

Obsáhlou literaturu a přečetná synonyma viz Challenger p. 500. 
Plate 63, fig. 3—5. 

Z březenských náleží k tomuto druhu též Nod. gracilis D'Orb., jež obě 
velmi zřídka všude v březenských vrstvách přicházejí. 

30. (Nodosaria inflata Rss,) 
Rss. Verst. I. p. 25. T. XIII., fig. 34. 
Dle Reusse hojně v Lužici. 

31. Nodosaria cylindracea Rss. (= Nod. oligo- 

stegia [adulta] Rss,. = Glandulina cylin- 
dracea Rss.) 
Rss. p. 27. Taf. XIII., fig. 1, 2. 19, 20. 
Geinitz. Elbth. II. p. 84, 89. Taf. 20, fig. 15-18. 
Tyto dvě formy od Reusse za rozdílné druhy považované jsou jen různě 
dospělé formy téhož druhu. Obě přicházejí ve všech vrstvách křídových spolu, 
zvláště v Březnu dosti hojně. 

32. Nodosaria monile v. Hag. (=: Nodosaria an- 

n ulát a Rss.) 
Rss. Verst. p. 27. Taf. VIIL, fig. 4, 7, 67. 
Geinitz Elbth. p. 85. T. II. 20, fig. 19, 20. 
Rss. Foram. u. Entom. p. 10. Taf. I. Fig. 13. 
Dosti hojně v Březnu a Nemošické stráni; dle Reusse též v Lužici a Lene- 
šicích; též velmi hojně v teplických vrstvách. 

33. Nodosaria Zippei Rss. 
Rss. Verst. 1. p. 25. Taf. VIIL, fig. 1—3. 



42 Jaroslav Perner 

Geinitz. Charakteristik p. 69. T. XVII., fig. 19, 20. 

Velmi hojně v Březnu, Dnebohu, Turnově; Nemošické stráni. Dle Reusse též 
v Lužici, Lenešicích. Taktéž velmi hojně v teplických vrstvách. 

33. b. N o do s ar i a Mayeri n. sp. 

Tuto novou formu lze považovati za charakteristickou pro březenské vrstvy. 
Celkem se blíží k Nod. Zippei, leč počet žeber jest o mnoho menší (6 — 8) a mimo 
to žebra ta jsou ve svém průběhu spirálně, šroubovitě stočená, tak že sledujeme-li 
1 žebro, shledáme někdy, že i dvakráte celou skořápku ovíjí. Ústí jest na prodlou- 
ženém tupém konci poslední komůrky ve středu. 

V Březnu dosti hojně. 

34. Nodosaria affinis Kss. 
(=z Nod. obscura Rss.) 

(= Nod., tenuicosta Rss.) 
Rss. p. 25, 26. Faf. VIII., fig. 8—9, 16. 
Geinitz. Elbthgb. II/ 2 . pag. 81. a 83. T. II. 20. fig. 1—4, 12, 
Velmi proměnlivý to druh, jehož odrůdy jsou co nejúžeji přechodnými 
formami spojeny mezi sebou. Všude v Senonu dosti hojná. 

35. (Nodosaria confer ta Rss.) 
Rss. Verst. I. p. 26, T. VIII., fig. 10. 

Dle Reusse velmi zřídka v Lužici. Zdá se, že tato forma náleží vlastně 
do rodu Haplostiche, jakž na to znaky, jež Reuss uvádí, poukazují, zejména 
povrch jest prý „velice drsný". 

36. Nodosaria aculeata D'Orb. 
D'Orb. 1. c. p. 13. PÍ. L, fig, 2, 3. 

Rss. Verst. L, pag. 28. Taf. XII., fig. 29. 

Dosti hojně, ale vždy jen v úlomcích v Březnu, Sichrově, Turnově a Dne- 
bohu. Dle Reusse též v Lužici a Lenešicích (přichází též v teplických vrstvách.) 

37. (Nodosaria costellata Rss.) 
(= Nod. lineolata Rss.) 

Reuss. Verst. p. 27. Taf. VIII., fig. 8. Taf. XIII., fig. 18. 
Dle Reusse oba druhy přicházejí v Lužicí, Kystře a Brozanech. 

38. (Nodosaria sulcata Nilsson.) 

Nilsson Petiefacta suecanea. p. 8. Taf. IX., fig. 1. a, b. 
Rss. Verst. p. 26. Taf. XIII., fig. 17. 
Zřídka v Lužici. 

39. Nodosaria Lorneiana í)'Orb. 
D'Orb. 1. c. p. 14. T. L, fig. 8, 9. 

Rss. Verst. I. p. 27. T. VIII., fig. 5. 

Dosti zřídka v Březnu a Dnebohu ; dle Reusse hojně též v Lužici, Kystře, 
Lenešicích. Též přichází v teplických vrstvách. 



Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 43 

40. Nodosaria ínultilineata Gein. 
(— Dentalina multilineata Borneman). 

(=: Nodosaria ínultilineata Rss.) 
Geinitz. Elbth. p. 83. T. 20., fig. 13. 

Velmi vzácná v Březnu; dle Reusse je prý všude v bakulitových jílech 
rozšířena. 

41. Frondicularia apiculata Rss. 
Rss. Verst. L, p. 30. Taf. VIIL, fig. 24. , 
Rss. Sitzungsber. 46. p. 192. T. V., fig. 2. 

Velmi zřídka na Nemošické stráni a v Březnu. Dle Reusse též v Lužici. 

42. (Frondicularia bicuspidata Rss.) 
Rss. Verst. I. p. 32. Taf. VIIL, fig. 46. 

Dle Reusse zřídka v Kystře. 

43. Frondicularia angusta Nils. sp. 
Nilsson. Petrefacta Suecanea. p. 11. Taf. 9., fig. 22. 

Rss. Sitzungsber. Bd. 40. p. 196. T. IV., fig. 5, (kdež jest též 
ostatní literatura a synonyma). 

Kosmopolitický to druh ve všech vrstvách svrchního křídového útvaru, 
všude dosti hojně se vyskytující. 

44. Frondicularia angulosa D'Orb. 
D'Orb. Mém. 1. c. p. 22. T. I., fig. 39. 

Rss. Verst. I. p. 31. Taf. XIII., fig. 40. Taf. VIIL, fig. 78. 
Taf. XXIV., fig. 42. 

Velmi zřídka v Březnu, dle Reusse též v Lužici, Lenešicích a Brozanech. 

45. (Frondicularia peregrina Rss.) 
Rss. Verst. I. p. 108. Taf. XXIV., fig. 45. 

Dle Reusse zřídka v Lenešicích. 

46. (Frondicularia canaliculata Rss.) 
Rss. Verst. I. p. 30. Taf. VIL, fig. 20, 21. 

Rss. Sitzungsber. 46. pag. 194. Taf. VI., fig. 1. 
Mimo teplické vrstvy též dle Reusse v Lužici. 

47. Frondicularia mucronata Rss. 
Rss. Verst. I. p. 31. Taf. XIIL, fig. 43, 44. 
Geinitz. Elbth. p. 95. T. II. 21., fig. 14—16. 

Význačná pro březenské vrstvy, ve kterých jedině, ač dosti zřídka přichází. 
Naleziště Březno, Dneboh, Sichrov, Nemošická stráň; dle Reusse též Lužice, 
Lenešice (patrně svrchní březenské vrstvy). 

48. (Frondicularia marginata Rss.) 
Rss. I. p. 30. Taf. XII. malá; taf. XXIV. 39, 40. 

Dle Reusse v Lužici, Lenešicích a Brozanech, též v teplických vrstvách. 



44 Jaroslav Perner 

49. Frondicularia turgida Rss. 
Rss. Verst. II. p. 107. T. 24., fig. 41, 44. 
Geinitz. Elbth. p. 97. Taf. 21., fig. 17, 18. 
Zřídka v Turnově. Dle Reusse též v Lužici. 

50. Frondicularia Cordai Rss. 

Rss. I. p. 31. Taf. VIII., fig. 26—28. Taf. XIII., fig. 41. 
Geinitz. Elbth. II. p. 95. Taf. 21, fig. 8- 10, 12—13. 

Hojně v Březnu a vůbec všude, nejen v březenských vrstvách, nýbrž též 
v celém Senonu. 

51. Frondicularia i n verš a Rss. 

Rss. Verst. p. 31. T. VIIL, fig. 15—19. Taf. XIII., fig. 42. 
Geinitz. Elbth. II. Taf. 21, fig. 5—7 ; 11. pag. 94. 
Kosmopolitický to druh skoro ve všech vrstvách celého křídového útvaru 
všude hojně přicházející. 

52. Frondicularia Archiacina D'Orb. 

Syn. Frond. tenuis Rss. I. p. 30. VIIL, fig. 35. Geinitz Elbth. 
II. 94, Taf. 21., fig. 3. 

Challenger. p. 520. PÍ. 124., fig. 12. (kdež se ostatní synonyma 
a literatura nachází). 

V Březnu, Dnebohu, České Kamenici. Dle Reusse též v Lužici. 

53. (Frondicularia bicornis Rss.) 

Rss. Verst. I. p. 32. T. VIIL, fig. 45. Taf. XXIV., fig. 37. 
Dle Reusse zřídka v Lužici. 

54. Frondicularia striatula Rss. 

Rss. Verst. I. p. 30—31. Taf. VIIL, fig. 23. (pessima). T. XLIII. fig. 2. 
Geinitz Elbth. II. p. 2. Taf. 21, fig. 2. 
Zřídka v Březnu, dle Reusse též v Lužici. 

55. Marginulina elongata D'Orb. 

Ross. Verst. I. p. 29. T. IIL, fig. 28—32. Taf. XXIV., fig. 31—36. 

Rss. Foram. u. Entomostr. p. 12. T. L, fig. 17 (kdež jest 
ostatní literatura a synonyma). 

Zřídka v Březnu a Dnebohu. Dle Reusse též v Lužici, mimo to i v teplic- 
kých vrstvách hojná. 

56. (Marginulina compressa D'Orb.) 
Rss. Verst. I. p. 29. Tab. XIII. fig. 38. 

Geinitz Elbth. II. p. 101. Taf. 23. fig. 5. 
D'Orbigny Mém. 1. c. p. 17. T. L, fig. 18, 19. 
Velice pochybná pro březenské vrstvy. Reuss ji uvádí jen z Lenešic, mimo 
to všechna vyobrazení jeví velké rozdíly u všech autorů, tak že tu buďto bude 



Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 45 

omyl, neb máme tu činiti s velmi proměnlivou formou. Mně se nepodařilo na- 
ézti exempláře, jenž by se s Reussovým druhem shodoval. 

57. Marginulina Nil ss oni Roem. 

(Nodosaria laevigata Nilsson Petrefacta Suecanea p. 8. Taf. IX. 
fig. 20. 

Rss. Verst. I. p. 28. 

Roemer. Verst. p. 96. 

Význačná pro březenské vrstvy, všude velmi hojně, zvláště v Březnu 
a Dnebohu. 

58. Marginulina bacilluni Rss. 
Rss. Verst. I. p. 29. Taf. VIII., fig. 11. 
Rss. Sitzungsber. 40. p. 208. Taf. VI., flg. 8. 

59. Marginulina ensis Rss. 

Rss. Verst, I. p. 29. Taf. XII., fig. 13. Taf. XIII., fig. 26, 27. 
Taf. XXIV. fig. 30. 

Zřídka v Březnu, dle Reusse hojně v Lužici, Lenešicích, Kystře, Brozanech. 

60. Marginulina Roemeri Rss. 
(=: Vaginulina elongata Roeiner.) 
Roenier Verst. p. 96. T. XV., fig. 13. 

Rss. I. p. 28. Taf. VIII., fig. 10. 
Zřídka v Lužici a Březnu. 

61. (Marginulina bullata Rss.) 
Rss. I. p. 29. Taf. XIII., fig. 34—38. 

Dle Reusse hojně v Lužici a Brozanech. 

62. (Vaginulina strigillata Rss.) 
Rss. Verst. II. p. 106. Taf. XXIV., fig. 29. 
Dle Reusse zřídka v Lužici. 

63. (Cristellaria limbata Rss.) 
Rss. Verst. I. p. 33. Taf. XIII., fig. 56. 
Dle Reusse zřídka v Lužici. 

64. Cristellaria lobata Rss. 
Rss. Verst. I. p. 34. Taf. XIII., fig. 59. 

Geinitz. Elbth. II. p. 104. Taf. 22., fig. I. Taf. 23., fig. 1. 
Yelmi zřídka v Březnu a Dnebohu, dle Reusse v Lužicích, Lenešicích 
a Brozanech. 

65. (Cristellaria lituola Rss.) 
Reuss. Verst. II. p. 109. Taf. XXIV., fig. 47. 
Dle Reusse zřídka v Lužici. 



46 Jaroslav Peracr 

66. Cristellaria navicula D'Orb. 
D'Orb. Mém. 1. c. p. 27. PÍ. II., fig. 19, 20. 
Rss. Verst. I. p. 34. Taf. XIL, fig. 27. 

Velmi zřídka v Březnu. Dle Reusse též v Lužici a Brozanech. 

67. Cristellaria lepida Rss. 
Rss. Verst. II. p. 109. T. 24, fig. 46. 
Geinitz. Elbth. \ p. 106. Taf. II., 23, fig. 4. 
Zřídka v Březnu, Dnebohu a Lužici. Cristellaria intermedia od Reusse jako 

samostatný druh rozeznávaná, jest jen nepatrná varieta této taktéž velmi proměn- 
livé formy, jež mimo to na tentýž geologický horizont jest obmezena. Taktéž 
Crist. recta var .hamosa Rss. z Lužice patří k této formě. 

68. Cristellaria rotulata D'Orb. 
Rss. Verst. I. p. 34. Taf. VIII., fig. 50, 70. Taf. XII., fig. 25. 

Taf. XXIV., fig. 48, 49. 

Challenger p. 547. PÍ. 69., fig. 13, (kdež se též úplná, velmi 
obsáhlá literatura a synonyma (okolo 30!) nachází). 

Všude velmi obecná; vyskytuje se hojně od Gaultu až po nynější časy. 
Cristellaria ovalis od Reusse jakožto samostatný druh uváděná, jest jen mladá 
forma zhusta dimorphismus v embryonální komůrce jevící. 

69. (Cristellaria complanata Rss.) 
Rss. Verst. I. p. 33. T. III., fig. 54. 
Rss. Sitzungsber. Bd. 46. T. XIL, fig. 13. 
Dle Reusse zřídka v Lužici. 

70. (Cristellaria triangularis D'Orb.) 
D'Orb. 1. c. p. 27. PÍ. II. Fig. 21, 22. 
Rss. Verst. I. p. 34. Taf. VIII., fig. 48. 
Dle Reusse v Lužici, Lenešicích a Brozanech. 

71. Flabellina o mata Rss. 
Syn. Flabellina Baudouiniana D'Orb. 
Flab. rugosa D'Orb. 

Rss. I. p. 32. Taf. XIII., fig. 48. Taf. XXIV., fig. 43. 
Geinitz. Elbthalgeb. p. 99. Taf. II., 22, fig. 1. 
D'Orb. Mém. 1. c. p. 23, 24; T. IV., fig. 4-7. 
Velmi proměnlivý to druh, dříve nesprávně ve více druhů dělený, jež však 

nepřetržitými přechody spojeny jsou, a nijak na určitý goologický horizont Vá- 
zány nejsou, nýbrž ve všech vrstvách přicházejí; zvláště v Sentnu jest obyčejná 
na všech nalezištích. 

72. Flabellina elliptica Nils. sp. , 
Rss. Verst. I. p. 32. Taf. VIII, fig. 37—46; 78. 



Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 47 

Rss. Denkschr. Bd. 7. p. 67. T. 25, fig. 6—8. (kdež se též 
úplná literatura a synonyma nacházejí.) 

Velmi obyčejná v celém křídovém svrcbním útvaru; v březenskýcb vrstvách 
jest však méně hojnou, ale všude rozšířenou. 

73. (Polymorphina trigonula Rss.) 

(Guttulina trigonula Rss.) Verst. I. pag. 40. II. pag. 110. Taf. 
XIIL, fig. 84. 

Zřídka v Lužici. 

74. (Polymorphina horrida) Rss. 

(Globulina horrida Rss. Verst. II. p. 110. Taf. XLIII., fig. 14. 
Rss. Foram. u. Entomostr. p. 43. Taf. IV., fig. 8. 
Dle Reusse zřídka v Lužici. 

75. Polymorphina elliptica Rss. 
Rss. Verst. II. p. 110. Taf. XXIV., fig. 35. 
Zřídka v Lužici a Březnu. 

76. (Polymorphina damaecornis Rss.) 
(Guttulina damaecornis Rss.) Verst. I. p. 40; II. pag. 110, 

Taf. 13, fig. 85. 

Dle Eeusse v Lužici zřídka. 

77. (Polymorphina glomerata Roem.) 
Roemer. 1. c. p. 97. Taf. XV., fig. 19. 

Rss. Verst. I. p. 40. Taf. XII., fig. 32. 
Dle Eeusse zřídka v Lužici. 

78. Polymorphina lacrima Rss. 

(Globulina lacrima Rss.) Verst. I. pag. 40, II. pag. 110. Taf. 
XIIL, fig. 83. Taf. XII, pag. 6. 

(Polymorphina lacrima Rss.) Foram. u. Entomostr. p. 43. 
Taf. IV., fig. 9. 

Velmi zřídka v Březnu, dle Reusse též v Lužici. 

79. Polymorphina globosav. Miinster. 
(Globulina globosa v. Miinster). Rss. Verst. p. 40; p. 110 

Taf. XIIL. fig. 82. 

Dosti hojně v Lužici; zřídka v Březnu, Dnebohu, České Kamenici. Dle 
Reusse též v Brozanech. 

80. Globigerina cretacea D'Orb. 
Rss. Verst. I. p. 36. T. VIII, fig. 55. 

Challenger, kdež též úplná rozsáhlá literatura a synonymika 
se nachází. 



48 Jaroslav Perner 

Kosmopolitický to druh, všude, jak ve všech mesozoických i kaenozoických 
útvarech hojný, tak i v nynějších mořích. 

81. G 1 o b i g e r i n a marginata Rss. (syn. Rosalina mar- 

ginata Rss.) 
Rss. Verst. I. p. 36. T. VIIL, fig. 54, 74. Taf. XIIL, fig. 68; 
Rss. Denkschr. Bd. 7, p. 69. T. 26, fig. 1. 

Zřídka v Březnu a České Kamenici, dle Keusse též v Lužici, Lenešicích, 
Brozanech, Koutech, Kystře. 

82. Globigerina trochoides Rss. 
Rss. Verst. I. p. 36. T. XII., fig. 22. 

Rss. Foram. u. Entom. p. 21. T. III., fig. 5. 
Zřídka v Březnu; dle Reusse též v Lužici. 

83. (Discorbina Micheliniana D'Ořb.) 
(=r Rotalina Micheliniana D'Orb.) 

D'Orb. Mém. p. 31. PÍ. III., fig. 1—3. 
Rss. Verst. p. 36. Taf. XIL, fig. 31. 
Dle Reusse zřídka v Lužici a Brozanech. 

84. Discorbina umbilicata D'Orb. var. nitida Rss. 
D'Orb. Mém. 1. c. p. 32. T. IIL, fig. 4—6. 

Rss. Verst. I. p. 35. T. VIIL, fig. 52. Taf. XIL, fig. 8, 20. 
Geinitz. Elbth. II. p. 116. T. 23, fig. 12. 

Zřídka v Březnu, Dnebohu, Sichrově, Nemošické stráni; dle Reusse též 
v Lužici, Lenešicích, Brozanech. 

85. (Anomalina moniliformis Rss.) 
(== Rosalina moniliformis). 

Rss. Verst. I. p. 36 a p. 109. T. XIL, fig. 30. Taf. XIIL fig. 67. 
Dle Reusse v Lužici a Brozanech. 

86. Discorbina lenticula Rss. 
(= Rotalina lenticula Rss.) 

(= Planorbnlina lenticula Rss.) 
Rss. Verst. I. p. 35. Taf. XIL, fig. 17. 
Geinitz. Elbth. II. p. 115. T. 23, fig. 11. 

Zřídka v Březnu, Dnebohu a Nemošické stráni; dle Reusse též v Lužici 
a Brozanech. Zdá se býti jen na březenské vrstvy omezena. 

87. Discorbina ammonoides Rss. 
Syn. Rosalina ammonoides Rss. 

Planorbulina ammonoides Rss. 
Geinitz. Elbth. II. p. 114. T. II. IIL 23, fig. 9, (kdež jest též 
ostatní úplná literatura.) 

Dosti hojně v březenských vrstvách, zejména v Březnu a Dnebohu. 



Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 



49 



88. Discorbina polyraphes. Rss. 
Syn. Rotalina polyraphes Rss. 
Planorbulina polyraphes Rss. 

Rss. Verst. I. p. 35. Taf. XÍL, fig. 18. 
Geinitz. Elbth. II. p. 114. T. 23,. fig 10. 
Rss. Foram. u. Entom. p. 19. T. III., fig. 1. 

Velmi hojně v Březnu, Dnebohu, České Kamenici, Nemošické stráni. 

89. Nonionina compressa Roemer. 
Litt. Roemer. Verst. d. norddeutsch. Kreidegeb 
Reuss. Verst. I. p. 35. Taf. VIII., fig. 51. 

Velmi zřídka v Březnu (a Hořenci). 



Tabelami seznam foraminifer vrstev březenských, vykazující jich 
rozšířeni po jednotlivých vrstvách českého útvaru křídového. 






o O 

)4U 



■'- -j 



SS 



o. a 

D OJ 



a Z 
2 .2 



Cornuspira cretacea Rss 

Trocharainina irregularis P. řmd J. 
(Haplostiche constricta Rss.) . . . 

„ clavulina Rss 

„ dentalinoides Rss. . . 

„ foedissima Rss. . . . 

Textularia globulosa Rss 

„ conulus Rss 

( „ obtusangula Roemer) . 

„ obsoleta Rss 

( „ anceps Rss.) 

( „ turris D'Orb.) 

„ praelonga Rss 

„ foeda Rss 

Verneuillina triquetra Rss 

„ Bronni Rss 

(Tritaxia tricarinata Rss.) . . . . 
Gaudryina rugosa D'Orb 

Tř. mathematlcko-prírodovědecká. 1892. 



4 



4 



4 
+ 
4 



4 
4 



4 
4 
4 
4 
4 
4 
4 
4 
4- 
4 
4 
4 
4 
4- 

4 

4 
4 
4 

4 



50 



Jaroslav Perner 



ras 

3 3 



o o 



-5 IS 

"d "rt 



a o. 






OJ 4j 

o o 



Valvulina spicula Kss 

(Bulimina Preslii Kss.) . . . . 

n ovulum Rss.) . . . , 

„ Murchisoniana D'0rb. 

„ variabilis D'0rb. . 

„ intermedia Rss. . . 
( „ truncata Rss.) . . . 
(Virgulina Reussi Gein.) . . . 

(Bolivina tegulata) 

Nodosaria farcimen Soldani . 

„ filiformis D'Orb. . . 

( „ inflata Rss.) .... 

„ cylindracea Rss. . . 

„ monile v. Hag. . . 

„ Zippei Rss 

„ Mayeri n. sp. . . . 

„ affinis Rss 

( „ (?) conferta Rss.) . 

„ aculeata D'Orb. . . 

( „ costellata Rss.) . . 
( „ sulcata Nilsson) . . 

„ Lorneiana D'Orb. . 

„ multilineata Gein. . 

Frondicularia apiculata Rss. . 



+ 



+ 



+ 



( 



bicuspidata Rss.) 
angusta Rss. . . 
angulosa D'Orb. 
peregrina Rss.) . 
canaliculata Rss.) 
mucronata Rss . 
marginata Rss. . 
turgida Rss. . . 
Cordai Rss. . . 
inversa Rss. . . 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 
+ 



+ 
+ 

+ 



+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 

+ 

+ 
+ 
+ 
+ 

+ 
+ 

+ 

+ 
+ 

+ 
+ 

H- 

+ 

+ 
+ 
+ + 
■4-1 + 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 



51 





li 

3 3 
V V 


8 a 

O .3 
O o 


*■* . 

> & 

-* u 

o a 
■a Si 


ji 

>W 

o .2 
a'3 

~3 "ni 


c 

U.S; 
H 

N V 

^3 


II 

a "o. 


s i 
s s 

DPhI 


g CT3 
■4) O 

Oj* 
1) O 

8 6 
o o 
J3 -G 
JO 






+ 

4- 
i 

+ 
+ 


+ 

+ 


+ 


+ 


+ 

+ 

+ 
+ 

+ 

+ 

+ 


+ 
+ 

1 

T 

+ 
+ 
+ 
+ 
+ 

+ 
+ 

+ 
+ 

+ 

+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 

+ 

+ 

+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 

4- 


1 






Globigerina cretacea D'Orb 




„ umbilicata D'Orb. var. ni- 





4* 



52 



Jaroslav Perner 







^ w 

^! u 

2 c 

o ij 

o o 

MU1 


. w 

>■ u 
•<u S? 

"■§ 
5 .a 




C 

vu.SŽ 
w o 


"a "o, 

U 1) 


,1 J3 
^j u 

S s 


Cen 

jo _o 

ou 


„ ammonoides Rss , 




+ 






• 


+ 
+ 


+ 
+ 
+ 

+ 


• 







Kritisches Verzeichniss der Foraminiťeren aus den Prie- 
sener Schichten der bohmischen Kreideformation. 

(Resumé des bohmischen Textes.) 

Hiermit lege ich ein vorláufiges Verzeichniss der Foraminiferen 
aus den Priesener Schichten, einer der obersten Etagen unserer 
Kreideformation, vor, ohne Anspruch auf Vollstandigkeit zu machen. 
Zur Zusammenstellung benutzte ich die Resultate meines zweijáhrigen 
Sammelns, auf Reuss's Angaben konnte weniger Riicksicht genonimen 
werden, denn Reuss fiihrt in seiner Arbeit uber die bohmische 
Kreideformation viele Foraminiferen Arten nur aus Leneschitz an 
und es ist demnach umsicher, ob dieselben aus Teplitzer oder aus 
Priesener Schichten stammen. Bei Leneschitz sind die Lagerungs- 
verháltnisse derart, dass die Teplitzer und Priesener Schichten direkt 
aufeinandergelagert auf einer Berglehne zu Tage treten. Aus die- 
sen zwei verschiedenen geologischen Horizonten werden die Fora- 
miniferen durch das Regenwasser heruntergeschwemmt, wo Reuss 
sein Materiál sammelte. Nur im Falle, wenn Reuss eine seltene 
aber gut charakterisierte Art von einer, von mir nicht untersuchten, 
zweifelsohne den Priesener Schichten angehórenden Lokalitát anfíihrt 
oder wenn er ausser Leneschitz noch andere Fundorte Priesener 
Foraminiferen angiebt, hábe ich dieselbe in Klammern angefiihrt. 

Was die Synonymik und Systematik anlangt, bin ich den An- 
schaungen der englischen Forscher in dem Werke uber die Foramini- 
feren der Challenger-Expedition x ), gefolgt nach ihrem Vorgange sind 

') T. Parker und R. Jones. On the Nomenclature of Foraminifera An. 
Magazíne of nat. history Part. I.— IX. und Report on the scientific results of H. 
M. S. Challenger during the year 1873—76. Vol. IX. Foraminifera by. H. B. 
Brady 1884. 



Kritický seznam foramiuifer z březenských vrstev. 53 

daher einige von Keuss und anderen als verschiedene Arten betrach- 
tete Formen unter einem Nainen vereinigt. So z. B. Flabellina ornata 
Kss. = F. Baudouiniana D'Orb., =r F. rugosa D'Orb. ; Cristellaria lepida 
Rss. =: C. intermedia Rss. =: Crist. recta, var. hamosa Rss. ; Frondi- 
cularia tenuis Ess. =: F. Archiacina D'Orb. : Nodosaria costellata Rss- 
= N. liiieolata Rss. ; Nod. affinis = Nod. obscura, Rss. = N. tenui- 
costa Rss. ; Nodosaria Monile v. Hag. =z N. annulata Rss. Nodosaria 
cylindracea Rss. = Nod. oligostegia Rss. ; Nodosaria filiformis D'Orb. 
= N. gracilis D'Orb ; Nodosaria farcimen Soldani == Nod. nodosa 
D'Orb M communis D'Orb, legnmen Rss.; Bulimina Murchisoniana 
D'Orb = B. tumida Rss. = B. D'Orbignyi Rss. 

In Betreff der Anzahl und der geologischen Verbreitung konnte 
ich bisher 90 Arten konstatieren, von denen, soweit meine Beobach- 
tungen reichen, 55 Arten in den Priesener Schichten zum erstenmale 
auftreten. Einige von ihnen konnten wegen ihrem relativ háufigerem 
Vorkoninien als bezeichnend fur die Priesener Schichten betrachtet 
werden ; z. B. Cornuspira cretacea Rss., Marginulina Nilssoni, Roemer, 
Haplostiche clavulina Rss., Planorbulina Discorbina polyraphes Rss., 
Polymorphina globosa v. Miinster, Polyrnorphina lacrima, Rss., Nodo- 
saria Mayeri u. sp. 

Die iibrigen 35 Arten kommen auch in den alteren Teplitzer 
Schichten vor, und unter ihnen sind 8 kosmo-politische Formen, 
welche in der ganzen Kreideformation verbreitet sind ; Trochamniina 
irregularis P. J. 1 ). Cristellaria rotulata Lamck., Bulimina variabilis 
D'Orb., Frondicularia augusta Nils. sp., Flabellina elliptica Nils., Flabel- 
lina ornata Rss. Marginulina compressa D'Orb., Globigerina cretacea 
D'Orb., Planorbulina (Discorbina) ammonoides Rss. 

Ein anderer wesentlicher Unterschied zwischen den Foramini- 
feren der Teplitzer und jenen der Priesener Schichten beruht auch 
in der Haufigkeit ihres Vorkommes, in dem Procentgehalte des Ge- 
steines an Foraminiferen. In den Teplitzer Schichten machen sie 
bis 90°/ , in den Priesener Schichten hóchstens 20°/ o des Gesteines 
aus ; und mit diesem frapanten Unterschiede ist uns auch im zweifel- 
haften Falle, wo uns gróssere Petrefacten fehlen, die Moglichkeit ge- 
geben, mittels eines Diinschliffes sicher zu erkennen, welche Schichte 
uns vorliegt. 



x ) Diese Form gehort zwischen die perforatia, wie ich mich davon an zahl- 
reichen Diinnschliffen úberzeugt hábe. Durchmesser der Poren 0.006—0.003 mm. 



Nro. 3. 

Bemerkungen uber die Iteration linearer homogener 
Differentialgleichungen. 

(Auszug aus einem an Herm M. Lerch gerichteten Briefe.) 

Von A. Gutzmer in Berlin. 

(Vorgelegt am 20. November 1891.) 

„Die Iteration linearer homogener Differentialgleichungen, zu der 
ich von der Betrachtung der Potentiale hóherer Ordnung gefiihrt 
wurde 1 ), ist als die Coinposition einer linearen Differentialgleichung 
mit sich selbst aufzufassen, ein Fall, den Brassinne 2 ) bei seinen 
Betrachtungen iiber die Composition linearer Differentialgleichungen 
ausgeschlossen hat, und der auch sonst nicht behandelt worden zu 
sein scheint. Brassinne betrachtet a. a. O. an Stelle des ausge- 
schlossenen Falles die Composition einer Differentialgleichung mit 
derjenigen, welcher die mit den successiven Potenzen der unabhán- 
gigen Variabeln multiplicirten Integrále der ersten Gleichung geniigen. 
Diese Betrachtung ist auch von Herm Konigsberger 3 ) iiber- 
nommen worden, welcher die Integrále dieser Art als „vielfache L6- 
sungen" bezeichnet. Componirt man einen linearen homogenen Diffe- 
rentialausdruck m-ter Ordnung Y m mit einem solchen rc-ter Ordnung 
T M , so ist bekannt und leicht zu sehen, das Y m Y n von Y n Y m verschie- 
deň ist. Dieser Umstand fállt fořt, sobald beide Differentialausdriicke 
einander gleich sind, d. h. bei der Iteration. 

Wird nun der Differentialausdruck 

Y =p Q y(»> + j,^— D+ . . . + p n y 



1 ) Journal de Mathématiques, 4ěme série, t. VI, 1890. Jornal de Sciencias 
Mathematicas e Astronomicas, t. X, 1890. 

2 ) Sturm, Coura ď Analyse, t. II, Notě III. 

3 ) Lehrbuch der Theorie der Differentialgleichungen. S. 141 ff. 



A. Gutzmer : Uber die Iteration liuearer homogener Differentialgleichungen. 55 

mit sich selbst cornponirt oder also iterirt, so erhált man einen Dif- 
ferentialausdruck der Ordnung 2n: 

und es ist klar, dass die Gleichung Y x — ; befriedigt wird durch 
das triviale Integrál Y zz 0, d. h. durch die Integrále der ursprung- 
lichen Gleichung, und durch Y z=z X, wo X ein Integrál der Gleichung 
Y=zO bedeutet. 

Aus der letzten Gleichung ist ersichtlich, dass das Iterations- 
resultat wesentlich verschieden ist, je nach der Form, die man der 
Gleichung Yz=0 vor der Iteration giebt. Ist in der letzteren der 
Coěfficient der hochsten Ableitung gleich Eins, so ist dies auch in 
der Gleichung F, == der Fall ; ist aber jener Coěfficient p nicht 
gleich Eins, so nimmt die an Stelle von Y x = tretende nicht homo- 
gene Gleichung die Form 

an, aus der ersichtlich ist, dass das Iterationsresultat die verschie- 
densten Werte annehmen kann, je nach der Wahl von p . Diesem 
Coěfficienten kann man natiirlich durch Multiplication der Gleichung 
Y—0 mit einer beliebigen Function der unabhángigen Veránderlichen 
jeden beliebigen Wert geben. Es liefert demnach die (ein- oder mehr- 
malige) Iteration einer linearen homogenen Differentialgleichung eine 
unendliche Mannígfaltigkeit von Diiferentialgleichungen, welche mit 
der urspriinglichen sammtliche Integrále gemeinsam haben. 

Ich fuge einige weitere, naheliegende Betrachtungen hinzu. 

Zunáchst werde von der obigen Bemerkung eine Anwendung 
auf die homogene lineare Differentialgleichung erster Ordnung ge- 
macht. Iterirt man die Differentialgleichung 

(!) p y'-\-Piy = °i 

so ergiebt sich die Gleichung zweiter Ordnung: 
(2) v \y" -\-p (p -f 2p 1 )y' + (p[ + p Q p\)y — 0. 

Wendet man nun auf (2) wieder die in der linken Seite von (1) 
ausgedrúckte Operation an und fáhrt so fořt, d. h. iterirt man (1) 



56 



A. Gutzmer 



wiederholt, so erkennt man mittelst des Lagrange'schen Verfahrens *) 
zur Bestimmung der Elemente eines Fundamentalsystems leicht fol- 
genden Satz: 

Ist eine lineare homogene Diíferentialgleichung w-ter Ordnung 
durch Iteration aus einer Diíferentialgleichung der Form (1) entstan- 
den, 'so besitzt sie die Integrále 



J Pn 



rdx r rdxif 



V Afafl"- 1 



und umgekehrt. 

Fur den Fall, dass p = 1 ist, erhált man den bereits friiher 
mitgeteilten Satz. 2 ) 

Es werde nunmehr untersucht, wann eine vorgelegte Diíferential- 
gleichung zweiter Ordnung 



(3) 



S"+«'S + ^ = ° 



mit der aus (1) durch Iteration entstandenen Gleichung (2) iden- 
tisch ist. 

Aus den Bedingungen 



(4) 

ergiebt sich zunáchst: 

(5) 



Í Po+ 2 Pi _ 

Po 



íl 



Pi = 



Po2l — Po 



und durch Einfuhrung dieses Wertes in die zweite der Gleichungen 
(4) erhált man zur Bestimmung von p die Diíferentialgleichung: 



p 

Po 



í-tS+K-t 9 ^^)- - 



2 ) Fuchs, Journal fur Mathematik, Bd. 66, p. 129. 
2 ) Jornal de Sciencias Mathematicas, 1. c, p. 9. 



Uber die Iteration liuearer homogener Differentialgleichungen. 57 

Durch die Substitution 

p = M 2 

verwandelt sich diese Gleichung in die lineare homogene Differential- 
gleichung : 

(6) S5+(ff»-T9Í— l-^)" = a 

Die Gleichung (6) aber stiuimt, wie man sofort erkennt, mit 
derjenigen uberein, welche man aus (3) mittelst der zur Beseitigung 
des zweiten Gliedes dienenden Substitution 

y — e z .u 

erhált. 

Ist also f) ein Integrál von (3), so folgt 



und demnach aus (5) 



2 1 Slíd® 

p — ir z=. rj i .& ^ 



V X — — rm' . e fqidx . 



Wie ersichtlich, ergeben sich also fůr q v und q 2 gar keine Be- 
schránkungen, und wir kónnen daher den Satz aussprechen: 

Jede beliebige lineare homogene Differentialgleichung zweiter 
Ordnung kann als Iteration einer linearen homogenen Differential- 
gleichung erster Ordnung dargestellt werden. 

Mann erkennt leicht (z. B. durch Coěfficientenabzáhlung), dass 
diese Eigenschaft, welche noch nicht bemerkt worden zu sein scheint, 
auf Gleichungen zweiter Ordnung beschránkt ist. Fiir Gleichungen 
hóherer Ordnung ergeben sich, wenn sie Iterationen von Gleichungen 
niederer Ordnung seinsollen, stets Bedingungen zwischen den Coěffi- 
cienten. Soli z. B. eine Differentialgleichung dritter Ordnung mit der 
aus (1) durch zweimalige Iteration hervorgehenden Gleichung iiber- 
einstimmen, so ergiebt sich u. a., schon wegen der Reductibilitát der 
letzteren, dass die Laguerre'sche Invariante I identisch verschwinden 
muss. 1 ) 

Da nun die Differentialgleichung zweiter Ordnuug (3) sich als 
Iteration der Gleichung (1) auffassen lásst, so miissen ihre Integrále 
nach obigem die Form 

') Comptes Rendus, t. 88, p. 116—119, 224—227. (1879.) 



58 A. Gútzmer 

besitzen. Fiihrt man nun die fůr p und p x oben ermittelten Aus- 
driicke hier ein, so erhált man in neuer Herleitung das bekannte 
Resultat : 

P e~f qidx , 

Vx — v, y^ — n J — t— da? i 

worin 17, wie oben angegeben, ein particulpxes Integrál der Differen- 
tialgleichung (3) ist. 

Betrachten wir nun neben einer linearen homogenen Differen- 
tialgleichung w-ter Ordnung 

(7) F=jPo2/ (n) +p l y (n ~ 1) + . . . +W = O 

gleichzeitig die adjungirte Differentialgleichung derselben 

(8) g) = (pjffn - ( Pl W»~V +...(- l)«Pn\) = o, 

so ergiebt sich aus dem von den Herren Frobenius und Thomé gleich- 
zeitig gefundenen und von ersterem als Reciprocitátssatz adjungirter 
Differentialausdrucke bezeichneten Theorem unmittelbar der Satz: 

Die Iterationen einer Diíferentialgleichung und ihrer Adjungirten 
stehen zu einander im Verháltniss adjungirter Differentialgleichungen. 
Sind nun y und ty Integrále von (7) resp. (8), und bestimmt man y\ 
vermittelst der Gleichung 

so besteht bekanntlich zwischen y und n] die Beziehung, dass 

yn + y'n f + y"n'' + • • • + yt»-Qq{«-Q — o 

ist, wo Ceine Constante bedeutet. Wendet man dies auf die iterirten 
Gleichungen an, und bedeuten ?/#, ty* Integrále der fc-mal iterirten 
Gleichungen (7) bezw. (8), welche also von der Ordnung kn sind, 
bestimmt man ferner rj k durch die Gleichung 

«* 4-1)1*- 1) _ 



Uber din Iteration linearer homogener Differentialgleichungen. 59 

so erhált man fůr die auf einander folgenden "Werte von k(k = 0, 1, 2, . . .) 
folgende Relationen: 

m + y ,f i ř + y"n" + ■ • • + y^- 1 ^- 1 ) — c 
yxVi 4- y\n\ + yttl + • • • + yř , - a) *F , - 1) = ci 
y«% +m; +yX+ • • • +2/ ( 2 3w - 1) ^ 3M - 1) = c 2 



*A+ stál +yX + • • • +# + 1 >--"^<* + 1 »- 1 > = a 

wo die Ci Constanten bedeuten. Aus diesen Beziehungen werden sich 
noch weitere Eigenschaften herleiteu lassen, auf welche ich vielleicht 
noch spáter zurůckkommen werde. Ich wollte Ihnen, wie bemerkt, 
heute nur einige sich unmittelbar darbietende Folgerungen uber die 
Iteration linearer homogener Differentialgleichungen mitteilen." 



4. 
Die Ablagerungen der Permisclien Formation bei Vlašim. 

Von Dr. Alfred Slavík in Prag. 
(Vorgelegt den 4. Dezember 1891). 

Iu den heurigen Soinmernionaten hatte ich Gelegenheit clie zu- 
erst von Prof. Krejčí und spáter von E. Helmhacker erwáhnten 
Ablagerungen der Permisclien Formation in der Náhe von Vlašim 
etwas náher zu besichtigen. Da uber ihre Ausbreitung und Lagerung 
bisher nur durftige Nachrichten veroffentlicht wurden, die ich in 
mancher Hinsicht ergánzen kanu, so werde ich in Folgendem auch 
einen kurzen Abriss des bisher bekannten voranschicken. 

Im J. 1868 veróffentlichte Krejčí in den Verhandlungen der 
k. k. geol. Reichsanstalt p. 239 eine kurze Notiz von einem in der 
Permischen Formation angelegten Kohlenschurf mit einem 12 — 14 
Zoll máchtigen Kohlenflotz, welches in Schieferthonen eingelagert ist, 
die von rothem Sandstein eingeschlossen werclen. Diese stehen bei 
den Dórfern Nesperská Lhola, Chobot u. Čelivo an. In den Schiefer- 
thonen fanden sich Schuppen von ganoiden Fischen und Koprolithen. 
Krejčí betrachtet diese Ablagerung als zn einer Reihe isolirter 
Permischer Inseln gehorend, welche ehemals einen zusammenhangenden 
vom Schwarz-Kosteletzer Becken nach Siiden gerichteten Streifen 
bilden sollten. Zu dieser Reihe záhlt er noch die Permischen Ab- 
lagerungen bei Divischau, Chejnov und das kleine Kohlenbecken bei 
Budweis, die auf der geologischen Kartě der Reichsanstalt bereits 
angegeben sind. 

R. Helmhacker hat in den Fragmenten mineralogisch-geogno- 
stischen Inhaltes, die seiner Geognostischen Beschreibung eines Theiles 
der Gegend zwischen Benešov und der Sázava (Archiv fůr die natur- 
wissenschaftliche Landesdurchforschung von Bohmen II. Bd. I. Theii 
1877) angehangt sind, unter Nr. 4 pag. 440, eine ausfuhrlichere Notiz 
publicirt, aus der aber deutlich zu ersehen ist, dass er die Ablage- 



Alfred Slavík: Die Ablagerungen der Permischen Formation bei Vlašim. Q\ 

rung nicht an Ort und Stelle untersucht hat, sondern nur von dem 
Besitzer des Kohlenschurfes Sandstiicke des Gesteins und Fossilien- 
reste nebst einigen Daten iiber den Kohlenschurf selbst bekám, denn 
es wird iiber die localen Verháltnisse nichts berichtet. 

Das Liegende des Kohlenflotzes bildet nach Helmhacker 
ein grauer Sandstein mit zerstreuten weissen Glimnierschiippchen, 
der in máchtigen Schichten entwickelt, hóckst unvollkommen schiefrig 
ist und Reste von Spongilopsis dyadica enthált. 

Das Kohlenflotz ist sehr rein, fállt schwach ein, und besitzt 
eine pechschwarze, nicht abfárbende, in cubische oder prismatische 
Stiicke zerfallende, sehr reine und stark glánzende Sandkohle, die 
bei der Verbrennung 3164-8 Kalorien entwickelt, 79 , 76% Kohlen- 
stoff, 6-79% Asche enthált und 79*62% Coaks gibt. 

Das Hangende der Kohle besteht aus schwarzen oder dunkel- 
grauen, feinen, dtinngeschichteten, schiefrigen Schieferthonen mit 
zahlreichen aber schlecht erhaltenen Pflanzenabdrucken und den 
frůher erwáhnten Fischschuppen. 

Nach oben zu werden die Schieferthone lichter, weniger schiefrig 
und etwas sandig. In denselben ist eine Schichte grauen, lettigen 
Schieferthones eingelagert. 

Helmha cker hat an Pflanzenabdrucken folgende bestimmt : 
Spongilopsis dyadica Gein,, Sphenopteris Naumanni Gutb., Cyatheites 
arborescens Schloth., Cordaites sp., Cardiocarpon orbiculare Ett. Aus 
den beigeschlossenen Tabellen tiber Bohmische und Máhrische Fund- 
orte der Perm- und Steinkohlenformation ersieht man, dass diese 
Abdrúcke in der Perm-Formation des nordostlichen Bohmen, im 
Budweiser Becken und im Rosic-Oslavaner Permischen Zuge vertreten 
sind, die letzten drei Arten auch in vielen Fundorten der Steinkohlen- 
formation. 

Eingeschlossen wird das Kohlenflotz sammt den begleitenden 
Schieferthonen von grauen und rothbraunen Sandsteinen, die von den 
in den genannten Gegenden Bohmens und Máhrens anstehenden nicht 
zu unterscheiden sind. 

Prof. Krejčí fuhrt in seiner Geologie 1877 p. 597 das kleine 
Becken bei Nesperská Lhota nebst den von Helmhacker bestimmten 
Pflanzenabdrucken an und reiht dasselbe in die unterste (Semiler) 
Stufe der Permischen Formation ein. Zu den frůher erwáhnten Ueber- 
resten der Permformation im siidlichen Bohmen erwáhnt er noch 
Psaronien, die im Alluvium bei Milevsko vorkommen, und moglicher- 
weise auch Stiicke von versteinertem Holze, die bei Wittingau ge- 



62 Alfred Slavík 

funden wurden. Auf Seite 592 wiederholt er seine Ansicht, dass alle 
diese Ueberreste im siidlichen Bóhrnen ebenfalls einen zusainmen- 
hángenden Zug gebildet haben. 

Andere Berichte sind mir uber dieses Becken nicht bekannt 
geworden. Ich werde demnach in Folgendem meine eigenen Betrach- 
tungen anfiihren. 

Das Becken von Nesperská Lhota ist nicht so klein, wie es 
nach den bisher bekannten Notizen scheinen kónnte. Es zieht sich 
nach Norden gegen den Kladina-Wald zu und wird durch seinen 
Hohenzug wie durch einen Querriegel von einem noch weiter nordlich 
gelegenen, beinahe dreimal so grossen Permischen Becken getrennt, 
dessen nordlichste Grenze das Dorf Chotěschan beinahe erreicht. 
Man muss deshalb zwei Becken unterscheiden, von denen ich das 
sůdlichere als Becken von Chobot und das nórdlichere als Becken 
vou Městečko bezeichnen will. 

Die ostliche Grenze des Beckens von Chobot zieht sich von 
der Mitte des Dorfes Nesperská Lhota lángs des Weges, welcher 
von demselben in den Kladina-Wald fuhrt, gegen Norden biegt sie 
am Saume des Waldes von dieseni Wege etwas nach Westen ab nnd 
unischreibt im Walde selbst eine breite Zunge, deren nordlichste 
Reste in einem verlassenen Steinbruche etwa 500 m vom Saume des 
Waldes entfernt als rothe Sandsteine anstehen. Seine westliche Grenze 
ist in dem dichtbewachsenen Kladina- Walde und dem angrenzenden 
Reviere nicht genau zu unterscheiden, man bemerkt aber doch, dass 
sie in einer gegen Westen gerichteten Ausbuchtung bei der Wald- 
spitze U Šraňku aus dem Walde heraustritt und sich am Fusse der 
Gneusshohen, die nordóstlich vom Dorfe Čelivo emporragen, aus- 
breitet; von dem Feldwege, der von Čelivo nach Nesperská Lhota 
fuhrt, bildet sie dann einen grossen Bogen und zieht sich lángst der 
Anhohen siidlich von Chobot in nordwestlicher Richtung nach Ne- 
sperská Lhota zuruck. Das ganze Becken ist also von niedrigen An- 
hohen begrenzt, und scheint nur nordlich von Nesp. Lhota geóffnet 
gewesen zu sein, gegen Čelivo hin ist es nicht ausgebreitet. 

Rothe Sandsteine sieht man mit Ausnahme des bereits erwáhnten 
Steinbruches nur in einigen Hohlwegen schwach austehend, aber der 
rothgefárbte Boden und verstreute Reste des verwitterten Sandsteines 
lassen keinen Zweifel uber seine Ausdehnung zu. Die Lange des 
Beckens von Sud nach Nord betrágt etwa 1*8 km, seine grósste Breite 
ri km. Es ist demnach beinahe so gross, wie das Becken von Divi- 
schau. Der von Krejčí und Helmhacker erwáhnte Kohlenschurf 



Die Ablagerungen der Permischen Formation bei Vlašim. 63 

befindet sich nahé der siidlichen Grenze des Beckens und wurde 
beinahe ain Ausbisse der Kohle angelegt. Die Kohle soli nach Aus- 
sage der Dorfinsassen daselbst in einer Tiefe von etwa 10 m ange- 
schiirft worden sein. Gegenwártig ist dieser Kohlenschurf verlassen 
und ein neuer ist etwa 100 m weiter gegen die Mitte des Beckens 
augelegt worden. Hier wurde die Kohle erst in 30 m erreicht und 
das Kohlenflótz soli etwa 1 m 1 ) stark sein. Leider war es derzeit 
wegen Mangel an grosseren Fórdermaschinen von Wasser ersáuft und 
konnte deshalb nicht angefahren werden. Das Liegende, sowie das 
Hangende der Kohle ist genau so beschaffen, wie es Helmhacker 
beschrieben hat. Unter den zahlreichen Pflanzenfragmenten, die in 
den Schieferthonen eingeschlossen sind, findet man aber keine an- 
deren Formen, als diejenigen, die vom alten Kohlenschurfe bereits 
bestinanit wurden. Aus dem Vergleiche des Profiles der beiden 
Schurfe ist aber deutlich zu ersehen, dass das Kohlenflótz schwach 
einfállt und gegen die Mitte des Beckens sich verstárkt. 

Das zweite permische Becken, dessen Fláchenausmass 2 1 / 2 nial 
so gross ist, wie dasjenige des Beckens von Chobot, hat im ganzen 
eine rechteckige Form und reicht mit seiner siidlichen Grenze eiu 
wenig in den nordlichen Theil des Kladina- Waldes. Diese Grenze 
streicht in einem sehr flachen Bogen von West gegen Ost bis zu 
dem Bohenzuge, langs dessen die Aerarial-Strasse Wlaschim-Beneschau 
láuft. Hier biegt die Grenze plótzlich gegen Nordeu um und geht 
in sudnordlicher Kichtung an dem Hegerhaus Baba voriiber, setzt 
bei der Smikover Můhle uber die Aerialstrasse und zieht sich dann, 
demselben Hohenzuge folgend, an dem Kojetitzer Meyerhof voriiber 
bis nach Pařezí. Dort wird die Grenze von dem Chotěšaner Hohen- 
zuge nach Nordosten abgelenkt und zieht sich in einer schwach ge- 
wellten Linie bis nahé gegen Chotěšan zu, náhert sich dann nach 
einer Umbiegung der Aerarialstrasse, geht in einem concaven Bogen 
iiber dieselbe nach Siiden zu, beschreibt westlich von Městečko einen 
schwach concaven Bogen und zieht dann weiter gegen Siiden am 
Fusse der Anhohe Veselka und am Věžníker Meyerhofe vorbei, um 
in kleiner Entfernung von dem Meyerhofe die sudliche Grenze 
zu erreichen. 

Das ganze Becken hat die Richtuug von Nord nach Siid. Seině 



*) Nach neuesten mir soeben zugekommenen Nachrichten wird an dem 
Schurfe neuerdings gearbeitet und es soli das Kohlenflótz sammt den Zwischen- 
mitteln eine Máchtigkeit von 2 Metem haben. 



64 Alfred Slavík 

Lange betrágt in nordsůdlicher Richtung 2 9 km., seine Breite 1*15 km. 
Wie das Becken von Chobot, so ruht auch dieses auf einer Gneuss- 
unterlage, erreicht aber mit seiner áussersten nordlichen Spitze die 
Grenze des Granitzuges bei Chotěšan. Von allen Seiten wird es 
durch Hóheuziige abgeschlossen, die sích 50 — 70 m. uber sein 
Niveau erheben. 

Seine Schichten scheinen nicht máchtig zu sein. Wenigstens 
sieht man an seiner óstlichen Grenze, bei der Schleusse des Smi- 
kover Teiches in einer Tiefe von cca. 8 m. unter dem rothen Sand- 
steine Granit anstehen. An dieser Stelle wird demnach das Liegende 
von einer Granitinsel gebildet, welche wohl, wie es bei kleinen 
Graniteruptionen in der Regel der Fall ist, uber den Gneuss um etwas 
hervorragte. Desshalb darf man die geringe Máchtigkeit der per- 
mischen Schichten an dieser Stelle nicht als Maasstab fůr das ganze 
Becken annehmen. Leider sind die Schichten nur an wenigen Stellen 
und nur in geringer Tiefe entblósst, so dass man uber ihre Máchtig- 
keit nirgends einen geniigenden Anfschluss findet. 

Das herrschende Gestein ist zu oberst derselbe braunrothe 
Sandstein, wie im Becken von Chobot. Durch zahlreiche Bohrungen, 
die ich wegen pedologischer Untersuchung des Bodens bis zu einer 
Tiefe von 3— 4 m. angestellt hábe, ist erwiesen worden, dass im 
súdlichen Theile in einer Tiefe von 2 — 3 m. dieselben grauen, glimmer- 
reichen, schiefrigen Schieferthone vorkommen, wie bei Chobot. Auch 
findet man stellenweise einen grau griinlichen, lettigen Schieferthon. 
Die oberen Schichten sind offenbar durch Verwitterung des rothen 
Sandsteines entstanden, denn der Boden ist zumeist roth gefárbt und 
man findet auch verstreute Stucke von grauem oder rothem Sand- 
stein darin. 

Die geognostischen Verháltnisse sind demnach ganz áhnlich, 
wie im Becken von Chobot. Deshalb nehrne ich auch keinen An- 
stand, die Schichten daselbst zur untersten (Semiler) Stufe der boh- 
mischen Permformation einzureihen, so wie es Krejčí fůr das Becken 
von Chobot gethan hat, trotzdem man hier bisher keine Pflanzenab- 
drůcke gefunden hat. Zudem sind in einem Hohlwege, welcher 
nórdlich von Městečko zu der Beneschauer Aerarialstrasse fiihrt, 
ziemlich máchtige Schichten von grobem, rothbraunem Conglomerate 
anstehend, welchen diejenigen der Semiler Stufe im nordóstlichen 
Bohmen zum Verwechseln áhnlich sehen. 

Nach den wenigen Aufschlůssen des Gesteins scheinen die 
Schichten in der Mitte des Beckens horizontál zu liegen und an den 



Die Ablagerungen der Permisclien Formation bei Vlašim. 65 

Seiten mássig gehoben zu sein. Dieselben fallen regelinássig gegen 
die Mitte des Beckens etwas ein. 

Ob ein Kohlenflótz in diesem Becken gofunden werden kónnte, 
ist nach den wenigen Merkmalen schwer zu bestimmen. Jedenfalls 
wiirde es mit gróserer Sieherheit in der siidlichen Hálfte zu suchen 
sein, weil hier wenigstens dié hangenden Schleferthone constatirt 
wurden. 

Ebenso lásst sich der Umstand nicht mit Sieherheit entscheiden, 
ob beide Becken vor Zeiten zusammenhiengen. Wohl ist es aber 
hóchst wahrscheinlich, dass beide Becken selbststándig waren, weil 
die Lagerung der Schichten in beiden eine synklinale ist und weil 
sich in keinem von beiden die Schichten uber das Niveau von 400 m. 
erheben, wogegen der Querriegel des Kladina-Waldes die Hóhe von 
457 m. erreicht. Es hátten also die Schichten zur Zeit ihrer Ab- 
lagerung diese Hóhe erreichen miissen, dann miissten aber beide 
Becken Spuren von einer eh e mals grósseren Ausdehnung zeigen, oder 
hátte dieser Qnerriegel sich spáter erheben miissen, was man nach 
der Lagerung seiner Gneussschichten anzunehmen keinen Grund hat. 
Auf der Hóhe des Kladina-Waldes findet man uberdiess nicht die 
geringste Spur einer ehemaligen Bedeckung mit permischen Ab- 
lagerungen. 

Wenn man ferner die physikalen Verháltnisse der Ablagerungen 
in Erwágung zieht, welche sich bei einem jeden See bilden, in den 
ein Fluss einmiindet, dass namlich das gróbste Materiále nahé der 
Miindung des Flusses abgelagert wird, wogegen der feine Schlick in 
seine Mitte oder bis zum entgegengesetzten Ende des Beckens vom 
Wasser transportirt werden kann und da sich niederschlágt, so kann 
man, natúrlich nur unter Wahrung der Wahrscheinlichkeit, in beiden 
Becken die Einmiindung des ehemaligen Wasserlaufes, der das meiste 
Materiále fiir die Ablagerungen gebracht hatte, nicht schwer be- 
stimmen. Diese Einmiindung befindet sich im Becken von Chobot 
bei Nesperská Lhota, im Becken von Městečko nórdlich von diesem 
Orte in der Einbuchtung, wo die groben Conglomerate anstehen. 

Beide Becken haben also getrennte Wasserláufe, von denen sie 
gespeist wurden. Obwohl dieses kein Beweis fiir die Selbststándigkeit 
der beiden Becken ist, so wird wenigstens die Móglichkeit einer 
solchen dadurch nachgewiesen. 

Mit Kiicksicht auf das bisher Angefuhrte kann ich der Ansicht 
des Prof. Krejčí, dass alle Becken im siidlichen Bóhmen einen ehe- 
mals zusammenhángenden Zug gebildet haben, in dem sie eine Thal- 

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1892. 5 



66 Alfred Slavík: Die Ablagerungen der Permischen Formation bei Vlašim. 

furche ausfullten, welche vom Schwarz-Kosteletzer Becken ausgehen 
solíte, keinen uberzeigenden Umstand abgewinnen. Vielmehr spricht 
Vieles gegen diese Ansicht. 

Es ist schon auffallend genug, dass im Schwarz-Kosteletzer 
Becken keine Andeutung von einer in dasselbe eimniindenden, mit 
permischen Ablagerungen ausgefullten Thalfurche gefunden wird. Viel- 
mehr ist dieses Becken von dem durch den Sazavafluss quer durch- 
schnittenen Granitplateau gegen Sůden scharf begrenzt. Eine solche 
Thalfurche můsste in ihrem weiteren Verlaufe, wenn auch ihre Ab- 
lagerungen verschwemmt wáren, in dem alten Urgebirgsterrain, 
welches hauptsáchlich von Granit und Gneuss gebildet wird, selbst 
nach einer starken Erosion des dieselbe umgebenden Gesteins dennoch 
Spuren hinterlassen haben, die man im Terrain thatsáchlich nicht 
findet. In dieser Thalfurche, die nach der Ausdehnung aller im siid- 
lichen Bohmen bisher bekannten Becken eine Breite von cca. 2 km. 
gehabt hatte, miisste man natiirlicherweise eher eine Flussablagerung, 
als Ablagerungen von stehendem Wasser vermuthen und diess stimmt 
mit den naturlichen Verháltnissen der einzelnen Becken, wie sie 
z. B. bei den Becken von Chobot und Městečko beschrieben wurden, 
nicht iiberein. Endlich ist noch zu bemerken, dass die Ůberreste 
bei Milevsko (Muhlhausen) und bei Wittingau ausserhalb der die an- 
deren angefiihrten Becken verbindenden Linie liegen und deshalb der 
supponierten Thalfurche nicht angehoren konnten. 

Alle Verhaltnisse sprechen demnach fiir die Ansicht, dass die 
im siidlichen Bohmen verstreuten Becken permischer Formation selbst- 
stándig sind. 



5. 
O tak zvané Monocystis tenax Stein. 

Drobný příspěvek k poznání parasitních flagellatů. 

Napsal AI. Mrázek v Praze. 

(Předloženo dne 18. prosince 1891.) 

(S 2 dřevoryty.) 

Již více než před dvěma roky poznal jsem z dutiny střevní 
našich sladko vodních Cyclopidů zajímavého parasita a to ve velmi 
hojném množství, takže jsem ho mohl po delší dobu dosti podrobně 
sledovati a určitého poznání o povaze jeho nabýti. Na prvý pohled 
ovšem parasit tento mohl by považován býti za nějakou gregarinu ze 
skupiny Monocystideí, avšak bližší zkoumání, jež ukazuje přítomnost 
stažitelné vakuoly, červené skvrny pigmentové a i vytvořování bičíku, 
poučuje nás v brzku o tom, že jest zde co činiti s flagellatem ze 
skupiny Euglenoidina. Eozhlížeje se v literatuře příslušné, shledal 
jsem, že sice již dříve přede mnou někteří autorové téhož parasita 
u Cyclopidů, jakož i velice příbuzné formy u Rotatorií pozorovali, že 
však jim buď úplně neznáma zůstala povaha parasita toho (H u d s o n 
a Gosse), aneb jej vesměs za gregarinu považovali. Z té příčiny, 
jakož i proto, že až dosud poměrně nečetny jsou známé případy 
parasitismu flagellatů, nepovažuji za vhodné otáleti déle s publiko- 
váním výsledků svého pozorování a to tím spíše, ježto asi sotva mi 
se podaří v nejbližší době nějak je rozhojniti. 

Prvým 'pozorovatelem formy naší jest Stein 1 ), jenž ji pod 
jménem Monocystis tenax velmi obšírně a zcela případně popsal, a jak 
již jméno naznačuje za gregarinu považoval. Zajímavo však jest, že 
autor tento formu svoji přímo stotožnil s Próteus tenax O. F. Miitt. 



x ) Stein Fr. : Organismus der Infusionsthiere II., p. 6—8. 

5* 



68 AJ. Mrázek 

a Distigma tenax Ehrbg. Patrno z toho, že již Stein postřehl blízký 
vztah své domnělé gregariny k některým flagellatům, ač ovšem tím se 
dal svésti k pochybeným závěrkům. Butschli vysvětluje věc tu ná- 
sledovně. l ) „Manche langgestreckte Monocystideen verhalten sich 
geissellosen Astasien und Verwandten so áhnlich, namentlich auch 
hinsichtlich der ganz ubereinstimmenden peristaltischen Bewegungen, 
dass bei oberfláchlicher Betrachtung eine Verwechslung leicht móglich 
erscheint und Stein sich seiner Zeit fůr berechtigt hielt, den Próteus 
tenax O. F. Miilleťs (=: Astasia tenax) fůr eine zufállig aus ihrem 
Wirthsthier ins umgebende Wasser gerathene Monocystis zu erkláren." 
Ovšem podlé toho, co jsme hned z předu o povaze tohoto parasita 
Cyclopidů řekli, má se věc tato zrovna obráceně. Nutno však zde 
vytknouti, že k podobným, avšak ještě mylnějším náhledům než 
Stein přišel již před tím Dujardin, jenž na základě zdánlivé 
shody jím pozorované gregariny z Lumbrica s Próteus tenax O. F. 
Muller, gregarinu tu přímo jako Próteus tenax Duj. popsal a o Mulle- 
rově formě se domníval, že jest to jen do vody se dostávší grega- 
rina z Lumbrica ' i ). Stein, jenž zprvu pozoroval svoji Monocystis 
tenax jen v exemplárech vymáčknutých z těla hostitele, klonil se 
z počátku též k názoru Dujardinově, že jest to gregarina Lumbrica, 
až později seznal, že jest mu co činiti s parasitem Copepodů. 

Příčiny, ve kterých Stein kladl parasita Cyclopů ku grega- 
rinám byly zajisté především parasitní jeho způsob života, jakož i ja- 
kási skutečně nepopiratelná zevní shoda s Monocystis agilis St. neb 
M. Dujardinii St., a z těchže příčin i Rehberg 3 ), jenž druhý po 
Steinovi pozoroval parasita tohoto, považoval jej za gregarinu, ač- 
koliv shledal bezpečně přítomnost vakuoly stažitelné, intensivně ze- 
lené prý zbarvení, jakož i od gregarin zcela odchylný způsob vývoje 
(jenž ovšem však spočívá jen na úplně nedostatečných pozorováních 
tohoto autora). Rehberg, jemuž zůstala neznámou práce Steinova, 
popsal parasita Cyclopů jako nový rod gregarin Lagenella mobilis 4 ) 
a zařadil jej mezi rody Dufouria Schn. a Urospora Schn. 



x ) Bronn, Protozoa, str. 807. 

2 ) Dujardin : Sur les Infusoires appelés Protées. Ann. d. scienc. nátur. II. 
Sér. T. IV. 1835. p. 352, PÍ. 10. A— C. 

3 ) Rehberg H. : Eine neue Gregarine Lagenella mobilis n. g. n. sp. Abb. 
berausg. v. nat. Ver. zu Břemen. VIL Band I. Hft. p. 68. Taf. IV. fig. 9—13. 1880. 

4 ) Na to, že jest Rehbergova Lagenella mobilis identickou s Monocystis 
tenax St. ukázal Butschli v Bronnu, Protozoa str. 518. 



O tak zvané Monocystis tenax Stein. 69 

Nejnověji pozoroval Monocystis tenax St. Schmeil *), jenž však 

se jen prostě o této „gregarině" zmiňuje a nic bližšího o organisaci 
její nepodává. 



Pokud již dle dosavadních zpráv posouditi možno, jest parasit 
náš mezi Cyclopidy sladkovodními velice rozšířen. Stein nalezl jej 
původně v Cyclopech z okolí pražského, Rehberg v okolí Brém 
a Jeny, Schmeil v okolí Halle n. S. Já sám nalezl jej poprvé 
r. 1889 v Cyclopech z důlních vod 10. obzoru důlu Augustova v Pří- 
brami (v podzemní hloubce as 400 m.), tedy na stanovisku biologicky 
velice zajímavém, později pak na přečetných jiných místech, téměř 
všude, kdekolivěk jsem bedlivěji faunu Copepodů sledoval, takže 
mohu tvrditi, že jest u nás velmi hojně rozšířen. Ovšem množství, 
v jakém jest přítomen, není vždy stejné a značně kolísá, možno že 
následkem různých dob ročních. 

Sídlem jeho jest střevní dutina Cyclopů. Podlé Rehberga sice 
nacházejí se prý i v dutině tělní, avšak já sám jsem nikdy případu 
takového nepozoroval, ačkoliv jsem velmi pečlivě o věci té pátral. 
Jest ostatně těžko si vysvětliti, jakým způsobem by parasité tito do 
dutiny tělní se mohli dostati, že by se to mohlo státi přímým pro- 
vrtáním stěny střevní, zdá se mi nepravděpodobným. Možno proto, 
že zpráva ta spočívá na omylu, způsobeném pozorováním na smáčknu- 
tím poškozených Cyclopech, kdež ovšem sekundárně mechanicky 
mohli parasité ti vniknouti do dutiny tělní. Počet exemplárů žijících 
v jediném Cyclopu jest velmi kolísavý, mnohdy však poměrně velmi 
značný, takže střevo jest téměř naplněno parasity těmito. Pozoroval 
pak jsem je v Cyclopech všech možných stupňů vývoje, ano i v mladých 
stadiích naupliových a to již dosti četně i již poněkud odrostlejší 
exempláry, takže infekce může se díti velmi záhy, což jest důležito 
vzhledem k pokusům Rehbergovým, jenž hleděl krmením zjistiti vývoj 
své Lagenelly. 

Velikost parasita tohoto, pokud jsem shledal, byla celkem as od 
0*035 do 0'086 mm., avšak nalézáme pořídku i exempláry daleko 
větší, jaké též uvádí Rehberg, jenž udává velikost na 0.102 až 
0163 mm. Avšak veškerá individua, ať jsou již velikosti jakékoliv, 
jeví stejný tvar a zejména zcela stejný pohyb. Velmi zřídka nachá- 



*) O. S c h m e i 1 : Beitráge zur Kenntniss der Susswasser-Copepoden Deutsch- 
lands. Halle. 1891. stí. 19. 



70 



AI. Mrázek 



'-■ 



Obr. I. Seib. VII. im. oc. 3. 



zínie exempláry v klidu, a to jen u mladších individuí, jichž plasma 
nechová ještě mnoho chromatoforů, takže lze u nich lépe vystihnouti 

organisaci. (Viz obr. 1.) Tvar těla jest u tako- 
výchto exemplářů vřeténkovitý, v zadu více 
zašpičatělý, kdežto přída jest otupená. Na 
přídě vždy dá se pozorovati jemný zářez, 
odpovídající otvoru ústnímu. Dále zde mo- 
žno pozorovati stažitelnou vakuolu a na basi 
její červenou skvrnu pigmentovon. Jádro jest 
vždy zřetelné u takovýchto exemplárů, ježto 
není zakryto chromatofory, jichž zde není 
příliš mnoho vyvinuto. Avšak takovéto exem- 
pláře zastihnouti podaří se nám málokdy, 
většina jich nalézá se v ustavičném peristal- 
tickém pohybu, jímž dosti rychle se pohybují 
v dutině střevní svého hostitele. Pohyb tento, jenž jeví se i dlouhý 
čas po vypuzení parasitů těchto do vody, popsán byl již výtečně 
Steinem a později i Kehbergem, takže bylo by se nám spokojiti jen 
prostým opakováním jich slov, kdybychom chtěli znovu popsati pohyb 
ten, jenž ostatně jest vůbec karakteristickým pro Eugleny a Astasie 

mnohé a mimo to možno si uči- 
niti jasnou představu o něm z při- 
pojeného vyobrazení. 

(Obr. 2. a) Obsah těla jest 
u takovýchto exemplárů naplněn 
lesklými tělísky chromatoforovými 
a to tím více, čím jsou exempláry 
větší a starší. Tím ovšem jest 
valně stíženo poznání přítomnosti 
červené skvrny pigmentové, a 
možno si tím vysvětliti, že unikla 
pozornosti dřívějších autorů. Avšak 
vakuola stažitelná jest vždy zcela 
zřetelná, ano ukazuje zřetelně slo- 
žitější poměry, jaké vůbec nověji 
zjištěny pro skupinu Englenoidinat 
Není totiž jednoduchá, nýbrž dvojitá, a vlastní funkce stažitelné va- 
kuoly připadá části zadní, kdežto přední slouží jen za jakýsi reser- 
voir. Souvislost tohoto s jícnem a vyprazdňování jeho tímto, nemohl 
jsem pro pohyblivost zvířete zjistiti. Tuto stažitelnou vakuolu pozo- 





Obr. 2. Zeiss. D. oc. 3. 



O tak zvané Monocystis tenax Stein. 71 

roval již Stein a zejména pak Rehberg s určitostí udává staži- 
telnosť jím pozorované vakuoly, takže nepochopuji, proč Biitschli 
o správnosti tohoto udání pochyboval. *) Když již mluvíme o stažitelné 
vakuole, musíme se zmíniti o zvláštním zjevu, o němž se zmiňuje 
jak Stein, tak Rehberg. Prvý autor pozoroval na přídě těla před 
stažitelnou bublinou dva černé body neb zrnka, jimž však nepřikládal 
zvláštního fysiologického významu, jež však uváděl jako mocný důvod 
k uznání identičnosti svojí Monocystis tenax s Distigma tenax Ehbg. 
Rehberg popisuje zjev ten následovně: „ . . . . beim regelmassigen 
Bewegen des Gregarine sobald die contractite Blase auftritt, sich an 
der Spitze des Russels zwischen der Cuticula und der contractilen 
Blase stets zwei, bei unregelmdssigen Beivegungen auch mehrere Proto- 
plasmakliimpchen finden, die sehr wahrscheinlich schon irgend welche 
Funktion zu verrichten haben." Zajisté jednalo-li by se zde skutečně 
o zvláštní útvary, byl by úplně správný názor Steinův a měli bychom 
zde tytéž útvary, jež popsány jsou u rodu Astasia, avšak pokud jsem 
mohl dle svých pozorování posouditi, nezdá mi se věc tato býti 
úplně zajištěna, i není vyloučena možnost, že jsou to poněkud větší 
zrnka protoplasmová, čemuž by nasvědčovalo, že počet jich není 
určitý, nýbrž dle souhlasných pozorování Rehbergových s mými podlé 
pohybu kolísá. U rodu Astasia útvary tyto dle Butschliho odpovídají 
bezpigmentovým bodům očním, avšak v našem případě pak bychom 
měli zřetelnou skvrnu pigmentovou a ještě tyto zvláštní útvary. 2 ) 
Popsané živě se pohybující exempláry po umělém vymáčknutí 
z těla Cyclopova pokračují dále ve vodě na pohled beze všeho vy- 
rušení velmi úsilně ve svých peristaltických pohybech a to dosti dlouho 
což známo bylo i Steinovi. (Unter allen Monocystis-Arten ist Monoc. 
tenax diejenige, welche am lángsten im Wassor lebendig bleibt und 
sich darin wie in ihrem Elemente verhált." Vynikání parasitů děje 
se však i za normálních poměrů byť i ne samovolně, pozorovalť jsem 



*) Bronn, Protozoa str. 518. Anm. 2.: Nach des Abbildung macht mír der 
helle Raum in dem sich bei der Bewegung rvisselartig vorschiebenden Vorderende 
dieser Monocystide, mehr den Eindruck einer Ansammlung hellen, kórnerfreien 
Ectoplasmas. Die angebliche Contractilitát dieses hellen Raumes halte ich fůr 
sehr zweifelhaft. 

2 ) Že by snad Stein a Rehberg byli pozorovali skutečně parasitní 
Astasii, čímž by se lehce vysvětlila okolnost, že nepoznali skvrny pigmentové, 
nezdá se nijak pravdě podobným, ježto ostatní údaje úplně se shodují a Stein 
mimo to pozoroval formu svou v nejbližším okolí pražském, tedy bezpochyby 
z nalezišť těchže jako já. 



72 AI. Mrázek 

totiž častěji jak individua ocitnuvší se při prolézání dutiny střevní 
až v konečníku uchvácena byla vyvrhovanými ven shluky výkalů 
a ačkoli velice energickými pohyby snažila se stěnou konečníku 
a shlukem výkalů uniknouti ve směru opačném, přece obyčejně byla 
na venek do vody vytlačena. Že pobyt ve vodě není příliš příhodným 
parasitům těm, souditi možno z toho, že pravidelně po nějaké době 
ustávají ponenáhlu v pohybu, stahují se, takže jsou pak v tvaru, jakýž 
podává obr. 2. &., posléze pak stáhnou se v neforemnou kuličku jen 
nepatrné vlnivě amoeboidní pobyby jevící. Další osud těchto exem- 
plářů nepodařilo mi se vyšetřiti, avšak sotva se asi v tomto stadiu 
encystují. Několikráte však mohl jsem učiniti jiné pozorování. Vyniklá 
do vody zvířata pokračovala nějakou chvíli ve svém peristaltickém 
pohybu, najednou však ustala od tohoto, změnila poněkud svůj tvar 
na více vřeténkovitý a počala prudce plovati pomocí bičíku, šroubovitě 
se při tom otáčejíce. Pro rychlost, s jakou metabolický pohyb změnil 
se v pohyb pomocí bičíku, zejména ježto jen ve velmi řídkých pří- 
padech úkaz tento jsem pozoroval, nemohu bližší zprávy o tvoření se 
bičíku podati, ale dle jiných udání podobných zdá se, že v tomto 
případě bičík byl nově vytvořen. (Obr. 2. c) 

Podle toho co již bylo řečeno, s důstatek možno si učinit 
pojem o pozorovaném parasitu Cyclopů i netřeba obšírněji vyvraceti 
podivné vývody Rehbergovy o vývoji jeho Lagenelly. Experimenty 
krmením, jimiž chtěl Rehberg dokázati, že z tak zvaných jeho 
„Protoplasmaklůmpchen" tvoří se nová individua, jsou naprosto po- 
chybeny a i ostatní údaje Rehbergovy o dělení a t. d. spočívají 
vesměs na nepřesných pozorováních. Rozmnožování našeho parasita 
jest zajisté takové, jaké známe pro ostatní Euglenoidy. Já sám po- 
zoroval jsem jednou v dutině střevní mrtvého Cyclopa hojně cyst, 
jež obsahovaly vesměs typické tetrady, jelikož pak rozměry jich se 
shodovaly s velikostí parasitu pozorovaných, neváhám zjev ten ve 
spojení s nimi uvésti. Zárodky z cyst pak vyniklé patrně asi dostávají 
se do vody a s potravou opět dostanou se do těla Cyclopidů. 

Se stanoviska fysiologického jest zajímavo vyšetřiti, jaké změny 
snad po případě v organisaci popsaného parasitního flagellata jsou 
způsobeny životem cizopasným. Tělo celé vyplněno jest drobnými 
tělísky, jež zajisté za chromatofory musíme považovati. Rehbergovi 
bylo nápadným zelené zbarvení tělísek těchto: „Erwáhnenswerth 
scheint mir die oft gemachte Beobachtung, dass aus álteren Indivi- 
duen grůne Korperchen, uber deren Deutung ich nicht sicher bin, 
ausstromen. Ich mochte dieselben fůr Chlorophylkórperchen halten 



O tak zvané Monocystis tenax Stein. 73 

von denen manche Individuen so sehr angefiillt sind, dass sie intensiv 
griin erscheinen." Já sice vždy mohl konstatovati jakési velmi bledé 
zelenavé zabarvení, avšak nějaké intensivně zelené zbarvení nikdy 
jsem nepozoroval. Ovšem jsou starší exempláry hojněji tělísky těmi 
naplněny a téměř neprůhledný a temny, čímž by snad vysvětliti se 
dalo udání Rehbergovo, avšak v zabarvení tělísek samých není žá- 
dného rozdílu. Proti zeleným formám Euglenoidin volně žijících jest 
však zbarvení to velmi nepatrné a mohla by se proto redukce ta 
uvésti ve vztah se životem cizopasným. Avšak nutno při tom uvážiti, 
že jest přítomna zcela intensivně červená skvrna pigmentová. Něko- 
likráte jsem sice pozoroval exempláře z vod svrchních, kdež nebylo 
ani stopy po skvrně pigmentové, jelikož však většina exemplářů vždy 
jest opatřena skvrnou touto, těžko jest v těchto případech nedostatek 
ten vysvětliti působením života cizopasného. V této otázce však 
dvojnásobně zajímavý jsou exempláře našeho parasita z Cyclopů 
z důlních vod. Zde přistupuje k životu parasitnímu ještě pobyt ve 
tmách a to při stálých neměnících se zevních podmínkách biologic- 
kých, takže by se měly jeviti tím intensivnější účinky toho na orga- 
nisaci exemplářů těch, avšak tyto se naprosto nijak nelišily od exem- 
plárů z Cyclopů vod svrchních. Patrno z toho, že dosud nemáme 
dostatečných vědomostí v tomto směru, jež by nás opravňovaly ku 
konečnému úsudku. V témže smyslu vyjadřuje se i Butschli: „Bis 
zu welchem Grade das Gedeihen und die Existenz der gefárbten 
Flagellaten an die Lichtwirkung gekmipft ist, lásst sich zur Zeit 
noch nicht wohl beantworten, da es an Versuchen uber den Einfluss 
langdauernder Verdunklung auf unsere Wesen sehr fehlt. Immerhin 
scheint z. B. aus gewissen Experimenten von Klebs an Euglena 
viridis hervorzugehen, dass dieselbe wochenlang in volliger Dunkelheit 
beweglich bleibt und wohl auch sicher keine sichtliche Chlorophyl- 
einbusse erleidet, wesshalb die Vermuthung nicht abzuweisen ist, 
dass dieselbe sich auch wenngleich nur nothdurftig in saprophy- 
tischer Weise ernáhren kann, wenn dauernde Lichtentziehung sie 
hierzu zvringt." Avšak právě opačný příklad úplného vyblednutí 
následkem pobytu ve tmách popisuje Moniez 1 ) u variety od Phacus 
longicauda Duj. ze studní lillských, jež liší se od svrchozemské formy : 
„par Tabsence du point oculiforme et de tente matiěre colorante verte. 
II est probable que cet intéressant Flagellate n' est qu' une formě, 



*) R. Moniez: Faune des eaux souterraines etc. str. 8. Extr. de la Revue 
biolog, du Nord d. France Lilie 1889. 



74 AI. Mrázek 

réduite par le milieu, du Phacus des eaux de surface. Ce ne serait 
paš lá, toute fois, un fait isolé : ^notons, par exemple, que noinbre 
ď Euglénacées (Euglena, Phacus, Trachelomonas) et des Volvocinées, 
peuveut perdre leur chlorophyl et quelqefois leur tache oculaire 
en s' adaptant á des eaux putrides et en devenant saprophytes." 



Zbývá náin nyní pojednati o systematickém pestavení pozoro- 
vaného parasita Cyclopidů. Především na první pohled jest jisto, že 
jest zde co činiti s flagellatem ze skupiny Euglenoidina. Tím samým 
ovšem již odpadá oprávněnost názvu Steinova Monocystis tenax a to 
i pokud se týče označení specifického, ježto název ten předpokládá 
identičnosť s Mullerovým Próteus tenax. Avšak nemůžeme a nesmíme 
ani užíti názvu Lagenella mobilis, jejž Rehberg zavedl a to jednak 
již proto, abychom se vyhnuli zmatku v nomenklatuře, ježto název 
Lagenella právě v čeledi Euglenid již dávno od Ehrenberga byl za- 
veden, jednak proto, že jest nepochybno, že druh náš dá se zařaditi 
do některého z popsaných již rodů skupiny Euglenoidina. Ovšem 
bližší určení toho poskytuje dosud značných obtíží, ježto zejména 
nemohl jsem s naprostou bezpečností zjistiti, zdali přítomen jest 
jediný bičík pouze. Avšak nejpravděpodobnějším zdá se, že jedná se 
zde o příslušníka vlastního rodu Euglena. Ovšem jeli generické určení 
pochybno, jest i specifické nejisto, kdež mimo to přistupuje ješté jiná 
otázka, zdali totiž jest přítomná, řekněme zkrátka, Euglena tvorem 
čistě parasitickým neb zdali by nemohly to býti pouze parasitně žijící 
exempláře známých již volně žijících forem. Otázka tato není podnes 
u nečetných poměrně forem flagellatů, jež známy jsou jako parasité 
bezpečně rozřešena, ačkoliv Butschli se domnívá, že by tato po- 
slední okolnost při povaze flagellatů nebyla právě zcela pravdě nepo- 
dobnou. Avšak v našem specielním případě přesvědčen jsem o druhové 
samostatnosti popsaného parasita. Nutno totiž uvážiti, že jest parasit 
tento v Cyclopech sladkovodních velice rozšířen, příliš rozšířen, abychom 
mohli vzhledem k tomu přijímati, že jest to jen sekundární zjev, a dále 
kdyby tomu tak bylo, zajisté musili bychom ve vodě a v hlenu v ná- 
dobách, kde hojně infikovaných Cyclopů chováme, nalézti hojně volně 
žijících individuí, čemuž však nikterak tak není. Mimo to musí býti 
nápadným, že ve střevní dutině Cyclopidů (nehledě ovšem k menším 
formám flagellatům, jež jsem též v několika formách shledal a jichž 
genetické vztahy jsou zcela nejisté) nalézáme jen stále typicky stejné 
exempláře Steinovy Monocystis tenax 1 ačkoliv mezi hlenem nádoby, 



O tak zvané Monocystis tenax Stein. 75 

v níž Cyclopidy ty přechováváme, nalézáme mnohdy četné formy Eu- 
glenoidin z rodů Euglena^ Phacus, Trachelomonas, Zygoselmis, Hetero- 
nema a t. d. Při všežravosti Cyclopů jest zřejmo, že stejně snadno 
mohou se dostati zárodky všech těchto forem do jich dutiny střevní 
a přece zde nenalézáme různých zástupců těchto rodů, nýbrž jen 
vždy jednu a tutéž formu. Proto jsem přesvědčen o specifické samo- 
statnosti popsaného parasita Cyclopidů i chci jej nazývati Euglena (?) 
parasitica mihi, k čemuž podotýkám, že definitivní určení musí pone- 
cháno býti dalším výzkumům. 

Námi vylíčený tuto případ parasitismu u formy ze skupiny 
Euglenoidina není však ojedinělý, jak by se dle dosavadních zpráv 
zdáti mohlo. Pokud mi známo mohu uvésti z literatury ještě dva 
zcela podobné případy u Rotatorií. Již před mnoha lety popsal Leydig 
ze zažívací roury od Hydatina senta parasita, jejž stavěl rovněž 
v příbuzenstvo s Distigma proteus Ehbg. 1 ) Stein, jenž uvádí, že 
marně po této formě v Hydatinách z okolí pražského pátral, zaraduje 
tuto formu rovněž do rodu Monocystis pod jménem M. Leydigii. Právě 
téhož parasita jako Leydig pozorovali jak se zdá Hudson a Grosse 
a sice rovněž u Hydatina senta. Ovšem povaha parasita tohoto zůstala 
Hudsonovi a Gossemu úplně neznámou, ač podlé hrubého jejich vý- 
kresu souditi možno, že pozorovali i zřetelně skvrnu pigmentovou. 
Dále jest však dle výkresu toho nepochybno, že jedná se zde o formu 
sice příbuznou, ale rozhodně specificky rozdílnou od formy z Cyclopidů. 
Zdali snad ještě jiné případy popsané sem bylo by možno klásti nevím, 
ale přece možno se domnívati, že i jiné nedostatečně popsané gre- 
gariny z nižších zvířat při zevnějším zkoumání ukáží se býti 
flagellaty. 

Domnělá gregarina našich Cyclopidů ukázala se tudíž parasitním 
flagellatem. Tím ovšem není vyloučena ještě zúplna možnosť, že by 
gregariny vůbec u Copepodů našich vyskytnouti se mohly. Jsou zajisté 
analogické případy zjištěny pro některé jiné Copepody od Clausa 
a Haekla i pro sladkovodní Copepedy nalézáme některé podobné údaje. 
Vernet zmiňuje se o gregarinách z Cyclopů : 2 ) „Les gregarins sont 
plus rares. J' en ai vu quelquefois sur des cyclopes ; elles se tiennent 
dans 1' éstomac etc. Elles ont une formě qui rapelle une bouteille et 
ne sont composées que ďune seule cellule, par consequent elles ren- 



J ) Míillers Archiv, 1857 S. 415 Tf. XVI. fig. 6. 

2 ) H. Vernet: Observations anatomiques et physiologiques sur le genre 
Cyclops p. 46. Geněve 1871. 



76 AI. Mrázek: O tak zvané Monocystis tenax Stein. 

trent dans la famille des Monocystidae." Rehberg sice uvádí tuto 
zprávu ve spojení se svojí Lagenellou, avšak podle nedostatečného 
popisu Vernetova nelze s bezpečností nic rozhodnouti. Z Canthocampta 
uvádí prof. Vejdovský Monocystis lacrima Vejd. 1 ), i nelze pochy- 
bovati dle popisu a zobrazení, že jest tato různou od Manocystis tenax. 
St. a že jest pravou gregarinou. Podle vyobrazení prof. Vejdov- 
ského bylo by možno údaj Vernetův vztahovati též na tuto 
gregarinu. 

Ostatně i u jiných korýšů našich nalézáme gregarinny aneb pří- 
buzné jim formy dosti hojně k. př. u amphipodů a i u Ostracodů, 
u nichž jsem letošního roku na jaře u velmi značném množství nalezl 
loni Wierzejským popsanou Blanchardia cypricola Wierz. 2 ), jejíž 
však dosud dosti záhadnou povahu nepodařilo mi se objasniti. 



*) Fr. Vejdovský: Thierische Organismen der Brunnenwásser von Prag. 
Str. 46. Taf. VIL 14. Prag. 1882. 

2 ) A. Wie rzej ski: Notě préliminaire sur le Blanchardia cypricola nov. 
gen. nov. sp. Extr. d. Bull. de la Soc. Zool. d. France. Paris. 1890. 



6. 

liber den Zusammenhang der Krummungshalbmesser 

der Parabeln und Hyperbeln hoherer Ordnung mit den 

Krunimungshalbmessern der Dreieckscurven. 

Von Prof. F. Machovec in Karolinenthal. 
(Vorgelegt den 18. Dezember 1891.) 

In meinen fmheren zwei Abhandlungen hábe ich mit Hilfe 
meiner Methode folgende Sátze bewiesen : 

1. Die Parabel 2. Ord. P, welche die Tangente T und die 
Normále N der Curve 

y m — ď x™-* (C) 

in einem beliebigen Punkte a und die zwei Senkrechten X und Y\ 
die ín den Punkten (TY) und (TX) auf die Coordinatenaxen Y 
und X errichtet sind, zu Tangenten bat, beriihrt die Normále im zu- 
gehorigen Kriimmungsmittelpunkte s von C. („O středech křivosti 
parabol a hyperbol vyšších stupňů". Sitzungsberichte der k. bonin. 
Gesellschaft der Wissenschaften vom J. 1885.) 

2. Die Parabel P, welche die Tangente T und die Normále 
N der Curve 

X x n -f ř* y n = d n (C') 

in einem beliebigen Punkte a, weiter die Senkrechte F, welche im 
Punkte {TX) auf die X-Axe errichtet ist und endlich die Gerade L, 
welche durch den Punkt (TY) geht und der Bedingung 

tg XÍ^zntg XN 

genugt, zu Tangenten hat, berůhrt die Normále N r im Kriimmungs- 
mittelpunkte s' von C'. („Uber die Krummungsmittelpunkte der Drei- 
eckscurven" Sitzungsberichte der k. bóhm. Gesellschaft der Wissen- 
schaften vom J. 1891). 



78 F. Machovec 

Aus diesen zwei Sátzen, von welchen der letztere nur fiir ein 
rechtwinkliges Coordinatensystem gilt, lásst sich leicht eine Kelation 
zwischen den Krummungshalbmessern der Curven C und O ableiten. 

Setzen wir voraus, dass die Curven C und C',deren oben ange- 
fiihrte Gleichungen auf ein rechtwinkliges Coordinatensystem bezogen 
sind, sich im Punkte a beriihren. 

Die Parabeln P und P gehóren dann einer Schar von Parabeln 
an, welche durch die Geraden T, 2V, Y' und die unendlich entfernte 
Gerade Z bestimmt ist. Die Reihe der Beriihrungspunkte dieser 
Parabeln z. B. mit der Normále N ist zu dieser Schar projectivisch 
und demnach auch projectivisch zum Buschel der zweiten Tangenten, 
welche man aus dem Punkte (TY) zu diesen Curven ziehen kanu. 
Weil nun zu dieser Schar auch die Punktepaare (TN) = a, (Y'Z) 
und (TY), (NZ) gehoren und die zweiten durch den Punkt (TY) ge- 
henden Tangenten dieser Paare durch die Geraden Y und M\\N 
reprásentiert werden, so ist 



woraus die Gleichung 



Es ist aber 



demnach 



(X>YLM) = (sas>zJ, 

A 

ta XL ss' • 

-^—^z = — ; folgt. 
S\ as' 

tg XN 

tgXL — n tg XN 
ss f = sa -|- as' — q' — q , 

-^uid^-í-*. 



In dieser Gleichung ist folgender Satz enthalten : 
Das Verháltnis der Krunimungshalbmesser der 
sich in einem Punkte beruhrenden Curven 

y m = ďx 7 ^-* und lx n -j- [iy n se d n 

in ihrem Beriihrungspunkte ist gleich 1 — n. 

Weil dieses Verháltnis bei jeder centralen (oder parallelen) 
Projection ungeándert bleibt, 1 ) so gilt der eben ausgesprochene Satz 



x ) Vergl. meine Abh. „Uber die Krummungsmittelpunkte der Dreieckscurven" 
(Sitzungsberichte der k. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften vom J. 1891, 
S. 94-95). 



Uber den Zusammenhang der Krummungshalbmesser. 79 

auch fur die Curven, deren Gleichungen in trimetrischen Coordinaten 
die Form 

ax m-r z r _|_ fiyn — o und Kx n -f- iLy n -j- vz n = O 

haben. 

Setzt man n =r — 1, so bekommt man folgenden zuerst von 
Jamet in der Abhandlung „Sur les surfaces et les courbes tétraédrales 
symétriques" (Annales de 1'école normále supérieure, 1887) ausge- 
sprochenen Satz : 

Der Krummungshalbmesser der Curve 

ax m-r yr _|_ fam — Q 

in ihrem beliebigen Punkte a ist zweimal so gross, 
als der zugehórige K růmmungshalbmesser des Kegel- 
schnittes, welcher diese Curve im Punkte a beriihrt 
und dem Fundamentaldreiecke umgeschrieben ist. 

Fůr 11 =: 2 und n = -^ bekommt man aus der Gleichung 

-V = 1 — n die Beziehungen zwischen den Krummungshalbmessern 
Q 

der Curve ax™-^ y r -j- (iz m =: O und den Kriimmungshalbmessern der 
Kegelschnitte, welche das Fundamentaldreieck zu ihrem Poldreiecke 
haben oder diesem Dreiecke eingeschrieben sind und jene Curve 
in einem beliebigen Punkte beruhren. 

Aus der ersteren von diesen Beziehungen, (fůr n =: 2) kann man 
leicht eine andere Eigenschaft der Krůmmungsmittelpunkte der 
Curve C ableiten. 

Zu diesem Zwecke werden wir die Gleichung jf* rr ďx™— r auf 
ein rechtwinkliges oder schiefwinkliges Coordinatensystem mit den 
Axen X und Y und mit dem Anfangspunkte o beziehen. K sei der 
Kegelschnitt, welcher im Punkte a die Curve C berůhrt und fůr 
welchen die Axen X und Y ein Paar conjugierter Durchmesser bilden. 
Sein Krůmmungsmitelpunkt im Punkte a ist dem Vorangehenden zu 
Folge dem Krummungshalbmesser von C entgegengesetzt gleich. Zwei 
andere Punkte ď und b' von-fffindet man, indem man ax — xa! \\ Y 
und ay — yb f \ \ X macht ; die Geraden vď und ub f sind die zuge- 
horigen Tangenten dieses Kegelschnitts. 

Ziehen wir nun durch die Punkte v und u die Geraden V und U 
parallel zu Y resp. X und betrachten wir diese Geraden als conjugierte 
Durchmesser eines Kegelschnitts K\ welcher die Curve C im Punkte 



80 



F. Machovec 



a beriihrt. Zwei weitere Punkte a" und b" dieses Kegelschnitts bekommt 
man, wenn man x'a!' z= ax f und y'b" = ay' in der Richtung der Y- 
resp. Z-Axe auftragt. Es ist ohneweiters klar, dass die Tangenten 
ua" und vb" von K in den Punkten a" und b" mit den Tangenten ub ř 
und vď zusammenfallen, weiter dass a"6'||a'&" ist und dass die Ge- 
raden a"b" und a'b' in einem auf der Tangente T von C (im Punkte a) 




liegenden Punkte s sich schneiden. Construiert man nun durch den 
Punkt s eine Gerade S 1 1 a"b', so sieht man sogleich, dass diese Gerade 
die zum Centrum a gehorige Collineationsaxe zwischen K und K' ist. 
Weil (sanv) = — 1, so ist die Charakteristik dieser Collineation, 
folglich auch das Verháltnis der Kriimmungshalbmesser von K und K' 
im Punkte a gleich — 1. Daraus folgt aber, dass der Kegelschnitt 
K' die Curve C im Punkte a osculiert. l ) 
Demnach gilt folgender Satz : 



x ) Ebenso leicht konnte man beweisen, dass der Kegelschnitt, welcher die 



Curve C im Punkte a berůhrt und dessen ein Poldreieck die Geraden 



V 
X' U 

und die Gerade, welcbe parallel zu T durch den Punkt o gezogen wird, bilden 
wird, die Curve C im Punkte a osculiert. 

Die oben bewiesene Eigenschaft des Kegelschnitts K' folgt auch aus dem 1 . 
im Anfange dieser Abhandlung angefuhrten Satze. Nach einem bekannten Satze 
von Steiner sind námlich die Tangente, die Normále und die beiden Axen eines 
Kegelschnitts K' Tangenten einer Parabel, welche die Normále im Krůmmungs- 
mittelpunkte des zugehórigen Ortes von K beriihrt. Benútzt man diesen Satz fůr 
den obenangefúhrten Kegelschnitt K', so wird diese Steineťsche Parabel mit der 
im 1. Satze unserer Abhandlung angefiihrten Parabel identisch sein. 



Uber den Zussammenhang der Krummungshalbmesser. 31 

Verbindet man die Punkte, in welchen die Tan- 
gente der Curve 

ax m - r y r -f (iz m =z O (Q 

ineinembeliebigen Punkte a zwei Seiten des Funda- 
mentaldreieckes schneidet, mit den Eckpunkten der 
dritten Seite und construiert man den Kegelschnitt , 
welcher die Curve C im Punkte a beruhrt und das durch 
diese dritte Seite und die zwei angefiihrten Vérbin- 
dungslinien gebildete Dreieck zum Poldreieck hat, so 
osculiert diese r Kegelschnitt die CurveCim Punkte a. 



Tř. mathematlcko-přírodoíědecká. 1892. 



O původu a významu mesoblastu u annulatů. 

Od F. Vejdovského v Praze. 

Stah. 1. a II. a 1 dřevorytem. 

(Předloženo dne 18. pros. 1891.) 

Onen základ pletiv v prvých stadiích vývoje vyšších živočichů 
(metazoí), jenž pod jménem mesoblastu čili mesodermu znám jest, 
stal se v nejnovější době předmětem horlivých, až i vášnivých dis- _ 
kussí. Dva příkře proti sobě stojící tábory postavily svá hesla: jeden 
že „není nijakého mesoblastu" a druhý, že jediný jest původ a tor 
tožný význam mesoblastu. 

Nechtěje rozebírati podrobně, kolik stoupenců každý tento tábor 
má a jak každý z nich své názory zastává, uvedu pouze hlavní zá- 
sady těchto dvou kategorií, jež ovládají moderním vývojezpytem. 
Čelným zastancem prvého názoru jest Mkolaus Kl e inenberg, jenž 
vystoupil nedávno (Zeitschr. fůr wissensch. Zoologie. Bd. 44. 1886. 
Die Entstehung cles Annelids aus der Larvě von Lopadorhynchus) 
s překvapující větou : „Es gibt gar kein mittleres Keimblatt" ; to, co 
se jinde pod tímto jménem vyrozumívá, náleží dle tohoto autora „nur 
zu den Glaubensartikeln aller embryologischer Sekten." Ješto do- 
spělí láčkovci nemají vůbec mesoblastu, objevuje se tudíž také střední 
vrstva v embryích vyšších metazoí pouze co konventionální, faktům 
neodpovídající pojem. To, co se mesoblastem nazývalo, jest buď 
sumou nezávislých heterogeních základů, jež vznikají v prvotných 
blánách zárodečných, aneb jest to jediný základ určitého pletiva neb 
orgánu, jenž podléhá částečné přeměně. 

Epiblast a hypoblast jsou prvotné základy všech pletiv a orgánů 
u coelenterátův (s výjimkou snad buněk pohlavních) : a zrovna tak 
jest to s epi- a hypoblastem vyšších forem. Tyto blány plodí zvláštní 
pletiva, aniž by ztrácely schopnosti ku tvoření pletiv nových; v ni- 
jaké živé části těla nevymizí vnitřní síla ku přeměně docela. Jsou-li 



Fr. Vejdovský: O původu a významu mesoblastu u annulatů. 83 

blány orgány prvotnými, tož vznikají z nich orgány sekundární, 
z druhotných tertiární, z těchto quaternární atd. Tak vzniká trvalý 
povlak peritoneální na střevě Lopadorhyncha, nikoliv přímo z epi- 
blastu, tím méně však z nějaké jiné blány zárodečné, nýbrž proměnou 
jedné části zvláštního, specifického základu pletiva, tak zvané „Muskel- 
platte". Peritoneální epithel sestává z přeměněných buněk svalových 
a ježto základy svalové „Muskelplatten") přímo vznikají z epiblastu, 
jsou dle theorie Kleinenbergovy orgány sekundárnými, obal peritone- 
ální však tertiarnými potomky epiblastu. Stomodaeum jest sekundární 
orgán, tvořený z prvotného epiblastu ; ono splozuje (dle Kleinenberga) 
co tertiární orgán trvalý jícen a z tohoto vyvíjí se u Lopadorhyncha 
quaternární žlázy jícnové. 

Co se tedy dříve u annulatů nazývalo „mesoderm", jsou zde 
základy svalové (Muskelplatten) a trvalý obal peritoneálný střeva 
vzniká z nich a sice ne, jako u Oligochaetů typickým rozpoltěním 
prvosegmentů, nýbrž z jednotlivých buněk, jež vyjdou ze základů sva- 
lových, ku stěně střeva se přimknou a tudíž za změněné buňky sva- 
lové musí se považovati. Svalové základy pak vznikají vůbec z epi- 
blastu a nelze je tudíž klásti na roven s váčky hypoblastovými, jakož 
známe u Sagitty, Amphioxa, atd. do jedné kategorie. 

To jest podstatný obsah theorie Kleinenbergovy. Jak různé jsou 
oproti tomu názory o významu a původu mesoblastu v táboře druhém, 
o tom nechť svědčí kratičký rozbor nedávno vyšlé práce Ráblovy 
„Theorie des Mesoderms" (Morpholog. Jahrbuch 1889). „Mesoderm" 
tohoto autora jest vždy a všudy původu hypoblastového, vznikaje buď 
ze záhybů, bud! jakožto nádory, aneb i ve spůsobě dvou prvotných 
buněk (Urmesodermzellen), v posledním případě jen u zárodků, jež 
se skládají z mála buněk ; dle toho zastupují se záhyby hypoblastové 
a prvotné buňky mesoblastové. 

Za bludný a spíše z obrazotvornosti čerpaný výklad tento posu- 
zují ve svých obranách S a r a s i n (Ueber die Theorie des Mesoderms 
von C. Rabi. Anatom. Anzeiger. 4. Jahrg. 721 — 728) a Bergh (Ein 
moderner Theoretiker und seine Methodik. Zoolog. Anzeiger XIII. 
Jahrg. 1890. pag. 17 — 22.); po mém soudě však nelze se dnes ještě 
ve věci této určitě vysloviti , ježto neznáme význam jednotlivých 
blastomer v rýhujícím se vajíčku. Dle mých zkušeností jsme skutečně 
ještě daleci toho, abychom mohli všeobecnější věty o významu 
a původu mesoblastu stanoviti. Zdá se mně, že ani východiště theorie 
o blánách zárodečných — totiž rýhování vajíčka — není s dostatek 
osvětleno a nepoznán v každém případě význam a funkce jednotlivých 



84 Fr. Vejdovský 

blastomer. V tom ohledu bude nutno ještě mnohá pozorování předse- 
vzíti, než dospějeme k zákonům všeobecnějším. 

V poslední době kladena velká naděje v poznání vývoje annu- 
látů, jímž by se mohlo mnohé osvětliti, co dosud — zvláště v pří- 
čině významu mesoblastu — v tajemnou roušku zahaleno. Tomu na- 
svědčuje výše zmíněná práce Kleinenbergova o vývoji Lopado- 
rhyncha. Avšak líčení tohoto autora jest v přímé protivě s fakty zná- 
mými zvláště u pijavek, kde ovšem není volně pohyblivé larvy, kde 
však základ celého těla definitivního annulata jeví se ve více (3 — 5) 
párech velikých buněk, jimž Whitman (Journal of Morphology. 
Vol. I. A contribution to the history of the Germ-layers in Clepsine 
1887.) dal jméno „teloblasty" a jež produkují řady buněk, z nichž 
skládá se nejen to, co se jménem „mesoblast" č. „mesoderm" nazývá, 
nýbrž i nervová soustava a nefridie. Dvě totiž z buněk zmíněných, 
jež nejzáze a poněkud níže leží, označuje Whitman jménem „meso- 
blast", druhý pár buněk nejblíže břišní straně náležející označuje 
jménem „neuroblast", z nichž se nervová soustava tvoří, pak třetí 
pár označuje jménem „nephroblast", z něhož se tvoří nefridie a po- 
sléze čtvrtý nejzevnější pár velikých buněk zove „lateral teloblast", 
o jehož funkci neví se určitě vysloviti. Z těchto fakt — ač-li opráv- 
něnými se jeví, o čemž nepochybuji — zřejmo již, že se dřívější 
mesoblast buď skládá z různých základů, aneb že nervová soustava, 
o níž se všeobecně přijímá, že „ztluštěním epiblastu vzniká", má týž 
původ jako „mesoblast" sám. Whitman má zato, že jen na žloutek 
bohatá vajíčka annulatů „teloblasty" k vývoji definitivného červa 
zakládají i opíral se zvláště také o prvotná má sdělení o rýhování 
vajíčka Ehynchelmis (Die Embryonalentwicklung von Ehynchelmis. 
Sitzungsber. kon. bohm. Gesellsch. Wissensch. Prag 1886), kde po- 
pisuji veliké buňky č. mesomery, jež Whitman klade na roven 
s „teloblasty." 

Překvapující však byl hned v zápětí následující objev Edm. B. 
Wilsonův (The Germ-Bands of Lumbricus. Journ. of Morphology 
Vol. 1. 1887), jenž i na malinkých a na žloutek chudých vajíčkách 
Lumbricidů nalezl 5 párů teloblastů, jimž přičítá týž význam histo- 
a organ ogenetický jako Whitman pro Clepsine. Naproti tomu ne- 
nalezl K. S. Bergh řečené teloblasty u Criodrila a rovněž ani já 
u Lumbricidů (Entwicklungsgeschichtliche Untersuchungen. Heft II. 
1890), kdež docela přítomnost jich popírám. 

Když však současně s mým spisem vyšla znamenitá práce Edm. 



O původu a významu mesoblatu u annulatů. 35 

Wilsona (Embryology of Earthworm. Journal of Morphology 1890 L ) 
Vol. IV.), kde týž podrobněji než v prvé práci líčí své nálezy a ná- 
hledy ohledně mesoblastu a vývoje orgánů; když i zároveň Bergh 
oznámil svůj objev teloblastů u některých Lumbricidů (Neue Beitr. 
zur Entw. der Begenwurmer. Zoologischer Anzeiger 1890. p. 186) 
a brzy po té vydal obšírnější práci o tomto předmětu (Neue Bei- 
tráge zur Entwicklung der Anneliden) : předsevzal jsem nové zkou- 
mání vývoje některých druhů Lumbricidů, zvláště pak jisté odrůdy 
Allolobophora putra 2 ), jejíž vajíčka jsou dle mých zkušeností nejpří- 
znivější k sledování rýhování vajíčka a pak zjistil jsem obdobné 
poměry u Allolobophora trapezoides a Dendrobaena octaědra; i mohu 
nyní dřívější zprávy své nejen v souhlas uvésti s pracemi řečených 
autorů, nýbrž i otázku o vzniku teloblastů v jasnější světlo uvésti. 
Ačkoliv znám některá z mladších stadií rýhování zmíněné Allo- 
lobophory, nepočnu jimi, poněvadž se mi nepodařilo vystihnouti sled 
rýhování až ku stadiím, kde možno přesně rozeznávati počátky 
a další osudy teloblastů. Teprve až pokusím se vystihnouti homolo- 
gie mezi blastomerami pijavek a oligochaetů, uvedu některá pozoro- 
vání o mladších stadiích rýhování. Tolik však mohu připomenouti^ 
že nabyté nyní zkušenosti osvětlují četná fakta, jež jsem dříve o rýho- 
vání vajíčka Lumbricidů sdělil, zobrazil, avšak význam blastomer 
k pozdějším stadiím vývoje nepoznal. Náležíť předmět tento — 
z příčin, jež jsem ve spise svém pověděl — k nejobtížnějším partiím 
embryologie, což také vysvětluje, že žádný z dosavadních badatelů 
v embryologii Oligochaetů jako Kovalevsk y,Hatschek, Kleine n- 
berg, Bučinsky a Wilson v této věci k vědomostem našim ne- 
přispěli. Posledně jmenovaný autor sice sledoval rýhování vajíčka, 
avšak jen dle praeparatů umělých, nikoliv za živa a v stupních po 
sobě jdoucích. Já pak sice za živa sleduje tento důležitý proces vý- 
voje, nepoužil jsem silných zvětšení a pracuje s materiálem celkem 
nepříznivým, spokojil jsem se rovněž s optickými průřezy a povrch 
zárodků zůstal mi tak neznámým. Zevrubné pochody rýhování vajíčka 
Lumbricidů poznati lze jedině immersí, což připomínám těm, kdož 
po mně embryologii Lumbricidů se budou zabývati. Nyní však doufám, 
že následujícími zprávami doplním to, o čem jsem ve spise svém ne- 
dokonalé zprávy podal. 



*) Na titulu nese práce dotčená rok 1889. Laskavostí autora obdržel jsem 
práci tu 25. května 1890. 

2 ) Pokud se nemýlím, označuje se odrůda ta jakožto „Allolob. arborea." 



86 Fr. Vejdov8ký 

Počnu stadiem zobrazeným na tab. I. obr. 1—4. Na obr. 1. jest 
znázorněno se strany spodní, i zobrazeny jsou tu v přední polovici 
3 obrovské buňky exkreční, ve spodní polovici pak buňky hypoblastové, 
Hranice mezi prvými a druhými jsou tak neurčité, že se zdá, jakoby 
exkreční buňky ponenáhlu splývaly s buňkami bypodermálnými. Tři 
veliká jádra a intracellulární kanály karakterisují exkreční buňky jako 
elementy samostatné. 

Na obr. 2. jest totéž stadium zobrazeno se strany svrchní. Na 
přídě vynikají opět exkreční buňky částečně. Ostatní povrch sestává 
z buněk dvojího druhu. Jedny jsou menší, jasným obsahem naplněné 
a odpovídají mikromerám Rhynchelmis. Zvláštním určitým sestavením 
vyniká 6 středních buněk, upravených v bilaterálně symetrii. Naléza- 
jíce se ještě ve stavu dělení, ukazují, že vznikly z prvotných tří 
buněk, jež rovněž v téže poloze se nalézaly. Za nimi následují 2 páry 
větších buněk, jež odpovídají mesomerám u Rhynchelmis i budeme je 
dle toho také tak označovati. Ony rozeznávají se od mikromer nejen 
velikostí, nýbrž i hustším obsahem, v němž partikule plasmatické 
upraveny radiálně. Přední tyto mesomery nalézají se zcela na po- 
vrchu, kdežto zadní (ra 2 ) jsou z části pokryty předními (m 1 ). 

Poměr mikromer a mesomer k buňkám hypoblastovým a ex- 
krečním znázorněn na obr. 3. v pohledu profilním s povrchu. Zjevno 
tu, že exkreční buňky (ex) jeví se jaksi přechodními mezi svrchní 
a spodní polovinou stadia, rozeznávajíce se ode všech ostatních buněk 
svou velikostí, svými jádry, kanálky intracellularními a ostatním ob- 
sahem, z Části z husté protoplasmy, z části z malých vakuolek se 
skládající. Mesomery prvého páru (m 1 ) vynikají vysoko nad druhým 
párem (m 8 ), kterýž jen z části vystupuje. Pravý poměr všech ele- 
mentů líčeného stadia vývoje, jež odpovídá gastrule Rhynchelmis, vy- 
stupuje na optických profilních pohledech, jak právě znázorněn na 
obr. 4. Buňky hypoblastové zasahují hluboko do nitra, jevíce se ja- 
kožto sloupovité elementy, od nichž na přídě obsahem svým liší se 
buňka exkreční {ex). Na zad pokryt hypoblast jednou mikromerou, 
na svrchu pak oběma mesomerami (ra 2 , m 1 ) a řadou mikromer, epithe- 
lialně sestavených. Nejzajímavější jsou ovšem mesomery; přední 
z nich (m 1 ) zakrývá z největší části zadní, jež vlastně vnořuje se do 
prvotné dutiny blastulové a zde přechází v řadu malých buněk meso- 
blastových (ras). Tyto patrně vznikly pučením zadní mesomery, v níž 
stále jeví se figura karyokinetická i představují tyto mesomery pro- 
mesoblasty. 

Není pochybnosti, že ze stadia právě vylíčeného vznikl stav na 



O původu a významu mesoblatu u annulatů. 87 

obr. 5. a 6. zobrazený. Obr. 5. představuje gastrulu s povrchu kre- 
slenou, na níž se mikromery málo zmnožily, zadní mesomery zmizely 
docela již s povrchu, kdežto mesomery prvého páru (m ř ) jeví se v téže 
poloze a témže tvaru, jako předešle. Avšak každá z nich vydala po 
jedné nepatrně menší buňce postranní (í), již budeme zváti prvým 
teloblastem. 

Optický proíilní řez téhož stadia velmi přesně znázorňuje poměr 
vrstev i možno zde rozeznávati již základy blan zárodečných. Veliké 
hypoblastové buňky zaujímají spodní stranu (hm), přecházejíce ku 
přídě v buňky exkreční (ex). Mikromery předešlého stadia jeví se 
jakožto epiblast (ep), jehožto zadní elementy jsou silně sploštělé 
a pokrývají zadní mesomeru (w 2 ); čili promesoblast, jehož produkty 
jsou výše zmíněné řady buněk mesoblastových (ms). Přední buňky 
epiblastové mají seřadění epitheliální. Přední mesomera (m f ) jeví se 
jako v předešlém stádiu. 

O něco starší stadium jest znázorněno na obr. 7., 8.a 9. Obr. 8. uka- 
zuje, že epiblast valně se rozšířil ku předu a pokryl z větší části buňky 
exkreční (ex); hypoblast zaujímá veškeru dutinu epiblastem opsanou 
a jen v zadu vynikají veliké promesoblasty (m 2 ); obraz náš předsta- 
vuje stadium v optickém průřezu profilním. Totéž stadium ze svrchní 
strany pozorované jeví jen další pokračování vývoje, znázorněného na 
obr. 5. Mesomery prvního páru mají normální polohu a velikost (m'), 
prvý teloblast (obr. 5. ť) rozdělen v obr. 7. ve dva dceřinné (ť 1 , ť 2 ), 
kdežto na levé straně právě se nalézá v dělení. Tyto teloblasty 
s mesomerami tvoří oblouk, jehož součásti svou velikostí a hustším 
obsahem (který však někdy schází) vynikají z menších a úplně prů- 
svitných buněk epiblastových. 

Optický řez plošný nepatrně staršího stadia (obr. 9.) ještě lépe 
znázorňuje tyto poměry. Exkreční buňky jeví se zde v celém rozsahu. 
Epiblast jest valně ztenčený. Přímo pod mesomerami prvého pásu leží 
promesoblasty (m 2 ) vycházejíce v dlouhé řady již štítkovitě za sebou se 
kladoucích buněk mesoblastových, kteréž tudíž tvoří pásy mesoblastové 
pod epiblastem a po obou stranách hypoblastu. Nad těmito pásy na 
přídě vidný teloblasty (í 2 ), jež patrně s povrchu, jak znázorněno na 
obr. 7., vsunují se částečně mezi epiblast a pásy mesoblastové. 

Obr. 10. znázorňuje stadium, kde jsou oba teloblasty (f, t 2 ) 
úplně vyvinuté a mesomery (m ř ) jeví figury karyokinetické, které 
v dřívějších stadiích se neobjevovaly; patrně byly mesomery v klidu 
a nyní, po vytvoření teloblastů, počínají znovu svou dělící činnost. To 
lze velmi pěkně vystihnouti pozorováním živých objektů a znázornil 



88 Fr. Vejdovský 

jsem pochod ten na obr. 13—15. Všudy jeví se týž pořádek dělení; 
rozdělený matečný periplast (ležící v ose, jak znázorněno na obr. 10.) 
otočí se ve směru ku zevnímu teloblastu, jádro upraví se ve vřeténko 
(obr. 13.), mesomera prodlouží se v chobůtek (obr. 14.) a posléze 
vypučí v malou buňku (obr. 15. ep), kteráž však již neroste a stává 
se součástí epiblastu, jakožto mikromera. V pozorovaných mnoha pří- 
padech nenastává dělení obou mesomer současně, nýbrž u jedné děje 
se to dříve, u druhé později, jak nejlépe znázorňují obrazy naše 
(obr. 10., 13., 14., 15.). Vzniklé tak mikromery nesetrvají v prvotné 
poloze, mezi mesomerami a teloblasty, nýbrž vysunují se ku předu 
neb na zad mezi ostatní buňky epiblastové. Pučení mesomer v mikro- 
mery pokračuje pak dále, až z prvotních velikých buněk zbudou jen 
malé 2 buňky (obr. 16. m') mající již jen ráz obyčejných buněk epi- 
blastových. Ony leží právě mezi oběma zadními teloblasty (obr. 16. 
ť, t 2 ), které podržují prvotnou svou polohu, ale vsunují se hlouběji 
pod epiblast; někdy bývají již do póla pokryty buňkami epi- 
blastovými. 

V obr. 11., představujícím pohled z přídy stadia obr. 10., 
a obr. 12., kdež znázorněn v optickém průřezu pohled ze zadu, tak 
aby bylo viděti poměr promesoblastů (m 2 ) k pokrývajícím je nieso- 
merám (ra') : jest blastopor ještě valně rozšířený, ježto kraje epibla- 
stové jsou značně od sebe vzdálené. 

Hypoblast v těchto stadiích chová se stejně; vchlípení ku tvo- 
ření dutiny archenterické nelze mně bylo konstatovati ; veliké elementy 
hypoblastové vsunují se bez určitého pořádku do nitra epiblastu 
a teprve později, ve stadiu následujícím upravují se epithelialně k tvo- 
ření nepatrné dutiny. 

Avšak pravé vchlípení hypoblastové, jež dřívější autorové již po- 
pisovali, a které se mně dříve konstatovati nepodařilo, shledal jsem 
konečně také u Dendrobaeny. Znázorňuji je na tab. II. obr. 8. ze 
zadního pólu a v optickém průřezu. Veliké buňky hypoblastové vchli- 
pují se do vnitra a tvoří širokou dutinu, jež zeje velikým otvorem 
na venek. Epiblast jest velmi sploštilý a vznikají z něho jen 2 veliké 
teloblasty (t 2 ). Mezi epi- a hypoblastem uloženy jsou veliké pro- 
mesoblasty (m 2 ) vypučivše již v pásy mesoblastové (ms). Toto stadium 
znázorněno se spodní strany na obr. 9. Na přídě jsou opět veliké 
exkreční buňky (ex). Buňky hypoblastové jsou velmi pravidelně 
upravené. 

Larva již pohyblivá, ač ne stále ještě v bílku rotující u Allo- 
lobophory znázorněna jest na obr. 1. (tab. II.) se svrchní strany tak, 



O původu a významu mesoblatu u annulatů. 89 

aby bylo viděti i promesoblasty i teloblasty prvého páru (ť), jež vy- 
pučely v řadu buněk, jež běží již zcela pod epiblasteni. Hypoblastové 
buňky urovnány jsou epithelialně a tvoří dutinu archenterickou. Se 
spodní strany (tab. II. obr. 2.) vidíme široký blastopor a oba teloblasty 
(ť a t-). Když pak blastopor zavřel se ze zadu ku přídě, nastane 
stadium vícekráte již zmíněné ve spise mém, zvláště obr. 2. (tab. XVI.), 
obr. 13. (tab. XVII.) atd. K vůli zdokonalení a zvláště pro znázornění 
polohy teloblastů a řad buněk z nich vycházejících, označuji totéž 
stadium opět na obr. 3. (tab. II.). Blastopor jest skulinovitý (bl). Na 
právo znázorněna larva s povrchu, zvláště veliké břišní obrvené buňky 
(br). Na levo jest optický průřez podélný, naznačující průběh velikých 
buněk v pásech mesoblastových, dále oba teloblasty (ť a t 2 ) s jich 
řadami buněk, jež se ohýbají na přídě, zakončujíce na kraji blasto- 
poru. V larvě této poprvé se vyskytují pronefridie, probíhajíce mezi 
epiblastem a pásy zárodečnými, tudíž v prvotné dutině larvové (pm.) 

U larev starších objevují se místo dvou čtyři teloblasty; jakým 
způsobem vznikly z prvotných dvou, nemohu udati, avšak Berghovi 
podařilo se nalézti, že rozdělí se prvý teloblast dvakrát a tak prý 
vzniknou z jednoho prvotného tři nové. 

Pozorování právě sdělená nutno v soulad uvésti se správami, 
jež jsem podal v druhém svazku svých „Untersuchungen", jakož 
i s popisem rýhování, které podal současně s mým spisem Wilson 
o vývoji AUolobophora foetida. 

Stadium, z kterého nyní vycházím, bylo mně dříve vůbec ne- 
známým, a takž mohu nyní určitěji se vysloviti o vzniku promeso- 
blastů ; kdežto dříve (na str. 203 svého spisu) jen domněnku jsem vy- 
slovil, že vznikají na zadním okraji „úst gastruly" a že se posunují 
ponenáhlu mezi epi- a hypoblast, musím nyní zvláště vytknouti, že 
u Allolobophory, kterou jsem nejnověji pozoroval, představují pro- 
mesoblasty zvláštní veliké 2 koule, jež vsunují se dříve mezi epi- 
a hypoblast, než vůbec posledně jmenovaná blána zárodečná se vchli- 
puje, aby tvořila dutinu archenterovou. Toto faktum jest zajisté vý- 
znamné; promesoblasty a pásy mesoblastové jsou již pod epiblastem, 
jak znázorňuje obr. 4. (tab. I.), kdežto elementy hypoblastové jsou 
vůbec ještě na povrchu a nenastalo nijaké vchlípení jeho do nitra. 
To také nejlépe illustruje citovaný obraz od Dendrobaeny (tab. II. 
obr. 8. a 9.), kde vchlípení hypoblastové nastává teprve, kdy již za- 
loženy pásy mesoblastové. 

Seznali jsme také, že s promesoblasty co do tvaru, struktury 



90 Fr. Vejdovský 

a velikosti souhlasí jiné dvě koule rýhovací, jež jsme označili jakožto 
prvý pár mesomer a jež dávají podnět k tvoření teloblastů. 

Jest zajisté důležité poznati souvislost zpráv našich o osudech 
těchto koulí se sdělením, kteréž jsem podal v II. svazku svých 
„Entwickelungsgeschichtliche Untersuchungen". 

V pravdě viděl jsem je a kreslím jen v jediném případě rýho- 
vání vajíčka Allolobophora foetida (Tab. XIV. fig. 4.); význam však 
jejich a tudíž i osudy jich jsem nepoznal. Ovšem ale kreslím je správně 
i v pozdějším stadiu na tab; XV. obr. 6., jen že vykládám je jakožto 
promesoblasty a potomky jejich (ma tab. XV. fig. 6., 7.), totiž prvý 
pár teloblastů označuji jakožto mesoblast. S tím souvisí úzce chybný 
výklad dalšího dělení mesomer (domnělých promesoblastů), znázor- 
něných na tab. XV. obr. 7a, 7b, 7c. 

Nesprávný výklad ten zaviněn hlavně tím, že jsem nepozoroval 
silnými zvětšeními (immersí) a rovněž opomenul sledovati povrch stadií, 
nýbrž pouze optické průřezy. Tudíž text na str. 219 a 220 svého 
spisu opravuji tímto pojednáním. 

Promesoblasty pučí veskrze v řady malých buněk jako u Rhyn- 
chelmis a nevydávají ze sebe nikdy velikých elementů, jako znázor- 
ňuji na tab. XV. fig. 6. a 7. 

Prvý a druhý pár mesomer u naší Allolobophory jsou zajisté 
homologické; fysiologicky stejnocenné však nejsou; prvý pár produkuje 
teprve sekundárně oba páry teloblastů, jež funktionálně zplozují stejno- 
tvaré řady buněk jako promesoblasty samy. 

Oba páry mesomer původně leží v epiblastu ; tím však není ře- 
čeno, že jsou to elementy epiblastové; mám spíše za to, že jsou to 
jisté koule rýhovací, kteréž ve své velikosti prvotné setrvaly a teprve 
po diferencování elementů epi- a hypoblastových dále se vyvíjely. 
K tomu jest zapotřebí ovšem sledovati mladší stadia rýhování, které 
bohužel se mně nepodařilo v souvislosti nalézti, avšak jedno takové, 
které jsem pozoroval, ukazovalo, že ve stadiu, odpovídajícím blastule 
(v této působily exkreční buňky již co takové) nalézala se jediná 
buňka, jež zevnějším tvarem odpovídala asi mesomerám budoucím, 
a tato asi dala vznik pozdějším oběma párům mesomer. 

Jak lze v souhlas uvésti sdělení Wilsonovo o rýhování va- 
jíčka u Allolobophora foetida'? 

Autor zpomíná všech obtíží (pag. 395), s jakými má co činiti 
každý, kdo chce studovati vývoj jmenované dešťovky. Vývoj vajíčka 
trvá nějaký čas ještě po vymanění jeho z kokonu, avšak nastávají 
brzy pathologické změny. Tedy souhlasí tato zpráva s mou, jakož 



O původu a významu mesoblatu u annulatů. 91 

i další počínání Wilsonovo, jenž se snažil vystihnouti proces rýhování 
jen srovnáním velkého množství pozorovavých vajíček. On též dobře 
zpomíná, že rýhování se velice mění, což může vysvětliti, že obrazy, 
které Wilson a já podáváme, dosti značně se odchylují, ač představují 
tatáž stadia rýhování. Jsou však známy případy i Mollusků a Coelen- 
teratů, kde se rýhující vajíčka ve blastomery mění, což vysvětluje se 
zrychlením neb zpožděním doby, kdy dělení té které blastomery na- 
stává neb končí. Ovšem zdá se, že konečný resultat rýhování bude 
vždy týž. 

Nezdá se, že by byl Wilson pozoroval podrobnější processy 
po zrání a oplození vajíčka. Mluví všeobecně o „více" pólových 
buňkách, jež bezpochyby prý povstaly dělením prvých dvou. Vajíčka 
dělí se ve dvě blastomery, z nichž menší se opět rozdělí a čtvrtá 
blastomera povstává prý bezpochyby z větší koule. Pravidlem jsou pak 
4 blastomery stejné struktury, avšak odchylka se jeví i ve přítomnosti 
tří koulí rýhovacích. To vše souhlasí s mými údaji, jakož i sdělení 
Wilsonovo, že záhy objeví se jakási dutina mezi blastomerami, jež 
však nijak neodpovídá dutině rýhovací čili blastocoelu. 

Další rýhování však podléhá dle sdělení Wilsonova veskrze od- 
chylkám, kteréž autor krátce líčí a jež vedou posléze k stadiu asi 
o 12 — 16 buňkách, kteréž jsou uspořádány kolem veliké dutiny rýho- 
vací, jež jsem v té míře u žádného mého druhu nepozoroval. Jest 
to tedy blastula uzavřená jedinou vrstvou buněk. Tuto kreslí Wilson 
na tab. XVI. obr. 19. a 20., a jež by mohla odpovídati mému obrazu 
tab. XX. obr. 10. Kozdíl je ten, že na mém výkrese jest znázorněna 
různá povaha plasmy ve vegetativních a animalních buňkách, kdežto 
Wilson kreslí veškeré blastomery se stejnou plasmou. Avšak předce 
připomíná, že na jednom pólu buňky ty jsou menší než na druhém, 
přes to však nelze naznačiti určitou hranici mezi mikro- a niakro- 
merami. Wilson myslí, že již v tomto stadiu jsou „prvotné mesoblasty" 
(primary mesoblasts) přítomné (p. 397). 

Po té srovnává Wilson své výsledky s údaji Kleinenbergovými 
o rýhování vajíčka, vytýkaje, že jsou četné odchylky mezi L. foeti- 
dus a L. trapezoides a že tříbuněČné stadium prvého druhu jest jen 
řídké u L. foetidus. Pro Clepsine a Rhynchelmis nelze konstatovati 
„any certein homology between these forms and Lumbricus" a tak 
dospívá k závěrku, že rýhování u Lumbrica jest na nejvýše změněné 
povahy a má zajisté význam pro posouzení gastrulace. 

O vzniku „prvotných mesoblastů" souhlasí zprávy Wilsonovy 
s Kleinenbergovými, že mesoblast jest differencován daleko dříve než 



92 Fr. Vejdovský 

nastane invaginace gastrulová. Dvě z větších buněk, ležící po obou 
stranách blíže aequatoru blastuly nerýhují se radiálně a jejich vnitřní 
póly jsou obráceny ku blastocoelu. Ony 2 větší buňky, ležící na po- 
vrchu blastuly, jsou „priniary niesoblasts", z nichž postupným dělením 
vzniká celý mesoblast. Wilson nevystihnul původ těchto buněk během 
rýhování, takže nemůže se vysloviti o původním významu jich a po- 
měru k mikromerám a makromerám. V tom ohledu dovolává se mé 
zprávy o vzniku mesoblastu u Rhynchelmis. 

Sekundární mesoblast, to jest, řady buněk vznikších z prvotných 
mesoblastu, ponořují se ponenáhlu do nitra dutiny rýhovací a určují 
takto „the antero-posterior axis of the embryo". 

Wilson shledal pravou embolickou invaginaci blastuly, která 
prý nastává asi čtvrtý clen; blastula se sploští, poněkud prodlouží 
a nabude posléze tvaru oválního. Při tom nastanou značné změny ve 
tvaru buněk. Větší buňky na spodním pólu stanou se jasnějšími, na- 
budou sloupovitého tvaru a upraví se v plochu, při čemž někdy 
zůstávají blíže periferických konců. Menší buňky na svrchním pólu 
splošťují se a pokrývají větší buňky s hora a se stran. Prvotní meso- 
blasty leží po obou stranách na jednom konci ponenáhlu obrostlé 
buňkami zevními a z každé z nich vzniká řada buněk. „Embryo" 
jest nyní bilaterálně symmetrické, s určitými osami a nehledě k ry- 
chlému vývoji mesoblastu, podobá se „Plakule" Bůtschliho. Vrstvy 
zárodečné jsou úplně differencovány, takže „entoblast" zaujímá celou 
břišní plochu, „ectoblast" pokrývá strany a hřbetní plochu, kdežto 
mesoblast jest upraven ve dvou divergujících řadách. Wilson správně 
vytýká, že buňky těchto řad vznikají jedině z promesoblastů a nijak 
nemají původ svůj v epi- neb hypoblastu. Pak nabývá embryo tvaru 
vydutého, majíc veliký blastopor, jenž zaujímá celou spodní plochu, 
později stává se však úzkou skulinou a rychle se zavírá od zadu ku 
předu, kdež zbývá z něho otvůrek ústní. 

Co se týká velikých exkrečních buněk, Wilson správně vytýká, 
že u L. Allolob. foetida scházejí, že však u „L. communis" a L. ter- 
restris vnikají s povrchu mezi epi- a hypoblast na předním pólu. 
O původu „teloblastů" sdílí však Wilson málo; ony objevují se prý, 
když embryo jest ještě kulovité avšak teprve, když jest stomodaeum 
již hotové. Tehdy prý vidíme, že některé buňky epiblastové jsou 
urovnány v zřetelné řady podélné a každá z nich zakončuje ve větší 
buňku Č. teloblast. V pozdějších stadiích vsunují se teloblasty a od- 
povídající jim řady buněk ponenáhlu mezi mesoblast a epiblast. 

Taktéž Berghovi nepodařilo se vysvětliti vznik teloblastů. 



O původu a významu mesoblatu u annulatů. 93 

Jeho zpráva zní stručně takto: V embryonech 03— 1*5 mm. délky 
jsou „Urzellen und Zellreihen" úplně vyvinuty. U větších Červů, než 
1*5 mm. nenalezl však Bergh na koncích řad teloblasty, což patrně 
vysvětliti lze z druhů, které autor tento zkoumal. Bezpochyby u jed- 
něch setrvávají velmi dlouho, jako u AU. putra, All. foetida, All. sp. 
a Dendrobaena, kdežto u Lumbricus terrestris (dle Bergha) brzy, jako 
u Ehynchelmis mizí, rozdělivše se v hojné menší buňky v řady 
upravené. 

Po srovnání rýhování vajíček červa Rhynchelmis, jež jsou tak 
význačná velikou zásobou žloutku živného, s rýhováním vajíčka Lumbri- 
cidň na žloutek zcela chudých, seznáme, že není podstatného rozdílu 
mezi těmito procesy u obou řečených typů vajíček. I na žloutek bo- 
hatá vajíčka Rhynchelmis i velikou chudobou živné hmoty žloutkové 
se vyznačující vajíčka Lumbricidů, ač zdánlivě mají odchylný způsob 
rýhování, předce vedou k jednomu a témuž výsledku, že produkují 
určitý počet koulí rýhovacích, z nichž se tvoří to, co všeobecně meso- 
blastem se zove. U Rhynchelmis povstanou 3 páry takových koulí 
(mesomer), z nichž nejzazší představuje promesoblasty a z nich tvoří 
se nejdříve vnitřní pásy mesoblastové. Z druhých j,dvou párů (po 
opětném rozdělení jich) povstávají 4 páry koulí čili teloblastů, jež 
produkují tolikéž zevních pásů buněčných, t. j. pásů, probíhajících 
mezi epiblastem a pásy mesoblastovými. U Lumbricidů naproti tomu 
jsou jen 2 páry takových koulí rýhovacích (mesomer), z nichž zadní 
představuje promesoblasty, kdežto z předních povstávají 2 páry telo- 
blastů, jež opět se rozdělivše, dávají podnět ku tvoření 4 párů (někdy 
jen tří párů) teloblastů, jež produkují tolikéž řad probíhajících těsně 
pod epiblastem podél mesoblastových pásů. 

I mesomery i teloblasty i dotyčné řady buněk u Rhynchelmis 
a Lumbricidů zdají se býti homodynamickými ; odpovídají-li však 
tyto produkty tomu, co se v širším významu slova mesoblastem čili 
mesodermem zove, pak ovšem musíme i oproti Kleinenbergovi, i proti 
Rablovi zastávati stanovisko ohledně otázky mesoblastové. Vzhledem 
k prvému tvrdíme, že jest určitý orgán, samostatně vznikající a ur- 
čitá pletiva tvořící, souhlasný s oběma prvotnými blanami epi- a hypo- 
blastem. Naproti druhému autorovi tvrdíme, že to není hypoblast, jenž 
dal podnět ku tvoření mesoblastu, nýbrž že to jsou zvláštní i morfo- 
logicky od ostatních se lišící blastomery — mesomery, jež jsou zá- 
kladem mesoblastu. Avšak tolik možno připustiti, že při tvoření se 
mesomer současně také diferencují se určitě hypoblast, což teprve 



94 



Fr. Vejdovský 



později určitěji bude lze formulovati, až poznají se podrobněji prvé 
počátky rýhování vajíčka Lumbricidů- 







V této poslední příčině neváhám přiložiti zobrazení dvou mla- 
distvých stadií rýhování vajíčka jmenované Allolobophory, jež vůbec 
jsou neznámá a poskytují doklady k dříve již mnou pozorovanému 
faktu, že veliké exkreční žlaznaté buňky na přídě embryí Lumbricidů 
velmi záhy, — totiž již během rýhování se vyskytují. Prvé stadium 
znázorněné jest na přiloženém dřevorytu v obr. A, J5, C a sice : 
A znázorňuje stadium to ze svrchní strany a blastomery 1—7 odpo- 
vídají mikromerám. Na zad vystupuje větší, hustým obsahem naplněná 
koule x, o jejímž významu bohužel nemohu se vysloviti ; možno, že 
odpovídá základu hypoblastu, neboť, jak optický řez téhož stadia (B) 
ukazuje, vsunuje se koule x do nepatrné dutinky, již mikromery 
opisují. 

Totéž stádium ze spodní strany znázorněno v obr. C\ zadní koule 
x vystupuje hrbolatě jako v dřívější poloze, objata na přídě mikromerou 
(1) a třemi obrovskými koulemi a, ž>, c s velikými, váčkovitými jádry, 



O původu a významu mesoblatu u annulatů. 95 

z nichž každé má po 2 jadérkách, v jedné pak kouli (c) jest jádro 
rozpoltěné přili ádkou. Velikostí svou liší se tyto koule od ostatních 
blastomer a též i hustším obsahem ; zvlášiě však intracellularné, různě 
vinuté kanálky označují tyto koule jakožto totožné, které známe z do- 
spělých larev Lumbricidů. 

Z popsaného stadia vzniklo stadium D, znázorněné z téže strany 
a lišící se pouze tím, že buňka x rozdělila se v x' a ?/, jež obojí vsu- 
nují se hlouběji mezi ostatní blastomery. Co do struktury podobají 
se tyto 2 koule mesomerám, avšak nemohu z nedostatku materiálu 
vysloviti se, jaký jest další jich osud. 



Vysvětlení tabulek. 

Tab. I. 

Obr. 1—4. Kanné stadium rýhovaného vajíčka rodu Allolobophora 
futra (var. arborea?) 

Obr. 1. Ze spodní strany, jevící buňky hypoblastové hp a na 
přídě veliké 3 buňky exkreční (ex). 

Obr. 2. Se strany svrchní, kde zrůzněny jsou buňky v menší 
jasné mikromery nik a 2 páry velikých, hustší proto- 
plasmou naplněných mesomer m 1 a m 2 . 

Obr. 3. S boku a povrchu. Označení písmen jako u str. 1. a 2. 

Obr. 4. S boku a při optickém řezu podélném. Totéž označení 
a ms, pás mesoblastový z jediné řady buněk tvořený. 

Obr. 5 — 6. O něco starší stadium. 

Obr. 5. S povrchu hřbetní strany. Z mesomer jeví se na po- 
vrchu pouze prvý pár (m'), po straně jeho pak vzniklé 
proteloblasty (ť). 

Obr. 6. Totéž stadium v optickém řezu podélném ; 
m l mesomery 1. páru, 
ni 2 „ 2. páru, 

nu pás mesoblastový, 
ep epiblast, 
hp hyp oblast, 
ex exkreční žlázy. 

Obr. 7. Ještě starší stadium, jevící na povrchu prvý pár meso- 
mer (m'), dále teloblasty (ř a ť), kteréž povstaly dě- 
lením proteloblastu (ť) předešlého stadia. 



96 Fr. Vejdovský 

Obr. 8. Totéž stadium z profilu a v optickém řezu, jevící 
obrůstání kypoblastu hp epiblastem ep. Též exkreční 
buňky (ex) jsou z části pokryté epiblastem. Na zadu 
2 veliké promesoblasty. 

Obr. 9. O něco starší stadium v optickém řezu podélném se 
hřbetní strany pozorované a odpovídající stadiu. 

Obr. 10. s povrchu hřbetní strany zobrazeném. 

Obr. 11. Totéž s přídy. 

Obr. 12. Totéž ze zadu. 

Obr. 13 — 15. Znázorňuje dělení a osud mesomer 1. páru. 

Obr. 13. Mesomery jeví figury karyokinetické. 

Obr. 14. Pokračování dělení. 

Obr. 15. Rozdělení mesomer v mikromery ep. 

Obr. 16. Konečný výsledek rozpadnutí se mesomer 1. páru 
v mikromery (m') a objevení se pouze teloblastů (č, ť) 
na povrchu v epiblastu. 

Tab. II. 

Obr. 1. a 2. Mladá larva, v níž posunují se teloblasty í'aí 2 
hlouběji pod epiblast a produkují již řady buněk n. 

Obr. 1. Larva v optickém průřezu s centrální dutinou 
archenteronu. 

Obr. 2. Tatáž larva ze spodní strany, pohled povrchní, znázor- 
ňující zavírání se blastoporu. Na přídě prosvítá ve- 
liká krůpěj v buňkách exkrečních. 

Obr. 3. Larva s ústy, jakožto zbytkem blastoporu bl. 
br, veliké obrvené buňky břišní strany. 
pm, larvové pronefridium, 
ms, pás mesoblastový. 
í 1 , prvý, t 2 druhý proteloblast. 

Obr. 4. Tatáž larva v optickém pohledu, jevící v primitivné 
dutině, pod epiblastem rozvětvení a do polokruhu 
před ústy sestavené rozvětvené buňky, jež vykládá 
Bergh za nervové (n). 

Obr. 5. Pokročilejší larva s boku pozorovaná a ukazující ve- 
škeré teloblasty a mesoblasty (m) a jich řady buněk, 
w, neuroblast, 
npl, nephridioblast, 
m, teloblast třetí, 
x, teloblast čtvrtý, 
pn, pronefridium. 



O původu a významu mesoblatu u annulatů. 97 

Obr. 6. Zadek mladého embrya, u něhož zachovány ještě 
3 teloblasty, ač páry mesoblastové ms na přídě již 
rozděleny v segmenty. V tomto případě objevuje se 
neuroblast n daleko na 2ad za ostatní teloblasty nph 
a m) posunutý, což jest odchylka od polohy téhož 
teloblastu dosud známé. 

Obr. 7. Průřez podélný několika tvořícími se segmenty. 

Obr. 8. Gastrula Dendrobaeny, vzniklá vchlípením hypoblastu 
v epiblast. Od typické gastruly liší se však tím, že 
zde již jsou vyvinuté pásy mesoblastové ms a rovněž 
teloblastové, pučící z teloblastu ť. 

Obr. 9. Larva, v níž znázorněn průběh pronefridia pn. 

Obr. 10. Larva Dendrobaeny s boku kreslená a znázorňující 
polohu teloblastu (n, np, m, x) a promesoblastu (ms) 
s řadami buněk. Nephridio v á řada rozpadá se na 
přídě v segmentálně rozdělené šikmé řady, z nichž 
každá zakončuje velikou buňkou. To jsou pronefridie 
budoucího červa, veliké buňky jsou základy nálevek, 
pn pronefridium larvové. 

V obr. 11 — 15. znázorňují přeměnu pronefridia v nefridium. 



Tř. mathematlcko-přírodovědecka, 1892. 



Beitrag zur Theorie der gemischten Reihen. 

Von Prof. Dr. F. J. Studnička in Prag. 
Vorgelegt den 18. December 1891. 

Stellen die Zahlengróssen 

eine arithmetiseke Reihe wi-ter Ordnung vor, so ist bekanntlich, wenn 
ihre Differenzen durch das Symbol J gekennzeichnet werden, ihr 
allgemeines Glied 

a n = 2(n— \\A h a x , (1) 

k=0 

wáhrend die Summenforinel analog durch 

ausgedriickt erscheint. 

In formeller Hinsicht ist daher die Forderung, dass man die 
Šumme der sogenannten gemischten Reihe 

^r — a i + a rf + ^ť + • ■ • + a *<f~ x ( 3 ) 

áhnlich ausdriicke, ganz gerechtfertigt, wenn auch die praktische Be- 
níitzung derselben sich nicht so einfach gestalten solíte, wie der 
ubliche indirekte Vorgang. 

Um dies zu ermoglichen, beniitze man die specielle Summen- 
formel 



n k-X 


(4) 


so dass erhalten wird 




a — j-r^ \- Z(r-\-h— l) g p h - 1 , 


(5) 



Fr. Studnička: Beitrag zur Theorie der gemischten Reihen. 99 

wenn der Kurze wegen 



gesetzt wird, so dass also 



P 



l — q n 

ú =z — 



P 



worauf dann unter Verwendung der Formel (1) und (4) sich ergibt 



<? — m — 

n—k 'n* - ! -1 



n 


líh 

2 

k=Q 


h 1 
n — k" 


: Jo 

z/ a t . 




(6) 


el (5) kann auc.h 








q»—l 
n Y q^ 
n 2 q n ~ 2 . 




P, 
"I, 

0, - 


0, .. 

p, . . 

- 1 , . . 


.., 

.., 

.., 


= %t (7) 


n h q n - h , 




0, 


0, .. 


.,-1 





erhalten werden, worauf sich dann Formel (6) in 

S m ~ 2q% +1 J% 

n k=l 



(8) 



verwandelt 

Schliesslich mag noch bemerkt werden, dass durch fortgesetztes 
Deriviren nach q sich ergibt 



h 1 rJc O 

n—k k t q n 1 



k! 1 

und dass fur den Fall, wo ^ = 1 gesetzt wird, die Eeihe (3) also zu 
einer rein arithmetischen wird, die Substitution 

2/1 k O, . . 

/ G n-k=-0=( n ^ 

liefert, wodurch sich Formel (6) in (2) ůberfiihren lásst. 



7* 



9. 
Uber den Algorismus Křišťans von Prachatic. 

Von Prof. Dr. F. J. Studnička in Prag. 
Vorgelegt am 8. Jánner 1892. 

In ueuester Zeit hat die Geschichte der Mathematik im Mittel- 
alter so viele und gediegene Kenner aufzuweisen, dass man ihre Dar- 
stellung sogar im Detail ausfuhrlich zu bieten im Stande ist. 

Wir fiihren hier nur S. Giinther, P. Treutlein und M. Cantor 
an, um Deutschlands diesbezugliche besonders hervorragende Forscher 
der Gegenwart hervorzuheben, und weisen, um das Gesagte zu be- 
kráftigen, auf des Letztgenannten grossartig angelegte „Vorlesungen 
uber Geschichte der Mathematik 11 hin, wovon eben des II. Bandes 
erster Theil erschienen. 

Dabei kónnen wir jedoch die Bemerkung nicht unterdriicken, 
dass die Darstellung des mathematischen Unterrichtes an den Uni- 
versitáten Mitteleuropas gewóhnlich insoferne luckenhaft erscheint, 
als dabei auf die Prager Universitát nur mit kargen Worten hinge- 
wiesen wird, obwohl auf derselben, wie H. Hankel in seiner vor- 
ziiglichen Schrift „Zur Geschichte der Mathematik im Alterťhum und 
Mittelalter" (1874) bemerkt, seit ihrer Grúndung [1348 *)] gerade die 
mathematischen Wissenszweige eine recht erfreuliche Pflege fanden. 
Schreibt ja der áusserst objektive Hankel dartiber: „Eine bessere 
Stellung als in Paris nahm die Mathematik auf der Universitát in 
Prag ein" und bemerkt schliesslich, „dass in den ersten Jahrzehnten 
des 16. Jahrh. in Leipzig dieselben Vorlesungen iiber dieselben 
Biicher ublieh waren, wie am Ende des 14. Jahrh. in Prag". 

Zu den ersten und verdienstvollsten Vertretern dieser exakten 
AVissenschaft daselbst gehórt unstreitig Křisfan von Prachatic, der 
vom J. 1392 mit kleinen Unterbrechungen bis zum J. 1437 an der- 
selben thátig war. Sein „Algorismus prosaycus", so genannt, weil 
nicht in Versen, wie z. B. bei Sacrobosco u. a. abgefasst, unter den 
Handschriften der Prager Universitátsbibliothek als Nr. 2 der Signatur 
XIII. F. 17 aufbewahrt, zeigt uns am Besten den Inhalt der Vortráge 
iiber Arithmetik um das J. 1400 herum. 



*) Hankels Angabe 1384 ist als Druckfehler zu betrachten. 



F. J. Studnička: Uber den Algorismus Křišfans von Prachatic. 



101 



.Dass darin die dainaligen neun Operationen erklárt werden — 
„hujus artis šunt novem species, nmneratio, additio, subtractio, me- 
diatio, duplicatio, niultiplicatio, divisio, progTessio, radicum extractio 
in nuineris quadratis et cubicis" — ist natiirlich zu erwarten ; benier- 
kenswert sind darin jedoch folgende Momente : 

1. Die schachbrettartige Multiplikation, das „moltiplicare per 
scachiero" der Arithmetik von Treviso aus dem J. 1478, trifft man 
schon hier an, indem in einer Marginalnote das Beispiel angefiihrt 
erscheint : 

3 5 8 



Á 


% 


% 


/2 


/O 


3/ 
/2 


% 


% 


4/ 
78 



4 
6 

8 8 6 8 

2. Das sogenannte grosse Einmaleins, woriiber M. Cantor*) be- 
merkt, dass es bei Beldomandi (1410) erstmalig, so weit bekannt, 
„in quadratischer Gestalt vorkomme, wird hier in Dreiecksform ge- 
boten, wobei die Kolonnen abwechselnd schwarz und roth geschrieben 
erscheinen. 



1 


2 






2 


4 


3 






3 


6 


9 


4 






4 


8 


12 


16 


5 






5 


10 


15 


20 


25 


6 






• I ' 


• 


• 


• 




• 






• 


• 


• 


. 


20 






20 


40 


60 


80 


100 


120 


• • 




400 







*) 1. c. pag. 191. 



102 



F. J. Studnička 



Daneben steht das kleine Einnialeins in gewohnlicher quadra- 
tischer Gestalt 



1 


2 


3 




2 


4 


6 




3 


6 


9 




• 




■ 





3. Das vorangehende Ausziehen der Quadrat- und Kubik-Wurzel 
wird dem Wesen nach so gelehrt, wie es heutzutage iiblich ist, so 
dass sich darnach z. B. ausfuhren lásst: 



1516 2 5 



(25 



7 6:3. 2.2 = 5 



5.2.2.3 = 6 O . . 
5.5.2.3 = 15 0. 

5.5^_5 =.125 

7 6 2 5, also 15625 = 25 3 . 

Dabei komint eine Hilfstafel der Quadrat-*) und Kubik-Zahlen 
vor in der dainals ublichen Forra: 



1 


8 


27 


64 


125 


216 


343 


512 


729 


1 


4 


9 


16 


25 


36 


49 


64 


81 


1 


2 


3 


4 


5 


6 


7 


8 


9 



so dass es den Anschein hat, als ob man bei zweiziffrigen Wurzeln, 
deren dritte Potenz hóchstens sechsziffrig sein kann, aus der Be- 
schaffenheit der letzten Ziffer und der Grosse der ersten, hóchstens 
dreiziffrigen Klasse sofort die Kubikwurzel bestimmt hátte, wie es 
noch heutzutage nianche Kopfrechner thun, indeni sie vorgeben, aus 



*) Die Bezeichnung „Quadratzahl" wird am Rande durch das Schéma • « • 
illustrirt. 



Uber den Algorismus Křišťans von Prachatic. 103 

einer sechsziffrigen vollstáudigen Kubikzahl die dritte Wurzel augen- 
blicklich finden zu kóunen. Wenigstens íindet diese Vermuthung an 
den zwei beigefiigten Beispielen 



226 981 
— 6 — 1 



262 144 
— 6 4 



eine hinreichende Stiitze. 

4. Nach Absolvirung der neun Species in ganzen Zahlen wird 

zuř Lehre von gebrochenen Zahlen oder Briichen, minutia seu fractio 

genannt, geschritten, wobei jedoch das Manuskript abgerissen er- 

scheint. Das Anschreiben derselben wird mít den Worten gelehrt 

1 2 

„sic scribitur una raedietas — 5 — > due tertiae partes — 5 — , třes 

3 
quintae — = — et ita continuando usque infinitum." 

Anmerkung. 

1. Iu demselben Handschriftenkoniplex erscheint als Nr. 9. eine 
Lehre des kauímánnischen Rechnens, welche in der zweiten Hálfte 
den sogenannten „Algorithmus linealis" in Anwendung bringt, welcher 
nach M. Cantor*) in Deutschland zum erstenmale im Baraberger 
Rechenbuch vom J. 1483 vorkommt. Wie weit er hier zuriickreicht, 
ist ziemlich schwer anzugeben, obwohl ani Schlusse des betreffenden 
Manuskriptes angemerkt ist „Wenceslaus de Pacow finivit . . . 1465"; 
denn es bleibt ungewiss, ob nicht schon seine Vorgánger an der Uni- 
versitát diesen Algorithmus angewendet. Dass dieser „Wenzel von 
Patzan", der irn J. 1458 Baccalaureus, im J. 1462 Magister in artibus 
an der Prager Universitat geworden, volle 45 Jahre bis zu seinem 
am 22. I. 1513 erfolgten Tode Professor daselbst war, diirfte gele- 
gentlich nicht werthlos zu wissen sein. 

2. Bei dieser Gelegenheit mag zur Bekráftigung der in der ci- 
tirten Schrift M. Cantor 's auf Seite 161 vorkommenden Vermuthung 
bemerkt werden, dass der daselbst angefuhrte Johannes Schindel, wie 
Prof. Jos. Smolík in seiner verdienstvollen Monographie „Mathema- 
tikové v Cechách" anfuhrt, um das J. 1375 in Koniggrátz geboren 



*) 1. c. pag. 203. Wie das Anschreiben der Zahlen hiebei erfolgte, zeigt 
das beigefugte, dem Manuskripte entlehnte Beispiel. 



15364=:t- 

-♦-♦-♦-♦ — 



104 F. J. Studnička: Uber den Algorismus Křišťans von Prachatic. 

wurde, im J. 1395 Baccalaureus, 1399 Magister in artibus und 1406 
Rektor der Pfarrschule bei St. Nicolaus in Prag ward, bald darauf 
jedoch einen Ruf nach Wien erhielt, wo er bis zum J. 1410 lehrte, 
hierauf wieder nach Prag zuriickkam, daselbst an der Universitat als 
„doctor et lector ordinarins" fungirte und vor dem J. 1450 starb. 
Was fiir eines Rufes er sich als Mathematiker und Astronom erfreut, 
beweist unter Anderm auch der Umstand, dass ihni Aeneas Sylvius, 
der nachherige Pabst Pius II., gelegentlich schreibt „Nunquam 
ego te vidi, neque tu me ut arbitror vidisti, sed tua fáma facit, ut te 
unice observem; nam saeculi nostri praecipuum decus censeris, qui 
siderum cursus unicus praedicere noscis, hinc te amo, colo, observo, 
sumque tuus." 

Dass unser Schindel, Syndelius, Schinttel, namentlich im Aus- 
lande kurz Joannes Pragensis genannt wurde, wie vor Allem die Zu- 
schrift des italienischen Verfassers der „Tabulae motuum caelestium" 
Joannes Blanchius an Kaiser Friedrich III. beweist, mag nur neben- 
bei bemerkt werden, namentlich fiir jene, welche sich mit der Ge- 
schichte der Astronomie im Mittelalter befassen. 



10. 

Beitráge zur Keimtniss der Susswasser - Algen und 
Bacterien-Flora von Tirol und Bohmen. 

Von Prof. Dr. Anton Hansgirg in Prag. 
(Vorgelegt den 8. Janu ar 1892.) 

Die in nachfolgender Aufzáhlung angefiihrten Arten von Siiss- 
wasseralgen und Bacterien hábe ich im Juli und im August 1891 
in Tirol, dann im Septeniber und October d. J. in Bohmen gesammelt. 

Was die Siisswasseralgenflora von Tirol anbelangt, so ist hier 
zu erwahnen, dass sie trotzdem sie zu den interessantesten und ver- 
muthlich auch zu den reichsten Algen-Floren Cislaithaniens gehort, 
bisher doch nur sehr liickenhaft erforscht wurde, so dass ein Vergleich 
dieser Algenflora mit der Siisswasseralgenflora des in phycologischer 
Beziehung bisher ani besten durchforschten Landes der ósterreichisch- 
ungarischen Monarchie (Bohmens) noch verfruht und sehr zu Ungunsten 
dieses voraussichtlich ausserordentlich algenreichen Landes ausfallen 
wiirde. 

Doch lásst sich schon jetzt so viel mit Bestimnitheit sagen, dass 
in Tirol von den vom Verf. an einera anderen Orte náher beschrie- 
benen Algenforniationen *) die Formation der Berg- und Hochgebirgs- 
algen am besten entwickelt ist und sich nicht blos durch eine be- 
deutende Anzahl von seltenen Arten auszeichnet, sondern auch im 
Ganzen abwechselungsreicher ist, als z. B. die ihr entsprechende 
Berg- etc. Algenflora der ósterreichisch-ungarischen Kustenlander 
oder Bohmens. 

Ausser den Bergalgen sind in Tirol auch die crenophilen und 
die limnophilen Algen recht háufig verbreitet, und zwar ist die For- 
mation der crenophilen Susswasseralgen im ganzen Lande, insbe- 



*) Siehe des Verfassers diesbeziigliche Abhandlung in der Oesterr. botan. 
Zeitschrift, 1888, Nr. 2-5. 



106 Anton Hansgirg 

sonders in Gebirgen etc. (niit Ausnahme der an Quellen armen 
Eruptivgebirge) in Bergbachen, Quellen, oífenen Brunnen u. s. w. 
und vorzůglich an kleinen Katarakten u. a. uppig entwickelt ; die 
Forniation der limnophilen Algen ist wieder in stehenden Gewássern, 
Siimpfen, Teichen, Tiimpeln u. s. w. insb. in Flussthálern, so z. B. 
im Etschthal, in Sůdtirol stellenweise in ausserordentlicher Mannig- 
faltigkeit entwickelt. 

Blos von sphagnophilen, in torfigen Gewássern, Moorsiimpfen 
etc. in der Ebene, in der Hiigelregion und vorzůglich im Gebirge 
verbreiteten Algen sind in Tirol bisher nur verháltnissinássig wenige 
seltene Arten gesammelt worden. 

Was die Forniation der Bergalgen betrifft, so sei hier noch 
erwahnt, dass nach meinen bisherigen Beobachtungen in Tirol die 
seltensten Algenarten auf Kalksteinfelsen vorkomnien und dass die 
Algenflora des Kalksteinfelsengebietes von Siidtirol vielfach an die 
von niir in den letzten vier Jahren náher durchforschte Flora der 
Kalksteingebirge von Istrien, Dalmatien und Bosnien erinnernt, da 
sie auch einige von den von mir in den Gebirgen der ósterreichich- 
ungarischen Kustenlánder entdeckte neue Algenarten etc. enthált, 
welche ich bisher nur in diesen Sudlándern beobachtet hábe, so z. 
B. Endoclonium rivulare Hansg., Hydrocoleum subcrustaceum, Chaniae- 
siphon fuscus var. auratus Hansg. u. a. 

Von den von roir im nachíolgenden Verzeichniss aufgezáhlten 
Siisswasseralgen sind folgende Formen (Arten und Varietáten) neu : 
Endoclonium rivulare f. gracile, Herposteiron polychaete f. crassius, 
Pediastrum integrum f. tirolense, Scenedesmus bidentatus, S. quadri- 
cauda f. variabilis, Trochiscia stagnalis nov. f., Gonatonema ventri- 
cosum f. tirolense, Dysphinctium giobosum nov. f., D. subglobosum 
nov. f., Cosmarium subquadratum nov. £, C. angustatum nov. f., C. 
hexagonum nov. f., Euastrum ansatum f. subemarginatum, Lepto- 
chaete crustacea f. gracilis, Hydrocoleum rivularioides, H. homeothri- 
chum nov. f., Microcoleus fuscescens nov. f., M. hyalinus nov. f., 
Oscillaria rupicola nov. f., Spirulina turfosa nov. f., Borzia trilocu- 
laris nov. f., Pleurocapsa cuprea, Chroothece monococca nov. f., Chroo- 
coccus turgidus f. glomeratus ; von Schizomyceten ist Leptothrix 
subtilissima var. fontinalis neu. 

Die meisten von den im Nachfolgenden aufgezáhlten Algenarten 
sind bisher aus Tirol noch nicht bekannt, einige Species sind fur 
unsere Monarchie neu; auch von den vom Verf. in Bohmen ge- 
sammelten Algen sind einige neu. 



Beitrage zur Kenntniss der Siisswasser-Algen unci Bacterien-Flora. 107 

Was die Localitáten betriíft, an welchen der Verf. die im 
Naclistehendeu aufgézátilten Algen imd Bacterien gesammelt hat, so 
seien hier wenigstens die wichtigsten Fundorte namentlich angefiihrt. 
In Tirol hat der Verf. zunáchst die Umgebung von Kufstein bis zur 
bairischen Grenze, dann die Umgegend von Innsbruck, Božen und 
Trient in algologischer Beziehung naber durchforscht, weiter auch 
ein mehr oder weniger reiches Algenmaterial bei Worgl, Brixlegg, 
Jenbach, Bad Mebrn, Rothholz, am Achensee, bei Halí, St. Magdaleně, 
Vóls, Kematen, Zirl, Patsch, Matrei, Brennerbad, Schelleberg, Pflérsch, 
Gossensass, Sterzing, Brixen ; bei Leifers, . Branzoll, Auer, Neuniarkt, 
Kardaun náchst Božen, Blumau, Steg, Atzwang, Terlan, Siegmundskron, 
Vilpian; bei Gardolo, S. Lazaro, Lavis náchst Trient, Mattarello, 
Calliano, Mezzotedesco, Salurn, Pergine, Civezzano, Roveredo, Serra- 
valle, S. Margherita und bei Ala in Siidtirol gesammelt, welches er 
stets im frischen Zustande und zwar meist gleich am ersten oder 
am náchsten Tage, an welchem er es gesammelt hat, microscopisch 
náher untersuchte. 

Dasselbe gilt auch von den im Nachfolgenden aus Bóhinen an- 
gefíihrten Algen, welche der Verf. bei Neudorf, Velim und Pecek 
náchst Kolin a. E., bei Libic náchst Poděbrad, zwischen Stéblová 
und Čeperka náchst Pardubic, zwischen Debř und Josephsthal náchst 
Jungbunzlau; weiter in der Umgebung von Elbeteinitz, Zleb náchst 
Caslau, Ronow, Biskupic, Třemošnic, Kuttenberg, Sedlec, Malin, 
Heřmanměstec, Chrudim, Malešic, Slatiňan, Deutschbrod, Světla, 
Schlappenz, Přibislau, Polna ; dann in Nordbóhmen bei Friedland, 
Schonwald, Einsiedl, Reichenberg, Langenbruck, Reichenau, Pullet- 
schnei, Liebenau, Koniginhof und Lipitz sowie in Sudbóhmen bei 
Vrbna náchst Veselí a. L. und bei Skřidla nahé der Bahnstation 
Weleschin-Krummau selbst gesammelt hat. 

In der nachfolgenden Aufzáhlung hat der Verf. meist dieselbe 
Reihenfolge und Nomenclatur beibehalten, welcher er sich in seinen 
friiheren, in diesen Sitzungs-Berichten veroffentlichten algologischen 
Beitrágen, sowie in seinem „Prodromus der Algenflora von Bóhinen" 
bediente. 

I. Klasse, Rhodopliyceae. 

Sacharia rigida Sirod. (Lemanea dichotoma D. C.) In einem 
Gebirgsbach zwischen Calliano und Mattarello náchst Trient in grós- 
serer Menge. 



*"° Anton Hansgirg 

Chantransia chalybea Fr. Bei Kufstein mehrfach auch im Abflusse 
des Hechtsees, am Wege zum Thiersee etc, bei Brixlegg, Jenbach, 
am Achensee, unterhalb Maurach, bei Insbruck, oberhalb Halí, bei S. 
Magdalena, Kematen, Zirl, Brixen, Božen, Branzoll, Auer, Blumau, 
Terlan, Neumarkt, zwischen Atzwang und Steg, bei Trient, Lavis, 
Calliano, Mattarello zwischen Trient und Pergine, beiRoveredo, Ser- 
ravalle, Ala, Sterzing, Gossensass, Pflersch, Schelleberg, Brennerbad, 
Matrei. — In Bohmen bei Reichenberg, Langenbruck, Reichenau, 
Pulletschnei, Einsiedl, Liebenau, Friedland, Schónwald, Kóniginhof, 
Pecek, Elbeteinitz, Kuttenberg, Žleb náchst Caslau, Ronow, Třemošnic, 
Deutschbrod, Polna, Schlappenz náchst Přibislau, Heřmanměstec, 
Chrudim. 

Ch. Hermanni (Roth.) Desv. Zwischen Halí und S. Magdalena 
náchst Innsbruck. 

Ch. violacea Ktz. In Gebirgsbáchen bei S. Margherita und Ala, 
bei Roveredo und zwischen Calliano und Mattarello náchst Trient. 
— In Bohmen bei Einsiedl und Reichenau náchst Reichenberg. 

Hildenbrandtia rivularis (Liebm.) J. Ag. In einem Gebirgsbach 
bei der Miihle in S. Margherita náchst Ala in Sudtirol in grósserer 
Menge. 

Bangia atropurpurea (Dillw.) Ag. An Miihlrádern etc. an einer 
Miihle oberhalb Neumarkt und im Abfluss eines offenen Gebirgs- 
brunnens oberhalb Atzwang in Tirol. 

II. Klasse. Phaeophyceae. 

Syncrypta vólvox Ehrb. [Synura volvox (Ehrb.) Krch.] In 
Sumpfen zwischen Schelleberg und Brennerbad in Tirol. 

Chrysomonas flavicans Stein. In Sumpfen bei Kufstein, Vóls, 
Branzoll, zwischen Božen und Leifers, Trient und Gardolo bei Lavis, 
zwischen Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — Bei Neudorf náchst 
Kolín, Libic náchst Poděbrad, Elbeteinitz, Polná, Schónwald náchst 
Friedland, Liebenau náchst Reichenberg, Lipnitz náchst Kóniginhof 
in Bohmen. 

Phaeothamnion confervicola Lagrh. In Siimpfen bei Kufstein, 
zwischen Božen und Leifers, Serrawalle und Ala in Tirol. *) 



J ) Eine braune Monade, deren veget. Zellen 6 bis 10 ft breit, zu 2 bis 10, 
seltener mehrere neben einander gruppirt waren, fand ich in einem Wiesenbrun- 
nen bei Langenbruck nácbst Reicbenberg unter anderen Algen vor. 



Beitráge zuř Kenntniss der Siisswasser-Algen iind Bacterien-Flora. 109 

Eydrurus foetidus (Vili.) Krch. Am Wege zum Achensee unterhalb 
Maurach mehrfach in Wasserschleussen etc. stellenweise massenhaft 
in einer kleinen schwarbraunen Forin ; in Bergbáchen unterhalb S. 
Magdalena náchst Halí an mehreren Stellen in grósserer Menge, 
ebenso in einem Gebirgsbach zwichen Calliano und Mattarello náchst 
Trient, dann bei Koveredo und Alla in Sůdtirol, in Gebirgsbáchen 
zwischen Gossensass und Pflersch in Tirol mehrfach zerstreut. 

Phaeodermatium rivulare Hansg. Unter einem kleinen Wasserfall 
bei Roveredo in Tirol. 

III. Klasse. €hlorophyceae. 

Coleochaete pulvinata A. Br. In Sumpfen zwischen Trient und 
Gardolo in Tirol, in einer kleinen Form, deren berindete Ooogonien 
oft nur 48 [i breit waren. 

C. orhicularis Pringsh. In Sumpfen bei Kufstein (auch im Láng- 
see), bei Wórgl, Vóls, Branzoll, Leifers, Auer, Neumarkt, zwischen 
Božen und Leifers, Lavis und Trient, Trient und Gardolo, Serravalle 
und Ala, S. Michele und Salurn in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Neudorf, 2 ) 
Malin, Ronow, zwischen Stéblová und Čeperka, bei Liebenau, Reichen- 
berg, Schónwald, Lipnitz, Vrbná náchst Veselí a. L., Polna mehrfach. 

C. irregularis Pringsh. In Sumpfen zwichen Božen und Leifers 

in Tirol. — In Elbetiimpeln bei Neudorf und Elbeteinitz ; in Sumpfen 

bei Vrbná und Skřidla náchst der Bahnstation Welleschin-Krummau. 

Aphanochaete globosa Nordst. Im Lángsee bei Kufstein in einer 

Form, deren Zellen meist 12 bis 15 fi breit waren. 

Oe. crispum (Hass.) Wittr. In Sumpfen zwischen Gardolo und 
Trient, bei Lavis in Tirol. — Bei Libic náchst Poděbrad, Malin, 
Ronow, Einsiedl, Lipnitz, Polna in Bóhmen. 

Oe. Vaucheri (Le Cl.) A. Br. Bei Kufstein mehrfach (auch am 
Hechtsee), Vóls, Wórgl, Neumarkt, Auer, Trient und Ala mehrfach, 
Calliano, Roveredo in Tirol. — Bei Neudorf, Velim, Elbeteinitz, Libic, 
Malin, Ronow, Biskupic, Heřmanměstec, Chrudim, Stéblová und Če- 
perka, Einsiedl náchst Reichenberg, Liebenau, Schónwald, Polna, 
Deutschbrod, Vrbná in Bóhmen. 

Oe. Borisianum (Le. Cl.) Wittr. Bei Kufstein mehrfach (auch 
im Lángsee und Hechtsee), Branzoll, Neumarkt, Lavis, zwischen Trient 



2 ) Es scheint mir úberflůssig hier und im Nachstehenden auch den Namen der 
grósseren Stadt anzufíihren, in deren Náhe die oben genannten Ortschaften liegen. 



110 Anton Hansgirg 

unci Gardolo, Serravalle u. Ala in Tirol. — Bei Neudorf, Malin, Sté- 
blová und Ceperka, Liebenau, Einsiedl, Schonwald, Ronow, Biskupic, 
Slatinan, Deutsclibrod, Schlappenz, Skřidla, Vrbná in Bohnien. 

Oe. cryptoporum Wittr. Bei Kufstein, Neumarkt, zwischen Ser- 
ravalle und Ala in Tirol. — Bei Malin, Schonwald, Vrbná náckst 
Veselí in Bohnien. 

Oe. capillare (L.) Ktz. Bei Velim, Pecek, Kuttenberg, Stéblová 
und Ceperka, Liebenau nácbst Reichenberg, Ronow in Bohmen. 

Oe. Landsborougki (Hass.) "Wittr. Im Lángsee bei Kufstein. — 
Bei Biskupic nácbst Caslau, Schonwald nácbst Friedland. 

Oe. Boscii (Le C 1.) "Wittr. In Siinipfen zwischen Serravalle und 
Ala in Tirol. 

Oe. rufescens "Wittr. Bei Kufstein und Jenbach niehrfach, Brix- 
legg, in der Unigebung von Insbruck und Halí auch bei S. Magdalena, 
nicbt selten, bei Kematen, Zirl, Kardaun, am Bergwege von Neumarkt 
nach Auer, bei Lavis, S. Lazzaro nácbst Trient, Calliano, Mattarello, 
zwischen Ponte alto und Pergine niehrfach, bei Roveredo, Ala, Mezzo- 
tedesco náchst S. Michele , Schelleberg, Brennerbad, Gossensass, 
Pflersch, zwischen Sterzing und Gossensass, Matrei, Patsch in Tirol. 

Oe. Pringsheimii Crani. Bei Kufstein niehrfach, Vols, Worgl, 
Branzoll, Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, Lavis, Gardolo, 
Mattarello und Calliano, Serravalle und Ala, Gossensass und Pflersch, 
Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — Bei Velim, Pecek, Neudorf, 
Elbeteinitz, Libic, Stéblová und Ceperka, Slatinan, Heřmanměstec, 
Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Ronow, Zleb, Biskupic, Malin, 
Schonwald, Reichenau, Einsiedl, Langenbruck, Liebenau, Lipnitz 
náchst Koniginhof. , 

Oe. fonticola A. Br. Bei Kufstein, "Worgl, Brixlegg und Insbruck 
mehrfach, Jenbach, zwischen Jenbach und Achensee, Halí, Kematen, 
Zirl, Brixen, Božen, Branzoll, Auer, Blumau, Terlan, Neumarkt, 
Atzwang, Steg, Trient mehrfach, Lavis, Calliano, Mattarello, Pergine, 
Civezzano, Roveredo, Serravalle, Ala mehrfach, Mezzotedesco, Ster- 
zing, Gossensass, Pflersch, Schelleberg, Brennerbad, Matrei, Patsch 
in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Libic spárlich, Velím, Pecek, Reichenberg, 
Langenbruck, Reichenau, Pulletschnei, Liebenau, Einsiedl, Lipnitz, 
zwischen Stéblová und Ceperka, bei Ronow, Zleb, Biskupic, Třemošnic, 
Heřmanměstec, Chrudim, Deutschbrod, Světla, Polna, Schlappenz 
náchst Přibislau in Bohmen. 

Oe. giganteum Ktz. In Siimpfen bei Branzoll, zwischen Gardolo 
und Trient, bei Lavis, Insbruck in Tirol. — Bei Libic, Elbeteinitz, 



Beitráge zur Kenntniss der Stisswasser-Algen unci Bacterieu-Flora. 111 

Neudorf, zwischen Stéblová und Čeperka, Kóniginhof, Malin, Bis- 
kupic, Deutschbrod, Polná. 

Oe. sterile Hansg. In torfígen Stimpfen bei Skřidla und bei 
Vrbná náchst Veselí in Bóhinen. 

Oe. tenuissimum nob. In Stimpfen bei Kufstein a uch im Langsee 
und Hechtsee, bei Branzoll, Neuinarkt, Lawis, zwischen Gardolo und 
Trient, Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, bei S. Margherita, 
Salurn, zwischen Gossensass und Pflersch iu Tirol. — Bei Pecek, 
Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Malin, Ronow, Biskupic, Polna, 
Vrbná niichst Veselí, Skřidla, Einsiedl, Liebenau, Schónwald, zwischen 
Stéblová und Čeperka in Bóhmen. 

Bulbochaete setigera (Roth) Ag. In Siimpfen bei Kufstein, dann 
zwischen Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, 
Ronow, Biskupic, zwischen Stéblová und Čeperka, Slatinan, Polna, 
Skřidla, Vrbná, Schónwald, Einsiedl, Liebenau in Bóhmen. 

B. intermedia De By. Bei Vrbná, Ronow und Biskupic, Liebenau, 
Einsiedl, Schónwald náchst Friedland. 

B. pygmaea Pringsh. Bei Wórgl, Branzoll, Neumarkt, Gardolo 
náchst Trient, zwischen Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Neudorf, 
Elbeteinitz, Ronow, Heřmanměstec, Polná, Skřidla, Liebenau und 
Einsiedl náchst Reichenberg. 

B. subsimplex Wittr. Bei Kufstein (im Langsee etc.) mehrfach. 

B. minor A. Br. Bei Halí, Vóls, zwischen Božen und Leifers 
in Tirol. 

B. rectangidaris Wittr. In den Seen bei Kufstein mehrfach, bei 
Auer, Neumarkt in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Einsiedl, Schónwald 
und Polna in Bóhmen. 

B. crassa Pringsh. In toríigen Siimpfen bei Vrbná und Skřidla 
in Bóhmen. 

Cylindrocapsa geminella Wolle. In Siimpfen zwischen Božen und 
Leifers, Gardolo und Trient, bei Kufstein in Siimpfen und in den 
Seen mehrfach. — InjElbetiimpeln bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic ; in 
Siimpfen bei Velim, Ronow náchst Časlau, Vrbná náchst Veselí. 

Protoderma viride Ktz. Bei Kufstein und Insbruck mehrfach, 
Wórgl, Brixlegg, Jenbach, Maurach, am Achensee, bei Halí, zwischen 
Halí und S. Magdaleně, Kematen, Zirl, Brixen, Božen, Branzoll, 
Auer, Blumau, Terlan, Neumarkt, Atzwang, Steg, Trient, Lavis, 
Gardolo, Calliano, Mattarello, Pergine, Civezzano, Roveredo, Serravalle, 
S. Margherita, Ala, Mezzotedesco, S. Michele, Salurn, Sterzing, Gos- 
sensass, Pflersch, Schelleberg, Brennerbad, Matrei, Patsch in Tirol. 



112 Anton Hansgirg 

— Bei Žleb, Eonow, Třemošnic, Velim, Pecek, Elbeteinitz, Debř, 
Friedland, Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl, Langenbruck, Liebenau, 
Koniginhof, Chrudim, Heřmanměstec, Deutschbrod, Světla, Schlappenz, 
Polna, Kuttenberg. 

Prasiola críspa (Lightf,) Menegh. Bei Rothholz náchst Jenbach 
und im Bad Mehrn bei Brixlegg in Tirol. 

Hormiscia zonata (Web. et. M.) Aresch. Bei Patsch und Matrei 
mehrfach, ebenso zwischen Gossensass und Pflersch, Brennerbad und 
Schelleberg, Sterzing, zwischen Jenbach u. Achensee stellenweise reich- 
lich, bei Insbruck, zwischen Halí und S. Magdalena, Vóls, Kematen, Zirl, 
oberhalb Neuinarkt, Auer, zwischen Atzwang und Steg, bei Brixlegg, 
Lavis, Trient, Calliano, Pergine, Civezzano, Roveredo, S. Margherita 
und Ala mehrfach. — In Bohmen bei Reichenberg. 

H. tenuis (Ktz.) nob. Bei Kufstein, Brixlegg, Maurach und Ster- 
zing in Tirol. 

H. subtilis (Ktz.) nob. Bei Kufstein mehrfach, Worgl, Insbruck, 
Halí, Vóls, Branzoll, Neumarkt, zwischen Atzwang und, Steg, Lavis, 
Gardolo, Trient, Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, Rove- 
redo, S. Michele, Sterzing, zwischen Schelleberg und Brennerbad, 
bei Patsch in Tirol. — Bei Žleb, Ronow Biskupic, Malin, Neudorf, 
Elbeteinitz, Langenbruck, Reichenau, Liebenau, Friedland, Vrbná, 
Skřidla, Deuschbrod, Polna in Bohmen. 

H, ýaccida (Ktz.) Lagrh. Bei Kufstein, Wórgl, Brixlegg auch 
var. minor Hansg., Jenbach, Rothholz, Insbruck, Hotting, Vóls, Ke- 
maten, Zirl, Brixen, Božen, Branzoll, Auer, Blumau, Kardaun, Terlan, 
Neumarkt, Atzwang, Steg, Trient, Lavis, Gardolo, Calliano, Mattarello, 
Pergine, Civezzano, Roveredo, S. Margherita, Serravalle, Ala, Mezzo- 
tedesco, Sterzing, Gossensass, Matrei in Tirol. — Bei Velim, Pecek, 
Elbeteinitz, Libic, Čeperka, Kuttenberg, Koniginhof, Lipnitz, Liebenau, 
Einsiedl, Langenbruck, Reichenau, Pulletschnei, Friedland, Debř, 
Josephsthal, Žleb, Ronow, Biskupic, Třemošnic, Heřmanměstec, 
Chrudim, Slatiňan, Medlešic, Dřenic, Deutschbrod, Polna, Světla, 
Schlappenz náchst Přibislau ; bei der Bahnstation Welleschin-Krumau ; 
var. rupicola (Ktz.) nob. (Ulothrix rupicola Ktz.) Auf feuchten Felsen an 
der Doubravka bei Žleb, náchst Časlau in Bohmen, bei Ala in Tirol. 

Uronema confervicolum Lagrh. Bei Kuttenberg und Medlešic 
náchst Chrudim. 

Hormidium parietinum (Vauch.) Ktz. Bei Kufstein mehrfach, 
Bad Mehrn, Rothholz náchst Jenbach, Brixlegg, Hotting náchst 



Beitráge zur Kenntniss der Susswasser-Algen unci Bacterien-Flora 113 

Innsbruck sparlich. — In Bohmen bei Chrudim und Reichenau náchst 
Reichenberg. 

Schizogonium murale Ktz. Bad Mehrn in Tirol ; Reichenau 
náchst Reichenberg. 

S. Boryanum Ktz. Bei Rothholz náchst Jenbach reichlich, bei 
Brixlegg sparlich. 

Stigeoclonium tenue Ktz. Bei Kufstein, Wórgl, Brixlegg, Jenbach, 
Innsbruck, Halí, Vóls, Kernaten, Zirl, Patsch, Matrei, Gossensass 
mehrfach, Sterzing, Brixen, Božen, Branzoll, Auer, Bluniau, Terlan, 
Neumarkt, Atzwang, Steg, Trient, Gardolo, Lavis, Calliano, Matarello, 
Pergine, Civezzano, Roveredo, Serravalle, S. Margherita, Ala, Mezzo- 
tedesco, S. Michele in Tirol. — Bei Velim, Pecek, Neudorf, Elbe- 
teinitz, Debř, Josephsthal, Libic, zwischen Stéblová und Ceperka, 
Lipnitz, Liebenau, Langenbruck auch var. lubricum (Ktz.) Rbh., 
Reichenau, Einsiedl, Friedland, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, 
Světla, Chrudim, Heřmanměstec, Žleb, Ronow, Třemošnic, Kuttenberg, 
Skřidla in Bohmen. 

S.falklandicum Ktz. var. longearticulatum nob. Bei Schónwald 
náchst Friedland. 

S. longipilus Ktz. Bei Polna in Bohmen. 

S. subspinosum Ktz. Bei Žleb náchst Caslau. 

S. flagelliferum Ktz. In Siimpfen zwischen Božen und Leifers 
in Tirol. — Bei Ronow und Biskupic náchst Caslau. 

Chaetophora pisiformis (Roth.) Ag. Bei Elbeteinitz, Lipnitz 
reichlich, Liebenau, Reichenau, Pulletschnei, Langenbruck, Einsiedl, 
Friedland; Skřidla in Sudbohmen. 

Ch. elegans (Roth.) Ag. Bei Kufstein auch var. longipila (Ktz.) 
nob., Branzoll reichlich, Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, 
Lavis, zwischen Trient und Gardolo, Serravalle und Ala, S. Michele 
und Salurn in Tirol. — Bei Neudorf, Pecek, Elbeteinitz, Malin, Libic, 
zwischen Stéblová und Ceperka, Liebenau, Einsiedl, Chrudim, Polna, 
Deutschbrod, Vrbna, Skřidla in Bohmen. 

Ch. cornu damae (Roth) Ag. In Siimpfen bei Branzoll reichlich, 
zwischen Božen und Leifers sparlich, bei Lavis, zwischen Serravalle 
und Ala, Trient und Gardolo, im Lángsee bei Kufstein. — In Bohmen 
bei Elbeteinitz. 

Chaetonema iregidare Nowak. Bei Elbeteinitz in Bohmen. 

Herposteiron confervicolum Nág. In Siimpfen bei Kufstein auch 
an Conferva-Fáden, bei Vóls, Branzoll, zwischen Trient und Gardolo, 
Serravalle und Ala, S. Michele und Salurn in Tirol. — Bei Velim, 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892. 8 



114 Anton Hansgirg 

Neudorf, Elbeteinitz, Libic, zwischen Stéblová und Čeperka, Kónigin- 
hof, Einsiedl, Biskupic, Ronow, Slatinan, Polna, Vrbná, Skřidla in 
Bóhmen. 

H. polychaete Hansg. Bei Vóls und zwischen Božen und Leifers 
auch in einer Form deren Zellen 10 bis 15 n breit, die Borsten 
leicht zerbrechlich und im unteren Theile meist 4 ^ breit waren 
(f. crassius nob.) — In Bohmen bei Neudorf und Malin. 

Endoclonium rivulare Hansg. var. gracile nob. Veget. Zellen der 
Hauptfáden sind meist nur 4 bis 6 ft, selten his 9 ;* breit, 1 bis 2 
selten bis 3mal so lang; das an den Endzellen der aufrechten 
Zweige befindliche Haar ist an der Basis etwa 2 ft breit, 20 bis 30 
ínal so lang, als die es tragende Zelle. Die Zellen des palmella-artigen 
Zustandes sind kugelig oder fast einforniig, 4 bis 10 (i breit. 

Kommt in Bergbáchen auf Fontinalis und anderen Wasser- 
pflanzen vor an diesen dunne, hellgriine, krustenfórmige Ůberziige 
bildend so an einem Wasserfall bei Roveredo in Gesellschaft von 
Chantransia, Inactis u. á. 

Drapamaldia glomerata (Vauch.) Ag. Bei Lipnitz náchst Kó- 
niginhof, reichlich. 

D. plumosa (Vauch.) Ag. Bei Branzoll in Tirol. — Bei Polna, 
Elbeteinitz, Lipnitz, Reichenau náchst Reichenberg. 

Conferva tenerrima Ktz. Bei Kufstein auch var. subtilissima nob., 
Wórgl, Branzoll, Neumarkt, Lavis auch var. subtilissima nob., zwischen 
Calliano und Mattarello, Civezzano und Pergine, Roveredo, Serravalle, 
Ala, Sterzing, Gossensass, Pflersch, Schelleberg, Brennerbad auch var. 
subtilissima Hansg. in Tirol. — Bei Velim, Pecek, Elbeteinitz, Libic, 
Stéblová und Čeperka, Lipnitz, Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, 
Reichenau, Pulletschnei, Friedland, Žleb, Ronow, Třemošnic, Kutten- 
berg, Sedlec, Malin, Slatinan, Polna, Schlappenz, Vrbná, Skřidla in 
Bóhmen. 

C. bombycina (Ag.) Wille. Bei Kufstein mehrfach, Patsch, Matrei, 
Brennerbad, Schelleberg, Pflersch, Gossensass, Sterzing, Brixen, 
Auer, Neumarkt mehrfach auch var. minor Wille, zwischen Atzwang 
und Steg, Trient und Gardolo, Lavis, Calliano und Mattarello, bei 
Pergine, Civezzano, Roveredo, Serravalle, Ala, S. Michele und Salurn, 
in Tirol. — Bei Velim, Pecek, Elbeteinitz, Libic, Lipnitz, Stéblová 
und Čeperka, Vrbna náchst Veselí auch var. pallida Ktz., bei Lie- 
benau, Langenbruck, Reichenau, Einsiedl, Friedland, Slatinan náchst 
Chrudim auch var. minor Wille, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, 
Heřmauměstec, Kuttenberg, Malin, Žleb, Ronow, Třemošnic in Bohmen. 



Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. H5 

C. globulifera Ktz. In Siimpfen zwischen Serravalle und Ala in 
Tirol. — Bei Elbeteinitz und Malin náchst Kuttenberg. 

Micvospora floccosa (Vauch.) Thr. Bei Kufstein, Worgl, Branzoll, 
zwischen Atzwang und Steg in Tirol, — Bei Vrbna, Skřidla, Slatinan 
náchst Chrudim, Langenbruck auch var. major nob. 

M. abbreviata (Rth.) Lagrh. Bei Biskupic náchst Ronow. 

M. amoena (Ktz.) Rbh. Bei Lipnitz, Liebenau, Langenbruck, 
Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl in Bčhmen. 

M. elegans Hansg. In einem Bergbache bei S. Margherita náchst 
Serravalle und bei Ala in Sůdtirol. 

M. stagnorum (Ktz.) Lagrh. In Siimpfen zwischen Schelleberg 
und Brennerbad, Serravalle und Ala in Tirol. 

Rhizoclonium hieroglyphicum (Ag.) Ktz. Bei Kufstein, Brixlegg, 
Jenbach, Innsbruck, Halí, Zirl, Keniaten, Brixen, Božen, Branzoll, 
Auer mehrfach, zwischen Blumau und Kardaun, Terlan, Neumarkt, 
zwischen Atzwang und Steg, Lavis, S. Lazzaro náchst Trient, Calliano, 
Mattarello, zwischen Pergine und Ponte alto mehrfach, Roveredo, 
Ala, S. Margherita náchst Serravalle, zwischen Schelleberg und Bren- 
nerbad, Matrei, Patsch. — Bei Pecek, Neudorf, Elbeteinitz var. 
lacustre (Ktz.) nob. 

Cladophora fracta (Vahl.) Ktz. Bei Kufstein, Brixlegg, Worgl, 
Vóls, Kematen, Božen, Branzoll, zwischen Siegmundskron und Terlan, 
Neumarkt, zwischen Trient und Gardolo, Serravalle und Ala, S. Mi- 
chele und Salurn. — Bei Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Stéblová 
und Čeperka, Koniginhof, Liebenau, Einsiedl, Schonwald, Ronow, 
Malin, Slatinan náchst Chrudim, Heřmanměstec. 

C. glomerata (L.) Ktz. Bei Kufstein, Brixlegg, Worgl, Jenbach 
Achensee, Maurach, Innsbruck, Hotting, Halí, zwischen S. Magdaleně 
und Halí mehrfach, Vóls, Kematen, Zirl, Patsch, Matrei, Sterzing, 
Gossensass, Brennerbad, Schelleberg, Brixen, Božen, Branzoll, Auer, 
Blumau, Terlan mehrfach, Neumarkt, Atzwang, Steg, Trient, Gardolo, 
Lavis, Calliano, Mattarello, zwischen Pergine und Ponte alto, Civez- 
zano, Roveredo, Serravalle, S. Margherita, Ala in Tirol. t- Bei Pecek, 
Elbeteinitz, Kuttenberg, Čeperka náchst Pardubic, Koniginhof, Lie- 
benau, Langenbruck, Pulletschnei, Einsiedl, Friedland, Ronow, Žleb, 
Třemošnic, Heřmanměstec, Medlešic, Chrudim, Deutschbrod, Schlap- 
penz, Polna. 

C. putealis Ktz. Bei Žleb náchst Caslau. 

C. canalicularis (Roth) Ktz. Bei Kuttenberg in Bohinen. 

C. crispata (Soth.) Ktz. Bei Slatinan náchst Chrudim. 

8* 



11(3 Anton Hansgirg 

C. declinata Ktz. Zwischen Maurach und Achensee, t>ei Kufstein, 
Kematen und Patsch náclist Innsbruck, Matrei, Auer, Terlan, zwischen 
Blumau und Kardaun, Neumarkt, Trient, zwischen Calliano und Mat- 
tarello, Pergine und Ponte alto, Roveredo, Ala in Tirol. — Bei Lie- 
benau náchst Reichenberg. 

Trentepohlia aurea (L.) Mart. Bei Kufstein und Brixlegg inehr- 
fach, zwischen Jenbach und Achensee háuíig, Rothholz, Insbruck, 
insb. am Wege zum Hottingerbild, zwischen Halí und S. Magdalena 
mehrfach, Vols, Kematen, Zirl, Brixen, Božen, Branzoll, Auer, Blumau, 
Kardaun, Neumarkt, zwischen Atzwang und Steg, Trient, zwischen 
Calliano und Mattarello, dann zwischen Pergine und Ponte alto 
háufig, Roveredo, S. Margherita náchst Serravalle, Ala mehrfach, 
Sterzing, Gossensass und Pflersch mehrfach, zwischen Schelleberg 
und Brennerbad zerstreut, bei Matrei, Patsch in Tirol. — Bei Lipnitz, 
Liebenau und Reichenau náchst Reichenberg, zwischen Debř und 
Josephsthal náchst Jungbunzlau. 

T. lagenifera (Hild.) Wille. Im Ananashause im Garten des 
Erzherzogs Heinrich in Božen. 

T. uncinata (Gobi) nob. Zwischen Gossensass und Pflersch in 
Tirol. 

T. umbrina (Ktz.) Bor. Bei Kufstein, Brixlegg, Jenbach, Ins- 
bruck, Halí, Vols, Kematen, Zirl, Božen, Branzoll, Auer, Terlan, 
zwischen Kardaun und Blumau, Neumarkt, Atzwang, Lavis spárlich, 
zwischen Gardolo u. Trient, Calliano u Mattarello, Civezzano, Roveredo, 
Mezzotedesco, Sterzing, Patsch in Tirol. — Bei Velim, Pecek, Elbetei- 
nitz, Libic, Stéblová, Kóniginhof, Liebenau, Reichenau, Einsiedl, Langen- 
bruck, Friedland, Josephsthal náchst Jungbunzlau, Zleb, Ronow, Bis- 
kupic, Heřmanměstec, Chrudim, Sedlec náchst Kuttenberg, Deutsch- 
brod, Schlappenz, Světla, Polna, Skřidla, Vrbna in Bóhnien. 

T. abietina (Flot.) Wille. Bei Kufstein (insb. am Wege zum 
Thiersee mehrfach), bei Rothholz náchst Jenbach auch im Protococcus- 
Zustande, zwischen Jenbach und Achensee mehrfach, ebenso zwischen 
Halí und S. .Magdaleně, Gossensass und Pflersch in Tirol. 

T. jolithus (L.) Wittr. Zwischen Gossensass und Pflersch 
stellenweise massenhaft (insb. auf Felsblócken etc. am Ufer des 
Pflererbaches). 

T. de Baryana (Rbh.) Wille. Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, 
Stéblová, Malin, Liebenau náchst Reichenberg, Ronow náchst Časlau, 
Vrbna náchst Veselí a. L. 

Chlorotyliutn cataractarwn Ktz. Bei Kufstein mehrfach (auch am 



Beitráge zur Kenntniss der Susswasser-AJgen nnd Bacterien-Flora. 117 

Wege zum Tkiersee und im Abfluss des Hechtsees), bei Brixlegg, 
Jenbach, Maurach, am Achensee, Insbruck, zwischen Halí und S. 
Magdaleně háufig, bei Kematen, Zirl, Božen, Branzoll und Auer 
mehrfach, zwischen Blumau und Kardaun, Neumarkt, am Bergwege 
von Auer nach Neumarkt mehrfach, zwischen Atzwang und Steg 
spárlich, Trient, zwischen Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte 
alto, Roveredo, Ala, S. Margherita náchst Serravalle, Gossensass und 
Pflersch, Schelleberg und Brennerbad, Matrei, Patsch in Tirol. — 
Bei Žleb, Ronow, Kuttenberg mehrfach, Elbeteinitz, Liebenau náchst 
Reichenberg. 

Microthamnion Kiitzingianum Nág. In Suinpfen bei Polna, Lan- 
genbruck náchst Reichenberg, Vrbna náchst Veselí a. L. 

Vaucheria sessilis (Vauch.) D. C. Bei Kufstein, Worgl, Brixlegg, 
Jenbach, Achensee, Halí, zwischen S. Magdaleně und Halí, Innsbruck, 
Vóls, Kematen, Zirl, Patsch, Matrei, Brennerbad und Schelleberg, 
Gossensass und Pflersch, Sterzing, Brixen, Božen, Branzoll, Auer, 
Blumau, Kardaun, zwischen Terlan und Siegmundskron, bei Neumarkt, 
Atzwang, Steg, Trient, Lavis, Calliano, Mattarello, Pergine, Civezzano, 
Roveredo, Serravalle, S. Margherita, Ala, Mezzotedesco, zwischen 
Salurn und S. Michele; var. pachydevma (Walz.) nob. in Warmháu- 
sern des Erzherzogs Heinrich in Božen. — Bei Pecek, Velim, Neudorf, 
Elbeteinitz, Libic, Ceperka, Koniginhof, Liebenau, Langenbruck, 
Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl, Friedland, Žleb, Ronow, Třemošnic, 
Heřmanměstec, Medlešic, Slatinan, Schlappenz, Světla, Polna, Deutsch- 
brod, Vrbna náchst Veselí a. L. in Bohmen. 

V. geminata (Vauch.) D. C. Bei Kufstein, oberhalb Halí, Neu- 
markt, Auer, zwischen Trient und Pergine, bei Ala, S. Margherita 
náchst Serravalle in Tirol. 

Botrydium granulátům (L.) Rostaf. et Wor. Zwischen Stéblová 
und Ceperka. 

Pandořina morům Bory. In Siimpfen bei Kufstein, zwischen 
Božen und Leifers, bei Lavis, zwischen Trient und Gardolo, Calliano 
und Mattarello, Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Neudorf, Elbe- 
teinitz, Libic, Malin, Ronow und Biskupic, Deutschbrod, Polna, Vrbná, 
Skřidla, Liebenau, Einsiedl, Schónwald náchst Friedland in Bohmen. 

Chlamydomonas pidvismlus (Múll.) Ehrb. Bei Kufstein, Vols, 
Worgl, zwischen Schelleberg und Brennerbad, bei Branzoll, zwischen 
Božen und Leifers, bei Lavis, zwischen Calliano und Mattarello, Ser- 
ravalle und Ala in Tirol. — Bei Pecek, Velim, Neudorf, Elbeteinitz, 
Libic, Malin, Žleb, Ronow, Slatinan náchst Ghrudim, Polna, Schlap- 



118 Anton Hansgirg 

penz, Deutsclibrod, Vrbna náchst Veselí a. L., Lipnitz, Liebenau, 
Einsiedl, Schonwald in Bohmen. 

Sphaerella lacustris (Girod.) Wittr. In Sumpfen zwischen Serra- 
valle und Ala, Trient und Gardolo, ini Lángsee bei Kufstein in Tirol. 

Hydrodictyon reticulatum (L.) Lagrh. In einem Wassergraben 
zwischen Ceperka und Stéblová náchst Pardubic reiclilich. 

Pediastrum integrum Nág. Zwischen Halí und S. Magdaleně, 
Božen und Leifers, Serravalle und Ala, auf feuchten Felsen und 
Steinen ani Bergwege zwischen Neumarkt und Auer reiclilich in 
einer Form (f. tirolense nob.), deren veget. Zellen an vollkommen er- 
wachsenen Exemplaren nieist 18 bis 21 ft breit, 5- bis 6-eckig, die 
Randzellen mit je zwei 3 bis 5 ft langen Stacheln, nieist zu 4 oder 
1 -f- 7, 5 -j- 11, 1 -J- 7 -f- 8 -j- 16 in der typischen Form sonst áhn- 
lichen Familien vereinigt. 

P. Boryanum (Turp.) Menegh. Bei Kufstein, Worgl, Vols, im 
Achensee, bei Branzoll, Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, 
Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, S. Michele und Salurn, 
bei Lavis in Tirol. — Bei Pecek, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Malin, 
Ronow, Polna, Deutschbrod, Slatinan, Vrbna, Skřidla, Liebenau, Ein- 
siedl, Schonwald, Lipnitz und in Teichen bei Koniginhof. 

P. duplex Meyen. Bei Kufstein, Vols, Worgl, Keniaten, Branzoll, 
zwischen Božen und Leifers, Trient und Gardolo, Serravalle und Ala, 
S. Michele und Salurn, bei Lavis, Brennerbad in Tirol. — Bei Neu- 
dorf, Pecek, Elbeteinitz, Libic, zwischen Stéblová und Ceperka, bei 
Koniginhof, Liebenau, Pulletschnei, Einsiedl, Schonwald, Malin, Sla- 
tinan, Deutschbrod, Polna mehrfach, Vrbna, Skřidla in Bohmen. 

P. forcvpatum (Corda) A. Br. Bei Kufstein, Branzoll, zwischen 
Trient und Gardolo in Tirol. — Bei Liebenau, Einsiedl, Schonwald, 
Vrbná, Polna und Skřidla in Bohmen. 

P. tetras (Ehrb.) Ralfs. Bei Kufstein, Vols, Kematen, Branzoll, 
Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, Gardolo und Trient, Serravalle 
und Ala, Salurn und S. Michele, Lavis in Tirol. — Bei Neudorf, 
Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Schonwald, Ronow, Deutschbrod, 
Polna, Schlappenz, Vrbna, Skřidla in Bohmen. 

Sorastrum spimdosum Nág. In Sumpfen bei Worgl, Vols, Neu- 
markt, zwischen Božen und Leifers, Serravalle und Ala in Tirol. — 
Bei Elbeteinitz, Neudorf, Libic, Vrbna und Skřidla in Bohmen. 

Coelastrum microporum Nág. Bei Kufstein, Worgl, Vols, Branzoll, 
mehrfach, Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, Gardolo und Trient, 
Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, S. Michele und Salurn, 



Beitrage zur Keuntniss der Siisswasser-Algen und Bacterien-Flora. H9 

bei Lavis, Brennerbad spárlich. — Bei Pecek, Neudorf, Elbeteinitz, 
Libic, zwischen Stéblová und Čeperka, bei Koniginhof, Liebenau, 
Einsiedl, Schónwald, Vrbna, Skřidla, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, 
Slatinan nachst Chrudim, Ronow, Biskupic, Malin nachst Kuttenberg. 

C. cambricum Arch. In Siimpfen zwischen Božen und Leifers, 
Serravalle und Ala in Tirol. 

Scenedesmus bijugatus (Turp.) Ktz. Bei Kufstein, Wórgl, Vóls, 
Keniaten, zwischen Brennerbad. und Schelleberg, Branzoll, Neumarkt, 
zwischen Božen und Leifers, Trient und Gardolo, Calliano und, Mat- 
tarello, Serravalle und Ala, S. Michele und Salurn, bei Lavis in 
Tirol. — Bei Pecek, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, zwischen Stéblová u. 
Ceperka, Koniginhof, Liebenau, Keichenau, Einsiedl, Schónwald, Heř- 
manměstec, Slatinan nachst Chrudim, Malin, Ronow, Biskupic, Polna, 
Schlappenz, Deutschbrod, Vrbna, Skřidla in Bóhnien. 

S. denticulatus Lagrh. In Siimpfen zwischen Božen und Leifers 
in Tirol. — Bei Liebenau, Einsiedl, Schónwaldl, Polna, Skřidla, 
Vrbna nachst Veselí a. L. 

S. bidentatus nob. Coenobien zwei- bis vierzellig. Veget. Zellen 
5 bis 6 ft breit, 2 bis 2 l / 2 m&\ so (meist 12 bis 15 ft) lang, an beiden 
Polenden mit je zwei kurzen zahnartigen Stacheln (Záhnchen) ver- 
sehen, (bei vierzelligen Coenobien sind die Randzellen an beiden, 
die in der Mitte liegenden Zellen blos an einem Ende mit 2 Záhn- 
chen versehen.) — In einem Wasserbassin bei der Bahnstation 
Deutschbrod. 

8. quadricauda (Turp.) Bréb. Bei Kufstein, Wórgl, Vóls, Ke- 
maten, Branzoll mehrfach, Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, 
Gardolo und Trient, Calliano und Mattarello, S. Michele und Salurn, 
bei Lavis in Tirol. — Bei Pecek, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Sté- 
blová und čeperka, Koniginhof, Liebenau, Einsiedl, Schónwald, Ronow, 
Biskupic, Třemošnic, Slatinan, Heřmanměstec, Deutschbrod, Polna, 
Schlappenz, Vrbna, Skřidla in Bóhmen. 

Nov. var. variabilis nob. Coenobien meist 4- (selten 2- bis 8-) 
zellig. Veget. Zellen 4 bis 8 fi breit, 3 bis 5mal so (meist 12 bis 
18 (i) lang, zu einer Reihe verbunden, die Randzellen mit je 2 (an 
einem Pole stets mit einem lángeren, am anderen mit einem kiir- 
zeren) mehr oder stark bogenfórmig gekriimmten Stacheln, die in 
der Mitte liegenden Zellen blos mit einem nur wenig oder gar nicht 
gebogenem Stachel bewaffnet, sonst wie bei var. setosus Krch. — 
In einem Wasserbassin bei Deutschbrod mit S. bidentatus u. a. 
gesselig. 



120 Anton Hansgirg 

8. obliquus (Turp.) Ktz. Bei Kufstein, Vóls, Kematen, Branzoll, 
Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, Trient und Gardolo, Calliano 
und Mattarello, Serravalle und Ala, bei Lavis in Tirol. — Bei Pecek, 
Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Schonwald, Koniginhof, 
Stéblová und Čeperka, Malin, Ronow, Slatinan, Heřnianraěstec, Deutsch- 
brod, Polna, Schlappenz, Vrbna und Skřidla in Bohmen. 

Selenastrum Bibraianum Reinsch. In Sumpfen zwischen Božen 
und Leifers in Tirol. 

Rhaphidium polymorphum Fres. Bei Kufstein mehrfach, Worgl, 
Vóls, Kematen, Branzoll, Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, 
Trient und Gardolo, Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, S. 
Michele und Salurn, Gossensass und Pflersch, bei Patsch, Lavis, 
Brennerbad in Tirol. — Bei Pecek, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, 
Liebenau, Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl, Schonwald, Koniginhof, 
zwischen Stéblová und Čeperka, bei Deutschbrod, Polna, Schlappenz, 
Heřmanměstec, Slatinan, Žleb, Ronow, Biskupic, Malin, Vrbna und 
Skřidla. 

Sciadium gracilipes A. Br. In Sumpfen bei Neumarkt in Tirol. 

S. arbuscida A. Br. Bei Ronow náchst Caslau in Bohmen. 

Ophiocytium parvulum (Perty) A. Br. Bei Kufstein, Worgl, Ke- 
maten, Vóls, Branzoll, Neumarkt, Lavis, zwischen Božen und Leifers, 
Trient und Gardolo, Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, 
S. Michele und Salurn, Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — Bei 
Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Schonwald, Koniginhof, 
zwischen Stéblová und Čeperka, bei Deutschbrod, Polna, Schlappenz, 
Slatinan, Malin, Vrbna, Skřidla in Bohmen. 

O. maius Nág. Bei Elbeteinitz, Libic, Vrbna in Bohmen. 

O. cochleare (Eichw.) A. Br. In Sumpfen bei Kufstein und bei 
Lavis náchst Trient in Tirol. — Bei Vrbna náchst Veselí a. L. 

Tetraedron trigonum (Nág.) Hansg. Bei Kufstein mehrfach, 
Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, Gardolo und Trient, Calliano 
und Mattarello, Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Neudorf, Malin, 
Slatinan, Polná, Vrbna und Skřidla in Bohmen. 

T. lobulatum (Nág.) Hansg. In Siimpfen bei Kufstein in Tirol. 
— Bei Liebenau, Einsiedl und Polna in Bohmen. 

Characium strictum A. Br. Bei Brixlegg, Kematen, Branzoll, 
zwischen Trient und Gardolo in Tirol. — Bei Neudorf, Velim, Elbe- 
teinitz, Heřmanměstec, Medlešic, Liebenau, Langenbruck, Vrbna náchst 
Veselí a. L. 

Ch. acutum A. Br. Bei Biskupic náchst Caslau. 



Beitráge zur Kenntniss der Siisswasser-Algen und Bacterien-Flora. 12 L 

Ck. Ndgelii A. Br. Bei Velim, Malin, Kuttenberg, Medlešic, 
Langenbruck in Bóhmen. 

Ch. longipes Kbh. In Siimpfen bei Kufstein und zwischen Trient 
und Gardolo in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Libic, Malin, Skřidla und 
Vrbna in Bohraen. x ) 

Kentrosphaera Facciolae Bzi. Bei Branzoll und zwischen Božen 
und Leifers in Tirol. — Bei Vrbna nachst Veselí a. L. 

Schizochlamys gelatinosa A. Br. In Siimpfen ani Langsee bei 
Kufstein in Tirol. — Bei Einsiedl, Polna, Vrbna und Skřidla in 
Bóhmen. 

Palmodactylon varium Nág. Bei Polna, Skřidla und Vrbna in 
Bohraen. 

Tetraspora gelatinosa (Vauch.) Desv. In Siimpfen bei Worgl, 
zwischen Božen und Leifers, Trient und Gardolo in Tirol. — Bei 
Elbeteinitz, Polna, Skřidla in Bóhmen. 

Apiocystis Brauniana Nág. Bei Libic nachst Poděbrad. 

Hormospora mutabilis Nág. In Siimpfen zwischen Serravalle und 
Ala in Tirol. — Bei Elbeteinitz und Malin in Bóhmen. 

H. irregularis Wille var. palmodictyonea nob. In Siimpfen bei 
Skřidla nachst der Bahnstation Weleschin-Krumau. 

Geminella interrupta (Turp.) Lagrh. In Siimpfen bei Kufstein 
(auch im Langsee), bei Worgl, Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, 
Trient und Gardolo, Calliano und Matarello, Serravalle und Ala, bei 
Roveredo, Branzoll in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz. Libic, 
Malin, Polná, Vrbna Skřidla in Bóhmen. 

Staurogenia rectangularis (Nág.) A. Br. In Siimpfen bei Kufstein, 
zwischen Božen und Leifers, Serravalle und Ala in Tirol. — Bei 
Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Vrbna in Bóhmen. 

Dictyosphaerium reniforme Bulnh. Bei Polna und Einsiedl nachst 
Reichenberg. 

D. pulchellum Wood. In Siimpfen zwischen Božen und Leifers 
in Tirol. — Bei Neudorf, Slatinan nachst Chrudim, Liebenau, Ein- 
siedl, Schónwald nachst Friedland. 

Nephrocytium Agardhianum Nág. Bei Neumarkt, Lavis, zwischen 



*) Eine Characium-artige Alge, deren Zellen einzeln oder zu 2 bis 3 an 
kurzen dunnen Stielchen an anderen Algen (auch an Diatomaceen) festsitzen, 6 
bis 8 ft breit, 9 bis 12 (i lang, elliptisch-eifórmig, an beiden Enden stumpf ab- 
gerundet, das Stielchen fast halb so lang als die Zelle waren, hábe ich in 
Siimpfen zwischen Schelleberg und Brennerbad in Tirol und bei Brúx in Bohraen 
beobachtet. 



122 Anton Hansgjrg 

Gardolo und Trient in Tirol. — Bei Neudorf, Libic, Vrbna, Skřidla, 
Polna in Bóhmen. 

N. Nagélii Grun. Bei Kufstein, Branzoll, Neumarkt, Lavis, 
zwischen Božen und Leifers in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, 
Libic, Liebenau in Bóhinen. 

Oocystis solitaria Wittr. In Siimpfen bei Kufstein, Vóls, Branzoll, 
Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, Lavis, Calliano und Mattarello, 
Ala und Serravalle, Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — Bei 
Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Schónwald, 
Kóniginhpf, Lipnitz, zwischen Stéblová und Ceperka, Ronow, Biskupic, 
Malin, Slatinan, Vrbna, Skřidla, Deutschbrod, Polna, Schlappenz. 
Var. rwpestris (Ktz.) nob. Bei Patsch, Matrei, zwischen Brennerbad 
unci Gossensass mehrfach, Sterzing, am Bergwege zwischen Neumarkt 
und Auer mehrfach, Lavis, zwischen Atzwang und Steg, S. Lazzaro 
náchst Trient, Pergine und Ponte alto mehrfach, Roveredo, S. Mar- 
gherita náchst Serravalle, Ala mehrfach, Mezzotedesco, bei Kufstein, 
Brixlegg, am Achensee, zwischen Halí und S. Margdalene, Zirl 
spárlich, Kematen, Blumau und Kardaun, Kardaun und Božen in 
Tirol. — Auf feuchten Felsen an der Doubravka bei Žleb náchst 
Caslau. 

O. Ndgelii A. Br. Bei Vrbna und Polna in Bóhmen. 

Chlorochytrium Lemnae Cohn. Bei Kufstein und zwischen Trient 
und Gardolo. 

Endosfhaera biennis Klebs, Im Lángsee bei Kufstein, in Siimpfen 
zwischen Božen und Leifers. 

Pleurococcus miniatus (Ktz.) Nág. Bei Kufstein, Jenbach, Brixlegg, 
Innsbruck (auch im Warmhause des botan. Gartens), Božen (auch in 
Warmháusern des Erzherzogs Heinrich) in Tirol. — Zwischen Debř 
und Josephsthal náchst Jungbunzlau auch var. virescens nob., bei Žleb 
náchst Časlau in Bóhmen; var. roseolus Hansg. auf einer Sandstein- 
mauer in Reichenau náchst Reichenberg. 

P. vulgaris (Grev.) Menegh. var- cohaerens Wittr. Bei Heřman- 
městec und Žleb in Bóhmen. 

P. angulosus (Corda) Menegh. In Siimpfen und im Lángsee bei 
Kufstein, zwischen Trient und Gardolo, Serravale und Ala in Tirol. — 
Bei Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, zwischen Stéblová und Ce- 
perka, bei Vrbna in Bóhmen. 

P. rufescens Bréb. Bei Innsbruck am Wege zum Hóttingerbild ! ), 

l ) Daselbst auch in einer Urococcus-Fora, deren kugelige oder elliptische 
Zellen ohne Hulle 12 bis 15, mit dieser 15 bis 21 fi dick, einzeln oder zu 2 bis 



Beitráge zur Kenntniss der Susswasser-Algen und Bacterien-Flora. 123 

oberhalb Halí und bei Eematen, Ala, Rovedero, Trient und Pergine 
in Tirol. 

Gloeocystis vesiculosa Nág. Zwischen Halí und S. Magdaleně, 
Auer und Neumarkt, Pergine und Ponte alto, bei Patsch náclist Inns- 
bruck. — Bei Žleb und Deutschbrod in Bohmen. 

G. fenestralis (Ktz.) A. Br. Im Warmhause des botan. Gartens 
in Innsbruck und des Erzherzogs Heinrich in Božen. 

G. rupestris (Lyngb.) Rbh. Bei Kufstein, zwischen Halí und S. 
Magdaleně, ani Wege von Innsbruck zum Hottingerbild, am Bergwege 
zwischen Neumarkt und Auer, auf Felsen zwischen Schelleberg und 
Brennerbad, Gossensass und Pflersch in Tirol. — Bei Reichenau, 
Liebenau, Einsiedl, Schonwald, zwischen Debř und Josephsthal náchst 
Jungbunzlau, bei Deutschbrod, Polna, Schlappenz in Bohmen. 

G. gigas (Ktz.) Lagrh. Bei Kufstein, Vols, Worgl, Branzoll, 
Neumarkt, Lavis, zwischen Božen und Leifers, Trient und Gardolo, 
Serravale und Ala, S. Michele und Salurn in Tirol. — Bei Neudorf, 
Velim, Elbeteinitz, Libic, zwischen Stéblová und Čeperka, Ronow und 
Biskupic, Slatinan, Malin, Deutschbrod, Polna, Liebenau, Einsiedl, 
Reichenau, Schonwald, Koniginhof, Vrbna und Skřidla in Bohmen. 

Palmella stigeoclonii Cienk. Bei Kufstein, Sterzing, zwischen 
Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — Bei Skřidla in Bohmen. 

P. botryoides Ktz. Bei Kufstein mehrfach, Brixlegg, Jenbach, 
Maurach, am Achensee, Innsbruck, zwischen Blumau und Kardaun, 
Kematen, Zirl, Božen, Auer, Neumarkt, Atzvang, Steg, Lavis, Rove- 
redo, Ala, Schelleberg, Brennerbad, Sterzing, Gossensass, Pflersch, 
Matrei, Patsch in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Žleb, Slatinan, Heřman- 
městec, Schlappenz, Deutschbrod, Polna, Počátek, zwischen Debř und 
Josephsthal, bei Koniginhof, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Schon- 
wald in Bohmen. 

P. miniata Leibl. Bei Kufstein, Brixlegg, Jenbach, Maurach, 
Innsbruck, Fall, Vols, Kematen, Zirl, Brixen, Božen, Branzoll, Terlan, 
Kardaun, Neumarkt, Atzwang, Steg, Trient, Lavis, Pergine, Roveredo, 
Serravalle, Ala, Mezzotedesco, Sterzing, Gossensass, Matrei, Patsch 
in Tirol. — Bei Velim, Pecek, Neudorf, Elbeteinitz, Koniginhof, 
Liebenau, Reichenau, Einsiedl, Langenbruck, Schonwald, Žleb, Ronow, 



4 von der farblosen, deutlich geschichteten Gallerthulle umgeben, im plasma- 
tischen Zellinhalte meist viele Haematochrom-Tropfchen enťhaltend und durch, 
diese fast orangeroth gefárbt und olartig glanzend waren und auf feuchtem 
Moos oder auf Felsen blass orangerotne gallert- oder fast krustenartige Ůber- 
zligc bildeten. 



124 Anton Hansgirg 

Třeinošnic, Malin und Sedlec, Chrudim, Heřmanměstec, Deutschbrod, 
Polna, Světla in Bohmen. 

Stichococcus bacillaris Nág. Bei Kufstein háufig, Wórgl, Brixlegg, 
Jenbach am Achensee, bei Innsbruck, auch var. maximus Hansg., Halí, 
Vols, Kematen, Zirl, Božen, Branzoll, Auer, Bluniau, Kardaun, Terlan, 
Neumarkt, Trient, Gardolo, Lavis, Pergine, Koveredo, Serravalle, S. 
Margherita, Ala mehrfach, Mattarello, Calliauo, Mezzotedesco, Salurn 
in Tirol. — In Bohmen fast an allen vom Verf. besuchten und im 
Vorhergehenden aufgezáhlten Localitáten. 

Dactylothece conjluens (Ktz.) nob. (Gloeocapsa confluens Ktz.). 
Zwischen Halí und St. Magdaleně in Tirol. — Bei Reichenau nachst 
Reichenberg, Žleb nachst Časlau in Bohmen. 

D. macrococca nob. Auf feuchten Felsen bei Trient spárlich. 

Inoderma laméllosum Ktz Bei Brixlegg, oberhalb Jenbach und 
Neumarkt, zwischen Atzwang und Steg in Tirol. — Bei Liebenau 
nachst Reichenberg. 

Protococcus glomeratus Ag. Bei Kufstein mehrfach, am Wege von 
Innsbruck zum Hóttingerbild, bei Auer, oberhalb Neumarkt, Trient, 
zwischen Ponte alto und Pergine, Roveredo, Ala, S. Margherita, 
Mezzotedesco, Sterzing, Gossensass, Schelleberg, Brennerbad, Matrei, 
Patsch in Tirol. — In feuchten Hóhlen an Sandsteinfelsen zwischen 
Debř und Josephsthal nachst Jungbunzlau. 

P. caldariorum Mag. Im botan. Garten in Insbruck, in Warin- 
hausern des Erzherzogs Heinrich in Božen spárlich. 

P. olivaceus Rbh. Bei Polna und Vrbna in Bohmen. 

P. infusionum (Schrank) Krch. Bei Kufstein, Wórgl, Vols, Zirl, 
Branzoll, Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, Trient und Gardolo, 
Calliano und Mattarelo, Serravalle und Ala, S. Michele und Salurn, 
Schelleberg und Brennerbad, bei Lavis in Tirol. — Bei Pecek, Velim, 
Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Kóniginhof, Liebenau, Reichenau, Einsiedl, 
Schónwald, zwischen Stéblová und Čeperka, bei Ronow, Biskupic, 
Slatinan, Malin, Vrbna, Skřidla, Deutschbrod, Polna, Schlappenz in 
Bohmen. 

P. cinnamomeus Ktz. Im botan. Garten in Insbruck. 

P. variábilis Hansg. In Warmháusern des Erzherzogs Heinrich 
in Božen. 

P. botryoides (Ktz.) Krch. var. nidulans Hansg. Bei Neudorf, 
Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, Ronow, Malin, 
Polna, Vrbna, Skřidla in Bohmen. 

Urococcus insignis (Hass.) Ktz. Bei Kufstein, Brixlegg, Maurach, 



Beitráge zur Kenntniss der Susswasser-Algen und Bacterien-Flora. 125 

oberhalb Jenbach, Halí, zwischen Halí imd S. Magdaleně, am Wege 
von Innsbruck zum Hottingerbild, bei Kematen, Zirl, Božen, zwischen 
Neumarkt und Auer mehrfach, Kardaun und Blumau, Božen und 
Leifers, Pergine und Trient, Schelleberg und Brennerbad, Gossensass 
und Pflersch, bei Lavis, Mezzotedesco, Ala in Tirol. — Bei Vrbna, 
Skřidla, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Slatinan náchst Chrudim, 
Stéblová und Čeperka, Lipnitz, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Schón- 
wald in Bóhmen. 

Dactylococcus caudatus (Reinsch.) nob. Bei Kufstein, Maurach, 
oberhalb Jenbach, Innsbruck, Kematen, Božen, Branzoll, Auer, Neu- 
markt, Trient, Ala, Roveredo, Sterzing, Matrei, Patsch in Tirol. — 
Bei Velim, Pecek, Neudorf, Elbeteinitz, Žleb, Ronow, Heřmanměstec, 
Liebenau, Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl, Friedland, Kuttenberg, 
Chrudim, Heřmanměstec, Deutschbrod, Schlappenz, Světla und Polna 
in Bóhmen. 

D. infusionum Nág. Bei Branzoll, Neumarkt, zwischen Božen 
und Leifers, Serravalle und Ala, Lavis in Tirol. — Bei Neudorf, Elbe- 
teinitz, Koniginhof, Stéblová, Polná in Bóhmen. 

D. rhaphidioides nob. Am Bergwege zwischen Neumarkt und 
Auer, Pergine und Trient in Tirol. — Bei Liebenau náchst Reichen- 
berg, Žleb náchst Časlau in Bóhmen. 

Trochiscia stagnalis Hansg. (Acanthococcus palustris Hansg. 
olim.) In Siimpfen bei Kufstein, zwischen Schelleberg und Brennerbad, 
Božen und Leifers, daselbst in einer Forin deren meist 16 bis 18 (i 
breite, kugelige Zellen meist zu 4 bis 16 neben einander gruppirt 
(selten einzeln) waren und deren Zellinhalt durch Haematochrom bis 
ziegelroth (selten fast chlorophyllgrůn) gefárbt war. 

Botryococcus Braunii Ktz. Bei Kufstein im Lángsee, var. mu- 
cosus Lagrh. im Hechtsee bei Kufstein in Tirol. — Bei Neudorf, 
Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Schonwald, Slatinan, Malin, 
Ronov und Biskupic, Polna, Skřidla, Vrbna; var mucosus Lagrh. bei 
Lipnitz náchst Koniginhof in Bóhmen. 

Gloeotaenium Loitlesbergerianum Hansg. In Siimpfen zwischen 
Trient und Gardolo, Božen und Leifers, Calliano und Mattarelo 1 ), 
im Lángsee bei Kufstein spárlich. 

Mougeotia scalaris Hass. In Siimpfen bei Kufstein, zwischen 
Leifers und Božen und bei Lavis in Tirol. — Bei Slatinan náchst 
Chrudim. 



*) Daselbst beobachtete ich aucli die von mir in diesen Sitz.-Ber. 1890, 
I, p. 10, 4. Anmerkg. beschriebeneu schwarzen kugeligen Zellen. 



126 Anton Hansgirg 

M. nummuloides Hass. In Sumpfen bei Kufstein und zwischen 
Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Vrbna náchst Veselí n. L. 

M. parvula Hass. Bei Kufstein, Brixlegg mehrfach, am Achen- 
see, bei Jenbach, Innsbruck, oberhalb Halí, Kematen, Božen, Branzoll, 
Auer, Neumarkt, Lavis, zwischen Božen und Leifers, Atzwang und 
Steg, Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto, Serravalle und 
Ala, S. Michele und Salurn, bei Roveredo, S. Margherita, Matrei, 
Patsch in Tirol. — Bei Pecek, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Stéblová 
und Čeperka, Kóniginhof, Liebenau, Reicbenau, Pulletschnei, Einsiedl, 
Schonwald, Vrbna, Skřidla, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Ronow, 
Biskupic, Třemošnic, Malin, Slatinan, Heřmanměstec in Bohmen. 
M. genufiexa (Dillw.) Ag. Bei Kufstein und Halí mehrfach, 
Brixlegg, Worgl, Jenbach, Innsbruck, am Wege von Halí nach S. Magda- 
leně, bei Vóls, Kematen, Zirl, Božen, zwischen Leifers und Božen 
auch var. radicans (Ktz.) nob., bei Branzoll, Auer, zwischen Siegmunds- 
kron und Terlan, Atzwang und Steg, Neumarkt auch var. gracilis 
(Ktz.) Reinsch., Trient, Lavis, zwischen Trient und Gardolo, Calliano 
und Mattarello, Pergine und Ponte alto, Serravalle und Ala, S. Mi- 
chele und Salurn, bei Roveredo, S. Margherita, Sterzing, Gossensass, 
Pflersch, Matrei, Patsch, zwischen Schelleberg und Brennerbad in 
Tirol. — Bei Pecek, Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, zwischen 
Stéblová und Čeperka, bei Kóniginhof, Liebenau, Langenbruck, 
Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl, Schonwald, Žleb, Ronow, Biskupic, 
Třemošnic, Malin, Slatinan, Medlešic, Heřmanměstec, Vrbna, Skřidla, 
Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Světlá in Bohmen. 

M. viridis (Ltz.) Wittr. In Siimpfen bei Kufstein, zwischen 
Brennerbad und Schelleberg, Gossensass und Pflersch, Serravalle und 
Ala in Tirol. — Bei Lipnitz, Liebenau, Einsiedl, Schonwald, Vrbna, 
Skřidla, Deutschbrod, Polna, Schlappenz in Bohmen. 

Zygnema chalybeospermum Hansg, Bei Auer, Neumarkt, Leifers 
náchst Božen, zwischen Atzwang und Steg, Pergine und Ponte alto, 
Trient, Roveredo, Ala in Tirol. 

Z. cruciatum (VauchJ Ag. Bei Branzoll, S. Margherita náchst 
Serravalle, Ala in Tirol. 

Z. stellinum (Vauch.) Ag. Bei Kufstein, Brixlegg, Worgl, Jenbach, 
Maurach, auch var. tenue (Ktz.) Krch., Innsbruck, Halí, S. Magdaleně, 
Vóls, Kematen, Zirl, Božen, Leifers, Branzoll, Auer, zwischen Blumau, 
und Kardaun, bei Terlan, Neumarkt, zwischen Leifers und Božen 
auch var. Vaucherii (Ag.) Krch. und subtile (Ktz.) Krch., Atzwang 
und Steg, Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto, Serravalle, 



Beitráge zúr Kenntniss der Siisswasser-Algen und Bacterieu-Flora. 127 

imd Ala in niehreren Formen, S. Michele und Salurn, bei Trient, 
Gardolo, Lavis, Roveredo, S Margherita, Ala, Sterzing, Matrei, 
Patsch, zwischen Gossensass und Pflersch, Schelleberg und Brenner- 
bad in Tirol. — Bei Pecek, Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Sté- 
blová und Čeperka, Koniginhof, Lipnitz, Liebenau, Langenbruck, 
Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl, Schonwald, Vrbna, Skřidla, Deutsch- 
brod, Polna, Schlappenz, Žleb, Ronow, Biskupic, Třemošnic, Malin, 
Heřmanměstec in Bohmen. 

Z. pectinatum (Vauch.) Ag. Bei Kufstein, Lavis, zwischen Trient 
und Gardolo, Calliano und Mattarello, Serravale und Ala, Schelleberg 
und Brennerbad in Tirol. 

Z. ericetorum (Ktz.) Hansg. Bei Kufstein, Jenbach, oberhalb 
Halí und Neumarkt, bei Auer, Atzwang, zwischen Gossensass und 
Pflersch niehrfach. — Bei Elbeteinitz, Žleb, Lipnitz, Liebenau, Rei- 
chenau, Einsiedl, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Vrbna und Skřidla 
in Bóhinen. 

S. communis (Hass.) Ktz. Bei Kufstein, Worgl, zwischen Jenbach 
und Achensee, Halí, Innsbruck, Vols, Kematen, Zirl, Branzoll, Auer, 
Bluniau, Kardaun, Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, Atzwang 
und Steg, Calliano und Mattarello, Serravale und Ala, S. Michele 
und Salurn, bei Trient, Lavis, Gardolo, Pergine, Roveredo, Ala, 
Sterzing, Gossensass, Schelleberg, Brennerbad, Pflersch, Matrei, 
Patsch. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Čeperka, Lipnitz, Konigin- 
hof, Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, Schonwald, Deutschbrod, Polna, 
Schlappenz, Žleb, Ronow, Třemošnic, Malin, Slatinan, Medlešic, 
Skřidla und Vrbna in Bohmen. 

S. porticalis (Můll.) Cleve. Bei Kufstein mehrfach, auch var. 
JUrgensii, (Ktz.) Krch. im Lángsee, Jenbach, zwischen Halí und S. 
Magdaleně, Vols, Kematen, Zirl, Branzoll, Božen, Auer, Blumau, 
Kardaun, Neumarkt, zwischen Terlan und Siegmundskron, Atzwang 
und Steg, Gardolo und Trient, Calliano und Mattarello, Serravalle und 
Ala, S. Michele und Salurn, Gossensass und Pflersch, Schelleberg und 
Brennerbad, bei Patsch, Matrei, Sterzing, Ala, Roveredo, Pergine, 
Lavis in Tirol. — Bei Pecek, Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, 
zwischen Stéblová und Čeperka, Koniginhof, Liebenau, Langenbruck, 
Reichenau, Einsiedl, Schonwald, Žleb, Ronow, Biskupic, Malin, Sla- 
tinan, Medlešic, Heřmanměstec, Deutschbrod, Polna, Schlappenz. 

S. gracílis (Hass.) Ktz. Bei Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, 
Čeperka, Lipnitz, Koniginhof, Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, 
Schonwald, Žleb, Ronow, Třemošnic, Chrudim, Heřmanměstec, Polna, 



128 Anton Hansgirg 

Schlappenz, Skřidla in Bóhrnen. — Bei Kufstein, zwischen Trient und 
Gardolo, Serravalle und Ala in Tirol. 

S. rivularis Rbh. var. minor nob. Bei Kufstein, Branzoll, Neu- 
markt, Atzwang und Steg, Trient, Lavis, zwischen Gardolo und Trient, 
Pergine und Ponte alto, bei Roveredo, Ala, Sterzing, Patsch in Tirol. 
— Bei Pecek, Elbeteinitz, Libic, Kóniginhof, Liebenau, Reichenau, 
Einsiedl, Reichenberg, Friedland, Deutschbrod, Světla, Polna, Schlap- 
penz, Heřmanměstec, Žleb, Ronow, Třemošnic, Chrudim, Kuttenberg 
in Bohnien. 

S. irregularis Nág. Bei Branzoll in Tirol. 

S. dubia Ktz. Bei Branzoll in Tirol. — Bei Ceperka, Slatinan, 
Deutschbrod, Polna, Lipnitz náchst Kóniginhof in Bóhmen. 

S. longata (Vauch.) Ktz. In Sumpfen zwischen Calliano und 
Mattarello in Tirol. 

S. affinis (Hass.) Petit. Bei Auer in Tirol. 

S. nitida (Dillw.) Link. Bei Pecek, Neudorf, Kolín, Elbeteinitz, 
Ceperka, Liebenau, Schónwald, Ronow, Třemošnic, Chrudim, Kutten- 
berg, Polna, Deutschbrod.- 

S. crassa Ktz. In Sumpfen zwischen Trient und Gardolo in Tirol. 

S. tenuissima (Hass.) Ktz. Bei Velim, Neudorf, Elbeteinitz, 
Libic, Liebenau, Reichenau, Einsiedl, Schónwald, Ronov, Biskupic, 
Kuttenberg, Slatinan, Heřmanměstec, Polna, Schlappenz, Deutschbrod, 
Skřidla, Vrbna in Bóhmen. — Bei Kufstein, zwischen Božen und 
Leifers, Gardolo und Trient, Schelleberg und Brennerbad in Tirol. 

S. infiata (Vauch.) Rbh. Bei Kufstein mehrfach (auch im Lang- 
see und Hechtsee) in Tirol. — Bei Liebenau, Einsiedl, Deutschbrod, 
Polna, Ronow, Skřidla in Bóhmen. 

S. Webeři Ktz. Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Liebenau, 
Reichenau, Einsiedl, Schónwald, Lipnitz, Ronow, Kuttenberg, Chrudim, 
Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Skřidla in Bóhmen. 

S. insignis (Hass.) Ktz. In Sumpfen zwischen Trient und Gardolo 
in Tirol. 

S. stictica (Engl. Bot.) Wittr. Bei Ronow nachst Caslau in 
Bóhmen. 

Gonatonema ventricosum Wittr. nov. var. tirolense nob. Veget. 
Zellen der fructificirenden Fáden sind meist 6 bis 7 (i breit und 
blos 4 bis 6, seltener bis 8mal so lang, diinnwandig; Zygoten fast 
elliptisch 15 bis 18, seltener bis 21 [i breit, 18 bis 24 n lang, mit 
glattem, bráunlich gelb gefárbtem Mesospor, sonst wie bei der typischen, 



Beitrage zur Kenntniss der Siisswasser-Algen und Bacterien-Flora. 129 

von Wittrock *) beschriebenen Form. — Blos in Siinipfen zwischen 
Božen und Leifers in Tirol, reichlich fructificirend. 

Hyaloťheca dissiliens (Sinith) Bréb. In Siinipfen bei Zirl, Vols, 
Kufstein (auch im Lángs- und Hechtsee), zwischen Serravalle und Ala 
in Tirol. — Bei Lipnitz, Einsiedl, Skřidla in Bohmen. 

H. mucosa (Mert.) Ehrb. Bei Einsiedl, Polna, Skřidla und 
Vrbna in Bohmen. 

Gonatozygon asperum (Bréb.) Nordst. lni Lángsee bei Kufstein 
in Tirol. — Bei Skřidla, Vrbna und Lipnitz in Bohmen, 

Gymnozyga hambusina (Bréb.) Jacobs. Bei Vrbna náchst Veselí 
a. L. in Bohmen. 

Sphaerozosma secedens cle By. In Siimpfen bei Neumarkt in 
Tirol. — Bei Lipnitz, Einsiedl, Polna, Skřidla, Vrbna in Bohmen. 

S. excavatum Ralfs. In Siinipfen bei Schonwald nachst Friedland 
in Bohmen. 

S. depressum (Bréb.) Rbh. Bei Neudorf nachst Kolin in Bohmen. 

Desmidium Sicartzii Ag. In Siimpfen bei Neumarkt und zwischen 
Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Vrbna und Skřidla in Bohmen. 

Mesotanium micrococcum (Ktz.) Krch. Bei Kufstein mehrfach, 
Brixlegg, Maurach, oberhalb Jenbach, am Achensee, Innsbruck, insb. 
am Wege zum Hottingerbild und bei Halí mehrfach, Kematen, Zirl, 
Božen, Auer, Terlan, zwischen Blumau und Kardaun, Kardaun und 
Božen, am Bergwege von Neumarkt nach Auer, bei Lavis, S. Lazzaro, 
Trient, Calliano, Roveredo, S. Margherita, nachst Serravalle, Mezzo- 
tedesco, zwischen Atzwang und Steg, Pergine und Ponte alto, Gossen- 
sass und Pflersch, Schelleberg und Brennerbad, bei Sterzing, Matrei, 
Patsch in Tirol. — Bei Liebenau, Einsiedl, Lipnitz, Friedland, Kutten- 
berg, Heřmanměstec, Chrudim, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, 
zwischen Debř und Josephsthal, bei Pecek, Elbeteinitz, Žleb und 
Ronow in Bohmen. 

M. chlamydosporum De By. Auf feuchtem Moos auf Kalkstein- 
felsen zwischen Pergine und Trient in Tirol in einer Form, deren 
Zellen bis 15 ft breit und 2mal so lang (die Gallerthiille etwa 6 f* 
breit) waren. 

M. Endlicherianum Nág. Bei Kufstein (im Lángsee) in Tirol. 

Cylindrocystis Brěbissonii Menegh. Bei Lipnitz, Einsiedl, Schon- 
wald und Skřidla in Bohmen. 



x ) On the Sporeformation of the Mesocarpeae etc. 1878 p. 16, Tab. 1, 
Fig. 1—13. 

Tř. mathematicko-přirodovédecká. 1892. 9 



130 Anton Hansgirg 

Penium Ubellula (Focke) Novdst. Bei Polna, Vrbna, Skřidla, 
Lipnitz, Liebenau und Einsiedl in Bohmen. 

P. margaritaceum (Ehrb.) Bréb. In torfigen Siimpfen bei Lipnitz 
náchst Koniginhof. 

P. navicula Bréb. Bei Liebenau, Einsiedl, Vrbna und Skřidla 
in Bohnien. 

P. digytus (Ehrb.) Bréb. Bei Vrbna, Lipnitz, Einsiedl und 
Liebenau in Bohnien. 

Closterium gracile Bréb. Bei Vrbna und Skřidla in Bohnien. 

C. juncidum Ralfs. In Siimpfen zwischen Božen und Leifers in 
Tirol. — Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bóhiuen. 

C. obtusum Bréb. Bei Vrbna in Bohmen. 

C. lunula (Miill.) Nitzsch. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in 
Bohmen. 

C. acerosum (Schrank.) Ehrb. Bei Branzoll, zwischen Trient und 
Gardollo, Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Polna und Skřidla in 
Bohmen. 

C. acntum (Lyngb.) Bréb. In Siimpfen zwischen Božen und Leifers. 

C. striolatum Ehrb. Bei Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, Schon- 
wald, Vrbna, Polna, Skřidla in Bohmen. 

C. lineatuni Ehrb. und C. strigosum Bréb. In Siimpfen bei Vrbna 
náchst Veselí a. L. in Bohmen. 

C. parvulum Nág. Bei Kufstein (auch im Lángsee), Worgl, Ke- 
maten, Vols, Branzoll, Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, Trient, 
und Gardolo, Calliano und Mattarelo, Serravalle und Ala, bei Lavis, 
Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — Bei Velim, Neudorf, Elbe- 
teinitz, Libic, Lipnitz, Liebenau, Reichenau, Einsiedl, Schonwald, 
Vrbna, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Skřidla in Bohmen. 

C. moniliferum (Bory) Ehrb. Bei Worgl, Zirl, Vols, Branzoll, 
Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, Trient und Gardolo, Calliano 
und Mattarello, Serravalle und Ala, bei Lavis, Roveredo, Brenner- 
bad in Tirol. — Bei Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Liebenau, 
Einsiedl, Schonwald, Polna, Deutschbrod, Skřidla in Bohmen. 

C. setaceum Ehrb. Bei Skřidla und Vrbna in Bohmen. 
Dysphinctium curtum (Bréb.) Reinsch. var. exiguum nob. Auf 

feuchten Felsen bei Kufstein und Patsch mehrfach, bei Auer, zwischen 
Halí und S. Magdaleně mehrfach, bei Kematen, zwischen Jenbach, 
Maurach und Achensee in Tirol. — Auf Felsen an der Doubravka 
bei Žleb, náchst Časlau und bei Lipnitz náchst Koniginhof in Bohmen. 

D. cucurbita (Bréb.) Reinsch. Bei Polna und Vrbna in Bohmen. 



Beitráge zur Kenntniss der Susswasser-Algen und Bacterien-Flora. 131 

D. cruciferum (De By.) nob. In Siiinpfen bei Branzoll in Tirol. 
— Bei Vrbna in Bohmen. 

D. glóbosum (Bulnh.) nob. In Sůnipfen zwischen Schelleberg und 
Brennerbad, bei Halí und Matrei náchst Innsbruck in Tirol, meist 
var. |3) minus nob. und in einer Form, deren Zellen 15 bis 20, am 
Isthnius 12 bis 14 (i breit und bis 24 [i lang waren. 

D. subglóbosum (Nordst.) De Toni. Bei Patsch náchst Innsbruck, 
in einer Form, deren Zellen 24 bis 27, am Isthmus 21 ;* breit, 36 bis 
42 (i lang waren. 

D. connatum (Bréb.) De By. Bei Vrbna und Skřidla; var. 
/3) minus Nordst. bei Polna in Bohmen. 

D. annulatum Nág. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bohmen. 

D. notabile (Bréb.) nob. Bei Kematen in Tirol. 

D. anceps (Lund.) nob. var. pussilum nob. Bei Kufstein zwischen 
Halí und S. Magdaleně, Jenbach, Maurach und Achensee, Schelleberg 
und Brennerbad, bei Neumarkt, Ala, Matrei, Kematen in Tirol. 

Docidium baculum Bréb. Bei Neudorf, Elbeteinitz, Liebenau, 
Einsiedl, Polna, Skřidla in Bohmen. 

Tetmemorus Brébissonii (Menegh.) Ralfs. Bei Schonwald, Skřidla 
und Vrbna in Bohmen. 

T. minutus De By. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bohmen. 

Pleurotaenium Ehrenbergii (Ralfs.) Delp. Bei Neudorf, Malin, 
Vrbna und Polna in Bohmen. 

Xanthidium fasciculatum Ehrb. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. 
in Bohmen. 

X cristatum Bréb. In Siimpfen bei Skřidla náchst der Bahn- 
station Weleschin-Krummau in Bohmen. 

C. hexagonum Elf. In Siimpfen zwischen Serravalle und Ala in 
Tirol meist in einer Form, deren Zellen blos 12, am Isthmus 5 ft 
breit und 18 u lang waren. 

Cosmarium moniliforme (Turp.) Ralfs. Bei Vrbna náchst Veselí 
a. L. in Bohmen. 

C. bioculatum Bréb. Bei Wórgl, oberhalb Jenbach, Vóls, Ke- 
maten, Branzoll, Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, Gardolo 
und Trient, Calliano und Mattarello, Pergine und Trient, Serravalle 
und Ala mehrfach, bei Lavis, Brennerbad in Tirol. — Bei Neudorf, 
Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Schonwald, Lipnitz, Deutsch- 
brod, Polna, Slatinan, Malin, Ronow, Skřidla und Vrbna in Bohmen. 

C. Hammeri Reinsch. Bei Neumarkt in Tirol. — Bei Malin und 
Vrbna in Bohmen. 

9* 



132 Anton Hansgirg 

C. parvulum Bréb. In Siiinpfen zwischen Schelleberg und Bren- 
nerbad in der von Nordstedt (Desmidieae arctoae, Tab. VII. Fig. 21) 
abgebildeten Form, deren Zellen 15 bis 18, am Isthmus fast 12 (i 
breit und bis 30 (i lang waren. 

C. Regnesi Eeinsch. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bohinen. 

C. Menegliinii Bréb. Bei Kufstein mehrfach, Worgl, Vóls auch 
var. Braunii (Reinsch ex p.) nob., Keraaten, Branzoll auch var. 
Braunu, Neumarkt in niehreren Formen, zwischen Božen und Leifers, 
Trient und Gardolo, Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, S- 
Michele und Salurn, bei Lavis, Schelleberg, Brennerbad in Tirol. — 
Bei Velim, Pecek, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, zwischen Stéblová und 
Čeperka, bei Lipnitz, Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, Sehónwald, 
Vrbna und Skřidla in mehreren Formen, Ronow, Biskupic, Malin, 
Slatinan, Deutschbrod, Polna; var. Braunii bei Schonwald, Polna, 
Malin, Schlappenz, Vrbna in Bóhmen. 

C. polygonům Nág. Bei Neudorf, Vrbna in Bohrnen. 

C. crenatum Ralfs. Bei Neudorf, Elbeteinitz, Liebenau, Schonwald, 
Malin, Ronow, Vrbna, Polna und Skřidla in Bohrnen. 

C. Ndgelianum Bréb. In Siimpfen bei Kufstein, zwischen Schelle- 
berg und Brennerbad, Gardolo und Trient, Calliano und Mattarello, 
Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Skřidla, Malin und Polna in 
Bóhmen. 

C. pseudobotrytis Gay. Bei Kufstein mehrfach, Kematen, zwischen 
Jenbach und S. Magdaleně, Božen, Kardaun und Blumau, Atzwang 
und Steg, Pergine und Ponte alto, Ala, Mezzotedesco, Patsch, Lavis, 
oberhalb Neumarkt in Tirol. — Auf feuchten Felsen an der Dou- 
brawka bei Zleb náchst Caslau. 

C. orbiculatum Ralfs und C. depressum (Nág.) Lund. Bei Vrbna 
náchst Veselí a. L. in Bohrnen. 

C. laeve Rbh. Bei Kufstein, Auer, oberhalb Neumarkt, bei Trient, 
Lavis, zwischen Pergine und Ponte alto, Ala, Mezzotedesco, Patsch, 
Matrei in Tirol. 1 ) 

C. galeritum Nordst. Irn Lángsee bei Kufstein in Tirol. 

C. subquadratum Nordst. Auf feuchten Felsen bei Auer und 



*) Eine in der Form dem von Nordstedt Wittrock (Desmidieae et Oedogonieae 
in Italia et Tirolia collectae Tab. 12. Fig. 4) abgebildeten C. laeve ábnliche Cos- 
marium-Form, deren Zellen jedocb blos 10, am Istbmus 4/u. breit und 12 bis 15 [i 
lang, am Scheitel in der Mitte leicht ausgerandet waren, hábe ich in Sůmpfen bei 
Neumarkt in Tirol gesammelt. 



Beitrage zur Kenntniss der Siisswasser-Algen imd Bacterien-Flora. 133 

zwischen Blumau und Eardaun in Tirol in Exemplaren, deren Zellen 
48 bis 54 í* lang, 24 bis 30, am Isthmus 9 bis 12 (i breit waren. 

C. angustatum (Wittr.) Nordst. Zwischen Atzwang und Steg in 
Tirol in einer Form, deren Zellen 15, ani Isthmus 9 ft breit, 28 bis 
30 fi lang waren. 

C. pyramidatum Bréb. Bei Polna, Vrbna und Skřidla in Bohmen. 

C. circulare Reinsch. Bei Kufstein (ini Langsee), Vols in Tirol. 

— Bei Neudorf und Polna in Bóhnien. 

C. pseudopyramidatum Lund. Bei Skřidla, Vrbna und Neudorf 
in Bóhnien. — Var. variolatum (Lund.) nob. Bei Neumarkt in Tirol. 

C. obsoletum (Hantsch) Reinsch. Bei Neudorf, Libic, Vrbna, 
Skřidla in Bóhnien. 

C. pachy dermum Lund. Bei Schonwald und Vrbna in Bohmen. 

C. holmiense Lund. Auf feuchten Felsen bei Kufstein, Brixlegg, 
Maurach, Achensee, Kematen, Zirl, Auer, zwischen Blumau und Kar- 
daun, Neumarkt, Trient, Lavis, Pergine und Ponte alto mehrfach, 
Roveredo, Ala, S. Margherita, Mezzotedesco, Matrei und Patsch in 
Tirol. — Auf Felsen an der Doubravka bei Žleb in Bohmen. 

C. margaritiferum Turp. Bei Kufstein, Wórgl, Vols, Branzoll, 
Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, Serravalle und Ala, bei Lavis, 
Brennerbad in Tirol. — Bei Velim, Lipnitz, Liebenau, Einsiedl, 
Schonwald, Ronow, Malin, Slatinan, Deutschbrod, Polna, Vrbna, 
Skřidla in Bohmen. 

C. botrytis (Bory) Menegh. Bei Kufstein, Worgl, Halí, Vols, 
Branzoll, Auer, zwischen Blumau und Božen, Leifers und Božen, 
Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto, Serravalle und Ala, 
S. Michele und Salurn, bei Trient, Roveredo, Lavis, Neumarkt auch 
var. emarginatum Hansg., deren Zellen 60 bis 69, am Isthmus 18 bis 
21 ft breit, 75 bis 84 ft lang und 40 ft dick waren ; zwischen Gossen- 
sass und Pflersch, Brennerbad und Schelleberg *), bei Sterzing in Tirol. 

— Bei Velim, Pecek, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Ronow, Biskupic, 
Malin, Heřmanměstec, Slatinan, zwischen Stéblová und Ceperka, 
Lipnitz, Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, Schonwald, Deutschbrod, 
Polna, Schlappenz, Vrbna, Skřidla in Bohmen. 

C. reniforme (Ralfs.) Arch. Bei Kufstein (im Lángsee), Neumarkt 
in Tirol. — Bei Slatinan nachst Chrudim, Vrbna in Bohmen. 



l ) Daselbst fand ich auch eine dem C. ochthodes Nordst. áhnliche, wenn 
nicht mit ihni identische Cosmarium-Forn, deren Zellen 54 (i breit und 80 (i 
lang waren. 



134 Anton Hansgiig 

C. Brébissonii Menegh. In Siirnpfen zwischen Schelleberg und 
Brennerbad in Tirol. 

C. phaseolus Bréb. Bei Neudorf, Slatinan, Vrbna in Bohinen. 
In Sůmpfen bei Neumarkt, Branzoll, zwischen Božen und Leifers, 
Calliano und Mattarello in Tirol. 

C. leiodermum Gay. Bei Kufstein, Brixlegg, zwischen Auer 
und Neumarkt, Pergine und Ponte alto, Sterzing und Gossensass, 
Schelleberg und Brennerbad, Božen und Leifers, bei Ala, Mezzote- 
desco, Roveredo in Tirol. 

C. coelatum Ralfs. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bohmen. 

Asthrodesmus convergens (Ehrb.) Ralfs. Bei Vrbna und Skřidla 
in Bohmen. 

A. subulatus Ktz. In Siirnpfen bei Skřidla náchst der Bahn- 
station Weleschin-Krummau in Bohmen. 

Euastrum oblongum (Grev.) Ralfs. Bei Lipnitz, Vrbna und 
Skřidla in Bohmen. 

E. ciradare Hass. Bei Vrbna in Bohmen. 

E. ansatum Focke. Bei Skřidla in Bohmen; var nov. emargi- 
natum nob. Die Zellhálften sind an den Seiten vor der Mittelein- 
schneidung mit einer seichten, wellenfórmigen Ausschweifung versehen, 
so bei Vrbna nachst Veselí a. L. 

E. elegans (Bréb.) Ktz. Bei Liebenau, Einsiedl, Schónwald, 
Polna, Vrbna auch var. spinosum Ralfs., Skřidla auch var. rostratum 
(Ralfs.) Rbh. 

E. binale (Turp.) Ralfs. Bei Liebenau, Einsiedl, Schónwald, Vrbna, 
Skřidla, Polna in Bohmen. — Bei Kufstein (Lángsee), S. Magdaleně 
náchst Halí in Tirol. 

Micrasterias crux melitensis (Ehrb.) Ralfs. und M. decemdentata 
Nág. In Siirnpfen bei Vrbna nachst Veselí a. L. 

M. denticulata (Bréb.) Ralfs. Bei Schónwald náchst Friedland. 

M. rotata (Grev.) Ralfs. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. 

Staurastrum muticam Bréb. Bei Kufstein mehrfach (auch im 
Lángsee), Kematen, Zirl, zwischen Jenbach und S. Magdaleně, Vols, 
Branzoll, Neumarkt, Lavis, zwischen Božen und Leifers, Trient und 
Gardolo, Calliano und Mattarello, S. Michele und Salurn, Schelleberg 
unci Brennerbad in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Lipnitz, 
Liebenau, Reich enau, Einsiedl, Schónwald, Ronow, Biskupic, Malin, 
Slatinan, zwischen Stéblová und Ceperka, bei Polna, Schlappenz, 
Vrbna, Skřidla in Bohmen. 



Beitrage zur Kenntniss der Siisswasser-Algen unci Bacterien-Flora. 135 

S. dejectus Bréb. Im Lángsee bei Kufstein. — Bei Neudorf, 
Vrbna und Skřidla in Bóhinen. 

S. cuspidatum Bréb. Bei Wórgl, Vóls, zwischen Božen und 
Leifers in Tirol. — Bei Einsiedl und Sckónwald in Bókmen. 

S. polymorphum Bréb. Bei Kufstein, Wórgl, Vóls, Branzoll, 
Neuinarkt, zwisclien Božen und Leifers, Calliano und Mattarello, 
Trient und Gardolo, S. Michele und Salurn in Tirol. — Bei Neudorf, 
Elbeteinitz, Libic, Vrbna, Skřidla, Polna, Schlappenz, Liebenau, 
Einsiedl, Schónwald, Lipnitz in Bóhmen. 

S. alternans Bréb. Bei Vóls, Neumarkt, zwischen Božen und 
Leifers in Tirol. 

S. punctulatum Bréb. In Sumpfen zwischen Božen und Leifers 
in Tirol. 

S. echinatum Bréb. Bei Lipnitz und Vrbna in Bóhmen. 

S. hirsutum (Ehrb.) Bréb. In Sumpfen bei Neumarkt und 
zwischen Božen und Leifers in Tirol. — Bei Lipnitz in Bóhmen. 

S. laeve Ralfs, In Sumpfen bei Vóls in Tirol in einer Form, 
deren Zellen 18 bis 21 [i breit und fast eben so lang waren. 

S. furcigerum Bréb. Bei Einsiedl nachst Reichenberg in Bóhmen. 

IV. Klasse. Myxophyceae (Cyanophyceae). 

Stigonema turfaceum (Engl. Bot.) Cooke. Bei Kufstein in Tirol. 

S. panniforme (Ag.) Bzi. Zwischen Gossensass und Pflersch in 
Tirol. 

Eapalosiphon pumilus (Ktz.) Krch. Bei Libic, Elbeteinitz, Vrbna 
und Skřidla in Bóhmen. 

Scytonema myochrous (Dillw.) Ag. Auf Kalksteinfelsen bei Kuf- 
stein mehrfach, Brixlegg, Jenbach, Rothholz, zwischen Halí und S. 
Magdaleně háufig, am Wege von Innsbruck zum Hóttingerbild mehr- 
fach, bei Zizl, Kematen und Branzoll sparlich, Auer reichlich, am 
Bergwege zwischen Neumarkt und Auer mehrfach, zwischen Kardaun 
und Blumau, Božen und Kardaun, Atzwang und Steg zerstreut, bei Terlan 
sparlich, Trient, Lavis, S. Lazzaro, zwischen Pergine und Ponte alto 
háufig, Calliano u. Mattarello, Roveredo, Ala mehrfach, bei Serravalle 
sparlich, Mezzotedosco, zwischen Sterzing und Gossensass, Schelleberg 
und Brennerbad, bei Matrei und Patsch mehrfach in Tirol. — Auf 
feuchten Felsen zwischen Debř und Josephsthal nachst Jungbunzlau 
in Bóhmen. 

S. figuratum Ag. Bei Kufstein (auch am Lángsee und Hechtsee), 



136 Anton Ilansgirg 

Auer oberhalb Neumarkt, bei Trient, zwischen Pergine und Ponte 
alto, Ala, Patsch in Tirol. 

S. crustaceum Ag. Auf Felsen an der Doubravka bei Žleb náchst 
Časlau in Bohmen. — Bei Kufstein in Tirol. 

S. Hofmanni (Ag.) Thr. Bei Kufstein inehrfach, Brixlegg, Jen- 
bach, Insbruck, Halí und von da bis nach S. Magdaleně mehrfach, 
Keinaten, Zirl, Brixen, Božen, Auer mehrfach, Kardaun, Blumau, 
Terlan, Neumarkt mehrfach, Atzwang, Steg, Trient, Lavis, Calliano 
und Mattarello, Pergine, Roveredo, Serravalle und Ala, Mezzotedesco, 
Sterzing, Gossensass, Matrei, Patsch in Tirol. — Bei Elbeteinitz, 
Libic, Zleb, Ronow, Liebenau, Langenbruck, Reichenau, Einsiedl, 
Friedland, Deutschbrod, Chrudim, Heřmanměstec, Světla, Polna in 
Bohmen. Var. Julianum (Menegh.) Bor. et. Thr. In Warmhausern des 
botan. Gartens in Innsbruck und des erzherzogl. Gartens in Božen. 

S. ambiguum Ktz. Bei Kufstein, Halí, Auer, zwischen Atzwang 
und Steg, Pergine und Trient, bei Ala, Mezzotedesco, Schelleberg 
in Tirol. 

S. ocellatum Lyngb. Bei Kufstein mehrfach, am Wege zum Hot- 
tingerbild, bei Kematen Zirl, Božen, Brixen, Auer, zwischen Kardaun 
und Božen, Atzwang und Steg, bei Terlan, Neumarkt, Trient, Lavis, 
Pergine, Roveredo, Ala mehrfach, Mezzotedesco, Matrei, Patsch in 
Tirol. 

8. cincinnatum (Ktz.) Thr. In einem Gebirgsbach bei S. Mar- 
gherita náchst Serravalle in Tirol. 

S. alatum Bzi (Arthrosiphon Grevillei Ktz.) Bei Kufstein, Auer, 
am Bergwege zwischen Neumarkt und Auer, Pergine und Ponte alto, 
bei Mezzotedesco náchst S. Michele in Tirol reichlich. 

Tolypoťhrix Wartmanniana Rbh. Zwischen Schelleberg und 
Brennerbad in Tirol. 

T. lanata (Desv.) Wartin. Bei Kufstein, (auch am Hechtsee,) 
Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, Lavis, Gardolo und Trient, 
Serravalle und Ala, Schelleberg und Brennerbad, Salurn und S. 
Michele in Tirol. — Bei Neudorf, Libic, Elbeteinitz, Liebenau, 
Einsiedl, Schonwald, Ronow, Slatinan, Polna, Schlappenz, Vrbna und 
Skřidla in Bohmen. 

T. distorta (Múll.) Ktz. Bei Skřidla in Bohmen. 

T. penicillata Thr. Oberhalb Halí und am Achensee mehrfach, 
in kleinen Báchen auf Felsen oberhalb Trient, ebenso zwischen 
Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto, bei Roveredo und 
Ala mehrfach, S. Margherita nachst Serravalle, im Ausfluss des Hecht- 



Beitráge zur Kerntniss der Siisswasser-Algen und Bacterien-Flora. 137 

sees náchst Kufstein in Tirol. Var. tenuis Hansg., deren Fáden 8 bis 
12, selten bis 15 4 u breit, veget. Zellen í j i bis 2mal so lang als breit, 
Scheiden gelb bis fast goldgelb gefárbt, 2 bis 3 (i dick, Heterocysten 
fast quadratisch, Endzellen der Aestchen ofters rothlich gefárbt 
waren in Abnussen kleiner Felsquellen bei Trient. 

Plectonema Tomasmianum (Ktz.) Bov. Bei Kufstein, Brixlegg, 
zwischen Maurach und Jenbach reichlich, Halí und S. Magdaleně, 
S. Margherita náchst Serravalle auch var. cinncinatum Hansg. in eineni 
Gebirgsbach auf Moos unter Míihlrádern und bei Patsch náchst Inns- 
bruck in kleinen Báchen und Quellen an der Sudbahn niehrfach 
reichlich. 

P. gracillimum (Zopf.) nob. In Warniháusern im botan. Garten 
in Innsbruck spárlich, ini Garten des Erzherzogs Heinrich in Božen. 

Gloeoihrichia pisum (Ag.) Thr. Bei Neudorf, Libic, Elbeteinitz, 
Liebenau, Schonwald, Ronow, Polna, Vrbna und Skřidla in Bóhmen. 

O. natans (Hedw.) Rbh. In Siimpfen bei Branzoll, Neumarkt, 
zwischen Božen und Leifers, Gardolo und Trient, Serravalle und Ala 
in Tirol. — Bei Neudorf, Libic und Liebenau in Bóhmen. 

Rivularia minutala (Ktz.) Bor. et Flah. Bei Kufstein (im 
Lángsee) in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, Liebenau, Polna, 
Skřidla in Bóhmen. 

R. haematites (D. C.) Ag. Bei Kufstein spárlich, zwischen 
Jenbach, Maurach und Achensee mehrfach, ebenso zwischen Halí und 
S. Magdaleně, Kardaun und Blumau, Neumarkt und Auer, Pergine 
und Ponte alto, Schelleberg und Brennerbad, bei Auer, Trient, Ala 
in Tirol. Var. fluviatiUs (Rbh.) Krch. Bei Kufstein am Abflusse des 
Hechtsees, Patsch, Schelleberg und Brennerbad. 

Calothrix parietina (Nág.) Thr. Bei Kufstein und Brixlegg 
mehrfach, Wórgl, Jenbach und zwischen Halí und S. Magdaleně 
háufig, bei Maurach, am Achensee, Rothholz, Innsbruck, Vóls, Ke- 
maten, Zirl, Brixen, Božen, Branzoll, Auer mehrfach, zwischen Božen, 
Kardaun und Blumau mehrfach, bei Terlan, Neumarkt, am Bergwege 
von Auer nach Neumarkt und zwischen Atzwang und Steg zerstreut, 
bei Trient mehrfach, Lavis, S. Lazzaro, Calliano, Mattarello, zwischen 
Pergine und Ponte alto, bei Roveredo, Serravalle, S. Margherita, Ala, 
Mezzotedesco, zwischen Sterzing und Gossensass, Gossensass und 
Pflersch, Schelleberg und Brennerbad, Matrei, Patsch mehrfach. — 
Bei Pecek, Elbeteinitz, Velim, Žleb, Ronow, Kuttenberg, Chrudim, 
Heřmanměstec, Josephsthal náchst Jungbunzlau, Konigiuhof, Neudorf, 



138 Anton Hansgirg 

Elbeteinitz, Libic, Liebenau und Schónwald náchst Friedland var. 
caespitosa (Ktz.) nob. 

Mastichonema caespitosum (Ktz.) Bei Kufstein, Brixlegg, am 
Achensee, oberhalb Halí mehrfach, bei Branzoll, Neumarkt, zwischen 
Atzwang und Steg, Trient, Calliano und Mattarello, Ala, Gossensass 
und Pflersch, Schelleberg und Brennerbad in Tirol. 

C. solitaria Krch. Im Lángsee bei Kufstein, in Sumpfen 
zwischen Božen und Leifers, Trient und Gardolo, Serravalle und Ala 
in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Ronow, Malin, Liebenau, 
Vrbna, Polna, Skřidla in Bohmen. 

C. gypsophila (Ktz.) Thr. Bei Kufstein, Auer, zwischen Božen, 
Kardaun und Bluinau mehrfach, Neumarkt und Auer, Pergine, Ponte 
alto und Trient, bei Ala in Tirol. 

C. Orsiniana (Ktz.) Thr. Bei Maurach, am Achensee, zwischen 
Pergine und Ponte alto náchst Trient, bei Roveredo, Ala mehrfach, 
S. Margherita náchst Serravalle, zwischen Sterzing und Gossensass, 
Pflersch, Schelleberg und Brennerbad stellenweise háufig, bei Patsch 
in Tirol. 

C. Baueriana (Grun.) nob. Am Rande des Lángsees bei Kufstein 
in Tirol. 

Leptochaete rivularis Hansg. Bei Pflersch mehrfach, Gossensass, 
Ala, Neumarkt, am Wege von Halí nach S. Magdaleně in Tirol. 

L. crustacea Bzi nov. var. gradlis nob. Lager krustenartig, an 
der Oberfláche leicht warzenformig-uneben ; gelb- bis schwárzlichbraune 
Fáden meist nur 4 bis 5 fťbreit, bis 300, seltener mehr (i lang, am 
oberen Ende in eine zařte farblose Haarspitze auslaufend, dicht ge- 
háuft und fast parallel neben einander verlaufend, undeutlich ge- 
gliedert, mit gelblichen bis goldgelben, eng anliegenden Scheiden 
versehen. 

Auf feuchten Kalksteinfelsen, zwischen Halí nnd S. Magdaleně, 
bei Ala, Auer, oberhalb Neumarkt in Tirol. 

Nostoc cuticulare (Bréb.) Bor. et Flah. In Sumpfen zwischen 
Trient und Gardolo spárlich. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Malin, 
Vrbna in Bohmen. 

N. entojphytum Bor. et Flah. Bei Liebenau náchst Reichenberg, 
Vrbna in Bohmen. 

N. paludosum Ktz. In Sumpfen zwischen Schelleberg und Bren- 
nerbad, bei Branzoll, Neumarkt, zwischen Trient und Gardolo, bei 
Lavis in Tirol. — Bei Velim und Neudorf in Bohmen. 

N. piscinale Ktz. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. spárlich. 



Beitrage zuř Kenntniss der Siisswasser-Algen und Bacterien-Flora. 139 

N. carneum (Lyugb.) Ag. Bei Libic und Elbeteinitz in Bóhnien. 

N. spongiaeforme Ag. Bei Elbeteinitz in Bohmen. 

N. muscorum Ag. Bei Kufstein, Brixlegg rnehrfach, Jenbach, 
zwischen Halí und S. Magdaleně, am Wege von Innsbruck zuni Hót- 
tingerbild, bei Zirl, Kematen, Božen, Auer, Kardaun, Blumau, Terlan, 
zwisclien Neumarkt und Auer, Pergine und Ponte alto, bei Lavis, 
Mattarello, Calliano, Roveredo, Ala, Mezzotedesco, Sterzing, Pflersch, 
Schelleberg, Matrei, Patsch, Kufstein mehrfach. 

N. calcicola Bréb. In Warniháusern des Erzherzogs Heinrich 
in Božen spárlich. 

N. foliaceum Mong. Bei Neumarkt und zwischen Trient und 
Gardolo in Tirol. — Zwischen Stéblová nud Čeperka náchst Pardubic. 

N. commune Vauch. Bei Kufstein, Wórgl, Brixlegg auch var. 
pellacidum (Ktz., Rbh., Jenbach, Innsbruck, Halí, Vóls, Kematen, 
Brixen, Božen, Branzoll, Kardaun, Blumau, Terlan mehrfach, Neumarkt, 
Atzwang, Steg, Trient, Calliano, Mattarello, Pergine, Roveredo, Ala, 
Seřavale, Sterzing, Gossensass, Pflersch, Matrei, Patsch in Tirol. — 
Bei Pecek, Velim, Elbeteinitz, Libic, Stéblová, Liebenau, Langenbruck, 
Reichenau, Einsiedl, Polna, Světla, Deutschbrod, Žleb, Ronow, Tře- 
mošnic, Kuttenberg, Chrudim, Heřmanměstec, in Bohmen. 

N. sphaericum Vauch. Zwischen Gossensass und Pflersch, bei 
Civezzano náchst Trient, Ala in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, 
Libic, Žleb, Malin, Polna in Bohmen. 

N. macrosporurn Menegh. Bei Kufstein mehrfach, Brixlegg, 
zwischen Halí und S. Magdaleně zerstreut, am Wege von Innsbruck 
zum Hóttingerbild, bei Auer, Trient, zwischen Pergine und Ponte 
alto, bei Mezzotedesco spárlich. 

N. microscopicum Carm. Bei Kufstein und Jenbach mehrfach, 
Brixlegg, Maurach, Innsbruck am Wege zum Hóttingerbild, zwischen 
Halí und S. Magdaleně zerstreut, bei Zirl, Božen, Auer, zwischen 
Blumau, Kardaun und Božen, Terlan, zwischen Neumarkt und Auer 
mehrfach, Trient, Lavis, S. Lazzaro, zwischen Calliano und Mattarello, 
Pergine und Ponte alto, Roveredo, Ala, Mezzotedesco, Sterzing, 
Gossensass, Pflersch, zwischen Schelleberg und Brennerbad, bei Matrei, 
Patsch in Tirol. — Auf Felsen an der Doubravka bei Žleb náchst 
Caslau und zwischen Debř und Josephsthal in Bohmen. 

N. sphaeroides Ktz. Bei Kufstein, Brixlegg, Wórgl, Jenbach, 
Halí, Hótting náchst Innsbruck, Kematen, Zirl, Auer, Blumau, 
zwischen Kardaun und Božen, Terlan und Vilpian, bei Neumarkt, 
Trient, Lavis, Calliano, Mattarello, Pergine, Roveredo, Ala, Serravalle, 



140 Anton Hansgirg 

Mezzotedesco, Sterzing, Gossensass, Pflersch, Matrei, Patsch in Tirol. 
— Bei Pecek, Elbeteinitz, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Friedland, 
Polna, Žleb, Ronow, Heřmanměstec, Chrudim, Kuttenberg in Bóhmen. 

N. coeruleum Lyngb. In Sunipfen bei Kufstein mehrfach, bei 
Neumarkt, Branzoll, Lavis, zwischen Božen und Leifers, Trient und 
Gardolo, Serravalle und Ala, Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — 
Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic náchst Poděbrad, Lipnitz, Koniginhof, 
Vrbna, Skřidla, Deutschbrod, Polna, Liebenau, Einsiedl, Schónwald, 
Stéblová, Ronow, Biskupic, Malin, Slatinan in Bohmen. 

N. verrucosum Vaucb. In Gebirgsbáchen bei Ala mehrfach, in 
einein Bache zwischen Calliano und Mattarello náchst Trient massen- 
haft in bis haseluussgrossen Exemplaren. 

Anabaena jlos aquae (Lyngb.) Bréb. In Sunipfen zwischen Božen 
und Leifers in Tirol. — Bei Vrbna, Skřidla, Neudorf, Elbeteinitz, 
Malin, Libic náchst Poděbrad in Bohmen. 

A. oscillarioides Bory. Bei Kufstein und Branzoll mehrfach, 
Neumarkt, Lavis, zwischen Božen und Leifers, Gardolo und Trient, 
Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, Schelleberg und Bren- 
nerbad in Tirol. — Bei Pecek, Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, 
zwischen Stéblová und Čeperka bei Koniginhof, Liebenau, Langen- 
bruck, Reichenau, Einsiedl, Schónwald, Vrbna, Skřidla, Žleb, Ronow, 
Biskupic, Třemošnic, Kuttenberg, Malin, Chrudim, Heřmanměstec, 
Deutschbrod, Polna, Schlappenz in Bohmen. *) 

Cylindr v spermiím stagnale Kiitz. Bei Kufstein und Lavis in 
Tirol. — In Tiimpeln bei Neudorf náchst Kolín. 

C. licheniforme (Bory) Ktz. In Siimpfen zwischen Trient und 
Gardolo in Tirol. — Bei Vrbna náchst Veselí a. L. 

C. macrospermum Ktz. Bei Pecek, Neudorf, Velím, Elbeteinitz, 
Libic, Josephsthal, Žleb, Ronow, Třemošnic, Kuttenberg, Heřman- 
městec, Chrudim, Medlešic, Slatinan, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, 
Vrbna náchst Veselí a. L. in Bohmen. — Bei Kufstein auch var. 
maius (Ktz.) nob., Branzoll, Kematen, Terlan, Neumarkt, zwischen 
Atzwang und Steg, Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, bei 
Lavis, Matrei auch var. maius (Ktz.) nob. 



*) Eine der Anabaena Felisii (Menegh.) Bor. et Flah. sehr áhnliche Art, 
deren gerade Fáden aus cylindrischen, 6 fi breiten, 2 bis 4mal so langen, an den 
Scheidewánden leicht eingeschníirten Zellen zusammengesetzt, die Heterocysten 
den veget. Zellen áhnlich, 6 bis 7 (i breit und fast 2mal so lang, die fast ellip- 
tischen Spořen 9 bis 15 n breit und etwa 3mal so lang waren, hábe ich in den 
Siimpfen zwischen Calliano und Mattarello gesammelt. 



Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora, 141 

Aulosira laxa Krcb. In Súrapfen bei Lavis náchst Trient. *) — 
Bei Skřidla und Malin in Bóhmen. 

Mkrocoleus terrestris (Desm.) Thr. Bei Halí, Innsbruck, Kematen, 
Branzoll, Auer, Terlan, Blumau, Neumarkt, Atzwang, Trient, Pergine, 
Roveredo, Sterzing, Matrei in Tirol. — Bei Deutschbrod, Polna, 
Chrudim, Heřmanměstec, Kuttenberg, Žleb, Ronow, Pecek, Velim, 
Stéblová, čeperka, Liebenau, Reichenau, Langenbruck, Friedland, 
Elbeteinitz, Koniginhof. 

M. lacustrís (Rbh.) nob. Am Hechtsee bei Kufstein in Tirol. 

M. monticola (Ktz.) nob. Bei Kufstein, Brixlegg, Innsbruck, zwi- 
schen Halí und S. Magdaleně mehrfach, Blumau und Kardaun, Neumarkt 
und Auer, bei Božen, Terlan, Trient, Lavis, Roveredo, Serravalle, 
Ala, Mezzotedesco, Patsch, Matrei, zwischen Calliano und Mattarello, 
Pergine und Ponte alto mehrfach. — Auf Felsen an der Doubrawka 
bei Žleb náchst Časlau. 

Hydrocoleum calcilegum A. Br. Zwischen Jenbach und Achensee, 
Halí und S. Magdaleně mehrfach, Blumau und Kardaun, Auer, am 
Bergwege zwischen Neumarkt und Auer, Atzwang und Steg, Pergine 
und Ponte alto, bei Trient, Lavis, Roveredo, Ala, Mezzotedesco, 
Patsch, Kufstein, zwischen Gossensass und Pflersch, Schelleberg und 
Brennerbad in Tirol. 

H. rivularioides nov. sp. Lager olivenbraun bis schwarzbraun, 
matt glánzend, an vom Wasser berieselten Steinen und Felsen fest- 
gewachsen. Fáden zu halbkugeligen, rivularia-artigen, ófters geschich- 
teten und zu einer bis % cm dicken festen Krustě zusammenflies- 
senden Polstern vereinigt, einzeln, zu 2 oder mehreien in důnnen 
Biindeln vereinigt, 1 bis 2 (i breit, mit blass blaugriinem Inhalte, 
ófters fast calothrix-artig endigend; Zellen 1 bis V-/ 2 f* breit, etwa 
2mal so lang; Spéci alscheiden fast farblos, eng anliegend; gemein- 
same Gallertscheiden gelblich gefárbt, 4 bis 6 (i breit. 

Auf vom Wasser berieselten Kalksteinen an der Siidbahn zwischen 
Kardaun und Blumau an einer Stelle reichlich, zwischen Atzwang 
und Steg und bei Trient in Tirol. 2 ) 



J ) Eine dieser Aulosira áhnliche Art, deren veget. Zellen jedoch 8 bis 9 /ti 
breit, 1 / 2 bis lmal so lang, die Heterocysten fast so wie die veget. Zellen breit 
und lang (oder etwas breiter), deren Scbeiden důnn, farblos und eng anliegend 
waren, fand ich in Waldsiimpfen in Kufstein. 

2 ) Eine dem Hydrocoleum lacustre A. Br. am nachsten stehende Art, deren 
Lager bráunlich oder blassrótblich bis gelblich gefárbt, die l x / 2 bis 2 [i breiten 
Fáden einzeln oder zu 2 bis 3, von 3 bis 4 /x dicken, ófters leicht incrustirten, 



142 Anton Hansgirg 

H. subcrustaceum Hansg. Zwischen Calliano und Mattarello, 
Roveredo, Ala mehrfach, zwischen Trient und Pergine, Schelleberg 
und Brennerbad, daselbst am Eande von Siimpfen auch eine andere 
Hydrocoleum-Form, deren 4 bis 5 ft breite, undeutlich gegliederte 
Fáden meist zu 15, in mit den dicken, farblosen Gallertscheiden bis 
60 (i breiten Biindeln vereinigt waren. 

H. homeoťhrichum Ktz. Unter einera Wasserfall bei Roveredo 
auf Wassermoosen etc. festsitzend in einer Form, 1 ) deren Lager 
schwárzlich stahlblau gefárbt, die 5 bis 6 j* breiten Fáden, einzeln, 
zu 2 oder mehreren, in 15 bis 30 p breiten Biindeln vereinigt waren ; 
die Specialscheiden und die genieinsame Gallertscheide farblos, ziemlich 
dick, eng anliegend ; Zellen meist l /. 2 so lang als breit. 2 ) 

Schizothriz hyalina [Microcoleus hyalinus (Ktz.) Krch.] Bei Ro- 
veredo und zwischen Calliano und Mattarello in einer Form, deren 
bis 2 (i dicke Fáden, zu 2 bis 6, in meist 5 bis 6 í* breiten Biindeln 
vereinigt, deren Scheiden eng anliegend, farblos und diinn waren. 

S. fuscescens Ktz. [Microcoleus fuscescens (Ktz.) Krch.] Bei 
Patsch in Tirol in einer Form, deren Lager braun bis rostbraun 
filzig auf Steinen festsitzend, die Fáden 2 bis 3 ft breit, zu 2 und 
mehrere, in 9 bis 15 p dicken Biindeln vereinigt, deren eng anliegende 
Scheiden farblos oder blass rothlich gefárbt, die Zellen 1 bis 2mal, 
so lang als breit waren. 

Inactis tomata Ktz. Bei Patsch zwischen Maurach, Jenbach und 
Achensee mehrfach, Halí und S. Magdaleně, Kematen, Branzoll, Auer, 
zwischen Blumau und Kardaun, Neumarkt und Auer, oberhalb Terlan 
und Neumarkt mehrfach, bei Lavis, Trient, Roveredo, Ala zerstreut, 
zwischen Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto, Sterzing 
und Gossensass, Pflersch, Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — 
Bei Pecek, Elbeteinitz, Zleb, Ronow, Kuttenberg, Heřmanměstec, 
Chrudim, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Friedland in Bohmen. 



fast farblosen oder olivengelblichen bis gelblich róthlicben, eng anliegenden Schei- 
den umschlossen, die Zellen 1 bis 3mal so lang als breit, mit blass blaugrůnem 
Inhalte verseben waren fand icb in Siimpfen zwischen Božen und Leifers in Tirol 
an im Wasser wachsenden Moosen und Pflanzen, diese oft ganz uberziehend. 

x ) Die oben bescbriebene Form steht dem Hydrocoleum helveticum Nág. 
am náchsten. 

2 ) In Báchen zwischen Jenbach und Maurach in Tirol sammelte ich auch 
eine Hydrocoleum-Art, deren weiches, fast hautartiges Lager braunschwarz ge- 
fárbt, die bis 9 (i dicken Fáden, einzeln oder zu 2 von einer diinnen, quer ge- 
ringelten Gallertscheide umgeben, die Zellen meist y 2 so lang als breit, mit oliven- 
oder bráunlich, seltener schmutzig blaugriin gefárbtem Inhalte versehen waren. 



Beitrage zur Kenntniss der Siisswasser-Algen und Bacterien-Flora. 143 

1. fasciculata (Nág.) Grun. In Gebirgsbáchen bei Roveredo, Ala, 
zwischeri Calliano und Mattarello, bei Patsch in Tirol. 

Symploca minuta Rbh. In einem Walde zwischen Halí und S. 
Magdaleně in Tirol. 

Lyngbya Martensiana Menegh. In Sůnipfen bei Vóls, Branzoll, 
zwischen Božen und Leifers, Trient und Garclolo, Serravalle und Ala 
in Tirol. — Bei Neudorf, Pecek, Velim, Elbeteinitz, Libic, Liebenau, 
Einsiedl, Stéblová, Ronow, Medlešic, Heřmanměstec, Polna in Bóhnien. 

L. pusilla (Bbh.) nob. (Leptothrix pusilla Rbh.) Bei Elbeteinitz 
in Bóhnien. 

L. rigidula (Ktz.) nob. (Leptothrix rigidula Ktz.) Bei Bran- 
zoll, Kematen, Auer , Neumarkt, zwischen Božen und Leifers, 
Trient und Gardolo, Serravalle und Ala, S. Michele und Salurn, bei 
Lavis, Wórgl, Kufstein in Tirol. — Bei Velim, Neudorf, Elbeteinitz, 
Libic, Stéblová, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Schonwald, Polna, 
Deutschbrod, Chrudim, Heřmanměstec, Malin, Kuttenberg, Ronow 
in Bóhmen. 

L. fontána (Ktz.) nob. (Leptothrix fontána Ktz.) Bei Kufstein, 
Brixlegg, oberhalb Jenbach und Halí mehrfach, bei Kematen, Zirl, 
Branzoll, Auer, Neumarkt, zwischen Atzwang und Steg, Calliano und 
Mattarello. Gossensass und Pflersch, Schelleberg und Brennerbad, bei 
Trient, Pergine, Roveredo, S. Margherita náchst Serravalle, Ala, Ster- 
zing, Matrei in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Žleb in Bóhmen. 

L. purpurascens (Ktz.) nob. (Leptothrix purpurascens Ktz.) In 
Gebirgsbáchen zwischen Gossensass und Pflersch, Schelleberg und 
Brennerbad in Tirol. 

L. tenuissima (Nág.) nob. (Leptothrix tenuissima Nág.) Bei Elbe- 
teinitz in Bóhmen. — Bei Sterzing, Gossensass und Schelleberg 
in Tirol. 

L. sublissima (Nág.) nob. (Leptothrix subtilissima Ktz.) Bei Fried- 
land, Liebenau, Polna und Deutschbrod in Bóhmen. 

L. gloeophila (Ktz.) nob. (Leptothrix gloeophila Ktz.) Zwischen 
Halí und S. Magdaleně, Pergine und Ponte alto, Blurnau und Kardaun, 
bei Trient, Lavis, Roveredo, Ala mehrfach, Neumarkt, Auer, oberhalb 
Jenbach, Patsch, Kufstein in Tirol. — Bei Žleb, Debř, náchst Jung- 
bunzlau in Bóhmen. 

L. inundata (Ktz.) Krch. Bei Kufstein, Brixlegg, Wórgl, Jenbach, 
Maurach, am Achensee, Innsbruck, Halí, Vóls, Kematen, Zirl, Brixen, 
Božen, Branzoll, Auer, Blurnau, Terlan, Neumarkt, zwischen Atzwang 
und Steg, bei Trient, Lavis, Calliano, Mattarello, Pergine, Roveredo, 



144 Anton Hansgirg 

Ala, Serravalle, Sterzing, Gossensass, Pflersch, Schelleberg, Brennerbad, 
Matrei, Patsch in Tirol. — Bei Neudorf, Velim, Pecek, Elbeteinitz, 
Libic, Kóniginhof, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Reichenberg, Fried- 
land, Žleb, Ronow, Třeuiošnic, Kuttenberg, Heřmanměstec, Chrudim, 
Medlešic, Slatinan, Deutschbrod, Polna, Schlappenz in Bóhmen. 

L. confervae (Ktz.) nob. (Hypheothrix confervae Ktz.) Bei Rei- 
chenau und Liebenau náchst Reichenberg. 

L. amoena (Ktz.) nob. (Phorinidium amoenum Ktz.) lni Lángsee 
bei Kufstein in Tirol. — Bei Skřidla, Polna und Ronow in Bóhmen. 

L. nigrovaginata Hansg. Auf Kalksteinfelsen bei Kufstein, Brix- 
legg mehrfach, Rothholz zwischen Jenbach und Achensee, Halí und 
S. Magdaleně mehrfach, Kardaun und Blumau, am Bergwege zwischen 
Neumarkt und Auer, Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto, 
bei Innsbruck, Auer, Roveredo, Ala mehrfach, Mezzotedesco, Patsch, 
Matrei in Tirol. 

L. calcicola (Ktz.j nob. Bei Halí auch var. violacea nob., Inns- 
bruck in Warmháusern des botan. Gartens, bei Auer, Atzwang, auf 
sehr schattigen Kalksteinfelsen am Wasserfall bei Ponte alto náchst 
Trient, in Warmháusern des Erzherzogs Heinrich in Božen in meh- 
reren Formen. — Bei Polna, Chrudim, Kuttenberg, Žleb, Ronow, auf 
Felsen zwischen Debř und Josephsthal, bei Kóniginhof, Liebenau, 
Reichenberg, Friedland. 

L. roseola Rich. In Warmháusern des Erzherzogs Heinrich in 
Božen spárlich. 

L. lateritia (Ktz.) Krch. Bei Brixlegg zwischen Jenbach und 
Maurach, Atzwang und Steg, oberhalb Halí mehrfach, bei Auer, Božen, 
Terlan, Blumau, Neumarkt, Pergine, Roveredo, Ala, Sterzing in Tirol. 
Auf Felsen an der Doubrawka bei Žleb in Bóhmen. 

L, dubia (Nág.) nob. (Hypheothrix dubia (Nág.) Bei Kufstein 
Brixlegg, oberhalb Jenbach, am Wege von Innsbruck zum Hóttinger- 
bild, zwischen Halí und S. Magdaleně mehrfach, Blumau und Kardaun, 
Neumarkt und Auer, Pergine und Ponte alto, bei Auer, Trient, Lavis, 
Roveredo, Ala mehrfach, Matrei, Patsch in Tirol. 

L. calcarea (Nág.) nob. (Hypheothrix calcarea Nág.) Auf Kalk- 
steinfelsen bei Kufstein, zwischen Jenbach und Achensee, Halí und 
S. Magdaleně, bei Rothholz, Auer, Trient, Lavis, Roveredo, Ala mehr- 
fach, Mezzotedesco, Patsch, zwischen Božen und Kardaun, Kardaun 
und Blumau, am Bergwege zwischen Neumarkt und Auer, Pergine 
und Ponte alto, zwischen Calliano und Mattarello in Tirol. 

L. Regeliana (Nág.) nob. (Hypheotrix Regeliana Nág.) Zwischen 



Beitráge zur Kenntniss der Sússwasser-Algen und Bacterieu-Flora. 145 

Kardauu und Blurnau, Halí und S. Magdaleně, Schelleberg und 
Brennerbad, bei Patsch, Auer, Ala, zwischen Jenbach unci Achensee 
var. calothrichoidea nob. 

L. coriacea (Ktz.) Krch. Bei Kufstein, Matrei, Sterzing, zwischen 
Schelleberg und Brennerbad in Tirol. 

L. rufescens (Ktz.) Krch. Bei Kufstein, Brixlegg, Jenbach, Inns- 
bruck, Halí, Božen, > Branzoll, Kardaun, Auer, Neumarkt, Terlan, 
zwischen Atzwang und Steg, Calliano und Mattarello, Trient, Lavis, 
Pergine, Koveredo, Ala, Sterzing, Gossensass, Pflersch, Schelleberg, 
Brennerbad, Matrei in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Žleb, Ronow, Kutten- 
berg, Heřnianměstec, Polna, Deutschbrod in Bohmen. 

L. Boryana (Ktz.) Krch. In Gebirgsbáchen bei Ala mehrfach, 
zwischen Calliano und Mattarello in Tirol. 

L. membranacea (Ktz.) Thr. Bei Kufstein, Wórgl, Brixlegg mehr- 
fach, Jenbach, Maurach, ara Achensee, oberhalb Innsbruck und Halí 
mehrfach, Vols, Kematen, Zirl, Brixen, Božen, Gries, Branzoll, Auer, 
Terlan, Kardaun, Blurnau, Neumarkt mehrfach, Trient, Lavis, zwischen 
Atzwang und Steg, Calliano, Pergine, Roveredo, S. Margherita, Ser- 
ravalle, Ala mehrfach, Sterzing, zwischen Gossensass und Pflersch, 
Schelleberg und Brennerbad, bei Matrei, Patsch in Tirol. — Bei 
Pecek, Velim, Elbeteinitz, Kóniginhof, Liebenau, Langenbruck, Ein- 
siedl, Reichenau, Pulletschnei, Friedland, Josephsthal, náchst Jung- 
bunzlau, Žleb, Ronow, Třemošnic, Kuttenberg, Chrudim, Medlešic, 
Heřmanměstec in Bohmen. Var. rivularioides Grun. Bei Kufstein 
mehrfach, oberhalb Jenbach bis zum Achensee nicht selten, bei Inns- 
bruck, oberhalb Halí, Božen, Branzoll, Auer, zwischen Kardaun und 
Božen, Neumarkt mehrfach, Trient, zwischen Calliano und Matta- 
rello, Ponte alto und Pergine, Roveredo, Ala mehrfach, S. Margherita, 
Serravalle, Patsch in Tirol. 

L. corium (Ag.) nob. Bei Jenbach, oberhalb Neumarkt, Civez- 
zano náchst Trient, S. Margherita náchst Serravalle in Tirol. 

L. lyngbyacea (Ktz.) nob. In Siimpfen bei Branzoll, zwischen 
Schelleberg und Brennerbad in Tirol. 

L. Retzii (Ktz.) nob. Bei Heřmanměstec in Bohmen. 

L. paludinae (Wittr.) nob. Bei Libic und Stéblová in Bohmen. 

L. phormidium (Ktz.) In Sůmpfen bei Kufstein, zwischen Calliano 
und Mattarello, Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Libic, Heřman- 
městec, Polna in Bohmen. 

L. Meneghiniana (Ktz.) nob. (Phormidium Meneghinianum Ktz.) 

Tř. mathematicko-přirodovědecká. 1892, 10 



146 Anton Hansgirg 

Bei Patsch, Matrei, zwischen Maurach und Jenbach, S. Margherita 
und Serravalle in Tirol. 

L. obscura (Ktz.) In Sumpfen zwischen Trient und Gardolo, 
Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, bei Lavis in Tirol. — 
Bei Libic und Vrbna in Bóhmen. 

L. Kutzingiana Krch. (Phormidium obscurum Ktz.) Bei Kufstein, 
Jennbach, Brixlegg mehrfach, Zirl, Branzoll, Auer, Kardaun, Terlan 
auch var. symplociformis Hansg., Neumarkt, Gardolo nácbst Trient, 
Pergine, Serravalle, Sterzing, Matrei, Patsch in Tirol. — Bei Pecek, 
Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Debř, Čeperka, Žleb, Ronow, Tře- 
mošnic, Malin, Kuttenberg, Medlešic, Slatinan, Heřmanniěstec, Schlap- 
penz, Polna, Deutschbrod, Světla, Liebenau, Langenbruck, Reichenau, 
Pulletschnei, Einsiedl, Schonwald in Bohmen. 

L. vulgaris (Ktz.) Krch. Bei Brixlegg, Innsbruck, Halí, Branzoll, 
Bluniau, Neumarkt, Sterzing, wischen Schelleberg und Brennerbad, 
Gossensass und Pflersch, Matrei in Tirol. — Bei Polna, Deutschbrod, 
in Bohmen. x ) 

L. Welwitschii (Grun.) nob. In Warmháusern des Erzherzogs 
Heinrich in Božen. 

L. rupestris (Ag.) nob. var. rivularis Ktz. Bei Kufstein, Patsch, 
zwischen Halí und 6. Magdaleně, Calliano und Mattarello, Pergine 
und Ponte alto, am Wege von Innsbruck zum Hóttingerbild, oberhalb 
Neumarkt, bei Terlan, Trient, Mezzotedesco in Tirol. — Auf Felsen 
an der Doubravka bei Žleb in Bohmen. 

Oscillaria tenerrima Ktz. Bei Kufstein, Branzoll, Neumarkt, 
zwischen Božen und Leifers, Gardolo und Trient, Serravalle nnd Ala, 
S. Michele und Salurn, bei Lavis, Wóls in Tirol. — Bei Neudorf, 
Velim, Libic, Elbeteinitz, Vrbna, Skřidla, Polna, Deutschbrod, Slatinan, 
Ronow, Malin, Liebenau, Einsiedl, Schonwald in Bohmen. 

O. leptothricha Ktz. In Sumpfen bei Branzoll, Kematen, Neu- 
markt, Lavis, zwischen Božen und Leifers, Calliano und Mattarello 
in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Vrbna, Polna, Deutsch- 
brod, Chrudim, Ronow, Heřmanměstec, Malin, Sedlec, Liebenau, Rei- 
chenau, Langenbruck, Einsiedl, Schonwald, Kóniginhof in Bohmen. 



x ) Eine dieser Lyngbya-Art áhnliche Form, deren 4 bis 6 n dicke Fáden 
nicht deutlich gegliedert und von farblosen, díinnen Scheiden umgeben, die Zellen 
etwa V2 bis lma l s ° l aQ g w * e breit, mit blass oliven- oder gelblicbgrůnem ge- 
kórntem Inbalte, das Lager bráunlicb und stark incrustirt war, hábe icb auf nassen 
Kalksteinfelsen bei Patsch, Matrei, Rothholz zwischen Jenbach und Achensee, 
Kardaun, Blumau, Pergine und Ponte alto in Tirol gesammelt. 



Beitráge zur Keuuíniss der Sússwasser-Algen uud Bacterien-Flora. 147 

O. spissa Bory. Bei Kufstein, Brixlegg, Sterzing, Patsch in Tirol. 
— Bei Langenbruck, Einsiedl, Koniginhof, Polna, Deutschbrod, Chru- 
dim, Třernošnic in Bóhinen. 

O. pallida Zeller. Bei Branzoll in Tirol. 

O. Kiltzingiana Nág. non Corda. Bei Patsch, Matrei, oberhalb 
Jenbach, Halí, Auer, Neumarkt, zwischen Blumau und Kardaun, Atz- 
wang und Steg, Pergine und Ponte alto, Gossensass und Pflersch, 
Schelleberg und Brennerbad, bei Ala, Lavis, Trient in Tirol. 

O. rupicola Hansg. Bei Kufstein, Patsch, Matrei, oberhalb Jen- 
bach, zwischen Halí und S. Magdaleně, Blumau und Kardaun, am 
Bergwege zwischen Neumarkt und Auer, Atzwang und Steg, Calliano 
und Mattarello, Pergine und Ponte alto, bei Auer, Terlan, Trient, 
Lavis, Koveredo, Mezzotedesco, Ala, Serravallo in Tirol ; auf feuchten 
Felsen an der Doubrawka bei Žleb in Bohmen. Var. tenuior Hansg. 
in einer Form, deren meist 4 (i breite, spangríine Fáden oft sehr 
lang, leicht zerbrechlich und an der Spitze ein wenig (leicht hacken- 
formig) gekrummt, die Zellen 1- bis 1 1 / 2 ma.\ so lang als breit waren, 
bei Halí náchst Innsbruck. 

O. brevis Ktz. Bei Kufstein, Worgl, Vols, Innsbruck, Kematen, 
Zirl, Branzoll mehrfach, Trient, Pergine, zwischen Božen und Leifers, 
Serravalle und Ala, Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — Bei 
Elbeteinitz, Ronow, Kuttenberg, Chrudim, Heřmanměstec, Deutsch- 
brod, Polna in Bohmen. 

O. tenuis Ag. Bei Kufstein, Sterzing, Gossensass, Schelleberg in 
Tirol. — Bei Žleb, Heřmanměstec, Kuttenberg, Ronow in Bohmen. 
Var. rivularis Hansg. Bei Kufstein, zwischen Jenbach und Achensee, 
Halí und S. Magdaleně mehrfach, bei Roveredo, S. Margherita náchst 
Serravalle, Ala, zwischen Calliano und Mattarello, Gossensass und 
Pflersch zerstreut. 

O. aerugineo-coerulea Ktz. Bei Kufstein, Worgl, Brixlegg, Inns- 
bruck, Halí, Vols, Kematen, Zirl, Brixen, Božen, Gries, Branzoll, 
Auer, Blumau, Kardaun, Trient, Terlan, Neumarkt, Atzwang, Steg, 
Calliano, Mattarello, Pergine, Roveredo, Ala, S. Michele, Salurn, 
Matrei, Patsch in Tirol. — Bei Pecek, Velim, Neudorf, Elbeteinitz, 
Josephsthal, Stéblová, Ceperka, Koniginhof, Liebenau, Langenbruck, 
Einsiedl, Reichenau, Friedland, Polna, Schlappenz, Světla, Deutsch- 
brod, Heřmanměstec, Chrudim, Medlešic, Žleb in Bohmen. 

O. subfusca Ag. Bei Matrei, zwischen Jenbach und Achensee, 
Halí und S. Magdaleně, Mattarello und Calliano, Gossensass und 
Pflersch, bei Roveredo und Ala in Tirol. 

10* 



148 Anton Hansgirg 

O. antliaria Júrg. Bei Kufstein, Worgl, Brixlegg mehrfach, Jen- 
bach, Innsbruck und Božen mehrfach, Halí, Vols, Kematen, Zirl, 
Brixen, Gries und Kardaun náchst Božen, Branzoll, Auer, Blumau, 
Terlan, Neumarkt, Atzwang, Steg, Trient, Lavis, Gardolo, Calliano, 
Mattarello, Pergine, Eoveredo, Serravalle, S. Margherita, Ala, Mezzo- 
tedesco, Sterzing, Gossensass, Pflersch, Brennerbad, Matrei, Patsch in 
Tirol. — Bei Neudorf, Pecek, Velim, Elbeteinitz, Čeperka, Koniginhof, 
Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, Reichenau, Pulletschnei, Reichen- 
berg, Friedland, Chrudim, Medlešic, Slatinan, Heřmanměstec, Kutten- 
berg, Sedlec, Žleb, Ronow, Třemošnic, Polna, Schlappenz, Světla in 
Bóhmen. 

O. natans Ktz. Bei Polna, Liebenau náchst Reichenberg in 
Bohmen. 

O, anguina Borg. Bei Elbeteinitz in Bohmen. 

O. chalylea Mert. In Siimpfen bei Kufstein, Branzoll, zwischen 
Božen und Leifers, Calliano und Mattarello, Trient und Gardolo, 
Serravalle und Ala, Schelleberg und Brennerbad, bei Patsch in Tirol. 
— Bei Neudorf, Elbeteinitz; var. lorfacea nob. bei Vrbna und Libic 
in Bohmen. 

O. caldariorum Hauck. In Warmháusern des Erzherzogs Hein- 
rich in Božen. 

O. Frdlichii Ktz. Bei Kufstein mehrfach, Worgl, Vols, Branzoll 
mehrfach, zwischen Božen und Leifers, Trient und Gardolo, Calliano 
und Mattarello, Serravalle und Ala, Lavis in Tirol. — Bei Elbe- 
teinitz, Neudorf, Stéblová, Koniginhof, Liebenau, Langenbruck, Rei- 
chenau, Einsiedl, Schonwald, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Sla- 
tinan, Malin, Ronow, Heřmanměstec in Bohmen. 

O. maior Vauch. var. tenuior Nordst. Bei Kufstein in Tirol; 
Malin in Bohmen. 

O. princeps Vauch. In Siimpfen bei Kufstein und zwischen Halí 
und S. Magdaleně in Tirol. — Bei Polna, Schlappenz, Liebenau, 
Langenbruck, Reichenau, Schonwald in Bohmen. 

Spirulina turfosa Crouan. Im Langsee bei Kufstein, in einer 
Form, cleren Fáden 3 ft (scheinbar 5 (i) °reit, mit dicht an einander 
liegenden Umgangen, blaugrun gefárbt waren. 

S. Jenneri (Hass.) Ktz. var. temáor Hansg. Bei Biskupic náchst 
Ronow in Bohmen. 

Borzia trilocularis Cohn. Im Lángsee bei Kufstein unter Oedo- 
gonien und anderen Algen in einer Form, deren dreizellige Stábchen 
meist 6 [i breit und 15 bis 20 ft lang und spangriin gefárbt waren. 



Beitráge zur Keuntuiss der Sůsswasser-Algen unci Bacterien-Flora. 149 

Chamaesiphon incrustans Grun. Bei Kufstein auf Plectoneraa 
Tomasinianuin, Brixlegg auf Cladophoren , am Achensee auf Toly- 
pothrix, bei Auer auf Rhizocloniuin, zwisclien Calliano und Mattarello, 
Pergine und Ponte alto, Gossensass und Pflersch, bei Roveredo, Ala, 
S. Margherita náckst Serravalle in Tirol. — Bei Ronov in Bohinen. 

Ch. polonicus (Rfski.) nob. [Sphaerogoniura polonicum Rfski.] In 
Gebirgsbachen zwischen Calliano und Mattarello, bei Ala rnehrfach, 
S. Margherita náchst Serravalle, Roveredo, bei Gossensass und Pflersch, 
Schelleberg und Brennerbad, Patsch in Tirol meist var. auratus Hansg. 

Ch. confervicola A. Br. Zwischen Calliano und Mattarello, bei 
Ala und S. Margherita in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Kuttenberg, Me- 
dlešic, Liebenau, Langenbruck in Bóhnien. 

Ch. fuscus (Rfski.) nob. In Gebirgsbachen bei Ala und zwischen 
Gossensass und Pflersch in Tirol. 

Pleurocapsa cuprea nov. sp. [incl. Chroococcus fuscoviolaceus 
Hansg. var. cupreofuscus Hansg. olim.] Lager diinn, fast krustenfor- 
mig, kupfer-, seltener fast ziegelrothe Flecken oder rothe Ůberzuge an 
im Wasser untergetauchten Steinen etc. bildencl. Veget. Zellen 3 bis 
6 [i breit, rundlich oder durch gegenseitigen Druck fast viereckig^ 
seltener lánglich, meist so lang, seltener 1 / 2 - bis l 1 / 2 mal so lang als 
breit, init kupferrothem, seltener fast bráunlich rothem Inhalte, in 
welchem 1 oder 2 kernartige, stark lichtbrechende, etwa 1 ft breite 
kugelige Gebilde enthalten sind und dunner farbloser Membrán, ein- 
reihig, selten stellenweise zweireihig angeordnet, von einer eng an- 
liegenden, dúnnen, farblosen, meist undeutlichen Gallertscheide um- 
schlossen. Zellen ofters in chroococcusartigem Zustande, meist zu 12 
bis 15, seltener mehr p breiten, rundlichen oder knollenformigen etc. 
Zellháufchen gruppirt. 

In Bergbáchen zwischen Calliano und Mattarello, Pergine und 
Ponte alto, Gossensass und Pflersch, bei Roveredo, Ala, S. Marghe- 
rita náchst Serravalle mehrfach. 

P. minor Hansg. Bei Innsbruck, Trient, Ala, S. Margherita reich- 
lich, zwischen Gossensass und Pflersch in Tirol. 

P. jluviatilis Lagrh. In Bergbáchen bei Ala und bei S. Marghe- 
rita in Sudtirol. 

P. concharum Hansg. Bei Stéblová in Bohmen. 

P. (?) rivularis Hansg. Bei Ala in Sudtirol. 

Xenococcus Kerneri Hansg. In Gebirgsbachen bei S. Margherita 
náchst Serravalle auf Scytonema cincinnatum und unter einem Wasser- 
fall bei Roveredo reichlich. 



150 Anton Hansgirg 

Allogonium Wolleanum Hansg. An einern oífenen Brunnen zwi- 
schen Atzwang und Steg auch var. simplex nob., zwischen Pergine 
und Ponte alto, bei Ala in Tirol. 

Gloeochaete WittrocMana Lagrh. In Sůmpfen zwischen Božen 
und Leifers in Tirol. — Bei Vrbna náchst Veselí a. L. und bei Libic 
náchst Poděbrad in Bohinen. 

Chroothece monococca (Ktz.) nob. [Gloeothece monococca (Ktz.) 
Rbh.] Bei Ala, zwischen Pergine und Ponte alto, ani Bergwege zwi- 
schen Neumarkt und Auer in einer Forin, deren Zellen 8 bis 9 ft 
breit, 15 bis 18 /* lang waren. 

Gloeothece rupestris (Lyngb.) Bor. Auf feuchten Felsen bei Kuf- 
stein mehrfach, Worgl, Brixlegg, zwischen Jenbach, Maurach und 
Achensee, Halí und S. Magdaleně mehrfach, bei Kematen, Zirl, Božen, 
Auer, Terlan, Trient, Lavis, zwischen Blumau und Kardaun, Neu- 
markt und Auer, Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto, 
bei Roveredo, Ala mehrfach, S. Margherita, Mezzotedesco, Matrei, 
Patsch in Tirol. 

Aphanolhece saxicola Nág. Bei Kufstein, Brixlegg, zwischen Halí 
und S. Magdaleně, Jenbach und Achensee, Zirl, Božen, Auer, Matrei, 
Patsch, Roveredo, Mezzotedesco, Ala mehrfach, zwischen Kardaun 
und Blumau, Calliano und Mattarello, am Bergwege zwischen Neu- 
markt und Auer, Pergine und Ponte alto in Tirol. — Auf Felsen 
zwischen Debř und Josephsthal in Bohmen. 

A. pallida (Ktz.) Rbh. Bei Kufstein, zwischen Jenbach und 
Achensee in Tirol. 

A. microscopica Nág. Bei Elbeteinitz und Liebenau náchst Rei- 
chenberg in Bohmen. 

A. Castagnei (Bréb.) Rbh. In Siimpfen bei Kufstein und zwischen 
Božen und Leifers in Tirol. 

Synechococcus aerupinosus Nág. Auf feuchten Felsen zwischen 
Pergine und Ponte alto in Tirol spárlich. 

Glaucocystis nostochinearum Itzigs. In Sůmpfen bei Branzoll, 
Neumarkt, zwischen Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Vrbna und 
Skřidla in Bohmen var. minor nob. 

Merismopedium glaucum (Ehrb.) Nág. Im Lángsee bei Kufstein, 
in Siimpfen bei Branzoll und zwischen Božen und Leifers in Tirol. 
— Bei Polna, Liebenau in Bohmen. 

Coelosphaerium anomalum (Bennet) nob. var. minus nob. In 
Sůmpfen bei Kufstein (auch im Lángsee), bei Vóls, Lavis, zwischen 
Božen und Leifers, Serravalle und Ala in Tirol. 



Beitráge zur Kenntniss der Sússwasser-Algen und Bacterien-Flora. 151 

Gomphospaeria aponina Ktz. lni Liingsee bei Kufstein in Tirol. 

Polycystis marginata (Menegh.) Rlch. var. minor nob. Iu Siimpfen 
bei Kufstein, zwischen Božen und Leifers in Tirol. — Bei Einsiedl 
und Liebenau in Bohmen. 

P. fuscolutea nob. Bei Kufstein mebrfach, Brixlegg, zwischen 
Jenbach und Achensee, Halí und S. Magdaleně, ani Wege von Inns- 
bruck zum Hottingerbild, bei Keniaten, Zirl, Patscb, Matrei, Božen, 
Auer, Bluniau, Kardaun, Terlan, Trient, Lavis, zwischen Neumarkt 
und Auer, Božen und Kardaun, Atzwang und Steg, Callianó und 
Mattarello, Pergine und Ponte alto, bei Roveredo, Ala, S. Margherita, 
Mezzotedesco in Tirol. — Auf Felsen zwischen Debř und Josephs- 
thal, bei Kóniginhof und Žleb in Bohmen. 

Gloeocapsa magma (Bréb.) Ktz. Bei Kufstein, Brixlegg, zwischen 
Jenbach und Achensee, Halí und S. Magdaleně, Gossensass und 
Pflersch mehrfach, Schelleberg und Brennerbad, bei Innsbruck, Ke- 
niaten, Zirl, Sterzing in Tirol. — Bei Žleb, Friedland und Einsiedl 
in Bohmen. 

G. rupicola Ktz. Bei Kufstein, Matrei, Patsch, Mezzotedesco, 
zwischen Božen und Blumau, Pergine und Ponte alto in Tirol. 

G. ambigua (Nag.) Krch. Auf Kalksteinfelsen bei Kufstein und 
Brixlegg mehrfach, zwischen Jenbach u. Achensee, Halí und S. Magda- 
leně, am Wege von Innsbruck zum Hottingerbild, bei Kematen, Zirl, 
Božen, Auer, zwischen Blumau und Kardaun, Kardaun und Božen, 
Neumarkt und Auer mehrfach, Atzwang und Steg, Callianó und Matta- 
rello, Pergine und Ponte alto, bei Terlan, Trient, Lavis, Roveredo, 
Ala, S. Margherita, Mezzotedesco, Matrei, Patsch in Tirol. — Bei 
Žleb und Friedland in Bohmen. 

G. nigrescens Nag. Bei Brixlegg, zwischen Halí und S. Magda- 
leně, Pergine und Ponte alto, Schelleberg und Brennerbad mehrfach, 
bei Auer, Ala, Sterzing, Gossensass in Tirol. 

G. Paroliniana (Menegh.) Bréb. In Warmháusern des Erzher- 
zogs Heinrich in Božen. 

G. ocellata Rbh. Auf Kalksteinfelsen zwischen Halí und S. Magda- 
leně mehrfach, bei Auer, Terlan, Mezzotedesco, Ala, zwischen Kar- 
daun und Blumau, Pergine und Ponte alto, bei Trient in Tirol. 

G. dermochroa Nag. Auf Kalksteinfelsen zwischen Halí und 
S. Magdaleně, Neumarkt und Auer, Pergine und Ponte alto, bei Auer, 
Roveredo und Ala in Tirol. 

G. rupestris Ktz. Auf Felsen zwischen Debř und Josephsthal 
nachst Junsbunzlau. 



152 Anton Hansgirg 

G. fuscolutea Krch. Bei Kufstein und Brixlegg mehrfach, zwi- 
schen Jenbach und Achensee, Halí und S. Magdaleně zerstreut, ober- 
halb Hotting náchst Innsbruck, bei Keraaten, Zirl, Božen, Auer, 
Terlan, zwischen Blumau und Kardaun, Neuinarkt und Auer, Atz- 
wang und Steg, Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto, 
bei Trient, Lavis, Roveredo, Ala, S. Margherita, Mezzotedesco, Ma- 
trei, Patsch in Tirol. — Bei Žleb und Friedland in Bohnien. 

G. nigra (Menegh.) Grun. Auf Kalksteinen zwischen Halí und 
S. Magdaleně, bei Auer. 

G. montana Ktz. Zwischen Neumarkt und Auer in Tirol. — 
Bei Josephsthal in Bohmen. 

G. murdlis Ktz. In Warmháusern des Erzherzogs Heinrich in 
Božen. 

G. aeruginosa Ktz. Bei Kufstein mehrfach, Brixlegg, zwischen 
Jenbach und Achensee, Halí und S. Magdaleně, Kardaun und Blumau, 
bei Auer, Terlan, Ala, Mezzotedesco, Patsch in Tirol. 

G. coracina Ktz. Bei Kufstein, zwischen Halí und S. Magdaleně, 
Kardaun und Blumau, bei Auer, Neumarkt in Tirol. — Bei Pecek, 
Elbeteinitz und Friedland in Bohmen. 

G. Uvida (Carm.) Ktz. Bei Kufstein mehrfach, Brixlegg, am 
Wege von Jenbach zum Achensee, bei Rothholz, Kematen, Zirl, Božen, 
Terlan, Neumarkt, Trient, Lavis, Roveredo, Ala, S. Margherita, Mezzo- 
tedesco, Matrei, Patsch, zwischen Halí und S. Magdaleně, Blumau 
und Kardaun, Neumarkt und Auer, Atzwang und Steg, Pergine und 
Ponte alto in Tirol. — Bei Žleb, Debř und Josephsthal, Kóniginhof, 
Liebenau, Friedland in Bohmen. 

G. atrata Ktz. Bei Kufstein, Jenbach, zwischen Halí und S. Magda- 
leně mehrfach, bei Branzoll, Auer, Neumarkt, Ala, Roveredo, Patsch, 
zwischen Pergine und Ponte alto in Tirol. 

Aphanocapsa cruenta (Ag.) nob. [Porphyridium cruentum (Ag.) 
Nág.] Bei Kufstein, Jenbach, Brixlegg, Innsbruck, Halí, Zirl, Patsch 
in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Debř, Žleb, Chrudim, Heřmanměstec, 
Polna in Bohmen. 

A. anodontae Hansg. Bei Libic und Stéblová in Bohmen. 

A. jlava (Ktz.) Rbh. Bei Kufstein, Brixlegg, Matrei, Patsch, 
Ala in Tirol. — Bei Friedland in Bohmen. 

A. brunnea (A. Br.) Nág. Bei Kufstein, zwischen Jenbach und 
Achensee, Halí und S. Magdaleně, bei Kematen, Božen, Auer, Neu- 
markt, Trient, zwischen Pergine und Ponte alto, bei Ala, Serravalle, 
Mezzotedesco, Patsch in Tirol. — Bei Žleb und Elbeteinitz in Bohmen. 



Beitráge zur Kenntniss der Siisswasser-Algen iind Bacterien-Flora. 153 

A. Ndgelii Rich. In Warmháusern des Erzherzogs Heinrich in 
Božen. 

A. rufescens nob. Bei Kufstein, Brixlegg mehrfach, Jenbach, 
Innsbruck, Halí, Keniaten, Zirl, Auer, Božen, Terlan, Blumau, Kar- 
daun, Neumarkt, Atzwang, Trient, Lavis, Calliano, Mattarello, Rove- 
redo, Ala, S. Margherita, Matrei, Patsch in Tirol. — Bei Chrudim, 
Ronow, Kuttenberg, Polna in Bohmen. 

A. montana Cram. Bei Kufstein, zwischen Jenbach und Achen- 
see, Halí und S. Magdaleně mehrfach, bei Brixlegg, am Wege von 
Innsbruck zum Hottingerbild, bei Kematen, Auer, Božen, Trient, 
zwischen Blumau und Kardaun, Pergine und Ponte alto in Tirol. — 
Bei Žleb in Bohmen. 

A. fonticola nob. Bei Kufstein, zwischen Jenbach, Maurach und 
Achensee mehrfach, oberhalb Halí und Innsbruck, bei Branzoll, Auer, 
Neumarkt, zwischen Atzwang und Steg, Calliano und Mattarello, Per- 
gine und Ponte alto, Gossensass und Pflersch, Schelleberg und Brenner- 
bad, bei Roveredo, S. Margherita, Ala, ■ Sterzing, Gossensass, Matrei 
und Patsch in Tirol. — Bei Friedland, Liebenau, Langenbruck, Rei- 
chenau, Einsiedl in Bohmen. 

A. pulchra (Ktz.) Rbh. Bei Kufstein, zwischen Božen und Lei- 
fers in Tirol. — Bei Malin in Bohmen. 

A. salinarum nob. Im Lángsee bei Kufstein, in einer Form, 
deren Zellen 6 [i breit und blaugrun gefárbt waren. 

Chroococcus macrococcus (Ktz.) Rbh. Bei Kufstein mehrfach, zwi- 
schen Jenbach und Achensee, Halí und S. Magdaleně, Pergine und 
Ponte alto, bei Auer, Neumarkt, Trient, Ala, Matrei, Patsch in Tirol. 
— Bei Debř, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Koniginhof in Bohmen. 

Ch. montanus Hansg. Auf Kalksteinen bei Kufstein, Brixlegg, 
oberhalb Jenbach, am Achensee, zwischen Halí und S. Magdaleně 
mehrfach, bei Innsbruck, Kematen, Zirl, Božen, Brixen, Auer, Terlan, 
Trient, Lavis, S. Lazzaro, Roveredo, S. Margherita, Mezzotedesco, 
Ala, Matrei, Patsch, zwischen Kardaun und Blumau mehrfach, Neu- 
markt und Auer, Atzwang und Steg, Calliano und Mattarello, Per- 
gine und Ponte alto, Sterzing und Gossensass, Gossensass und Pflersch, 
Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — Bei Pecek, Elbeteinitz, Žleb, 
Chrudim in Bohmen. 

Ch. turgidus (Ktz.) Nág. In Siimpfen, auch im Lángsee, etc. bei 
Kufstein, auf Kalksteinfelsen bei Brixlegg auch var. subnudus nob., 
zwischen Jenbach und Achensee, am Wege von Innsbruck zum Hot- 
tingerbild, zwischen Halí und S. Magdaleně mehrfach, bei Kematen, 



154 Anton Hansgirg 

Zirl, Božen, Auer, zwischen Kardaun und Blumau, Božen und Kar- 
daun, Atzwang und Steg, am Bergwege zwischen Neuinarkt und Auer, 
dann in Sumpfen bei Neumarkt, Serravalle und Ala, Calliano und 
Mattarello, Trient und Gardolo und zwischen Božen und Leifers, bei 
Trient, Lavis, Roveredo, Mezzotedesco, Ala mehrfach, zwischen Per- 
gine und Ponte alto, Sterzing und Gossensass, Schelleberg und Brenner- 
bad, Matrei, Patsch in Tirol. — Var. nov. glomeratus nob. Zellen 
meist 12 bis 15 ;* breit zu 4 — 8 oder mehrere in rundliche oder fast 
traubenartige, 30 bis 54 [i (4- bis 8zellige) breite Faniilien íest ver- 
bunden, mít oliven- oder blaugriin gefárbtem und gekorntern Inhalte. 
Kommt im Lángsee und Hechtsee bei Kufstein unter anderen Algen 
recht zahlreich vor. In Sumpfen bei Vrbna náchst Veselí in Bóhmen. 
Ch. minutus (Ktz.) Nág. Bei Kufstein (iin Hechtsee, Lángsee 
etc), in Sumpfen an der Staatsbahn bei Vols, bei Branzoll, Neumarkt, 
zwischen Božen und Leifers in verschiedenen Formen, Calliano und 
Mattarello, Trient und Gardolo, Serravalle und Ala, bei Lavis in Tirol. 

— Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Ronow, Liebenau, Einsiedl, Schon- 
wald in Bohmen. 

Ch. helveticus Nág. Auf Kalksteinfelsen bei Kufstein und zwischen 
Jenbach und Achensee mehrfach, Halí und S. Magdaleně, Innsbruck, 
Kematen, Auer, Božen, Trient, Lavis, Roveredo, Ala mehrfach, S. 
Margherita, Mezzotedesco, Matrei, Patsch zwischen Kardaun und Blumau, 
am Bergwege zwischen Neumarkt und Auer, Atzwang und Steg, Per- 
gine und Ponto alto mehrfach. — Bei Žleb und zwischen Debř und 
Josephsthal in Bohmen. 

Ch. aurantiofuscus (Ktz.) Rbh. Bei Jenbach, oberhalb Halí und 
Innsbruck, Neumarkt, zwischen Atzwang und Steg, bei Branzoll, Trient, 
Lavis, Calliano, Pergine, Ala, S. Margherita, Sterzing, Matrei in Tirol. 

— Bei Kóniginhof, Liebenau, Friedland, Polna in Bohmen. 

Ch. pallidus Nág. Bei Kematen, Branzoll, Auer, zwischen Halí 
und S. Magdaleně, Kardaun uud Blumau, am Bergwege zwischen 
Neumarkt und Auer, Pergine und Ponte alto, Sterzing und Gossen- 
sass, Schelleberg und Brennerbad, bei Ala, Patsch in Tirol. — Auf 
Felsen zwischen Debř und Josephsthal und bei Žleb in Bóhmen. 

Ch. varius A. Br. In Warmháusern des Erzherzogs Heinrich in 
Božen, dann zwischen Jenbach und S. Magdaleně in Tirol. 

Ch. cohaerens (Bréb.) Nág. Bei Kufstein, Brixlegg, Jenbach, 
Innsbruck, zwischen Halí und S. Magdaleně mehrfach, Atzwang und 
Steg, Pergine und Ponte alto, bei Kematen, Zirl, Božen, Auer, Kardaun, 



Beitráge zur Kenntniss der Susswasser-Algen unci Bacterien-Flora. 155 

Neumarkt, Trient, Roveredo, Mezzotedesco, Ala, Patsch, Matrei 
in Tirol. 

Ch. minor (Ktz.) Nág. Bei Kufstein, Innsbruck, Halí, Kematen, 
Auer, Terlan, Neuinarkt, Trient, Roveredo, Ala in Tirol. — Bei Elbe- 
teinitz, Ronow und Žleb in Bohmen. 

Ch. fuscoviolaceus nob. In Gebirgsbáchen zwischen Halí und S. 
Magdaleně, oberhalb Neumarkt und Trient, bei Roveredo in Tirol. 
— Bei Liebenau und Einsiedl in Bohmen. 

V. Klasse. Bacteriaceae. 

Cladothrix dichotoma Cohn. Bei Kufstein, Wórgl, Brixlegg, 
Jenbacli, Halí, Zirl, Vols, Božen, Branzoll, Auer, Blumau, Kardaun, 
Terlan, Neumarkt, Lavis, zwischen Božen und Leifers, Trient und 
Gardolo, Calliano und Mattarello, S. Michele und Salurn, Serravalle 
und Ala, bei Pergine, Roveredo, Ala, Matrei in Tirol. — Bei Elbe- 
teinitz, Neudorf, Libic, Pecek, Stéblová, Koniginhof, Liebenau, Langen- 
bruck, Einsiedl, Reichenau, Friedland, Vrbna, Polna, Schlappenz 
Deutschbrod, Světla, Ronow, Žleb, Třemošnic, Chrudim, Kuttenberg, 
Heřmanměstec in Bohmen. 

Leptoťhrix parasitica. Bei Kufstein mehrfach, Vórgl, Brixlegg, 
Jenbach, Halí, Zirl, Vols, Kematen, Neumarkt, Božen, Branzoll, Auer, 
Blumau, Terlan, Lavis, zwischen Božen und Leifers, Atzwang und 
Steg, Trient und Gardolo, Calliano und Mattarello, Pergine, Roveredo, 
Serravalle, Ala, Matrei, zwischen Schelleberg und Brennerbad, S. Mi- 
chele und Salurn in Tirol. — Bei Polna, Světla, Chrudim, Medlešic, 
Slatinan, Heřmanměstec, Kuttenberg, Koniginhof, Liebenau, Reichenau, 
Pulletschnei, Einsiedl, Friedland, Schónwald, Stéblová, Elbeteinitz, 
Libic, Neudorf, Velim, Žleb, Ronow in Bohmen. 

L. Thuretiana (Bzi.) nob. [Ophryothrix Thuretiana Bzi.). Bei 
Kufstein, Worgl, Branzoll, Auer, oberhalb Jenbach, bei Halí, Patsch, 
Brixlegg, Terlan, Blumau und Kardaun, Leifers, Gardolo, Lavis, Trient, 
Roveredo, Serravalle, S. Margherita, Ala, zwischen Calliano und Matta- 
rello, S. Michele und Salurn in Tirol. — Bei Vrbna, Skřidla, Deutsch- 
brod, Polna, Koniginhof, Liebenau, Einsiedl, Schónwald, Neudorf, 
Velim, Libic, Stéblová, Medlešic, Slatinan, Chrudim, Žleb, Ronow, 
Kuttenberg, Heřmanměstec in Bohmen. 

L. subtilissima Hansg. var. fontinalis nob. Fáden mit den un- 
deutlichen Scheiden etwa 0*3 (i breit, bis 10, seltener mehr ft lang, 
gerade oder leicht gekriimmt, undeutlich gegliedert, farblos sonst wie 



156 A. Hansgirg: Beitráge zur Kenntniss der Siisswasser-Algen u. Bacterien-Flora. 

bei der typischen Forin. In Quellen bei Reichenau und Einsiedl, Žleb, 
Elbeteinitz in Bóhmen an Wasserpflanzen fortsitzend. 

L. ochracea (Dillw.) Grev. Bei Vrbna, Polna, Schlappenz, Skřidla, 
Elbeteinitz, Libic, Stéblová, Koniginhof, Liebenau, Langenbruck, Rei- 
chenau, Einsiedl, Friedland und Schónwald, Velim, Pecek, Kuttenberg, 
Žleb, Ronow, Třemošnic, Heřmanměstec, Chrudim, Slatinan in Bóhmen. 
— Bei Kufstein, Branzoll, Neumarkt, Lavis, zwischen Božen und 
Leifers, Civezzano und Pergine, Serravalle und Ala mehrfach, Sterzing 
und Gossensass, Gossensass und Pflersch, Schelleberg und Brennerbad, 
bei Patsch, Matrei in Tirol. 

Bacillus suhtilis (Ehrb.) Cohn. Bei Patsch, zwischen Jenbach 
und Achensee, Gardolo und Trient, Božen und Leifers in Tirol. — 
Bei Neudorf, Libic, Einsiedl, -Liebenau, Schónwald in Bóhmen. 

B. fenestralis Hansg. In Warmháusern des Erzherzogs Heinrich. 

B sanguineus Schrót. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bóhmen. 

Bacterium termo (O. Mull.) Ehrb. Bei Matrei, Halí, Brixlegg, 
Jenbach, Božen, Trient in Tirol. ■ — Bei Neudorf und Elbeteinitz in 
Bóhmen. 

B. lineola (Mull.) Cohn. Bei Polna in Bóhmen. 

Lamprocystis roseopersicina (Ktz.) Schrót. In Siimpfen und in 
Seen bei Kufstein in Tirol mehrfach. — Bei Neudorf, Elbeteinitz in 
Bóhmen. *) 



l ) Von Euglenaceen hat der Verf. Euglena mrklisWaxb. bei Kufstein, Inns- 
bruck, Vorgl, Kematen, Vóls, Božen, Branzoll, Auer, Blumau, Terlan, Neumarkt, 
Leifers, Trient, Lavis, Calliano, Mattarello, Pergine, Roveredo, Ala, S. Michele, 
Sterzing, zwischen Schelleberg und Brennerbad, bei Matrei und Patsch beobachtet _; 
Euglena sanguinea Ehrb. bei Trient; E. acus Ebrb. var. minor nob. in Sůmpfen 
zwischen Schelleberg und Brennerbad; E. pisciformis Klebs bei Kufstein, Vóls, 
Leifers, Branzoll, Neumarkt, zwischen Trient und Gardolo, Božen und Leifers, 
Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala; Phaeus pleuronectes Nitzsch bei 
Kufstein in Tirol, bei Vrbna, Neudorf, Elbeteinitz, Malin und Ronow in Bóhmen ; 
Trachelomonas hispida Stein bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bóhmen. 



11. 

Die Kreide-Formation in Bohmen und den benachbarten 

Lřindern. 

Eine Erwiederung des Artíkels „Uiber die in den nordbohmischen Pyropensanden vor- 
kommenden Versteínerungen der Teplitzer und Priesener Schichten", von Dr. Jar. Jahn, 1 ) 

Von Dr. Alfred Slavík in Prag. 
(Vorgelegt den 8. Jánner 1892). 

Herr Dr. Jaroslav Jahn hat in dem oben benannten Artikel 
ein Verzeichniss der in den Pyropensanden bei Třiblitz bis zu der 
neuesten Zeit gefundenen Versteinerungen publicirt, niit einleitenden 
Worten begleitet und daran verschiedene stratigraphische Deduktionen 
gekniipft, von denen ich gezwungen bin zu halten, dass einige von 
ihnen gegen íneinen letzten Aufsatz uber die bohmische Kreide „Die 
Schichten des hercynischen Procaen- oder Kreidegebietes, ihre Deutung 
und Vergleichung mit anderen Kreidegebieten" gerichtet sind. Da 
dieselben einfach als Behauptungen aufgestellt wurden, ohne positives 
Beweismaterial, so wůrde ich sie nicht beachten můssen ; aber der 
Umstand, dass man sowohl der Wissenschaft als auch dem Autor 
einen schlechten Dienst erweist, wenn man seine Behauptungen 
schweigend gelten lásst, hat mich bestimmt, den Artikel des Herrn 
Dr. Jahn, insoweit er stratigraphische Fragen beruhrt, einer wohl- 
wollenden Kritik zu unterziehen und denselben theilweise zu be- 
richtigen. 

Die Versteinerungen des Pyropensandes haben nach Dr. Jahn 
und anderen Autoren zweierlei Habitus. Einige sind kalkig, andere 
in Pyrit oder Limonit umgewandelt, und es sollen die letzteren immer 
kleiner sein, als die zu derselben Species gehorenden kalkigen Exem- 
pláre. 



*) Annalen des k. k. naturhistorischen Hofmuseums Bd. XI. 1891. 



158 Alfred Slavík 

Dieselben gehóren ihrem Alter nach entweder den Teplitzer 
oder den Priesener Schichten an. Aber ihre Herkunft ist nicht leicht 
zu bestimmen, wie der Verfasser selbst mit folgenden Worten ver- 
sichert: „Die Bestiinmung der Herkunft und des Alters der Kreide- 
versteinerungen aus den Pyropensanden stosst auf viele Schwierig- 
keiten. Die Versteinerungen sind sehr aufmerksam mit jenen von den 
urspriinglichen Lagerstátten zu vergleichen, bevor diese Frage zur 
Entscheidung gelangen konne". 

Nachdem er nun die Ansicht von Reuss bestátigt hatte, dass 
die Versteinerungen des Planermergels (Priesener Schichten) gewohn- 
lich in Pyrit oder Limonit verwandelt sind, wogegen diejenigen aus 
dem Plánerkalke (Teplitzer Schichten) kalkig und gewóhnlich voll- 
koinmen unverándert sind, koniint er zu dem Schlusse: „Jeder, der 
sich eingehender mit den Versteinerungen der bóhmischen Kreide 
befasst hat, wird im Stande sein, zu entscheiden, ob ein in den Pyro- 
pensanden gefundenes Exemplár aus den Teplitzer oder den Priesener 
Schichten stammt". 

Einerseits soli also die Bestimmung der Herkunft der Petre- 
facten viele Schwierigkeiten bereiten, andererseits soli sie auf ziemlich 
leichte Weise mit Sicherheit entschieden werden. 

Schon diese Contradiction ist sonderbar und ich wurde der ersten 
Meinung des Verfassers jedenfalls mehr Gewicht beilegen. Obwohl 
die Ansicht von Reuss im Allgemeinen zutreffend ist, darf man die- 
selbe doch nicht auf alle Exempláre eines und desselben Habitus 
beziehen, denn es ist bekannt, dass z. B. verkieste Petrefacten mit- 
unter auch in den Teplitzer Schichten vorkommen und dass es in 
den Priesener Schichten kalkige Strata gibt, deren Versteinerungen 
naturlicherweise kalkig und stárker entwickelt sind und deshalb der 
Verkiesung weniger unterliegen. 

Ebenso ist es eine lángst bekannte Thatsache, dass die Ver- 
kiesung der Versteinerungen nicht nur von der petrographischen Be- 
schaffenheit des Muttergesteins, sondern auch von dem Bau und der 
korperlichen Entwickelung der betreffenden Organismen abhángig ist. 
Kleine und íleischige Organismen mit důnner Schale verkiesen im 
Allgemeinen leichter als grosse und dickschalige. 

Dass die kleinen und diinnschaligen Organismen der Priesener 
Schichten in der Regel verkiest sind, lásst sich wohl ganz nattuiich 
erkláren; dasselbe kann aber bei áhnlich beschaífenen Organismen 
anderer Schichten auch vorkommen. 



Die Kreideíbrmatioii iu Bóhmen und den benachbarten Lánderu. 159 

Wenn man also nach dem Habitus der Versteinerungen nicht 
mit apodiktischer Sickerheit auí ihre Herkunft schliessen darf, so ist 
es noch weniger erlaubt, auf Grund dieses Habitus stratigraphische 
Schlůsse zu ziehen. Ein Stratigraph darf es uberhaupt niemals ver- 
suchen, ein an secundárer Lagerstátte gesammeltes palaeontologisches 
Materiále zu seinen Deduktionen zu gebrauchen, selbst wenn seine 
Herkunft von einzelnen Sckichtensystemen sicher bestimmt wáre, weil 
doch die Vertheilung der Petrefacten auf einzelne Strata sich nicht 
feststellen lásst. 

Ich muss daher den Ausfuhrungen des Herrn Dr. Jahn ent- 
gegentreten, wenn er sagt: Viele der fiir die Teplitzer Schichten als 
bezeichnend betrachteten Formen sind in Limonit umgewandelt und 
viele andere Formen sind nebstdem auch gleichzeitig verkalkt vor- 
handen. Zugleich haben auch die in Limonit umgewandelten Formeu 
des Pyropensandes geringere Dimensionen, als die verkalkten Exem- 
pláre der Teplitzer Schichten, sowohl auf ihrer primáren Lagerstátte 
als in den PyropensandeD erreichen. Sie sind ohne Zweifel aus den 
Priesener Schichten hergekommen. Daraus geht nun hervor, dass 
viele Teplitzer Formen auch in den Priesener Schichten vorkommen". 

Dass diese Behauptung dennoch wahr ist, wie Krejčí und 
Fric bestátigen, ist von den genannten Verfassern auf Grund eines 
auf primárer Lagerstátte gefundenen Materiales bewiesen worden, und 
nur solche Beweise sind glaubwiirdig. 

Dr. Jahn glaubt versichern zu můssen, „dass die heutzutage 
iibliche scharfe Trennung der Faunen dieser zwei Schichtengruppen" 
darauf beruht, „dass bisher noch immer ungeniigendes Materiále zu 
Gebote steht." 

Da hátte er doch lieber die Publikationen des Prof. Fric uber 
die Priesener Schichten abwarten sollen statt sein eigenes, in strati- 
graphischer Hinsicht nichts weniger als geniigendes Materiále zu 
verwenden. Es ist unzweifelhaft, dass bei dem rastlosen Eifer, mit 
dem Fric sein palaeontologisches Materiále gesammelt hat, dem oben 
bezeichneten Uebelstande unci zwar auf glaubwůrdige Weise abge- 
holfen werden wird. 

Indem nun Dr. Jahn weiter erklárt, dass die Verwandtschaft 
zwischen den Teplitzer und Priesener Schichten gross ist und wahr- 
scheinlich noch grosser wird, kommt er zu dem Schlůsse: „Es kann 
nun im voraus mit Bestimmtheit behauptet werden, dass auch dann 
noch immer einige Unterschiede zwischen den Teplitzer und Priesener 



160 Alfred Slavík 

Schichten bestehen werden. Dafur sprechen einerseits die Lagerungs- 
verháltnisse und die eigenthůmliche, charakteristische geographische 
Ausbreitung dieser beiden Schichtencomplexe, andererseits der wich- 
tige Umstand, dass wenigstens die obersten Horizonte der Priesener 
Schichten schon dem Senon angehoren, wogegen die Teplitzer 
Schichten unzweifelhaft und die untersten Lagen der Priesener 
Schichten hochstwahrscheinlich noch zum bohmischen Analogon des 
Turons gezáhlt werden miissen." 

Aber gleich darauf stellt er die Frage auf, ob die abweichenden 
Eigenschaften der Teplitzer und Priesener Schichten hinreichend 
genug sind, um sie als selbststándige Schichtencomplexe innerhalb 
der bohmischen Kreideformation aufzustellen, und ob man „diese 
zwei Schichtengruppen, die zweifellos unter sehr áhnlichen Verhált- 
nissen zur Ablagerung gelangt sind, und clie infolge dessen eine auf- 
fallende sowohl petrographische (?) als auch faunistische Verwandtschaft 
aufweisen, etwa in gleicher Art von einander trennen soli, wie man 
mit Recht z. B. die Korytzaner von den Weissenberger Schichten 
trennt." 

Offenbar war sich Dr. Jahn der Tragweite dieser Frage nicht 
bewusst, sonst hátte er den gleich darauf folgenden und ubrigens 
mit dem Vorhergehenden logisch nicht zusammenhángenden Absatz 
kauni niedergeschrieben, auf welchen ich noch zuriickkommen werde. 
Ich will nur noch einige Worte uber die Priesener Schichten beifugen. 

Wenn Herr Dr. Jahn anfiihrt, dass wenigstens die oberen Lagen 
der Priesener Stufe zum Senon gehóren (inwieweit diess geschehen 
soli, ist derzeit noch nicht spruchreif), so miissen diese Lagen un- 
zweifelhaft als- ein selbststandiger Complex von den unteren, seiner 
Meinung nach turonen Schichten getrennt werden, mit demselben 
Rechte, wie man die cenomanen Korytzaner Schichten von der turonen 
Weissenberger Stufe trennt. Man darf sich in dieser Hinsicht nicht 
auf das Studium der Teplitzer und Priesener Schichten im nordwest- 
lichen Bóhmen beschránken, wo dieselben freilich einen áhnlichen 
petrographischen und theilweise auch palaeontologischen Habitus 
haben, sondern muss die Priesener Schichten auch in solchen Gegenden 
betrachten, wo sie von den unterlagernden Schichten sowohl palaeon- 
tologisch als auch petrographisch scharf getrennt sind. Diess ist 
iiberall da der Fall, wo die Priesener Schichten iiber den sogenannten 
Trigonia-Schichten, der hóchsten Lage der „Iserstufe" von Krejčí 
und Fric lagern. In diesen Trigoniaschichten treten die ersten se- 



Pie Kreideformation in Bohinen und den beuachbarten Lándern. 1(31 

nonen Forruen auf (nodulirte Pholadoinyen), und wenn sich heraus- 
stellen solíte, dass die daselbst iiberlagernden Priesener Schicliten 
ganz zum Senon gehóren, dann miisste die unterste Grenze des Senon 
in Bohmen in die Trigoiiiaschichten verlegt werden. Sollten aber 
die Priesener Schichten daselbst nicht zunt Senon gehóren, so wůrde 
das Senon in Bohmen erst mit der (Jhlomeker Stufe anfangen und die 
senonen Fornien in den Trigoniaschichten miisste man im Sinne der 
Colonien von Barrande erkláren. Es ist wohl móglich, dass, die 
Priesener Schichten uber den Trigoniaschichten nicht denselben Ho- 
rizont einnehmen, wie die game Priesener Stufe im nordwestlichen 
Bohmen, uber den Teplitzer Schichten. Charakteristisch bleibt aber 
immer der Uinstand, dass in Bayern iiber clen echten Teplitzer 
kalkigen Schichten die Trigoniaschichten mit denselben Versteine- 
rungen, wie in Bohmen lagern und von Priesener Mergeln bedeckt 
werden, welche Giimbel zum Senon zieht. 

Es wird sich also jedenfalls herausstellen, dass man entweder 
die ganze Priesener Stufe oder einen Theil derselben als selbststán- 
digen Schichtencomplex wird anfrecht erhalten miissen. 

Wenn man das von Dr. Jahn zusammengestellte Verzeichniss 
der Petrefacten aus den Pyropensanden studiert, so sieht man, dass 
iibrigens die so sehr hervorgehobene Verwandtschaft der Teplitzer 
und Priesener Schichten nicht so gross ist. Der Verfasser fiihrt selbst 
an, dass er 37 Teplitzer Formen und 97 Priesener Fornien bestimmt 
hat, neben denen dann 26 Arten vorkommen, die nach ihrem Habitus 
beiden Schichtencomplexen angehóren sollen. Dabei wurden noch 
neun Formen von Cephalopoden gezáhlt, die, wie es scheint, in dieser 
Hinsicht etwas zweifelhaft sind. 

Es sei diess aber besonders hervorgehoben, dass der Verfasser 
diejenigen Formen (6 Arten), welche nach anderen Autoren in beiden 
Schichtenstufen vorkommen, nicht dazu ziihlt, offenbar weil es ihm 
nicht móglich war sich selbst nach seiner Art davon zu iiberzeugen, 
ein Vorgang, den man nur loben kann. Die beiden Schichtenstufen 
gemeinsamer Formen sollen nach seiner Ansicht hauptsáchlich in den 
Teplitzer Schichten und den un teren Lagen der Priesener Schichten 
vorkommen; diess ist zwar (voransgesetzt, dass es wirklich gemein- 
same Formen sind) wahrscheinlich, aher noch nicht bewiesen. 

Ich komme jetzt zu dem friiher erwáhnten Aufsatz zurůck (pag. 
477). Wie bereits erwahnt, hangt dieser Absatz mit dem vorherge- 

Tř. mathematicko-přírodoyědecká. 1892. 11 



162 Alfred Slavík 

henden Texte gar nicht zusammen unci man sieht gar keinen Grund, 
der den Verfasser gezwungen hátte, denselben niederzuschreiben. 

Dr. Jahn behauptet darin, dass die seinerzeit von Krejčí und 
Fric innerhalb der bohmischen Kreideformation vorgeschlagenen 
Schichtengruppen sich mit Riicksickt auf die jetzige Praecisirung ihrer 
Grenzen mit der norddeutsclien und franzosischen Kreide nicht ver- 
gleichen lassen, weil die bohmischen Kreideschichten in einer Meeres- 
bucht abgelagert sind, wogegen die norddeutsche und franzosische 
Kreide im offenen Meere abgelagert wurde. „Es ist bekannt," sagt 
er, „dass oft die Ablagerungen, die zu derselben Zeit und in der- 
selben Bucht sedimentirt worden sind, nicht selten sogar sehr bedeu- 
tende petrographische und faunistische Uuterschiede aufweisen." Durch 
diesen Umstand soli sich die Eigenthiimlichkeit erkláren, dass sich in 
der bohmischen Kreide vielfache Abweichungen nicht nur von der fran- 
zosischen und norddeutschen Kreide, sondern auch von den benach- 
barten cretacischen Ablagerungen zeigen, trotzdem dieselben in der- 
selben Meeresbucht entstanden sind. „Darům hat" (nach Dr. Jahn) 
„eine separate Eintheilung der bohmischen cretacischen Gebilde, die 
far sich als ein abgeschlossenes Ganzes angesehen werden kónnen, 
immer eine locale Berechtigung und Giltigkeit." 

Dr. Jahn schliesst diesen Absatz mit řolgenden Worten : „Wenn 
von vielen anderen Seiten gegen diese ihre Ansichten (der bohmischen 
Geologen námlich) Einwánde erhoben wurden : die bohmische Kreide- 
formation miisse auf eine geringere Anzahl von Horizonten reducirt 
werden, aus dem einzigen Grunde, weil dem so in den benachbarten 
cretacischen Qebieten ist, und dass infolge dessen in der bohmischen 
Kreide nur jene Stufen vorhanden sein konnen, deren Aequivalente 
man in den bayerischen, sáchsischen, Lausitzer, schlesischen und 
nordwestmáhrischen cretacischen Gebilden gefunden hat, so bin ich 
mit Riicksicht auf das oben Gesagte nicht im Stande, dieser Meinung 
beizupflichten." 

Dass die Kreideschichten in Bóhmen, weil sie in einer Meeres- 
bucht abgelagert worden sind, sich schwierig mit den im offenen 
Meere abgelagerten Schichten der norddeutschen und franzosischen 
Kreide vergleichen lassen, ist eine lángs bekannte Thatsache, die man 
am besten aus den Schriften von Gúmbel, Schlonbach und Schliiter 
kennen lernt. Dr. Jahn sagt aber, dass man sich fiiglich auf die 
Eintheilung der norddeutschen und franzosischen Kreide nicht be- 
rufen kann, als ob es gar nicht moglich oder gar nicht erlaubt wáre. 



Die Kreideformation in Bóhmen und den benachbarten Lándern. 163 

Und dennoch ist in dieser Hinsicht schon viel geschehen ; die Stufen 
der bóhmisclien Kreideformation íinden ihr Aequivalent auch in den 
fremdlándischen Kreideprovinzen. Die Abguenzungen der verschie- 
denen Stufen gegen einander werden freilich in allen Kreideprovinzen 
nicht gleich sein ; es wird aber imnier eine Aufgabe der Stratigraphie 
bleiben, die Eintlieihmg der Schichten in allen Kreideprovinzen so 
weit es móglich ist und auf naturlicheni Wege in Einklang zu bringen, 
ohne etwas erzwingen zu wollen. Wer sich dem entgegensetzt, der 
verkennt ůberhaupt die Aufgaben der Stratigraphie. 

Ganz entschieden niuss ich der zweiten Ansicht entgegen treten, 
námlich, dass die bóhruische Kreide auch vielfache Abweichungen von 
den benachbarten cretacischen Ablagerungen zeigt. Wie bekannt, 
hangt die bóhmische Kreide mit der sáchsischen, schlesischen, máhri- 
schen Kreide zusammen, und dieselben Schichten, die im nórdlichen, 
nordostlichen und óstlichen Bohmen ausgebildet sind, streichen auch 
in die benachbarten Lánder heriiber. Nur die bayerische Kreide ist 
derzeit von den bohmischen Ablagerungen abgetrennt ; ihre Schichten 
sind aber mit den im nordwestlichen Bohmen abgelagerten nahezu 
identisch. Man darf also nicht sagen, dass die bóhmische Kreide ein 
geschlossenes Ganzes bildet, welches manchfache Abweichungen gegen- 
itber den benachbarten Ablagerungen derselben Meeresbucht besitzt, 
sondern: dieselben petrographischen und palaeontologischen Unter- 
schiede, die in den bohmischen Schichten vorkommen, setzen sich 
auch in die benachbarten Lánder fořt. Die ganze Meeresbucht oder 
Giimbels hercynische Kreideprovinz, weist keine anderen Unterschiede 
auf, als der bóhmische Theil dieser Meeresbucht. Wenn dr. Jahn 
die einschlágige Litteratur studirt zu haben angibt, so miissen ihm 
doch diese Verháltnisse bekannt sein. 

Es ist ferner bekannt, dass in Meeresbuchten die faunistischen 
Unterschiede der einzelnen Theile niemals so gross sind, wie die 
Unterschiede zwischen der Fanna des oífenen Meeres und einer 
Meeresbucht. Viel háufiger gibt es petrographische Unterschiede und 
die faunistischen hángen zum grossen Theile von ihnen ab. So sind 
z. B. bei Mittelwalde in der Grafschaft Glatz die Priesener Schichten 
als ein sandiger, sehr glimmerreicher Mergel mit wenigen Verstein- 
erungen ausgebildet, wenn man aber gegen Norden znschreitet, so 
kann man Schritt fiir Schritt ihren Ůbergang in die thonigen Mergel 
desselben Habitus, wie in Bóhmen, verfolgen, und alsbald treten auch 
die bekannten Petrefacten wie in Bóhmen auf. 

11* 



1(34 Alfred Slavík 

Wenn es Aufgabe der Stratigraphie ist, die einzelnen Schichten- 
systeme in entfernten Lándern und freinden Provinzen mit einander 
zu vergleichen und in Einklang zu bringen, so muss diess umsomehr 
von den einzelnen Theilen einer Meeresbucht gelten, wo die Ver- 
gleichung der einzelnen Schichten niemals so grossen Schwierigkeiten 
begegnen kann. Es muss alles verglichen, das Gleiche gesichtet und 
nur dasjenige, was keinen Vergleich zulásst, als eine locale Aus- 
bildung zugelassen werden. 

Die Ansicht, dass eine separate Eintheilung der bohmischen 
cretacischen Gebilde, die fůr sich als ein abgescblossenes Ganzes an- 
gesehen werden konnen, imnier eine locale Berechtigung und Giltig- 
keit hat, ist daher nicht richtig, erstens weil die bohrnischen creta- 
cischen Gebilde kein abgeschlossenes Ganzes bilden und zweitens, 
weil sie sich sehr wohl mit den benachbarten Gebilden vergleichen 
lassen. Diese Ansicht ist ein willkommener Vorwand fůr diejenigen, 
die nicht vergleichen wollen. Man darf doch aus der bohmischen 
Kreide kein noli me tangere machen. 

Dr. Jahn kann sich ubrigens trosten, dass er nicht der alleinige 
Urheber und Vertreter dieser irrigen Ansicht ist. Er wird sie wohl 
in den Schriften der bohmischen Geologen in manchfachen Variati- 
onen gefunden haben. 

Dr. Jahn schliesst, wie bereits angefiihrt, den betreffenden 
Absatz mit den Worten, dass von vielen anderen Seiten behauptet 
wird, es musste die Anzahl der Horizonte in der bohmischen Kreide 
reducirt werden, aus clem einzigen Grunde, weil dem in den benach- 
barten cretacischen Gebieten so ist und es důrften nur diejenigen 
Geltung behalten, deren Aequivalente sich in den benachbarten 
Lándern finden, und dass er dieser Ansicht nicht beipflichten kónne. 

Ich glaube, dass diese Worte in erster Reihe gegen meine 
letzte, bereits angefuhrte Schrift gerichtet sind, denn so weit mir 
bekannt ist, hat ausser mir nur C. W. Giimbel Horizonte in der 
bohmischen Kreide reducirt, und diess bereits vor 25 Jahren, wo 
die Resultate der palaeontologischen Untersuchungen von Seite der 
bohmischen Landesdurchforschimg noch nicht publicirt waren. Ich bin 
aber auf Grund dieser palaeontologischen Eesultate zu den Ansichten 
gekommen, die ich vertrete, und deshalb muss der versteckte Vor- 
wurf, der in clen Worten des Dr. Jahn liegt, fast ausschliesslich mich 
treffen. Ubrigens hátte Dr. Jahn, wenn er mich vielleicht nicht 
gemeint hátte, dies sagen konnen. 



Die Kreideformation iri Bohmcn und den benachbarten Lándern. 165 

Wenn Dr. Jahn meine Schrift aufinerksam gelesen hátte, so 
hátte er sich nicht so ausspreclien dúrfen, demi es liegt uiir nichts 
ferner, als das, was iu diesen Worten behauptet wird. 

Ich hábe in der bohinischen Kreide zwei Horizonte eliminirt, 
u. zw. die sogen. Wehlowitzer Pláner (die obersten Lagen der 
Weissenberger Stufe) und denjenigen Theil der Iserstufe, welcher die 
Kokořiner Quader und die selbe unterteufenden Byšicer Ůbergangs- 
schichten begreift. 

Die Wehlowitzer Pláner wurden deshalb eliminirt, weil ich nach- 
gewiesen zu haben hoffe, dass dieselben im Inneren Bohmens entweder 
ihr Liegendes, d. h. die Dřinover Knollenschiehte, oder ihr Hangen- 
des, d. h. die Malnitzer Stufe nach ihreni palaeontologischen Character 
repraesentieren. Ich hábe doch Schritt fůr Schritt alle in Bohmen 
beschriebenen Fundorte und Profile verfolgt. Die Wehlowitzer Pláner 
besitzen keine selbststándige Fauna und zeichnen sich nur durch 
petrographische Eigenthiimlichkeiten aus, die aber natiirlich bei sedi- 
mentáren Formationen keine Geltung haben diirfen. 

Die Kokořiner Quader wurden ebenfalls aus Griinden eliminirt, 
fůr welche die Anhaltspunkte im Inneren Bohmens gefunden werden. 
Es sind palaeontologische und stratigraphische Griinde, welche be- 
weisen, dass diese Schichten ein petrographisch und dem zufolge 
auch in mancher Hinsicht palaeontologisch verschiedenes Altersaequi- 
valent der Teplitzer Schichten sind. 

Es war also keine Willkiirz,und auch nicht der Grund, dass die 
Wehlowitzer Pláner oder die Kokořiner Quader in den benachbarten 
Lándern fehlen, der mich bestimmt hatte, selbe zu eliminiren. Von 
den Letzteren konnte der angefiihrte Grund gar keine Geltung haben, 
weil sie eben in Sachsen und Schlesien sehr stark vertreten sind. 

Wenn ich aus dem einzigen Grunde Horizonte hátte eliminiren 
wollen, dass sie nicht in den benachbarten Lándern vertreten sind, 
so hátte ich in erster Reihe die Launer Knollen und die sogenannte 
Bryozoěnschichte der Malnitzer Stufe eliminiren míissen, weil diese 
thatsáchlich in den benachbarten Lándern nirgends vorkommen. Diese 
hábe ich aber ausdriicklich als locale Ausbildungen gelten lassen. 

Ich konnte umgekehrt Dr. Jahn einer Inconsequenz zeihen. Er 
scheint sich der Ansicht zuzuneigen, dass die Teplitzer Schichten 
von den Priesener Schichten nicht in der scharfen Weise getrennt 
werden diirften, wie es nach der Ansicht der bóhmischen Geologen 
bisher geschah. Und die Isersandsteine, welche aus stratigraphischen 



166 Alfred Slavík : Die Kreideformation in Bóhmen und den benachbarten Lándern. 

Griinden nichts anderes sein kónnen, als die Teplitzer Schichten, 
wollte er getrennt behalten ! 

Es ist zu bedauern, dass sich Dr. Jahn mit seinem strati- 
graphisch ungeniigenden Materiále auf das Feld der Stratigraphie 
verirrt hatte, welches er von seinem Standpunkte nicht beherrschen 
kann. Hátte er sich blos auf palaeontologische Deduktionen be- 
schránkt, so wáre sein mit vielem Fleisse zusammengestelltes Ver- 
zeichniss der Versteinerungen des Pyropensandes als originále und 
verdienstliche Arbeit besser hervorgetreten, wogegen sie jetzt von 
dem Anhángsel der stratigraphischen Vermuthungen in den Hinter- 
grund gedrangt wird — und mir hátte er die unangenehme Pflicht 
erspart, seine Ansichten berichtigen zu miissen. 



12. 
O slepenci Mlčechvostském. 

Od Čeňka Zahálky v Roudnici. 
(Předloženo dne 19. února 1892.) 

Pozoruhodný zjev přírodní nalézáme ve stráni mezi Mlčechvosty 
a Vepřkem ve Velvarsku. Těsně kol stráně obíhá státní dráha příkrý 
břeh ve výši asi 11 m. nad Vltavou. U strážného domku č. 43. slo- 
žena jest nejhlubší část stráně od hladiny Vltavy (161 m. n. m.) až 
do výše 177 m. n. m. ze šedých a modravých písčitých slínů, které 
náleží podle stáří III. pásmu zdejšího křídového útvaru (Semickým 
slínům). Sliny tyto mají v okolním Povltaví a Polabí vlastnost vodu na- 
držovati. Proto i zde řine se s nejvyšší části tohoto písčitého slinu 
hojnost vody. Dále odtud ku Vepřku aneb za Mlčechvosty ku Škare- 
chovu uloženo jest na pásmu oněch mokrých slínů pásmo IV., 30 m. 
mocné, v němž se střídají šedé písčité sliny s pevnými lavicemi kře- 
miých vápenců (Dřínovské koule). U strážného domku č. 43. je 
však pásmo IV. splaveno a pásmo III. pokryto je v místech kde 
prameny vyvěrají 1*5 m. mocnou stolici pevného slepence (jejž zde 
„skamenělým štěrkem" aneb „slitinou" nazývají) anad pevnou stolicí 
slepence strmí 10 m. mocná stěna žluté cihlářské hlíny, která zde 
Vltavskou stráň pobřežní ukončuje. Slepenec i hlína náleží diluvial- 
nímu útvaru. Stopujeme-li stolici slepence dále na západ od strážného 
domku až do příčné rokle, shledáme, že přechází v obyčejný dilu- 
vialní štěrk sypký, pod nímž slin pásma III. je též mokrý, ale pra- 
meny z něho nevytékají. Také na východ od strážného domku směrem 
k Mlčechvostům dosti daleko stolice slepencová se udržuje. 

Slepenec skládá se z valounů týchž nerostů jako okolní dilu- 
viální štěrk, zvláště z křemene, buližníku a břidlice. V nejspodněšjí 
části, kde přiléhá slepenec na písčitý slin, vyskytují se ve stolici 
slepencové kusy téhož písčitého slinu velikosti pěstě až hlavy. Tak 
jako v sypkém štěrku diluviálním střídá se často poloha štěrku 
s pískem, tak i zde přechází v některých polohách slepenec v pís- 



168 Čeněk Zahálka 

kovec, jehož oblá zrnka z těch samých nerostů se skládají jako sle- 
penec. Tmelem slepence (i pískovce) je bělavý vápenec, jenž obaluje 
valouny neb zrnka a vyplňuje dokonale bývalé dutiny sypkého štěrku. 
Slepenec je velmi pevný a tvrdý, vystupuje ostře ze stráně, 5 m. 
vysoko nad kolejnicemi dráhy, takže i cestujícímu po dráze je 
nápadný. 

Bezprostředně pod stolicí slepencovou vytéká jak již podotknuto 
hojnost čisté vody. *) Že jest tato voda velmi vápenitá, o tom svědčí 
krásné vápenné tufy, jež se tu tvoří na stěnách slinu pod lavicí sle- 
pencovou a které se vyrovnají mnohým cizozemským tufům vápenným 
ve sbírkách mineralogických chovaným. Naproti strážnému domku 
Č. 43. porostlá je totiž stěna písčitého slinu záslonami bujného zele- 
ného mechu pod nímž všude hojně vody teče. Vytrhneme-li část 
mechu ze stěny, shledáme, že jest nejspodnější část jeho kořínků pro- 
niknuta úplně vápencem a pod odtrženým mechem najdeme stěnu 
z krásného vápenného tufu složenou jenž má tentýž tvar jako vnější 
mech. V tom poměru v jakém mech následkem infiltrace vápence 
od spodu ve vápenný tuf se proměňuje, v tom poměru přirůstá mech 
na povrchu. 

Voda vápnitá, která zde vápenný tuf způsobuje, protékala druhdy 
diluviálním štěrkem, srážela svůj vápenec i v tomto štěrku, čímž 
obalily se zrnka i valouny štěrku a vyplnily se dutinky jejich vá 
pencem a tak proměnil se diluviální štěrk ve slepenec. 

Slepenec Mlčechvostský činí na prvý pohled dojem slepence 
kamenouhelného jako blízký slepenec kamenouhelný v Kralupech ; 
při bližším ohledání jsou však rozdíly velké. Slepenec Mlčechvostský 
má tmel vápenitý, kdežto kamenouhelný slepenec od Kralup má tmel 
živcový, jenž větráním v kaolin se valně proměnil. Slepenec Mlče- 
chvostský má v sobě písčitý slin (opuku), kdežto kamenouhelný sle- 
penec od Kralup nikdy písčitý slin chovati nemůže, jelikož jest 
mnohem starší než-li písčitý slin útvaru křídového. 

Zajímavo je, že velká tabule tohoto slepence v několik kusů 
rozpadlá vyskytuje se až na pravém břehu Labe při samé hladině 
jeho mezi Stětím a Brozánky (u Roudnice) pod příkrou strání Ko- 
chovské vinice asi 100 m. na západ od pobřežní stěny zvané 
„Ulička". Místo toto jest právě ve vrcholu velkého obratu, jejž tvoří 
Labe otáčejíc se náhle ze směru severního od Štětí na jih k Roud- 
nici. Slepenec tento shoduje se s oným od Mlčechvost nejen podle 



') Vodě této připisuje lid okolní moc léčivou (proti nemocem očním). 



O slepenci Mlcechvostském. 1(59 

valounů křemenných, buližníkových a břidličnatých (krom toho obsa- 
hoval jeden valoun tmavošedého vápence silurského) nýbrž i podle 
velkých kusů písčitého slinu a vápenného tmele. Také měl slepenec 
ten místy jemnější složení nerostů a přecházel v týž hrubozrnný 
pískovec s vápnitým tmelem jako u Mlčechvost. Slepenec ten nemohl 
se zde na místě utvořiti ; o tom svědčí jeho tvar, poloha, nepřítom- 
nost vrstvy štěrku a vody vápnité. Poněvadž leží po pravém břehu 
Labe, u samé hladiny vodní a právě v místech, kde se náhle obrací 
Labe od směru severního ve směr jižní, to svědčí, že zde uvázl, když 
ploval po ledové kře. U Mlčechvost vyčnívala druhdy stolice slepen- 
cová nad slinitou stěnou pobřežní, kterouž Vltava zde více než jinde 
podemílala, poněvadž právě v tomto místě u Mlčechvost nárazem 
o příkrou pobřežní stěnu mění Vltava svůj severní směr na východ 
ku Mělníku. Jest tedy velmi pravděpodobno, že s podemleté pobřežní 
stěny u Mlčechvost sřícená deska slepence na led Vltavský odplavati 
mohla do Labe a uváznouti opět v náhlém ohybu Labe na řečeném 
místě mezi Štětím a Brozánky, neboť jinde takovou vrstvu slepence 
nenalézáme. 

Slepenec Mlčechvostský ukazuje pěkný příklad, jak se ze sypkého 
(volného) štěrku a písku tvořiti může slepenec a pískovec. 



13. 

O bludivých valounech a o gagatu 

ve smolném uhlí od Proboštova v Českém Středohoří. 

Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici. 

(S tabulkou III.) 
(Předloženo dne 18. března 1892.) 

Vyskytování se bludivých valounů v kamenném uhlí je známo 
na několika místech v Čechách i v cizině, nikoliv ale vyskytování se 
jejich v hnědém uhlí, až na poznámku A. E. Reussa ve spisu „Die 
Umgebungen vou Teplitz und Bilin, Prag. 1840. S. 110 : „Einmal 
fand ich mitten in der festen Pechkohle (u Proboštova) ein erbsen- 
grosses, plattes, fast durchsichtiges Quarzgeschiebe". Shledal jsem, 
že nález Ruessův není ojedinělý, nýbrž že se ve smolném uhlí u Pro- 
boštova nalézají, ač velmi zřídka, větší neb menší valouny pískov- 
cové a křemenné, obalené jemnou blánkou vápence. Horníkům, kteří 
se zabývali po delší dobu dobýváním, vyvážením a skládáním onoho 
uhlí, jakož i bývalému řediteli uhelen v Zalezlé panu Castellimu, 
bylo vyskytování se valounů uprostřed uhelných flecí známo. Při- 
cházím téměř každého roku na svých geologických cestách po Českém 
Středohoří do Proboštova a pátrám při té příležitosti též po valounech 
ve smolném uhlí. Nalezl jsem až posud tři valouny. Vyňal jsem je 
sám z prostředka uhelných kusů, když ze štoly vyváženy byly, tak 
že jsem mohl zároveň ohledati blíže místo ve štole i fleci, v níž uhlí 
s valounem vězelo. Ze tří valounů, které později popíši, pochází 
jeden z I. flece ze štoly Požehnání Boží, dva ze III. flece ze štoly 
Františkovy v Zalezlé. Podle výroku zdejších horníků a p. řed. Castel- 
liho, vyskytují se i v ostatních flecích. V místech, kde tyto valouny 
ve fleci vězely, nebylo žádných rozsedlin, přesmyků, aneb jiných ne- 
pravidelností. Na konci popíši gagat (jet, jayet) z téhož smolného 
uhlí, jenž posud v Čechách nalezen nebyl. 



čeněk Zahálka: O bludivých valounech a o gagatu. 171 



I. Geologické poměry naleziště. 

V severovýchodním dílu Českého Středohoří, který po pravém 
břehu Labe až ku České Lípě se rozkládá, ukryto jest mezi přečet- 
nými čedičovými a znělcovými vrchy romantické údolí Homolské, nad 
jehož počátkem nedaleko vypíná se úhledná víska Proboštov. Proboštov 
jest téměř uprostřed mezi nejvyšším vrcholem tohoto oddílu Českého 
Středohoří — Sedlem (725 m. n. m.) — a Ústím n. L. Uprostřed 
obce počíná rokle, která čím dále k severu tím hlouběji se zarývá 
mezi vrchy, přecházejíc v údolí Homolské, na jehož dně místy jen 
potok s úzskou silnicí vtěsnati se mohou. Z olesněuých strání a vrchů, 
jež malebné to údolí lemují, vyniká hned pod Proboštovem proslulý 
znělcový vrch Holý Kluk (379 m. n. m.), za ním Komáří Kopec 
(449 m. n. m.) s jeho nesčíslnými krystally amfibolu v čediči peperi- 
novém, dále pak k severu uzavírá obzor protáhlý hřbet mohutného 
Vrášeně (587 m. n. m.). Západní stráně údolní vroubeny jsou celou 
řadou čedičových a znělcových kup nad Zalezlou, Březím a Vlčiněvsí, 
nad nimiž pak vévodí Polabské vrchy čedičové Velký (585 m. n. m.) 
a Malý (542 m. n. m.) Ostrý. Ve Vítově počíná se Homolské údolí 
šířiti, až se ve Velkém Březně naproti znělcovému Kozákovu (379 m. 
n. m.) rozevře v překrásné údolí Labské. 

Geologické poměry zdejší krajiny seznáme nejlépe, přicházíme-li 
ku Proboštovu od Labských strání u Litoměřic. Na Polabských 
stráních, zvláště na Křemíně aneb pod Radobýlem nálezném odkryté 
vrstvy útvaru křídového od Bělohorského pásma k Malnickému, Teplic- 
kému a Březenskému pásmu, a poslední dvě dají se stopovati též od 
Zitenic až ku Pohořanům, kde se též vápnitého slinu pásma Teplic- 
kého ku stavbě používá. Rovněž tak ukončují se vrstvy útvaru 
křídového po celém jižním okraji Českého Středohoří nad Litoměři- 
cemi, totiž od Kamýku ku Skalici a též od Pohořan přes Ploškovice 
ku Třebušínu pod Kalichem, kteréžto poslední místo jen 4 km. od 
Proboštova je vzdáleno. 

Již na cestě ze Zitenic do Pohořan povalují se všude balvany 
křemitého pískovce velmi pevného po nejvyšších vrstvách křídového 
útvaru, (právě tak jako od Třebenic k Třiblicům a odtud až pod 
Kožov u Loun l ) a teprve při západním úpatí čedičového Zlatníku 
nad Pohořany nalezneme tento křemitý pískovec v rozsáhlém lomu 



') Zahálka : O horninách pyrop sprovázejících. Zprávy Král. Čes. Spol. 
Nauk. 1883. 



172 Č eněk Zahálka 

v nepohnutých vrstvách odkrytý. Vrstvy odkrytého pískovce tohoto 
mají zde mocnost asi 15 m, jsou vodorovný, barvy bílé, šedobílé aneb 
žlutavé, místy se žlutohnědými pásky, zřídka krevelem červeně zbar- 
vené. Takové vrstvy pískovce slouží co kámen stavební. Některé 
vrstvy pískovce mají však též jílovitý tmel a takové nejsou pevné 
a snadno se rozpadávají. Rozpadáváním se měkčích vrstev pískov- 
cových osamocují se pevné lavice křemitého pískovce v podobě 
menších neb větších balvanů. Ze i zde nechybí v pískovcových těchto 
vrstvách železitého slepence jako vTřiblicku, o tom svědčí četné úlomky 
jejich v oboru těchto pískovců u Pohořan. Popsaný pískovec nená- 
leží již křídovému útvaru, nýbrž zdejšímu sladkovodnímu útvaru třeti- 
hornímu, jak o tom svědčí zbytky rostlinné, jež z téhož pískovce 
nedaleko odtud popsal Engelhardt 1 ). Naleziště to sluje „Pfarbusch" 
u Žitenic. Dubový lesík, jenž se tu druhdy rozkládal, byl vymítěn 
a v pole proměněn. Při dobývání pařezů nalezeno mnoho otisků 
rostlinných. Nyní tu lze jen chudé zbytky z pískovce vytlouci, mezi 
nimiž zvláště druh Quercus furcinervis Rossm. je četnější. Engel- 
hardt shledal, že flora tohoto nejhlubšího pásma českého hnědouhel- 
ného útvaru, jež byla z polovice tropická, z polovice subtropická, má 
stáří Aquitanského stupně spodního Miocánu. 

Tento pískovec stopovati lze naci křídovým útvarem po celém 
jižním okraji zdejšího Středohoří od Kamýku u Litoměřic přes Ska- 
lici a Pohořany po celém úpati Sedla až do Konojed u Radoušova 
(Kravař), a kde není pokryt vrstvami mladšími, tam zaujímá i větší 
plochy na povrchu, jako od Pohořan po obou stranách silnice přes 
Chudoslavice až ku samému Proboštovu. V ostatním Středohoří 
zdejším jsou vrstvy pískovce tohoto přístupny jen v hluboce zarytých 
údolích, jmenovitě v údolí Labe a v údolí Homolském u Vítova. 

Nejhlubší sladkovodní pískovec pokryt je starším čedičem v po- 
době proudů, z čehož následuje, že teprve po usazení se pískovců 
těchto nastala sopečná Činnost Čedičová v Čechách. Z Čediče do to- 
hoto období spadajícího skládají se veškeré vynikající kopce čedi- 
čové po obou stranách Homolského údolí, jak byly již uvedeny 
v předu. 

Teprve na starší čediče přikládají se čedičové tufy, vy vřelé to 
bahno sopečné, které čas od času na povrchu zemském se rozlévalo 
a zvláště za pomocí vody do údolí splakováno bylo a v pravidelných 



x ) Tertiárpflanzen aus dem Leitmeritzer Mittelgebirge. Nova acta d. k. 
Leop.-Carol. Deutsch. Akademie d. Naturforscher. Bd. 38. Nro. 4. S. 396. 



O bludných valounech a o gagatu. 173 

vrstvách se pak ukládati mohlo. Stráně Homolského údolí skládají 
se ponejvíce z vrstevnatých tufů čedičových. Jsou měkké na povrchu, 
hlouběji tvrdší. Některé jsou velmi jemnozrnné, jiné mají zřetelné 
krystally. Skládají se z hmoty jílovité, v níž vězí četné krystally 
augitu, méně amfibolu, olivinu a biotitu. V Hynkově důlu a ve 
Františkově štole má čodičový tuf dosti zrnek vápence bělavého, 
takže v kyselině hojně šumí. Čedičové tufy v důlu Požehnání Boží 
mají též žilky bělavého vápence velmi teninké a zřídka kde šupinku 
hnědé slídy. Někde, jako ku př. v Jánském důlu, jsou tufy velmi 
jílovité, v nichž krom zrnek vápence málo jiných nerostů se nalézá. 
Takové tufy se rozpadávají na povrchu brzy v mazlavý jíl. Nad Ba- 
streicherovým mlýnem, po pravé stráni údolní jsou čedičové tufy velmi 
pestře zbarvené. Místy jsou hnědé, místy rudé neb jako rumělku 
Červené. V těch makroskopické nerosty nevynikají a v kyselině ne- 
šumí. Jsou pevné, ale na povrchu se snadno rozpadávají. Nejvíce 
převládají tufy barvy tmavozelené aneb tmavohnědé. 

Vedle Čedičových tufů skládají též stráně Homolského údolí čedi- 
čové slepence. Jsou též původu vyvřelého jako tufy a i při jejich 
usazování v pravidelných vrstvách voda napomáhala. Zvláště jest 
hojný hnědý čedičový slepenec na jižním svahu Holého Kluku, obsa- 
hující tu a tam krystally angitu a amfibolu. Slepenec tento je dále 
od povrchu velmi pevný, na povrchu však se brzy rozpadne. Také 
na Medvědím kopci u Byňova jsou výchozy šedého čedičového slepence. 

Vedle čedičových tufů a čedičových slepenců nejrozšířenější 
jsou v údolí Homolském jíly a lupky podobné oněm, jež se vysky- 
tují v hnědouhelném útvaru na úpatí Krušných hor aneb v kameno- 
uhelném útvaru. Jsou to usazeniny z vod. Na Holém Kluku stří- 
dají se vrstvy čedičového slepence s vrstvami hnědých lupků. Lupky 
ty jsou pevné, ale křehké a obsahují uhelné kousky. Na Medvědím 
kopci u Byňova střídají se vrstvy šedého, místy bílého, tence deskovi- 
tého jílu s čedičovým slepencem. Na dně údolí pod Jánským důlem 
vyskytují se žlutavé jíly slinité s ledvinkami šedého a hnědého slinu 
vápnitého. Mnohá skamenělá dřeva ze slemena uhelných fiecí aneb ve 
vrstvách turových uložená, skládají se ze slinitého jílu. Některé roz- 
sedliny, podle nichž zdejší vrstvy jsou přehozeny, bývají vyplněny 
jílem. 

Ve vrstvách čedičových tufů a slepenců, jílů a lupků, skládající 
stráně údolí Homolského, uloženy jsou flece hnědého uhlí. Na něko- 
lika místech výchozy jejich se spatřují. Nejvíce jest uloženo v čedi- 
čových tufech. Hnědé uhlí toto náleží k nejlepším druhům, totiž ku 



174 Čeněk Zahálka 

smolnému uhlí. Vyznačuje se černou barvou, pěkným leskem, jako 
uhlí kamenné, černým vrypem, lasturovým lomem. V uhlí vyskytují 
se zřídka žilky velmi jemné šedého vápence, jež v kyselině silně 
šumí, místy potaženy jsou plochy uhelných kusů žlutým neb pestře 
naběhlým pyritem. Zřídka kdy objeví se ve smolném uhlí partie 
podobná obyčejnému hnědému uhlí s dřevnatým slohem. Uhlí smolné 
jest pevnější a trvanlivější, nežli obyčejné uhlí hnědé a předčí toto 
velkou výhřevností, takže se i kamennému uhlí vyrovná. Také má 
smolné uhlí vlastnost, že ruce nešpiní jako hnědé uhlí neb kamenné, 
pročež nabylo jména salonní uhlí. Uhlí toto vyváží se nyní výhradně 
do Německa. 

Ve smolném uhlí nalézají se vzácné kusy překrásného gagatu, 
o němž na konci zvláště pojednáme a rovněž jsou v něm vzácný kusy 
nerostu podobného asfaltu, jejž Reuss „Pyroretinem" nazval. Má ve- 
likost ořechu až hlavy, barvu černou jak smůla, om lasturový. 
Snadno se zapaluje. Považuje se za splodinu smolného uhlí, povstalou 
účinvkem vyřelého čediče. 

Ve flecích smolného uhlí zdejšího jsou též bituminosní dřeva, 
v podobě větších neb menších kmenů. Jsou často velmi stlačená 
a mají zachovalou texturu dřeva. Mám kmen v gagat proměněný, 
který měl kořeny. Příčný průřez jeho je trojúhelníkový. Šířka jeho 
obnáší 11 cm. Má dosti zachovalá léta na jednom průřezu a podle 
nich byl asi 100 let stár. Kořeny tohoto kmenu rozšiřovaly se v nej- 
vyšší částí I. flece smolného uhlí v důlu Požehnání Boží a kmen 
sám vystupoval do tufu, jsa kolmo postaven ku fleci. Kmen obalen 
jest posud zbytky čedičového tufu. Někdy vyskytují se též zkame- 
nělá dřeva na koncích okulacená neb přišpičatělá na rozhraní mezi 
flecemi uhelnými a tufy. Jsou to části kmenů, kořenů, větví a p. 
Dvě taková dřeva nalezl jsem ve slemenu III. ku těžení hodné fleci 
ve Vavřinecké štole Jánského důlu v Zalezlé. Když byla flec vybí- 
rána, zůstala ve slemenu vězeti, tvořila samostatný celek a snadno 
se ze slemena vyloupla. Jedno z těchto dřev bylo na spodní části, 
kde přiléhalo ku fleci, obaleno kůrou smolného uhlí. 

Flece smolného uhlí mají rozmanitou mocnost ; od několika mm. 
až skorém do 80 cm. Neudržují všude stejnou mocnost. Tato se 
často mění, brzy je větší, brzy menší. Místy se též flece vyklím, načež 
se buď úplně vytratí aneb opodál opět počínají. Tufy, střídající se 
s těmito flecemi, mají mocnost od několika cm. až i více metrů. Doly 
uhelné, krom bývalých pokusů u Zalezlé a pod Holým Klukem, ne- 
mají šachet, nýbrž uhlí dobývá se ve štolách, poněvadž flece uhelné 



O bludných valounech a o gagatu. 175 

vychází ve stráních na povrch. Uhlí rozšiřuje se od Jebiny u Homol 
přes Holý Kluk pod Proboštovem až po Byňov. Nyní dobývá se ve 
Františkově důlu na pozemcích Proboštovských, v důlu Jánském a Po- 
žehnání Boží na pozemcích Zalezlé, druhdy dobýváno na mnoha jiných 
místech pod Holým Klukem a u Byňova. Flece uhelné jsou na jednom 
a témž místě mezi sebou rovnoběžný, nikoliv ale na různých místech. 
Tak jest směr flecí a vrstev je sprovázejících v Hynkově a Jánském 
důlu SV. Sklon však je v Hynkově důlu 5°— 10° k SZ., v Jánském 
důlu 30° k JV. V důlu Požehnání Boží je směr flecí SV., zapadají 
však dosti příkře ku SZ. Pod Jánským důlem proti Holému Kluku 
zapadá uhlí VSV. Směr flece uhelné na jižním svahu Holého Kluku 
má směr ZSZ a sklon 18° ku SSV. V bývalém panském důlu pod 
Holým Klukem byl sklon 15°— 18° k V. a směr k S. 

V čedičových tufech, v jílech a lupkách vyskytují se otisky listů. 
Nalézají se zejména v tmavozelenavém, velmi jemnozrnném, čedičovém 
tufu v důlu Požehnání Boží pod Zalezlou, v šedém lupenatém jílu na 
Medvědím kopci u Byňova a v lupcích Holého Kluku. Lupky Holého 
Kluku vynikají velikým množstvím rozmanitých druhů, kdežto tufy 
pod Zalezlou, ač dosti otisků chovají, málo poskytují druhů. Engel- 
hardt *) jenž se zabýval podrobně studiemi zdejší flory, praví, že jest 
příbuznost její ku floře Žitenických pískovců dosti značná a celý charakter 
obou málo rozdílný. Také zde jsou zástupcové tropické a subtropické flory, 
a k nim druží se i někteří zástupcové Středomořského obvodu. Engel- 
hardt 8 ) uvádí, že stáří této flory je nepatrně mladší Žitenické flory 
a patří snad postaviti do přechodu z Aquitanského do Mohučského 
stupně, na nejvýše do počátku Mohučského stupně. K druhům 
Engelhardtem uvedeným připojuji ještě tyto druhy z čedičového tufu 
štoly Požehnání Boží: 

Oreodaphne bobemica, Engelh. 

Litsaea dermatophyllon, Ettg. 

Nectandra arcinervea, Ettg. 
Z popsaných tuto přírodních poměrů čedičových tufů a slepenců, 
jílů a lupků, jakož i uhelných flecí plyne, že po vyvření starších 
čedičů neutuchla sopečná činosť až po dobu vyvření znělců, nýbrž že 
se jen co do hmoty se vylévající částečně neb zcela změnila. Vystou- 
pily z vnitra zemského čedičové tufy (neb slepence), jichž bahnitá 
hmota rozlévala se po stráních sopečných vrchů a povodněmi občas 



J ) Tamtéž. S. 353, 367. 
2 ) Tamtéž. S. 413. 



176 čeněk Zahálka 

byla splakováiia do údolí, na jichž dně ukládala se v pravidelných 
vrstvách. Však i čedič někdy Yyvřeoí tufu sprovázel ; nebot čedičové 
tufy a slepence přecházejí tu někdy v pevný olivínový čedič. Na dně 
údolí, mezi Velkým a Malýnf Ostrým na západě, a mezi Vrášení na 
východě, byla tehdáž hluboká a dosti široká kotlina, na jejímž dně 
rozkládaly se tiché vody močálů a bařin v nichž bujely mocné ra- 
šeliny, dadouce základ k budoucím flecíui smolného uhlí. Břehy vod 
kotliny té pokryty byly malebnými lesy, jež zvláště v okolí nynějšího 
Holého Kluku rozmanitostí druhů vynikaly a jež srovnati lze s ny- 
nějšími tropickými a subtropickými lesy. Také uprostřed těchto ra- 
šelin mnohé se vypínaly stromy jichž kmeny nyní kolmo nad uhelnou 
flecí se zvedají, kdežto kořeny jejich ve smolném uhlí zarostlé na- 
cházíme. Mnohé větve a kmeny stromů v rašeliništích neb na po- 
břeží jich rostoucí nalezly hrob svůj v těchto rašelinách. Okulacené 
a přišpičatělé kusy skamenělých dřev ve slemenech flecí vězíci svědčí 
o tom, že plovaly déle po hladině vodní až přívalem čedičových tufů 
uloženy byly mezi flecí uhelnou u vrstvou tufu, z něhož infiltrací 
jemné slinitojílovité látky nabyly. Takovým přívalem čedičových tufů 
několikráte se opakujícím zanikly rašeliny pod příkro vem tufů. Však 
i na úrodných půdách turových ve vodě i na souši rozšířila se bujná 
vegetace rostlinná, jejíž zbytky nyní v tufech nalézáme. Když pak 
usazování se čedičových tufů a slepenců, jílů a lupků opět na nějaký 
čas ustálo, rozšířily se opět ve vodách rašeliny a tak se usazování 
čedičových tufů a vzrůst rašelin mnohokráte opakoval. Však během 
usazování se těchto vrstev i čedič sám vy vřel a po vrstvách těch se 
rozlil jak o tom svědčí čedičový strop, který rozlit jest nad flecí 
smolného uhlí ve štole Požehnání Boží a flec tuto v kontaktu valně 
proměnil. Uhlí jest poblíž čediče rozpukáno v podobě sloupků, nabylo 
kovového lesku, tak že se anthracitu podobá a poněvadž pozbylo valně 
spalných látek, špatně se zapaluje. 

Tvorba bývalých rašeliništ jakož i usazování se zdejších čedičo- 
vých tufů a slepenců, jílů a lupků zakončily se vyvřením mocných 
proudů znělcových, nebot tyto jmenované vrstvy pokrývají. Zvláště 
je znamenité uložení znělce Holého Kluku na jižním svahu jeho. 
Šedobílý znělec tento jejž řadí Bořický J ) mezi své znělce sanidinové, 
skládá se hlavně se sanidinu, pak z amfibolu, augitu, nefelinu, leucitu, 
magnetovce, apatitu a titanitu. Znělec tento rozlil se po vyvření 
svém bezprostředně na rašelinu, neboť pokrývá flec smolného uhlí 



*) Petrografická studia znělcového horstva v Čechách. S. 46. 



O bludných valounech a o gagatu. 177 

v podobě stropu a rozdělen je ve sloupy, které téměř kolmo na fleci 
strmí. Plocha styku je rovná jak u flece uhelné tak u znělce a za- 
padá při 18° k SSV. Znělec nejeví sice na pohled ve styku s uhlím 
žádnou změnu, Bořický *) však, jenž studoval mikroskopické lístky 
úlomků znělcových z místa, kde se znělec uhlí dotýkal, shledal, že 
mají více trojklonného živce. Očividnější jest však změna, jíž nabylo 
smolné uhlí ve styku s čedičem. Jest černé s kovovým leskem a po- 
dobá se anthracitu. Jest mnohonásobně rozpukáno a sloupkovitě roz- 
štípáno. Na puklinách má obzvláště lesk jak ocel neb je pestře 
naběhlé. Místy proměněno jest v silně lesklý porosní koaks. Hoří 
velmi nesnadno. Vystoupením znělce Holého Kluku dán byl podnět 
k utvoření se údolí Homolského pod Proboštovem a vystoupením tím 
také byly odděleny uhelné flece Holého Kluku od sousedních flecí 
pod Proboštovem a Zalezlou. Pravá strana údolí Homolského jest od 
Holého Kluku až do Velkého Března prostoupena množstvím znělco- 
vých proudů, zvláště větší místo zaujímá znělec proti obci Vitovu. 
Poslední činnost sopečná nastala v Českém Středohoří jak známo 
po vyvření znělců, kdy vystoupily čediče trachytové a tachylytové. 
Tehdejší sopečná síla nebyla již tak značná jako za dob znělců, aby 
nakupiti mohla vyšších kuželů, nýbrž činost její omezila se toliko na 
utvoření četných rozsedlin jichž převládající směr byl od J. k S. 
a tyto vyplněny byly žilami čedičů, hlavně trachytových. Nejmladší 
tyto čediče prostupují mnohonásobně nejen starší čediče a znělce 
v okolí našem, nýbrž i ložiska smolného uhlí. Znám jest odtud čedič 
trachytový s krásnými drůzami Chabasitu z Ěepčic, trachytový čedič 
od Guntherova mlýna u Zelezlé, od Bastreicherova mlýna u Byůova, 
ze Šibenice a Velichova u Velkého Března. U velkém množství pro- 
stupují však žíly tohoto nejmladšího čediče ložiska smolného uhlí. 
Ony způsobily přehození vrstev, tak že pokračování jedné a téže flece 
na druhé straně čedičové žíly vrženo jest až o několik metrů výše. 
Čedičové žíly jsou buď svislé aneb příkře skloněné, majíce sklon 
65° až 90°. Směr jejich jest S., SSV., SV.a V. Dle jejich směru řídí 
se též směr údolí Homolského od Holého kluku k Velkému Březnu. 
U některých žil bylo shledáno, že se ohýbají někdy až pod pravým 
úhlem; podle toho se pak také směr jejich mění. Žíly čedičové 
způsobily však také jiné nepravidelnosti flecím uhelným. Pod Janským 
důlem u Holého Kluku byla vyzdvižena flec uhelná ze svého směru 
v podobě klobouku do výše, utvořila vypuklý oblouk, spadá opět dolů, 



») Tamtéž. S. 47. 

Tř. mathematicko-přírodoYědecká. 1892. 12 



178 Čeněk Zahálka 

narovná se a pokračuje v původním směru a sklonu dále. Jinde, jako 
v Janském důlu, byla jedna flec přehozena a úplně v kusy oddělené 
rozdrcena. Zřídka kde prostupuje žíla čedičová uhelnou flec a jí zpro- 
vázející tufy, aniž by byla vrstvy sousední pošinula, jako to jest 
u spodní flece Janského důlu, kde se při dolováni flec uhelná, 80 
cm mocná, směru SV. a sklonu 30° k JV. náhle ukončila při svislé 
čedičové žíle směru SSV., však za prokopanou žílou čedičovou 65 cm 
mocnou pokračovala flec uhelná pravidelně v mocnosti své, ve směru 
i sklonu. 

Stěny jmenovaných čedičových žil jsou ve styku s vrstvami 
tufů, slepenců, jílů, lupků a uhlí rovné, mají však rýhované, hladké 
a lesklé třecí plochy. Také zde je smolné uhlí při těchto plochách 
styčných podobno anthracitu. Bývá rozdrobeno, někde rozštípáno aneb 
ve sloupky rozděleno ; má lesk kovový aneb je pestře naběhlé, místy 
pozbylo spalných látek. Někde je uhlí porosní a má tvar koaksu. 
Také čedičové tufy a jíly jsou ve styku s čedičem změněny. Obyčejně 
jsou pestře naběhlé a rozdrobené i poskytují v místech takových 
špatné stěny a slemena štol. Čediče těchto žil jsou obyčejně tmavé, 
někdy zelenavé neb šedé, často porosní. Zvláště zajímavý jsou někdy 
okraje čedičových žil. Z takového okraje (konce) čedičové žíly v důlu 
Požehnání Boží vnikají do tufu a uhlí několik cm tlusté výběžky na 
konci zašpičatělé, všelijak stočené a skomolené s povrchem bradavič- 
natým aneb hrozno vitým. Takový výběžek vyňatý z flece smolného 
uhlí je práškem uhelným celý posypán, černě zbarven, uvnitř však 
má barvu žíly čedičové, k níž přináleží a jest porovitý. Někdy se 
však ukončují okraje flecí v podobě velkých výběžků, které čím dál 
tím více se sužují a mají příčný řez velmi nepravidelný, nědy i troj- 
úhelníkový a ovální. Mnohé výběžky tyto vnikají do prostřed flecí 
uhelných, čímž je rozdvojují. Nejednou vyskytl se konec výběžku žíly 
ve štole v podobě kupy, jež nedosahovala stropu štoly. 

Vystoupení čedičů, čedičových tufů a znělců, které se buď při 
velké mocnosti a tíži po někdejších rašelinách rozlily aneb uložené již 
ve vrstvách flece uhelné od spodu vyzdvihly, stlačily a mnohonásobně 
prostoupily, nemohlo zůstati bez účinků na zdejší flece hnědého uhlí. 
Jednak svým tlakem, jednak vlastní svou teplotou změnily hnědé uhlí 
na uhlí smolné a způsobily ony změny na plochách styčných s čedičem 
a znělcem. 



O bludných valounech a o gagatu. 179 



II. Popis bludivýck valounů. 

1. Valoun z kremitého pískovce. 
(T. III. Obr. 1.) 

Má tvar zakulacený, sploštělý. Hran nemá, nýbrž je na všech 
ohybech oblý, povrch má hladký. Zřídka kde objevuje se na povrchu 
malý mělký důlek. Jen na hořejní části má delší rýhu, která se na 
dvou místech rozdvojuje. Rozměry jeho jsou : délka 5 cm, šířka 3-65 
cm, výška 21 cm. Váží 55 gramů. Valoun tento vězel uprostřed III. 
k těžení hodné fleci smolného uhlí ve Františkově štole v Zalezlé. 
Když v uhlí vězel obalen byl velmi teninkou blánkou vápence, která 
byla od hmoty uhelné špinavá, začernalá, po očištění špinavě šedá, 
v lomu však i na vrypu bílá a v kyselině solné mocně šuměla. Po 
vyjmutí valounku z uhlí opadala a jen v podélné rýze hořejní spolu 
s uhlím po delší čas se udržela. Tato blanka vápnitá shoduje se 
úplně ze žilkami vápence, jež se vyskytují ve zdejším uhlí smolném 
a o nichž jsme se byli při popisu smolného uhlí zmínili. Barva va- 
lounu je na povrchu špinavě hnědá, v čerstvém lomu bělavá. Hmota 
valounů jeví se co velmi jemnozrnná směs dosti čistých zrnek kře- 
mene, mezi nimiž vystupují ojediněle i zrnka větší 3 až 8 mm 
v průměru. Plochy lomu jeví na povrchu živý skelný lesk. Zrnka 
křemenná spojena jsou křemičitým tmelem, složeným z velmi jem- 
ných dílců barvy světlejší. Kyselina nemá žádného vlivu na hmotu 
valounu. Pískovec jest velmi tvrdý a pevný. 

2. Valoun křemenný. 
(T. III. Obr. 2.) 

Má tvar poněkud hranolovitý a na všech stranách skorém čtver- 
hranného obrysu. Nemá však nikde hran, nýbrž jedna plocha pře- 
chází ve druhou zakulacenými ohyby. Některé stěny mají mělké, 
oblé prohlubně neb malé vypukliny. Jeho rozměry jsou : délka 3*3 cm, 
šířka 2*9 cm, výška 2-2 cm. Váží 29*5 gramu. Valoun tento vyňal 
jsem z uhlí smolného, pocházejícího z téže flece a štoly, co předešlý. 
Pokud vězel valoun tento v uhlí, obalen byl velmi jemnou blánou 
vápencovou téže vlastnosti co u předešlého valounu. Po vyjmutí z uhlí 
opadala blána z vypuklin, zachovala se však v dutých záhybech po- 
vrchových místy i s kůrou uhelnou. Barva valounu je na povrchu 
špinavě šedá až šedožlutá, v čerstvém lomu jest šedožlutý. Hmotu 
valounu tvoří lesklý, celistvý křemen šedožlutý a neprůhledný. 

12* 



180 Cen ěk Zahálka 

3. Valounek křemenný. 
(T. m. Obr. 3. 

Podobá se čtyřstěnu, na místě hran má však plochy oblé. Na 
všech stěnách jsou mělké důlky a jemné vláskovité puklinky. Povrch 
jest hladký. Délka 3*3 cm, šířka 1*3 cm, výška 1/4 cm. Váha 
33 gramu. Valounek tento vyňal jsem ze smolného uhlí, které po- 
cházelo z I. flece štoly Požehnání Boží v Zalezlé. Když valounek 
v uhlí vězel, obalen byl lesklou, přetenkou šedohnědou blánkou vá- 
pence, která v kyselině mocně šuměla. Po vyloupnutí z uhlí opadala 
blánka z největší části, na některých místech stěn však posud pevně 
lpí. Barva valounku je v místech, kde opadla blánka, špinavě bílá; 
očistí-li se však povrch, jest čistě bílá. Hmota valounku sestává 
z bílého celistvého křemene. 

Sem sluší připojiti, jak již v předu poznamenáno, že A. E. Beuss 
nalezl jednou ve smolném uhlí zdejším sploštělý, jako hrách velký, 
téměř průhledný valounek čistého křemene. 



Na základě geologických poměrů Homolského údolí a z toho 
vyplívajících přírodních poměrů zdejších za doby neogenové, myslím, 
že jest nejpravděpodobnější souditi, že naše bludivé valouny přine- 
seny byly v kořenech stromů, jichž pozůstatky ve flecích roztroušené 
nalézáme. Tyto od břehů tehdejších vod proudem nad rozsáhlé rašeli- 
niště zaneseny byly. Před tím však déle se valouny ve vodě pohy- 
bovaly, snad v toku, který do zdejších vod se ústil, neboť jsou všecky 
okulaceny. Zdali kámen, z něhož valouny jsou složeny, pochází 
z pásma pískovců hnědouhelných, jak jsme je na pokraji Českého 
Středohoří u Litoměřic a odtud až ku Proboštovu sledovali, o tom 
rozhodnou ještě další nálezy valounů ve smolném uhlí Proboštovském, 
po nichž dále pátrati budeme. 

III. O gagatu ve smolném uhlí Proboštovském. 

Gagat (Jet, Jayet) jest hutnější a pevnější odrůda smolného 
uhlí třetihorního, která již Pliniem pod jménem Gagates uváděna 
byla ; dá se brousiti a leštiti, při čem se vyznamenává krásnou černou 
barvou a leskem. V Anglii u Whitby hotoví se z tohoto uhlí pod 
jménem Jet (Jayet) ozdobné zboží smuteční. 

V Čechách není vyskytování se gagatu známo. Ve smolném 
uhlí od Proboštova nalezl jsem několik kusů gagatu v důlu Požehnání 
Boží. Celkem se vyskytuje vzácně. Tři kusy gagatu as po 1 j 2 dm 3 



O bludných valounech a o gagatu. 181 

byly zlomky z kusů větších, jeden velký kus viděl jsem ve sbírkách 
pana ředitele Castelliho a jeden v podobě kmenu se zachovalými 
léty získal jsem z I. flece smolného uhlí ve zmíněném již důlu. Po- 
slední popsal jsem již dříve. Také u předešlých kusů jest znáti 
více méně léta, z čehož soudím, že snad se gagat náš neutvořil 
z rašeliny jako ostatní smolné uhlí, v němž se nalézá, nýbrž z kmenů 
stromů. Další nálezy nás v tom ještě poučí. 

U porovnání se smolným uhlím je gagat náš černější, lesklejší, 
velkolasturového lomu, neláme se v menší díly, nýbrž v celistvějších 
kusech, je hutnější, pevnější. Nepodléhá tak změnám povětrnosti jako 
uhlí smolné a ve sbírkách, kde smolné uhlí poněkud přece rozpra- 
skalo, zůstává gagat stále pevným. Dá se snadno brousiti na pískovci 
neb písčitém slinu a na skle vyleštiti, načež nabude krásného zrcadlo- 
vého lesku, jaký mívají jpřirozeně též jeho lasturové plochy lomné. 
Zřídka kdy chová gagat velmi teninké žilky vápence, jako smolné uhlí. 
V ohni chová se tak, jako smolné uhlí. 



Vysvětlení obrazců na tabulce III. 

Obr. 1. Valoun z křemitého pískovce z III. flece smolného uhlí 
ve Františkově štole v Zalezlé. 

a) Perspektivní obraz z pravé strany s hůry. 

b) Půdorys a nárys. 

Obr. 2. Valoun křemenný z téže flece a štoly co 1. 

a) Perspektivní obraz z předu. 

b) Půdorys a nárys. 

Obr. 3. Valounek křemenný z I. flece smolného uhlí ve štole 
Požehnání Boží v Zalezlé. 

a) Perspektivní obraz z předu. 

b) Půdorys a nárys. 

Všecky obrazy kresleny v přirozené velikosti. 



14. 

Remarques sur 1'emploi de la fonction p(u) dans la 
théorie des fonctions elliptiques. 

(Extrait ďune lettre adressée a M. Lech). 

Par 

M. F. Gomes Teixeira 

DIrecteur de 1'Ecole Polytechnique de Porto. 

.... Je considěre prernierěment la fonction snu et je remarque que 
cette fonction a, dans le parallélogramme des périodes 4K et 2iK\ 
les póles iK f et 2K-\-iK', et que les résidus correspondants sont 

égauxá-r-et r-, k étant le module de snu. En lui appliquant 

le théorěme de décomposition de M. Herinite, en prenant pour ele- 
ment simple la fonction g(«) qui résulte de 1'intégration de — p(u)du*) 
on trouve donc 

snu — y [t(u — m) — %{u — 2Z — ťlP)] -f l , 

et par conséquent, 

Mais le développement de p(u) donne 



l ) M. Teixeira suppose que la fonction g>(u) était introduite par la série 
double 

P(u)- 1 + 2^' |"^— , - 1] , u> = 2»«. i + 2™°>3, (m,» = 0,±'l,± 2, . . . 0- 

M. L. 



M. E. Gomes Teixeira: Remarques sur la théorie des fonctions elliptiques. 183 

Nous avons donc 

d 2 snu _ 2 fv~^ 



=í[ 



ou 



du* ~ k [_Á-l{u — 4nK — (2m + \)iK'} 

~~2j {u — 2(2n -f 1)Z — (2^+1) 
V- 2(-l) 



•'Z 3 }J' 



dw 3 "" Zj k[u — 2s# — (2m + l)iK f Y ' 

oú la somme 2? se refert á toutes les valeurs entiěres de s et m. 
Du développement qiťon vient ďobtenir de la dérivée du 
second ordre de snu on tire le dé veloppement de snu au moyen de 
deux intégrations entre les limites O et u. En posant 

2sK-\-(2m + íjíK' — w, * } = 0, ± 1, ± 2, 

on trouve de cette mainěre le développement connu 

+ ±2;(-iW- '- + 1 + 4). 

' k \u — to w ' w'1 



snu = m 



On trouvera de la méme maniěre les développements de cnu 
et dnu. 

En passant maintenant á un autre sujet, encore reletif á la 
théorie des fonctions elliptiques, je vais vous présenter une maniěre 
simple de démontrer 1'égalité 

dsnu , 

— = — — cnu dnu . 
dn 

Comme la fonction sn 2 u admette, dans un parallélogramme des 
périodes 2K et 2iK\ un seul pole %K f qui est double, et le coeffi- 

cient du terme infini est p- , nous aurons, en appliquant le théorěme 

de M. Hermite, 

sn 2 u zzz t^ p(u — iK?) -f- b , 

et par conséquent 

dsnu 1 ,. .„,. 
mu -ďu- = W^- tK) - 



184 M. E. Gooaes Teixeira: Remarques sur la théorie des fonctions elliptiques. 

Considérons maintenant la fonction 

f(u) — snu cnu dnu . 

Les périodes de cette fonction sont 2K et 2iK\ et par con- 
séquent elle admette dans un parallélogramme des périodes un seul 
póle iK et ce póle est triple. Nous avons donc 

/« - ^éiw + T uéw + (í^ +*+*<— **) + ■ ■ 

On a premiěrement en vertu ďun théorěme bien connu relatif 
aux fonctions doublement périodiques, A x z= 0. Ensuite, 1'égalité 

sn(u — iK') cn(u — iK) dn(u — iK') — 
— sn(iK — u) cn(iK — u) dn(iK — ■ u) 

fait voir que le développement de f(u) ne doit pas contenir puissances 
du dégré pair de u — iK', et que par conséquent A 2 =z 0. Nous 
avons donc 

A 3 = lim (w — iK') % snu cnu dnu zz-j-.-rr.— zz — -^ . 

J'applique maintenant le théorěme de M. Herinite á la fonction 
f(u) et je trou ve 

snu cnu dnu zz: -^-^ p'(u — iK) -\- l , 

et en determinant la constante l par la condition ďétre nul le pre- 
miér membre de cette égalité quand w =: 0, 

snu cnu dnu zz -^rr t $>'(u — iK') . 

De cette égalité et de l'une des antérieures on tire 

dsnu , 

— = — — cnu dnu . 
du 



15. 
Zur Theorie der hoheren Integrále. 

Von Franz Rogel in Brunn. 
(Vorgelegt den 18. Marz 1892.) 

1. 

Durch wiederholte Anwendung der „teilweisen Integration" auf 
das Integrál 

jf(x)dx 
entstehen die nachfolgenden Ansátze, wobei abkiirzungsweise 

n 

f f. . . . f{x)dx n = f 

n 

und 

/ Xmf(x)dx — I X m 

gesetzt wurde. 
Es ist 

2 

f= x f-f x 

3 

2 lí—x^f— 2xfx -f Cx 1 

4 

3 1 f= x 3 f^- 3cc 2 fx -f 3x fx* — fx 3 



186 Franz Rogel 

allgemein 

• ! f= " f- (i) o- 1 /* + (2) *"/»* 
••• + (- 1) ( n l 2 ) */** + (- D"- 1 (, " J °>f^ + 

(-^ (")/"•• (1) 

eine Formel, welche sich leicht durch den Schluss von n auf n -}- 1 
verificieren lásst und unmittelbar fůr bestimmte Integrále mit den 
Grenzen o und x gilt; auf allgemeine Integrále bezogen, muss dem 
rechtsseitigen Ausdrucke noch die Grosse 

CqX — j— CjíC — f— . . . — J— C n — \X -J— c n 

beigefůgt werden. 

In symbolischer Ausdrucksweise schreibt sie sich 

Nach Ausfiihrung der angezeigten Operation hat man nur 

n — r 

C— x r fx n - r f(x)dx 



n — r 
X" 

zu setzen. 



2. 

Umgekehrt ist es moglich Integrále von der Form 



íx m zz: I x m f(x)dx 



durch hohere Integrále darzustellen. 

Es ist 

2 



fx =»/-/ 

2 3 

/-' = »•/- 2 *f+ 2l f 

2 3 4 

fx* =z x 3 C— 3a; 2 /+■ 3.2xf— 3 ! f 



Zuř Thcorie der hoheren Integrále. 187 

und allgemein 

r=w r-{-l 
fx n == ^ °r X^fi ( 3 > 



r=0 



worin a , a x , noch zu bestimmende Constante bedeuten. 

Duch Differentiation dieser Gleichung geht hervor 

x n f(x) = a x n f(x) -f- a nx n - 1 í 

2 

-f- a L x n ~ x C-\- (n— 1) a 1 * w - 2 f 

2 3 

+ a 2 íc M ~ 2 . T-f (w — 2)a 2 £c M - s í 

n—l n 

a n -\x i -j- a M _i / 

+ «« J 

2 

a^/Taj) = a &f(x) -f (a x -f a w)2c* Jl / + [a 2 + O — í jajas"- 2 T-J- . . . 

n 

Da nun hohere Integrále durch niedrigere derselben Function 
nicht darstellbar sind, so kann diese Beziehung nur bei gleichzeitigem 
Verschwinden jedeš ihrer Olieder bestehen; dies gibt 



a — \ 
a t z- — n 




a 2 — — n — \ a x — nn — 1 




a 3 — — n — 2 a 2 — — nn — \n — 2 






,. ni 
- IV* 

> (n — r)! 


a r = ( — l) r n n — 1 . . . n — r -}- 1 = (- 


a n = — a„_! ttí (— l) w w 1 
Folglich ist 





188 Franz Rogel 

n r-\-l 

fx-f(x) dx = n>y\{- iy x ^ ff{x) dx 



r+i 



(4) 



Die Richtigkeit dieses Ergebnisses kann noch mittelst der be- 
kannten Formel 

/ x n e x dx = (x n — nx n ~ x -j- n w— 1 x n ~ 2 . . .) e x 

geprůft werden. 

3. 

Mit Hilfe der Formeln (1) und (4) kann auch das allgemeinere, 
hohere Integrál 

J(x) = C x m f{x)dx nJ ^ 

r 

durch solche der Form I f(x)dx r ausgedriickt werden. 

Ersetzt man zu diesem Behufe f(x) in (1) durch x m f(x) und 
entwickelt sodann die auf der rechten Seite auftretenden Integrále 

(xrfdx. nach Formel (4) nach den hoheren Integralen / fdx 

(s = 1, 2, 3 . . .), ordnet nach letzteren und summirt die in Reihen- 
form erscheinenden Coěfficienten, so entsteht ein Ausdruck von der 
Form 

«í+M-)-l p 

m-{-n—p-\-l 



yr~y m+n-p+l n 

2^ % x J fix) dx«** (a) 



p=p+i 

Die Coěfficienten 2íp konnen aber noch auf nachstehende ein- 
fachere Weise ermittelt werden. 

Es leuchtet ein, dass dieselben von der Form der Function f(x) 
unabhángig sein miissen. 

Die einfache Annahme 

fix) -{1- xy 
ergiebt als Integrations-Resultat fur die Grenzen x und 1 ein Polynom 



/ , A T x r , 



Zur Theorie der hóheren Integrále. 189 

von welchem sich unschwer beweisen lásst, dass die gleichweit vou 
den Enden abstehenden Glieder entgegengesetzt gleich sind. 

Nimint man zn diesem Zwecke den p l ™ Differentialquotient von 

n+l 



l 1 = í"x m (1 — x) n dx^ 1 d. i. 
i 

n—p-\-l 

Dp P eee jx m (1 — x) n dx n +\ 

i 

80 ist derselbe nach Formel (1) auch 

rx m (\ —x) n ... 



x n-p 
i 



dx 



(n — p)! 

-f (— IY-P+ 1 l n ~ P \ x I x^+n-P- 1 (l-x) n 

x 

-f (— l)"-* P ~Z P \ fx™+ n ~P (1 — x) n dx , 

von welchem Ausdrucke fůr x — O alle Integrále mit Ausnahme des 
letzten verschwinden, so dass dann . 

i 
( — t)n-p+i r 
Dp 1\ v=q — ^ — - — — / xř h + n -P (\ — x) n dx. 
(n—p)!J 

Entwickelt man nun dieses Integrál nach Formel (4), so ver- 
schwinden fůr x = O wieder alle dem letzten Integrále vorangehenden 
und man erhált schliesslich 

1 ^ -n / ^ n i-, n! (m-\- n — p) ! 

A — T)pV — ( 1V* - P+ 1 - ■ — - 

p — p! ~~ K J p!{n — _p)/(m + 2n — p-fl)/ 

1Ví- +i l n \ {m-{-n — p) ! 
— (~ V" p \p) ( TO _j_2w — p + 1)/ ^ 



als p+l en Coěfficienten des Polynoms von rechts nach links gezalt. 
Der p -\- l te Coěfficient von links nach rechts wird sein 



190 Franz Rogel 

w+l 

(m+2 Í_ p)/ W 2 "- y+1 /* í=* *> } = 

o 

= (m+2a L p+1) , {*■*-* *• r^i 

o 
_ ( — 1) m -p /m -[- w — p\m!n! . 

" (m -f 2n — p -+- 1) ! \ m / jo / ~ m+2n ^>+i 

1 /n\ (m-\-n — p)! . 

- ( ~ 1)n ' p \p) ( m j r 2n-j+ry\ (b) 

Es ist daher wirklich 

Ap — — Am -j- 2n — p -J- 1, 
woraus weiter folgt 

I'{x) = — ař>+ 2n + 1 T t — \ (7) 

Ferner ist nach dem Tayloťschen Satze 

hierin x — 1 und 

h — ^ ~~ u 
u 

gesetzt, ergiebt 

oo 

und mit Bezug auf (7), wieder íc fiir u setzend 
l\x) — — x m + 2n + x i i —\ 

00 

= _^»+x>n^/i^)>>(i) 

CO W+l , 

_ _ x m+2n + l V^ _L j 1 — X \ P l Dp Cym (J _ x )n ^«+ll 

p=0 á=» 



Zur Theorie der hoheren Integrále. 



191 



00 »+* , 

— _ J^xm+tn-p+ A 1 —Xr i DpTx™ (1 — x) n dx^ 1 f 



p=0 

»i-j-2n-j-l 
— 7 £C^+2»-p+l 



=-2 



(1- 



p=2n-fl 



P 



■ x\p V 

_J__ J)p-n-l x m (1_^)H i ; 



denn fiir p «< 2w -f- 1 verschwindet der in Klammern stehende Dif- 
ferentialquotient bei cc = 1 . 
Nun ist 

(i — x)p (— iy- n P r" N , 

p! n! J 

daher, wenn noch p -f n statt p geschrieben wird : 

m-\-n-\-\ 



I'(x) — — - ? V^ (— l)^ 1 a; m + w -^-H 1 | Dp- 1 x™{\ — x) n \ j(\ — x) n 



dxP 



p= n-\-\ 



Der Vergleich mit děni unter (a) gegebenen allgemeinen Aus- 
drucke ergiebt 

% — (— i)p+i — f | Dp- 1 x m (1 — x) n | (9) 

w -{- 1 ^p ^ w -\-n -{- 1 . 

Der erste und letzte Coěfficient ist somit 



*=i 



(— \) n 



t»4-l 



ř 



Z)"«""(l — x) 



= 1 



2Í 



TO-j-»-(-l 



( 1 )«2+M 



ZH+" £c m (1 — a;) M — (— I) 71 



(m -f- w) 



Die Auswerthung der unter (9) angezeigten Operationen liefert 
schliesslich 



p ~ y ' n! {p — n— l)\(m—p-\-n — l)\ ' 

soinit gilt p -\- n fiir p und n — 1 fiir n setzend 



(10) 



192 Franz Rogel 

n 

i x m f{x) dx =z 

j;čhj\ £ ( - ^ ú>- (, i)t(^?+i)i r^' w ***■* 

(ii) 

Einfach gestaltet sich diese Formel fíir m = w, wofůr 



n n n-\-p—i 

fx«-y{x) dx- = 2 (- i)p+i (p ( ij ) f~_! ) ^ ))! *«-* //» ^+"- 1 

(12) 

4. 



Die vorangehende Entwicklung ermoglicht eine Verallgemeine- 
rung der Formel (1). 

Wird dieselbe der Reihe nach fůr 

m — m, m — 1, . . . 2, 1 
in Anspruch genommen, sodami die erste dieser Gleichungen mit 

Itn\ l ifi \ 

\x° ... die r te mit (— l)^ 1 I x*~ x 

multipliciert, alles addiert und nach den hóheren Integralen geordnet, 
so erhált 

x m ~p+ 1 ff(x) dx n +P 
den Coěfficienten 



, iwm l (~ + p-i)i y j-iyn i m \ 

V ; n! Cp-1)! Z-J (r— í> + 1)1 \m — r] ' 



»■;=:/> — 1 



welcher fůr jedeš p «< m -f- 1 verschwindet. 
Denn vorstehende Šumme ist 



=./<■ (- 1 )' 



m. 



( m - p _j_ i) ! 

»•=£> — 1 



Z-J (m — r)!(r — p -f 1) ! 
=p — i 



Zur Theorie der hóheren Integrále. 193 

wenn p<m 4- 1 , 

und =z ( — 1 )" 1 m ! , wenn p zzz m -f- 1 ist. 

Das Endergebnis ist daher 

m+n+l m n+1 



ff(x) d X ™+»+l = {m ^ n)[ 2 (~ I)" (7) *?fx™-rf{x) dx»- 



l+l 

(13) 

oder wenn m — n — 1 statt m und n — 1 statt n geschrieben wird 



m — n 



(14) 

welche Formel fůr n — 1 mit (1) identisch wird und sich wie jene 
in der symbolischen Form 

m, 

//(* )<fa »=<^(,-/p (15) 

unter analogem Vorbehalte darstellen lásst. 



5. 

Eine weitere, BemoulWsche Zalen enthaltende Relation geht 
aus der Formel (4) hervor, wenn man statt n der Reihe nach 



2w, 2» — 1, ... 2, 1 

í_ 
(2«) 



setzt, die erste der so erhaltenen Gleichungen mit /c . , . , . . . die 

(2«) ' 

r te mit 



multipliciert, alles addiert und gleich hohe Potenzen und Integrále 
zusammenzieht, dann sind die aufeinander folgenden Coéfficienten 



1 j E± i | ^2n—1 j &2n— 1 

~(2^jT + (2» — 1) ! ' ' " " T 2 ! "^ 1 ! 

Tř. mathematlcko-přírodovědecká. 1892. 13 



194 




Franz Rogel 






1 + 
{2n— 1)! ~ 


E t 

{2n — 


| i E 2n —2 

■2)! ' * * ' ' 1! 


- + 


-Ě-2M —1 , 


_ 1 + 

(2w — 2)! ~ 


(2n — 


r i Eln —3 

•3)! ' ' \ ' ' 1! 


- + 


Ein—li 






1 1 El A-E 
2 ! ' 1 ! ' 2 ' 










■■TT + ^i. 










1. 






Setzt man 


nun 








1 , 


E, 


I ^2 - 1 | 


E r -\ 


— 


r! 1 


(r — 1) ! ' (r — 2) ! ' ' 


1 ! 






r 


= 2rc, 2?i — 1, . . . 2, 1, 







so erhált man zuř Bestimmung der Unbekannten E r ein Gleichungs- 
system, das mit jenem, Avelches die J3eniowžfo''schen Zalen B liefert, 
identisch ist; man findet 

E t = g— , #3 =: 0, ... E 2n -i = 

l? 2 = + -|h tf 4 = - -§?-, . • .^ = (-1)** 



2! ' 4 4! ' ' ' " í-v y (2wj! 

Dies berůcksichtigend gilt daher, wenn noch mit (2n)\ multi- 
pliciert wird: 

fa?"— -i- l 2 *\xfx*»-i+ ( 2w ) B l x*fx* n -* — + . . . . 
+(-H"-2) B^^*f»* = 



2n+l 



(2n) 



(16) 

eine Beziehung, bei welcher der linksseitige Ausdruck, wenn imbe- 
atimmte Integrále vorausgesetzt werden, noch von der 2n --)- 1 Con- 
stante c enthaltenden Grosse 

2ra 
r— O 

begleitet sein muss. 



Zuř Theorie der hóheren Integrále. 195 

Anwcndungen. 

6. 
Integration von Functionen der Forin x m f(x). 

ín allen Lehrbiichem werden die Resultate far specielle Func- 
tionen f(x) in recursiver Form entwickelt. 

Die Fornieln (4) und (11) ermoglichen die Lósung aus einem 
grosseren Gesichtspuncte und fiihren zu independenten Resultaten, 
wenn die Entwicklung der hoheren Integrále der Function f{x) in 
ebenfalls independenter Form bekannt ist, wie es bei den einfachen, 
elementaren Functionen thatsáchlich der Fall ist, indein 

/l m! 
(1 + ax) m dx n — — — t ; — ~. (1 4- ax) m + n 

n 

e ax dx n — —^- 

n 

(19) / sin ax dx n zz —^ sin lax — n — I 

n 

(20) / cos ax dx n zz —^ cos ( ax — n-~- 1 

A & li . 1 i 1 \ 

< 21 ) J* m *=lj\[l"- i -t---'-T=T—) 

n 

(22) flg (1 -f ax) dx n — 

(Í+axy L ., . A , 1 1 1\ 

Wird der Reihe nach n = 1, 2, 3 . . . . n genommen und die 
betreffenden Ausdnicke in (4) eingesetzt, so entstehen die bekannten 
Integralfonneln. 

Werden dieselben in (11) substituirt, so erhált man 

13* 



196 



Franz Rogel 



(23) 



íx m (1 -f- ax) r dx 11 — 



p=m-\-l 



m! r! yH % (n-\-p — 2) ! (1 -f- ax) n +P+ r - 1 x m ~p+ 1 

n — l)\ Z-J '~ > V (p — l)!(w— p-\-i)\n-±-p + r — 1) ! a^" 1 
p =1 



(24) 



m / íc wí + 1 



(w — 1).' a^ 1 



yp 1 ^ (» + g-2)' f _i_ 

^-J (p — 1)! m— p+1)! (aa;)P 



(25) 



aa3 <&c w ±: 



m l sc"^ 1 



(26) 



. v í-iv+' (»+?>- 2) i l 

(n — 1)! a*^ 1 4-1 v r (p — l)!(m— p + l)l (oa!f' 

•Q[ aa; - ( ''+ 2, - i) f] 



»i+i 



(n— 1)! 4ť n+l» — 1 \p — 1/ * 



(27) 



jgWÍ+l 



/V* Z# (1 -}- a> x ) dx n = 

(w — l)!^- 1 ^j v 7 w-f-p — 1 \p — 1/ (a«)P 

. U# (1 -f- ax) — 1 — 



1 



n-\-p — 1 
Eine weitere Anwendung bildet die Integration 



/ f(x) , <p{x) efa K , 



Zur Theorie der hoheren Integrále. 197 

welche nach Vorhergehendem stets ausfůhrbar ist, wenn f(x) eine der 
in den Formeln (17) bis (22) unter děni Integralzeichen erscheinende 
Function, und cp(x) eine in eine Potenzreihe auflósbare Function ist. 

Das Kesultat wird eine unendliche Reihe mit independent be- 
sthnmbaren Coěfficienten sein. 

Da die Entwicklung in dern Falle, als auch fiir/(o3) eine Potenz- 
reihe bekannt ist, noch auf die Art vorgenommen werden kann, dass 
die Reihen fiir f(x) und (p(x) einfach mit einander multipliciert wer- 
den, so bestehen dann fiir obiges Integrál zwei gleichwertige Aus- 
driicke, durch deren Vergleich sich dann stets Identitáten ergeben 
miissen, wenn dieselben von einander verschieden sind. 

Wenn jedoch f{x) — lg(x) ist, so wird nur die erstgenannte 
Entwicklungsart zum Ziele fiihren. 

Sei z. B. (p(x) — lg (1 — a oj), ax «< 1 



-V 



GO 



tí""X n 



/ ' m 



Ȓ=i 



CO n 

7 — fx m Iq x dx n 



daher ílg x.lg{\ — ax) dx n zz 2_, — I x m lg 
und mit Benutzung der Formel (26) 

n 

i lg x . lg (1 — ax) dx r ' 



CO TO+1 

^ři a m j m IfH 



( !y +l n^p^-i \p — lj 



(n — 1) ! — m L-± 

[lg x — 1 — )-. r- . . . . pJ j-] , (28) 

welchem Au sdruck noch ein n Constante enthaltendes Polynom (n — l) t( 
Grades hinzuzufiigen ist. 



7. 

Bei speciellen Aonahmen fiihren die Fundamentalformeln (1), 
(4), (11), (14) und (16) zu bemerkenswerten Identitáten. 
So ergiebt die Formel (11) fiir f(x) žz 03°, da 



198 Franz Rogel: Zur Theorie der hóheren Integrále. 



J x m dx n =z 



swm-\-n 

(m -j- 1) . . . . (m -j- n) 



x n+p-l 



I dx^P- 1 — 



(n-\- : p-i)\ 
ist nach gehóriger Reduction die Beziehung 

^4- T=: »y i (-i)»>+' * , m \ 

/m-f-n\ ^j v ' n-\-p — 1 \p — 1/ 
oder n — m statt n geschrieben 
(n — m)V (— 1V>+i i ™ — _J_ (2 9) 

Wird in (16) ý(x) zzzlgx gesetzt, so ist mit Benutzung der Ab- 
kiirzung 

1 + y + ---- + ¥ = s » 

nach leichter Reduction fůr m ■=. 2w -j- 1 

1_ J_ /2w\ 1 , /2n\ #! /2ra\ _ _i? 2 

(2n + lj 2 2 \ 1 / (2«) a + \ 2 / (2» — l) 2 \ 4 / (2w — 3)* 

^ l l) \2n— 2/ 3 2 

___1 J/2» + l\ l/2»+l\ ,|2n+l| H 

-2n+ll\ / 2 „%~~ 2 \ 1 /LM 2 /^JLa 

■;-- + ^V.gíí)BV} .--(30.) 

oder nach Vereinigung der dieselben Bernoullťschen Zalen enthal- 
tenden Glieder: 

V^/ i^j.i 1 / 2w \ r , 1 2rc— 1 

fcri v ' ' 

(31) 

Brůnn, Marz 1892. 



16. 
Zprávy organogenické. 

Sepsal F. Vejdovský v Praze. 

8 tah. IV. a V. 

(Předloženo dne 6. května 1892.) 

L O vzniku t. zv. trubicovitýeh vláken svalových. 

Vystihnouti původu hladkých vláken svalových není nesnadné; 
jejich původ z obyčejných buněk dávno byl konstatován, ač poměr 
hmoty stažitelné k prvotné protoplasmě buněčné a jádru ne dosti 
jasně jest ještě vyšetřen. Tím nesnadnější však jest poznání histolo- 
gického zrůznění, jakéž nastává v buňkách mesoblastu při tvoření se 
vláken t. zv. trubicovitýeh, tak hojně rozšířených v nižších zvířatech, 
zvláště červech. Úprava těchto „trubiček" svalových jest nejrůznější, 
namnoze jsou lupenovitě se stran stlačené, buď jednovrstevně aneb 
v složitých řadách. Zvláště nápadné jest seřadění vláken svalových 
u dešťovek, kde jak známo, přiléhají vždy dva sousední svazky k sobě 
pomocí zvláštní pojné lamelly, — jejíž existenci mnozí upírají — 
a následkem tohoto seřadění vznikají ony ozdobné speřené skupiny 
ode dávna u dešťovek známé. 

O původu trubic svalových nevíme takřka nic, o poměru jich 
k původní plasmě buněk mesoblastových, z nichž povstaly, málo. 
Tudíž mám za vhodné, sděliti o pozorováních svých, jež jsem v té 
příčině již před lety počal a nyní určitěji zakončil. 

1. Somatopleura dešťovek jest v embryonech vždy vícevrstev- 
natá, jen zřídka možno nalézti jedinou vrstvu buněk, 3 — 4 vrstvy 
jsou nejobyčejnější. Největší čásť těchto buněk představuje buňky 
svalové, kdežto nejvnitrnější, dutinu tělesnou vykládající vrstva 
somatopleury přeměňuje se záhy v plochý epithel peritoneální. 

Podrobněji sledován, ukazuje process zrůznění následující : Prvá 
vlákna svalová jeví se nejdříve v nejspodnější vrstvě buněk, jež se 
málo rozeznávají od výše ležících. Vlákenka svalová mají vzhled 



200 Fr. Vejdovský 

lesklých, ostře ohraničených, okrouhlých políček. (Tab. IV. obr. la, 
16, Zrn), jež dosti vzdáleně od sebe leží. Nalézáni v každé buňce 
s pravidla 4 průřezy vlákenek svalových, jež se teprve dodatečně zmno- 
žují (1 b), a v mezerách mezi prve povstalými leží. Matečná půda, 
z níž se vlákenka tvoří, jest lesklá protoplasma, prostírající se v ne- 
smírně slabé vrstvě na basi buněk svalových a prozrazující se pouze 
svým leskem. Nebyl jsem s to, jakousi strukturu v této plasmě 
svalové rozeznati. Ostatní plasma buňky svalové jest naproti tomu 
jasná, nelesklá a v ní leží jádro. Tato nedifferencovaná plasma pa- 
trně se zmnožuje, neboť v následujících stádiích zveličí se buňky sva- 
lové, byť by byly, jak tomu u Allolobophora putra (Tab. IV. obr. 1. raz), 
různé výšky. 

Nad buňkami svalovými nalézá se v našem vyobrazení vyšší 
vrstva dosud nedifferencovaných buněk mesoblastových (id) a posléze 
nejvnitrnější, všade snadno dokazatelný epithel peritoneální (pť). 
Obr. 9. (Tab. IV.) představuje průřez vedený druhem Állolobophora 
trapegoides z přední končiny tělní, kde v dospělém červu svazky 
č. skřínky svalové tak pravidelně nejsou uspořádané, jako dále na 
zad. I vidný zde téměř stejně se tvářící hyalinní buňky svalové (raz) 
výše pak veliké a buňkám svalovým odpovídající elementy (id) a po- 
sléze intensivněji se barvící plochý epithel peritoneální (pť), z něhož 
jednotlivé buňky (st) mezi buňky svalové vnikají. Také v tomto 
stadiu obsahují pouze nejhlubší buňky elementy svalové a sice 
na basi (Obr. 1. 9. ra), kdežto největší čásť plasmy zůstává ne- 
differencovaná. 

Průřezy vláken svalových představují již poněkud do výše pro- 
tažené, uzavřené trubičky, jichž lumen ovšem se jeví pouze jako te- 
mnější čárka (obr. 4). Tak odpovídá nejspodnější vrstva svalová 
lumbricidů svalovině nižších oligochaetů, u nichž v této jednoduché 
vrstvě po celý život existuje. U dešťovek jeví se tyto poměry pouze 
v tak zvaných svalech prvotných, kteréž po obou stranách pásma 
břišního u nejmladších embryí probíhají (obr. 11. pm Tab. I.), jak již 
Bergh naznačil. Považuji svaly ty za embryonální, ježto nejsem si 
jist, zdali též v dospělých červech působí. Bergh odvozuje je 
z nejzevnějších buněk somatopleury, já však je nacházím vždy mimo 
tuto poslední, totiž v prvotné dutině tělesné a mám za to, že vznikly 
z buněk mesenchyniatických. 

Na tvoření se podélné vrstvy svalové vaku tělního účastní se 
dále výše stojící buňky somatopleury. Obr. 2. představuje tvořící se 
avalovinu pod pásmem břišním dešťovky AU. putra, kde jest svalová 



Zprávy organogenické. 201 

vrstva nižší, než v postranních částech těla. Vidný jsou 2 skoro stejně 
tvářící se, hyalinní plasmou naplněné buňky, jež oproti dutině životní 
jsou pokryty velmi sploštělou buňkou peritoneální. Prvotná rozhranní 
blána mezi oběma buňkama jest ještě zachovaná, jádro svrchní buňky 
jest přiblíženo bláně této. Spodní buňka má vlákna svalová na spo- 
dině a postranních částech, svrchní pouze na stranách. 

Ve vyobrazení 3. (Tab. IV.) jest znázorněn další pochod tvoření. 
Mladá vrstva svalová jest různě vysoká, sestávajíc z jedné, dvou i tří 
vrstev buněčných. Plasma a jádra buněk svalových jsou tatáž, jako 
v stadiích předešlých (mz). Rozhranní blány buněčné jsou z části 
resorbovány, z části ještě setrvávají. Mezi buňkami svalovými probí- 
hají lamelky, o jichž původu možno nám se níže vysloviti. Vlákna 
svalová neobmezují se více na spodinu nejspodnějších buněk sva- 
lových, nýbrž jsou uspořádány již po obou stranách lamel kolmých 
a jeví se tudíž ve známém speřeném tvaru, jako u dospělých červů. 
Vývojezpyt vysvětluje tudíž nade vše jasně na zdání komplikované 
histologické poměry svaloviny chaetopodů. 

Radno jest pojednati o silně zvětšené části úplně dospělé po- 
délné svaloviny dešťovky, k čemuž zvolíme druhy Allolobophora putra 
a Lumbricus terrestris, aby se tak nejnověji sdělené zprávy o struk- 
tuře podélné svaloviny chaetopodů uvedly v souhlas s fakty získanými 
cestou vývojezpytnou. 

U Allol. pv.tr a jest struktura svalová tím snáze k sledování, 
ježto plasma buněk svalových veliké prostory mezi vlákny svalovými 
vyplňuje a radiálné cévy, vycházející z peritonea v lamelly mezi- 
svalové, tak hojné nejsou, jako ku př. u Lumbricus terrestris. Dvě 
skřínky svalové od AU. putra jsou znázorněny v obr. 5. (Tab. IV.) 
Každá skřínka jest naproti dutině životní ohraničena: 1) blanou 
peritoneální (pt), 2) ze spodu pojnou vrstvou přechodní mezi vrstvou 
okružnou a podélnou (bg), již jsem ve svém díle „System und Morpho- 
logie der Oligochaeten" jako basální blánu označil, a 3) postranními 
lamellami podpůrnými, jež mezi oběma prve jmenovanými vrstvami 
probíhají (sť). 

Každá skřínka svalová se skládá z hyalinní protoplasmy („Sub- 
stanz intercolumnaire" Cerfontaine), v které pouze ostrými zvětšeními 
jmenovitě v okolí jader coagulovaná, nezřídka jemnozrnná hmota 
plasmatická vystupuje. Zřetelněji prosvitá jemnozrnná protoplasma na 
řezech podélných (obr. 7.) Počet jader jest dle výšky skřínek sva- 
lových různý, 1 — 3 jest nejobyčejnější (Obr. 5. z). Dle tohoto počtu 
jader možno souditi, z kolika buněk svalových vznikl svazek vláken 



202 Fr - Vejdovský 

svalových. Podélné řezy (obr. 7.) ukazují pak, že jádra ta v po- 
délné ose vláken svalových jsou protažena. 

Jak na basi, tak i na stranách, v právo i v levo jsou upravena 
vlákna svalová tvaru lupenitého. Nikdy neleží na vnitřní ploše peri- 
toneální, jak naznačují mnozí autorové. Plasmatická část skřínek 
svalových neotevírá se též do dutiny životní, jak Rohde udává, 
neboť dle tohoto autora jest to „Hohlrauni." 

Zcela totožnou jest svalová skřínka dešťovky L. terrestris 
(obr. 16.). Jádra svalových buněk jsou tu četnější, jakož podélná 
vrstva svalová toho druhu jest daleko vyšší. Jednotlivá jádra mohou 
i mezi vlákna svalová vnikati, tak že se zdá, jako by tato poslední 
byla jádry opatřena. Mezery mezi dvěma skřínkami svalovými řeče- 
ného druhu jsou daleko zřetelnější, rovněž jako i cévy krevní, zde 
probíhající (bl), kdežto u AU. putra cévy mezi jednotlivými skřín- 
kami spoře vystupují (obr. 6 bl). Tyto cévy vysílají i postranní od- 
nože, jež pak na přič skřínky prostupují (obr. 6 bl f ). 

Poněkud obtížnější jest výklad kolmých lamel podpůrných; jsou 
to více méně zřetelně vystupující bledé pruhy, jež nejzřetelněji ve 
svalové vrstvě AU. trapezoides (obr. 16 bg') se objevují, kdežto 
u AU. putra jen jako přejemná vlákna mezi dvěma skřínkami svalo- 
vými probíhají (obr. 5. Tab. I. sř), zde však v basální polovici tím 
pěkněji jsou sledovatelny, že sprovázeny jsou černým pigmentem. Nej- 
obtížněji jsou dokazatelný u L. terrestris (obr. 16. bg'). Ve svém 
hlavním díle určil jsem je jakožto kolmé pokračování pletiva mezi 
příčnou a podélnou vrstvou svalovou, čímž také skutečně jsou, ovšem 
však jest pletivo toto jádry obdařené, kdežto jsem dříve jader neroz- 
poznal. Rohde označuje lamelly tyto u „L. agricola" jakožto „úplně 
homogenní pletivo (?g) a \ u „L. olidus" jakožto „intermuskularní 
pojivo" 1 ). 

Můj výklad mezisvalových lamell podpůrných jest následující: 
Z pojné hraničné blány mezi podélnou a příčnou vrstvou svalovou 
zdvihají se více méně zřetelné pruhy mezi jednotlivé skřínky sva- 
lové a mohou se ku př. u All.foetida, kde uspořádání těchto posled- 
ních tak pravidelné není, jako u L. terrestris a AU. putra, mnoho- 
násobně rozvětvovati a svalové skřínky se všech stran objímati. Též 
u AU. putra vycházejí rozvětvení postranní (obr. 5.) ; avšak hoření 
konec pojí se s blanou peritoneální, což snadno lze dokázati přítom- 



') Na jiném místě vykládá Rohde podpůrné lamelly jakožto „in der 
Muskulatur allenthalben auftretendes, als secundáres Abscheidungsprodukt der 
Muskelzellen zu betrachtendes, meist faseriges Zwisckengewebe". 



Zprávy organogenické. 203 

ností jádra na místě spojení tohoto (obr. 5. 6. pt). U L. terrestrie 
pokrývá peritoneum vnitřní plochy skřínek svalových i vysílá po r 
stranní výběžky, jež hluboko mezi 2 skřínky zasáhají, aby se s jem- 
nými vlákny jinak těžce dokazatelných pruhů mezisvalových spojily. 
Jádra lamell podpůrných vystupují v jednotlivých částech Četněji než 
na jiných a jsou jiného rázu než jádra cev, aneb buněk, z nichž se 
kapilláry tvořiti mají; tak vidno u př. v obr. 6. (tab. IV. bz) v nezře- 
telné mezeře mezi dvěma skřínkami svalovými jádro, jež plasma- 
tickým pruhem souvisí s cévou (bV) a s ním představuje buňku 
cevotvornou. 

Co pak se týče názoru o vláknech svalových, tož nelze je nijak 
jakožto jádry opatřené „buňky svalové" (Rohde, Cerfontaine) 
vykládati. Pouze čásť plasmy buňky svalové diferencovala se v četná 
vlákna svalová, kdežto jádro buněčné setrvává nezměněně v centru 
nediferencované protoplasmy. Jmenovaní autorové odvolávají se 
k tomu, že v isolovaných vláknech svalových mohli zjistiti jádra; 
avšak udání jejich jsou jaksi nesmělá a to, co za jádra vykládají, 
(jmenovitě u „L. olidus" Rohde) představuje sotva tento orgán bu- 
něčný. Ostatně jest možno, že při zrůznění se plasmy buněčné jedno- 
tlivá vlákna svalová tvoří se až v blízkosti jádra buněčného a pak 
zdá se, že jsou jádry opatřena. Avšak to jsou jen případy řídké. 

Vlákna svalová („Colonnes musculaires" Cerfontaine) jsou pravé 
trubice, jak možno se přesvědčiti na dobře vedených řezech příčných; 
jmenovitě basální vlákna podélná u Allolob, trapezoides (obr. 22 mr) 
jsou v ohlede tomto velmi názOrná, rovněž jako u AU. foetida, kdežto 
vnitřní vlákna jeví se silně sploštělými, čímž nabývají tvaru lupeni- 
tého. Ostatně jsou tyto poměry dobře známy pracemi starších au- 
torů, jmenovitě odborným bádáním Rhode-a. 

Zbývá mně připojiti některé poznámky o struktuře t. zv. korné 
vrstvy (Rinde) svalových trubic. Dle Rohde rozpadává se staži- 
telná „Rindensubstanz der Muskelzelle bei allen Chaetopoden in 
Primitivfibrillen von punktfórmigem Querschnitt, welche sich zu 
radiár gestellten Fibrillenplatten von linienfórrnigem Querschnitt an- 
ordnen." Za slabých zvětšení možno pozorovati v příčných řežích 
vláken svalových skutečné paprskovité čárkování korní hmoty, takže 
možno si zjednati názor, jakoby svalové vlákno bylo složeno z „primi- 
tivných fibrill" (Waldayer). Cerfontaine 1 ), který bohužel nebere 



x ) Rech. s. le syst. čutané et sur le syst. muscul. du L. terrestre. Mém. cour. 
et mém. d. sav. étrang. Acad. roy. Belg. 1890. 



204 Fr - Vejdovský 

nižádného zřetele k práci Rohdeově, nemluví již o fibrillách; týž 
poznal, že „tout la surface de la coupe est doublement striée", a dále 
že „ces stries trěs nettes ne sont pas de simples lignes, mais ont une 
constitution monilifonne. Elles sont formées par un certain nombre 
de renflement réuni entre eux par de parties plus amincies." 

C. F. Marschall 1 ) pozoroval naproti tomu vlákna svalová, 
na něž působil chloridem zlatovým, jakožto dlouhé buňky, sestávající 
z podélných čárek a tyto poslední skládající se z tečkovitých, dosti 
nepravidelně uspořádaných tělísek; příčných linií zde není. 

Zbývá nám pojednati o povaze domněle dvojitého čárkování, 
o němž se zmiňuje Cerfontaine. Na silně sploštělých vláknech 
svalových pozoruje se skutečně, že elementy stažitelné hmoty z tem- 
nějších čárek sestávají a tyto se střídají s bledšími. Na naduřelých, 
stažených vláknech (obr. 5 a) jest zjevno pak, že sestávají ze základní 
hyalinní hmoty, která jest ostřeji na zevnějšek ohraničena. Čárkování 
vystupující na silně sploštělých vláknech svalových, objeví se pak 
jako skládající se z nadmíru jemných fibrill, jež na průběhu svém 
uzličkovitě ztlušťují („ constitution moniliforme" Cerfontaine); ne- 
probíhají však tak pravidelně souběžně vedle sebe, jako Cerfon- 
taine u L. terrestris udává, nýbrž vysílají i postranní, byť i pře- 
jemné a nezřetelné větévky, čímž vzniká sítivo vlákenek, upomínající 
na reticulum v plasmě buněčné. Radiálně od centra vláken sestavené 
fibrily jsou poněkud silnější než jejich postranní rozvětvení a při 
dilatací svalů jeví se tudíž zřetelněji jako temné Čárky. Velmi instruk- 
tivně objevuje se struktura na takých vláknech svalových, jež jsou 
z části naduřelé, z části sploštělé (obr. 5 6); naduřelá část skládá se 
z jemného reticula, sploštělá pak jeví známé dvojité čárkování. 

Má-li se tedy původ vláken svalových blíže určiti, nutno vyjíti 
z plasmy buněk svalových. Tato diferencuje se nejprve na spodině 
pak i na stranách v základní hmotu vláken svalových, v níž se pů- 
vodně reticulum tak upraví, že na periferii stažitelné hmoty převládá, 
kdežto v centru vláken se dále nevyvíjí. Tím povstává trubicovitý 
tvar vláken. Ostatní nediferencovaná plasma buňky svalové podržuje 
jádro, jež nikdy se neúčastní tvorby vlákna svalového. 



l ) Observ. on the Struct. and distrib. of strip and unstrip. Mnscles in the 
animal Kingdom. Quart. micr. journ. 1888. p. 75. 



. Zprávy organogenické. 205 

II. O struktuře a vývoji centrální soustavy nervové. 

Příčinu k těmto poznámkám zavdala nedávno vyšlá práce Bie- 
dermannova 1 ), kterýž pomocí modře methylenové zjistil v gangliích 
píjavky, nereidky, raka atd. průběh a rozvětvení vláken, jež vysílají 
jednotlivé buňky gangliové. Výsledek pozorování svých shrnuje B i e- 
dermann v tuto větu: „Centrální hmota vláken („Punktsubstanz" 
Leydigova) skládá se z elementů různého původu a představuje nad- 
míru komplikované pletivo anebo snad v sobě uzavřenou sít nejjem- 
nějších vláken nervových, jež z části z rozvětvení výhonků vláken 
buněk gangliových, z části z přímo se rozvětvujících základních vláken 
(Wurzelfasern) vzniká, k čemuž přistupují jisté postranní větve po- 
délných vláken kommissurových, jež gangliemi procházejí". 

Biedermann. pomocí jmenované methody vystihnul tedy prů- 
běh různých vláken, jež dohromady dle něho tvoří t. zv. centrální 
hmotu vláken, čili sítivo nervové, jak je označil B. Haller. Obrazy, 
které podává prve jmenovaný autor, totiž obrazy ganglií výše nazna- 
čených živočichů, jsou současně nové, anyí předstihují veškerá sché- 
mata, jež v nové době opět a opět o průběhu a křížení se výhonků 
gangliových buněk byla podávaná. 

Avšak výklad Biedermannův v základní své větě není ani 
novým ani správným. 

Novým proto ne, že jsem již r. 1884 v díle svém „System und 
Morphologie der Oligochaeten" vylíčil t. zv. Punktsubstanz jakožto 
z různých dvou elementů složenou, ježto dím (pag. 91) : „Wir haben 
aber bereits oben angedeutet, dass die Stiele der Ganglienzellen bei 
allen Oligochaeten gegen die fibrillaere Substanz gerichtet sind, bei 
Dendrobaena durch zahlreich verástelte Fortsátze sogar in dieselbe 
eindringen und hier, wie Taf. XIV, Fig. 16. veranschaulicht, ein zier- 
liches Fibrillengeflecht bilden. Diese Fibrillen sind jedoch ganz an- 
derer Art als diejenigen, welche in der Lángsaxe des Bauchstranges 
verlaufen" etc. etc. 

Obraz můj pak získaný zbarvením obyčejného pikrokarmínu (na 
Tab. XIV. obr. 16. 1. c.) nejlépe znázorňuje výhonky buněk ganglio- 
vých a vnikání jich do sítiva nervového. O této zprávě Biedermann 
patrně nevěděl, aneb věděti nechtěl. 



J ) Nerven in den Ganglien wirbelloser Thiere. Jen. Zeitschrift fůr Nátur-, 
wissenschaft. 1891. 



206 Fr. Vejdovský 

Ostatně vidím ve zprávě Biederniannově jisté zadostiučinění 
vůči Nan seno v i, jenž svého času silně brojil 1 ) proti výkladu mému 
o reticulu nervovém, vykládaje je jakožto složené ze samých trubiček 
nervových vlastních, a pak z primitivních trubiček (a nervových fibrill, 
jež jsou prý pouze malinké trubičky) ; dle Nansena každá trubička 
jest obalena pochvou neurogliovou a sestává z polotekuté hmoty 
(hyaloplasny) atd. Dnes netřeba se zprávami jmenovaného autora více 
zabývati. 

Zpráva Biederma n no v a však není také, jak jsem již pravil, 
správnou ; to co se zove reticulem nervovým jest, pokud se v gangliích 
a zauzlině mozkové nalézá, hmota vzniklá splynutím několika jader 
buněčných, tudíž reticulum jádrové, kdežto cytoplasma těchto buněk 
úplně, až k nepoznání se zatlačuje. 

Detajly této vysoce zajímavé metamoríosy prvotných buněk ner- 
vových v sítivo buněčné nemožno zde široce vykládati; to co jsem 
naznačil, nejlépe illustrováno v popisu průřezu ganglia mozkového 
u Rhynchelmis, zobrazeného na tab. IV. obr. 14. a 15. 

Obr. 14. představuje příčný řez polovinou mozku, jehož svrchní 
strana jest vyklenutá, spodní skoro plochá. Obalen jest silnou blanou, 
neurilemem, odpovídající peritoneu, avšak není nemožné, že obsahuje 
i vlákna svalová, jakož jsem již dříve naznačil na neurilemě enchy- 
traeidů. Na tuto blánu připínají se na svrchní straně hojné svaly, 
přidržující mozek ku stěně tělesné. 

Pod touto blanou nalézá se vlastní hmota mozková, pokrytá 
buď blanou epitheliální, buď pojnou (p). Nelze to určitě rozhodnouti 
bez pohledu s povrchu. Na některých řezech jsou pak jádra dosti 
hustě vedle sebe následující, jak vidno také na tab. IV. obr. 14. p., 
a tu by bylo radno blánu tu za epithel vykládati. Avšak na obr. 15. 
jest vidno, že jádra (j>) jsou dosti daleko od sebe vzdálená a že zde 
tedy jest spíše co činiti s blanou pojnou. 

Pod touto blanou nalézáme hojně buněk, jichž plasma intensivně 
se barví a jež velikými jádry jsou opatřená. Buňky ty jsou různé 
velikosti. Největší část jich jsou buňky gangliové, avšak i ty jsou 
různé velikosti (g.) Mezi nimi jsou elementy zcela malé, více méně 
hojné výhonky vysílající a to jsou buňky podpůrné (ng), jež se ozna- 
čují jako neuroglie. Největší část těchto neuroglií upravuje se skoro 



*) Mezi jiným zvláště mně vytýká (str. 58), že jsem neviděl pochev kolem 
fibrill a že nemůže rozuměti tomu, co vykládám za výhonky buněk gangliových. — 
Obrazotvornost Nansenova ovšem viděla pochvy, které neexistují a přehlédla po- 
měrně silné výhonky gangliové. 



Zprávy organogenické. 207 

epithelialně na spodině vrstvy buněk gangliových, činíce tak obal 
vnitřní hmoty síťovité, či reticula. Reticulum to netvoří hmotu ce- 
listvou; ono jest protrženo kanálovitě. I vidíme na obr. 14 jeden 
kanál příčně běžící (a) a druhý kanál šikmo k tomuto sbíhající (&). 
Stěny zvláště kanálku a jsou vyloženy opět jádry buněk neurogliových, 
jež vidíme též na obr. 15. (a). Význam těchto dutin kanálkových 
spočívá v tom, že jimi probíhají výhonky buněk gangliových, aby se 
účastnily na tvoření nervů periferických. Tak vidíme při slabém zvět- 
šení na obr. 14. výhonky 2 gangl. buněk v kanálku b. 

Na obr. 15. jsou kanálky b a c, v nichž rovněž probíhají vý- 
honky buněk gangliových, rozvětvujíce se nejzazšími cípky v ozdobně 
rozvětvené pletivo, které jsem již nakreslil v díle výše jmenovaném. 
I vidíme, že reticulum nervové obsahuje vedle jádrových fibril ještě 
zakončení plasmatických vláken buněk gangliových. Význam tohoto 
spojení dosud podrobněji vyložiti nemohu, učiním tak později. 

Avšak ne všecka vlákna gangliových buněk probíhají tímto s pů- 
sobeni; největší část jich vstupuje do kanálku příčného a, kudy pro- 
bíhají až k utvoření nervu periferického, což ovšem na řezu našem 
znázorněno není; avšak dobře provedené série znázorňují nejlépe 
pravdu zde vyslovenou. 

Významné jest, že neurochordy u Rhynchelmis prostupují nejen 
kommissury jícnové (obr. 13. nch), nýbrž vstupují i do mozku (obr. 
14. nch). 

Co znamenají „základní vlákna nervová", o nichž mluví Bieder- 
mann, říci neumím; avšak tvrzení, že se na tvoření „reticula nervo- 
vého" účastní též podélná vlákna kommissurová, jest zcela zbytečné; 
neboť tato domnělá vlákna nejsou ve skutečnosti ničím jiným, než 
zase reticulem. 

Splynutím jader za sebou postupujících vzniká nervové reticulum 
v pásmu břišním velice záhy; na průřezech příčných vidíme ona 
4 jádra u děšťovek často velmi dokonale, často některé bývá zmenšeno 
jak ukazuje tab. V. obr. 9. (os). Na podélných řezech (obr. 8. Tab. V.) 
jsou vlákna reticula velmi zřetelná (nr). 

2) V příčině vývoje pásma břišního sdílím některé podrobnosti, 
kteréž v ohlede organogenickém mají dosti zajímavosti. Týkají se 
tvoření se ganglií u Rhynchelmis. V podélném pruhu nervovém na 
břišní straně či neurostichu (Tab. V. obr. 1.) zveličená buňka d dělí 
se do vnitra, produkujíc buňku e. V následujícím stadiu vzroste buňka 
e do stejné velikosti s prvou (obr. 2. á, e). Později dělí se buňka e 



208 Fr. Vejdovský 

dále i vzniká skupina menších buněk, kdežto buňka prvá setrvává ve 
své velikosti (obr. 3. d, e). 

Tehdy již jest zřetelný základ ganglia, na jehož povrchu uklá- 
dají se silně do délky prodloužené buňky pojné (obr. 5. m). 

Obě poloviny ganglia se následkem zmnožení buněk nervových 
(nz) blíží v střední čáře k sobě, kdežto veliká buňka (nb) zevní upra- 
vuje se k dělení. Při úplném sblížení, jak znázorňuje obr. 4., vidíme 
tytéž poměry; každá polovina ganglia jest objata zvláštní tuhou bla- 
nou, obyčejně „vnitřním neurilemem" označovanou a k té přikládají 
se buňky pojné. 

III. K vývoji nefridií. 

Během vývoje dešťovky setkáváme se s různými orgány exkre- 
čními, totiž 

1) buňkami exkrečními, jež se zakládají a působí již během 
rýhování vajíčka. 

2) Larvové pronefridie, jako jemné, vířící kanálky v larvách. 

3) Embryonální pronefridie, jevící se nejprve v hlavě a později 
v každém segmentu trupovém. V hlavě degenerují, kdežto v trupu 
mění se v 

4) nefridie pravé, čili segmentové orgány. O vývoji posledních 
chci blíže pojednati. 

Jak známo, učili poprvé W h i t m a n u pijavek a W i 1 s o n u dešťovky, 
že se zde nefridie zakládají ze zvláštní řady buněk, jež má původ 
svůj v t. zv. nephroblastech. Zpráva tato zdála se s prvu tak pře- 
kvapující, že byla přijímána s jakousi nedůvěrou, jíž jsem dal též 
výraz a ještě ostřeji vyslovil se proti ní Bergh. Tím více jsem byl 
však překvapen, když nedávno jsem mohl zprávy ty na velmi mladých 
larvách Dendrobaeny potvrditi. Bergh dosud odporuje udáním 
Wilsonovým a přidržuje se mých starších, avšak mám za to, že řídě 
se posuzováním kolmo vedených řezů příčných, nemohl pravé základy 
nefridií vystihnouti. Ze řady buněk, jíž navrhuji jméno „nephrostich" 
vznikají základy nefridií (v prvém stavu tvoříce pruhy homologické 
s pronefridiemi Rhynchelmis) v šikmé poloze, t. j. vybíhají z řečené 
řady od zadu ku předu, i máme-li na řezech o nich souditi, jak 
vznikly, nutno vésti řezy šikmé. To ovšem jest věc dosti nesnadná, 
abychom vedli řez ve správném směru, jak probíhají základy nefridií, 
předce však se podaří posléze řady ty v dosti značné délce na sériích 
zachytiti. Obrazy 10 — 13 na tab. II. jsou dle takých šikmých řezů 



v Zprávy organogenické. 209 

znázorněné a ukazují, že skutečně zevní část nefridií leží mezi vlast- 
ním mesoblastem (obr. 11 — 13 m) a epiblastem (ep), právě tam, kde 
dříve probíhal nephrostich. Do dutiny tělesné vnikající základ ne- 
fridia zakončuje na obr. 11. a 12. větší buňkou (t), představující zá- 
klad nálevky č. nefridiostomu. 

Další differencování nefridia záleží v utvoření se a růstu po- 
stranního laloku, z něhož vznikají i známé kličky, kratší a delší. 
Stažitelný vak konečný vchlipuje se z epiblastu, jako u ostatních 
oligochaetů. 

Vysvětlení vyobrazení. 

Tab. IV. 

Obr. 1. 1 a. 1 b. Prvý základ podélných vláken svalových ve zvět- 
šených buňkách mesoblastových mz. 

id, nedifferencované buňky mesoblastové. 

wi, Im, průřezy podélných vláken. 

pt, peritoneum. 

rm, buňky okružných vláken svalových. 
„ 2. Dvě buňky svalové s vlákny. 

„ 3. Starší stadium, svalové buňky v 1 — 4 vrstvách nad sebou (mz). 
„ 4. Průřezy vláken svalových. 
„ 5. Dvě skřinky svalové dospělé Allolob. putra. 

pt peritoneum. 

z, jádro buňky svalové. 

st, podpůrná lamella. 

bg, pojné pletivo, pigmentem sprovázené. 

5 a, 5 i, silně zvětšené průřezy z vláken svalových. 

5 c. Struktura vlákna svalového s povrchu. 
„ 6. Dvě skřínky svalové téhož druhu s cévami bl, bV a buňkami 

cevovými bz. 
„ 7. Podélný průřez 4 skřínkami svalovými podélnými. 

st, podpůrná lamella. 

mz, buňky svalové. 
„ 8. Okružné svaly. 
„ 9. Základ vláken svalových Allolob. trapezoides. 

Označení písmen jako výše. 
„ 10. Rez dospělými vlákny (trubicemi) svalovými téhož druhu. 
„ 11. Průřez larvou dešfovky, znázorňující základy t. zv. prvotných 

pruhů svalových pm. 

Tř. mathemattcko-přírodovědecká. 1892. 14 



210 Fr. Vejdovsbý 

Obr. 12. Dvě skřínky svalové děšťovky Lumbricus terrestris v dospělém 

stavu. 

Označení písmen, jako výše. 
„ 13. Průřez kommissurou nervovou z kruhu jícnového u Rhyn- 

chelmis. 

nch, neurochord. 

n, neurilemma zevní. 

p, vlastní blána nervová. 

r, sítivo nervové. 
„ 14. Průřez gangliem mozkovým téhož červa, při slabém zvětšení. 

w, neurilemma zevní. 

p, vlastní nervový obal. 

g, buňky gangliové. 

a, příčná dráha. 

b, šikmá dráha, v níž probíhají výhonky buněk gangliových. 
nch, neurochord mozkový. 

nr t průřez předního nervu mozkového. 
nr\ „ postranního „ „ 

m, svaly cerebro-parietálné. 
„ 15. Silněji zvětšená část mozku téhož červa. 
Označení písmen, jako na obr. 14. 

Tab. V. 

Obr. 1 — 4. Průřezy velmi mladými stádii vývoje Rhynchelniis zná- 
zorňující průběh embryonálných řad buněčných. 

(a, b, c, d). Z řady d tvoří se ganglie de. 

ep, epiblast. 

lip, buňky hypoblastové. 

Jcs, váček mesoblastový. 

rm, vlákna svalová okružné vrstvy. 

w6, veliká buňka v gangliu, z níž dělením vznikly nervové 

buňky nz, 

cu, cuticula. 
„ 5. Průřez základem ganglia. (Označení písmen, jako u obr. 4.) 
„ 6. Podélný řez přídou těla embrya Rhynchelmis, znázorňující 

souvislost ganglia mozkového (gh) pomocí kommisury (c) 

s pásmem břišním (gl). 

d, zvláštní dutina v mozku (odchylný vývoj). 
„ 7. Průřez oesophagu Rhynchelmis, znázorňující hojnost nervů 

mezi epithelem vnitřním (oe) a sválo vinou zevní. 



Zprávy organogenické. 211 

w, nervy podélné. 

v, spojné okružné nervy. 
Obr. 8. Podélný řez mladým pásmem břišním u Allolobophora putra. 

rm, příčná vrstva svalová. 

hn, podélná „ „ 

gz, mladé gangliové buňky, mezi nimi buňky neurogliové. 

nr, sítivo nervové. 

<7, buňky gangliové nedifferencované. 

wz, lymfatické buňky dutiny životní. 
„ 9. Příčný řez mladým gangliem, znázorňující v každé polovině 

4 měnící se jádra v sítivo nervové (ps). 
„ 10 — 13. Čtyři šikmé řezy embryí dešťovky, k znázornění vývoje 

nefridií. 

ep, epiblast. 

np, buňka nefridiostichu. 

rm, okružná sval o vina. 

m, mesoblast. 

í, buňka, z níž tvoří se nálevka. 

6, základ váčku štětinového. 

ep, krycí buňky váčku „ 

&<7, základ cévy břišní a dráhy lymfatické. 

mz, mz\ svalové buňky dutiny zažívací. 



14* 



17. 

Neue Beitrage zur Kenntniss der Meeresalgen- und 

Bacteriaceen - Flora der ósterreichisch ■ ungarischen 

Kiistenlánder. 

Von Prof. Dr. Anton Hansgirg in Prag. 

Mit Tafel VI. 

(Vorgelegt den 6. Mai 1892.) 

Beitráge zur Kenntnis der Meeresalgen- und Bacteriaceen-Flora 
der ósterreichisch - ungarischen Kiistenlánder finden sich in verschie- 
denen algologischen Werken und Abhandlungen von J. G. Agardh, 
Dodel-Port, Frauenfeld, Hauck, Kiitzing, Lorenz, Me- 
neghini, Naccari, Reinsch, Romer, Solla, Zanardini u. 
A. sowie in des Verfassers diesbeziiglichen Publicationen, in welcnen 
die von diesem 1886—1889 an der Kiiste von Istrien und Dalmatien 
gesamnielten, fůr dieses Gebiet neuen Algenarten und Varietáten be- 
schrieben und Notizen iiber einige von anderen Forschern gesam- 
nielten Meeresalgen angefiihrt sind. 

Von Algensammlern haben sich, so viel dem Verf. bekannt, 
insbesondere Berini, Biasoletto, Botteri, Buechich, Cari- 
bone, Clementi, Contarini, Fiedler, Kellner, Lichten- 
stern, Lorenz, Macale, Martinati, Melo, Neurneyer, 
Pappafava, Sandri, Spanner, Titius, Valle, Vidovich, 
Wulfen, Zaratin, Zay, u. A. um die Erforschung der Meeres- 
algen von Istrien und Dalmatien in mehr oder weniger hohem Grade 
verdienstvoll gemacht. 

Wie die Algensammlungen der soeben genannten Algensammler, 
so werden bei einer zukůnftigen monographischen Bearbeitung der 
Meeresalgen-Flora der óstesreichisch - ungarischen Kiistenlánder auch 
die in verschiedenen botanischen Museen (insb. in Wien, Budapest, 
Triest etc), dann in einigen grossen Privat-Algenherbarien und in 
verschiedenen álteren und neueren Exisiccaten-Sammlungen, so insb. 
in dem bekannten Exisiccatenwerk von Wittrock und Nordstedt 



A. Hansgirg: Beitráge zttr Kenntniss der Meeresalgen- u. Bacterien-Flora. 213 

„Algae aquae dulcis et subinarinae" in der „Phycotheca universalia" 
von F. Hauck und Richter, und in der „Flora austro-hungarica 
exsiccata" von A. Eerner u. a. enthaltenen istrianischen und dal- 
matinischen Meeresalgen beriicksichtigt werden miissen. 

Eine vollstándige Aufzáhlung der bisher iiber die adriatischen 
Meeresalgen und Bacteriaeeen erschienenen Publicationen, Algenher- 
barien etc, in welchen Beitráge zur Kenntniss der in Istrien und 
Dalmatien verbreiteten Meeresalgen und Bacterien sich vorfinden, 
liegt děni Verf. fern, da er im Nachfolgenden {keine vollstándige 
Algen- und Bacterienflora der vorhergenannten Kiistenlánder liefern 
will, sondern blos darauf sich beschránkt, eine spezielle Aufzáhlung 
der von ihm in dem bei seinem wiederholtem, mehrwóchentlichem 
Aufenthalte ani adriatischen Meere im J. 1889—1891 algologisch 
und bacteriologisch durchforschten Gebiete gesammelten Meeresalgen 
und Bacterienarten zu geben. 

Im nachstehenden systematischen Algenverzeichnisse sind also 
blos solche Arten und Varietáten angefůhrt, welche der Verf. an den 
im Verzeichnisse genannten Localitáten selbst gesammelt hat und fur 
welche Standorte in des Verfasseťs Algensammlung Belegexemplare 
aufbewahrt werden (blos weniger seltene und im Gebiete fast allge- 
mein verbreitete Algen sind nicht von allen Standorten aufbewahrt 
worden.) 

Der Verf. hat bislang in der Umgebung von Abbazia, bei Čapo 
ďlstria, am Cherso, bei Castellnuovo, Castell Vecchio, Cannosa náchst 
Ragusa, Cattaro, Cittanova, Fasana náchst Póla, Fiume, Gravosa, auf 
der Insel Lacroma, bei Lesina, Lissa, Lovrano, am Lussin, bei Ma- 
linsca, Martinščica náchst Fiume, Melina náchst Castellnuovo, Mi- 
ramare, Monfalcone, Muggia, Novi, Orsera, Parenzo, Pirano, Póla, 
Porto-Ré, Ragusa Vecchia, Rovigno, Salona, Scardona, Sebenico, Selac, 
Spalato, Stagno piccolo und S. grande auf der Halbinsel Sabbioncello, 
bei Triest, Volosca, Zara, Zaule und Zengg, Meeresalgen und Bac- 
terien gesammelt; ausserdem hat er auch einige von den vorher ge- 
nannten Algensammlern bei Almissa, Castell Andrei, auf Insel Brioni, 
bei Capocesto, Comissa, Crappano, Grado, Grignano, Imoschi, Lesina, 
Lissa, Macarsca, Melada, Moschenizze, Muggia, Nona, Novigrad, auf 
der Insel Pago, Pelagosa, Plavnik, Poměr, Porto di Veruda, Provic- 
chio, Siga, Zlarin u. a. gesammelte adriatische Algen gesehen, welche 
er jedoch mit Ausnahme der von ihm revidirten Arten im Nachfol- 
genden nicht anfiihrt. 



214 Anton Hansgirg 

Zu den voin Verf. an einem and érem Orte ') bereits publicirten 
neuen Arten und Varietáten von adriatischen Meeresalgen und Ba- 
cterien, gesellen sich noch folgende, im Nachstehenden beschriebene 
Formen, welche nicht blos fiir die Meersalgen- und Bacterien-Flora 
unserer Monarchie und die Mediterran-Flora neu sind, sondern bisher 
auch in der algologisch ziemlich gut durchforscliten Ost- und Nordsee 
deutschen Antheils, im atlantischen Oceán etc. nicht beobachtet 
wurden. 

Von Pliaeophyceen ist es: Myrionema? svbmarinum nov. sp. 

Von Chloropkyceen sind es : Epicladia Halimedae, nov. sp., 
E. Gelidii nov. sp., Ochlochaete dendroides nov. var. calcicola und 
var. nov. packyderma, pygmaea nov. sp., Pílinia minor nov. sp. 2 ) 
Chlorotylium cataractarum nov. var. submarinum, Gleocystis scopu- 
lorum nov. sp., Protococcus marinus Ktz. nov, var. virens und var. 
Foslieanus, Palmella ? tuberculosa nov. sp. ; von Myxophyceeil 
(Cyanophyceen) : Mastigocladus testarum nov. var. gracilis, Lynbya Mar- 
tensiana nov. var. marina, L. litorális nov. sp., L. semiplena nov. 
var. chalybea, Lyngbya (Oscillaria) Melobesiearum nov. sp t , L. mi- 
croscopica nov. var. litorális, Chamaesiphon (Sphaenosiphon) roseus 
nov. var. maior, Oncobyrsa adriatica nov. var. micrococca, Hyella 
caespitosa nov. var. spirorbicola, Aphanocapsa marina nov. sp. und 
var. maior, A. litorális nov. sp. und var. macrococca, Chroococcus 
turgidus nov. var. submarinus, Ch. macroccocus nov. var. salinarum, 
Ch. atrochalybeus nov. sp. 

Von marinen Bacterien sind in diesen neuen Beitrágen fol- 
gende neue Arten und Varietáten angefuhrt : Beggiatoa leptomitiformis 
nov. var. marina, L. parasitica nov. var. marina, Bacillus litorális 
nov. sp., Sarcina adriatica nov. sp., S. norvegica nov. sp., Ascococcus 
litorális nov. sp., Bacterium termo nov. var. marinum, Micrococcus 
sordidus nov. var. marinus, Staphylococcus griseus nov. sp., 8. flavus 
nov. sp. 

Ausser diesen neuen Formen sind im nachstehenden Artenver- 
zeichnisse, in welchem neben den vom Verf. eingehender bearbei- 



x ) Siehe des Verfasser's Abhandlungen : „Beitráge zuř Kenntnis der quar- 
neriscben und dalrnatischen Meeresalgen" Oesterr. botan. Zeitschrift, 1889 und 
„Ůeber neue Susswasser- und Meeres-Algen und Bacterien" in diesen Sitz.-Be- 
ricbten 1890. 

2 ) Die Abbildungen dieser und einiger anderer hier angefuhrter neuer ad- 
riatiscber Algen hat d. Verf. in Fosliďs „Contribution to knowledge ofthe marine 
Algae", 1890, Taf. 2 und 3 publicirt. 



Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 215 

teten Chloro- und Myxophyceen und marinen Spaltpilzen auch eine 
nicht unbedeutende Anzahl von Phaeo- und Rhodophyceen-Arten ent- 
halten ist 1 ), noch viele Arten (auch Gattungen und Varietáten) von 
Meeresalgen und einige Bacterien angefůhrt, welche bisher aus děni 
vom Verf. algologisch und bacteriologisch náher durchforsckten Ge- 
biete nocli nicht bekannt, resp. in Istrien und Dalmatien bislang 
nicht beobachtet wurden und in Dr. EaucWs bekannteni Werke „Die 
Meeresalgen Deutschlands und Oesterreichs" auch nicht zu finden 
sind (sie werden im Nachstehenden niit fetteren Lettern gedruckt). 

In Betreff der Localitáten, an welchen der Verf. die im nach- 
stehenden Verzeichnisse angefuhrten Meeresalgen- und Bacterien- 
Arten in Istrien und Dalmatien gesammelt hat, móge hier blos er- 
wáhnt werden, dass er die meisten blau- und chlorophyllgrunen 
Algen an ihren Standorten in der oberen Litoralregion auf Steinen, 
Felsen, Muscheln, Holzpfáhlen etc, einige auch an blos zeitweise von 
Meereswogen bespiilten Molosteinen u. á. festsitzend vorgefunden hat ; 
eine gróssere Anzahl von Algenarten hat der Verf. auch im bracki- 
schem Wasser, in Salinen und an der Mundung siisser Gewásser 
(Quelleu, Báche u. s. w.) in das adriatische Meer gesammelt. 

Von Spaltpilzen hat der Verf. die im nachstehenden Verzeich- 
nisse angefuhrten Arten theils in unreinem Hafenwasser, theils an 
der Mundung von Kloaken etc, an Enteromorphen oder an verschie- 
denen fadenfórmigen blaugríinen Algen angewachsen, seltener auch 
an Molosteinen, Pfáhlen etc. festsitzend oder am Grunde des Meeres 
zařte, háutige, flockige etc. Uiberzuge bildend angetroffen. 

Das Einsammeln der meisten marinen Chloro- und Myxophyceen 
sowie der Bacteriaceen, war dem Verf. grosstentheils ohne besondere 
Schwierigkeiten an Ort und Stelle móglich, da die in der nachfol- 
genden speciellen Aufzáhlung angefuhrten blau- und chlorophyll- 
grunen Algen fast ausschliesslich nur in der litoralen und sublitora- 
len Region, viele nur in der oberen Strandregion verbreitet sind. 

Hingegen war der Verf. im Stande von den tieferes Wasser be- 
wohnenden Meeresalgen bisher blos solche zu sammeln, welche von 
ihrem ursprunglichen Standorte bei Stůrmen etc. abgerissen und bei 
heftigen Winden, hoher Brandung etc. am Strande abgesetzt werden. 



v ) Eine vollstándige Bearbeitung aller vom Verf. an der Kůste von Istrien 
und Dalmatien gesammelten Rhodo- und Phaeophyceen war dem Verf. bisher 
nicht móglich. Auch die ganze Abtheilung der Bacillariaceen (Diatomeen) sowie 
alle Formen von marinen Flagellaten, welche man jetzt zu den Algen zahlt, sind 
aus der obigen Bearbeitung ausgeschlossen worden. 



216 Anton Hansgirg 

Einige wenige tieferes Wasser bewohnende Meeresalgenarten hat der 
Verf. auch auf Muscheln und Steinen, welche von Fischern aus 
grosserer Tiefe heraufbefórdert wurden, vorgefunden. 

Was clie geographische Verbreitung und die Eintheilung der im 
nachfolgenden Verzeichnisse angefiihrten Meeresalgen- und Bacte- 
rien-Arten nach ihren Verbreitungszonen anbelangt 1 ), so hat der 
Verf. wegen der bisherigen, noch sehr liickenhaften Durchforschung 
der adriatischen Algen und Bacterien, insb. der in grósseren Tiefen 
lebenden Algen, welche im Gebiete soviel děna Verf. bekannt, bisher 
blos bei Triest und in Quarnero von Lorenz auch mit Hilfe eines 
Schleppnetzes gesammelt wurden, diese (die Verbreitung etc.) blos 
bei den im Nachstehenden beschriebenen neuen Arten und Varietáten 
so viel ihm moglich war, beriicksichtigt und erlaubt sich hier noch 
zu erwáhnen, dass eine gróssere Anzahl von den in der Litoralregion 
verbreiteíen blau- und chlorophyllgriinen Meeresalgenarten, wie es 
scheint an der Kiiste von Istrien und Dalmatien fast allgemein ver- 
breitet ist, wáhrend einige andere Arten von Chlorophyceen und My- 
xophyceen in Istrien und Dalmatien ziemlich selten zu sein scheinen 
und einige (wie mehrere Phaeo- und Khodophyceen) blos im sud- 
lichen und siidlichsten Theile unseres Gebietes (in Dalmatien) vor- 
kommen *). 

Beziiglich der Jahreszeit, zu welcher die im nachfolgenden 
Verzeichnisse angefiihrten Algenarten an der Kiiste von Istrien und 
Dalmatien gesammelt werden konnen, móge hier blos folgende Be- 
merkung Platz flnden. 

Die meisten Meeresalgen der beiden soeben genannten Kiisten- 
lander sind von den Temperaturveránderungen wáhrend verschiedener 
Jahreszeiten weniger als die Mehrzahl der Landpflanzen abhángig. 
Bekanntlich gedeiht die Algenvegetation, insb. die der tieferen Re- 
gionen in allen Jahreszeiten ununterbrochen, so dass man auch im 
Winter am adriatischen Meere noch viele Algen sammeln kann, da 
auch in der litoralen Region eine gróssere Anzahl von Algen (dar- 

1 ) Mehr darůber siehe in Dodel-Porťs „Pflanzenleben" [im HaucVs Ver- 
zeichnisse adriatischer Meeresalgen] und in „Physikal. Verhaltnissen und Verthei- 
lung der Organismen im quarnerischen Golfe" von Lorenz. 1863. 

2 ) Schon an der Sůdspitze von Istrien kommen einige Meeresalgenarten 
vor, welche im uordlichen Theile dieses Kixstenlandes (in Quarnero etc.) fehlen. 
Nach Zanardini (Synopsis algarum, 1841, p. 229) soli in Dalmatien auch Cau- 
lerpa prolifera Lmx., verbreitet sein, welche Alge jedoch nach Rabenhorst (Algae 
exs. Nro. 10) im adriatischen Meere nicht so weit nórdlich reicht und im mittel- 
lándischen Meere nur bis gegen Spezzia und Toulon verbreitet ist. 



Beitráge zuř Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 217 

unter auch einige einjáhrige) den Winter iiberdauern und im Frtih- 
ling fructificiren oder weiter sich entwickeln. 

Doch hángt die ungleiche Entwickelung der Algen- und Bacte- 
rienvegetation zu verschiedener Jahreszeit in verschiedenen Theilen 
Istriens und Dalmatiens sicher auch von Temperaturverháltnissen 
ab ; eine genaue Feststellung dieser Abhángigkeitsverháltnisse fůr 
einzelne Arten war jedoch zur Zeit noch nicht nioglich. 

Dass im adriatischen Meere die Entwickelung der Algen und 
Bacterien auch dann noch ihren Fortgang ununterbrochen nimrnt, 
wenn das Wasser bis auf 0° sich abkuhlt, hábe ich im Winter 1891, 
wo im Januar das Wasser im Hafen von Fiume einigemal an der 
Obevfláche mit einer schwachen Eiskruste bedeckt war, konstatirt. 
Selbst solche Algen, welche an der oberen Fluthgrenze vorkommen 
und beim Emergiren zui Zeit der Ebbe den grossten Extremen der 
Lufttemperatur ausgesetzt waren, (viele Myxophyceen, einige Chloro- 
phyceen und Khodophyceen, z. B. Hormiscia-, Enteromorpha-, Ulva-, 
Bangia-, Porphyra-Arten u. á.) gingen, wie Verf. im Januar 1891, 
wo das Wasser nach mehrtágigen Frósten bis auf 0° oder 1°C sich 
abgekůhlt hat und die Temperatur der Luft mehrere Grade unter 
0°C betrug, konstatirte, nicht zu Grunde, sondern entwickelten sich 
weiter, so dass die ganze litorale Algenvegetation durch die Fróste 
im Januar 1891 nicht viel gelitten hat und die Entwickelung der 
Fruhlingsformen, soviel der Verf. bei seinem zweimaligen Aufent- 
halte an der Kůste von Istrien im Fruhjahre beobachtet hat, keine 
merkliche Verzógerung erfuhr. 

Im Systéme hat der Verf. blos die nothigsten Veránderungen 
durchgefůhrt, sonst aber dem jetzt ůblichen System der Meeresalgen 
und Bacterien gefolgt. 

Einige von den in folgender specieller Aufzáhlung beschriebenen 
neuen Varietáten, welche der Verf. fur konstantě Formen halt, diirften 
sich als gute Arten herausstellen. 

I. Klasse. Bacteriaceae. (Schizomycetaceae). 

Crenothrix foetida (Fior. Mazz.) Hansg 1 ). [Crenothrix marina 
Hansgirg in diesen Sitz.-Ber. 1890 p. 20., Phragmidiothrix (Beggiatoa) 
multiseptata Engl.] Kommt auch im Hafen von Triest, bei Fiume, 
Póla, Zengg und Sebenico vor. 



') Siehe des Verf.'s Abhandlung in der Botan. Ztg. 1891. 



218 Anton Hansgirg 

Leptothrix subtilissima Hansgirg „Uiber neue Stisswasser- und 
Meeresalgen u. Bacterien" 1890, p. 21. Die Fáden dieser Bacteria- 
ceen-Art, mit welcher Lepthothrix tenuissima (Winogr.) Trev. Thio- 
trix tenuissima Winogr., als deren Varietát [var. tenuissima (Winogr.) 
nob.] za vereinigen ist, werden ófters 5 bis 10 p lang und sind auch, 
wenn sie nicht vereinzelt, sondern haufenweise neben einander 
wachsen, zu diinnen Háutchen verflochten. 

Kommt auch im Hafen von Triest, bei Fiume, Porto-Ré, Póla, 
Zengg, Cannosa, Gravosa und Ragusa mehrfach, meist an Lyngbya- 
Scheiden, Muscheln, Molosteinen festsitzend, vor. 

L. parasitica Ktz. nov. var. marina nob. Fáden gekriimmt, 
meist 1 bis 1*5 p breit, farblos, undeutlich gegliedert, mit eng anlie- 
genden, farblosen Scheiden, zu haarartigen, schmutzig oder gelblich 
grauen Uiberziigen unter einander verflochten. Zellen 1 bis 2mal so 
lang, als breit, mit farblosem, oder blassbláulich schimmerndem 
Inhalte 1 ). 

In unreinem Brack- und Meer-Wasser an verschiedenen Meeres- 
algen, Muscheln etc. festsitzend, so im Hafen von Triest und Fiume 
mehrfach, bei Porto-Ré, Póla, Isola, Pirano, Strogniano, Rovigno, 
Parenzo, Orsera, Fasana, Lussinpiccolo, Zengg, Sebenico, Spalato, 
Salona, Stagno, Ragusa, Gravosa, Cannosa, Ragusa Vecchia und auf 
der Insel Lacroma. 

Beggiatoa alba (Vauch.) Trev. var. marina Cohn. [incl. Beggiatoa 
Cohnii Trev. Gen. p. 10 und B. alba var. marina Warming, Om 
nogle ved Danmarks Kyster levende Bacterier, 1876 p. 355, excl. 
B. alba Winogr. 1. c. p. 25]. In unreinem Meerwasser bei Čapo 
ďlstria und Fiume. 

B. pellucida Cohn [incl. B. alba ex. p. in Winogradsky 
„Beitr. z. Morphol. u. Physiologie der Bacterien," 1888, p. 25]. In 
der litoralen Region bei St. Andrea und im Hafen von Triest. 

B. leptomitiformis (Menegh.) Trev. var. marina nob. [incl. B, 
minima Warming 1. c. p. 356 und B. minima Winogr. 1. c. p. 25.]. 
Fáden 1*5 bis 2 [i breit, oft sehr kurz. Im Hafen von Fiume. 

Spirillum Mosenbergii Warm. In Salinen bei Čapo ďlstria. 



*) Die in der Kieler Fohrde von Reinbold [Schriften des nátur. Vereins 
f. Schleswig-Holstein, Band VIII., 2 p. 176] háufig beobachtete Leptothrix rigi- 
dula Ktz., dann Leptotrichia tenuis (Winogr.) Trev. [Thiotrix tenuis Winogr.] 
und die an Ectocarpus und anderen Meeresalgen von Farlow [Marině algae of 
New England, 1881, p. 32] beobachtete Leptothrix rigidula Ktz. sind wohl mit 
der oben beschriebenen Varietát zu vereinigen. 



Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 219 

Bacillus litorális nov. sp. a ) Fáden blos 0*2 bis 0"5 ř* breit, 
2 bis 12 ft lang, farblos, gerade oder leicht gekrúmnit, beweglich oder 
unbeweglich, zu schleimigein Lager vereinigt oder im Gallertlager 
anderer Spaltpilze auch einiger Lyngbya-Arten zerstreut. An Molo- 
steinen in Fiume mehrfach, ofters im Lager von Lyngbya litorea 
Hauck. 

Bacterium termo Duj. var. marinum nob. Zellen blos i f. 2 ft breit 
und meist 4 bis 6mal so lang. In unreinem Hafenwasser so bei 
Triest, Isola, Monfalcone, Capodistria, Stagno und Ragusa. 

Bacterium sulfuratum Warm. Diese polymorphe Bacte- 
rien-Art, niit welcher Warming (1. c. p. 6 texte franc.) Monas vinosa 
Ehrb., M. erubescens Ehrb., M. Warmingii Cohn und Mantegazaea 
rosea (Cohn.) Trev. (Rhabdomonas rosea Cohn) vereinigt hat, hábe 
ich in den Salinen bei Čapo ďlstria gesammelt. 

Sarcina norvegica nob. [S. litorális (Oerst.) Poul ? f. norvegica 
Hansgirg in Foslie, Contribut. to knowledge of the marine Algae of 
Norway p. 172 cum icone]. Zellfamilien werden ofters bis 60 ;* breit 
und 90 (i lang. 

Kommt in der oberen litoralen Region an Felsen, Molosteinen 
etc. vor, oft mit Lyngbya jadertina u. á. gesellig. So bei Triest 
Fiume, Isola, Pirano, Orsera, Rovigno, Parenzo, Póla, Zengg, Cannosa, 
Ragusa. 

S. adriatica nov. sp. Veget. Zellen kugelig oder durch gegen- 
seitigen Druck rundlich-eckig, fast hyalin, 1 bis 2 /i breit, dicht zu 
rundlichen oder fast knollenfórmigen, meist 5 bis 25 [i breiten, farb- 
losen Familien vereinigt. 

Auf unreinen Molosteinen etc. oft in Gesellschaft von Lyngbya- 
(Hypheothrix-) Arten, so bei Triest, Fiume und Póla. 

Ascococcus litorális nov. sp. Veget. Zellen meist nur 0*3 ft breit, 
fast kugelig, farblos zu rundlichen, etwa 15 /* breiten Familien ver- 
einigt. 

Kommt unter anderen marinen Bacteriaceen, insb. mit Sarcina 
adriatica gesellig vor, so bei Triest und Fiume. 

Lamprocystis roseo-persicina (Ktz.) Schrót. [Cohnia roseo-persi- 
cina Winter]. Ich hábe diese im Siiss- und Meerwasser verbreitete 
Bacteriaceen-Art in verschiedenen Entwickelungsformen [auch in 
einer ascococcus-artigen Form, deren rosenrothe Zellen meist 3 bis 



J ) Diese neue Art unterscheidet sich von anderen marinen Bacillus-Arten 
[B. subtilis u. á.] schon durch die áusserst zarteu Fáden. 



220 Anton Hansgirg 

4 ft breit zu rundlicheu, eifórmigen oder elliptischen, 24 bis 100 /a 
breiten, 1 bis 2mal so langen Zellfamilien vereinigt waren] in Sa- 
linen bei Strogniano náchst Pirano, im Brackwasser bei Monfalcone 
und in der Ascococcus-Form auch im Sůsswasser bei Bucagnazzo 
náchst Zara und bei Rudersdorf náchst Graz beobachtet. 

Lampropedia litoralis (Oerst.) De Toni. [incl, Merismo- 
pedia litoralis (Oerst.) Rbh. in Warming 1. c. p. 13 texte franc. et 
Lampropedia rosea (Winogr.) De Toni Thiopedia rosea Winogr.] In 
Salinen bei Capodistria. 

Micrococcus sordidus Schrót. var. marinus nob. Veget. Zellen 
fast kugelig oder elliptisch, % bis 1 fi breit, zu 2 bis 4, seltener 
mehrere genáhert und locker in gemeinsamem, formlotsem, grauweiss- 
lichem Gallertlager vereinigt. 

An Enteromorphen u. á. Meeresalgen, auf unreinen Molosteinen 
etc. an der oberen Fluthgrenze meist mit anderen marinen Spalt- 
pilzen gesellig, so bei Rovigno, Orsera, Fiume und Triest mehrfach, 
bei Spalato, Salona und Ragusa. 

Staphylococcus flavus nov. sp. Veget. Zellen meist rundlich 
kaum 1 l i ft breit, fast farblos, dicht zu knollenformigen oder rundli- 
chen, gelblich bis fast ockergelb gefárbten, 10 bis 20 (i breiten Fa- 
milien vereinigt. 

An unreinen Molosteinen gallertige, schmutzig ockergelbe Uiber- 
zuge bildend, so im Hafen von Fiume. 

Staphylococcus griseus, nov. sp. Veget. Zellen 1 / 2 bis 1 [i breit, 
farblos, meist rundlich, in knollenformigen oder fast kugelrunden, 
9 bis 24 ft breiten, 1 bis 2 so langen, fast farblosen (grau gefárbten) 
Familien, welche sich ófters in zwei gleich grosse Tochterfamilien 
theilen, vereinigt. 

Kommt auch in einer Zoogloea-Form an unreinen Molosteinen 
mit anderen Bacterien gesellig vor, so im Hafen von Fiume, Triest, 
bei Ragusa, Cannosa und Ragusa Vecchia. 

II. Klasse Myxophyceae (Cyanophyceae). 

Mastigocoleus testarum Lagrh. nov. var. gracilis. (Taf. I. 
Fig. 11). Fáden mit den eng anliegenden Scheiden blos 3 bis 5 (i 
breit, reichlich verzweigt, stark gekrůmmt. Zweige so dick wie die 
Hauptfáden ; veget. Zellen 2 bis 4 {x breit, 1 / 2 bis 2mal so lang, mit 
oliven- oder blaugrůnem Inhalte; an Seitenzweigen sind die end- 
stándigen Heterocysten fast von derselben Grosse wie die veget. 



Beitráge zuř Kenntuiss der Meeresalgeu- und Bacterien-Flora. 221 

Zellen (3 bis 4 [i breit und 1 bis lV 2 nial so lang); Scheiden eng 
anliegeud, farblos, nicht geschichtet, sonst wie die typische Fořm. 

Komnit auch auf Kalksteinfelsen vor. Bisher (var. gracilis) nur 
bei Cattaro, Eagusa und Cannosa in Dalmatien und (in der typischen 
Form) auf Kalksteinen bei Castell Vecchio, Lussin, Zengg, Rovigno, 
Póla, Cannosa, Cherso, Porto-Ré, Gravosa, Spalato und auf Trochus-, 
Conus-, Patella- etc. Schalen bei Fasano, náchst Pirano, Isola, Zara, 
Fiume, Póla, Stagno piccolo, Orsera, Parenzo, Fasana náchst Pqla, 
Martinščica náchst Fiume, Salona und Ragusa. 

Caloťhrix scopulorum (Web. et Mohr.) Ag. (incl. C. fasciculata 
Ag.) Bei Fiume mehrfach, Abbazia, Volosca, Buccari, Porto-Ré, Triest, 
Isola, Strogniano und Pirano mehrfach, Orsera, Parenzo, Rovigno, 
Póla nicht selten. Zengg, Lussin piccolo, Scardona, Salona, Spalato 
mehrfach, Ombla náchst Ragusa, Ragusa Vecchia spárlich. 

C. Contarenii (Zanard.) Bor. et Flah. In der Umgegend von 
Triest. 

C. parasitica (Chauv.) Thr. Bei Orsera, Parenzo, Póla mehrfach, 
auf Cherso auch in Codium reichlich, bei Cannosa náchst Ragusa. 

C. aeruginea Thr. In Salinen bei Strogniano und Fasano 
náchst Pirano. 

C. crustacea Thr. Bei Fiume, Abbazia, Volosca, Isola, Fasano 
náchst Pirano, Parenzo, Orsera, Cittanova, Póla mehrfach (insb. bei 
Fort Mussil), Zengg, Salona, Spalato, Ragusa, Lacroma, Gravosa, 
Cannosa, Ragusa Vecchia, Castellnuovo. 

C. parietina (Nág.) Thr. var. šalina (Ktz.) nob. Bei Strogniano 
und Fasano náchst Pirano, Isola, Fasana náchst Póla, in der Um- 
gebung von Póla mehrfach, Zengg, Salona, Spalato mehrfach, Ragusa, 
Ombla, Castellnuovo, Cattaro. 

Isactis plana (Harv.) Thur. Bei Spalato mehrfach, Ombla náchst 
Ragusa reichlich, Isola náchst Triest. 

Rivularia polyotis (J. Ag.) Bor. et Flah. [incl. R. mesenterica 
(Ktz.) Thr. et R. hospita (Ktz.) Thr.] Bei Fiume, Abbazia, Volosca, 
Ika, Triest, Isola, Pirano, Parenzo mehrfach, Orsera) am Cherso, 
Lussin piccolo, Malinsca, bei Cittanova, Póla mehrfach, Fasana náchst 
Póla, Zengg, Zara, Spalato, Gravosa, Ragusa, Insel Pago. 

R. atra Roth. Bei Abbazia und Volosca mehrfach, Pirano, Isola, 
Parenzo, Orsera, Póla mehrfach, Fasana, Lussin piccolo, Zengg, Zara, 
Sebenico spárlich, Spalato, Ragusa, Cannosa, Gravosa, Castellnuovo; 
var. hemisphaerica (Ktz.) Bor. et Flah. (Rivularia hemisphaerica Ktz.) 
in der Umgebung von Póla mehrfach. 



222 Anton Hansgirg 

R. Biasolettiana Menegh. (E. Warreniae Thr.) Bei Monfalcone 
náchst Triest, Scardona und Ombla náchst Eagusa. 

Leptochaete marina Hansg. x ) Auch bei Isola, Fiurné, Zara und 
Zengg sparlich, Ragusa, Cannosa, Gravosa und Castellnuovo. 

JPlectonema terebrans Bor. et Flah. Auf Patella-Schalen, 
seltener auch in Kalksteinfelsen, an Lithophyllum, Melobesien u. a. 
so bei Póla, Spalato, Castell Vechio, Cannosa und Ragusa, 'daselbst 
meist mit Gomontia polyrrhiza gesellig in einer Form, deren Fáden 
0*5 bis 1 í* dick, stark gekriiinmt, sparlich verzweigt, mit engan- 
liegenden, diinnen, farblosen, 1 bis 1*5, seltener bis fast 2 j* breiten 
Scheiden versehen und deren veget. Zellen 2 bis 4mal so lang als 
breit waren. 

Microcoleus polythrix Hansg. 2 ) Auch bei Castellnuovo reichlich 
und bei Ragusa sparlich. 

M. lyngbyaceus (Ktz.) An. (incl. M. nigrescens Thr.) Bei Orsera, 
Servola, Lussin piccolo, Spalato, Zara. 

M. chthonoplastes (Fl. dan.) Thr. (incl. M. Chthonoblastus sa- 
linus Ktz.) Bei Volosca und Prelucca náchst Fiume, Buccari, in sub- 
marinen Siimpfen bei Cittanova reichlich, ebenso zwischen Zaule und 
Capodistria mehrfach, am Cherso, bei Póla, Fasana, Parenzo, Orsera, 
Pirano (auch in Salinen bei Strogniano und Fasana reichlich, bei 
Salona, Spalato, Ombla, náchst Ragusa. 

M. hospita Hansg. 3 ) Auch bei Monfalcone, Isola, Zengg, Citta- 
nova, Spalato, Gravosa, Ragusa, Cannosa, Castellnuovo, Ombla 
náchst Ragusa im Gallertlager von marinen Rivularien und Isactis 
plana. 

Lyngbya majuscula (Dillw.) Harv. In Salinen bei Zaule und 
Servola náchst Triest, bei Salona und Zaule auch in Oscillaria-Form, 
deren Fáden 27 bis 33 ^ breit und die Zellen meist % bis 1 / 5 so 
breit als lang waren 4 ;) auf Lesina. 

L. aestuarii (Jurg.) Liebm. (incl. L. ferruginea Ag.) In Salinen 
zwischen Capodistria und Zaule mehrfach sehr reichlich, bei Čapo 
ďlstria und Servola, Póla, Zengg, Salona, daselbst in Oscillaria-Form ; 
var. šalina (Ktz.) nob. (Lyngbya šalina Ktz.) In Salinen bei Strog- 



2 ) In diesen Sitz.-Ber. 1890, p. 13, Tab. I. 
2 ; L. c. p. 14, Tab. I. 

3 ) In diesen Sitz-Ber. 1890 p. 15. 

4 ) Mit dieser Oscillaria-Form ist Oscillaria princeps Vauch. f. marina Hauck 
in Oesterr. botan. Zeitschrift, 1878, p. 187 zu vereinigen. 



Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgeu- und Bacterien-Flora. 223 

niano und Fasano nachst Pirano reichlich, zwischen Capodistria und 
Zaule uiehrfach bei Salona. 

L. luteofusca (Ag.) J. Ag. Bei Fiume, Volosca, Abbazia, Triest, 
Isola, zwischen Capodistria und Zaule mehrfach, Muggia, Rovigno, 
Fasana nachst Póla, Póla, Parenzo, Orsera, Pirano mehrfach, Lussin 
piccolo, Cherso mehrfach, Lesina, Zengg, Ragusa, Gravosa, Castell- 
nuovo, Spalato, Salona. 

L. livida Ardiss. Bei Fiume, Volosca, Abbazia Porto-Ré zwischen 
Capodistria und Zaule mehrfach, bei Zara, Spalato, Salona, Ragusa, 
Gravosa, Zengg. 

L. semiplena (Ag.) J. Ag. Bei Fiume, Volosca, Abbazia, Prelucca? 
Porto-Ré, Triest, St. Andraea, Miramare, Muggia, Capodistria, Zaule, 
Isola, Pirano mehrfach, Parenzo, Orsera, Póla, Fasana, Rovigno, Cit- 
tanova, Lussin piccolo, Cherso, Zengg, Zara, Spalato, Salona, Stagno 
piccolo, Ragusa, Lacroma, Cannosa, Gravosa, Ragusa Vecchia, Castell- 
nuovo, Cattaro ; var. minor Hansg. x ) Auch bei Fiume, Rovigno, 
Zengg, Ragusa und Castellnuovo ; 

Var. chalyhea nob. Lager flockig oder buschelig-filzig, von 
stahlblauer, bis fast olivengrííner Farbe. Fáden mit den enganliegenden, 
ziemlich důnnen, farblosen Scheiden meist 4 ft dick; veget. Zellen 
*/ 2 bis lmal so lang als breit, mit stahlblau gefárbtem Inhalte, sonst 
wie die typische Form. — Auf Gelidium und anderen Rhodophyceen 
fest anhaftend, bisher blos bei Ragusa in Dalmatien reichlich. 

L. arenaria (Ag.) Hansg. conf. Oesterr. bot. Ztschr. 1889, p. 
42. (Phormidium arenarium Rbh.) Auch bei Malinsca, Fasana nachst 
Pirano, zwischen Capodistria und Zaule mehrfach, bei Scardona, 
Salona. 

L. membranacea Thr. f. Diese auch in der Kieler Fóhrde 2 ) im 
Brackwasser beobachtete Lyngbya-Art hábe ich in einer Form, deren 
Fáden mit den enganliegenden, farblosen, diinnen Scheiden meist 4 
bis 5, seltener blos 3*5 jt breit, die Zellen x / 2 bis lmal so lang, mit 
blau- oder olivengriinem Inhalte, das Lager diinnháutig, dunkel- bis 
schwárzlichbraun gefárbt und durch CaCO incrustirt, war auf feuchter, 
salzhaltiger Erde bei Ombla nachst Ragusa gesammelt. 3 ) 



*) L. c. p. 17. Zu dieser Varietát gehort hochstwahrscheinlich Lyngbya te- 
nerrima Thr. in Farlow „Marině algae of New England, 1884, p. 35." 

2 ) Siehe Eeinbold 1. c. p. 173. 

3 ) Wenn diese Form als eine neue Art sich erweisen solíte, so kónnte sie 
Lyngbya ragusana benannt werden. 



224 Anton Hansgirg 

L. litorea Hauck. Von dieser Lyngbya-Art hábe ich auch die 
Oscillaria-Form, deren Fáden meist 5 (seltener 3 bis 6) /* breit sind, 
bei Fiume beobachtet. 

L. incrustata (Nág.) nob. (Phorinidium incrustatum (Nág.) Go- 
mont, Hypheothrix incrustata Nág.) Auf Muscheln, Kalksteinen etc 
bei Parenzo, Póla, Cherso, Salona, Zengg, Zara, Spalato und Ragusa 
mehrfach, oft mit Gomontia polyrrhiza gesellig. 

L. halophila Hansg. In Salinen bei Strogniano und Fasano 
náchst Pirano auch in der Oscillaria-Form ; var. fuscolutea nob. conf. 
Oesterr. bot. Zeitschr. 1888. Nr. 2. auch bei Salona. 

L. jadertina (Ktz.) Hansg. conf. Oesterr. bot. Zeitschr. 1889, 
p. 42. (incl. Leptothrix niarina Ktz. Phycologia germanica, p. 165.) 
Auch bei Abbazia, Fiume, Triest, St. Andrea, Miramare, Isola, 
Pirano, Parenzo, Orsera, Póla, Fasano, Rovigno, Scardona, Spalato, 
Gravosa, Ragusa, Castellnuovo. ') 

L. subolivacea Hansg. conf. Oesterr. bot. Zeitschr. 1889, p. 42. 2 ) 
Die Fáden dieser Lyngbya sind mit den enganliegenden Scheiden 
2 bis 2*5, seltener bis 3-5 (i breit, gekrummt; die Zellen x j 2 bis l / 3 
so lang als breit. Vermehrung erfolgt durch oscillaria-artige Hormo- 
gonien, welche aus den zu dieser Zeit meist erweiterten (bis 4 bis 
5 ř* breiten Scheiden hervorkriechen. — Kommt meist an unreinen 
Molosteinen so auch bei Fiume und in Abbazia vor. 

Var. dalmatica (Ktz.) nob. (Leptothrix dalmatica Ktz.) Am 
Cherso, bei Gravosa und Ragusa. 

L. litoralis Hansg. 3 ) Lager schmutzig, diinnháutig, mehr oder 
weniger schleimig, Fáden mit den Scheiden 0*5 bis 1*5 /* breit, meist 
gekrummt uud unter einander verflochten, mit diinnen, enganliegenden, 
farblosen Scheiden. Veget. Zellen 1 bis V^mú so lang als breit, 
mit hellblaugriinem Inhalte. 

Auf feuchten Felsen, zwischen Calothrix und anderen Algen, so 
bei Rovigno, Fasana, Póla, Isola, Pirano in Istrien. 



x ) Nach írauenfeld „ Verzeichniss", 1854 soli diese Lyngbya-Art auch bei 
Capocesto vorkommen. 

2 ) Mit dieser Lyngbya-Art ist hóchstwahrscheinlich die vou Ranek in Oest. 
bot. Zeitschr. 1878 als Lyngbya sp. auf. S. 293, Tab. 3, Fig. 17, beschriebene 
Lyngbya-Form und vielleicht auch Lyngbya intermedia Treub zu vereinigen. 

3 ) Conf. Foslie, Contribution etc, 1890, p. 167. — Mit dieser Art ist hóchst- 
wahrscheinlich die von Treub (Ann. and. mag. of nat. hist. 1889, p. 148) blos 
unvollstándig beschriebene Lyngbya (Hypheothrix) minutissima zu vereinigen. 



Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 225 

L. bvevissima (Ktz.) nob. (Leptothrix brevissiina Ktz.) f. marina 
nob. Fáden btischelig geháuft, seltener einzeln, gekrúmmt, mit clen 
enganliegenden, dilnnen, farblosen Scheiden 2 bis 3 /* breit; sonst 
wie bei der typischen Fonn. 

So auf Muscheln und Gastropoden-Sckalen auch an Polysipho- 
nien und anderen Álgen in Salinen bei Fasano náchst Pirano, bei 
Zengg und bei Porto-Eé, an Spirorbis-Schalen bei Ragusa. 

L. Martensiana (Menegh.) nob. (Leibleinia Martensiana Ktz.) 
var. marina nob. Fáden ohne Scheiden 1 bis 3, mit diesen bis 4 p 
breit, gerade oder leicht gekrúmmt, oft nur kurz, einzeln oder bti- 
schelig geháuft, veget. Zellen % his lmal so lang als breit, mit 
oliven- oder bláulichgruneni Inhalte, Scheiden enganliegend, dílnu, 
farblos, die Fáden meist ůberragend. 

An Patella-Schalen, Lithophyllum etc. festsitzend. So bei Fiume 
mehrfach, Ragusa, Cannosa. 

L. Hansgirgii De Toni a ) [L. (Oscillaria) investiens Hansgirg 
non L. investiens Hauck]. Auch bei Ragusa mehrfach. 

L. melobesiearum nob. (L. (Oscillaria) longeaticulata Hansgirg 
„Uber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien", 1890, p. 
17]. 2 ) Bei Cannosa und Ragusa in Dalmatien. 

L. microscopica (Ktz.) Hansgirg, Prodromus řas českých, II. díl, 
1892, p. 80 (Oscillaria subtilissima Ktz.) nov. var. litoralis nob. 
Fáden 1 bis 1*5 (i dick, blass blaugriin, oft ziemlich kurz; veget- 
Zellen so oder fast so lang wie breit, sonst wie bei der typischen 
Form. 

An unreinen Molosteinen unter Enteromorphen u. a. im Meer- 
und Brackwasser etc, so bei Fiume und in Ragusa. 

L. tenerrima (Ktz.) nob. (Oscillaria tenerrima Ktz.) var. marina 
Hauck 1. c. p. 187. Tab. 3, Fig. 20. Bei Fiume, Póla, Salona, Orsera, 
Ragusa, Lussin. 

L. [Oscillaria] minuta Hansgirg in diesen Sitz.-Ber. 1890, p. 17 
Auch bei Fiume und Ragusa. 

L. amoena (Ktz.) nob. [incl. Oscillaria chlorina Ktz.] In Sa- 
linen bei Capodistria 3 ). 



*) Conf. Ber. d. deutsch. bot. Gesell. 1890, p. (196). 

2 ) Schon von Crouan (Florule de Finistěre, 1867, p. 112) ist eine Lyngbya 
(Oscillaria) longiarticulata beschrieben worden, wesbalb der Verfasser hier eine 
Veránderung des Speciesnamens vorschlágt. 

3 ) Ausser den oben angefiihrten Oscillaria-Arten hat der Verf. in Salinen bei 
Strogniano náchst Pirano, bei Fiume, Zara, Cannosa und Kagusa auch eine Oscillaria- 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892. 15 



226 Anton Hansgirg 

L. tenuis (Ag.) nob. var. limosa (Ag.) Krch. [Oscillaria limosa 
(Rbh.) Ag.] Bei Triest, Salona, Spalato. 

Var. neapolitana (Ktz.) nob. [Oscillaria neapolitana Ktz.] Zwischen 
Capodistria und Zaule mehrfach, bei Montfalcone, Fasano náchst Pi- 
rano, Fiume, Zara, Ombla, Gravosa, Ragusa, Spalato, Salona. 

L. éubsalsa (Ag.) nob. [Oscillaria subsalsa Ag.] Bei Abbazia, 
Volosca, Monfalcone, zwischen Capodistria und Zaule mehrfach, bei 
Servola, Pirano, Strogniano und Fasano náchst Pirano, zwischen Or- 
sera und Parenzo, bei Póla, Zara. 

L. sciathia (Millis) nob. [Oscillaria sciathia Millis. = O. fus- 
coatra Hauck]. 1 ) Im Hafen von Pirano reichlich, bei Orsera. 

L. intermedia (Crn.) nob. Aus Prioritátsrůcksichten wird Lyngbya 
intermedia Treub [Notice sur la nouvelle floře de Krakatau, 1888, 
p. 221] Lyngbya Treubiana nob. benannt werden můssen, wenn sie 
sich nicht als mit einer von den zahlreichen marinen Lyngbya-Arten 
identisch erweisen wird. [Oscillaria intermedia Crn. = O. colubrina 
Thr.] Bei Abbazia, Volosca, Monfalcone, zwischen Capodistria und 
Zaule mehrfach, bei Servola, Orsera, Póla, Zara, Salona. 

Spirulina tenuissima Ktz. Zwischen Capodistria und Zaule, bei 
Monfalcone, Isola, Póla, Lussin piccolo, am Cherso, bei Zara, Salona, 
Spalato, Ragusa. 

S. Thuretii Crn.') Bei Monfalcone, Orsera, Póla, Fiume, Spalato. 

Hyella caespitosa Bor. et Flah. Kommt auch bei St. Andrea 
náchst Triest, Isola, Parenzo, Orsera, Pirano, Cherso, Lussin, Rovigno, 
Fasano, Póla und Spalato mehrfach, Salona, Fiume, Martinščica, Porto- 
Ré, Zengg, Zara, Castell Vecchio, Stagno piccolo auf der Halbinsel 
Sabbioncello, Cannosa, Gravosa, Ragusa mehrfach, Ragusa Vecchia, 
Castellnuovo und Cattaro, auf Gastropoden- (Trochus, Halyotis-, Patella- 
u. a.) Schalen, seltener auch an Corallinen etc. vor. 

Var. spirorbicola nob. Lager microscopisch klein, in clen Kalk- 
schalen einer kleinen Spirorbis-Art nistend und erst nach Auflosen 
des Kalksubstrats sichtbar. Veget. Zellen rundlich oder viereckig- 
lánglich, mit graugrunem Inhalte, meist 5 bis 9 ft breit, 1 bis 2 1 / 2 - 



Form beobacbtet, deren Fáden meist 2 bis 4 (i dick, die Zellen 1 bis 2mal so 
lang, mit blaugriinem Inbalte verseben waren und die er mit Farlow (Marině algae 
of New England, 1881, p. 33), welcher diese Oscillaria-Form aucb jbeobachtet hat, 
fur Oscillaria-Form des Microcoleus cbthonoplastes (TI. Dan. Tbr.) bált. 

*) Vergl. in diesen Sitz.-Ber. 1890, p. 16. 1) Anmerk. 

2 ) Ardissone [Pbycologia mediterranea II. 1886, bált diese S.-Art fur eine 
Form von S. tenuissima. 



Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 227 

uial so lang; Endzellen der Scheinástchen kurz kegelformig. Zellen 
ein-, selte ner (stellenweise) zweireihig angeordnet, Zellreihen mehr 
oder weniger gekriiinmt. Zellen ófters auch kaufenweise zu sackfór- 
niigen grosseren (auck iiber 100 f* breiten) Familien vereinigt. Gallert- 
hiille důnn, farblos, ziemlich eng anliegend, von CaCO 3 incrustirt. Coc- 
cogonien rundlich oder fast eiformig, 15 bis 18 (i breit. 

An Spirorbis-Schalen, welche an verschiedenen Rhodophyceen 
(Gelidium u. á.) festsitzen. Bisher blos bei Ragusa an einer Stelle 
reiehlich. 

Xenococcus Schousboei Thr. Auch bei Volosca, Ika auf Chaeto- 
morpha tortusa (J. Ag.) Ktz., Fasano nachst Pirano, Póla, Fiunie, 
Zengg und Ragusa meist in der vom Verf. in Oesterr. bot. Zeitschr. 
1889, p. 5 beschriebenen Form. 

Var. ($) pallidus Hansgirg „Beitráge zur Kenntniss der quar- 
nerischen und dalinatinischen Meeresalgen", p. 5 auch bei St. Andrea 
nachst Triest und Ragusa auf Florideen und an Lyngbya-Scheiden 
festsitzend. 

X. concharum Hansgirg 1. c. p. 5. Auch bei Isola nachst Triest 
und Fiume. Vermehrung erfolgt durch etwa 2 n breite kugelige Go- 
nidien, welche meist za 8 in fast kugeligen Coccogonien entstehen. 
Konimt auch an Mytilus-Schalen vor. 

Wie der Verf. auch an Xenococcus Kerneri Hansg. nachgewiesen 
hat, 1 ) erfolgt die Vermehrung in der Gattung Xenococcus Thr. nicht 
blos durch vegetative Theilung der Zellen, sondern auch durch Go- 
nidien, welche auf áhnliche Art wie in der Gattung Dermocarpa Crn. 
und Pleurocapsa Thr. entstehen. Wenn in der Gattung Dermocarpa 
Crn. (1867) auch eine Vermehrung durch vegetative Theilung der 
Zellen, wie ich vermuthe, erfolgt, so wird die Gatt. Xenococcus Thr. 
(1875) mit der ersteren, als deren blos die im Sůsswasser lebenden 
Arten umfassende Section vereinigt werden mussen. 

Chamaesiphon roseus (Reinsch) nob. [Sphaenosiphon roseus 
Reinsch Contrib. ad algol. et fungol. I, p. 18] nov. var. maior, Veget. 
Zellen eiformig 6 bis 9 (i breit, etwa 9 bis 12 (i lang, mit rosen- 
rothem bis fast violettem Inhalte. 

Auf Enteromorpha fucicola und auf Scheiden von Lyngbya bei 
St. Andrea nachst Triest und bei Ragusa. 

Dermocarpa prasina (Reinsch) Bor. Bei Abbazia, Volosca, Fiume, 



r ) Siehe des Verf.'s Abhandlung „Algologische u. bacteriologische Mitthei- 
lungen," 1891, p. 297. 

15* 



99Q 

° Anton Hansgirg 

Cittanova, Póla, Strogniano náchst Pirano, S. Andraea náchst Triest, 
Spalato, Gravosa, Cannosa, Ragusa, Ragusa Vecchia auf Catenella 
Opuntia, Polysiphonien, Ceramien u. á. 1 ) 

D. Leibleiniae (Reinsch) Bot. Bei Fasano náchst Pirano auch an 
Polysiphonien etc. festsitzend. 

Pleurocapsa fuliginosa Hauck. [Microcystis adnata Menegh. Mo- 
nograph. Nostoch. p. 85. ?] Die veget. Zellen dieser von Hauck zu 
den Chroococcaceen gezáhlten Chamaesiphonacee sind kugelig, oder 
eiformig, ohne Gallerthůlle 6 bis 15, mit dieser 5 bis 20 j* im 
Durchin., mit schmuzig oliven- bis goldgelb oder bráunlichgelb gefárbtem 
Inhalte. Coccogonien 6 bis 20 \i breit, kugelig oder fast eiformig, 
meist 32 kleine, etwa 1 n breite, kugelige Gonidien enthaltend. 

Bei Fiume mehrfach, Porto-Ré, Cittanova, Pirano, Rovigno, Póla, 
Fasana, Parenzo, St. Andraea náchst Triest, Lussin piccolo, Spalato, 
Zengg, Stagno piccolo, Ragusa, Gravosa, Cannosa, Ragusa Vecchia, 
Castellnuovo nicht selten. 

P. jluviatilis Lagrh. Var. subsalsa Hansgirg in diesen Sitz.-Ber. 
1890, p. 18. Auch in Salinen bei Fasano náchst Pirano. 

Oncobyrsa adriatica Hauck. Auf Gelidium capillaceum und an- 
deren Floriden bei Ragusa Vecchia. 

Var. micrococca nob. Veget. Zellen rundlich, meist 2 bis 4 ft 
breit, 1 bis 2 1 / 2 mal so lang, mit im Innern des Lagers farblosen, an 
der Oberfláche des Thallus gelb bis bráunlichgelb gefárbten Gallert- 
hullen ; sonst wie bei der typischen Form. — An Steinen und Algen 
an der Fluthgrenze, so bei Zengg und in Salinen bei Fasano náchst 
Pirano. 

Entophysalis granulosa Ktz. Taf. I. Fig. 12. Veget. Zellen ku- 
gelig, elliptisch bis eiformig, meist 2 bis 6 ft (an der Oberfláche des 
Lagers ófters 8 bis 24 ft) breit, 1 bis 2mal so lang, mit olivengelblich 
bis fast goldgelb gefárbtem, fein gekorntem Inhalte, einzeln oder zu 
2 bis mehrere reihenweise gruppirt (blos stellenweise zweireihig an- 
geordnet) und von einer dtinnen, farblosen Specialhůlle umgeben. 
Gemeinsame Gallerthůlle meist schlauchformig, dick, geschichtet, farb- 
los, gelb, goldgelb bis bráunlich gefárbt (so insb. an den blindsack- 
artigen Verzweigungen an der Oberfláche des Lagers). 

Bei Abbazia, Volosca, Cittanova, Orsera, Rovigno, Parenzo, Fa- 
sano náchst Pirano, Póla mehrfach, Fasana, Lussin piccolo, Zengg, 



2 ) Bei Póla beobachtete ich diese Spaltalge in verschiedenen Entwickelungs- 
stadien auchan Peyssonnelien. 



Beitrage zuř Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 229 

Isola náchst Triest, Zara, Spalato mehrfach, Cannosa, Eagusa, Ca- 
stellnuovo. 

Allogonium ramosum (Thw.) Hansgirg in Oesterr. bot. Zeitschr. 
1889, p. 4. Auch bei Volosca, Abbazia, Malinsca, Strogniano náchst 
Pirano, St. Andraea náchst Triest, am Cherso, bei Póla, Zara, Ragusa 
mehrfach auch an Sphacelarien und Púlysiphonien. 

Glococapsa šalina Hansg. In Salinen bei Strogniano náchst 
Pirano. 

G. crepidinum Thr. [incl. Placoma vesiculosa Schousb. ex p., 
Chroococcus (Protococcus) crepidinum (Thr.) nob.] Bei Fiume und Póla 
mehrfach, Fasana, Cittanova, Pirano, Parenzo, Orsera, Porto- Ré, Zengg, 
Stagno piccolo, Zara, Salona, Spalato, Gravosa, Cannosa, Ragusa, 
Ragusa Vecchia, Castellnuovo, Cattaro ; in der Chroococcus - Form bei 
St. Andraea und Miramare náchst Triest, Fiume, Rovigno, Parenzo, 
Pirano, Póla, Fasana, Strogniano náchst Pirano, Salona, Spalato, 
Ragusa. 

Aphanocapsa Zanardínii (Hauck) nob. [A. smaragdina (Hauck) 
nob. Hansgirg in Oesterr. bot. Zeitschr. 1889, p. 6.] Dass Aphano- 
capsa [Gloeocapsa] Zanardinii Hauck mit Aphanocapsa (Chroococcus?) 
smaragdina Hauck identisch ist, hábe ich durch vergleichende micro- 
scopische Untersuchungen dieser beiden mir von Hauck in Orig.- 
Exemplaren zugekommenen Algen konstatirt und Dr. Hauck hat diese 
Identitát spáter selbst (in Litt.) anerkannt. — Auch bei S. Andraea 
náchst Triest, Parenzo, Rovigno. 

A. concharum Hansg. „tíber neue Susswasser- und Meeresalgen 
u. Bacterien", p. 19. (Taf. I. Fig. 14). Auch bei Ragusa. 

A. litoralis nob. Lager formlos, schleimig, schmutzig gelbbraun, 
trocken bis schwarzbraun. Zellen kugelig oder fast kugelig, 4 bis 6 (i 
breit, mit schmutzig blaugriinem oder gelblichem Inhalte, einzeln 
oder zu 2 bis 3 genáhert und im gemeinschaftlichen Gallertlager 
ziemlich dicht, jedoch ordnungslos vertheilt. 

Var. /3) macrococca nob. (Taf. I. Fig. 13). Zellen 6 bis 10 ft im 
Durchm., sonst wie bei der typischen Form. 

Auf unreinen Molosteinen etc. zwischen Fluth- und Ebberspiegel 
bei Póla mehrfach ; var. /3 bei Pirano, in Salinen bei Strogniano náchst 
Pirano und bei Salona. 

A. marina nob. Lager formlos, gallertig, von schmutzig span- 
grůner, trocken fast schwárzlichgrůner Farbe, oft ziemlich weit aus- 
gebreitet. Vegetative Zellen rundlich, meist 0'4 bis 0-5 seltener bis 
1 ft breit, fast ebenso lang, mit blassgriinem Inhalte und clunner, 



230 Anton Hansgirg 

farbloser Membrán, einzeln oder zu zwei neben einander in gemein- 
samem, farblosem Gallertlager eingebettet. 

Auf Steinen etc. au der Fluthgrenze, so bei Rovigno in Istrien 
und bei Ragusa in Dalmatien. *) 

Chroococcus macrococcus (Ktz.) Rbh. var. salinarum nob. Zellen 
kugelig bis fast biscuitformig. mit gold- bis orangegelbem Inhalte, 
sonst wie var. aquaticus Hansgirg „Prodromus řas českých, II, 1892, 
p. 125." 

In Salinen bei Strogniano und Fasano náchst Pirano in Istrien. 

Ch. turgidus (Ktz.) Nág. var. submarinus nob. 2 ) Diese vom Verf. 
in Oesterr. bot. Zeitschr. 1889, p. 6 beschriebene Form, deren Zellen 
an der bei Strogniano náchst Pirano gesammelten Form, 15 bis 35 f* 
breit, mit oliven- oder stahlblaugrunem, seltener gelblich oder span- 
griin gefárbtem Inhalte versehen waren, hábe ich auch in Salinen 
zwischen Capodistria und Zaule und bei Salona gesammelt. 

Ch. minutus (Ktz.) Nág. var. salinus Hansgirg „Prodromus če- 
ských řas," II, 1892, p. 126. In Salinen bei Strogniano náchst Pirano 
und bei Póla im Brackwasser. 

Ch. atrochalybeus nob. Thallus gallertartig bis schwárzlichbraun. 
Veget. Zellen kugelig oder fast kugelig, meist 2 bis 2-5 n breit, mit 
schmutzig stahlblau gefárbtem Inhalte, einzeln oder zu 3 bis 4 in 
Familien, mit farbloser, ziemlich dicker (jedoch nicht geschichteter) 
Membrán umgeben. 

Auf Patella- und á. Schalen an der Fluthgrenze selten. So bei 
Orsera in Istrien. 3 ) 



*) Im Gewebe von Corallinen von Ragusa fand ich kleine (etwa 1 (i breite), 
kugelige, aphanocapsa-artige Zellen, neben lyngbya-artigen Fáden ófters vor. — 
Nebenbei bemerkte ich hier, dass mit der von mir in Fosliďs „Contribution to 
knowledge of the marine algae of Norway, p. 169," beschriebenen Polycystis lito- 
ralis nob. hochstwahrscheinlich die von Bichter in Reinbolďs „Die Cyanophyceen 
der Kieler Fóhrde, p. 180" beschriebene AnaGystis Reinboldi und die von Farlow 
(Marine algae of New England, p. 28) beschriebene Polycystis elabens Ktz. zu 
vereinigen sind. 

2 ) Zu dieser Form gehort wohl auch der von Farlow (Marine algae of New- 
England, 1889, p. 27. bei Čapo Anně gesammelte Chroococcus turgidus Nág. 

3 ) Chroococcus-artige, fast kugelige oder durch gegenseitigen Druck eckige 
6 bis 18 (i breite Zellen mit oliven- bis spangrunem Inhalte und farbloser Zellhaut, 
welche meist zu mehreren (haufenweise) genáhert waren, hábe ich an der Ober- 
fláche von Peyssonnelien bei Póla in Istrien gesammelt. Auch in der Rindenschichte 
der Corallinen kommen (so bei Fiume) chroococcusartige, meist 4 bis 6 ;* breite, 
blaugrune Zellen vor. 



Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien- Flora. 231 



IIL Klasse Chlorophyceae [Chlorophyllophyceae]. 

Ulva lactuca L. Bei Fiume, Abbazia, Volosca, Porto-Ré, Parenzo, 
Orsera, Pirano, Fasano, Isola, S. Andraea náchst Triest, Rovigno, Cit- 
tanova, Póla, Fasana, Zengg, Cirkvenica, Selac, Novi, Zara, Sebenico, 
Scardona, Spalato, Ragusa, Gravosa, Cannosa, Ragusa Vecchia, Ca- 
stellnuovo, Risano, Cattaro. 

Enteromorpha intestinalis (L.) Link. Bei Abbazia, Ika, Malinsca, 
Isola, Monfalcone, zwischen Capodistria und Zaule mehrfach, Orsera, 
im brackischen Wasser zwischen Parenzo und Orsera bei Pirano und 
in Salinen bei Strogniano náchst Pirano reichlich in verschiedenen 
Formen, bei Póla und Fasana mehrfach, Scardona, Salona, Stagno 
grande, Ombla náchst Ragusa, Castellnuovo, Cattaro. 

Var. crispa bei der Torpedofabrik náchst Fiume und bei Pirano ; 
var. maxima bei Malinsca und Póla; var ventricosa bei Zara; var. 
attenuata und filiformis bei Volosca. 

E. linza (L.) J. Ag. Bei Fiume, Volosca, Abbazia, Porto-Ré, 
Póla, Zengg, Stagno, Ragusa, Gravosa, Cannosa, Cattaro. 

E. compressa (L.) Grev. [incl. E. lingulata J. Ag., E. plumosa 
Ahln., E. fucicola (Menegh.) Ktz.] Bei Fiume mehrfach, Volosca, 
Abbazia, Prelucca, Martinščica, Porto-Ré, Isola, Capodistria, Umago, 
Orsera, Fasano, Pirano, Cittanova, Parenzo, Rovigno, Póla, Fasana, 
Zengg, Zara, Stagno piccolo, S. grande, Salona, Spalato, Ragusa, 
Gravosa, Cannosa, Ombla, Ragusa Vecchia, Castellnuovo, Melina, 
Cattaro. 

Var. lingulata (Hauck 1. c. p. 428). Bei S. Andraea náchst 
Triest, Miramare, Isola, Pirano, Strogniano, Capodistria, Orsera, Pa- 
renzo, Rovigno, Póla, Fasana in einer sehr kleinen Form, Prelucca 
náchst Volosca und bei der Torpedofabrik náchst Fiume, Martinščica, 
Zara, Lussin piccolo, Cannosa, Ragusa; var. fucicola. Bei S. Andraea 
und Muggia náchst Triest, Isola, Pirano mehrfach, Capodistria, Pa- 
renzo, Orsera, Póla, Fasana, Rovigno, Martinščica náchst Fiume, 
Porto-Ré, Zengg, Spalato. 

E. clathrata (Roth.) J. Ag. Bei Capodistria, Rovigno, Stro- 
gniano, Parenzo, Póla, Fasana, Fiume, Zara, Sebenico, Spalato, Lesina. 

E. micrococca Ktz. Bei Volosca, Fiume mehrfach, Martinščica, 
Póla, Zengg, Rovigno, Orsera, Lussin piccolo, Salona, Cattaro. 

E. mariginata J. Ag. Bei Póla vermischt mit Rhizoclonium 
Kochianum Ktz. 



232 Anton Hansgirg 

E. minima Nág. Bei Fiume, Porto-Ké, Zengg, Póla, Stagno, 
Castellnuovo, Cattaro. 

E. aureola (Ag.) Ktz. [incl. E. quaternata Ahl. et Capsosiphon 
aureolus (Ag.) Gobi]. Bei Cannosa und Gravosa náchst Ragusa, 
Cattaro, Zengg, Fiume. 

Monostroma látissimum (Ktz.) Wittr. Im brackischen Wasser bei 
Póla und vor Fasana, dann zwischen Parenzo und Orsera, in Salinen 
cei Strogniano náchst Pirano, bei Monfalcone, Salona, Stagno grande, 
Scardona. 

Ulvella lens Crn. Auch bei Póla mehrfack, Rovigno, Orsera, 
Salona, Spalato mehrfach, Ragusa Vecchia, Porto-Ré. 

Protoderma ? concharum Hansgirg in Oesterr. bot. Ztschr. 1889, 
p. 43. (Taf. I., Fig. 7). Veget. Zellen 4 bis 10 n breit, 3 / 4 bis 17 2 - 
nial so lang, mit ziemlicli dicker, farbloser Membrán, Endzellen ani 
Vorderende oft fast kegelformig oder stumpf abgerundet. 

Diese meist an den Schalen von Conus-, Columbella- und Trochus- 
artigen Gastropoden festgewachsene Chlorophycee hábe ich auch bei 
S. Andraea náchst Triest, Isola, Parenzo, Póla, Fasana, Orsera, bei 
Cannosa, Lacroma und Ragusa oft mit Hyella caespitosa gesellig 
gesammelt. a ) 

Epicladia Halimedae nov. sp. (Taf. I. Fig. 8). Lager an der Ober- 
fláche von Halimeda tuna festsitzend, punctfórmig, etwa a / a his 1 mm 
breit, lebhaft grůn, aus stark unregelmássig strahlenfórmig verzweigten 
Zellfáden gebildet, welche in den álteren Theilen des Thallus zu 
einer pseudoparenchymatischen Scheibe mit einander verwachsen 
sind. Die randstándigen Zellen sind lánglich, meist 5 bis 7 [i breit 
und 2 bis 5mal so lang, die centralen im mittleren, álteren Theile 
der Scheibe befindlichen Zellen sind mehr isodiametrisch, vier- bis 
fúnfeckig oder rundlich, 10 bis 15 /* breit und 1 bis 2mal so lang. 
Die borstenlosen veget. Zellen enthalten einen wandstándigen, platten- 
formigen Chlorophylltráger, welcher je ein Pyrenoid einschliesst. 
Zellhaut ofters verdickt, farblos. 

Diese der Epicladia Flustrae Rke. nahé stehende Art hábe ich 
bei Parenzo, Póla, Fasano und Ragusa gesammelt. 

E. Gelidii nov. sp. Lager fast punctfórmig, oft zusammenfliessend, 
dunkelgriin auf Gelidium capillaceum festsitzend. Randstándige Zellen 
lánglich, 5 bis 6 ft breit, 1- bis 3mal so lang, in verzweigten Zell- 



*) Eine dem Protoderma marinum Reinke 1. c. p. 81 áhnliche, wenn nicht 
mit diesem identische Art hat der Verf. in Istrien und Dalmatien mehrfach 
beobachtet. 



Beitráge zur Kenntnisa der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 233 

reihen; Endzellen der Aestchen stumpf abgerundet oder kurz kegel- 
forniig. Zellen der parenchymatischen Scheibe eckig und mehr iso- 
diametrisch, 5 bis 10 fi breit, 1- bis 2mal so lang, dunnwandig, mit 
einem randstándigen, plattenformigen Chlorophore. 

An Gelidium capillaceum bisher nur bei Ragusa an einer Stelle 
reichlich. *) 

Endoclonium? marinum Hansgirg „Uber neue Sůssw u. Meeres-Al- 
gen u. Bacterien, 1890, p. 6 Tab. I." Die veget. Zellen dieser von mir 
schon im Februar an Patella- u. á. Schalen gesammelten Chlorophyeee 
sind in der Pringsheimia-artigen Scheibe meist 7 bis 15 (i breit ; die 
Zellen der aufrechten Zweige 5 bis 9 [i breit, 1- bis 4 1 / 2 mal so lang, 
die Endzellen laufen in eine scheidenlose, von der Tragzelle, durch 
keine Querwand geschiedene, an der Spitze geschlossene, gerade 
Haarborste aus, welche ungegliedert und an der Basis 1 bis 1*5 ř* 
breit und bis 30mal (bis 300 fi) so lang als die sie tragende Zelle 
ist. — Die meist kugeligen Zellen des Pamella-artigen Zustandes 
sind 6 bis 9 ft breit. 

Komint auch bei Zengg, Fiume, Stagno piccolo, Ragusa, Gravosa, 
Lacroma, Ragusa Vecchia vor, oft in Gesellschaft von Mastigocoleus- 
testarum Lagrh. 

Chlorotylium cataractarum Ktz. nov. var. submarinum. Lager 
krustenartig, diinn schmutzig- bis schwárzlichgriin, oft weit ausge- 
breitet. Veget. Zellen 5 bis 12 [i breit, 3 bis 6mal so lang, dunn- 
wandig, mit dunkelgrůn gefárbten Chlorophoren ; sonst wie die typische 
Form. 

Bildet in stark angesůsstem Meerwasser auf im Wasser un- 
tergetauchten Pflanzenstengeln etc. griine Krusten, so an der Mundung 
der „Aqua sorgente" in das adriatische Meer und in den Sůmpfen 
um diese bei Ombla nachst Ragusa massenhaft. 

Periplegmatium ceramii Ktz. [incl. Entocladia viridis Rke.] s ) 
Veget. Zellen 3 bis 9, seltener bis 12 fi breit, von verschiedener 
Lange, mit randstándigem, plattenfórmigem Chlorophylltráger, welcher 
die ganze Zellwand bedeckt. Zoogonidangien bis 15 P breit, 1 bis 
P/ginal so lang. 

Kommt auch an Polysiphonien, Cladophoren, Laurentien und 



v ) Zni Gattung Epicladia gehórt vielleicht auch die von Eeinsch (Contribut. 
ad algolog. et fuogolog. I. p. 101, Tab. IX. Fig. 4.] bescbriebene und abgebildete 
Actinema-Art (A. subtilissimum Reinsch = Epicladia subtilissima?) 

a ) Siehe des Verf.'s Abhandlung in der Flora, 1888, Nr. 33. und 1889. 



234 Anton Hansgirg 

anderen Meeresalgen vor, so bei Abbazia, Fiume, Triest, Muggia, 
Parenzo, Póla, Fasana, Lussin piccolo, Ragusa mehrfach. 

Ochlochaete dendroides Crn. Florule Finistěre p. 128, T. 8 Alg. 
marin. du Finistěre Nr. 346 ! incl. Phaeophila floridearum Hauck, 
Ochlochaete phaeophila Falkenb.] Diese von Crouan entdeckte, 
spáter auch von Bomet und Flahault x ) beobachtete Chlorophycee ist, 
wie ich durch vergleichende microscópische Untersuchungen des mir 
von Dr. E. Bomet aus Paris giitigst mitgetheilten Original-Exemplares 
der von Crouan in Solieria chordalis bei Brest gesammelten Ochlo- 
chaete dendroides mit der im adriatischen Meere in verschiedenen 
Florideen wachsenden Phaeophila floridearum Hauck konstatirt hábe, 
mit der zuletztgenannten Alge identisch. 

Demnach ist die von Dr. Hauck 1875 aufgestellte Gattung 
Phaeophila mit der von Thwaites 1849 beschriebenen Gattung Ochlo- 
chaete zu vereinigen. 

Die veget. Zellen der typischen Form der Ochlochaete dendroides 
sind, wie ich durch Messungen am Crouarfschen Origin.-Exemplare 
nachgewiesen hábe, meist 15 bis 18 fi breit, 1 bis 3mal so lang, die 
Borsten einzeln (seltener 2 bis 4 an einer Zelle) sind leicht zer- 
brechlich, 4 bis 6 p breit, nicht umscheidet, an der Spitze meist 
abgebrochen und offen, farblos, mit leicht und ziemlich kurz wellen- 
fórmiger (spiraler) Drehung, von der Tragzelle durch keine Querwand 
abgetrennt, so dass ihr plasmatischer Inhalt mit dem der Tragzelle 
durch eine porenartige Óffnung in der Membrán dieser Zelle com- 
municirt. Die Fáden sind stark (fast baumfórmig) verzweigt. Veget. 
Zellen enthalten je einen breiten, plattenformigen, wandstandigen 
Chlorophylltráger, welcher mehrere Pyrenoide einschliesst. Dauerzellen 
sind kugelrund, 20 bis 25 ft im Durchm., mit chlorophyllgriinem, 
dicht gekorntem Inhalte und dicker, farbloser, geschichteter Membrán. 2 ) 

Ich hábe diese Alge in der typischen Form in verschiedenen 
Rhodophyceen, (auch in Peyssonnelien, Ceramien, Laurentien etc.) in 
Enteromorphen, Spacelarien u. á. bei Volosca, Abbazia, Cittanova, 
Póla, Fasana, Parenzo, am Cherso, Lussin piccolo, Fiume, Spalato, 
Eagusa, Gravosa, Castellnuovo beobachtet. 

Nov. var. pachyderma nob. (Taf. I. Fig. 6.) Veget. Zellen sehr 
gross, 40 bis 60, seltener bis 75 f* breit, 2 bis 3mal so lang, stark 



x ) Vergl. dessen Abhandlung „Sur quelques plantes vivant dans le test 
calcaire des mollusques, 1789, p. 13. 

2 ) An der Membrán der Ochlochaete Phaeophila hábe ich ófters knopfartige 
Verdickungen beobachtet. 



Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- unci Bacterien-Flora. 235 

ausgebuchtet, von sehr unregelmássiger Form, niit bis 10 (i dicker, 
deutlich geschichteter, farbloser Membrán, sonst wie bei der typi- 
schen Form. Kommt auf alten Muscheln (Venus-Arten u. a.) und auf 
Kalksteinen vor. Bisher nur bei Fasana náchst Póla und bei Ragusa 
Vecchia. 

Nov. var. calcicola nob. (Taf. I. Fig. 3.) Veget. Zellen meist 
nur 12 bis 16, seltener bis 18 (i breit, rundlich oder lánglich, 1 bis 
4mal so lang, Borstenhaare blos 2 bis 4 p dick, mit weniger dicker 
Membrán und weniger wellenfórmiger (spiraliger) Drehung als bei 
der typischen Form, sonst dieser áhnlich. 

Kommt auf (resp. in) Turbo-, Conus-, Patella- u. á. Schalen, 
in Lithophyllum, Corallinen, Lithothamnien etc. vor, so bei Fiume, 
Parenzo, Rovigno, Stagno piccolo, Fasana, Póla (insb. bei Fort Mussil), 
Zara, Castell Vecchio, Salona, Spalato, Ragusa, Cannosa, Gravosa, 
Lacroma, Ragusa Vecchia vor. 

Zu dieser Varietát gehórt wohl auch die von Bomet und Fla- 
hault (1. c. p. 13) auf alten Schalen von Gastropoden, Crustaceen 
etc. beobachteie Ochlochaete dendroides, von welcher mir Dr. Bomet 
auch eine Abbildung freundlichst zugesandt hat (Taf. I. Fig. 3b). 

Zur Gattung Ochlochaete gehóren weiter noch folgende Arten : 
1. O. Engltri (Rke.) nob. (Phaeophila Engleri Rke. Algenflora der 
westlichen Ostsee, 1889, p. 86), welche auf Kalkschalen von Spirorbis 
nautiloides in der Kieler Fohrde háufig vorkommt und sonst mit der 
vorher beschriebenen Varietát der O. dendroides Crn. iibereinstimmt, 
von ihr und von der typischen Form aber durch die sehr ausge- 
buchteten Zellen sich wesentlich unterscheiden soli. 1 ) 

2. O. minor (Kirchner) nob. (Taf. I. Fig. 2) [Phaeophila minor 
Krch. im Tageblatt der 54 Versammlung deutscher Naturforscher 
etc. 1881,] deren veget. Zellen nach Kirchner 's brieflicher Mittheilung 
meist 10, seltener 7 bis 17 ft dick, die Borstenhaare 1*3 bis 2 ft 
breit und fast gar nicht spiralig gedreht sind. 

Diese von Kirchner bei Genua auf Laurentia obtusa gesammelte 
Ochlochaete-Art hábe ich auch bei Volosca náchst Fiume in Entero- 
morphen nistend vorgefunden. 

3. O. horrida Hansgirg. (Taf. I. Fig. 1) [Phaeophila horrida 
Hansgirg in diesen Sitz.-Ber. 1890, p. 5] welche ich auch bei Zengg 
und bei Strogniano náchst Pirano beobachtet hábe und zwar stets 



l ) Vergl. Eeinke 1. c. p. 86. 



236 Anton Hansgirg 

nur in der Rindenschichte von Enteromorphen in einzelligen Exem- 
plár en. 

4. O. pygmaea nov. sp. (Taí. I. Fig. 4) Lager rnicroscopisch 
klein, blass grůn, in Kalkschalen von Gastropoden etc. nistend. 
Fáden kriechend, meist kurz und wenig verzweigt, seltener lúcken- 
los zu kleinen, scheibenformigen Zellflachen mit einander verwachsen. 
Veget. Zellen rundlich, eifonnig oder viereckig auch von unregel- 
mássiger Form, 5 bis 9 ^ breit, 1 bis 2 mal so lang, diinnwandig, 
an der Rtickenseite mit einem 100 — 150 oder mehr fi langem, diinnem 
ungegliedertem, von der Tragzelle durch keine Scheidewand ge- 
trenntem Borstenhaare versehen, welches an der Basis blos 1 bis 1*5 f* 
breit und gegen die Spitze leicht verjúngt ist, biegsam (nicht wie 
bei O. dendroides u. a. leicht zerbrechlich und an der Spitze abge- 
brochen), farblos, mit diinner Membrán, gerade oder schwach ge- 
kriimmt, nie wellenfórmig (spiralig) gedreht. 

Kommt auf Gastropoden-Schalen vor, bisher blos bei Cannosa 
und Ragusa in Dalmatien. 1 ) 

Pilinia minor nob. Lager diinnháutig oder fast krustenfórmig, 
gelblich griin, mehr oder weniger ausgebreitet. Fáden meist kurz 
und wenig verzweigt. Veget. Zellen meist 2 bis 6 (i breit, 1 bis 2mal 
so lang; Endzellen abgerundet. In jeder Zelle ein wandstándiger, 
scheibenfórmiger Chlorophylltráger. Geht auch in einen einzelligen 
Proto co ccus-artigen Entwickelungszustand uber. 

Kommt auf Steinen und Hólzern in der oberen Fluthregion oft 
in Gesellschaft von Hormiscia- und Lyngbya-Arten vor, so bei Póla, 

Cladophora coelothrix Ktz. Bei Volosca, Isola, Zara, Stagno 
piccolo und S. grande, Gravosa náchst Ragusa. 



') Ochlochaete hystrix Thwait. [Aphanochaete hystrix (Thw.) Rbh.] soli 
nach Pringsheim (Beitr. z. Morphol. d. Meeresalg. p. 6) zur Gattung Coleochaete 
gehóren; meiner Ansicht nach (wenn die Zeichnung in Eabenhorsťs „Flora europ. 
algarum" III, p. 305. richtig ist) gehórt sie jedoch wegen der langen, an der 
Spitze offenen, cylindrischen Borstenhaare zur Gattung Ochlochaete Crn.-Phaeo- 
phila Hauck und ist hóchst wahrscheinlich mit einer Form der Ochlochaete den- 
droides Crn. identisch, in welchem Falle die zuletzt genannte Art mit Ochlochaete 
hystrix Thwait. 1849 vereinigt werden můsste. Solíte aber Ochlochaete hystrix 
(wenigstens die OotWsche) wie Dr. Bomet (in Litt.) glaubt, von Ochlochaete 
dendroides Crn. generisch verschieden sein, dann wáre die Gattung Phaeophila 
Hauck nicht zu cassiren, sondern milsste, wenn Ochlochaete hystrix als eine 
gute Art (resp. als Reprásentant einer eigenen Gattung) sich erweisen solíte, die 
vom Verf. im Vorhergenden zur Gattung Ochlocbaete zugezáhlten Arten umfassen. 



Beitráge zuř Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 237 

Cl. comea Ktz. Bei Abbazia, Malinsca, Lussin piccolo, L. grande, 
Orsera, Zaule náchst Triest, Póla, Zara, Stagno piccolo. 

Cl. echinus (Bias.) Ktz. Bei Póla. 

Cl. repens (J. Ag.) Harv. Bei Volosca, Malinsca, am Gherso, 
Lussin, bei Zaule, Zengg, Castellnuovo, Lesina. 

CL prolifera (Roth) Ktz. Bei Abbazia, Volosca, Fiume, Triest, 
Pirano, Parenzo, Orsera, Póla, Fasana, Rovigno, am Cherso, bei Zara, 
Cannosa, Gravosa, Ragusa, Stagno piccolo, Castellnuovo. 

Cl. scoparioides Hauck. Bei Abbazia, Volosca, Malinsca, Cherso. 

Cl. pellucida (Hud.) Ktz. Bei Ragusa. 

Cl. mediterranea Hauck. Bei Abbazia, Volosca, Gravosa. 

Cl. Hutchinsiae Ktz. Bei Abbazia, Volosca, Pirano, Lesina. 

Cl. utrículosa Ktz. Bei Pirano, Spalato, Lesina. 

Cl. albida (Huds.) Ktz. (incl. Cl. pumila Ktz.) Bei Volosca, 
Abbazia, Fiume, MartinšČica, Buccari, Isola, Triest, S. Andraea uáchst 
Lussin piccolo, Parenzo, Orsera, Cittanova, Rovigno, Póla, Fasana, 
Malinsca, Zengg, Sebenico, Spalato, Salona, Zara, Gravosa, Cannosa, 
Ragusa, Lacroma, Castell Veccbio. 

Cl. crystallina (Roth) Ktz. Bei Ragusa, Gravosa, Castellnuovo, 
Lissa, Lesina, Triest, Pirano. 

Cl. gracilis (Griff.) Ktz. Bei Fiume, Rovigno, Pirano, Lesina. 

Cl. Rudolphiana (Ag.) Harv. Bei Triest, Rovigno, Póla, Fasana *). 

Cl. fracta (Fl. Dan.) Ktz. var. marina Hauck. Bei Capodistria, 
Strogniano und Fasano náchst Pirano, Lussin piccolo, Póla, Ika, Zara, 
Salona, Stagno grande. 

Rhizoclonium riparium (Roth) Harv. Bei Fiume mehrfach, 
zwischen Parenzo und Orsera, Fasano und Strogniano náchst Pirano, 
Cherso, Lussin piccolo, Póla, Salona, Ombla náchst Ragusa ; in einer 
Form, deren Zellen meist 30 (i breit, 1 bis l^mal so lang und sehr 
dickwandig waren in Salinen bei Capodistria mit Conferva-Formen 
in Salinen bei Strogniano auch mit Conferva šalina (Ktz.) Rbh. 

Hormiscia implexa (Ktz.) De Toni (Ulothrix implexa Ktz.) Bei 
Abbazia, Volosca, Prelucca, Ika, Cherso, Malinsca, St. Andraea und 
Muggia, náchst Triest, zwischen Capodistria bis Zaule mehrfach, Pi- 
rano, Orsera, Parenzo, in Salinen bei Strogniano, Rovigno, Póla, 
Fasano, Fiume, MartinšČica, zwischen Fiume und Abbazia, Lussin 
piccolo und L. grande, Porto-Ré, Zengg, Cirkvenica, Selac, Novi, 
Zara, Salona, Spalato, Stagno piccolo, Ragusa, Cannosa, Gravosa, 



») Bei Fasana sammelte ich noch Cl. hamosa Ktz.? 



238 Anton Hansgirg 

Ragusa Vecchia, Castellnuovo, Cattaro. (Var. minor Hansgirg in diesen 
Sitz.-Ber., 1890, p. 7. Auch bei Fiume und Martinščica mehrfach, 
Porto-Ré, Zengg, Ragusa, Ragusa Vecchia, Castellnuovo, Cattaro.) 

Chaetomorpha aerea (Dillw.) Ktz. Bei Volosca, Abbazia, S. 
Andraea náchst Triest, Orsera, Póla, Porto-Ré, Cherso, Zengg, Zara, 
Sebenico, Spalato, Stagno grande, Cattaro. 

Ch. linum (Fl. Dan.) Ktz. Bei Abbazia, Volosca, Zaule nácbst 
Triest, Monfalcone, Cittanova, Pirano, Orsera, Parenzo, Póla, Fasana, 
Malinsca, Cherso, Zara, Scardona, Sebenico, Gravosa, Lesina. 

Ch. crassa (Ag.) Ktz. Bei Abbazia, Zaule náchst Triest, Parenzo, 
Pirano, Póla, Cittanova, Zara, Gravosa. 

Ch. tortuosa (J. Ag.) Ktz. Bei Ika in einer Form, deren Zellen 
40 bis 60 [i breit und vor der Theilung bis 4mal so lang waren ; 
Orsera, Stagno piccolo, Ragusa, Cannosa. 1 ) 

Anady omene stellata (Wulf.) Ag. Bei Abbazia, Volosca, Fiume, 
Malinsca, Pirano, Orsera, Parenzo, Cittanova, Rovigno, Póla, Fasana, 
Pago, Lesina. 

Válonia utricularis (Roth) Ag. (incl. V. aegagropila Ag.) Bei 
Fiume, Volosca, Abbazia, S. Andraea und Servola nachst Triest, Pi- 
rano, Parenzo, Orsera, Rovigno, Póla, Fasana, Cittanova, Ika, Ma- 
linsca, Cherso, Lussin piccolo, Zengg, Spalato, Ragusa, Lacroma. 

V. macrophysa Ktz. (excl. Dictyosphaeria valonioides Zanard.) 
Bei Rovigno, Lussin piccolo, Sebenico 

Siphonocladus pusillus (Ktz.) Hauck. Bei Malinsca und Gravosa 
náchst Ragusa. 2 ) 

Gomontia polyrrhiza (Lagrh.) Bor. et Flah. Bei Fiume, Abbazia, 
Parenzo, Orsera, Rovigno, Póla, Fasana, Porto-Ré, Zengg, Spalato, 
Cannosa, Gravosa, Ragusa, Lacroma, Ragusa Vecchia, Lussin piccolo, 
Castell Vecchio, Cattaro, Castellnuovo, an alten Muscheln, Gastropo- 
den- und Crustaceen-Schalen und auf (resp. in) Kalksteinen nistend. 

Bryopsis plumosa (Huds ) Ag. Bei Fiume, Zengg, Zaule náchst 
Triest, Zara, Spalato, Ragusa, Gravosa, Lacroma, Lesina. 

B. implexa De Not. Bei Pirano, Spalato, Lissa, Ragusa. 



1 ) Bei Stagno grande auf der Halbinsel Sabbioncello hábe ich auch diinne 
chaetomorpha- und rhizoclonium-artige Fáden, jedoch nurin einigen unvollstándig 
entwickelten Exemplaren gesammelt. 

2 ) Nicht fructificirende marine uud submarine Vaucheria- Arten hábe ich bei 
Pirano, in Salinen zwischen Capodistria und Zaule, bei Zara, am Cherso, bei 
Stagno grande und Ombla nachst Ragusa gesammelt. 



Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 239 

B. disticha J. Ag. Bei Triest und Lesina. ') 
Berbesia Lamourouxii (J. Ag.) Sol. Bei Lesina. 

Codium tomentosum (Huds.) Stackh. Bei Cherso, Zéngg, Spalato. 

C. bursa (L.) Ag. Bei Fiurne, Isola, Pirano, Lussin piccolo, 
Cherso, Zara, Spalato. 

C. adhaerens (Cabr.) Ag. Bei Pirano, Lussin piccolo, Lesina 
Spalato. 

Udotea Desfontainii (Laniour.) Decne. Bei Triest, Orsera, Pa- 
renzo, Cittanova, Pirano, Eovigno, Póla, Fasano, Spalato, Lesina, 

Halimeda Tuna (Ellis et Sol.) Lamour. Bei Triest, Pirano, Or- 
sera, Parenzo, Cittanova, Póla, Fasana, Zara, Bagusa, Spalato. 

Dasycladus clavaeformis (Roth) Ag. Bei Grignano, Pirano, Ma- 
linsca, Póla, Fasana, Spalato, Lesina, Castell Vecchio, 

Acetabularia mediterraned Lamour. Bei Abbazia, Volosca reichlich, 
Rovigno, Póla und Fasana sparlich, Parenzo und Orsera selten, Spa- 
lato, Macarsca. 

Gloeocystis scopulorum nov. sp. Veget. Zellen ohne Hiillen 4 bis 
6 ft, mit diesen 5 bis 8 f* breit, einzeln oder meist zu 2 bis 8, sel- 
tener mehrere in rundlichen Familien vereinigt, (8-zellige Familien 
sind etwa 20 (i breit), zu einem gelblichgriinen, gallertigen Lager 
dicht zusammengeháuft, init deutlich geschichteten, farblosen Gallert- 
hiillen. 

Diese Gleocystis-Form, welche von der Gl. marina Hansgirg, 
Oesterr. bot. Ztschr. 1889, p. 112 sich hauptsáchlich durch die Klein- 
heit der Zellen unterscheidet, fand ich bei Zengg. 

Gl. marina Hansg. Auch bei Orsera in Istrien. 

Protococcus marinus Ktz. var. nov. virens. Veget. Zellen meist 
15 bis 30 ft, kugelig oder eifórmig-elliptisch, mit chlorophyll- oder 
gelblichgriinem, gekorntem Inhalte und diinner, farbloser Membrán, 
einzeln oder zu 2 bis 8 genáhert. Im plasmatischen Inhalte entstehen 
spáter olartig glánzende, olivengelbe, rothliche bis bráunlichgelbe Ha- 
matochromtrópfchen. 

Kommt auf Molosteinen etc. an der oberen Fluthgrenze meist 
in Gesellschaft anderer Palmellaceen vor, so bei Póla, Orsera, Zengg, 
Cattaro. 

Var. Foslieanus Hansg. Veget. Zellen kngelig oder fast kugelig, 
mit der dunnen Membrán meist 10 bis 35 j* breit, im fast bluthroth 



l ) Kleine Bryopais-Arten hábe ich bei Pirano, Zara und Spalato beob- 
achtet. 



240 Anton Hansgirg 

gefárbtem plasrnatischem Zellinhalte rothe Hámatochromtropfen ent- 
haltend. 

Wie vor. so bei Fiume, Rovigno, Salona, Spalato, Ragusa. 1 ) 

Páímella mediterranea Ktz. Bei Parenzo, Rovigno, Orsera, Pirano, 
Strogniano, Isola, Fiume, Martinščica, Gravosa, Ragusa, Ragusa 
Vecchia, Castellnuovo, Cattaro. 2 ) 

Palmetta? tuberculosa nov. sp. (Taf. I. Fig. 9). Lager sehr 
klein, fast punctfórmig, kaum 1 mm breit, dunkelgriin, auf der 
Oberfláche von Rhodophyceen oder an Cladophoren-Aestchen fest- 
sitzend, aus reihenweise iiber einander liegenden Zellen, resp. aus 
fast parallel verlaufenden, aus bis 20 und mehr Zellen zusammenge- 
setzten Zellreihen bestehend, welche zu einem unregelmássigen, 
warzen- oder knollenartigen Thallus dicht geháuft sind. Veget. 
Zellen kaum 1 ji, seltener bis P/2 fi breit und 1 bis 2mal so lang, 
mit blass chlorophyll- oder gelblich-grůnem Inhalte und farbloser, sehr 
zarter, gemeinsamer Gallerthiille. 

Auf Gelidium capillaceum, Ceramien, Polysiphonien, Cladophoren 
u. á., seltener auch an Myxophyceen-Scheiden festsitzend, ófters mit 
Epicladia Gelidii, Dermocarpa u. a. gesellig, so bei Ragusa an einer 
Stelle háufig, auch bei Ragusa Vecchia. 

IV. Klasse Phaeophyceae. 

Fucus virsoides J. Ag. Bei Abbazia, Volosca háufig, Fiume selten, 
S. Andraea náchst Triest, Capodistria, zwischen Capodistria und 
Zaule, bei Martinščica, Porto-Ré, Pirano, Cittanova, Cherso, Rovigno, 3 ) 
Parenzo, Orsera, Fasana, Póla, Zengg, Novi, Selac, Sebenico, Spalato, 
Ragusa, Gravosa, Castellnuovo. 

Cystosira amentacea Bory. Bei Volosca, Parenzo und Lacroma. 

O. corniculata (Wulf.) Zanard. Bei Abbazia, Volosca, Pirano, 
Parenzo, Cherso, Póla, Fasana, Spalato. 

C. crinita (Desfont.) Duby. Bei Volosca, Abbazia, Cittanova, 
Pirano, Orsera, Parenzo, Rovigno, Fasana, Póla, Cherso, Lussin pic- 
colo, Zengg, Spalato, Ragusa. 



*) Uiber Urococcus Foslieanus Hansg. und andere vom Verf. entdeckte 
marine einzellige chlorophyllgriine Algen siehe mehr in dessen Abhandl. in der 
Oesterr bot. Ztscbr. 1889, No. 2. und in Foslids „Contribution to knowledge 
of the marine algae of Norway", 1890, p. 156 u. f. 

2 ) Diese Palmella-Art scheint in Dalmatien viel haufiger verbreitet zu sein, 
als Palmella adriatica Ktz. 

3 ) Daselbst meist in einer scbmalen und langen Form. 



Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-FJora. 241 

C. barbata (Good. et Woodw.) Ag. Bei Abbazia, Volosca, Fiume, 
Porto -Ré, Martinščica, S. Andraea náchst Triest, Pirano, Cittanova, 
Orsera, Parenzo, Rovigno, Fasana, Póla, Lussin piccolo, L. grande, 
Malinsca, Cherso, Novi, Zengg, Sebenico, Castell Vecchio, Spalato, 
Eagusa, Gravosa, Castellnuovo, Melina, Cattaro. 

C. discors (L.) Ag. Bei Orsera, Rovigno, Fasana, Póla, Lussin 
piccolo. 

C. abrotanifolia Ag. Bei Triest, Rovigno, Fasana, Póla, Pirano, 
Prelucca nácbst Volosca, Zengg, Zara, Spalato, Ragusa, Lacroma, 
Ragusa Vecchia, Gravosa, Lesina. 

Sargassum linifolium (Turn.) Ag. Bei Abbazia, Volosca, Ika, 
Pirano, Parenzo, Orsera, Rovigno, Póla, Fasana, Cittanova, Zengg, 
Spalato, Castell Vecchio, Ragusa, Ragusa Vecchia. 

S. Homschuchii Ag, Bei Póla mehrfach, Parenzo, Lussin piccolo, 
Zara, Spalato, Ragusa, Ragusa Vecchia. 

Dictyota dichotoma (Huds.) Lamour. Bei Abbazia, Volosca, Lo- 
vrana, Triest, Pirano, Orsera, Parenzo, Rovigno, Fasana, Póla, Zara, 
Spalato mehrfach, Castell Vecchio, Lesina, Ragusa; var. implexa (La- 
mour.) Hauck. Bei Póla, Parenzo, Abbazia, Volosca, Pirano, Rovigno, 
Zara, Ragusa, Ragusa Vecchia, Lacroma. 

D. linearis Ag. Bei Triest, Malinsca, Cherso, Lussin piccolo, 
Spalato. 

Taonia atomaria (Woodw.) J. Ag. Bei Pirano, Capocesto, 
Lesina. 

Padina pavonia (L.) Gaill. Bei Abbazia, Volosca, Ika, Fiume, 
Porto-Ré, S. Andraea náchst Triest, Cittanova, Isola, Lussin, Rovigno 
und Póla háufig, Parenzo und Orsera selten, Zengg, Spalato, Castell 
Vecchio, Ragusa, Lacroma, Ragusa Vecchia, Castellnuovo. 

Dictyopteris polypodioides (Desf.) Lamour. Bei Spalato, Ragusa, 
Ragusa Vecchia. 

Myrionema vidgare Thr. Bei Póla, Fiume spárlich, Ragusa 1 ). 

M. orbicidare J. Ag. Bei Abbazia, Volosca, Ika, Orsera, Pa- 
renzo, Rovigno, Isola, Cittanova, Póla, Fasana, Pirano, Zengg, Zara, 
Spalato, Lussin piccolo, Stagno piccolo, Ragusa, Gravosa, Ragusa 
Vecchia. 

In einer Form, deren verticale Fáden 6 bis 8, seltener bis 
10 fi breit, die Glieder 1 bis l T / 2 mal so lang, die verkehrt eifór- 



*) Bei Parenzo fand ich an Bivularia polyotis eine Myrionema-Form, deren 
Zelten 10 bia 12 (t breit, 1 bis 2mal so lang waren. 

Tř. mothematlcko-přlroJovědecbá. 1892. 16 



242 Anton Hansgirg 

migen Zoogonidangien etwa 20 í* breit und 2mal so lang waren bei 
Rovigno, auf Steinen mit Melobesien, kleine bis 2 mm breite, meist 
kreisrunde Flecken bildend. 

M.? submarinum nov. sp. (Taf. I. Fig. 10). Lager fleischig- 
krustenforniige, fast kastanienbraune, meist mehr als 1 mm breite 
und fast 1 / 2 mm dicke, rundliche Flecken an Pflanzenstengeln bildend. 
Die aufrechten Fáden dicht gedrángt, einfach oder verzweigt, aus 
5 bis 8 ft breiten, meist 3 bis 5mal so langen Zellen bestehend, 
bis 180, seltener mehr (i lang. Veget. Zellen diinnwandig, mit je 
einem wandstándigen, plattenfórmigen, oft nur einen Theil der Zell- 
wand bekleidenden Phaeophore. Farblose Haare lang, die Zellen der 
Haarspitze meist 4 bis 5 fi breit, 4 bis lOmal so lang. Zoogonidan- 
gien 18 bis 24, seltener bis 45 [i breit, 2 1 J 2 bis 3mal so lang fast 
birnfórmig oder lánglich elliptisch, end-, oder seitenstándig ; Zoogoni- 
dien etwa 5 (i breit. 

Im brackischen Wasser in Gesellschaft von Chlorotylium cata- 
ractarum var. submarinum auf im Wasser untergetauchten Pflanzen- 
stengeln bei Ombla náchst Ragusa reichlich. 

Ectocarpus irregularis Ktz. Bei Zengg auf Fucus virsoides. 

E. arctus Ktz. Bei Pirano, Lesina. 

E. confervoides (Roth) Le Jol. Bei Fiume, Martinščica, Porto- 
Ré, Muggia, Capodistria, Rovigno, Póla, Fasana, Spalato, Gravosa, 
Cannosa, Lissa, Lesina, Parenzo, Pirano, Zengg, Zara. 

E. Sandrianus Zanard. Bei Triest, Fiume, Rovigno, Orsera, 
Póla, Ragusa, Gravosa. 

Sphacelaria cirrhosa (Roth) Ag. Zwischen Abbazia und Fiume, 
bei Triest, Orsera, Parenzo, Póla, Fasana, Cherso, Malinsca, Zengg, 
Rovigno, Spalato, Salona, Castell Vecchio. 

8. tribidoides Menegh. Bei Pirano, Orsera, Cittanova, Póla, Fa- 
sana, Cherso, Malinsca, Lussin piccolo, Zara, Spalato, Ragusa, Castell 
Vecchio, Gravosa, Ragusa Vecchia, Abbazia, Volosca, Isola. 

S. scoparia (L.) Lyngb. Bei Volosca, Triest, Pirano, Isola, Cit- 
tanova, Rovigno, Póla, Fasana, Zengg, Cherso, Lussin piccolo, Zara, 
Spalato, Ragusa, Gravosa, Cannosa, Castellnuovo, Lacroma, Lesina, 
Castell Vecchio. 

Cladostephus verticillatus (Lightf.) Ag. Bei Volosca, Abbazia, 
Lovrana, Lussin, Cherso, bei Póla uud Rovigno sparlich, Fasana, 
Parenzo, Zengg, Ragusa, Castellnuovo, Spalato. 

Leathesia umbellata (Ag.) Menegh. Bei Pirano und Triest an 
Cystosira barbata, bei Póla an Anadyomene flabellata. 



Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 243 

Castagnea jistulosa (Zanard.) Derb. et Sol. Bei Orsera auf Zostera. 

Mesogloea Leveillei (J. Ag.) Menegh. Bei Pirano, Parenzo, Orsera, 
Rovigno, Spalato, Lissa. 

Stilophora rhizodes (Ehrb.) J. Ag. Bei Parenzo und Póla. 

Scytosiphon lomentarius (Lyngb.) J. Ag. Bei Zara, Spalato, 
Lesina, Ragusa. 

Phyllitis fascia (Fl. Dan.) Ktz. (incl. Laininaria debilis J. Ag.) 
Bei Fiume, Porto-Ré, Zengg, Muggia, Pirano, Parenzo, Orsera, Póla, 
Fasana, Rovigno, Stagno piccolo, Cannosa, Gravosa, Ragusa, Ragusa 
Vecchia. 

Ralfsia verrucosa (Aresch.) J. Ag. Bei Volosca, Ika, Prelucca, 
MartinšČica náchst Fiume, Malinsca, Lussin piccolo, Isola, Pirano, 
Orsera, Parenzo, Rovigno, Fasana, Póla, Zengg, Zara, Spalato, 
Salona, Castell Vecchio, Stagno piccolo, Cannosa, Gravosa, Ragusa, 
Lacroma, Ragusa Vecchia, Castellnuovo, Cattaro. 

Liťhoderma adriaticum Hauck. Bei Lussin piccolo, Cattaro. 

Cutleria multifida (Engl. Bot.) Grev. Bei Triest, Pirano, Lesina, 
Spalato. x ) 

V. Klasse. Rliodophyceae. 

Bangia fuscoyuvpurea (Dillw.) Lyngb. Bei Abbazia, MartinšČica, 
Fiume, Pirano, Parenzo und Orsera spárlich, S. Andraea náchst Triest 
reichlich, Cittanova, Rovigno, Póla, Fasano, Zengg, Porto-Ré, Novi, 
Zara, Ragusa, Cannosa, Castellnuovo, Gravosa, Lacroma, Ragusa 
Vecchia. 

B, ceramicola (Lyngb.) Chauv. Zwischen Fiume und Abbazia 
mehrfach in grosser Menge, bei Zengg, Ragusa, Gravosa, Pirano ; var. 
investiens (Zanard.) Hauck. Bei Pirano, MartinšČica und Fiume, S. 
Andrea náchst Triest. 

Porphyra leucosticta Thr. Bei Fiume, Porto-Ré, S. Andraea náchst 
Triest, Orsera, Parenzo, Póla, Fasana, Rovigno, Selac, Novi, Zengg, 
Spalato, Lesina, Gravosa, Ragusa, Cannosa, Lacroma, Ragusa Vecchia, 
Castellnuovo. 

Peyssonnelia Dubyi Crn. Bei Cherso. 

P. squamaria (Gmel.) Decne. Bei Volosca, Abbazia, lká, Póla, 
Parenzo, Orsera, Fasana, Zengg, Spalato. 

P. adriatka Hauck. Bei Volosca, Abbazia, Fasana náchst Póla, 
Spalato. 

l ) Braune Peridinien hábe ich in Salinen bei Capodistria, Strogniano und 
Fasano náchst Pirano und bei Spalato beobachtet. 

16* 



244 Anton Hansgirg 

Rhyzophyllis dentata Mont. Bei Abbazia. 

Hildenbrandtia prototypus Nardo. Bei Abbazia, Volosca, Ika. 

S. Andraea nachst Triest, Isola, Parenzo, Orsera, Pirano, Rovigno, 

Póla, Martinščica nácbst Fiume, Lussin piccolo, Zara, Gravosa, Ragusa. 

Chantransia virgatula (Harv.) Thr. Bei Volosca, Rovigno, Póla 

mehrfach, Zengg. 

Ch. minutissima (Zanard.) Hauck? In einer Form, welche auf 

der Oberfláche von Patella-S obalen einen rosenrotben zarten Anflug 

(Raschen) bildete und deren spárlich verzweigte Fáden etwa 8 bis 

9 (i breit, die Aestchen fast so breit wie clie Hauptfáden waren, die 

veget. Zellen meist 2- bis 4mal so lang als breit, Endzellen abge- 

rundet und nicht in ein diinnes Haar (oder Haarspitze) auslaufend. 

So bei Fiuine und Cannosa nachst Ragusa. 

Spermothamnion Tumeri (Mert.) Aresch. Bei Makarska, Pirano. 

S. flabéílatum Bor. Bei Lesina. 

Wrangelia penicillata Ag. Bei Malinsca, Muggia nachst Triest, 
Capodistria, Spalato, Lissa, Lesina, Ragusa, Lacronia, Capocesto. 
Nemalion lubricum Duby. Bei Póla mehrfach. 
Liagora distenta (Mert,) Ag. Bei Abbazia. 
Antiťhamnion cruciatum (Ag.) Nág. Bei Pirano, Póla mehrfach. 
A. plumula (Ellis) Thr. Bei Triest, Spalato, Lesina, Gravosa. 
Callithamnion corymbosum (Engl. Bot.) Ag. Bei Fiume, Porto- 
Ré, Póla, Ragusa, Gravosa. 

C. thuyoides (Engl. Bot.) Ag. Bei Fasana nachst Póla, Pirano. 
Spalato, Gravosa. 

PUonosporium Borreri (Engl. Bot.) Nág. Bei Spalato, Lissa, 
Lesina, Lacroma. 

Griffithsia setacea (Ellis) Ag. Am Cherso. 
Crouania attenuata (Bonnem.) J. Ag. Bei Póla insb. vor Fort 
Mussil mit Amphiroa rigida und Lythophylluin crispatum, Fasana, 
Orsera, Muggia nachst Triest, Lesina. 

Ceramíum tenuissirnum (Lyngb.) J. Ag. Am Cherso, bei Lussin 
piccolo. 

C. fastigiatum Harv. Bei Volosca und Abbazia. 
C. strictum Grev. et Harv. Bei Fiume, Martinščica, Volosca, 
Abbazia, Ika, S. Andraea und Muggia nachst Triest, Pirano, Parenzo, 
Orsera, Porte-Ré, Zengg, Rovigno, Póla, Fasana, Zara, Spalato, Can- 
nosa, Gravosa, Ragusa, Castellnuovo. 

C. rubrum (Huds.) Ag. Bei Volosca und Fiume spárlich, Lesina. 
C. radiculosum Grun. Bei Zara. 






Beitrage zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 245 

Gigartina acicularis (Wulf.) Lainour. Bei Rovigno, Póla, Lovrana, 
Cherso. 

Gymnogongrus Griffithsiae (Turn.) Mart. Bei Rovigno. 

Kallymenia microphylla J. Ag. Bei Abbazia. 

Chrysymenia uvaria (Wulf.) J. Ag. Bei Póla ineist auf Cysto- 
siren, Fasana, Lacroma, Cannosa náchst Bagusa. 

Rhodymenia palmetta (Esper.) Grev. Bei Ragusa, Spalato. 

Plocamium coccineum (Huds.) Lyngb. Bei Lacroma und Ragusa 
sparlich. 

Rhodophyllis hifida (Good. et Woodw.) Ktz. Bei Parenzo, Citta- 
nova, Pirano, Orsera, Castellnuovo. 

Nitophyllum punctatum (Stackh.) Harv. Bei Abbazia, Fiume, 
Ragusa, Ragusa Vecchia, Spalato. 

Delesseria hypoglossum (Woodw.) Lamour. Bei Abbazia. 

Sphaerococcus coronopifolius (Good. et Woodw.) Stackh. Bei 
Volosca, Rovigno, Póla, Spalato, Stagno piccolo, Lesina. 

Gracilaria armata (Ag.) J. Ag. Bei Isola, Póla, Rovigno, Zara. 

Bypnaea musciforrais (Wulf.) Lamour. Bei Volosca, Isola, Póla, 
Orsera, Cherso, Rovigno, Zara, Spalato. 

Gelidium capillaceum (Gmel.) Ktz. Bei Grignano náchst Triest, 
Pirano. Ragusa reichlich, Lissa, Lesina. 

G. latifolium Bor. Bei Abbazia, Volosca, Rovigno, Parenzo, 
Orsera, Póla, Fasana, Isola, Zengg, Spalato, Ragusa, Cannosa, 
Castellnuovo. 

G. crinale (Turn.) J. Ag. Bei Volosca, Póla, Fasana, Rovigno, 
Orsera, Pirano, Isola, Lussin piccolo, L. grande, Porto-Ré, Zengg, 
Zara, Spalato, Ragusa, Gravosa, Lacroma. 

Catenetta Opuntia (Good. et Woodw.) Grev. Bei Abbazia, Vo- 
losca, Ika, Prelucca, Fiume, Martinščica, Porto-Ré, Lussin piccolo, L. 
grande, Póla, Fasana, Rovigno, Parenzo, Orsera, Pirano, S. Andraea 
náchst Triest, Isola, Zengg, Novi, Selac, Spalato, Castell Vecchio, 
Ragusa mehrfach, Gravosa, Cannosa, Castellnuovo, Cattaro. 

Lomentaria kaliformis (Good. et Woodw.) Gaill. Bei Parenzo, 
Orsera, Póla mehrfach (insb. vor Fort Mussil), Fasana, Spalato, 
Lesina. 

Laurentia paniculata (Ag.) Ktz. Bei Volosca, Abbazia, Martin- 
ščica náchst Fiume, Porto-Ré, Malinsca, Lussin piccolo, Cherso, 
Póla, Fasana, Rovigno, Parenzo, Orsera, Pirano, Isola, zwischen 
Zaule und Capodistria, S. Andraea náchst Triest, Zara, Spalato, 
Castell Vecchio, Ragusa, Gravosa, Castellnuovo, Melina. 



246 Anton Hansgirg 

L. obtusa (Huds.) Lamour. In einer Forin, welche sich var. 
/? crucifera (Hauck 1. c. p. 206) náhert bei Póla. 

Alsidium helminihochortos (Latour.) Ktz. Bei Abbazia, Zara. 

Polysiphonia sertularioides (Grat.) J. Ag. Bei Volosca, Póla, 
Rovigno, Parenzo, Orsera, Pirano, Isola, Zengg, Porto-Ré, Zara, Spa- 
lato, Ragusa, Lesina, Gravosa. 

P. sanguinea (Ag.) Zanard. Bei Abbazia, Pirano, Rovigno, 
Lesina, Isola, Póla, Parenzo. 

P. variegata (Ag.) Zanard. Bei Gravo, Lissa, Ragusa. 

P. furcellata (Ag.) Harv. Bei Isola, Pirano, Zara, Spalato. 

P. subulifera (Ag.) Harv. Bei Fiunie, Cittanova, Muggia náchst 
Triest, Spalato, Pirano. 

P. opaca (Ag.) Zanard. Bei Póla, Fasana, Pirano, Muggia und S. 
Andraea náchst Triest, Lussin piccolo, Spalato, Salona, Lesina, Gravosa. 

P. violacea (Roth) Grev. In einer Forin, welche der var. y te- 
nuissíma (Hauck 1. c. p. 227) sich sehr náhert bei Rovigno. 

P. tenella (Ag.) J. Ag. Bei Lesina, Ragusa. 

P. spinosa (Ag.) J. Ag. Bei Pirano. 

Vidalia volubilis (L.) J. Ag. Bei Orsera, Póla, Cherso. 

Dasya élegans (Mart.) Ag. Bei Pirano, Spalato, Lesina. 

D. ocellata (Grat.) Harv. Bei Pirano, Póla. 

Melobesia farinosa Lamour. Bei Abbazia, Volosca, Lussin pic- 
colo, Cherso, Póla, Fasana, Rovigno, Zara, Spalato, Stagno piccolo, 
Ragusa Vecchia. 

M. Lejolisii Rosan. Bei Volosca, Póla, Fasana, Rovigno. 

M. membranacea (Esper.) Lamour. Bei Fiume, Porto-Ré, Póla, 
Malinsca, Zengg, Stagno piccolo, Spalato, Lussin piccolo, Castell 
Vecchio, Ragusa, Cannosa, Ragusa Vecchia, Castellnuovo. 

M. pustulata Lamour. Volosca, Abbazia, Fiume, Martinščica 
Porto-Ré, Lussin piccolo, S. Andraea náchst Triest, Orsera, Parenzo, 
Pirano, Rovigno, Póla, Fasana, Cittanova, Zengg, Zara, Castell Vec- 
chio, Spalato, Ragusa, Gravosa, Cannosa, Lacroma, Ragusa Vecchia, 
Castellnuovo.') 

M. Corallinae Crn. Bei Abbazia, Volosca, Lussin piccolo, Cherso, 
Pirano, Orsera, Rovigno, Zengg, Spalato. 

M. Lejolisii Rosan. Bei Volosca, Rovigno, Fasana, Póla. 2 ) 



*) Eine dieser Art áhnliche Melobesia-Form hábe ich bei Rovigno anf 
Arca-Schalen gesammelt. 

2 ) Bei Zengg hábe ich eine Melobesia, welche wohl mit M. confinis Crn. 
identisch ist, gesammelt. 



Beitráge zur Kenntniss der Mceresalgen- unci Bacterien-Flora. 247 

M, Cystosirae Hauck. Bei Abbazia, Volosca, Ika, Rovigno, Fa- 
sana, Póla, Clierso, Pirano, Parenzo, Orsera, Porto-Ré, Zengg, Spa- 
lato, Castell Vecchio, Ragusa, Lacroma, Ragusa Vecchia, Castellnuovo. 

Liihophyllum Lenormandi (Aresch.) Rosan. Bei Abbazia, Volosca, 
Fiume, Martinščica náchst Fiume, Malinsca, Porto-Ré, Isola, Pirano, 
Orsera, Parenzo, Rovigno, Fasana, Póla, Cherso, Zengg, Zara, Spa- 
lato, Stagno piccolo, Lussin, Ragusa, Castell Vecchio, Gravosa. 

L. cristatum Menegb. Bei Póla (insb. vor Fort Mussil reichlich 
mit Crouania etc), Rovigno, Zengg, Ragusa, Cannosa, Gravosa. 

L. decussatum Solnis. Bei Zengg, Zara. 

Liťhothamnion polymorphum (L.) Aresch. Ani Cherso, bei Fa- 
sana náchst Póla, Zengg. 

L. dentatum (Ktz.) Aresch. Ani Cherso. 

L. mamillosum Hauck. Bei Rovigno, Póla, Fasana, Parenzo, 
Orsera, Porto-Ré, Stagno piccolo. 

L. crassum Phil. Bei Fasana náchst Póla, 1 ) Cherso, Stagno 
piccolo. 

L, fasáculatum (Lamarck.) Aresch. Bei Orsera, Póla. 

Amphiroa rigida Lamour. Bei Póla vor Fort Mussil, Orsera, 
Zengg, Ragusa, Gravosa, Lacroma, Cannosa. 

A. cryptarťhrodia Zanard. Bei Zengg. 

Corallina rubens L. Bei Abbazia, Volosca, Ika, Parenzo, Orsera, 
Pirano, Isola, Rovigno, Póla, Fasana, Lussin piccolo, S. Anciraea 
náchst Triest, Fiume, Cherso, Porto-Ré, Zengg, Spalato, Castell 
Vecchio, Cittanova, Ragusa, Lacroma, Gravosa, Cannosa, Castell- 
nuovo, Ragusa Vecchia. 

Var. comiculata (Hauck) L. Bei Zengg, Spalato, Ragusa Vecchia, 
Cannosa. 

C. offieinalis L. Bei Volosca, Abbazia, Ika, Lovrana, Fiume, 
Martinščica, Porto-Ré, Póla mehrfach, Fasana, Parenzo, Cherso, Or- 
sera, Pirano, Rovigno, Cittanova, Lussin piccolo, Zengg, Zara, Spa- 
lato, Castell Vecchio, Ragusa, Cannosa, Gravosa, Castellnuovo; var. 
mediterranea Hauck bei Spalato. 

Plectoderma minus Reinsch Contrib. ad algolog. et fungolog. I, 
p. 52, Tab. 37, Fig. 2. Bei Ragusa auf Gelidium capillaceum, ani 
Cherso. 



x ) Bei Fasana hábe ich auch ein dem L. papillosum Zanard. áhnliches Litho* 
thamninm gesammolt. 



248 Anton Hansgirg 



Erklárung der Abbildungen. 

Tafel VI. 

(Alle Figuren sind, wo nicht anders benierkt, etwa 300inal ver- 

gróssert). 

Fig. 1. Ochlochaete (Phaeophila) horrida Hansg. Zwei einzellige 
Exempláre zwischen den Rindenzellen von Enterornorpha 
nút ihren Borstenhaaren hervorragend (nach eineni Glycerin- 
Dauerpráparate gezeichnet). 

Fig. 2. Drei junge, ungleich verzweigte Exempláre von Ochlochaete 
(Phaeophila) minor (Krch.) Hansg. (nach trockenem Mate- 
riále gezeichnet). 

Fig. 3. Zwei junge, ungleich verzweigte Exempláre von Ochlochaete 
dendroides Crn. var. calcicola Hansg. (b nach dr. Borneťs 
Zeichnung, etwa 250mal vergr.). 

Fig. 4. Ochlochaete pygmaea Hansg. Bruchtheile zweier (a und b) 
kleiner Exempláre, welche nach Anwendung von Salzsáure 
aus einer Gastropoden-Kalkschale herauspráparirt wurden. 

Fig. 5. Ochlochaete dendroides Crn. [Phaeophila floridearum Hauck]. 
Typische Form. Bei b der basale Theil der Haarborste mit 
der porenartigen Óffnung in der Membrán (stark vergr.). 

Fig. 6. Ochlochaete dendroides Crn. var. pachyderma Hansg. Mehrere 
veget. Zellen, welche nach Anwendung von Salzsáure aus 
einer alten Muschelschale herauspráparirt wurden. 

Fig. 7. Protoderma concharum Hansg. Bei b Querschnitt duch den 
Thallus; a und c Bruchtheile von verticalen Zellreihen. 

Fig. 8. Epicladia Halimedae Hansg. Kleiner Theil der von der 
Oberfláche der Halimeda Tuna (Ellis et Sol.) Lamour. abge- 
losten Thallusscheibe. 

Fig. 9. Palmella? tuberculosa Hansg. a Verticalschnítt durch das 
Lager (etwa lOOmal vergr.); b Stiick des Lagers (starker 
vergr.); c Endtheile zweier Zellreihen (sehr stark vergr.). 

Fig. 10. Myrionema f submarinum Hansg. a Stticke zweier aufrechten 
ungleich verzweigten Assimilationsfáden ; b Endstándiges 
Sporangium. 



Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 249 

Fig. 11. Mastigocladus testarum Lagrh. var. gracilis Hansg. Tlieil 
eines verzweigten Thallusfadens mit zwei Heterocysten. 

Fig. 12. Entophysalis granulosa Ktz. Vier Fragmente von Zellreihen 
und deren Gallerthůllen aus der Oberfláche des Lagers. 

Fig. 13. Aphanocapsa litoralis Hansg. var. macrococca Hansg. Kleine 
Zellgruppe von der Oberfláche des Lagers. 

Fig. 14. Aphanocapsa concharum Hansg. Zellgruppen von der Ober- 
fláche des Lagers. 



18. 

Uber einige Analogieen zwischen der Ludolfine und 

der Laisantine. 

Von Prof. Dr. F. J. Studnička in Prag. 
(Vorgelegt den 24. Juni 1892). 

Bekanntlich hat der franzósische Mathematiker C. A. Laisant 
als Analogem der transcendenten Žahl, welche den Namen Ludolfine 
trágt und nach Euler's Vorgange ínit % bezeichnet wird, den Zahlen- 
werth TI eingefiihrt, jedoch ínit der Bestinmmng, dass der hyperbo- 
lische Sinus dieser Grosse den Werth 1 besitzen solle, dass also zu 
setzen sei 

e n — e~ n 

^ = @m TI — 1 , 



wáhrend von der erstgenannten Konstantě gilt 

2? ~ SÍn ^ — X • 

In einer friiheren Abhandlung „Sur 1'analogie hyperbolique du 
nonibre «" (Mém. d. 1. Soc. r. d. se. de Liěge, 1887) hábe ich nun 
nebst einigen Eigenscliaften, welche diese neue Konstantě, von ínir 
dem Autor zu Ehren Laisantine genannt, besonders auszeichnen, 
auch den nicht unwichtigen Umstand hervorgehoben und geometrisch 
begrundet, dass als Analogon der Ludolfine das einfache TI gelte 
und daher zu setzen sei 

@ta V 2 n = 1 . 

Die Begriindung erfolgte auf geometrischem Wege derart, dass 
gezeigt wurde, der Halbkreisfláche \n sei ein entsprechender hyper- 



F. J. Studnička: Analogieen zwischen der Ludolfine und der Laisantine. 251 
bolischer Sektor voní Flácheninhalte %/r zugeordnet, wie die bei- 




folgende Figur zeigt, wo fiir den Fall, dass O A =: 1 , gilt 
AQA' = \% , OBQB' — \n. 

Eine weitere, mehr als ausreichende Stiitze findet diese nieine 
Modifikation in Beziehungen, welche durch die Umkehrung der hy- 
perbolischen Funktionen enstehen und sogenannte hyperbolometrische*) 
Funktionen als Analoga der kyklometrischen Funktionen liefern und 
eigentlich durch logarithmische Forrneln ausgeclriickt werden. 

Geht man von der Grundformel 



ArS{\) = 1 fitl= ArK(Y2) 
aus, so erhált man, wenn in den folgenden Forrneln 

y = I 
gesetzt wird, zunachst aus der bekannten Identitát 

ArS(iy) — i are sin y 



(1) 



*) Eine eiuheitliche Bezeichnung derselben hat sich bisher nicht stabili- 
siren lassen; denn franzósiscůe Autoren, wie z. B. Hoiiél, wenden das Symbol arg 
an, wáhrend deutsebe Scbriftsteller, wie z. B. Cfiinther, 2lrc sebreiben, und in 
England me z. B. bei Chrystal die der Kyklometrie analoge Bezeicbnungsweise 
durch den negativen Potenzexponenten 1 ůblich ist. Um den areometrischen 
Charakter dieser Funktionen festzuhalten, fand ich es am vortheihaftesten das 
Symbol Ar zu verwenden, so dass sich darnach parallelisiren lasst z. B. 
ArS(u) =E Arg Shu = 2ttX @in u = Sin—iu . 



252 F. J. Studnička 

die einfache Formel 

ArS(i) = 1 J 2 m, (2) 

wahrend umgekehrt aus 



are sin iy — il(y -\~\f\ -f- y 2 ) 
erhalten wird 

are sin i rr 2 / 2 Tli . (3) 

Ebenso folgt aus 
ArKiiy) = \%i + ArK{\fT+f) = */,»' + l(y + VH 7 ?) 
unter Verwendung der Formel (1) 

ArK(i) = ^iti + \II, (4) 

wahrend aus der Formel 

are cos iy — 1 j 2 it — iUy -\-\f^ -\~ 2/ 2 ) 
folgt, dass 

are cos i — ^ Jt — Vs^ • (5) 

Durch Verbindung der Formel (2) mit (4) und (3) mit (5) er- 
hált man daher 

ArK(i) — ArS{i) = 7 2 JT, (6) 

are cos i -f- are sin i =: x \ 2 7t . (7) 

Schliesslich liefert noch die Formel 

1 2v 

ArT{iy)=—arct gY -f-^ 

die neue Relation 

ArT(i) = x ljti, (8) 

so dass Formel (2) und (8) Analoga der bekannten Formeln 

are sin 1 = 1 l 2 it, aretg 1 = 1 j 4 tc 

vorstellen, denen sich ausserdem an die Seite stellen einerseits z. B. 
die bekannten Relationen 



Analogieen zwischen der Ludolfine imd der Laisantiue. 25o 

unci anclerseits 

ArKt(v)—< ArT(u) = ^i, 

a 

i ± n 

are cot u -j- aretg u — — . 

a 

Hierait diiťfte die Parallelisirung der Ludolfine % mit der Lai- 
santine II sicli abschliessen lassen. 



19. 
Beitrag zur Theorie unendlicher Kettenbruche. 

Von Prof. Dr. F. J. Studnička in Prag. 
(Vorgetragen am 8. Juli 1892.) 

In den exakten Wissenschaften haben bekanntlich direkte Ab- 
leitungsmethoden Vorzug vor indirekten, independente Darstellungs- 
formeln vor rekurrenten, so dass ein jedeš Problém nur dann einer 
vollkommenen Lósung sich erfreut, wenn dieselbe auf dem kíirzesten 
direkten Weg erreicht wird. Wo dies noch nicht praestirt erscheint, 
da ist der Versuch, eine solche Aufiosungsmethode zu suchen, nicht 
zu scheuen, und der Werth derselben, sobald sie gefunden wird, 
nicht zu unterschátzen, zurnal eine jede Wissenschaft nicht nur zu 
wúrdigen weiss, was gefunden wurde, sondern wie man zu dem 
Funde gelangte. 

Ein diesbezugliches Beispiel bietet uns die Begriindung des 
mathematischen Satzes, welcher symbolisch durch die Formel 



íI-štiH 



ausgedriickt wird und kurz aussagt, dass bei einem solchen unend- 
lichen Kettenbruche, wo jeder Nenner um 1 grosser ist als der zu- 
gehorige Záhler, auch jeder Naherungsbruch dieselbe Eigenschaft 
besitzt, indem auch sein Nennen q n um 1 grosser ist als der zuge- 
hórige Záhler p M , so dass 

q»=p»-{-l i (n= 1,2,3, . . .)• (2) 

Dass daraus dann unmittelbar Formel (1) folgt, wenn nachge- 
wiesen wird 

lim p n — co , (3) 

braucht nicht weiter begťúndet zu werden. 



F. J. Studnička: Beitrag zur Theorie uneadlicher Kettenbriiche. 255 

Die bisherigen Ableitungsinethoden, welche die Giltigkeit von 
Formel (2) und (3) beweisen, verwenden hiezu die rekurrenten Dar- 
stellungsformeln des Zalilers und Nenners von einem w-ten Náhe- 
rungswerthe des Kettenbruches (1), wáhrend die independenten Dar- 
stellungsformeln die betreffenden Resultate direkt liefern, was zu 
zeigen der Zweck dieser wenigen Zeilen sein soli. 

Bekanntlich stellt den Záhler des rc-ten Náherungswerthes un- 
seres unendlichen Kettenbruches (1) die Determinante (n— l)ten 
Grades 

fl 2 + l, 1 , O ,..., O 



Pn — ai 







O 



+ 1, 



o 



(4) 



O , . . . , a n -f- 1 



dar, wáhrend der zugehórige Nenner durch eine áhnliche Ketten- 
bruch-Determinante n-ten Grades 



q n 



a t + l, 1 



> «2 + 1 i 



, a 3 ~j- 1 , . . . , 



O 



O 



O , . . . , a n -j- 1 



(5) 



ausgedríickt erscheint. 

Zerlegt man nun die Determinante (5) nach den Elementen der 
ersten Kolonne, so erhált man durch Beiziehung der Formel (4) 
sofort 

1,1,0 O 



q_n = Pn ~\~ 



+ 1, 1 



o 



o 



5 a Z ~T 1 1 > • • 1 



O 



O 



, a n -[- 1 



wobei man unter Verwendung des Satzes, nach welchem der Grád 
dieser letzteren Determinante nach und nach herabgesetzt wird*), 
schliesslich zu Determinante zweiten Grades gelangt 



*) Sieh Studnička „Uber eine neue Determinantentransformation" 
Sitzungsber, d. k. bohm. Ges. d. Wiss. vom 28. Nov. 1879. 



256 F. J. Studnička: Beitrag zur Theorie unendlicher Ketteubrilcbe. 



1, 1 _ 

a n , a n + 1 - ° ' 



wodurch Formel (2) erwiesen erscheint. 

Um nun auf dieselbe direkte Weise auch Formel (3) abzuleiten, 
behandeln wir ebenso die Determinante (4), indem wir schreiben 



p n — a x 



1 + a 2 , 1 i O , 

a z + , a 3 + 1 , 1 , 

O -j- , a 4 , a 4 + 1 , 



+ , O 



O 



.. , o 

.. , o 
.. , o 

. . , a n + 1 



und daher mit Riicksicht auf die erste Determinantenkomponente, 
deren Werth, wie eben erwiesen worden, sich auf 1 reducirt, erhalten 



p n = «,(! + 



l+a 3 , 1 'i O ,..., O 

«4 + 1 «4 + ! 5 1 , • • • , O 

+ 0, a, ,« 5 + l, ... , O 



+ , O 



O , . . . , a n + 1 



woraus durch successive Anwendung desselben Vorgangs folgt 

p n — a L (í + a 2 (l + a 3 (l + a 4 (l + . . . 
und daher beim Ůbergang zur Limite sich ergibt 

» i7a, a, a, a A . . . in inf. 

lim pn—2 



6=1 J7a A .fia / !, + 2aí;-|-3 . . . in inf. 
was offenbar zur Formel (3) fíihrt. 



20. 

Geometrische Betrachtungen auf Grundlage der Funčti- 

onentheorie. 

Von Prof. C. Kíípper in Prag. 
Vorgelegt den 7. October 1892. 

Correspondenzen auf Curven vom Geschlecht p > 0. 

Durch die Arbeiten der Herren Brill, Hurwitz, Zeuther hat die 
allgemeine Correspondenzformel, welche man Cayley verdankt, voll- 
stándige Begriindung erhalten. Es důrfte fůr das Verstándniss und 
den richtigen Gebrauch dieses wichtigen Princips dienlich sein, wenn 
wir seine Anwendnng auf einige an sich bemerkenswerthe Fálle 
erortern : 

1. Die Gleichungen Pliickers. 

Gegeben sei eine irreducible Curve n tei Ordnung, m ter Klasse 
6 n , p ihr Geschlecht. Eine Gerade L treffe dieselbe in n Puncten 
Von einem auf L variablen Puncte a ziehe man an Cp die m móg 
lichen Tangenten und bestimme die Anzahl Coinzidenzen zwischen 
den auftretenden Beriihrungspuncten : Heisst x ein solcher, xa 
seine Tangente, so schneidet die erste Polare von a die Grundcurve 
C% ausser x in m—l Puncten y, welche jenem x entsprechen. 

Dabei entspricht ein y ebenfallsm — 1 verschiedenen x. Ware dem- 
nach p = 0, so hátte man 2m — 2 Coincidenzen a?, y. Zu dieser Žahl 
ist aber hier zuzufugen das Product aus 2p mit einer Constanten c, 
welche angibt, fiir wie viele gemeinschaftliche Puncte der ausschnei- 
denden und Grundcurve der Punct x zu rechnen hat. 

Da die erste Polare von a ein fach durch x geht, so hat man c= 1. Die 
aufgefundenen 2m — 2 -j- 2p Coincidenzen werden auf Cp stattfinden 
erstens da, wo L die Curve trifft, zweitens in jedem Wendepunct 
von C%. Ist o die Anzahl der Wendepuncte, so ergibt sich 

Tr. mathematlcko-přlrodoyědecká. 1892. 17 



258 0. Kiipper 

I. (o-\-n — 2m — 2 J r 2p. 

Und durch reciproké Abbildung der Cpi 

II. o -f- m =z 2n — 2 -f- 2p, 

wo o die Anzahl der Spitzen von Cp bedeutet. 

Durch Elimination des p resultirt die brauchbare Gleichung : 
co — o = 3 (m — n). 

Die Gleichungen I, II nehmen die bekannte Form an, wenn 
man 2p durch die aequivalenten Werthe 

(n —l)(n — 2) — 2d — 2o, 
(m — 1) ( TO — 2) — 2r — 2ca 

ersetzt, — unter ď, t die Žahl der Doppelpuncte und Doppeltangenten 
von Cp verstanden. 

Die von uns betrachtete Correspondenz #, y ist die móglichst 
einfache mit durchweg einwerthigen Puncten, womit ausgesagt 
wird, dass die ausschneidenden Curven sowohl einfach durch x wie 
auch durch jeden y gehen. Findet dies nicht statt, so stellt sich die 
Berechnung der Coincidenzen anders, und die Constante c erhált 
einen von 1 verschiedenen Werth. 

2. Die Weierstrasspunete auf Cj . 

Mit (T~ z werde irgend eine der C" adjungirte Curven n — 3 ter 
Ordnung bezeichnet. Wir bestimmen die Anzahl der C" -3 , welche 
durch k<Cp — 1 feste Puncte der GJ gehen, und dieselbe noch in je 
p — k zusammenfallenden Puncten schneiden (p — k punctig be- 
riihren). 

Offenbar kann man von einer solchen (T~~ z immer p — 1 — k 
in x auf Op coincidirende Puncte annehmen, sie wird alsdann noch 
p — 1 Puncte y aus Cp 1 schneiden. Die fragliche Anzahl wird durch 
die vorkommenden Coincidenzen a?, y gegeben werden; sie sei X k . 
Die C* -3 , welche die Correspondenz ausschneiden, beriihren in x\ 
p — 1 — k punctig, so das s der Factor c von 2p wird : p — 1 — k. 

Einem angenommenen x entsprechen p — 1 Puncte y, und es 
gibt X k+1 Lagen von a?, welchen derselbe Punct y entspricht. Somit 
folgt : 



Geometrische Betrachtungen. 259 

Xl +1 = p-l + X k+2 +2p(p-l-{k+l}) 

X p _ 2 =p-l+p-l+2p.l 

Durch Addition erhált man: 

X k = (p-l-7c)(p-l)+p-l+2 P a + ...+p-l-k) 

oder 

X h = (x>.-k){te-l)(p + l)-pJc} 

a) Fůr k = 0:X =p(p — l)(p + l). 

b) k = p — 2 gibt X p _ 2 = 2{2p-1). 

a) kuíCl treten {p — l)p{p-{-l) Puncte auf, wo die 
Curve von einer C 1-3 p punctig berůhrt wird. 

b) In eineni durch p — 2 Puncte der CJ bestimmten Buschel 
von (T - ' 3 kommen 2 (2p — 1) die Grundcurve berůhrende <T~ S vor. 

Wir wollen die (p — l)p(p+l) Weierstrasspuncte benutzen, 
um einen von Herrn Hurwitz herrůhrenden Satz zu beweisen: 

Jede eindeutige Transformation der (T p (p >• 1) in 
sich, ist nothwendig eine cyclische. 

Durch eine derartige Transformation % wird bekanntlich eine 
Punctgruppe der CJ, welche zugleich einer C n ~ 3 angehórt, wieder auf 
e ine (T~ A gebracht, woraus hervorgeht, dass durch dieselbe Z die 
Weierstrassgruppe in sich selbst ůbergefuhrt wird. 

Mit anderen Worten, es wird dieser Gruppe irgend eine Per- 
mutation ihrer Puncte substituirt. Die fundamentale Eigenschaít einer 
solchen Substitution besteht aber bekanntlich darin, dass wenn man 
sie wieder auf die neue Permutation, sodann auf die jetzt hervorge- 
hende u. s. w. anwendet, schliesslich die urspriingliche Anordnung 
resultiren muss. Wenn es hiezu einer m- maligen Wiederholung der 
Operation bedarf, so wíirde also nach m-maliger Wiederholung von 
Z jeder Weierstrasspunct tt) in seine Anfangslage zurůckgekehrt sein, 
oder auch: 

Bei der Transformation 5T m bleiben die Puncte to 
fest. Wie verhált es sich mit einem beliebigen Puncte a von č? ? 

Wir fassen die co 1 C M ~ 3 auf, welche in einem to x die Grundcurve 
p — 2 punctig beriihren, und werden darthun, dass die Gruppe G p von p 

17* 



260 C Kupper 

Puncten, in welchen eine Bůschelcurve (T~ z ausser in to t noch schnei- 
det, durch % m in sich ůbergeht. Jedenfalls wird G p in eine Gruppe 
transformirt, j&elche auf (O -3 ) 1 des námlichen Biischels fállt, und es 
wáre einzusehen, dass C w_3 , (C*" -3 ) 1 nicht verschieden sein konnen. 

Nun wíirden die (C" -3 ) den C* -3 offenbar projectivisch ent- 
sprechen, und es existirten in dieser projektivischen Beziehung des 
vorliegenden Biischels auf sich selbst gewiss mehr als zwei sich selbst 
entsprechende Curven, da solche ersichtlich vorliegen in jeder C" - 3 » 
die einen von tt) x verschiedenen Weierstrasspunct aufnimmt. Hieraus 
erhellt die Identitát von (T~ z mit (C* -3 ) 1 - Wird nun G p durch 2>, in 
sich transformirt, so kehrt durch successive Application von % m auf 
G p jeder ihrer Puncte in seine Anfangslage zurttck. 

Um sich die Wirkung zu versinnlichen, welche die Wieder- 
holung von X auf irgend einen Punct a der CJ ausiibt, merke man 
die Síellen, wohin a durch 5E, £ 2 , Z 3 etc. gebracht wird, und nenne 
sie den von a durchlaufenen Cyclus. Sind b, c, d, e . . . a die Puncte, 
welche diese Stellen anfangs innehaben, also von a der Keihe nach 
daraus verdrángt werden, so wird b gleichzeitig mit a denselben 
Stellencyclus durchwandern in der Ordnung 

c de . . . ab 
ebenso c in der Ordnung 

de . . . ab c, u. s. w. 

Wenn p = l, findet der Satz nicht statt; uberschreitet p eine 
gewisse Grenze (vergl. II.), so kann eine mogliche % nur Collinea- 
tion sein. 

3. Zum Schluss mógen Correspondenzen mit mehrwerthigen 
Puncten auf C", C4 behandelt werden. 

Fůr Cl gibtes2.3.4 = 24 osculirende C w_3 ; wie viele C n ~ z 
existiren, welche Cl in je 2 verschiedenen Puncten beriihren? Als 
Zeichen far eine der gesuchten C n ~ 3 diene (2, 2). 

"Wenn uberhaupt von den 4 Schnittpuncten einer C"* -3 mit 
Ol einige zusammenfallen, so wollen wir dies durch eine analoge 
Bezeichnung ausdrucken, so dass z. B. (3, 1) fůr eine der 24 oscu- 
lirende C n ~ 3 geschrieben wird. 

Nach 2, a) gehórt ein beliebiger Punct x von Cl zu 10 Curven 



Geometrische Betrachtungen. 261 

(1, 2, 1) d. h. solchen, die in eineru Puncte y 2 die C1 beruhren, 
und ferner in einem y Schneideři. Es wáren daher die F Coinci- 
denzen x, y zu ermitteln. Die die Correspondenz liefernden Curven 
bestehen aus den 10 durch x gehenden C n ~ s ; also wird die Con- 
stante c den Werth 10 bekoinmen. 

Ausser den gesuchten r Coincidenzen kommen hier die x, y 2 
vor, von welchen jede doppelt záhlt, und zu einer (3, 1) fůhrt. Somit 
hat man ini Ganzen I 7 -f- 48 CoincideDzen, und dadurch eine Seite 
der Cayleyschen Formel. Um die andere Seite zu erhalten, ist zu be- 
achten, dass einem x sowohl íOy als 10«/ 2 entsprechen, dass aber 
letztere fiir 20 einfache y in Anrechnuug zu bringen sind. 

Ferner entspricht ein y 10 verschiedenen Lagen des #, ein y 2 
dagegen 2 Lagen von a?, die ebenfalls doppelt, als 4 x rechnen. 
Mithin entsteht: 

r-f- 48 = 40 + 4 -}- 2. 10. 3, woraus 
r — b6. 

Eine der fraglichen (2, 2) consummirt von diesen Coincidenzen 
2, folglich ist 28 die Anzahl der (2, 2). 

4. Gegeben CJ, wie viele (2, 2, 2) gibt es? 

Die Beantwortung erheischt die Entscheidung zweier Vor- 
fragen : 

a) Wie vielen (1, 2, 2, 1) ist ein irgendwo auí C\ angenomme- 
ner Punct x x gemeinschaftlich ? 

Zu dem festgehaltenen x x fugen wir einen variablen Punct x. 

Unter dem oo 1 durch %, x moglichen C n ~ s kommen (2 6) 

2 (2p — 1) •= 14 

vor, welche die C\ beruhren (etwa in 2/ 2 ), und ferner in zwei y 
schneiden. Es wáren hier die r Coincidenzen xy zu bestimmen. Die 
ausschneidende Curve setzt sich aus 14 C n ~ z zusammen, so dass x 
ein 14facher Punct derselben ist; 

also c — 14. 

Die Anzahl Coincidenzen x y z ist (nach 2) bekannt = 33 (fiir 
p =. 4, h = 1). Sie záhlen doppelt, wodurch sich die Gesammtzahl 



262 C. Kvipper 

r + 66 ergibt. Zur Aufstellung der zweiten Seite der Cayley-GM- 
chung hat man: 

Einem x entsprechen 14?/ 2 , die aequivalent 28 einfachen y sind, 
und 2 . 14?/, total 56?/. 

Ein y entspricht 2. 14 Lagen des a?, ein ?/ 2 entspricht dreien x 
die doppelt anzurechnen sind = 6 ; ínithin kommt : 

r + 66 = 6. 14 + 6 + 2. 4. 14 
r == 136. 

Eine durch x x gehende (1, 2, 2, 1) consummirt 2 der gefundenen 
/*" Coincidenzen, demnach gibt es 68 solcher Curven, 

b) Die Anzahl der Curven (3, 2, 1) soli gefunden 
werden! 

In einem Puncte x wird C\ von 33 C n ~ 3 bertihrt (siehe a) , 
welche ausserdem in y 2 berůhren, und in zwei y schneiden. Es 
handelt sich um die r Coincidenzen x y. Noch treten 60 Coincidenzen 
x ?/ 2 auf, denn eine solche wiirde (4, 1, 1) liefern, deren es 
(4 — 1) . 4 . (4 + 1) = 60 gibt. Diese sind doppelt zu rechnen, so 
dass in Allem r+120 vorkommen. 

Einem x entsprechen 14y 2? und 2 . 14?/, total 4 . 14 einfache y. 

Ein y 2 entspricht 14 verschiedenen a?, wofiir 2 . 14 zu nehmen ist. 

Ein y entspricht zufolge a) 2 . 68 Lagen des x ; die ausschnei- 
dende Curve besteht aus 14 in x die C\ berůhrenden C n ~ 3 weshalb 
c=z2S. 

Dem gemáss wird: 

r + 120=6.14 + 2.68 + 2.4.28, also 
r =z 324, die verlangte Anzahl. 

c) Nunmehr sind wir im Stande die Anzahl der (2, 2, 2) zu 
bestimmen. Ein irgendwo auf C\ gewáhlter Punct x liegt auf 68 Curven 
(1, 2, 2, 1); y 2 sei einer der beiden Berůhrungspuncte, y der fehlende 
Schnittpunct. 

Gesetzt es geschehe r — mal, dass y auf x fállt, dann wáren 
nur noch die Coincidenzen x y 2 zu berúcksichtigen. Nach b) betrágt 
deren Žahl 324, sie sind doppelt zu rechnen, wonach in Allem 

T+648 auftreten. 

Einem x entsprechen 68 ?/, sodann 2 . 68?/, die als 4 . 68 ein- 
fache y zahlen. 



Geometrische Betrachtungen. 263 

Ein y entspricht 68 Lagen von x ein y 2 , entspricht 2 . 14 a?, die 
aber fůr 4 . 14 zu rechnen sind. 

Fůr die ausschneidende Curve ist x ein 68 facher Punct, somit 
c = 68. Sonach stellt sich die Correspondenzformel also dar: 

r-f 648 = 6 . 68 + 4 . 14 -f 2 . 4 . 68 ; 
woraus r = 360 folgt. 

Da nun eine (2, 2, 2) drei der r Coincidenzen enthált, so exi- 
stiren ůberhaupt 120 Curven (2, 2, 2). 



21. 

Ueber das Vorkommen von linearen Schaaren g {2) auf 
Curven n tw Ordnung Č7j, deren Geschlecht p grosser 
als p x , das Maximalgeschlecht einer Raumcurve ičj ist. 

Von Prof. C. Kiipper in Prag. 
Vorgelegt den 7. October 1892. 

1. Unter yW verstehen wir die von den co 2 Geraden der Ebene 
auf C n bestimmte Schaar, unter gj® eine von ihr verschiedene auf C n 
befindliche Schaar. Wenn p hinreichend gross ist, so erscheint die 
Existenz von g^> ausgeschlossen. 

Besitzt C n keinen vielfachen Punct, so tritt dies ein. Denn, 
damit irgend, [welche n Puncte der C n den hindurchgehenden C n ~ 3 
nur n — 2 Bedingungen auferlegen, miissen sie in einer Geraden 
liegen, weniger als n — 2 Bedingungen konnen íiberhaupt n Puncte 
fůr C n ~ 3 nicht sein. Hieraus fliessen die Folgerungen: 1) Wenn C n 
ohne vielfache Puncte durch eindeutige Transformation in eine Curve 
gleicher Ordnung (etwa in sich selbst) ubergefuhrt wird, so kann 
dies nur durch Collineation geschehen. 2) Auf C n ist g { ^ undenkbar ; 
also kann auch C n nie als Projection einer Eaumcurve R n auftreten. 
3) Soli auf C n noch irgend eine g^ moglich sein, so muss C n Doppel- 
puncte besitzen. 

Betrachten wir z. B. C 4 mit einem Doppelpuncte D. Die vielleicht 
mogliche g& můsste durch adjungirte irreducible C 2 aus schneidbar 
sein, da durch 5 Puncte, wovon 4 eine Gruppe der gf) bilden C 2 
gelegt werden kann. Der Restschnitt von 2 Puncten liefert mit D die 
Grundpuncte des die Schaar ausschneidenden Netzes der C 2 . 

Mithin: Auf C 4 mit einem D gibt es co 2 Schaaren <? (2 >. 

Aber auf C 5 mit nur einem D ist nur yf> moglich : 



C. Kůpper: Uber das Vorkommen von linearen Schaaren. 265 

Denn jede auf C 5 denkbare gf> wáre Specielschaar (p = 5), daher 
durch adjungirte C 2 ausschneidbar. Dabei wiirde der Rest von 3 
Puncten mit D zusanmien die Grundpuncte fiir oo 2 C 2 liefern ; folglich 
miissen diese 4 Grundpuncte auf einer Geraden L sein, so dass die 
co 2 C 2 bestehen aus L und den Geraden der Ebene. 

Hat dagegen C 5 zwei Doppelpuncte D t , D 2 so existiren auf ihr 
co 1 Schaaren gf\ von welcher jede erhalten wird mittels der oo 2 C 2 , 

welche durch D x , D % und einen beliebigen andern Punct der C 5 
gehen. 

2. Wir wollen im Folgenden die Frage beantworten: Wie viel 
Doppelpuncte D m u s s eine C n mindestenshaben, damit 
auf derselbennoch cffi moglich se i, so dass, wenn diese 
Žahl ó 1 festgesetzt ist, man sicher sein kann, dass auf 
einer C n mit weniger als á 1 Doppelpnncten nur die 
j^ 2) existirt. 

Zunáchst erkennt man, dass wenn auf C n ausser yW keine 
g® sein soli, die Curve jedenfalls weniger Doppelpuncte haben muss, 

als die fiir eine Raum curve R n gleicher Ordnung geltende Minimal- 
zahl. Denn auf der Projection einer solchen R n kommt eine g%\ 
gewiss also g^ vor. 

Demnach hátten wir nur solche C n in Betracht zu ziehen, deren 
Geschlecht p das Maximalgeschlecht p x der Raumcurve B n gleicher 

Ordnung ubertrifít. Auf einer solchen O n p (p ^p^) kann sonach keine 
gW auftreten, worraus folgt, dáss eine auf ihr vorausgesetzte g<& 
V o 11 se ha ar sein muss. 

Da wie bekannt p t ^ n — 2, wenn n >- 5, so ergibt sich weiter, 
dass diese g^> auf C n (n > 5) Specialschaar ware. Mithin wáre sie 
stets ausschneidbar durch ein Netz adjungirter C w ~ 3 , dessen bestim- 
mende Grundpuncte erhalten werden als die Restpuncte einer durch 
eine Gruppe G der Schaar gelegten adjungirten C n ~ 3 . 

Nun konnen aber diese co 2 C n ~ 3 sámmtlich zerfallen in einen 
constanten Theil und variable Curven C*, welche ein irreducibles 
Netz von C x constituiren werden, das die <jK 2) aussehneidet, und 
seine bestimmenden Grundpuncte auf C n hat. 



266 O. Kiipper 

Wenn dann á Doppelpuucte der C n zu den Grundpuncten dieses 
Netzes gehoren, so liegen im Ganzen ů -J- xn — n — 2Č =z n(x — 1) — ó 
Puncte der Netzbasis auf C n . Wir haben frůher bewiesen, dass fiir 
ein irreducibles Netz von C x die Maximalzahl der Grundpuncte durch 

a? 2 — x ~\- 1 

ausgedriickt wird. (Vergl. diese Abh. F. VE. B. 3.). 
Wir gewinnen hiemit die Ungleichung : 

n(x — 1) — á íš=š o? 2 — x ~f- 1, oder 
á^(x — l)(n — x)— 1 (I). 

„Die Č*, welche die Schaar g® liefern, můssen durch 

wenigstens (x — 1) (n — x) — 1 Doppelpuncte der C n 
gehen." 

3. Wáre hier die Ordnung x der ausschneidenden Curve un- 
zweifelhaft festgestellt, so hátte man die untere Grenze ů t = (x — 1) 
(n — x) — 1 fůr die Anzahl der Doppelpuncte der C n zu nehmen. 
Sind aber verschiedene Annahmen von x zulássig, so musste man 
diejenige x { auswáhlen, bei welcher die zugehorige untere Grenze 
( x i — 1) ( n ~~ %i) — 1 den kleinsten Werth hat, und in diesem hátte 
man á l . Es stánde dann ausser Zweifel, dass auf C n mit weniger als 
d t Doppelpuncten eine g^> unmoglich bestehen kann, doch bliebe es 

fraglich, ob es wirklich eine irreducible C n mit d t Doppelpuncten 
gibt, aus welcher die gV) durch adjungirte C 1 ausschneidbar ist? 
Musste dies verneint werden, das heisst wáre die untere Grenze ů t 
unerreichbar, so wáre zu schliessen, dass dieselbe hoher liegt, wie 
es sich in dem Verlaufe deutlich zeigen wird. Die Fálle n = 6 bis 
n=z 10 lassen sich ohne Schwierigkeit erledigen : 

a) n= 6. Es ist nur x =: 3, x = 2 móglich, die entsprechenden 
untern Grenzen von d wáren 5, 3; also ^ = 3: Auf C 6 mit 3 
(nicht in gerader Linie liegenden D) existirt noch g®; 
bei weniger als 3 Doppelpuncten nur die yf>. 

b) n=.7. Es ist nur x = 4, x = 3 moglich. 

Ein irreducibles Netz von C 2 ist deshalb auszuschliessen, weil 
auf dessen 3 Grundpuncte von den 2n gemeinschaftlichen Puncten 

der C , C n genau n entfallen miissten, n also hochstens 6 sein kann 
(wenn námlich alle Grundpuncte Doppelpuncte der C n wáren). Bei 



Uber das Vorkommen von linearen Scliaaren. 267 

03=: 3 erhált man die niedrigste untere Grenze ^ = 7. Aus C 
mit 7 D w ird g® durch einNetz adjungirter C s ausge- 
schnitten, auf ď mit weniger als 7 D ist g*® unmoglich. 

Wenn n>7, muss cc>> — II — sein: 

a 

Denn die co 2 C* můssen wenigstens (x — 1) (n — x)< — 1 Doppel- 
puncte aufnehmen, und da die Gesammtzahl der Grundpuncte des 
Netzes hochstens x 1 — x -f- 1 betrágt, so hat man 

x 1 — x -j- 1 ^ (x — 1) (n — x) — 1, d. h. 



/ » + 2 \ , w + 2 .. 

X \ X 2 ) ^ ^~~ 

_ n — 1 



2 = 
Ist « > 7, so wird der Ausdruck links <C O, falls cc 



2 

yi- ~~ — 1 
gesetzt wird, rnithin muss cc>- - angenommen werden. Fůr 

n=z2v folgt x ^ v, fůr w = 2w:-j- 1, * >■ v. Ferner wůrde unser 
Ausdruck positiv fůr sc^l, Werthe, die wir nicht zu berůcksichtigen 
brauchen. 

cj w zz 8 : řc=:5, cc = 4 wáre zulássig. Beiden Annahraen ent- 
spricht derselbe Werth von ď 1 = 11; Auf C 8 mit wenigstens 
11 Doppelpuncten kónnte noch eine g^ existi ren, die 
dannausschneidbarwáredurch einNetz adjungirter C 5 , 
oder auch C 4 . 

Construction einer solchen C 8 : 

Nachdem man 11 Puncte D beliebig angenommen hat, kann 
man auf irgend einer Geraden L wie leicht zu sehen eine Gruppe 
von 3 Puncten bestimmen, so dass durch diese und die D ein 
Bůschel (C 4 ) móglich ist. Alsdann bilden die zwei fehlenden Basis- 
puncte des Bůschels mit den D zusammen die Grundpuncte eines 
Netzes C 4 . Jetzt wáhle man auf L vier Puncte und lege durch diese 
und die D zwei Curven C 5 , die einen Bůschel (C 5 ) bestimmen werden. 
Mittels der Bůschel (C 4 ), (C 5 ) lásst sich L projectivisch erzeugen, 
wobei als ferneres Erzeugniss eine C & resultirt, wie sie verlangt 
wurde. 

d) n ■=. 9. Die einzigen zulassigen Annahmen sind x =z 6, x — 5, 
die entsprechenden unteren Grenzen wáren 14, 15. Hier zeigt sich 
aber, dass die erste nicht zu erreichen ist aus dem Grunde, weil 



268 C. Kůpper 

durch die 14 D und eine Gruppe G der supponirten Schaar eine 
C 6 legbar ware, was doch als untere Grenze 15 zur Folge hátte. 
Dass durch die G eine adjungirte 6 5 geht, wird aber folgendermassen 
erkannt : 

Man kann bekanntlich in G zwei Puncte p, q angeben so, dass 
jede adj. 6 , welche die 7 anderen Puncte enthált, auch p, q aufnimmt. 
r sei einer dieser 7 Puncte, wir denken durch ihn eine Gerade Z,, 
die weder p noch q enthalt, dann wird jede adj. C 5 , die man durch 
die 6 nicht bezeichneten Puncte der G legt, p und q aufnehnien 
niůssen. Eine solche C 5 ist hier móglich (14 -j- 6 = 20); sie muss 
auch durch r gehen: Denn sie bildet mit irgend einer Geraden der 
Ebene eine C 6 , auf welcher 9 — 1 Puncte der G fallen, also auch 
der fehlende wegen der vollen Beweglichkeit der Gruppe. 

Wir finden so: Auf C 9 mit wenigstens 15 Doppel- 
puncten wáre noch <?K 2) moglich, ausschneidbar durch 6 6 
oder C 5 . 

Construction einer solchen C 9 . 

Man nehrne beliebig die 15 D an, sodann auf einer Geraden L 
zwei Gruppen von je 4 Puncten, die mit den D die 19 Grundpuncte 
zweier Biischel (6 5 ) liefern. Diese Búschel beziehe man projectivisch 
so aufeinander, dass durch sie L erzeugt wird; dann wird das 
Nebenerzeugniss oine C 9 sein, wie sie verlangt wurde. Denn die 
6 nicht angenommenen Grundpuncte eines der Biischel (C 5 ) fallen 
auf C 9 und bilden mit den D die 21 Grundpuncte eines Netzes von 
C 6 , welches die g^ aus C 9 schneidet. 

e) n = 10. Als x kónnte 7, 6 oder 5 genommen werden. Als 
entsprechende Minima von č findet man 17, 19, 19. Die untere 
Grenze 17 ist offenbar nicht zu erreichen, weil durch 17 D und eine 
Gruppe G der supponirten Schaar eiue C 6 moglich wáre. Man sieht 
auf leicht, dass ó nicht kleiner als 19 sein kann, weil durch 19 D 
und eine Gruppe G der Schaar immer noch C 6 moglich ist. Denn 
eine adjungirte C 6 braucht nur 8 Puncte von G zu enthalten, damit 
sie durch G gehe. Also <?^19. C 10 musswenigstens 19Doppel- 
puncte haben, damit die Móglichkeit der g&> vorliege. 

Construction einer solchen C 10 : 

Durch 4 Puncte einer Geraden L lege man zwei C 5 , die sich 
in 21 anderen Puncten schneiden, welche die Grundpuncte eines 



Uber das Vorkommen von linearen Schaaren. 269 

Netzes C b constituiren. Von diesen nehrne man 19 als Puncte D 
heraus und lege durch 5 auf L gewáhlten Puncten und die D zwei 
C 6 . Mittels der beiden hier erhaltenen Biischel (C 5 ), (C 6 ) lásst sich 
L projectivisch erzeugen, und als Nebenerzeugniss eine C 10 gewinnen, 
wie sie verlangt wurde. 

4. Allgemeines. 
Aus. Vorstehendem erhellt, dass die Ordnung x des ausschnei- 

denden Netzes geruass : -^- ^ x :< n — 3 anzunehmen ist. Man sieht 

a 

ohne Weiteres, dass die zugehorige untere Grenze á = (x — 1) 
(n — x) — 1 um so tiefer liegt, je grosser x ist, da' ja die Factoren- 
summe x — 1 -j- n — x constant bleibt. Das Maximum von d tritt 

ein bei x z=. — , x = — ^- — je nachdem n gerade, oder ungerade 

A A 

ist, und betrágt um Eins weniger als die Minimalzahl 
der Doppelpuncte einer Raumcurve R n . Deshalb wird au-ch 
einer C n mit nicht mehr als d x Doppelpuncten stets ein hóheres 
Geschlecht als der R n zukommen. 

Hiernach můsste man x moglichst gross wáhlen, um d í zu 
íinden ; aber man sieht sich beschránkt durch die Erreichbarkeit der un- 
teren Grenze. Soli námlich das Minimum ů ■=. (x — 1) {n — x) — 1 
erreicht werden, sei es durch ausschneidende Curven von der x Ul 
oder hoheren Ordnung, so muss vor allem die Unmógiichkeit vorliegen, 
dass die Schaar durch Curven von niederer als der x ten Ordnung er- 
halten wird. Mithin darf irgend eine Gruppe O der Schaar nicht 
auf eine adjungirte C x ~ x fallen, und hieraus ergibt sich ohne Můhe 
íur x eine nothwendig zu erfullende Bedingung : Wir werden zunáchst 
zeigen, dass die Forderung an eine adjungirte C y , die Gruppe G zu 
enthalten fur diese C y genau y -\~ 1 Bedingungen ausmacht. 

Ist y = n — 3, so besagt dies der Riemann-Roch'sche Satz; 
zudem findet statt : Innerhalb G kann man stets zwei Puncte p, q 
angeben, welche auf jeder adj. C n ~ 3 liegen, die durch die iibrigen 
n — 2 Puncte von G gelegt wird. Wenn y<,n — 3, so nehrne man 
in G noch n — 3 — y Puncte r u r 2 . . . an, lege durch sie je eine 
Gerade L u L 2 . . ., so dass eine L weder einen zweiten r, nochjp, q 
enthált. Kann man jetzt durch die nicht bezeichneten y -j- 1 Puncte 



270 C. Kttpper 

von G eine adjimgirte C y legen, so muss diese #, q aufnehmen, weil 
sie mít den Geraden L eine C n ~ 3 bildet. Sie muss aber auch durch 
jeden r (etwa r t ) gehen: Denn, ersetzt man L x durch eine beliebige 
nicht durch r x gehende Gerade A der Ebene, so erhált man eine 
C M_S , welche von G n — 1 Puncte, mithin auch r, enthált. Da r x 
auf keiner der Geraden A, L 2 . . . liegt, so muss er auf C y fallen. 
Also folgt : Sobald 

(x — 1) (n — a;) — 1 -j- x ^ -^ — ! — - 

a 

oder (aj — 1) I a? -{ |-j ^ 0, 

Hegt G auf einer adjungirten C* -1 * Da dies nicht sein darf, so muss 

¥ 



-^•)<o, d. h. 



a? <; -5- gesetzt werden. 
o 

Diese Betrachtung fiihrt uns zu folgendem Satze: 
Eine C n , auf welcher g^> vorkommt, kann nicht we- 
niger als (x x — 1) (n — x x ) — íz=á x Doppelpuncte haben 

2n 
— wo x x die grosste in-5- enthaltene ganze Žahl be- 
ci 

d e u t e t. 

Der Beweis beruht darauf, dass aus der Annahme von ů u oder 

weniger Doppelpuncten die Ausschneidbarkeit der gf> durch Curven 

x x ten oder niederer Ordnung folgen wiirde. Námlich eine Gruppe G 

befindet sich nothwendig dann auf einer adjungirten C* 1 , wenn 

(x x - 1) (n-x x ) - 1 + x x + 1 ^ Xí ( ^ + 3) 

d. 1. wenn a?f J — x x -\- — >; 0. 

Diese Bedingung wird aber erfullt durch jedeš a^, das gleich 
oder grosser als 

2 ^ + l , -i/ 4^-20^+ l ist 
6 r V 36 



Uber das Vorkommen von linearen Schaaren. 271 

Beachtet man, dass die Quadratwurzel den Werth ^ 

b 

nicht erreicht, ferner dass x { einen der drei Werthe 
2n -f 1 2n — 5 2n -f 1 2rc — 3 2n -f 1 2w — 1 



6 ' 6 ' 6 ' 6 ' 6 ' 6 

haben wird, so erkennt man die behauptete Ausschneidbarkeit der gW 

durch oo 2 Curven C* 1 . Entweder liegt nun bier ein irreducibles Netz 
jp^ten Ordnung vor, oder es wird die Scbaar durch ein solches von 
niederer Ordnung bestimmt; jedenfalls mussen nach Obigem die aus- 
schneidenden Curven durch mindestens d 1 Doppelpuncte der C n 
gehen. 

Bisher ergab sich: Sollen die Netzcurven C x , welcbe auf Cp 
(p >p x ) die Vollschaar g® liefern, durch móglichst wenige Doppel- 
puncte der Cp gehen, so mussen die Grundpuncte des Netzes in 

ihrer Maximalzahl x 1 — x -J- 1 auf Cp fallen, ůberdies muss x 

2n 
móglichst gross, doch<C-5- sein. 

o 

Liegen von den Grundpuncten y auf Cp, so bestimmt sich die 

Žahl d der Doppelpuncte, die den C gemeinschaftlich sind, durch 

(X — 1) n — 2á 4- ó = y. 

Der kleinste Werth fur y ist: 



a O* + 3) _ (^-1)^ + 4) 
2 






Nehmen wir an, das Netz der C x hábe y Q Grundpuncte, die als- 
dann normál gegen die C x liegen werden, und sámmtlich auf Cp 
fallen mussen, wie das aus der Vollschaar hervorgeht, so sind zwei 
Fálle móglich. 

Erstens : Die y Grundpuncte sind auch zugleich die Doppel- 
puncte der Cp, d. h. 

(x-~l)(x + 4) _ (a -!)(«, -|- 4) 
[x —i)n - _ - , 

oder x — n -f- 4. 
Zweitens: y ist grosser als die Anzahl der Doppelpuncte, 



272 C. Kiipper: Uber das Vorkommen von linearen Schaaren. 

. (a — 1)(» + 4) 

r X 33 — i) w — y — — L ; 

also (a? — 1) (x -j- 4)> (a? — 1) w, 
x~>n — 4. 

Weil nun die gj® wegen p >2?i Specialschaar ist, muss hier : 

a? r= w — 3. 

Berechnet man in beiden Fállen das Geschlecht p, so findet man, 

fůr xz=.n — 4 : p = n -f- 1, 
fůr o? = w — 3 : #> = w — 1. 

Wenn aber n > 7, so wird 

# 2 ^ w -\- 1, daher jo > n -f- 1. 

Daraus schliessen wir: 

Ist w>7, so kann dieauf C p mogliche ^ nicht mehr 

durch ein Netz von C x mit der normalen Basis von 

íx — 1) (x + 4) ^ , , . , . , , . 

« — — -£ — ! — — Puncten ausgeschmtten werden; bei 

nž=^7 findet das Gegentheil statt. 

Somit sehen wir: 

Wenu w>7, so umfasst die Netzbasis der C x nicht allein 
mehr als y Puncte, sondern es miissen von ihr noch y">y der C p 
angehoren. Da alsdann durch diese y Puncte eine Mannigfaltigkeit 
2 von C* geht, so stellen dieselben fůr diese Curven eine anormale 
Gruppe dar, welcher der Excess y — y zukommt. Innerhalb der 
Gruppe kann man dann imnier y Puncte angeben, die fůr die C x 
normál liegen, (v. diese Abh. F. VII. B. III.) und es werden die 
durch solche y Q Puncte bestimmten C x die Grundcurve C p in wei- 
teren y — y festen Puncten schneiden. 



22, 
Trigonometrische Entwicklungen. 

Von Prof. Franz Rogel in Briinn. 
(Vorgelegt den 7. Oktober 1892.) 

Die zu losende Aufgabe besteht in der Aufsuchung von Be- 
ziehungen zwischen den Functionen 

p sin wp n cos n(p sin ncp „ cos nq> *) 

n ~ cos> ' ~cos>' n ~ luiř>~' n ~~ "šiň^gT 

und der Bedingungen der Darstellbarkeit gegebener Functionen durch 
dieselben. 

I. 

Sei tg cp ■=. os, cot <p =- y, so ist bekanntlich 



A=l, 3,. . VI 

- 2 (- tf 



(2) 

(3) 



2T- /l (4) 

A=0, 2,.. 



flL= 7. (—lvi- ?»«*-* 



x ) Keihen, deren Summen diese Functionen euthalten, wurden in des 
Verfassers „Uber die Keihe der reciproken Binomialcoěfficienten" (Archiv fůr 
Matli. u. Phys. [2] XI. Seite 412 ff.) angegeben. 

Tř. mathematlcko-přírodovědecká. 1892. 18 



274 Franz Rogel 

Nun ist 



fernet 



daher 



- =(14- íxf - Qn + ÍP» 

{íxy = (l + ^) M — [i ) (i + wj)— x -4- — •■•■+ (— i) M_1 

Zl) (! + **) + Í- 1 ) - . 

w . n 

a) n gerade ^J fcv 1 )* (i) Q = í~ 1)2 * n (5 ) 

2(~l)^U-* = 0, (6) 

*=o, i . 

w— i ro— 1 

b)wungerade ^ (— !) w Q ^^ = ( —1) ' *" (7) 



h=0, 1. 



fcO, 1 . . . ^ ' 

Die Substitution y = - g - ■ — <p' ergiebt Formela, ín welchen R 

und $ gemeinscliaftlich auftreten; endliche, rationale Darstellungen 
von y n durch díe R oder durch die S allein existiren eben so wenig 
als Relationen zwischen den R oder solche zwischen den S. Denn 
gesetzt, es bestůnde eine Gleichung i4 -f- a R )l __ l -f- b R -\- . . . = 0, 

n— 2 

so liessen sich die R mittelst (3) durch y ausdríicken; die hóchste 
Potenz 2/ M_1 erhielte in dem nach Potenzen von y geordneten Poly- 
nome aber einen von Null verschiedenen Coefficienten, was bei der 
linearen Unabhángigkeit der Potenzen widersinnig ware, dasselbe gilt 
fůr die 8. 

Weitere Darstellungen sind jene von x n durch die P n mit un- 
geradem Index — abkiirzungsweise „ungerade" P, — dann durch 
„gerade" P, ferner solche durch „gerade" und „ungerade" Q, Ana- 
loges hesteht fůr y, R und S. 

Wird námlich die Gleichung (1) der Reihe nach fůr n =z ?i, 
n — 2, . . . 3, 1 in Anspruch genommen, so lásst sich die unge- 
rade Potenz x n aus dem Systéme 



Trigonometrische Entwicklungen. 275 



(l)*-(s)^--. •• + (+!) 2 X " = Fn 
|«_2j x _ |n-2j ^ + _ _ < + ( _ ^^.i = Pm _ 



s)* 3 

=p 1 



\ (9) 



leicht in Determinantenform durch ungerade P ausdrucken. Um 
hiefiir einen Ausdruck in geschlossener Form zu erhalten, dient die 
Bemerkung, dass dieselbe Matrix wie in (9) durch w-inaliges Diffe- 
renziren von 

y — 3 cos <p, 
wo 

sin k<p 



y ■=. sin k<p , z — 



cos<p 



hervorgeht, wenn schliesslich <p =. und der Reihe nach wieder 
n = n, n — 2, ... 3, 1 genommen wird. 

Es ist 

(")«i- (g) '"H — ■•• + <- D =i V=<- D 5 ^. < 10 > 

eine Gleichung, welche in jene Nr. 1 tibergeht, wenn 

z , zó' , . . . z< n) durch cc 1 , x\ . . . x n 
und 

n— 1 

(— 1) 2 #<»> durch P„ 

ersetzt wird. 

Nun ist 

2 := sin Jc(p . sec <p =: 

r=l.S.. r=0, 1, 2 ^ 

rnithin 



í»= 2 ( - 1),a ("Ht** (") 



r=1.3 



18" 



276 Franz Rogel 

Werden hierin fůr z£ w) und k r dieselben Substitutionen gemacht, 
fůr welclie (10) in (1) ůbergeht, das ist x n und P r , so koinnit 

*= 2 Hi)^(") O. (12) 

r=l.S.. * ' 2 

?i ungerade. 
Unter Voraussetzung eines geraden w lautet die Formel (1) 

BHbH+----+<- i) ^- 1 H- i = p « (13) 

und besitzt dieselben Coěfficienten wie 

wo 

7 . cos fcop — 1 

y zzz COS fcói — 1 , zz: r 2 - 

a sin qp 

oder 

w — 2 

daher geht aus beiden Gleichungen fur n = », w — 2, . . . 4, 2 die- 
selbe Matrix hervor. Es ist aber 

^ = ^ COSfey-1 jqp_ I = 

(p sin <p j 

o 

n 

i-^a, 4 . . . i # -j 

woraus fůr jene Substitutionen, welche (14) in (13) verwandeln, d. i. 
— k r . . . P r und z£ -1 . . . x 11 - 1 , wenn noch n -J- 1 fůr n geschrieben 
wird, die Formel hervorgeht 

w— 1 

-= ( -=&-**-f* 2 h^i^tC) b "=^- p ' (15) 

1 r=2,4 J .. IV/ Z 

n ungerade. 



Trigonometrische Entwicklungen. 277 

Durch Differenzirung der Kesultate (12) unci (15) entstehen mit 
Beachtung von 

Bx^ — n^- und DP r — r 



cos qp cos £ cp' 

wenn mit n sec 2 w abgekiirzt, n-\~l fůr rc und ?* -|- 1 fur r gesetzt 
wird, die neuen Formeln fur gerade n 

n r 

X» = 2 (-ifh^-Qr (16) 

?— 0, 2... ' ' 2 



x/ 2 



n-\- 



n — 1 r — 1 



iL Q.. +1 + 2 2 (- 1) 2 rj r+ \ Q 5;=^ Q, (17) 



r=l,3,5 



Beide Formeln kónnen iibrigens auch unabhángig von (12) und 
(15) auf áhnlichem Wege mit Beniitzung der hóheren Ableitungen von 

7 cos kw , , . ' sin&cp 

cos kw =: — . cos w bezhw. von sin kw — — : — - . sin w 

cos <p x sin w 

erhalten werden. 

Eine andere Ableitungsart dieser Formeln stiitzt sich auf Modi- 
ficationen des Tayloťschen Satzes. 

Es ist, wenn 

y[/(^ + *) + />-*')] = x°=:X 

und 

D r X = X 5 

X 

gesetzt wird und / (x) sich nach diesem Satze entwickeln lásst 
i i ( iv 



2!' 4K ' " ' (2ra) 



i f i V+ 1 

X 2 = f" — — f"" -i 4- i =i f( 2M ) + 

' 2! 7 ^ ^(2íi— 2)! 7 — 

C i v+ 2 

X 4 = f"" \- 4- i -^ /W -f- 

X 2w = _|_y(2«) t , . 



278 Franz Rogel 

Wird die zweite Gleichung mit — E x , die dritte mit j- E 2 , 
1 

achtet, dass 



die (n -\- l)-te rait j^^j E n , . . . multipliciert, alles addirt und be- 






(2«) ! ' (2n— 2) ! 2 ! ' (2w— 4) ! 4 ! ~ ' ' 2n ! 
so ergiebt sich 

00 -. 

/(*) = 2 T^yy £JmX2m ' ^° — lj ^ : Euler ' sclie z^ 11 ) 

(«). 

Wenn ferner 



st, so gilt 



11 ť — 1Y» 



1 ( 1 'jn+l 

— / 3 ,y -r---- T-( 2 n— l)! 7 H 

( 1>+2 

Y 2n = _|_y(2M+i) _ . . . 

2i i 

Wird die zweite Gleichung mit 2 - 2^ , die dritte mit 



23 _ i n n- ( _ # . n 2 2 ' 1 - 1 — 1 

(2n)! 
alles addirt und berucksichtigt, dass 



2 — — B„ , . . . die w + 1-te mit 2 — 77— n — B ni .. multipliciert, 

4 ! z ' (2n) ! 



D-+ 1 -T-- • -^L^- = Z)-+> = O, n > O, 
91 sin <p . <p 

oder 

(~^ w _i (-_ n«+i 2 2 *~ •*■ r _i_ <-_ 1 v^+2 2 23 ~ 1 r 

(Žfi-fl)!.^ J (2w— 1)1 2! x ^ 1 ; (2n— 3)! 4! 2 

1 02w— 1 1 



Trigonoraetrische Entwicklungen. 279 

se findet sich 

X 5 ^ 02M-1 1 

^ í ^ T +2 2 W j! - T r • • • • » 

Wenn nun diese neuen Sátze (a), (/3), von welchen, nebenbei 
bemerkt, sich manche aiidere schone Anwendungen machen lassen, 
fiir f(x) z= x m == tg m q) in Ansprucli genomnien werden, so ist 

X 2w = ~- Bf [(x + z)" 1 -f {x — í) m ~] — 

- ~2 ^^ (m-2n)l [(1 ~ ^^ + ( ~ 1)W (1 + ^"^ ' 

also fiir gerade m X 2w =(— 1) :; ^-^r CL- 2 n 

(m — 2n) ! 

m — 2w — 1 

imd fiir ungerade m —( — 1) — — m -——.p m _ 2n . 

(m — 2n) ! 

Dies in («) eingesetzt und m — 2»z: r genornmen, ergiebt die 
Forineln (12) und (16). 

Ferner ist ť (x) =. mx m ~ 1 , 

Y 2n — 4r. D* n \{x + i) m — (x — i) m } — (— l)^™-2«+i _ L__ 

2 t x iA i > \ j j v / 2 (m — 2ri)\ 

[(1 + M^*-* 1 + (~ l) m+1 (1 — ix) m ~ 2n ~\ , 

daher bei geradem m 

vn. — 9w. 

! 



Y2» — ( n 2 w • p 

(m — 2w) ! 
und bei un geradem m 

m — 2w-j-l 
— ■ ( — 1) "7 x i Qm—2n • 

(m — 2n) ! 

Wird dies in (/?) substituirt, m — 2n =: r, m -j- 1 fiir m ge- 
schrieben und schliesslich durch m ~J- 1 dividiert, so entstehen die 
Formeln (15) und (17). 

Da sich zufolge (1) und (2) P nur durch ungerade, und Q 
nur durch gerade Potenzen von x ausdriicken lásst, so folgt, dass 



280 Franz Rogel 

eine Darstellung von g e r a d e n Potenzen von x durch die P, sowie 
von ungeraden durch die Q unuióglich ist, děnu wáre 

x* n = A -f A,P 2 -f . . . + ^ 2M P 2w 
X 2n+i-- BiQi +,_ BQ 2n+1 Q 2n+1 , 

so liessen sich sámmtliche P durch ungerade und sáuiuitliche Q 
durch gerade Potenzen von x ausdrucken. Es stunde aber dann 
auf einer Seite eine paare, auf der anderen eine unpaare Function 
von a?, was ungereinit wáre. Tritt in den Ergebnissen (12), (15), 

(16) und (17) -=- — <p fůr qp, so komnit 



a) n gerade 



r=0, 2, . 



y= 2 P 



w— 1 

2/ M = -XT "^-H + 2 T! 2Wr ~ L 1 1 li A *-H* * ( 19 ) 

w + 1 4—1 « — »*— f- 1 \ r — — t- 

' r=l, 3, . . ' v l 

b) w ungerade 





(20) 


■ -, -ff»+l + 2 / lil) ^»-r+l ^ • 

n-h-1 T Ámml n — r-+-l \rj 

1 r=2, 4 . . ' v ' ^ 


(21) 



yU- 



II. 

Die Identitáten (6) und (8) ermóglichen die Darstellung ge- 
rader P, Q durch ungerade P, Q und umgekehrt. 

Werden zu diesem Zwecke in (6) die ungeraden P auf die 
rechte Seite geschaíft, so ist bei geraden n 

= |' ] ')P„_ 1 + (g)p„_,+ ... (21) 

Nach einigen Versuchen findet sich die Function 



Trigonometrische Entwicklungen. 



281 



y — CO) k<p — 1 , 
deren n-te Ableitung 



y — z cof <jp 

C0)"/cqp — 1 



CO} (p 



(n) _ f^n 



l/ v * -- 

\0 
durch die Einsetzunsen 



^ + (o) 2 o- 2 + ..-.-i 



??— 2 






2" = P„ 
2 



* , =t) j, -+6)'-+-+t- I h 



mit (21) identisch gemacht werden kann. 
Da 

1 



éLu 2r\ *-* 2r\ 



E v 



so ist 



z (íi 



E r k n ~ r 

~2 



**= 2(^) ! f;| 

r=Q, -i ... ' ' 

und mit Benutzung obiger Substitutionen 

p *=J5<-^(:H[(v) p «--+ 

oder, wenn rechter Hand nacli P geordnet wird 



"-=2 



/i=l,3. 



+ (-1) 



-7 & 



5MÍK- 



Ek—i P n —h i 



(22) 



(23) 



(24) 



wo die Reihe innerhalb der Klammer leicht als Nullwert des h-ten 
Differentialquotienten von 

u — eř fec (p 
zu erkennen ist. 



282 Franz Rogel 

Wegen 

^^p^—i + ^p^^i + tan^ 

co t=l T 

=1 + 2j<-«'tí<? 

h=\, 3 . . . 

wo T h der h-te Tangentert-Coěfficient, ist 

„<» = (- i)^ii = (- i)^ 2 " +1 ( 2 ^ 1 - 1 ) B , 



soniit 



r=a, 3, 5 . ~ \ / 2 



(25) 



w gerade. 
Um umgekehrt ungerade P durch gerade auszudriicken, 
kann wieder von (21) ausgegangen werden. Dieselben Coefficienten 
der ungeraden P auf der rechten Seite finden sich vor in dem 
Diíferentiatious-Ergebniss 

yW = fr= (~| Z (-i) íf |~) ,(-3)+ . . . + |^»» j é>; (26) 



wo 



COf &qp — 1 

2/ = fut <p • '^ — = cof % — 1 
cof A;g? — 1 

daher 

^=T+»ž£'»^ťJv~ (27) 

ft=2,4... v ' 2 

Durch die Substitutionen 

»»— 1 P ,M^3 p „' — p 

2 — JTn-1 , * *V-3 , .... 2 Q — M 

und 

* , = p -+(;)'' s ^+-+(ju) p " 



Tnefouoinetrische Entwicklungen. 



283 



geht (26) ie (21) uber, und (27) in 



P -i- 

r n— 1 — 

11 



(o)^+(;l^+-+(, ! _ 2 )^+ 



+ 2 £ (- 1) 



h=2, i . 



-2"-i- 1 In— 1 



5, 



w — h 

2 



-í «— 7i H~ ( o I Pn-h—2 ~f- • 



+ 1 "T^IP, 



^n — A — 2J 
Wird der rechtsseitige Ausdruck nach P geordnet, so koirimt 

7i=2 . 4 . . V ' X 

wo sicli die Reihe innerhalb der Klammer voní Nullwerte 

fcj-2 

D h (p cofec (p . cof 9) } ~ D h cpcotq tp } — (— 1) 2 2 7í £ /t 

oo y 

nicht untersclieidet. Dies berucksichtigend und n-\-l fůr w, ?• -j- 1 
fur A gesetzt, entsteht 



(28) 



m— 2 r-1 

P. = jjij Prn + 2 (- i) ! '-'^ " %± P-, 

^ i~1.3.. ^ ' 2 

w ungerade. 
Durch Differentiation von (25) und (28) gehen niit Beachtung von 

DP r = ?'Q,._i sec 2 <p 

nach Abktirzung mit n sec 2 qp und Ersetzung von w — 1 durch n die 
weiteren Fornieln hervor. 

n r— 1 . , , 

4 =2] ( ~ 1} 2 RT (2 " +1 ~~ 1 (r) ^ Qií - J - (29) 

r=1.3.5.. ^ \ / 2 

w ungerade. 

i n— 1 r— 1 . . 



r=l .3.5. . 

n g e r a d e. 



284 Franz Rogel 



In (25), (28), (29) und (30) y mit — — <p vertauscht, ergiebt 



a) n gerade 

w_1 1 ' / \ 

?-=1.3 ' A 2 

& =Í4Tí 5w + x ~~ Zj ř-FT 25+1 (r) ^ 2 * M 

1 . »•=].. 3. 5 ' \ / 2 

b) n ungerade 

n— 2 . . 

aSÍj ~ ; — - JRn+1 / , j — 7 I I -^r+l -?4-r (33) 

' »•=! . 3 ' v ' 2 



(31) 
(32) 



En ~ Zj í 7 ^! 2r+1 (2, ' +1 ~ 1} (r) 5 - + - ^ 

r=l .3.5 \ / 2 



(34) 



Lineare Kelationen zwischen den R und solche zwischen den g 
sind, wie gleich eingangs bemerkt, nicht vorhanden. Die Formeln 
(25), (28), (29), (30) bis (34) lassen sich auch mit Hilfe der Sátze 
(a) und (/?) ableiten. 

III. 

Specielle Fálle. 

Da in den bisher gewonnenen Kesultaten eine ganz willkiirliche 
Veránderliche auftritt, so kónnen dieselben als ebensoviele Ausgangs- 
punkte fur die mannigfachsten Ableitungen specieller Relationen 
zwischen Bernoullische und zwischen Euleťsche Zalen be- 
trachtet werden. 

Insbesonders kann der einfache Zusammenhang dieser Zalen mit 

den Sinus bezhw. Cosinus der Vielfachen des Bogens zur Aus- 

scheidung aller jener B bezhw. -E, deren Zeiger einer gegebenen Zal 

in Bezug auf einen gewissen Modul congruent sind, verwertet werden. 

it 
So macht die Substitution qo =: — , Kp^w, p ungerade, 

in (12) alle Glieder mit -£"„_,•, wo r = Omodp verschwinden, des- 

2 

gleichen in (25) alle mit # M _,.+i , wo r = modp ist. 



Trigononietrische Entwicklungen. 



285 



7t 

Die Annahme od — -—, l<ip^Ln bewirkt in (15) den Ausfall 
2p — 

aller B w _ } . +1 , 7- = mod 2p, ebenso in (28); ferner in (17) und (30) 

2 

aller -B M _r+i , r = 0, modp; in (16) aller E n _ r , r = 0, mod p und 

2 ~2~ 

in (29) aller B B _ ř+1 , 7- = mod £>, 
2 = 1 mod 2. 

Die einfachsten und bemerkenswertesten Fálle liefert die An- 
nahme 

wofiir aus (15), (16), (28) und (29) der Reihe nach die folgenden 
Formeln horvorgehen. 



r=2, 6., 10 



(— 1) - 2 



71 — í'-j- 1 \r 



'»— r+l 



f 1 

— , 7i=3 mod 4 

1 2 n 

— r— , w =. 1 mod 4 

2 « — |— 1 



(35) 



r=0, 4, 8 






(—íy 2 |^_,.= 1, w gerade. 



»•— 4 Í-+2 



-TTia ví 2 



r=i, $, 12 . 
»-=2, 6, 10 



r— 2 H-2 



(-1) 4 2 2 OB r = n, 



- mod 4 



H -7T 



71 = 



2 (-i)'*V , V-i)(")a i =«. »=») 

1 



í-=2, 6, 10, . . 



r— 4 í-+2 



lr=4, 8, : 



(— 1) 4 2 2 (2 r — 1) 5 r = n, w = 



' mod 4 



(36) 

(37)^] 

(38) 

(39) 
(40) T 



l ) Die Formeln (37) und (40) fand auf anderem Wege bereits J. C. Kwpt&yn 
und W. Kapteyn siehe „Die hóheren Sinus", Sitzgber. d. kais. Akad. in Wien 
XCIII. 1886. pag. 807 ff. Formeln (77) und (78). 



286 Franz Rogel 

Einfache Resultate geben duch die Substitutionen 

1t , JE 

wáhrend fiir <p = und <p = % nur Bekanntes hervorgeht. 



IV. 

Aus (6) entsteht fťir n = 2w, 2n — 2, .... 4, 2 das System von 
w Gleichimgen 



tp,-(í)^+... + L 2 :> 2 -L 2 : 1 ip,=o 



^-M^+--e3".=o 



o 



SK -(5*=° 



í (60 



aus welchem sich n — 1 Functionen P r , »• < 2?i — 1 eliminiren lassen. 
Geschieht dies mit den n — 1 ersten P, so resultirt eine neue 
Identitát von der Form 



Alb 

^A 2 n-rPr= O, 4l = 1 



(41) 



deren Coěfficienten -á sich ani einfachsten durch die folgenden Be- 
trachtungen ergeben. 

Durch die Einsetzung von 



p r = 27 [(! + «0 ř — (1 — •»)-] , a? - tg g> 
in (41) entsteht 

2^2«-r[(Í + m)''— (1 — **) r ] = O, wo u — ta;, 



oder 



y^A^rlť—fju) 



(41') 



Trigonometrische Entwicklungen. 287 

gesetzt, auch 

f(l+u)-f(l-u) = 0. (41") 

Die wiederholte Differentiation giebt 

/■(!+«) + (- i)-+ i y v (i-«)=o, 

woraus fiir 

u =: 1 

/"(2) = (- iyf(o) 

folgt. Zufolge (41') ist aber f (0) == 0, wenn r < w, dáher sind 
u =: uud m = 2 w-fache Wurzeln deu Functiou f(u) vom Grade 2«, 
somit hat sie die Form 

f(u) = ctt"(M — 2)\ 

Der Vergleich mit (41') ergiebt nim 

A^= (- l)^ 2 *- | r ^ 2 ) 

dies iu (41) eingesetzt, liefert die gesuchte Beziehung zwischeii 
«-fl aufeinanderfolgenden Pmit dem geraden Index-Maxiumm 2n 

2n 

S<-1M AP'^ (42) 

und die Derivation, r -j- 1 fůr r und »■-{- 1 fůr n setzend 

2(-l)"2 2 (*4-Í)rl>,. = (43) 

)• = n 

eine analoge Kelation zwischen n-\-2 Q mit dem un geraden 
Index-Maximum 2n -f- 1. 

Weitere p Differentiationen von (42) geben, wenn nach jeder 
derselben mit sec 2 qp abgekůrzt, durch p\ dividirt, gehorig reducirt 
und schliesslich r-\-p statt r geschrieben wird 



^^^t+^.Jťíllth - ^ 



wo P r oder Q r gilt, jeuachdem p g e r a d e oder u n g e r a d e ist, und 
alle P, Q mit negativem Zeiger zu entfallen haben. 



288 



Franz Rogel 



Bei ungeradem Index-Maxiinuni bestehen keine derartigen 
Relationen zwischen den P, desgleichen nicht bei geradem zwischen 
den Q; denn aus den aus (1) und (2) fůr n = 2n -f- 1, 2w, . . . bezhw. 
2n . 2n — 1, . . . hervorgehenden Systemen lassen sich nicht s ámmt- 
liche Potenzen von x elirniniren, weil die hochste, x 2 ^ 1 resp. x 2n , 
nur in je einer Gleichung des betreffenden Systemes enthalten ist. 

In diesem Falle kann x 2n + x resp. x 2n durch P 2 «+i, • . , P w resp. 
Q<m, ■ • • Qn-i ausgedrůckt werden. 

Die determinatorische Bestimmung ergibt ein Resultat von 
der Form 



(_l)«a> +1 =V 21 P 



Z-J 



r 2n— r-j-1 



(45) 



Um jedoch die Coěfficienten in geschlossener Form zu erhalten, 
dient folgendes einfachere Verfahren. 

In (45) wird P durch das gleichwertige 



in— r-\-l 



2i 

ersetzt, dann ist fůr 



a+«r~^-(i-«) 



2M— r+l 



Wird ferner 



gesetzt, so ist 



o r 
f(l+u)-f{l-u)=:2u*"+ 1 



/ 21 u n r = <p (u) 



(45') 

(45") 



f(u) — u* 1 * 1 (p (u) 
und zufolge (45') 

(1 -f UY+ 1 <p(l + u) — (1 — m) w+1 9(1— «) = 2w 2w+1 
= 2~ 2n [(1 + u) — (1 — w)] 2n+1 = 

= 2- 2 4 l 2n + M [(i + m) 2m+i - (i - w) 2 ^ 1 ] 

- [ 2n ~ x ) [(i + * ) 2w (i - «) - (i -^) 2M (i + ?*)] 

+ ( 2n ř *) [(1 + w)2M-1 (1 ~ uy ~~ (1 ~ w)2íí_1 (1 + tt2)] 



Trigonometrisclie Entwicklungen. 



289 



_|_ (_ 1)» í 2n + X j [(1 _|_ w )»+i (1 _ M )n _ (1 — U y+l (1 -f- u)»] 

Dieser Functionalgleichung geniigt die Annahme 
tt»+! 9 (ti) = 2- 2w l 2n + *) t*»*t* — í 2?l + *) «**» (2 - u) + . . . 

•••• + (_1)K ( 2W J~ 1 ) WW+1(2 ~ W)W ] ; 
hieraus folgt 

^«)=H[rt i )+rř i )+--+r B +i )>" 
- 2 [(;)rn+0rn+--+or, +i 



+ 2' 



Dr+ i ) + @r%+ i ) + .... + 0( 



w\ /Ž»-j- 1 

n 



+ (- 1 )»-^fl:-l)f;^) + (- 1 )r+ 1 )> 

dies mit (45") verglichen ergiebt nun 

pl=r 

Somit ist die verlangte Entwicklung 

n n • 

Nach <p differenzirt und mit sec 2 <p abgekúrzt, entsteht 

^^-•^g^Žfl f% +1 )a,-, (48) 



[2w+l 



f*=ir 



Tř. tnathematlcko-přírodovědecká. 1892. 



19 



290 Franz Rogel 

Wird diese Operation wiederholt, so resultiren Entwicklungen, 
welche von den eben Gefundenen nicht wesentlich verschieden sind. 

Beide Darstellungen (47) und (48) zeichnen sich dadurch aus, 
dass sie die einzig moglichen dieser Art sind. 

Denn gesetzt, es gábe noch eine zweite, von (47) verš chiedene, 
aber gleichwertige Entwicklung, so wáre die Differenz beider eine 
■Pin+i- Pzn, . • • , Pn+\ verkniipfende Identitát, welche aber, wie un- 
mittelbar nach Ableitung von (44) bemerkt wurde, nicht bestehen 
kann. ín analoger Weise lásst sich die Behauptung bezuglich (48) 
rechtfertigen. 

Aus gleichen Griinden giebt es auch keine Darstellungen von 
íc 2w +i ? x 2n durch weniger als n~{~\ P resp. Q. 

Zwischen den Coěfficienten -4, welche aufeinanderfolgenden n 
entsprechen besteht ein einfaches Recursionsgesetz. 

Wird námlich (46) zweimal differenzirt, nach jeder Differen- 
tiation mit sec 2 <p abgekůrzt, in dem Ergebnisse 

(— l)"- 1 (2» + 1) 2n x 2n -* = (2n + l)2n P 2w _i -f . . 

2w+l 

P n -! sodann mit Hilfe den sich fur n — 1 aus (42) ergebenden 
Identitát 

P 2M _ 2 - 2 ^ 1] jP 2 n-S +....+(- I)"" 1 ^~ X [lZ í) P -* = ° 

durch die andern P ausgedrůckt und eingesetzt, werden ferner die 
gleichnamigen Glieder zusanimengezogen, schliesslich durch 2n{2n -j- 1) 
dividirt und das Resultat 



(- I)"" 1 a: 2 "- 1 = P 2n _i + 



r2n.2n — l 2n + 1 . 
A + 



_2w-fl.2n i 

, / ,s ó ., n4-l. n In— 1\ 2M + X 1 „ . 

_L ( — iy» 2~ n + 1 ! i P4- 

^ { 1} . 2n + 1.2n\ O / . J 2w _ 2 ^ 



2n — 1.2n — 2 2w ť , 



^ L 2w + 1 . 2w 2 
+ ( 1} J 2» + 1.2n\ 1 / 7 U-* 



Trigonometrische Entwicklungen. 291 



[" 2w — r -f- 1 . 2n — r 2w +i 
+ [_ 2n -f 1 . 2n r + 

+ ( j 2n + 1.2»\r— l) f . 



^2«— r— 1 



+ |_ 2n + 1.2n „1 ~ h T2«+ 1 . 2n \n - 2/ f /" < 49 ) 
mit 

2m— 1 

1 
2n— 1 2«+i 

-f 4 P 2w _ r+1 +...+ 4 P M 
r »— 1 

verglichen, so niussen, da wie bereits (49') 

bewiesen, zwei verschiedene derartige Entwicklungen nicht bestehen, 
die Coěfficienten gleichbezeichneter P in (49) und (49') einander 
gleich sein. 
Wegen 

■"?=(-^r. +i ) 

ist somit 

7~" 2n + 1 . 2n ~ í + 



woraus 



/8» + l\ 
rc + lj 



, ,:__;. :, Jlí 2 *? 1 ) <-■•-■. 



__ iy 2 _ 2n+r \ 2 / /n - 1 W 
L > ' / 2 »_r + l\ \r — 1/ \ 



Eine einfache Beziehung wird durch 2n — 1 malige Differen- 
zirung von (45) nach tggp z= x erhalten ; es ist, wenn <jp = gesetzt 
und gehorig reduzirt wird 

2«+l 2n-fl 

2n A-\- A = n (2n -f 1) (51) 

12 

19* 



292 Franz R gel 

V. 
Entwicklungen nach P, Q, B, und S. 

Bezeichnet Z eine der Functionen P, Q, R oder #, und besteht 
eine Entwicklung 

f(x) = C a Z a J r C (3 Zp+... + C K Z„ 

wo die Indices a, /3, ... jí nach einem gewissen Gesetze fortschreiten, 
so wird sie nur dann die Einzige dieser Art sein, wenn zwischen 
den 

Zai Zp, . . . Z x 

keiue line are Relation existirt. 

Unter derselben Bedingung gilt auch der Satz der „unbestimmten 
Coěfficienten" . 

Wie die bisher abgeleiteten Identitáten zeigen, hángt die Existenz 
solcher Beziehungen wesentlicli von der Nátur der Zeiger-Reihe 
a, /3, . . . jí ab. 

Als wichtigste und zugleich einfachste Fálle durften die nach- 
folgenden in Betracht zu ziehen sein. 

a) Die Zeigerreihe ist die natiirliche Zalenreihe von 1 bis zu 
einer endliclien Zal n. 

Hiefiir bestehen die Relationen (6) und (8) fůr P und Q; fur 
R und S sind keine vorhanden. 

1) Sie ist wieder die natiirliche Zalenreihe, aber von einer Zal 
n > 1 angefangen. 

Hier bestehen die Identitáten (42) nnd (43), in welchen n -f- 1 
Functionen P von P n an und n -j- 2 Functionen Q von Q n an mit 
einander linear verknůpft sind. Ein linearer Zusannnenhang zwischen 
P n P n+1 ... P p , p <; 2w und zwischen Q„, Qn+i, ... Q^ q <. 2n -(- 1 
ist nicht vorhanden. 

Die einfachsten Beispiele bilden die Darstellungen von x 2n + x 
und x 2n durch ?i Functionen P resp. Q (siehe 47 und 48), welche 
das Merkmal der „Einzig Moglichen" besitzen. 

Die naheliegende Anwendung dieser Forrneln auf Polynome in 
x wird jedoch zu Ergebnissen fiihren, denen im Allgemeinen die ge- 
nannte Eigenschaft nicht zukonnnen wird, da sich hiebei moglicher- 
weise Folgen von P resp. Q bilden kónnen, welche sich dann mit 
Identitáten von der Fora (42) bezw. (43) in beliebiger Weise additiv 



Trigonometrische Entwicklungen. 293 

verbinden liessen und so zur Entstehung gleichwertiger und doch ver- 
schiedener Entwicklungen Veranlassung geben wiirclen. 

Fůr die R und 8 bestehen auch ln diesem Falle keine Ab- 

gkeiten. 

cj und d) Sie ist entweder die Reihe 

0, 2. 4, 2n 

1, 3, 5, 2w + l; 



hangigkeiten. 



oder 



Fůr ein endliches n bestehen fůr keine der vier Functionen 
Relationen, wol aber fůr ein unendliches n. 
Denn sei 



2 



K r P r — O, 



(52) 



*•=!. 3, 5 . 



so konnen die P rnittelst (1) durch x ausgedrúckt und das Ergebnis 
nach aufsteigenden Potenzen von x geordnet werden, wo durch die 
Reihe 

1.3.. * ' 1.3 V ' 

entsteht, welche durch die Annahmen 

0^+(^ s +... = o[ (53) 

g^ + ... = o 



nur dann zuni identischen Verschwinden gebracht werden kann, wenn die 
obere Grenze der Šumme in (52) u n e n d i i ch gross ist ; im anderen 
Falle wird die hochste Potenz von x einen yon Null verschiedenen 
Coěfficienten haben. 

Dieselbe Matrix wie (53) besitzt im ersteren Falle das System 
der Diíferentialquotienten ungerader Ordnung von 



2 

r=1.3 



(_1) 77 (2 M ) = 8m J u 



294 

fůr u =z 1, námlich 



Franz Eogel 



it 



+ (5/5T\T 



woraus durch Vergleich 



K r = {-1) 



r—l 

2~ 1 / n 



r! \ 2 



folgt. 



% 



(54) 



Dieselben Dienste wie sin-^-w leistet die endliche Reihe 



a y sin u x — u -j- a 2 sin a 2 -^- u -j- . . . -f- a n sin a M — m , 

wo a 1? a 2 , . . . a n beliebige und a 15 a 2 , . . . cc n ungerade Zalen be- 
deuten; desgleichen un endliche Reihen dieser Form, wenn sie und 
ihre Ableitungen ungerader Ordnung fůr u =: 1 convergent sind. 
Dieser Annahine entspricht die allgenieinere Lósung 



r— i 

ft=(-i> 7 V 7 (-f)'Zl>'í. 



welche die unendliche Mannigfaltigkeit von sammtliche ungerade 
P verknůpfenden linearen Gleichungen zur Genůge darthut. 

Fůr gerade P vermittelt in áhnlicher Weise die Function 

^ a n cos On nu 
die Kenntnis einer Identitát 



wo 



j Li r P r — O , 

r=0, 2 . 4 



2 1 X, 1 

L r = (— 1) — T n r 7 a a r 



(55) 



Trigonometrische Entwicklungen. 295 

bei der vólligen Willktirlichkeit der Grossen a w , a n einen ganz un- 

bestimmten Wert besitzt. 

Analoge Eesultate ergeben die Derivationen von (52) und (55) 

it 
ftir gerade und ungerade Q, sowie die Einsetzung (p — — — <p' 

ftir gerade und ungerade R und S. 
Bei allen diesen Relationen 



00 



werden sich die Glieder, mít unendlich wachsenden n der Nulle 
náhern. 

Nur unter dierer Bedingung entstehen nach Einftihrung von x 
resp. y Gleichungen, deren sáni nit liché Coěfficienten verschwinden. 

Das Gesanimtergebniss dieser Untersuchungen ist somit, wenn 
nur Darstellungen durch eine einzige Art von Functionen Zberuck- 
sichtigt werden: 

a) Entwicklungen nach entweder g e r a d e n oder ungeraden 
P r oder Qr konnen nur bei endlichen Zeigern r, 

b) solche nach beliebigen E r und S r ebenfalls nur bei end- 
lichen Zeigern, und 

c) Entwicklungen nach aufeinanderfolgenden P,. oder Q r . r = m, 
m -j- 1, m -\~ 2, . . . n — 1, n im ersteren Falle nur ftir n <. 2m, im 
letzteren nur ftir n <; 2m -f- 1 

auf eine einzige Art vollzegon werden. 

Zu letztereni Punkte muss bemerkt werden, dass wegen der Un- 
bestimmtheit von sin co cp, bezhw. cos co <p die Annahme eines un- 
endlich grossen w, welche zu einer unendlichen Reihe ftihrt, nur ein 
unbrauchbares Resultat liefert. 

Unendliche Reihen in Z — wegen des unbestimmten Characters 
ihrer Coěfficienten vollig wertlos — sollen daher fortan unbertick- 
sichtigt bleiben. 

Um die Form solcher Functionen f(<p) zu finden, welche sich 
in Reihen 

V M r Z r 

mit endlichen Zeigern verwandeln lassen, dient die Bemerkung, 
dass Z r hierin durch x resp. y u. zw. nur auf eine einzige Art aus- 
drtickbar ist. 



296 . Franz Rogel 

Einer jeden Keihe in Z mit endlichen Zeigern entspricht daher 
nur eine einzige endliche Reihe in x resp. y. 

Urngekehrt gilt somit der Satz: 

Auí eine einzige Artkonnen nur solche Functionen 
nach Z entwickelt werden, welche sich durch ein endli- 
ches Polynom in x resp. y darstellen lassen. 

Schliesslich wáren noch jene Eigenschaften d. Function/(qp) = F(x) 
bezw. = F'(y) aufzusuchen, welche gleíichartige Entwicklungen in 
Z, d. h. solche nach einer einzigen Art von Z zur Folge haben. 

Zufolge der Formeln (12), 15), (16) und (17) entstehen die 
Functionen P nur aus ungeraden die Functionen Q hingegen nur 
aus geraden Potenzen x\ zufolge (18), (19) (20) und (21) geht 
jedeš R oder S aus beliebigen Potenzen von y hervor; daher gilt 

Darstellungen durch die P gehen nur a u s unpaaren, 
solche durch die Q nur aus paaren Polynomen in x und 
solche durch die R oder S aus beliebigen Polynomen 
in y hervor. 

Beispiele. 

1. Potenzen von P. (56) 



( (1+tt) "- (1 - tt) ")",i» = i*. 



a) n ungerade. Die binomische Entwicklung hat kein mitt- 
leres Glied, und lassen sich gleich weit von den Enden abstehende 

71 ' 1 

Glieder paarweise zu — ~ — Differenzen vereinigen. 

(_ i) 2 2 » i Pl - (j) ((i 4- u) mn - (i - < w | 

I A 1(1 ~\- U ) mn ~ m (1 — Uf — (1 — u ym-m (1 -ftt)«j 



n — 3 / \ / w+3 »— 1 n-1-1 n— 1\ 

1) | w _3 M(l+iQ (1-u) — (l-«) 2 (l+w) 

M— 1 / \ / M+l M— 1 

- 2 - n \ m ~r m ^r 

-h(-l) L-l (l+~) (1-^) ~ 



Trigonometrische Entwicklungen. 



297 



2 



(1 — «) (1+tí) 



"2~ 



Der Coniplex der Minuenden erliált fůr 1 — u == 2 — v die 



Form 



»)!» i i „mw— M 



D™ — y 



»-3/ \ w-f-3 w— 3 

"F/ w \ w ~a"._ m T 



(2 _„)«._[-.... -|_ (-1) n _3 t, (2-t,) + 



,,.TO?l 



M— 1 / \ W-4-1 W— 1 

2 / '* \ 2 n 2 

-L(-l) L_i c (2-t>) 

\ 2 / 

(7? \ / Wž \ 

I Om ^mn—n _j_ _|_ / J \w — r | | O* - ^mn—r 

1/ [_ ' ' "^ V \m~r) 



+ (-iH> 






I j W J 2 2m v mn ~ 2n -\- . . . A- ( l)2w-ř | ^ m j 2»- v mn-r _ > I 



(2m^ 
| ,i,TOW 
2m 



W— 3 



+ <-^ L.-3 



M— 3 W— 3 
TO TO 

2 2 



_2 v + ...-{- 



+(-1) 



«— 3 

to r 

2 



m 



w — 3 



w — 3 



n — 3\ 



2 r x> mn - T . . . -J- ( — 1) 



, m- 



n — 3 



n— 1 

~2~ / W 



+ (-D L_! L2 . +.-. 



n — 1 n — 1 

m to 

2 3 



n — 1 

+ (-l) 2 ( n _\ |2-t>— ' ...+(- 1) 

i wi — ?* 



i— li 



w — 1 



,m- 



TO — 

*^^"« tou — r 



298 




Franz Kogel 


wo 




are = ( — 

mn — j* 


iy 2 r 


.(t^t) (:)+(- 




i n 




_j_ (_ i)V 2 («+i)(n-8)| n _3 




_|_ (_ i) i /2(«H-i)(«-i;| w — i l 



Durch die Vertauschung von v mit 1 — w = w entsteht die 

Šumme der Subtrahenden, welche von der eben gefundenen abzuziehen 

ist; nach Vereinigung gleich hoher Potenzen von v und w und 

v r — vf 
schliesslicher Division durch 2i, ist wegen — —. — — P r das Er- 



gebnis 



n — 1 



n— 1 
'"2- 



p» = (— i) 2 2-"- 1 V are p ( 57) 






n ungerade. 

Diese der Kathegorie c) angehórende Entwickelung leistet der 

n -L. \ 
Bedingung n r <; 2m' thatsáchlich Genůge, damw<2.w — ^ — ist. 

b) n gerade. Die Entwickelung von (56) besitzt ein mittleres 
Glied; gleich weit von der Mitte abstehende Glieder sind gleichbe- 
zeichnet. Die Scheidung in zwei durch Vertauschung von -\-u 
mit — n in einander iibergehende Gruppen, welche hier je eine Hálfte 
des mittleren Gliedes 



mn mn 

21 



2 .. .2 



(-l)'(_n )(l+«) (l—u) 

enthalten, wird im ubrigen so wie im vorigen Falle vorgenommen ; 
eine derselben ist 

i \ — / « v M +2 »+2 

v mn — l \v mn - m (2 — v) m -\- . . . -f(— 1) U^ÚV (2—1?) 

«. 1 /n \ — — 'Sto** 

+ (- l) 2 1 ( - ) v 2 (2 - vf = 2J Sft K-^ , 



wiw — »• 
r=0 



Trigonometrische Entwickliragen. 299 



•■•+<-^(^)(""ŤV^~'t)(?)] 



und mit Rtick šicht auf — -£ — = Qr 

pn - ( _ i)l2-«+iV SR Q^ (58) 

TO ^^""Wm— r 

j— 

n gerade. 

Derselbe Weg fuhrt zu 

Q» = 2- M + 1 V SR' CL W _,. , wgerade (59) 

m ^maimn — r 

r=0 

í ... + e^)(f)+^©(!)] 



n— 1 



q« - 2 -*+i V$ř' Qw_r , » ungerade (60) 

r=z0 

2. Gerade Po ten zen von sec <p. 

Es ist 

ív = 1 - C0 L 2 " ff = I a + -y - 1 o. 

2 cos 3,l g) 2 2 

daher 

(1 + x 2 ) n - sec> = 2P n 2 + Q 2n 



300 

nun ist zufolge (65) 



Franz Rogel 



somit 



n 

sec 2 > = Q -f- (— l) n V (- if/ř w Q 
3. Kugelfunctionen K n (a?) erster Art. 



(61) 



Aus der — wie Hermite festgestellt — nicht von Jacobi, 
sondern von Rodrigues zuerst gegebenen Formel 



2 n lín dx n 

wo wieder x — tg <jp angenonimen wird, folgt wegen 

x* — 1 = — Q 2 

v ' 2* lín 2 

a) w gerade 
Zufolge (59) ist fur m = 2 



Qn _ 2 -.n+l XT" gj, Q 






2w — r 



í2>*— r 



9?' = (— l) r 2 1 " 

2n — r 



'+'í-i 



ím:h;JC)*» 



w — 2 



1 / . 1 / ■-'« 



ferner 



daher 



1 n - [2n r 

— -j V x Q,2n—o- — ( 1) ) Qn— r 



K* (x) = (— 1 )" 2- 2 «+ 1 n V ( 2W r) ) Šňť- Q w _, 



(62) 



(63) 



n gerade. 



Trigonometrische Eutwickluugen. 



301 



b) n ungerade. 

Die Fovmel (60) giebt fůr m = 2 






n— 1 

liliemi 2m — »í 

a^r»[(.;KÍ)rt(;)C)+-v+14»)( 



n — 3 
r 



ferner ist 



folglich 



i ar Q = (-i)^i: - 



n — 1 »— l 

JF» (a>) =: (- l)~2-«+ 1 n V i 2?i ~" ? | SW P n 



(64) 



4, Die Functioii ^(t>, n), 
definirt durch die Gleichung 



ip (u, n) — v u 
(22 : Eulersche' Zaleu) 



(-1) 
(-D 






2 



M — 1 

2 



w. — 1 



(65) 



En-l V , 



bildet den hauptsáchlichen Bestandtheil der vom Verfasser in seinen, 
iui Archiv f. Math. u. Phys. (2) X, pag. 206 ff. veroffentlichten 
„Ableitungen von Identitáten" gegebenen Formeln (8 und 13) fůr 
die Sunune der alternierenden Potenzen ungerader Zalen. 

Da sie entweder paar oder unpaar ist, so eignet sie sich 
zu diesen Transformationen, welche, wenn v = ix oder = iy gesetzt 
wird, durch die Summirbarkeit der sich als Coefficienten ergebenden 
Reihen ausgezeichnet sind. 



a) 



n =. 2m , v — iy , y = cot cp ; 



302 



Franz Rogel 



2m 



® = (— l) m i) (ty, 2m) — y 2m -\-\ \E X z/ 2 ™- 2 -j- . . 

••+U- 8 )w+(£)«. ^ 

Die Potenzen mittelst (18) durch die S ausgedruckt, kommt 
* = E„ + ( 2 ™j E^S 2 + ....+ j 2 ™) £„_„ s 2i + . . . + gj at 



+ (?) * 



^n— 1 -f" -f" j n£ I Ara— fc— 1 $2* "j - . . 



"+ \2m-2) iS2m - 2 . 
= @ -f £ 2 £ 2 + + S 2Ž) ^ 2 fc -f- S 2m <S 2ni , 



" 2™ En 



(67) 



wonn 



S 2* = I n ■) (o 7,1 E *»-* + I o II 07, I E l E ^-k-x + . • 



2fc 



+ 



, 2 / \ 2k 
2m \ I2k 



2m — 2k \2k 



Em—Je 



als der mit tkť-t] multiplicirte Nullwert des 2m ten Differenzialquotienten 



von 



<p 2h sec <p . sec q> = 11 +^, -^i 9P a + - . 



erkannt wird. 
Nun ist 



(Z) 2 ™ ^2*, sec 2 q) ) = 2k\ P™\ D*™-™ sec 2 ?> = 



2m! 



~ {2m — 2k) ! 
und wegen Z^ tg y = 1 -f- tg 2 <p auch 



2>s»-a» (l-f-tg» 



Trigonometrisclie Entwicklungen. 303 






(2m — 2ft) ! bT0 ~ (2w — 2fc) ! 2w — 2/s 

folglich ist 

1 /2w?\ 2 2m—2i ' 1 



daher 

_ Í2&) 

fc=0, 1 . . . 



«*, a.) = (- 1)- *■/>»« 2 ^ s _ S jj ng - 



?n — A: 

m fiir m crpsp.Tirie 



—-^rStk (68) 



imd — — (p fiir 9? geschríeben: 



*(«, 2«n) = (- 1)- 2 2 -*2j (- 1)* ^ * \t B m _ h Q 2h (69) 

Werden in (66) die Potenzen von y mittelst (19) durch die 
ungeraden R ausgedrůckt, so ergiebt sich ein Resultat von der 
Form 

^ — / , %Wi Rtk+i -\- Lj ^ ) 
®2ft+i = p-T-jyj (^ <ř 2 * +1 cosec 9) . sec <p \ = 

o 

1 ™ m w u J?_\ - Í l 2m \ D ^ J?_ 

~(2k-\-l)\ v 'sm2(pj (2fe + 1) ! \2& / sin2g> 

-l/2m\ 
2& + 1 \2fcp"- 



A=0 

wo 



— 22m— 2frf 1 

mithin 



o 

22»fr— 2A— 1 



«fe ta) = J5. + 2'" 2 (M + D2— 2fc B -* Ba+1 (70) 
u. -= — cp mit tp vertauschend 



304 Franz Rogel 



m ■. Q2»l— 2h— 1 1 



\2Á; ) Bm-kQ2k+l (71) 



b) w ~ 2m — 1, í) = iy. 

Am schnellsten fiihrt. wenn auf eine directe Ableitung ver- 
zichtet wird, die Differenziation von (68) und (70) nach y zuni Ziele. 
Da námlich 

D iftv, n) — nv n ~ l — (w — 2) í") + E v v n ~ 3 + (n — 4) H • 

. £J 2 u M - 5 — h • • •» — n ^( u 5 n — 1) 
ferner 

Dy Osa — ^^ ^2/t— i 
Z) y i? 2 , +1 =(2/c + l)i? 2/fe 
ist, so koninit 



ť*^, 2m - 1) = (- 1)™ 2--* 2j l >w m _fcV 



í«ý, 2m - 1) = 2 2 ^ 2 1 — ^"-^ ( 2ifc ) 5 ™ -* ^ ( 73 ) 



fc=0, i . . 



(pmit— 9 vertauscht, ergiebt 

ů 



•^-^t ()2m—2k 1 

*(», 2m _ 1) - (_ i)— i 2 2 — ' 2j .(*- !')* 2 2., (CT _ fc) 



•fi-í Kv p — (74) 



•r— . 02»?i— 2h— 1 1 

tyfo 2m - 1) = 2 2 ™+ 1 2j (- i)" -1 22* 

k=0, 1 . . . 



I™) Z 



Trigonometrisclie Entwicklungen. 305 

5. Die Beraoiillťsche Functioii y (v t n). 

Zur Darstellung durch die P nnd Q eignet sich nur das nach 
Absonderung des zweiten Gliedes verbleibende paare oder unpaare 
Polynom. 

<PO, ») + y nv ^ = »" + (2) B i yM " 2 ~ (4) 5 * «""* + • • • • 

li 
a) n =r 2m, v — -— řsc, a? == tang <p' 

*P" = (— l)™+i2 2m 95 /— ísc, 2m ) -f- 2Ú/3CC 2 ™- 1 — 
= - a*. + ( 2 ™) ^ 2 2 a? 2 — ^ _|_ j 2 ™\ 5 2 2 * a>*—* _|_ . § 

..+ ( 2m 2 ~ 2 )^i2 2 - 2 ^ 2 (76) 

Nach Einfuhrung der geraden Q mittelst (16) ensteht 

m 



k—O, 1 

wo 



Sta =(— 1)* 



i ^-+Hr n 27> 25 ^— +■■• 



2& 



•"• +Z \2m-2kJ \2k) tím - h ^J 

vom Vorzeichen abgesehen, nicht verschieden ist voní Nullwerthe der 
Ableitung 

= <šfc ů2 ™ ( - * cot * • z2i sec z) ° = ~ db ("** z2i Si) , = 

Tř. matVieniatlcko-přírodovědecká. 1892. 20 



306 Franz Rogel 

folglich ist 



imx' 



(_ l)m+l %2m-l y líix, 2mj -f 

= 2 <- ^ ( 2 " -1 - x > (ffc ) ^-* Qa * < 77 > 

*=0, 1 * ' 

Die Einfuhrung ungeraderQ mittelst (17) ergiebt 

m 

2^-1/ 2m W2r + 2\ _ 

••' +J 2~~ \2m-2r-2j\2r + lj 2 *+++ *i 



sin z / o 



_(-!)* (Srn)/ n2m _ 2 / z 



,2 



Z) 2 " 1 - 21 ' --„- cos z 



2r-J- l(2m— 2r)/~ \ sin 2 z 

Der Differentialquotient ist weiters 

(1 \ / 02j»— 2)— 1 I 
z 2 D-X- \-D^- 2 '- - l + ... + 2^= s— = 
sin z / o \ (2m — 2r) ! 

. (2m — 2r — 1) B m . r z^- 2r + . . . . I 
_ 2(22^-2,-1 _ i ) (2m _ 2r — 1) £„>_,. 
daher ist 

« 2r+1 = (- iy 2 g r ^ 1 (2m) / (2 2 - 2 - 1 - i) £_ 

íolglich 

( — l)"+ x 2 2 " 1 - 1 gp 1-^- i*, 2w| -+■ i i mď m ~ 1 — 

m 

= (2m) / "2 ( - 1)- 2?/ '~ Y 1 ( 22 " ,_2, '~ 1 ~ ^ B — Q *+* ^ 

r=0, 1 . . ' 



Trigonometrische Entwicklungen. 307 

Um Entwicklungen nach P zu erhalten, genugt es (83) und (84) 
nach x zu differenziren, wobei 

D<p(z, 2m) = 2m <p(z, 2w — 1), m )► 1 

und D a Q p = — £> 7^! ist. 

Nach leichter Reduction íindet sich 

(i o m i 

— ix, 2m - 1) -f i cc 2 " 1 - 2 = 

^-^, 2 2m - 2 4 '- 1 — 1 / 2m — 1 \ 
= Zj ( ~ 1)r : ^ 27 Sr - 1 ^ P *^ ' Wl > X (?9) 

1 <O m 1 

(- l)*** 1 i 2 2m ~ 2 <p (-£- ix, 2m — 1) -f- * a; 2 ™" 2 = 

= (2m - 1) / ^T (- 1) *" + @ m —%r - 1) (2 2 ™- 2 *-- 1 - 1) £ M _ r F 2ř ; 

ro > 1 • (80) 



6. Darstellungen der Benioullťschen und Euler'schen Zalen 

durch P und Q. 

In den Formeln (25), (28), (29), (30) dann (12), (15), (16) und 
(16) konnen die Zalen B und E als Unbekannte angesehen und aus 
den fůr n = n, k-1,..., hervorgehenden Systemen berechnet 
werden. Resultate in geschlossener Form fliessen aus dem Vergleich 
genannter Formeln mit dem Ergebnisse n — 1 maliger Differenziation 
von 

<P = F.'f, 

wo <p = <p(u),f=f(u), F = F(u) = ^-. 

Sei 

1 <p(r)( U ) = 9P, , Jy/W(fO = f r Und -1 F(r) („) - F, , 

feřner 

so ist 

VW-1 = / #, -! +/ 1 4-ž+í-4 A-2 ^ +/«-! ^o (81) 

20* 



308 Franz Kogel 

eine Formel, welche mit einer der obigen dadurch identisch geraacht 
werden kann, dass fůr <p M _i , / , ý l . . . • bezhw. P, Q oder x und 
fiir F n _i , F n _ 2 ••• F die entsprechenden B oder .E enthaltenden 
Coefflcienten gesetzt werden. 

Zur Bestimmung von F n _ 1 dient dann die von Hrn. Prof. Franz 
Meyer in Clausthal i. H. in seiner Abhandlung „Uiber die 
hóheren Ableitnngen eines Quotienten zweier Functionen" (Monats- 
befte f. Math. u. Phys I. 1890, 33 ff.) gegebene Formel (7) 

f » F n ^ = <jp (Š B _ X + Ví f (Š M _ 2 + . . . + <p n -if n - 2 <Š L + (jPn-i/o"- 1 

(82) 

/ 1\k ($ — \~V l)K HT g 2T'"T a k) • j: cep j: cti f «2 -P a* 

(— i; v*-jTJr- i; ajo^!.... o»! /o /x /a ' ' ,J * ' 

worin a , %,..'. .-.ó» alle ganzzaligen, nicht negativen den Bedin- 
gungen 

genugenden Werte durchlaufen. 

Wird behufs Erlangung eines Ausdruckes fiir die Bernoullťsche 
Zal B n die Formel (25) herangezogen, in welcher 2n statt n ge- 
schrieben wird, so zeigt der Vergleich derselben mit (81), dass in 
(82) 

P x = Pl , Sl.= Pí , ... . .-£^ = ^ 

f ur / , /,.'... /»-i, ferner p 2 , j? 4 . . . p 2 » fiir <p , ý x . . . (p n -i und 

( — l)" -1 — ±—= j9 m fiir P„_i zu setzen ist, um nach Diyision 

mit Pj** 

(_ 1)«-1 2 2W (2 2 "— _ 1) B P2_ £„-1 J P^ gn.a I 



zu erhalten. Hierin ist 



pi = ^,ť= 1.2...., (83) 



Trigoiiometrisclie Entwicklungeu. 309 



(- l)» d h = V (- i)«o («* + g* + : • : ± ^ •' p «o «, « . , 

. . p2fi, & = 1, 2 . . . w— 1, 

und haben or , a x . . . . a* obige Bedeutung. 

Fiir die Be rnoullťschen Zalen ist hiemit ein neuer, eine 
ganz willkiirliche Veránderliche enthaltender Ausdruck gewonnen, 
von welcheni durch Einsetzung geeigneter Werte mannigfache weitere 
Ausdrriicke abgeleitet werden kónnen. 

So ist fůr cp = it 

Pi — 1 

Pl -(i-l)!' 
daher 

(- l)-i i 2 2 «(2^ - 1) B n = i ^_ x -f i (* n _ 2 + . . 

■ 1 & , L_ 

"~ r (2n — 3)! x ' r (2a— 1)./ 

(84) 

( _ 1? e y , 1)ao K-f« 2 + .... + «*)•' . 

a O ~j~ a i -\- a l • ■ • • H~ a * = U \ "4~ 2« 2 4~ ^ K 3 "+"••' + ^ a * := ^ 

Wenn dieselben SubstitutioneD, durch welche die fůr n -\- 1 
gebildete Formel (81) in (16) ůbergeht, auch' in (82) gemacht werden, 

nánilich |^fůr <p r , r = 0, 1, 2 .... , ^ = ~U fůr /"„ und I ^1 # M 
fůr F w , so konmit: 



EL 



; B = @M + _ @M _ 1+ _^ 2 + .... + ___^ + __ (85) 
(- 1?4 = V (- 1) ^1 + ^ + ... + ^ 7^^,; ^, 

a o 4" a i H~ a 2 + • • • 4" a * — a i + 2« 2 + 3« 3 • • • • -f" kat, = A: 



Die Annahme <p — » bewirkt das Verschwinden aller x ent- 

haltenden Glieder in (85), da ferner q 2r z=:-4~ . n . , , so ist die w le 

a ' (2r) ! ■ 

Euleťsche Zal 






310 Franz Rogel: Trigonometrische Entwicklungen. 

e -r— ívYV— u» K-f^ + ....-1-g,,)/ 

" — l ; Z»T ; ° «! / «,./ «„/ (2 Z)** 1 (4 /j« 2 (2n /)«" 

(86) 
a o ~h a i ~h a 2 "f" a »» ==: a i ~h ^"'2 •••■-]- ^ a n — w. 

Brůnn im August 1892. 



23. 
O novýdi hlístech řepních, jejich škůdnosti a rozšíření. *) 

(Z habilitačních prací na c. k. vysoké škole zemědělské ve Vídni.) 

Podává prof. Jan J. Vaňha v Přerově. 

S tabulkou VII. 

(Předloženo dne 21. října 1892.) 

Zabývaje se studiem zvláštní nemoci bramborové a řepové, 
kterou spůsobují různé druhy roupic (Enchytraeus) a již jsem také 
jinde 2 ) byl popsal, objevil jsem ještě jiné nepřátele jmenovaných rošt - 
linj ež mohou býti mnohem nebezpečnější než jsou samy roupice. 

Nalezl jsem je poprvé r. 1889 na nemocných řepách cukrových 
u Vysokého Mýta na statku p. J. Loskota, kde řepy celého okolí po 
více let hynuly i učinil jsem o tom v „Hospodáři českoslovanském" 
r. 1890 předběžné oznámení. Dále je sleduje, poznal jsem je blíže 
a shledal v nich velmi rozšířené nepřátele nejenom řepy, ale i bram- 
borů, ovsa a travin. 

Jest to druh nematodů rodu dorylaimus (Dujardin) a patří 
tudíž do třídy pravých nematodů, jichž pouhé jméno jest pěstitelům 
řepy postrachem. 

Od obyčejného hlístka řepního (Heterodera Schachtii) liší se 
v mnohém ohledu, zvláště pak tím, že jsou mnohem větší, mají dutý 
a daleko silnější bodec a tím, že oplozené samičky nenaduří, což 
právě konstatování jich přítomnosti na onemocněných rostlinách tak 
nesnadným činí a to tím více, že tento druh nematodů nezůstává seděti 
na kořínkách rostlin, ježto nevniká hluboko do pletiva buněčného, nýbrž 



x ) Práci tuto, která byla sepsána již r. 1890., se zvláštní ochotou zrevi- 
doval a dle nynějších názorů zoologických pečlivě upravil pan prof. Dr. Vejdovský, 
jemuž tuto, milou konaje povinnost, veškeré díky vzdávám. 

2 ) Listy cnkrovarnické r. 1892. 



312 Jan J. Vaňha 

je svým mocným bodcem pouze poraní a vyssdvd. Nejsa upoután na 
jedno místo snadno se vymaní a stěhuje se dále, tak že jich mnohdy 
jen po řídku lze nalézti. 

Ježto jich pouhým okem v zemi mezi bílými kořínky sotva postře- 
hnouti a tudíž jenom s těží objeviti lze, bylo právě možno, že byli 
od badatelů jinak výtečných přehlédnuti. 

Rod Dorylaimus (Duj.) náleží ku nejčetnějším nematodům a ne- 
čítá méně než 48 posud známých druhů 1 ). 

Ze všech těchto, pokud to lze ze spadající sem literatury po- 
znati, stojí Dorylaimus papillatus (Bastian) druhu ode mne pozoro- 
vanému nejblíže. Týž jest však mnohem menší, sotva třetinu jeho 
délky obnášeje a jeví v mnohém ohledu značné odchylky ve stavbě 
svých vnitřních ústrojů. Poněkud jiné se zdají býti bradaviČky (pa- 
pilly), jež jsou u Dorylaimus papillatus dle nejlepší kresby 
Bůtschli-ho volné a přišpičatělé , u tohoto druhu však široké, 
tupé a hned na kraji vespolek srostlé v límec. Rovněž bodec jest 
na svém předním konci jakož i oesophagus poněkud rozdílný. Vajíčka 
jsou daleko menší. U samečka, jejž několik let později (1876) 
Bůtschli objevil a popsal, jsou spicula a jejich accessorické organy 
rozdílné a na břišní straně nenese žádné bradavičky. 



*) Všecky tyto druhy lze nalézti popsány a z větší části vyobrazeny v ná- 
sledující literatuře: 

D u j a r d i n. Histoire naturelle des helminthes ou verš intestinaux. 
Paris 1845. 

Bastian Chr. Monograph of the Anguillulidae. Transactions of the Linean 
Society. Yol. 25. London 1866. 

De Man. J. G. Die einheimischen freilebenden Nematoden. Leiden 1880. 
Tijdschr. d. niederland Dick. Vereendal V. 

De Man. Ueber einige neue Arten von freilebenden Nematoden. Leiden 1881. 

De Man. Die frei in der Erde und im siissen Wasser lebenden Nema- 
toden der niederlándiscben Fauna. Monographie mit 34 Tafeln. Leiden 1384. 

O. Bůtschli. Beitráge zur Kenntniss der freilebenden Nematoden. Mit 11 
Tafeln. Nova acta Academ. Leop. Car. Bd. XXXVI. Dresden 1873. 

O. Bůtschli. Zur Kenntniss der freilebenden Nematoden insbesondere 
des Kieler Hafens. 9 Tafeln. Abdruck aus der Abhandlung der Senkenb. naturf. 
Gesellschaft IX. B. Frankfurt a. M. 1874. 

O. Biit schli. Untersuchungen uber freilebende Nematoden: Zeitschrift f. 
wissen. Zoologie XXVI. B. p. 363—413 mit 3 Tafeln 1876. 

Von Linstow. Helmintholog. Beobachtungen im Archiv f. Naturgeschichte 
XLTI. 1876. 

Von Linstow. Helmintholog. Studien ibid. XLV. J. 1879 p. 165. Berlin. 

Grube. Wiegmanns Archiv 1849 I. T. III. f. 15—17. 

Carter. Ann. of nat. history 3. ser. vol IV. 1859 pl. E. f. 7—9. 



O nových Místech řepních. 313 

Na rozdíl od druhu Bastianova a vzhledem na škodlivost, kterou 
spůsobnje tento druh, nazval bych ho Dorylaimus condamni 

(nova species). 

Kdežto jest Dorylaimus papillatus (Bašt.) jen 2'7 mjm dlouhý, 
dosahuje Dorylaimus condamni délky 3 — 10 m\m. Jeho tělo jest 
tenké, válečkovitě oblé s tupě zakončeným zadečkem, "jehož špička 
jest buď přímá anebo, což nejčastěji u samečků bývá, více na stranu 
břišní pošinuta. Na celém povrchu jest tělo hladké a nekroužko- 
vané, dobře-li se pozoruje, objeví se velice jemně podél rýhované. 

Dle některých autorů má rod Dorylaimus na celém těle býti 
poset bradavičkami (Schneider), nebo docela malými otvory (Bastian). 
U samiček Dorylaimus condamni, jež jsou četnější než samečkové, 
neobjevil jsem leč v jednom případě více nepravidelně roztroušených 
bradaviček různé velikosti na břišní straně zadečku. Samečkové jeví 
z pravidla ve spod zadečku řadu několika (11 — 14) papill, které 
jemnými a na zad skřivenými póry se vnitřní dutinou jsou ve spo- 
jení (tab. VIL obr. 7. p.). Vtom souhlasí i de Man, že samečkové 
rodu Dorylaimus nesou na zadním konci papilly, jež seřaděny jsou 
ve prostřední linii strany břišní. 

U samečků shledal jsem mimo to, že stěna zadečku na straně 
spodní daleko za bradavičkami jest šikmo rýhovaná. 

Tělo jest zvláště silně stavěno, aby vzdorovalo všelikému po- 
ranění, jakému jest v půdě vysazeno. Jeho stěna sestává z pevné 
a mohutné podélné vrstvy svalové a jest na venek silnou pokožkou 
potažena. Jest tudíž tělo proti zevnějším vlivům velice dobře 
chráněno. 

Přída těla (tab. VIL obr. 1.) jest značně přišpičatělá a nese na 
svém konci malý otvor ústní, který jest šesti tupě zakulacenými pa- 
pillami {IV) ověnčen. Tyto bradavičky může červ úplně zatáhnouti 
a opět vychlípiti. Jak svrchu podotknuto, jsou všecky spojeny v jeden 
límec a mají patrně ten účel, ústa přispůsobiti ssání, pročež mohou 
právem papilly ssací slouti. 

Hlavní charakteristikou, jež celý rod Dorylaimus od ostatních 
nematodů rozlišuje, jest zvláště vytvořený bodec (sť). Tento jest dutý, 
velice silný a na spůsob psacího péra šikmo přiříznutý — předsta- 
vuje zároveň ssací rourku ; neboť není to než přetvořený oesophagus. 
Jeho dutina přechází do hltanu, s nímž jest v tomto případě takřka 
kolínkovitě spojen. Sestává ze čtyř částí, z nichž třetí jest rovná 
a nejdelší; druhá a čtvrtá jest poněkud súžena a první šikmo se- 
říznuta a ostře přišpičatěná. Mnohdy se tyto jednotlivé části od sebe 



314 J an J- Vaňha 

valně nerůzní; to se zdá býti stadium, v němž mladý Červ nasazuje 
svůj reservní bodec. 

V dutině ústní jest na spodině pošinovatelný kroužek (7c) často 
mnohoúhelníkovitý, jenž dle Bůtschli-ho jest ztlustlá chitinová po- 
kožka, která dutinu ústní potahuje a odtud jako blána ku bodci pře- 
chází. V tomto kroužku pohybuje se bodec trkavě v před a může 
značně daleko býti vychlípen. K tomu účeli jest na třetím dílci bodce 
a na oesophagu více vláken svalových — pro- a retractorů — upevněno, 
jež vybíhají ku stěně těla a mohou silou bodec postrčiti a opět zpět 
zatáhnouti. Ostatně se zdá, že mocný a trkavý pohyb bodce spůsobuje 
mimo to hlavně oesophagus, ježto se může vlnitě zkrátiti a opět 
prodloužiti. 

Mladí červi chovají docela dva bodce, z nichž menší — bodec 
reservní — (tab. VII. obr. 2. st 2 ) poněkud vzadu a na straně leží a dle 
Linstowa má za účel, upotřebený bodec hlavní, který červ při 
svrhov/ání kůže odhazuje, opět nahraditi tím, že tento v před a do 
prostřed se pošine. 

Bodec jest pevně spojen s hltanem (oesophagus) (oes), jehož 
stěny jsou zvláště silně svalovité a pod mikroskopem objeví se z předu 
šikmo proti světlosti, na zadní Části však na přič rýhované. Hltan 
jest poměrně dlouhý: u samičky 9 mm dlouhé zaujímá hltan délku 
2 mm. Postrádá nádoru (bulbu), čímž se liší od rodu Tylenchus, 
a jest světlosti vždy velmi malé. Jeho stěny jsou tím silnější, čím 
dále ku rouře zažívací. Celý oesophagus se může jednak stažením 
vláken svalových, jednak vlnitým složením celého hltanu značně skrá- 
titi, aniž by se kůže těla, která se při tom rovněž skracuje, znatelně 
kroužkovala. 

Za silnostěnným bezbarvým hltanem následuje poněkud hnědě 
zbarvený střevní žaludek (i), jenž celou dutinu těla až ku zadečku 
téměř vyplňuje, načež se znenáhla v konečník sužuje a při tom svoji 
hnědou barvu pomalu ztrácí. U červů pohlavně vyvinutých bývá 
roura zažívací poněkud zatlačena vaječníky nebo varlaty. Přechod 
mezi hltanem a střevním žaludkem jest ostrý a zbarvením jakož i ze- 
vnější structurou posledního zjevně vyznačen. Stěna střevního žaludku 
skládá se z mnohoúhelných nebo více méně okrouhlých buněk, které 
jsou bud zcela nebo částečně drobnými žlutavě hnědými zrnky vy- 
plněny. 

Samicí pohlavní orgány sestávají z dvou vaječníků, ležících na 
obou stranách pohlavního otvoru (ovr), jsou poměrně malé, uprostřed 
nejširší a ku oběma koncům značně súžené. U vyvinutých samiček 



O nových hlí stech řepních. 315 

se zpět přehýbají. Vaječníky obsahují dosti veliký počet buněk va- 
ječných, jež jsou uprostřed patrným jádrem opatřeny a jednotlivě 
za sebou ve vejce (ov) se vyvíjí. 

Oba vaječníky spojují se ve velkou pochvu ústící na zad n í 
polovině těla nedaleko středu na venek. U samičky 9 mm dlouhé 
leží pohlavní otvor (vl) 4*75 mm od bradaviček příssavných a 4*25 mm 
od zadního konce vzdálen. 

Okraje pochny (vulva) jsou zvláště silně schitinisované a tvoří 
štěrbinu čtyřrohou. 

Vajíčka (ov) jsou ve stadiu zralosti uvnitř samičky 0*225 mm 
dlouhá a 0*125 mm široká. Vyvíjí se řadou za sebou a jakmile do- 
spějí, snášen]/ bývají jednotlivé, takže se v těle samičky nenahroma- 
dují, jako se to děje u heterodery\ následkem toho nenaduřují březí 
samičky rodu Dorylaimus, 

Tato okolnost zdá se právě býti příčinou, že tento druh t. zv. 
„vyžilosti půdy" (Růbenmůdigkeit) resp. její spůsobitelé nebyli posud 
poznáni. Nedosahují totiž v žádném stadiu svého vývoje patrné tlouštky 
ba ani tlouštky jemného vlasu a vytrhne-li se řepa, nelpí z pravidla 
na kořínkách — ježto do buněčného pletiva nevnikají — nýbrž 
zůstávají v půdě. 

Vajíček mohou dorylaimi sotva tak značné množství vytvořiti 
jako heterodera, ačkoli s jiné strany se nesmí podceňovati ta okolnost, 
že se vajíčka zde velmi rychle vyvíjí: tak potřebovala n. př. vajíčka 
od Dorylaimus stagnalis v září jenom 4 — 5 duí k úplné zralosti. 

Zárodky ve vajíčkách úplně vyvinuté jsem nikdy nenalezl, dle 
čehož by se dalo souditi, že se dále vy vijí až v půdě. Dle pozoro- 
vání jiných jsou prý zárodky dorylaimů již v obalu vaječném úplně 
vytvořeným bodcem ozbrojeni, jak to bývá též u jiných bodci opa- 
třených nematodů. 

Dle Linstowa prodělávají dorylaimi dvě přeměny kůže: 
jednu, když přecházejí ze stavu embryonálního do stavu larvového, 
druhou pak, když mění se larvy v červy pohlavně dospělé, pří čemž 
se bodec obnovuje. 

Samičky Dorylaimů jsou daleko četnější než samečkové (obr. 7.), 
jež u mnohých druhů zůstali ještě zcela nepoznáni. Samečkové jsou 
ostatně zcela podobni samičkám, mají však tu zvláštnost, že zadeček 
na stranu břišní se zálibou v podobu čísla 6 zkřivují (obr. 5. a 7.), 
dle čehož jich možno již pouhým okem mnohdy rozeznati. Před 
otvorem řitním mají samečkové, jak svrchu již podotknuto, jistý 
počet malých bradaviček (p), jež velmi jemnými póry s vnitřkem 



316 Jan J. Vaňha 

těla na vzájera souvisí; mimo to jeví zadeček v této části šikmé 
rýhování. 

Pohlavní ústrojí samčí jest velmi jednoduché a sestává z jednoho 
velmi dlouhého a dvojdílného varlete (s t s 2 ), jež sahá od otvoru po- 
hlavního (obr. 7. a) po obou stranách roury zažívací až do poloviční 
délky těla. Otvor pohlavní jest u samečků zároveň otvorem řitním. 
Varlata jsou naplněna hustě bezbarvými zrnky — buňkami chámovými 
(spermatoblasty), z nichž se vyvíjí spermatozoa. — Chám jsem neměl 
příležitost spatřiti, jakož i u ostatních dorylaimů vůbec zřídka byl po- 
zorován. U Dorylaimus stagnalis, jenž žije na kořenech vodních 
rostlin, jsou chámy elipčité a chovají uprostřed větší bílou bublin- 
kou s temnou Čárkou uprostřed. 

Ku samčím ústrojům patří dále t. z v. spicula (sp), jež se vy- 
škytají téměř u všech nematodů. Jsou to zvláštní útvary konsistence 
pevné, tvaru ohnutého se silnými okraji, s jednou nebo více stlu- 
stlými rýhami podélnými. Jsou dvojmo založeny při samém otvoru 
oplozovacím a zbarveny žlutavě. Možno jim přičítati fysiologickou 
funkci, že pohlavní otvor samičky při oplozování dráždí, po případě 
naň se přidržují, aby chámům byl přechod umožněn. U druhu Dory- 
laimus condamni vybíhají tyto ústroje na svém předním konci v po- 
měrně ostrou a dlouze vytaženou špičku a jsou v zadu oba na koncích 
uzlovitě naduřené. Na jejich spodní straně přiléhají dvě krátké a tuhé 
tyčinky — accessorické organy — jež poněkud přečnívají a mohou 
se samostatně vyšinouti. Tyto poslední ústroje jsem však ve všech 
případech neshledal. 

Vedle právě popsaného druhu Dorylaimus condamni, nalezl jsem 
mezi nimi často ještě jiný druh (obr. 8 — 12.), který rovněž se 
všemi posud známými druhy nesouhlasí. 

Tento druh nematodů má asi stejnou tlouštku těla, týmž 
spůsobem stavěného jako předešlý, jest však ještě značně delší, vždy 
větší než 9 mm a dosahuje někdy délky až 15 mm, kdežto posud 
vůbec známé dorylaimi na nejvýše 11 mm délky měří a mezi 1 až 
11 mm se pohybují. 

Zovu jej Dorylaimus incertus (nova species), ježto nejsem 
jist úplně, zda-li k rodu tomuto náleží. 

Od ostatních dorylaimů má tento druh zcela rozdílnou podobu. 
Přída těla (obr. 8.) jest úplně okrouhlá a nemá žádných bradaviček 
příssavných, leč několik sotva znatelných výrostků (obr. 10. Ib). Ve- 
dle velmi malého otvoru ústního vedou do vnitř po obou stranách 



O nových hlístech řepních. 317 

jemné kanálky (obr. 8. c), jejichž funkce jako ústrojí hmatového 
není pravdě nepodobná. 

Ve velmi uzounké dutině ústní leží poměrně menší, ale silnější 
bodec (st), který jest sice též dutý a šikmo seříznutý (obr. 9.), ale 
nečlánkovaný a má jen velmi malou světlost. Střevní žaludek jest na 
povrchu velkými žlázkami pokryt, jež vyplňují četné kapky tukové 
a světlá zrnéčka (obr. 2. a obr. 11. i). Zadeček (obr. 11.) není ku- 
želovitý nýbrž tupě zakulacený a jest buď kusý anebo nese malý 
ocásek. Ačkoli jsem samičky na různých rostlinách častěji nacházel, 
sámečky jsem nikdy nenalezl. 

Objevují se společně s druhem Dorylaimus condamni rovněž na 
řepě a bramborách, avšak v počtu daleko menším. 

Způsob výživy, škůdnost a rozšíření dorylaimxl 

Dorylaimi jsou po většině čilá zvířata, jež se velice rádi stěhují. 
Dle pozorování posud konaných jest nade vši pochybnost jisto, že se 
dorylaimi vyživují stavou rostlinnou 1 ) a sice především Šťávou nej- 
jemnějších kořínků. 

To se děje tím spůsobem, že otvírají svým mohutným dutým 
bodcem, který jim slouží zároveň jako trubka ssací, pletivo kožní, 
příssavnými bradavičkami otvoru ústního se pevně připojí a obsah 
buněčný mladých a něžných kořínků vyssávají. 

Nezavrtávají se jako to činí heterodera do buněčného pletiva 
kořínků, nýbrž sedí volné na kořínkách a mohou se zase snadno na 
jiné přestěhovati. Tím spůsobem jsou s to více kořínků napadati 
a vyssávati a více rostlin zničiti než heterodera. 

Ze nutno dorylaimy za skutečné škůdce rostlin považovati, tomu 
nasvědčuje především tak účelná stavba a ozbrojení úst, mohutný 
a pevný to bodec a jejich patrně ku ssání dobře zařízená ústa. Ba 
jejich útvar těla jmenovitě nepatrný otvor ústní nepřipouští ani jiné 
přijímání potravy nežli ssání tekutých Šťáv. 

Tomu nasvědčuje dále jejich tak časté objevování se na koříncích 
rostlin. Nehledě ani k tomu, že já jsem je vždy jenom na koříncích 
a u kořínků jak řepy cukrovky, tak bramborů a jiných rostlin nacházel, 
ale s tímže tvrzením potkáváme se u všech autorů různých druhů 
Dorylaimus, že jich jmenovitě kolem kořenů rozličných rostlin nutno 
hledati. 



') De Man čiuí též zmínku o jakýchsi zvláštních parasitech živočišných, 
jež v dutině tělesní jednoho mladého dorylaima nalezl. 



318 Jan J. Vaňha 

Bii t schl i nalezl na kořenech jisté trávy v půdě zaplavené 
a mezi kořeny různých rostlin v okolí Frankfurtu n. M. velmi podobný 
druh dorylaimů, jenž ve středním Německu prý jest velmi rozšířen. 
Bas t i an uvádí 13 druhů dorylaimus a připojuje, Se náleží ku nej- 
rozšířenějším jak v náplavu vodním, tak v půdě kolem kořenů mnoha 
rostlin. Bastian nalezl je docela mezi pochvami listovými travnatých 
rostlin. 

Na lukách a v naplaveninách jsou dle dosavadních pozorování 
velmi rozšířeni, nejvíce však zdržují se ve vlhkých, humusových a písčitých 
půdách. Zřídka jich lze nalézti ve vazké půdě jílovité a hlinité, 
avšak četně v písčitohlinité a v písčité půdě, ježto se mohou v těchto 
kyprých půdách lépe pohybovati a bohatší nalézti potravu; tvořit 
rostliny v půdě kypré a lehké, jak známo, četnější kořínky. 

Jako škůdce hospodářských rostlin nalezl jsem je přede vším 
na řepě cukrové, na bramborách, a lučních travinách a ovse. Na 
řepě nakažené dorylaimy jeví se nemoc následovně: Řepa zůstává ná- 
padně zpět ve svém vzrůstu a jenom živoří nebo úplně zajde. Jest 
to tudíž podobný druh „vyžilosti půdy" (Růbenmudigkeit), jakou spů- 
sobuje heterodera, od níž se tato nemoc zevnějšími znaky nikterak 
neliší. Avšak na jemných kořínkách nelze nalézti žádné naduřené 
samičky, takže rozdíl možno ihned neozbrojeným okem poznati 1 ). 

U bramborů jsem je osamoceny zřídka kdy nalezl, nýbrž sko- 
rém vždy ve spojení s Enchytraei Čili roupicemi, s nimiž spůsobují jistý 
druh kadeřavosti bramborů. Tato nemoc jeví se rozličně dle toho, ve kte- 
rých částech, v jakém stáří a jak silně jest rostlina napadena. Nejčastěji 
Se dostavují následující symptomy: Nať bramborová přestává na svém 
vrcholi růsti a lístky ještě za zelena počnou se na horu svíjeti. 
U starších a spodních listů se obyčejně nedostavuje kadeření. Někdy 
uvolňují se nejspodnější listy na svém úpaždl a poklesávají celé. Od 
spodu pak listí žloutne a později vadne, konečně pak černají jak listy 
tak stonek a usychají. 

Dříve však, nežli zevně na nati co pozorovati možno, bývá 
stonek podzemní na nejspodnější své části již poraněn, hnědne, černá 
a později hnije. Tato hniloba přechází často do jemnobuněčné dřeně, 
jež pak měkne a vyhnívá někdy značně vysoko. Nějakou plíseň nebo 
jiné parasity mimo různé druhy bakterií v ní nalézti nelze. Ňe však 
vždycky dojde hniloba dřeva tak vysoko a tudíž nejeví se vždy kle- 



l ) Mimo to zůstává řepa jmenovitě na spodní straně zakrnělá a vytvořuje 
četné vláskovité kořínky, z nichž mnohé černají a hynou. 



O nových Místech řepních. 319 

sání listů, které s ní úzce souvisí. Obyčejně přechází i podkožní ple- 
tivo podzemního stonku jmenovitě na nejdolejším konci ve hnilobu, 
takže měkne a kůra se již při vytrhávání nati svléká. Tuto hnilobu 
lze si vysvětliti tím, že dorylaimi nabodáním, roupice pak vyhlodáním 
poraňují pletivo buněčné, jež vypouští na venek šťávu buněčnou 
a udržuje ona otevřená místa vlhká, takže je pak mikrobi, jichž 
v půdě tak četné množství jest vždy zastoupeno, sami ve hnilobu 
převádějí. Mimo te nabodávají podobně jako u řepy jemné kořínky, 
kteréžto slábnou neb dokonce odumírají a nať i hlízy se nedokonale 
vyživují. Jsou-li napadeny mladé keře, zanikají dříve nežli onemocní-li 
v pozdějším stadiu. 

V místech vlhkých a za vlhkého počasí trpí brambory touto ne- 
mocí mnohem více nežli za sucha a v půdě vysýchavé. 

Některé druhy bramborů podléhají daleko snáze těmto škůdcům 
jak dorylaimům tak roupicím nežli jiné. Silně jimi bývají poškozovány 
brambory championy a t. zv. „zelené 11 jakož i vůbec brambory se 
slupkou hladkou a jemnou a konsistence měkké. Naproti tomu vzdo- 
rují téměř úplně České červené brambory, jež se vyznačují zvláště 
velikou škrobnatostí, drsnou slupkou a tuhou konsistencí. 

Na travinách lučních škodí tím, že zadržují jejich vzrůst vy- 
ssávajíce jim kořínky. Na různých travinách, jež jsem roku 1890 za 
příčinou jiných pokusů v botanické zahradě vysoké školy zemědělské 
ve Vídni v nádobách pěstoval a ve skleníku pak přezimoval, nalezl 
jsem po roce v některých nádobách na kořenech nápadně mnoho 
dorylaimů a roupic (enchytraeus), aniž bych infekci prováděl. Ač 
půda byla jinak dobrá, vyhynuly přece všecky napadené traviny 
úplně, takže mi nebylo lze ani jejich jména stanoviti. 

Na ovse, jehož kořeny vyssávají, jeví se tato nemoc tím, že zů- 
stává ve vzrůstu značně zpět, až konečně zakrní. 

Že jsou dorylaimi skutečně škůdci hospodářských rostlin a ne- 
moci tuto popsané spůsobují, tomu nasvědčují různé infekční pokusy, 
které jsem s nimi roku 1889 ve skleníku a následujícího roku v za- 
hradě vysoké školy zemědělské ve Vídni podnikl : Nakažené jimi řepy 
zůstávaly proti nenakaženým daleko pozadu a čím dále tím zakrně- 
lejšího byly vzezření. Jejich listy i kořeny byly malé a nasazovaly 
mnoho malých kořínků, kdežto jiné odumíraly, ač půda byla za- 
hradní. Tyto pokusy opakoval jsem ještě roku 1890 a 1891. a vý- 
sledky byly podobné. Mnohé z nich se však zmařily suchem. S in- 
fekčními pokusy na jiných rostlinách se pokračuje i roku 1892. na 
zkušebním poli hospodářské školy v Přerově. 



320 Jan J. Vaůha 

Rozšíření dorylaimů. Co se týče dorylaimů vůbec, již beze vší 
pochyby všichni mohou býti škodni, možno říci, že jsou velice roz- 
šířeni po celé téměř Evropě i mimo ni. Nalezeni byli posud v Anglii, 
Francii, Německu, Norvéžsku, Švýcarsku a v Rakousku a sice přede- 
vším v Cechách, na Moravě, v Uhrách, Dolních Rakousich, v Krajině 
a Chorvatsku. 

Poprvé jsem měl příležitost je nalézti r. 1889. v Čechách u Vys. 
Mýta na řepě cukrovce, kde již po více let řepy hynuly, anižby známa 
byla jejich příčina. Brzy na to shledal jsem je jako škůdce řepy též 
na Teresianském statku v Cistersdorfu v Horních Rakousich a na roz- 
sáhlých lukách statku Miljana u Landsberku v severním Chorvatsku. 

Na svých cestách po Německu a Francii (r. 1890) nalezl jsem 
je i tam rozšířeny a sice především v provincii Saské (u Alslebenu) 
na bramborách, kde značné škody působily, rovně jako na řepě po 
různých místech severní Francie. V nesčetných případech jsem měl 
příležitost sledovati jejich působení, škůdnosť a rozšíření v okolí 
města Pelhřimova a Humpolce v Čechách po různých dědinách a na 
každém téměř poli bramborovém, kde jsem nemoci jimi způsobené 
po více let zvláštní pozornost věnoval a na polích mnohé infekce 
s dorylaimy i roupicemi prováděl. 

Též u Pecek v Čechách jsem se~s nimi setkal na zakrnělých řepách 
Jejich další rozšíření v Rakousku poznati mi bylo umožněno u příleži- 
tosti studia rozšíření heterodery, kteroužto otázku si položil „spolek 
pro povznesení výzkumnictví v Rakousku 1 * pod vedením professora 
z Liebenbergů a r. z Proskovců. 

Z četných případů, jež jsem zkoušel (r. 1891.), shledal jsem, 
že jsou roupice (Enchytraeus) a dorylaimi mnohem více v Rakousku roz 
šířeni než heterodera. 

Vedle výše jmenovaných míst nalezl jsem dorylaimy ještě v ná- 
sledujících krajinách : 

U Kolína (na velkostatku Pecky) byly jimi ve spojení s rou- 
picemi postiženy řepy a oves. 

Ve Vrchlabí na třech různých stranách shledal jsem v nioh 
poprvé škůdce řepy krmné a sice na žlutém buráku, který následoval 
po jarní pšenici hnojené hnojem chlévským, a červeném buráku, pěsto- 
vaném na půdě Hltí třídy po zelí mrvou chlévskou silně hnojeném. 
V obou případech byli zastoupeni dorylaimi i roupice. Řepy zůstaly 
krátké; ač byly nahoře dosti vyvinuty, dole zakrněly, nasazovaly 
mnoho kořínků, z nichž mnohé již černaly a odumřely. 






O nových hlístech řepnich. 321 

U Plzně na velkostatku Plasy knížete Metternicha: U dvora 
Plasy napadeny byly řepy cukrovky dorylaimy i roupicmi. Dvůr Loman 
měl oběma škůdci nakažené řepy cukrovky, jež silně trpěly a oves 
zcela zakrnělý. Dvůr Lohutice byl nimi rovněž postižen silně na ovse 
a řepě cukrové. 

Na Moravě jsou dorylaimi místy velmi rozšířeni tak zvláště : 

U Bočovic na statcích cukrovaru Zdánického jsem shledal ze 75 
případů jenom na 8 nakažených polích heteroderu, na 35 honech ne- 
bylo možno žádné škůdce konstatovati, kdežto na ostatních 33 honech 
různých dvorů byli roupice a dorylaimi jedinými ničiteli rozsáhlých 
polí řepných a ovesných. 

Na dvoře „Želetice," honu „roviny u s dobrou půdou naplavenou, 
na níž r. 1889. stála řepa a vydala ještě po hektaru 247 q, tudíž 
průměrnou žeň, r. 1890. pšenice rovněž s pěkným výnosem 20*69 Hl 
á 79 kg, byla řepa silně postižena toliko dorylaimy. 

Kovněž tak nebezpečně poškozovali dorylaimi řepy u dvoru 
Vicomělice hon I. „divoká tabulka" na výšině v půdě dobré, kde r. 
1889. byl jetel, r. 1890. pšenice. 

Dvůr Uhřice, hon „velká louka" v půdě nížinné, jež nesla r. 
1888 pšenici, r. 1889 kukuřici na zeleno a r. 1890. ječmen, byla řepa 
velice silně jenom dorylaimy napadena. 

Tak i řepa dvoru Zarošice, hon „loučky" v dobré půdě napla- 
vené, jež vynesla roku 1889. po Ha 433 q řepy, r. 1890. 26*5 Hl 
ječmene. 

U dvora Stražovice, hon „háčky" s půdou prostřední byl oves, 
jenž následoval po žitě, které vydalo r. 1890. po Ha 28 Hl, před 
ním r. 1889. ječmen 20 Hl a r. 1888 řepa toliko 200 q, byl dorylaimy 
značně postižen. 

Vedle toho shledáni byli na těchže statcích dorylaimi a roupci 
pospolu: Dvůr Vicomělice hon „vicomělický rybník", půda naplavená, 
jež byla ještě r. 1889. loukou a následujícího roku nesla oves, měla 
řepu dorylaimy a enchytraey silně poškozenou. Tamtéž trpěl jimi 
i oves na novince. 

U dvora Ždánice na honu „hrachovský rybník" nalezeni byli 
na řepě ve velmi dobré naplavenině, kde následovala řepa více let po 
sobě a vynesla ještě r. 1889. po Ha 418*99 q, r. 1890. již jenom 
266-7 q a r. 1891. zakrněla. 

Dvůr Bučovice hon č. VI. „nade dvorem" onemocněla těmito 
škůdci řepa na výšině v půdě prostřední jakosti, jež nesla r. 1889. 
jetel, r. 1890. jarní pšenici s 22-16 Hl po 80 kg. 

Tř. mathemutlcko-prírodovědecká. 1892. 21 



322 Jan J - Vaňha 

U téhož dvoru na honu „velká louka" trpěl nimi oves v půdě 
úrodné a naplavené, jež byla až do r. 1890. loukou již velmi ne- 
plodnou (25 q sena po Ha). 

Ani oves Černý tamtéž na honu „hájek" na poloze vyvýšené 
v půdě prostřední, na níž byla r. 1889. směska, r. 1890 žito s 15*65 Hl 
a 72 kg, jimi nebyl uchráněn. 

V Kvasících jsem nalezl dorylaimy i roupíce velmi četné na 
řepě semenicí. 

Na c. k. statku Hodonín rovněž oba škůdcové ničili řepy. 
Na panství hraběte Vrbny, dvůr „Ěimnice-Količín" shledal jsem 
pouze dorylaimy. 

V Uhrách (poblíž Bieske) poškozovali velice řepy cukrové, jež 
zůstávaly proti nepokaženým avšak na témže pozemku pěstovaným 
řepám velmi pozadu. Škodili zde dorylaimi i roupíce. 

V Somodor na panství knížete Metternicha nalezl jsem na řepě 
cukrovce jenom dorylaimy. 

Dle pozorování právě uvedených jest patrno, Se tento nový druh 
nematodů jest u nás již velice rozšířen a že ohrožuje nejenom řepy jak 
cukrové tak krmné, nýbrž i brambory, obilí a traviny. Není pochybnosti, 
že asi mnohé spousty polí řepných, jichž příčina nebyla poznána, anebo 
se obyčejnému druhu nematodů řepových (heterodera) připisovala, tě- 
mito nepřátely byly podmíněny. 

Z jejich zhoubnosti a rozšíření plyne dále, že jest záhodno, 
abychom si těchto mikroskopicky malých nepřátel, jež vzdor tomu 
mohou mocně zasahovati ve zdar nebo nezdar naší práce, pilněji 
všímali a jejich fysiologii a biologii bedlivěji sledovali, nemají-li se 
nám státi postrachem, jakým byla kdysi v době největšího rozkvětu 
řepaření heterodera Schachtii v provincii Saské. 

Dokud nepoznáme zevrubně jejich zvláštnosti biologické a slabé 
jejich stránky, nebude nám možno s prospěchem proti nim vystoupiti. 

Boj proti těmto nepřátelům bude asi těžký, jak souditi lze z je- 
jich biologických zvláštností, že nesedí pevně na kořínkách rostlin, 
nýbrž se stěhují a že se mohou vyživovati z kořínků mnoha a růz- 
ných rostlin. Vedle toho jest jejich tělo velmi otužilé a mnohem 
pevněji stavěno než tělo obyčejných nematodů. I sucho rovněž jako 
velké vlhko zdá se, že mohou dlouho snášeti. Nalezl jsem je ve velmi 
tvrdých hrudkách ještě živé. Voda jest jim spíše příjemná nežli ob- 
tížná. Některé z jejich příbuzných druhů žijí docela ve vodě našich 
řek, rybníků a příkopů. Dujardin popisuje jistý druh pravých dorylaimů, 
kteří žijí v moři. 



O nových Místech řepních. 323 

I střídání rostlin, jakožto ochranný prostředek, jenž se jinak 
často osvědčuje, nebude zde míti asi velkého výsledku, pokud nebude 
pokusy na jisto stanoveno, které rostliny napadají a kterým se vyhýbají. 

Jedině potěšující okolnost by zbývala, že nejsou tak přílišné 
reprodukce schopni jako heterodera. Avšak jest menší počet dorylaiinů 
s to, větší škodu spůsobiti než heterodera, ježto jsou mnohem větší 
a mohou po celý svůj život od jednoho kořínku ku druhému se 
stěhovati. 

Jest velmi pravdě podobno, že nejenom tyto zde popsané druhy, 
nýbrž všechny dorylaimi, jelikož mají vesměs více nebo méně vyvinutý 
bodec a vždy u kořínků rostlin jich nalézti lze, objeví-li se u větším 
množství, mohou jakožto nebezpeční škůdcové rostlinstva státi se 
soužením. 

^Vysvětlení vyobrazení. Tab. VII. 

Obr. 1—7. Dorylaimus condamni (nova species). 

Obr. 1. Přída těla silně zvětšená, o otvor ústní. Ib šest pří- 
ssavných bradavek srostlých, k stlustlý kroužek dutiny ústní, v němž 
se pohybuje bodec. si bodec na předním konci šikmo přiříznutý. 
oes požerák (oesophagus). 

Obr. 2. Přída těla mladého, pohlavně ještě nedospělého hlísta 
(larva) se dvěmi bodci. s^ první bodec činný, st 2 bodec reservní. 

Obr. 3. Samička oplozená. O otvor ústní, st vychlípený bodec. 
oes požerák. i střevní žaludek, ov dospělá vajíčka, ovr vaječníky na 
koncích pře •onozoiuZ samicí otvor pohlavní, a řiť. 

Obr. 4. Dospělé vajíčko silně zvětšené (Vsoo)' 
Obr. 5. Dorylaimi v přirozené velikosti. 
Obr. 6. Povrch roury zažívací. 

Obr. 7. Sameček, o otvor ústní. Ib příssavné bradavičky. 
st bodec. oes požerák. i střevní žaludek, a kloaka, ss varlata, sp spi- 
cula, p bradavky pohlavní. 

Obr. 8 — 12. Dorylaimus incertus (nova species). 

Obr. 8. Přída těla zvětšená, o otvor ústní, c póry. st bodec. 
Obr. 9. Dutý bodec se strany, šikmo přiříznutý. 
Obr. 10. Poněkud odchylný tvar. Přída těla s několika bra- 
davičkami Ib kolem malého otvoru ústního. 

Obr. 11. Zadeček, i žlázy žaludeční. 
Obr. 12. Střední část těla. i roura zažívací po praeparování 
glycerinem a kyselinou octovou. 

21* 



24. 
Rhynchodesmus terrestris (O. F. Miiller) v Čechách. 

Podávají K. Pisařovic a J. Babor v Praze. 
(Předloženo dne 21. října 1892.) 

Již po několik let pátráno v celých Čechách po tomto zajímavém 
červu i pokládán zejména Jarov nedaleko Závisti za stanovisko pro 
zemní planarié zvláště příznivé. Výsledkem tohoto hledání hyl nález 
nepopsaného dosud druhu z rodu Prorhynchus, jejž objevil tam roku 
1890 p. dr. Antonín Štole; ale Rhynchodesma nebylo lze najíti, ač 
přítomnost jeho byla nejvýš pravděpodobná, jak výslovně podotčeno 
jest v prof. Vejdovského pojednání „O novém rodu zemských pla- 
nárií" ve Věstníku král. české spol. nauk, II., z r. 1889 a v „Zoo- 
grafii české" v Živě z r. 1891. 

Teprve 12. září 1892 podařilo se nám na Járově při sbírání 
různých Lumbricidů a hlemýžďů nalézti tuto znamenitou formu 
v jediném dospělém exempláři. Na dalších dvou vycházkách dne 14. 
a 19. září nalezeny byly ještě dva kusy nedospělé. 

Prvý exemplář, dospělý, při největší extensi až 4 cm. dlouhý, 
jest tvaru válcovitého, jen na břišní straně nápadně plochý a jeví po 
celé délce těla jemné pravidelné kroužkování; ^přída význačně jest 
zúžena v pohyblivý stažitelný lalůček. Barva jest černá, jen na břišní 
straně, v nohu ne nepodobnou noze slimáků přetvořené, bílá ; mladší 
exempláře, z délí 1 cm. a 1*5 cm. nejsou tak tmavé, nýbrž popelavé 
ano i zafialovělé. Na těchto snáze jest pozorovati při slabém zvětšen 
na terminalním konci rypáčku dvé temných bodů očních, jež na červu 
dospělém, hustě pigmentovaném, nejsou tak zřetelný. Jak patrno tedy 
již ze zevních znaků, jest oddělení specie této od Planarié v samo- 
statný rod Rhynchodesmus dostatečně odůvodněno. 

V zajetí vydržela nám tato ploštěnka po více dní v úplné 
čilosti i bez potravy. Mírné vlhkosti má ovšem zapotřebí, ale voda 
jest jí, jak jsme se přesvědčili, živel docela nepříznivý; před světlem 
se skrývá. 



K. Písařovic a J. Babor: Rhynchodesmus terrestris. 325 

Naleziště Jarovské jest příčné údolí pod Homolí u Vraného 
chráněné vysokými stráněmi před úpalem slunečním a protékané 
malým potokem, jejž vroubí staré husté olšiny; tyto přispívají pod- 
statné k udržení vlhka a stínu, tak že lokalita tato i se svými 
obyvateli přestála bez pohromy letošní úmorná vedra. Po březích 
uloženy jsou místy hluboké vrstvy spadaného listí, které poskytuje 
vydatnou ochranu přemnohým hygrofilním živočichům; malé tůňky, 
jež se tam dříve vyskytovaly, jsou letos proměněny v nádržky mo- 
křejšího bahna. Místy jsou trávníky pokryté rozházenými kameny 
a konečně na úpatí jižního svahu, jemuž polohou přímo proti straně 
severní namířenou chlad i stín bezpečně jest zajištěn, nachází se na- 
hromaděno sypké drobné kamení, promíchané kyprým humusem ; 
a právě toto místo jest bydlištěm naší planarie, vedle které zde žije 
též Daudebardia rufa Fér. i odjinud za společníka Rhynchodesinova 
uváděná. 

Za podobných poměrů objevil totiž tento druh též dr. J. v. 
Kennel x ) v okolí Wůrzburga ; dle udání téhož autora sbíral tuto 
vzácnou formu prof. Semper na ostrovech Balearských ve vlhkém 
údolí Barranco ďArgendal a prof. Barrois poblíže Liliu. Mimo zmí- 
něná naleziště známa jest naše specie toliko z Anglie, Dánska, Hol- 
landska a pobřeží středomořského. Z tohoto rozšíření jest zřejmo, že 
Rhynchodesmus patří sice k živočichům vzácným, ale po značné pro- 
stoře rozšířeným, tak že mezi pozemními planariemi v Evropě nale- 
zenými jest — mimo Microplanu — dosud jediným zjištěným druhem 
domácím, nebot ostatní (Geodesmus bilineatus a Bipalium Kewense) 
nalézají se jen ve výhřevnách botanických zahrad. Mají tedy Cechy 
nejvíce známých zemských turbellarií v celé Evropě, totiž tři : Rhyn- 
chodesmus terrestris O. F. Múller, Microplana humicola Vejd. 
a Prorhynchus sp. 

Dr. Kennel udává dále, že Rhynchodesmus miluje temperaturu 
studenou spíše než teplou; sbíral jej časně z jara, na podzim ba 
i v zimě, sejde-li sníh; v létě ji marně hledal i po značných deštích. 
Tím pozoruhodnější je tedy nález náš v teplém a suchém létě a to 
ještě po letošních abnormálně velikých parnech. Pro naleziště Jarovské 
jest to zajisté symptomem velmi příznivým a k novému hledání 
slibně povzbuzujícím. 



*) „Die in Deutschland gefundenen Landplanarien Rhynchodesmus terrestris 
O. F. Múller und Geodesmus bilineatus Mecznikoff". Wurzburg. 1879. 



25. 

Předběžná zpráva o stratigrafických a faunistických 
poměrech hejzazší části miocaenů západní Moravy. 

Sepsal Vlád. Jos. Procházka ve Vídni. 

(Předloženo dne 4. listopadu 1892.) 

V předloženém pojednání obral jsem sobě za úkol vytknouti po- 
všechný ráz miocaenních usazenin západornoravských, veledůležitých 
jak po stránce stratigrafické tak i čistě palaeontologické. 

Předesílám předloženou, kratičkou zprávu své obsáhlé práci o vý- 
sledcích dlouholetého zkoumání v miocaenní oblasti západní a severo- 
západní Moravy, jednak abych poukázal na důležitost oblasti západo- 
moravské vzhledem ku správnému porozumění poměrů mezi miocaenem 
českým a dolnorakouským a mezi tímto a moravským, jednak abych 
doložil důkazy nezvratnými, nastíniv krátkými črty zvířenný ráz 
tamních sedimentů, jejich cenu a skutečný význam. 

Ve zmíněné práci zevrubně bude pojednáno o veškeré miocaenní 
oblasti, jež rozprostírá se širokým pruhem z kotliny brněnské do 
údolí poříčí Svarcavy a Svitavy a proniknuvši těmito dere se údolím 
Malé Hany do úzkých údolí severně od Trnávky, kotlinou mor. 
třebovskou do horských údolí, jež táhnou se téměř kolmo na údolí 
Sázavy, dosahujíc v údolí Sázavy hranic českých. 

Lituji, že nebudu moci pojednati z mnoha příčin v oné práci 
i o zajímavé oblasti českého miocaenů mořského, který jsem seznal, 
sleduje miocaen moravský do okolí landškrounského a česk. třebov- 
ského. Doufám však, že v brzku sdělím i výsledky svých pozorování 
v táto části a doplním obraz o rázu rozsáhlého miocaenů oblasti zá- 
pado- a severozápado-moravského a českého. 



V. J. Procházka: Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 327 

Miocaenní oblast českomoravská poskytuje dvojí obraz své roz- 
lohy. Jeden sdělaný na soustavě znalostí rozšíření její sedimentů, 
jak se jeví po přestálé erosi a pokryty jsouce na rozsáhlých plochách 
mladšími vrstvami, druhý nastíněný na základě nejenom rozlohy sedi- 
mentů ale i znalosti jejích zvířen. Onen předvádí zraku našemu úzký, 
dlouhý mořský chobot s postranními malými výběžky, zálivy, který 
táhl se ze střední Moravy na severozápad a překročiv východní svah 
českomoravské vysočiny, šířil se v záliv, jehož východní hranice sahala 
až asi po Cesk. Třebovou. 

V tomto vidíme moře rozsáhlé, zaplavující netoliko střední, ale 
i západní a severozápadní Moravu. Hranici západní obepíná naše vy- 
sočina, do níž choboty a chobůtky se derou, v níž zálivy a zálivky 
se rozšiřují. Četné ostrovy vroubí pobřeží toto, v jehož sousedství 
a v tišinách jeho zálivů a chobotů, chráněných proti říční vodě, 
otevřených však moři — zvířena nacházela hojnost příznivých bydlišť 
příhodných svému vývoji a rozvoji. 

Toť jediné správná představa o rozloze moře miocaenního v zá- 
padní a severozápadní Moravě. Pruhem se netáhlo, ani dlouhé zálivy 
ze střední Moravy na západ nevysílalo. Sířilo se z krajiny Brněnské, 
zaplavujíc území syenitové, permokarbon, juru a devon, přes Bosko- 
vice, Jevíčko k Mor. Třebové pruhem, jenž souvisel s miocaenem roz- 
prostírajícím se mezi Prostějovem a Olomúcí. Byla by bezúčelná, 
namáhá, vynajíti životních prostředků pro zvířenu tak typickou jakou 
je boračská, v nejzazším] konci mořského chobotu zdélí zvící 30 km 
a zšíří toliko 1 j 2 až 1 km. Nenašli bychom jich, právě] jako bez- 
účelno by bylo hledati je pro zvířeny drnovické, lažánské, jaromě- 
řické atd. v chobotu severozápadomoravském. 

Uspokojuji se nyní těmito několika uvedenými poznámkami 
a odkazuji ku zmíněné své práci, kde zevrubně projednána a doklady 
doložena je správnost tohoto názoru. Tuto se uskrovním toliko roz- 
lohou jak ji osnova miocaenních depóts pro oblast západní předpisuje. 

Jestliže jsme na této osnově rozšíření oblasti západomoravské 
byli sobě stanovili, objeví se nám ve způsobu úzkého asi 36 km. 
dlouhého pruhu, kterýž, odvětviv se od miocaenu středomoravského, 
vyplniv částečně mělká údolí jižních výběžků českomoravské vysočiny 
a prodrav se syenitem, pokrývá u osad Cebína a Maloétovic střední 
devon, táhne se permem až po Tišnov, kde rozštěpiv se ve dvě ramena 
sahá údolím Svarcavy až po Doubravník, horským údolím, s oním 
rovnoběžným, až po Ochoz. 



328 V. J. Procházka 

U Lomnice, Řepky, Lomnicky, Tišnova & Borače byly sledovány 
tyto sedimenty poprvé F. Pluskalem 1 ), později A. E. Reussern 2 ), 
F. Foetterlem 3 ) a sice již v letech padesátých. A podivno, zpráv 
těchto odborníků nebylo si téměř povšimnuto! Proč, zůstává holou 
hádankou, již rozřešiti sotva komu se povede. A přec vychází téměř 
z každého jich řádku , ne - li důležitost , tož jistě interes , jaký 
zajisté vzbuzuje v mysli odborníkově nedotknutý miocaenní terrain 
rozlohy naší. Od roku padesátého až po rok čtyřiaosmdesátý marně 
pátráme v literatuře po zevrubnějších zprávách o západomoravském 
miocaenu. Avšak i v práci roku 1884 vydané professory A Makow- 
ským a A. Rzehakem 4 ) hledáme marně detailní popis jeho. Po- 
rovnavše stať o miocaenu spisu tohoto se zprávičkami dříve vzpome- 
nutými neshledáváme valného rozdílu, valného pokroku. Po některé 
stránce jest nám konstatovati úbyt — což patrným je důkazem, že 
zpráv Pluskalových, A. E. Reussových, FoetterlovýchaH. 
Wolfových nebylo dbáno. 

Pokud se zvířeny týče, bylo sbíráno na různých místech v naší 
oblasti; vrůzných palaeontologických spisech jako M. Hoernesově 5 ), 
M. Auingrově 6 J, A. S. Reussově 7 ) a R. Hoernesově et 
M Auingrově 8 ) uveden je dosti značný počet mollusků, taky i ko- 
rálů atd., avšak všeho toho materiálu nelze upotřebiti ani k nastínění 
palaeontologického rázu tamních sedimentů ani ho nelze s prospě- 
chem upotřebiti k sestrojení obrazu stratigrafickýeh poměrů. Jest 
proto bezcenným, poněvač nebylo bráno zřetele při sbírání v tainněj- 
ších vrstvách k usazenině, k její poloze a rázu. Neví se, byla-li se- 
brána ta která skamenělina ve slinu, anebo nebyla-li nalezena v jílu, 
ve vložkách litavského vápence atd. Po této stránce ubývá na váze 
i seznamu páně Rzehakovu 7 ), ve kterémž týž uveřejňuje z mio- 
caenního depot lomničského slušný počet druhů. 



1 ) Dr. V. J. Měli on. Bericht uber das Vorkommen foss. tert. Mollusken 
bei Littenschitz, Lomnická and Rossitz. Jahrbuch der k. k. geolog. Reicbsanst. IV. 
Bnd. 1853., pag. 703. Obsabuje zprávu Pluskalovu o miocaenu Lomničsko-lomnickém. 

2 ) A. E. Reuss. V. Jahresbericbt des Werner-Vereines zu Briinn. pag. 42. 

3 ) F. Foetterle, tamtéž pag. 79. 

*) Makowsky a A. Rzehak. D. geolog. Verbáltn. der Umgebung von 
Briinn als Erláuterung zu der geolog. Kartě. Verhandl. des nat. forsch. Vereines 
in Briinn 1884. 

5 ) M. Hoerne s. D. foss. Mollusken des Tertiaerbeckens von Wien II. 1870. 

G ) M. A u i n g e r. Tabellar. Verzeicbn. des aus der Markgrafschaft Máhren 
bekannt gewordenen foss. Concbyl. Verbandl. d. nat. Vereines in Briinn 1870. 

7 ) A. Makovský a Ržebak loc. cit. pag. 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 329 

Příčinu zanedbáni naší niiocaenní oblasti není nesnadno nalézti. 
Spočívat v tom, že její usazeniny přikryty jsou místy mocnými mladšími 
sedimenty alluviálními a diluvialními. Toliko tam jsou její yrstvy pří- 
stupny, kde jíl tvoří ornici úrodnou, pečlivě obdělanou na cele své 
ploše a tudíž jen po kratičkou roční dobu, po žních, odhalenou. Tam 
kde uchoval se jíl anebo slin na úpatí strání ve způsobu malých vy- 
výšeninek, jest pravidelně zastaven staveními a přístupen jen tehdy, 
kopou-li se jámy anebo studně. 

Důkladně chceme-li seznati jeho stratigrafické a palaeontologické 
poměry, musíme se obeznámiti s místními okolnostmi a sledovati v jeho 
obvodu po dlouhou dobu na četných místech kopání jam, studní, po 
případě sklepů atd. 

Pakli že jsme sobě takto po léta byli vedli, přesvědčili jsme se 
zajisté, že v nízko položených, hlavních údolích, na př. v údolí Švar- 
cavy, spodní jíl rozprostírá se široko daleko pod mladšími sedi- 
menty, že písčité a vápenité sliny leží vysoko v horských údolích, 
dostupujíce povždy stejné výše a že hledati jest oblast litavského 
vápence v těchto údolích, spodního jílu pak v oněch. 

Při této příležitosti seznali jsme zároveň i rozlohu pravého lossu 
uloženého vysoko na údolních bocích, kde dosahuje největší své mo- 
hutnosti a odkud sestupuje do údolních koryt, pokrývaje tato těžko pro- 
stupnou vrstvou. Přeměněný loss, žlutnice cihlářská, jež se k němu 
druží a v nižších polohách jemnými vložkami písku říčného proložena 
bývá, druhdy se štěrkem tvoří tam, kde vystupuje v sousedství 
lóssu obyčejně mocnou pokrývku, jež přikrývá údolí od svahu po 
svah, poskytujíc hrázi nepřestupnou. Toliko kde denudace pokrov tento 
prorvala, vyniká miocaenní podklad na povrch na obvodu tu větším, 
tu malým. 

Mluvíme-li tudíž o pruhu miocaenu západomoravského jsme opráv- 
něni ktomn jediné na osnově dlouhého řetězu miocaenních obvodů rozpro- 
střených v údolích vysočiny českomoravské, které vybíhají z polokotliny 
brněnské na SSZ přes Kuřím, Mor. Kynice, Chudčice, Sentice Cebín, 
Drásov, Malostovice k Tisnovic, přes Lomnici k Ochozi a od Tišnova 
údolím Svarcavy h Doubravníku. I není pak nesnadno sestrojiti sobě 
obraz stratigrafické jeho polohy, když byly přibrány i sliny okolí 
evanovického a kuřimského, jíly, písčité sliny a písky okolí M. Kynic, 
vápenité sliny čebínské, světlopopelavé písčité sliny chudčické, žluté 
písky a žlutavě zelené sliny sentické, sliny drásovské a malostovické, 
nulliporové vápence nořízovické, písky, jíly a litavské vápence tiš- 



330 v - J - Procházka 

ňovské, lomnicské, šerkovické, řepské a ochožské, zelenavé sliny bře- 
zinské a herotické a vahaniccké, zelenavé, písčité sliny údolí závist- 
ského — mezi Závistí a Zernůvkou — sliny předklášterské, sliny 
a písky loučské a střemchovské, mezi Zdárcem a cihelnou na silnici 
oujezdské se rozprostírající písčité sliny a konečně pro svou bohatou 
zvířenu veledůležitý jíl boračský. 

Sledujíce usazeniny vyjmenovaných obvodů a berouce hlavní 
zřetel k jich nadmořskému niveau, přesvědčíme se velmi záhy, že 
ejich petrografický ráz je těsně spojen s jich nad mořskou výškou. 

Tento názor upevňoval se v naší mysli tím více, čím důkladněji 
poznali jsme tamní stratigrafické poměry a upevnil se, když pře- 
svědčili jsme se, že s tím těsně souvisí i zvířenný ráz oněch 
usazenin. 

Jak z uvedeného pochodí, účastní se na složení miocaenu zápa- 
domoravského jíl, slin, písek, písčitý slin a litavský vápenec. 

Bylo již dříve podotknuto, že přihlédneme-li ku niveau těchto 
usazenin, shledáme, jak jemný jíl se zvířenou badenskou, tudíž hlu- 
bokého moře, omezuje se na koryta hlavních údolí, jak do údolí 
horských nevniká a jestli, toliko do jich nízko položené části. Dostu- 
puje 300 m. nadmořské výšky. Ve vyšších polohách nikde dosud 
konstatován nebyl. 

V horských údolích potkáváme toliko sliny ; v níže položených 
údolních korytech vloženy jsou do těchto zoogenní litavské vápence, 
kdežto ve vyšších nastupuje phythogenní vápenec. 

Ve výši zvící 400 m. přicházejí toliko písčité sliny, zhusta jemné 
sliny. Tu lze krok za krokem pozorovati, že písek písčitých slínů se 
mění stávaje se v polohách vyšších hrubším. 

Kde tyto usazeniny, jak právě vyjmenovány byly, odhaleny 
a přístupny jsou, pozorujeme vždy, že usazeniny, které v horských 
údolích dosahují největšího rozšíření a značné mohutnosti, pokládají 
v údolích níže položených spodní jíl. Ani jedenkráte nebylo pozoro- 
váno, že by podstýlal slin jíl, anebo že by byl uložen tento na li- 
tavský vápenec. Eovněž nikde nebylo shledáno, že by byl písčitý slin 
základnou spodnímu jílu. 

Kdekoliv spodní jíl se vyskytuje se sliny a s litavským vápencem, 
podstýlá je a uložen je toliko, jak již bylo připomenuto a jak tu 
s důrazem budiž opětováno, do koryt hlavních nižších údolí, nikoliv 
v polohách vyšších, v oblasti vápenitých slínů, písčitých slínů, písku 
a litavského vápence. 



Předběžná zpráva o miocaenecb západní Moravy. 33 1 

Mezi těmito usazeninami nelze vypozorovati ustáleného poměru 
v uložení. Tu slin pokládá slin písčitý a uzavírá vápenec litavský (okolí 
lomnické), tu skládá slin slabé vložky v litavském vápenci (žleb řepský), 
onde zase je vložen vápenec do slínů (Lomnická, Tišnov) atd. Přes to 
však není nesnadno vypozorovati i v naší poměrně malé miocaenní 
oblasti i za stávajících, dosti nepříznivých okolností, že i zde roze- 
stupuje se facies písková a slínová, jenom že ne do té míry a tak 
přesně jako na př. v jižní Moravě a v sousedních dolních Rakousích. 

Souhlasné poměry shledal baron C. z Camerlandrů 1 ) v mio- 
caenu východní Moravy v krajině kravařské. 

Pro miocaen západní Moravy mají vyjmenované okolnosti tím 
větší důležitost, že souvisí, jak dříve bylo připomenuto, s charakterem 
zvířen tamních usazenin. 

Jest-li že ku dřívějšímu přičiníme i to, že uložení miocaenních 
vrstev v naší veškeré oblasti jest všude neporušeno, že leží jak 
mořem uloženy byly, přimykajíce se ku místním poměrům svého 
podkladu, jest patrno, že údolí českomoravské vysočiny vyplněna se- 
dimenty miocaenními, byla vybrázděna před dobou miocaenní a že 
jich poloha se neproměnila ani za diluvia ani za doby nynější. Po- 
vaha údolních koryt, jich mírné stoupání ve směru ku hřbetu vyso- 
činy, jich rozmanitost a značná nerovnost podmínily, že miocaenní 
moře, nalezši tu různé fysikální podmínky, uložilo na poměrně malé 
ploše petrograficky rozdílné usazeniny a že jeho zvířena, přispůsobivši 
se místním různorodým okolnostem, nabyla na různých místech růz- 
ného rázu. 

Zde uvedená fakta rozhodně odporují názoru, že polohu jedno- 
tlivých poměrně vysoko uložených miocaenních depóts nejinak lze vy- 
světliti, než že byla vyzdvižena do své nynější výše. Nikoliv partie- 
tálnímu zdvihu, nýbrž toliko nerovnému dnu, rozbrázděnému četnými 
k tehdejším břehům táhnoucími se podmořskými koryty, nynějším to 
údolím, přičísti sluší tuto okolnost. 

Vzhledem k mořské hloubce seskupují se usazeniny naší oblasti 
do dvou řad. Jedné z nich přináleží spodní jíl, jako představitel se- 
dimentů hlubokého moře, druhé sliny, písčité sliny, písek a litavský 
vápenec, jako zástupcové mělčího moře a mělkého pobřeží. Do dvou 



l ) C. v. Camerlander. Geologische Aufnahme n in den máhrisch-scblesi- 
scnen Sudeten. Jahrbuch der k. k. geolog. Reicbsanst. 40 svaz. 1890, pag. 
194—208. 



232 V. J. Procházka 

horizontů, jak níže v rozmluvě o rázu zvířeny bude dokázáno, jest 
zařaditi tyto usazeniny a sice do horizontů, jejichž aequivalenty do- 
sáhly v severozápadní Moravě značného horizontálního rozšíření a ne- 
malé mohutnosti. Tu i tam je uložení vrstevní, sled zde vyjmenova- 
ných hornin týž. Jíl v nizu, na něm bud mohutné lavice slinu anebo 
litavský vápenec s vložkami slinu zaujímá tam veliká prostranství. 
Mnohdy nastupuje na místo slinu písek, mnohdy přechází vápenec 
v pískovcový vápenec (Světlí na západním svahu údolí Malé Hany) 
atd. I v severozápadomoravské miocaenní oblasti není zářezu, rokle, 
nebo stráně, kde by bylo možno viděti, že slin podstýlá pravý jíl, 
anebo kde litavský vápenec vložen je do jílu. Takovýchto zářezů ne- 
stává. I co do zvířenného rázu panuje úplná shoda mezi naším jílem 
a slínem, a jílem a slínem oné oblasti. Byl tudíž A. E. Eeuss 1 ) do- 
cela oprávněn vysloviti na osnově své nevalně bohaté zvířeny do- 
mněnku, pro niž se mu nedostávalo přímých důkazů — že totiž v se- 
vero - západním miocaenu Moravy zdají se býti zastoupeny dva různé 
horizonty. 

Dle uložení nelze nikterak pochybovati, že jíl je starší slinu, 
anebo písčitého slinu a litavského vápence. Leč to platí toliko pro 
sedimenty, jíl, slin a litavský vápenec oněch nalezišť, kde tomu sku- 
tečně tak jest, nemá to však platnost všeobecnou. Kdyby tomu 
opravdu tak bylo a kdyby náležely jíly staršímu, sliny, písky, písčité 
sliny a litavský vápenec pak mladšímu horizontu, tu by musily 
rozhodně souhlasiti s tím i faunistické znaky. Avšak těchto právě 
nelze nikde konstatovati. Není po nich ani potuchy. Rozdíly, kterými 
se liší zvířena jílů od zvířeny slínů, byly vyvolány, jak budiž s dů- 
razem podotknuto, změnou fysikálních okolností. Že tomu opravdu 
tak je, o tom svědčí i poměr oněch usazenin ku podkladu starších 
útvarů. Aby uvedeno bylo alespoň několik dokladů, budiž připomento, 
že za Lomnicí v zářezu potoka naproti židovskému hřbitovu leží žluté, 
písčité sliny bezprostředně na svoru. Jdeme-li údolím na sever ku 
starým opuštěným, vápenným pecem, spatříme spočívati litavský vá- 
penec (nulliporový) na písčitých slínech. V okolí ochozském pak na- 
jdeme hrubozrnný písčitý slin na rule. Za Boraci pokrývá tmavý jíl 
bezprostředně rulu. V okolí evanovickém je uložen slin na syenitu, 
v okolí Učňovském na permu atd. Tudíž za Lomnicí písčitý slin, u Bo- 
rače jíl, u Evanovic vápenitý slin spočívá tu na prahorách, tu na 
syenitu, tu na perům atd. Toť důkaz věru dosti hodnověrný, že zmí- 
něné sedimenty vespolně se zastupují, představujíce členy téhož 
horizontu. 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 233 

Petrografický ráz usazenin naší miocaenní oblasti je shodný 
s oním usazenin severozápadní a jižní Moravy a Dolních Rakous. 

Pokud se spodního jílu dotyce, jest jemný, plastický, barvy bud 
tmavomodré až černé, buď světle namodralé ; chudý na vápno, místem 
bohatý na měkkýše a koraly, obyčejně přebohatý na mikrofaunu. 
Plaven, nezanechává kromě velikého množství krásných skořápek 
ničeho. Toliko jíl z vrstvy uložené na podklad starých útvarů skytá 
mimo ulity, misky a schránky i buď jeinno- buď hrubozrnný de- 
tritus hornin svého podkladu a sousedních vrstev, tak že zhusta 
stanoviti lze již po vyplaveném detritu povahu miocaenního podkladu. 
On souhlasí tak nápadně s jíly badenskými, vósslavskými, sooskými 
a mollersdorfskými, že není od nich k rozeznání. Zvířena jeho nese 
ráz hlubokého moře. 

Bohatý na vápno, chudší zvířenou je slin obyčejně barvy žluté 
anebo světlopopelavé. Jest snadno hnětný, mastný, rovněž jemný, to- 
liko ve vyšších polohách uzavírá vápenné konkrece. Plaven, zanechává 
zhusta jemný detritus prahorních, permských hornin anebo syenitový. 
Tolikéž jeho mikrofauna je bohatá, nikoliv makrofauna, tato neho- 
nosí se rozmanitostí a bohatstvím druhů a individuí jílu , jevíc 
se jednotvárnější. 

Velezajímavý jest litavský vápenec naší oblasti a to netoliko po 
stránce faunistické ale i stratigrafické. Doufám, že nebude od místa, 
promluvím-li kromě o jeho povšechném rázu i o některých jeho de- 
tailech. 

Jak již bylo zmíněno, leží litavské vápence výše spodního jílu 
Nikde neviděti jich úroveň zároveň se spodním jílem. Omezují se 
v naší oblasti toliko na horské dlouhé údolí, v němž rozprostírají se 
dědiny Lomnická, Šerkovice, Řepka, městys Lomnice a vesnice Ochoz. 
Netvoří souvislý celek, nýbrž, jak se zdá, tři malé ostrůvky : lomnický, 
repský a lomničsko-tišňovský. Dle svého organického obsahu rozpadají 
se na zónu zoogenního a zónu phytogenního vápence. Tato omezuje 
se pouze na obvod severně od Lomnice, onano vyskytuje se ve všech 
třech komplexech a dosahuje v okolí řepském své největší mohutnosti. 
Na jih sahá až do polí kukýrnských poblíž Tišnova, kde její vápenec 
vloženy jsouce do žlutého vápenitého slinu, tvoří poměrně slabou 
lavici složenou z menších a větších desek. 

Zevrubně-li byl prozkoumán vápenec této zóny v zářezu řep- 
ském, kde odhalen je až na svůj podklad, slabou to vrstvu šedého 
slinu podestlaného tmavým jílem, nelze nepozorovati a nepřesvědčiti 



334 v - J - Procházka 

se, že jeho dolní mohutná čásť uzavírá sypkou, nestmelenou lavici, 
na níž spočívá lavice plná otisků a jader zřídka do ulit a misek 
obyčejně rozpukaných zaobalena. 

Množství misek lamellibranchiatů a ulit gasteropodů ubývá 
velmi nápadně do hloubky, tak že v sypké vložce je jich velice po- 
skrovnu. V dolních lavicích pevného vápence sotva lze jaké nalézti. 
Alespoň nepoštěstilo se mi spatřiti v nich dosud jedinou větší misku, 
ačkoliv jsem po těchto pilně pátral. Oprávněného významu pro poznání 
rázu tohoto vápence má jeho nestmelená lavice, která objevena byla 
netoliko v zářezu řepském, ale i na levém břehu potoka Besénka. 
A věru, kdyby nebylo právě těchto nestmelených lavic, neměli bychom 
ani potuchy o rázu interessantní zvířeny našich litavských vápenců, 
byť bychom se usilovně vynasnažili seznati jí na osnově výbrusů sebe 
lepších a pečlivě vybroušenýeh. 

O charakteru této zvířeny promlouvám níže, tuto připomenu, že 
je bohatá na druhy a obzvlášť bohatá na individua, nikoliv rozmanitá. 

Je-li již zajímavou okolnost, že u Lomnice a u Řepky hořejší 
vrstva zoogenního vápence jeví různou tloušťku, že tato lavice s tlusto- 
stěnnými lamellibranchiaty u Lomnicky úplně schází a že u Ti- 
šnova rovněž nepřichází, stává se ještě zajímavější, přihlédneme-li 
k tomu, v jakém vztahu je poloha nulliporového vápence za Lomnicí 
k poloze zoogenního vápence ostrůvka řepského a lomničsko-tišňov- 
ského. 

Za Lomnicí u starých vápenných pecí obnáší nadmořská výška 
tamního lithothammniového vápence asi 400 m. Jak J. Piu skal ve 
své dříve uvedené zprávě sděluje, podstýlal onen vápenec v tamním 
lomu, otevřeném v letech padesátých, nyní však zasypaném, jemno- 
zrnný, na jádra a otisky mollusků dosti bohatý vápenec, jehož po- 
kračování jsem objevil v poněkud nižší poloze lithothamniového vá- 
pence — jižně za Lomnicí v lesíku Smrčku a za jehož jižní výbě- 
žek považuji zoogenní vrstvu v zářezu řepském. Nadmořská výška zoo- 
genního vápence lomničského a tišňovského páčí se asi na 300 — 
.-J20 m. Vápenec tento označuji jménem vápence ostrakodového, jeli- 
kož na jeho složení béřou podíl ostrakodi, zastoupení velkým počtem 
druhů a ještě větším množstvím individuí, kdežto ostatní třídy živo- 
čišné spoře se vyskytují. 

Zvířena pak slinu, do něhož je vložen molluskový vápenec v le- 
síku Smrčku, jest shodná se zvířenou slinu, v němž spočívá ostra- 
kodový vápenec lomničsko-tišňovský a řepský. Z toho přirozeně po- 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 335 

chodí, že lomnický, řepský a loinničsko-tišůovský slin byl uložen ve 
stejné hloubce, v níž fysikální poměry valně se poměnily, do jaké 
míry, udávají zvířeny oněch sedimentů. 

Nesčetněkráte bylo dokazováno a doklady doloženo, že litho- 
thamniový vápenec jest produktem mělkého moře, uložen byv poblíž 
mořského břehu. I náš případ jest toho nezvratným dokladem. Vi- 
díme, že poloha našeho lithothamniového vápence nasvědčuje tomu, 
avšak netoliko tato i uložení a podklad jeho poskytuje dostatečných 
důkazů. Zároveň vysvítá z našeho líčení důležitost všimati sobě i nad- 
mořské výšky třetihorních usazenin, když jsme stanovili, že zacho- 
valy svou původní polohu. Pak jistě předejdeme rozmanitým výkla- 
dům záhad, zrodivších se tou čistě theoretickou, zhusta podkladu 
přirozeného postrádající. 

Čistých křemenných písků je v oblasti západomoravského mio- 
caenu poskrovnu. Znám toliko na úpatí šibeničního vrchu, jižně od 
Lomnice, jediné jeho poněkud silnější lože, složené ze stejně velikých 
zrnéček křemene. Zkamenělin jsem v něm žádných nenašel. Na ně- 
kolika místech jako na př. v obvodu města Tišnova a v polích mezi 
Hradčany a Cebínem byl zjištěn ve způsobu tenkých vložek v jílu. 
Pro bezprostřední obvod tišňovský má tu nemalou důležitost do sebe, 
že jest vodonosný. 

Mnohem většímu rozšíření těší se písčité sliny. Ony vyplňují 
údolí od lesíka Smrčku až za Ochoz. Mezi Smrčkem a starými vápen- 
nými pecemi za Lomnicí leží v základně tamního miocaenu, kde ulo- 
ženy jsou, jak jsem dříve podotkl, bezprostředně na svoru a rule. 
Západně od Předklášteří u Tišnova táhnou se až za Střemchoví a vy- 
stupují severozápadně od Oujezda jako osamělý vysoko uložený ostrů- 
vek. S nimi setkáváme se kromě toho i v okolí sentickém, chudči- 
ckém a mor. kynickém. Barva jejich je různá. V okolí lomnickém 
jsou žluté a světlepopelavé, u Střemchoví světlopopelavé, u Sentic 
a Chudčic jako u Mor. Kynic žlutě zbarvené. Jejich písek jest v niž- 
ších polohách jemnozrnný, ve vyšších hrubozrnný. Zkamenělin ne- 
obsahují. Vyskytují-li se v údolních korytech, pokrývají jíl, na úbočích 
údolních ovrubují hranice hlubších usazenin. 

Pokud se mohutnosti spodního jílu týče, nelze mi okamžitě 
sděliti přesných zpráv. Nebylť dosud prokopán v údolích. V Tišnově 
byla prohloubena do něho studně 10° hluboká, v Boraci 5 m hluboký 
zářez. 

Sliny, 'písčité sliny, písky a litavský vápenec jest silně denu- 
dován. Na četných místech je odplaven až na nepatrné zbytky, v čet- 



336 V. J. Procházka 

ných zářezech až na podklad bud jílový, anebo prahorní, permský 
anebo syenitový prohlouben. Nejmohutnějšími z nich shledány ostrá- 
kódové vápence zářezu řepského. Zejména písčité sliny v horských 
údolích podléhaly a dosud podléhají silné denudaci, jsouce snadno 
rozpustitelny ve vodě. Denudace těchto usazenin sahá do doby, kdy 
ještě nebyly uloženy v údolích vysočiny českomoravské diluviální hlíny 
a loss. Účinek tehdejší denudace byl velmi silný, silnější než nynější, 
jak se možno o tom přesvědčiti v četných hlinících, kde odhaleny 
jsou diluviální a třetihorní sedimenty. Na některých lokalitách, jako 
na př. v sedle ochozském měří mohutnost tamních písčitých slinu 
toliko několik centimetrů. Největší odpor klade denudaci slin, avšak 
i on doznal za dob značného umenšení. 

Z polohy, z uložení a z nadmořské výšky členů naší miocaenní 
oblasti usuzováno zde již dříve na dva nikoliv různorodé horizonty 
ve srny sin zvířenném, nýbrž na horizonty vrstevné, uložené v rozlič- 
ných mořských hloubkách. 

Jest nyní dokázati správnost toho, že zvířena jílu nese ráz 
hlubšího, zvířena pak slinu a litavského vápence mělčího moře. 

Než pojednám o této, jak patrno, důležité otázce, předešlu ně- 
kolik slov o následujícím seznamu. 

Tentokráte jedná se mi o vystižení rázu zvířeny jílu a slinu, 
nejde mi o vylíčení změny, jíž tyto zvířeny za vlivu různých fysikál- 
ních okolností, jež byly na různých místech rozličné, podčiněny byly ; 
proto shrnul jsem zvířenu tří na sobě uložených lavic boračského 
jílu a uvedl toliko zvířenu slinu nejtypičtější lokality, nebera k jiným 
zřetele. Volil jsem proto lomničskou slínovou zvířenu, abych zame- 
zil veškerým pochybnostem vzhledem k příbuznosti zvířeny jílu a slinu 
a i litavského vápence. Neboť právě Lomnická se svým pěkným zá- 
řezem na levém břehu Besénka jest v tomto ohledu nalezištěm velmi 
důležitým, jelikož tam, jako dosud nikde jinde, viděti boračský jíl 
pokrytý slínem, do něhož vložen jest ostrakodový vápenec. Usazeniny 
tamějšího břehu poučují i o vztahu slinu netoliko ku vápenci ale 
i ku písčitému slinu, jenž skládá vložku v nestmeleném vápenci. 

Do předloženého seznamu jsou vepsány zvířeny těchto tří důle- 
žitých členů naší západomoravské miocaenní oblasti, bohaté na druhy 
i na rody a také rozmanité, obsahujíce z četných tříd živočišných 
množství zástupců. 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 



337 



3 
4 
5 
6 
7 
8 
9 
10 
11 
12 
13 
14 
15 
16 
17 
18 
19 
20 
21 
22 
23 
24 
25 
26 
27 
28 
29 
30 
31 
32 
33 
34 
35 
36 
37 
38 
39 
40 
41 
42 
43 
44 
45 
46 
47 
48 
49 



Jméno 



Foraminifera. 

Biloculina cf. depressa ďOrb. . . 

Spiroloculina limbata ďOrb. . . . 

„ excavata ďOrb. . . 

„ canaliculata ďOrb. . 

„ tenuis Rss. sp. . . . 

Miliclina seminulum Linn 

„ Hauerina ďOrb 

„ Mayeriana ďOrb 

„ Ákneriana ďOrb 

„ cf. ovula Karr 

„ Broniana ďOrb 

„ anglutissima Rss 

„ auberiana ďOrb 

pygmea Rss 

secans ďOrb 

„ Boravicensis nov. form. . 

„ lenticularis Rss 

„ Bucbiana ďOrb 

„ Bouěana ďOrb. . „ . . 

„ Nussdorfensis ďOrb. . . 

„ bicornis Walker and Jac 

„ pulchella ďOrb. . . . . 

Ferussacii ďOrb 

„ Partschii ďOrb 

„ Badensis ďOrb 

„ contorta ďOrb 

„ peregrina ďOrb 

„ saturalis Rss 

„ foeda Rss 

„ sp. ind 

„ sp. ind 

„ (TJ bipartita ďOrb. . . . 

„ (T) consobrina ďOrb. . . 

(T) inflata ďOrb 

„ (T) microdon Rss. . . . 

„ (T) tricarinata ďOrb. . . 

„ (T) trigonula Lam. . . . 

„ (T) exilis Rss 

„ sp. ind 

Articulina sulcata Rss 

Cornuspira angygira Rss 

„ involvens Rss 

Alveolina melo ďOrb 

Textularia sagittula ďOrb 

„ acuta Rss 

„ carinata ďOrb 

„ abbreviata ďOrb. . . . 

„ lanceolata Karr 

„ cf. articulata ďOrb. . . 



Zvířena 



borac- 
ského 



jílu 



1 
1 

4 
3 

29 
1 
3 

2 
2 
6 



6 
19 



lomničského 



nestme- 
leného 
vápence 



2 

4 

52 
4 



Slinu 



3 

18 



Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892. 



22 



338 



V. J. Procházka 



Jméno 



Zvířena 



borač- 
ského 



jílu 



lomničského 



nestme- 
Ieného 
vápence 



50 

51 

52 

53 

54 

55 

56 

57 

58 

59 

60 

61 

62 

63 

64 

65 

66 

67 

68 

69 

70 

71 

72 

73 

74 

75 

76 

77 

78 

79 

80 

81 

82 

83 

84 

85 

86 

87 

88 

89 

90 

91 

92 

93 

94 

95 

96 

97 

98 

99 



Textularia agglutinans ďOrb. . . 

„ pectinata Rss 

„ sp. ind 

Verneuilína spinulosa Rss. . . . 
Clavulina communis ďOrb. . . . 

Bulimina pyrula ďOrb 

„ elongata ďOrb 

„ Boucheana ďOrb. . . . 
Virgulina Schreibersiana Cžiž. . 

Bolivina punctata ďOrb 

„ cf. robusta Brady . . . 

„ sp. ind 

„ sp. iad 

Nodosaria (Gl) laevigata ďOrb. . 
„ (Gl) ovula ďOrb. . . 

„ (Gl) clavata ďOrb. . 

„ (Gl) elliptica ďOrb. . 

„ (Gl) sp. ind 

„ incerta Neug 

„ globuligera Neug. . . 

., Knihniciana Karr. . . 

„ consobrina ďOrb. . . 

„ spinicosta ďOrb. . . 

„ bacillum ďOrb. . . . 

sp. ind. . . . 

„ compressiuscula Neug 

(D) filiformis ďOrb. . 
(D) Verneuilii ďOrb. . 
„ (D) pauperata ďOrb. 

„ (D) acuticauda Bss. . 

„ (D) conferta Neug. 

„ (D) communis ďOrb. 

„ (D) Bóttcheri Rss. . . 

„ (D) aff. grandis Rss. . 

„ (D) cingulata Cžiž. . 

„ (D) inermis Cžiž. . . 

„ (D) Roemeri Neug. . 

„ (D) Bouěana ďOrb. . 

„ (D) scabra ďOrb. . . 

„ (D) aequalis Karr. . . 

„ (D) Adolphina ďOrb. 

„ (D) pungens Rss. . . 

sp 

» sp 

Amphimorphina Hauenna Neug. 

Lingulina costata ďOrb 

Frondicularia tricostata Rss. . , 

„ semicostata Karr. . 

Marginulina hirsuta ďOrb. . . . 

„ crystellaroides Cžiž. 



3 

33 

2 



2 
12 
1 
2 
1 



41 

24 
7 
5 
3 
1 
1 
4 



2 
12 



1 
10 



25 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy, 



339 



Z 


vířen a 


borač- 
ského 


lomničského 




nestme- 




jílu 


leného 
vápence 


slinu 


2 






3 


1 




1 






1 


1 


l 


31 






3 


3 




1 






2 






1 






8 


6 


22 


2 




3 


3 






6 




2 


4 


1 




1 




1 


2 






1 






1 






1 






1 






1 






3 




1 


1 


2 


2 




3 


1 




38 


1 

8 




1 


. 


2 


32 


4 




8 


1 




3 






5 






5 






2 




5 




. 


4 


15 


2 


3 




. 


1 






42 






36 


1 


25 


6 




25 
18 


4 


3 


17 
2 


2 




1 


9 




22 


7 1 




8 



100 
101 
102 
103 
104 
105 
106 
107 
108 
109 
110 
111 
112 
113 
114 
115 
116 
117 
118 
119 
120 
121 
122 
123 
124 
125 
126 
127 
128 
129 
130 
131 
132 
133 
134 
135 
136 
137 
138 
139 
140 
141 
142 
143 
144 
145 
146 
147 
148 
149 



Marginulina regularis ďOrb 

„ variabilis Neug 

n glabra ďOrb 

„ aff. simplex ďOrb. . . . 

„ abbreviata Karr 

„ costata Batsch. sp. . . 

Vaginulina Badensis ďOrb 

Cristellaria compressa ďOrb 

„ Josepbina ďOrb 

„ cassis ďOrb 

„ costata Ficbt. u. Mont. sp 

„ cultrata ďOrb 

n similis ďOrb 

„ calcar ďOrb 

n echinata ďOrb 

„ clypeiformis ďOrb. . . . 

n orbicularis ďOrb. sp. . . 

„ rotata Lam. sp. .... 

„ depauperata Rss 

„ Moravka Karr 

„ Rudiciana Karr 

„ striolata Cžiž 

sp. ind 

sp. ind 

Polymorphina Austriaca ďOrb. . . . 

„ inequalis Rss 

„ problema ďOrb. . . . 

„ communis ďOrb. . . . 

sp. ind 

„ aequalis ďOrb. . . . , 

„ gibba ďOrb 

„ punctata ďOrb. . . . 

„ oblonga ďOrb 

„ guttula Rss 

„ digitalis ďOrb. .... 

„ tenera Karr 

„ cf. dilatata Rss. . . . 

„ cf. myristiformis Will. 

„ amygdaloides Rss. . . 

Uvigerina canariensis ďOrb 

„ pygmaea ďOrb 

„ semiomata ďOrb 

„ asperula Cžiž 

Globigerina regularis ďOrb 

„ bulloides ďOrb 

„ bulloides var. triloba Rss. 

„ quadrilobata ďOrb. . . . 

Orbulina universa ďOrb 

Pullenia sphaeroides ďOrb. sp. . . . 
Sphaeroidena bulloides ďOrb. . . . 



22* 



340 



V. J. Procházka 



Jméno 



Zvířena 



borač- 
ského 



jílu 



lomničského 



nestme- 
leného 
vápence 



150 

151 

152 

153 

154 

155 

156 

157 

158 

159 

160 

161 

162 

163 

164 

165 

166 

167 

168 

169 

170 

171 

172 

173 

174 

175 



176 
177 

178 
179 
180 
181 
182 
183 
184 
185 
186 
187 
188 
189 
190 
191 
192 
193 
194 
195 
196 
197 



Discorbina rosacea ďOrb. sp 

Truncatulina lobatula Walk. and Jac. . . 

„ Haidingeri ďOrb 

„ Akneriana ďOrb 

„ Ungeriana ďOrb 

„ Dutemplei ďOrb 

„ Bouěana ďOrb 

„ praecincta Karr 

Anomalina Badensis ďOrb 

„ sp. ind 

Pulvinulina Haueri ďOrb 

„ Scbreibersii ďOrb 

„ Brogniarti ďOrb. . . «... 
Epistomina nana Kss 

„ Partschiana ďOrb 

Rotalia Soldanii ďOrb 

„ becarii ďOrb 

Nonionina communis ďOrb. . . . -. . 
„ umbilicatula Mont. sp 

„ depressula Walk. a. Jac. sp. . 

Polystomella striatopunctata Ficht. a Molt. 

„ crispa ďOrb 

„ macella Ficht. et Molt. . . . 

Amphistegina Hauerina ďOrb 

Heterostegina simplex ďOrb 

costata ďOrb 



Anthozoa. 



Isis melitensis Goldf. 

Caryopbyllia crispata Bss 

„ subtilis nov. form 

„ grandiformis nov. form. 

„ gemmata nov. form. . . . 

„ Krejčii nov. form 

„ gradata nov. form 

„ amicta nov. form. . . . 

„ ampullacea nov. form. . . 

„ aligera nov. form 

„ gracilis nov. form 

„ pusilla nov. form 

„ decora nov. form 

„ ornata nov. form 

„ granulosa nov. form. . . . 

Coenocyathus depauperatus Rss. . . . 

Acanthocyathus Vindobonensis Rss. . . 

„ transsilvanicus Rss. . . 

Trochocyathus CQniformis nov. form. 

„ multispinosus nov. form. 

„ fasciculus nov. form. . . 

Moravicus nov. form. . 



15 

2 



11 

20 
5 

44 
4 

24 
4 
2 
4 
17 
12 
4 
4 
6 

5 

7 

3 

76 

1 

2 



5 
1 
1 

5 
2 

20 
1 
1 
1 
1 
1 
1 

75 
1 
6 
1 
250 
2 
1 
2 

17 

20 



100 
50 



10 
5 
2 



3 

20 

3 

3 

15 

300 

8 

20 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 



341 



Jméno 



Zvířena 



borač- 
ského 



jílu 



lomničského 



nestme- 

lenóho 
vápence 



slinu 



198 
199 
200 
201 
202 
203 
204 
205 
206 
207 
208 
209 
210 
211 
212 
213 
214 
215 
216 
217 
218 
219 
220 
221 
222 
223 
224 
225 
226 
227 
228 
229 
230 
231 
232 
233 
234 
235 
236 
237 
238 
239 
240 
241 
242 
243 
244 
245 
246 
247 



Trocbocyathus pilosus nov. form 

„ nov. form 

„ nov. form 

„ nov. form 

Deltocyatbus affinis Rss 

„ crassus Rss 

„ ventriosus nov. form 

„ epitbecatus nov. form. . 

„ costatus nov. form 

„ conoides nov. form 

„ sinuosus nov. form. . . . . 

„ impar nov. form 

„ aequalia nov. form 

„ Boravicensis nov. form. . . 

„ Italicus M. Edw. et H. . . . 

Stephanocyathus bexapus nov. form. . ■ . 

Paracyathus capulus Rss 

„ granulatus nov. form 

„ Lindstromeri nov. form. . . . 

„ Fuchsi nov. form. 

„ cylindratus nov. form 

„ amictus nov. form 

„ conicus nov. form 

„ velatus Rss 

„ micropbyllus Rss 

n rugulosus nov. form 

„ fuscatus nov. form 

„ longus nov. form 

„ ceratoformis nov. form 

„ simplex nov. form 

„ nov. form 

Stepbanotrochu? Moravicus nov. form. . . . 

Ecmesus fungiaeformis Rss 

Ceratotrochus duodecim costatus Goldfs. sp. 
„ multiserialis Micbli sp. . . . 

„ multispinosus M. Edw. et H. 

„ papillosus nov. form 

„ compressus nov. form. . . . 

„ Moravicus nov. form 

„ venustus nov. form. . . . . 

Pseudocyatbus discrepans Rss 

n coronatus nov. form 

Paracadus Reussii nov. form 

„ sulcatus nov. form 

„ Tietzei nov. form 

„ splendens nov. form 

Discotrocbus Duncani Rss. ... ....... 

„ Nováki nov. form. . , 

Flabellum Suessi Rss ■, 

„ Roissyanum M. Edw* 



1 
2 
1 
1 
1 

7 
7 
7 
3 
2 
4 
1 
3 

66 
2 
1 
1 
2 
2 
1 
1 
1 

21 

14 
2 
1 
8 
1 
2 
1 

26 
1 

27 

59 
200 
1 
1 
1 
1 
1 
1 

21 
1 
4 
1 

83 
2 
1 

79 



342 



V. J. Procházka 



Jméno 



Zvířena 



borač- 
ského 



jílu 



lomničského 



nestme- 
leného 
vápence 



248 

249 

250 

251 

252 

253 

254 

255 

256 

257 

258 

259 

260 

261 

262 

263 

264 

265 

266 

267 

268 

269 

270 

271 

272 

273 

274 

275 

276 

277 

278 

279 

280 

281 

282 

283 

281 

285 

286 

287 

288 

289 

290 

291 

292 

293 

294 

295 



Flabellum multicristatum Rss. . . . 
„ pulchellum nov. form. . . 

„ singulare nov. form. ... 

„ conjunctum nov. form. . . 

„ compressum nov. form. . . 

„ apertum nov. form. . . . 

„ Boravicensis nov. form. . . 

„ nov. forma 

Plagophyllia mixa nov. form 

Lithophyllia ampla Rss 

Stylocora exilis Rss 

„ Reussi nov. form 

Steroculina tubulata nov. form. . . . 

„ pseudospiralis nov. form. 

Calamophyllia Moravica nov. form. . 

„ rotunda nov. form. . . 

Heliastraeca Reussana M. Edw. . . 

„ conoidea Rss 

Solenastraea distans Rss 

„ tenera Rss 

„ Sturi nov. form 

Diplohelia gemans nov. form 

„ tenera nov. form 

Balanophyllia varians Rss 

„ concinna Rss 

„ imarginata nov. form. 

„ longirostris nov. form. 

„ falcata nov. form. . . 

„ granulifera nov. form. 

„ nuda nov. form. . . . 

„ costata nov. form. . . 

„ cornuformis nov. form. 

„ Moravica nov. form. . 

n Bittneri nov. form. . . 

„ dichotoma nov. form. . 

„ distans nov. form. . . 

Stephanopbyllia imperialis Micbti t . 
„ elegans Br. sp. . . . 

Dendrophyllia Moravica nov. form. . 
„ Popelaki Rss. .... 

„ ramosa nov. form. . . 

„ orthoclada Rss. . . . 

Poriteis leptoclada Rss 

„ incrustans Defr 

„ orbiculatus nov. form. . . . 

i, enormis nov. form 

Coendpsammia Boravicensis nov. form 
„ Moravica nov. form. . 



2 

31 

1 

2 

20 

1 

1 

8 

1 

1 

62 

2 

3 

3 

1 

1 

4 

1 

1 

5 

1 

2 

8 

42 

1 

3 

40 

4 

50 

1 

1 

1 

4 

5 

2 

1 

1 

3 

7 

44 

2 

1 

81 

3 

1 

2 

2 

3 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 



343 



Jméno 



Zvířena 



borač- 
ského 



jílu 



lomničského 



stmele- 
ného 
vápence 



slinu 



296 
297 
298 
299 
300 



301 
302 



303 
304 
305 
306 
307 
308 
309 
310 
311 
312 
313 
314 
315 
316 
317 
318 
319 
320 
321 
322 
323 
324 
325 
326 
327 
328 
329 
330 
331 
332 
333 
334 
335 
336 



Vermes. 

Serpula quinquesignata Rss. . . 

„ manicata Kss 

„ cootortoplicata Rss. . . 

„ lacera Rss 

„ sp. ind 

Echinodermata. 

Diadema Desorí Rss. ostny . . . 
ostny, ambulakrální deštičky . . 

Bryozooa. 

Crisia eburnea Linn 

„ Edwardsi Rss 

„ Hoernesi Rss 

Idmonea carinata Róm 

„ disticha Goldfs 

„ vibricata Manz 

„ pertusa Rss 

» seriotopora Rss 

„ cancellata Goldfs. . . . 

„ foraminosa Rss 

>, sp. ind 

Hornera striata M. Edw 

„ frondiculata Lam. . . . 

„ hippolythus Defr. . . . 

„ sp. ind 

» S P- n 

_ » sp. „ 

ťustulopora rugulosa Manz. . . 

„ clavula Rss 

Diastopbora flabellum Rss. . . . 

Defraucia prolifera Rss 

Ceriopora clavula Rss 

Salicornaria farciminoides Jobnst 
Cellaria celleroides Soli. et Elb. 
Scrupocellaria elliptica Rss. . . 

» sp 

Escbara undulata Rss 

„ imbricata Rss 

„ varians Rss 

„ tessulata Rss 

„ costata Rss: 

„ sp. ind 

Retepora globulus Rss 

Lunulites Haidingeri Rss. . . . 



2 




4 


2 


1 


. 




1 


3 


• 


2 


10 


3 


4 




7 


1 


11 


. 


7 


1 


1 




1 


. 


3 


. 


1 




7 


2 






1 


. 


1 


1 




2 




1 


10 


2 




. 


1 


1 






2 




1 




1 




1 




1 


2 


10 




2 




5 




1 




1 


1 


1 


2 


. 


1 






9 




1 


1 


. 


1 





344 



V. J. Procházka 



Jméno 



Zvířena 



borač- 
ského 

jílu 



lomničského 



stmele- 
ného 
vápence 



slinu 



337 

338 



339 
340 
341 
342 
343 
344 
345 
346 
347 
348 
349 
350 
351 
352 
353 
354 
355 
356 
357 
358 
359 
360 
361 
362 
363 
364 
365 
366 
367 
368 
369 
370 
371 
372 
373 
374 



375 
376 
377 
378 
379 
380 
381 



Brachiopoda. 

Cistella squamosa 

Platidia anomioides Scar. . . 



Lamellibraehiata. 



Corbula gibba Olivi. . . 
Venus multilaniella Lam. 
„ scalaris Bronn. . 



sp. 



Circe minima Mont. ...... 

Cardium papillosum Olivi. . . . 

Cháma Austriaca M. Hoern. . . 
Lučina Sismondae Desh 

„ incrassata Dubois. . . . 

„ miocenica Michti. . . . 

„ spinifera Mont 

Solenomya aff. Doderleini Mayer 
Cardita Jouanneti Bašt 

„ scalaris Sow. . . . . 



sp. 



Astarti triangularis Mont. 
Nucula Mayeri M. Hoern. 

„ nucleus Linn. . 
Leda pusio Phil. . . 

„ fragilis Chemn. 

„ nitida Brocc. . . , 
Limopsis anomala Eichw. 
Area diluvii Lam. . . . 

„ lactea Linn. ... 

„ clathrata Defr. . . 

n S P 



„ barbata Linn 

Spondylus sp. ind 

Limea strigilata Brocc 

Pecten Malvinae Dubois 

„ trigonocosta 

„ duodecim lamellatus Bronn. 



Ostrea cochlear Poli 

„ digitalina Duj 

Gasteropoda. 

Conus (Leptoconus) antediluvianus Brug 

„ „ Dujardini Desh. 

Ancillaria glandiformis Lamk. . . . 

„ (Anaulax) obsoleta Brocc. 

„ „ pusilla Fuchs . 

Erato laevis Donovan 

Margiruilina (Gibberula) minuta Pfeiff. 



59 
3 



1 
1 

5 
10 
40 
3 
7 
5 
1 

15 
1 

5 
6 
4 
5 
50 
1 



27 
67 
21 
234 
41 
5 



20 

2 



1 
2 
1 
2 
12 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 



345 



Jméno 



Zvířena 



borač- 
skébo 



jílu 



lomničskébo 



nestme- 

leného 

vápence 



slinu 



382 
383 
384 
385 
386 
387 
388 
389 
390 
391 
392 
393 
394 
395 
396 
397 
398 
399 
400 
401 
402 
403 
404 
405 
406 
407 
408 
409 
410 
411 
412 
413 
414 
415 
416 
417 
418 
419 
420 
421 
422 
423 
424 
425 
426 
427 
428 
429 
430 
431 



Ringicula buccinea Desb 

Voluta Haueri M. Hoern 

Mitra fusiformis Brocc 

» Hilberi Hoern. u. A 

„ Bellardii R. Hoern. u. A 

„ incognita Bašt 

„ Bouěi R. Hoern. u. A. . . - . . . . 

„ (Nebularia) scrobiculata Brocc. . . 

„ (Volutomitra) ebenus Lamk 

„ (Costellaria) intermittens R. Hoern. u. A. 

„ „ reticosta Bell 

„ (Callitbea) Micbelotti M. Hoern. . . 

„ „ Fucbsi R. Hoern. u. A. . 

„ „ Partschi M. Hoern. . . . 

* sp 

sp 

Columbella cf. curta Duj 

„ Mayeri M. Hoern . 

„ tiara Brocc 

„ (Mitrella) scripta Linn 

„ „ subulata Brocc. . . . 

„ „ Petersi R. Hoern. u. A. 

„ „ Bittneri R. Hoern. u. A. 

„ (Anacbis) Bellardii M. Hoern. . 

„ „ AustriacaR.Hoern.u. A. 

„ „ MoravicaR.Hoern. u.A. 

„ „ GiimbeliR. Hoern. u. A. 

„ „ corrugata Brocc 

„ (Eugina) Wimmeri R. Hoern. u, 

sp 

Terebra Basteroti Nyst. ....... 

„ bistriata Grat 

„ (Acus) fuscata Brocc 

Buccinum (Eburnea) Burgadium Grat. . 

„ (Nassa) Auingeri M. Hoern. 

„ „ Karreri R. Hoern. u 

„ „ Laevissimum Brus. 

„ (Niotha) signatum Partsch. . 

„ „ Ilovenses 

„ (Zeuxis) restitutianum Font. 

„ „ Hoernesi Mayer . . 

„ „ Badensis Partsch. . 

„ (Caesia) Hmatům Cbemn. . . 

„ „ subprismaticaR. Hoern. u.A 

„ (Hima) serraticostatum Bronn. 

„ „ granulare Bors. . . 

„ (Tritia) Rostborni Partsch. 

„ „ Vindobonensis May. . 

„ „ papillaeformis R.Hoern. u.A 

„ _ turbinellum Brocc. . . . 



324 
1 
4 
2 

27 
3 
3 
6 
9 
2 
2 
2 

51 
3 
1 
2 
1 
1 
3450 

42 
203 
4 
2 
4 
8 

40 
6 

12 
4 
2 
2 

1 
1 
1 

10 
1 

72 

74 

5 

550 

1 

89 

2 

6 

86 

10 

1 

2 

150 



21 
3 



5 
36 

60 

4 

44 

18 

1 
6 
1 



14 



346 



V. J. Procházka 



Jméno 



Zvířena 



borač- 
ského 



lomničského 



jflu 



nes tme- 
leného 
vápence 



slinu 



432 
433 

434 
435 
436 
437 
438 
439 
440 
441 
442 
443 
444 
445 
446 
447 
448 
449 
450 
451 
452 
453 
454 
455 
456 
457 
458 
459 
460 
461 
462 
463 
464 
465 
466 
467 
468 
469 
470 
471 
472 
473 
474 
475 
476 
477 
478 
479 
480 
481 



Cassis (Semicasis) Saburon Lamk 

Cassidaria (Galeodea) echinophora Lamk. . 

Chenopus (Aporrbais) alatus Eichw. . . . 
„ „ pespelecani Phil. . . 

Triton (Simpulum) Tarbellianum Grat. . . 

„ „ affine Desh 

„ (Sassia) Apenninicum Sassi . . . 
„ (Hilda) transsilvanicum R.Hoern. u. A 
* sp 

Ranella (Apollou) gigantea Lamk 

„ (Aspa) marginata Mart. , . . . . 

Murex spinicosta Bronn 

„ (Haustellum) Partschi M. Hoern. . 
„ (Pteronotus) Swainsoni Michti. . . 

„ „ trinodotus Bell 

„ (Muricidea) absonus San , 

„ „ Cžižeki M. Hoern. . . , 

„ „ scalarioides Blainv. . , 

„ (Chicoreus) Aquitanicus Grat. . . , 
„ „ Galicianus Hilber. . . , 

„ (Phyllonotus) Hoernesi ďAnc. .... 
„ „ Vindobonensis M. Hoern 

„ (Trophon) vaginatus Jan 

„ (Occembra) sublavatus Bašt. . . . 

„ „ caelatus Grat , 

„ „ scalaris Brocc 

„ „ imbricatus Brocc. . . . 
„ „ ventricosus M. Hoern. . 
» » sp 

» n Sp 

Pyrula (Ficula) geometra Bašt 

Typhis horridus Brocc 

„ fistulosus Brocc. 

Pollia cbeilostoma Partscb. sp 

„ Barrandei M. Hoern. sp 

„ Moravica R. Hoern. u. A 

„ Badensis R. Hoern. u. A 

„ exculpta Duj 

., sp 

Pyrula (Rapana) granifera Michti 

Fusus Austriacus R. Hoern. u. A 

„ crispoides R. Hoern u. A 

„ crispus Bors 

„ Vindobonensis R. Hoern u. A. ... 

„ Hóssi Partsch 

„ Valenciennesi Grat 

„ Prevosti Partsch 

„ Virgineus Grat 

„ (Enthria) Puschi Andrz 

» sp 



2 

17 

1 

240 
1 
2 
2 
1 
3 
7 
1 
11 

31 
5 
1 

10 
8 
3 

11 
1 

30 
1 

14 
3 
3 
2 

41 
1 

1 

9 

65 

2 
26 

5 
1 
2 
2 
2 
5 
5 
3 

2 
3 
2 
2 



80 



Předběžná zpráva o niiocaenech západní Moravy. 



347 



Jméno 



Zvířena 



borač- 
skébo 



jílu 



lomničského 



nestme- 
leuého 
vápence 



slinu 



482 
483 
484 
485 
486 
487 
488 
489 
490 
491 
492 
493 
494 
495 
496 
497 
498 
499 
500 
501 
502 
503 
504 
505 
506 
507 
508 
509 
510 
511 
512 
513 
514 
515 
516 
517 
518 
519 
520 
521 
522 
523 
524 
525 
526 
527 
628 
529 
530 
531 



Fasciolaria Tarbelliana Grat 

„ bilineata Partsch 

Turbinella (Latirus) labellum Bronn. . . . 

„ (Leucozonia) DujardiniM. Hoern. 
Cancellaria subcancellata ďOrb 

„ Bonellii Bell 

„ Saccoi R. Hoern. ....... 

„ callosa Partsch 

„ (Trigonostoma) lyrata Brocc. 

„ (Narona) varicosa Brocc. . . . 

„ „ Dregeri R. Hoern. u. A 

„ „ bicarinataR.Hoern.u.A 

„ (Merica) Dufouri Grat 

Pleurotoma rotata Brocc 

„ Carolinae R. Hoern. u. A. . . . 

„ Antoniae R. Hoern. u. A. . . . 

„ Badensis R. Hoern 

„ Neugeboreni M. Hoern 

„ trifasciata M. Hoern. . . . . . 

n coronata Mst 

„ Annae R. Hoern. u. A 

„ Eugeniae R. Hoern. u. A. . . . 

„ (Surcula) dimidiata Brocc. . . . 

„ „ serrata M. Hoern. . 

„ „ Berthae R. Hoern. u. A 

n B cf. Coquandi Bell. var 

„ „ Lamarcki Bell. . . . 

„ „ consobrina Bell. ver. . 

„ (Genota) ramosa Bašt. . . . 

(Drillia) Allionii Bell 

n „ obtusangula Brocc. . 

„ „ Zehneri M. Hoern. . 

„ „ spinescens Partsch. . 

„ „ crispata Jan 

„ „ Herminae R. Hoern. u. A 

„ „ incrassata Duj. 

n „ Suessi M. Hoern 

„ „ Adelae R. Hoern 
» sp 



sp. 



u. A 



(Clavatula) cf. OlgaeR. Hoern. u. A 
„ asperrulata Lamck. 
„ fc. styriaca Aning. . 
„ Schreibersi R. Hoern. u.A 
„ semimarginata Lamk. 

(Pseudotoma) praecedens Bell. var. 
„ Theresiae R. Hoern. u. A 
„ Idae R. Hoern. u. A. 

(Rouaultia) Marthae Hoern. u. A. 



124 
1 
3 
3 
6 
2 
13 
o 

29 

3 

7 

13 

13 

26 

4 

2 

41 

60 

28 

11 

31 

8 

11 

2 

86 

6 

26 

152 

9 

106 

11 
4 
7 
5 

67 
9 

40 
2 
2 
2 
1 
1 
1 
1 
3 
1 

57 



1 

15 



22 

28 
34 
14 

6 

2 



1 

28 
2 
2 

43 



348 



V. J. Procházka 



Jméno 



Zvířena 



borač- 
ského 



lomničského 



jílu 



nestrae- 
leného 
vápence 



slinu 



532 
533 
534 
535 
536 
537 
538 
539 
540 
541 
542 
543 
544 
545 
546 
547 
548 
549 
550 
551 
552 
553 
554 
555 
556 
557 
558 
559 
560 
561 
562 
563 
564 
565 
566 
567 
568 
569 
570 
571 
572 
573 
574 
575 
576 
577 
578 
579 
580 
581 



Pleurotoma (Dolichotoma) cataphracta Brocc. 

„ (Homotoma) cf. Leufroi Michti. 

„ (Raphitoma) Sandleri Partsch. . 

„ „ plicatulla Jan. . . 

„ „ submarginata Bon. 

„ „ harpula Brocc. . . 

„ (Mangelia) Vauquelini Payr. . 

„ (Clathurella) strombilus Duj. . 

„ „ subtilis Partsch. . 

Cerithium vulgatum Brug. var 

„ Zeuschneri Pusch 

„ spina Partsch 

„ scabrum Olivi 

„ perversum Lin 

„ capillacaeum Desh 

„ bilineatum M. Hoern 

n Sp. . • 

sp 

Turritella Riepeli Partsch 

„ turris Bašt 

„ bicarinata Eichw 

„ subangulata Bronn 

sp 

Mathilda quadricarinata Brocc. sp. ... 

„ Raincourti de Bourq 

sp 

Phasianella Eichwaldi M. Hoern 

Turbo rugosus Linn 

Monodonta Araonis Bašt 

„ mamilla Andrz 

„ augulata Eichw 

Litorina sulcata Pilk 

Adcorbis Woodi M. Hoern 

„ Lomnicki Hilber 

Xenophora Deshayesi Michti 

„ testigera Bronn 

Trochus turricula Eichw 

„ miliaris Brocc 

„ biangulatus Eichw. 

Solárium simplex Bronn 

„ millegranum Lam 

„ moniliferum Bronn 

n sp 

sp 

sp 

i* sp. . 

Fossarus costatus Brocc 

Delphiuula rotilaeformis Grat 

n sp 

Scalaria lamellosa Brocc. ....... 



9 
2 
1 
1 
1 
1 
1 
1 
7 
1 
12 
18 
24 
2 
2 

1 
1 
1 

16 

1 

2046 

1 

110 

3 

2 

3 

11 

81 
1 
1 
6 
1 

4 
1 

1 

26 
4 
5 

11 
2 
2 
3 
9 
4 
1 
1 



26 
1 



10 
3 
1 

2 



1 
12 



7 

2 

200 



Předběžná zpráva o miocaenecb západní Moravy. 



349 



2 


[vířena 


boraě- 
ského 


lomničského 




nestme- 




jílu 


leného 
vápence 


slinu 


1 


1 




6 






2 






8 






2 






3 






1 






8 




1 


37 




1 


14 


5 


l 


13 




, 


3 




. 


1 






5 




1 


9 




. 


2 






2 




2 


2 






3 






129 




40 


1 






1 




l 


1027 


2 


20 


3 






5 


1 




6 




1 


16 


4 


2 


15 






4 






1 






6 


7 




6 






11 




1 


1 






1 






3 


3 


1 


44 






42 


1 




2 


5 




1 






4 




2 


5 


6 


1 


2 






2 




, 


6 


1 


2 


1 


3 


1 


1 




, 


5 




, 


4 




. 



582 
583 
584 
585 
586 
587 
588 
589 
590 
591 
592 
593 
594 
595 
596 
597 
598 
599 
600 
601 
602 
603 
604 
605 
606 
607 
608 
609 
610 
611 
612 
613 
614 
615 
616 
617 
618 
619 
620 
621 
622 
623 
624 
625 
626 
627 
628 
629 
630 
631 



Scalaria clathratula Turt. . . 
„ scaberrima Michti. . 
„ pumiacea Brocc. . . 
„ amoena Phil. . . . 
„ Scaccbii M. Hoern. . 
„ torulosa Brocc. . . 
„ lanceolata Brocc. 
Vermetus arenarius Linn. 

„ intortus Lam. . . 

Caecum tracbea Mont. . . . 
Pyramidella plicosa Bronn. . 
Odontostoma plicatum Mont. 
Turbonilla costata Grat. . . 
„ gracilis Brocc. 

„ subumbilicatus Grat. 

„ pusilla Pbil. . . 

„ pygniaea Grat. 

„ plicatula Bronn. . 

sp 

sp 

Natica millepunctata Lamck. 
„ redempta Micbti. . . 
„ Josepbina Risso. . . 
„ belicina Brocc. . . . 

Nerita pieta Fér 

„ expansa Rss. . . . 

Cbemnitzia perpusilla Grat. . 

„ Reussi M. Hoern. 

Eulima polita Eicbw. . . . 

„ lactea ďOrb. . . . 

„ Eicbwaldi M. Hoern. 

„ subulata Donov. . . 

Bissoina obsoleta Partscb. 

„ pusilla Brocc. . . 

„ Burgnierei Payr. 

„ Moravica M. Hoern. 

Rissoa Mariae ďOrb. . . . 

„ Venus ďOrb. . . . 

„ Zetlandica Mont. . . 

„ Montagni Payr. . . . 

cf. Moulinsi ďOrb. . 

„ curta Duj 

„ Lachesis Bašt. . . . 
„ Partscbi M. Hoern. . 

sp 

Bulla utricula Brocc. . . . . 
„ miliaris Brocc. ... 
„ conulus Desb. . . . 

n Sp 

» sp 



350 



V. J. Procházka 



Jméno 



Zvířena 



borač- 
ského 



jílu 



lomničského 



nestme- 
leného 
vápence 



632 
633 
634 
635 
636 
637 
638 
639 
640 
641 



642 
643 



644 
645 



646 
647 
648 
649 
650 
651 
652 
653 
654 
655 
656 
657 
658 
659 
660 
061 
662 
663 
664 
665 
666 
667 
668 
669 
670 
671 
672 
673 



Capulus Hungaricus Linn 

„ Barrandei M. Hoern 

Fissurella Italica Defr 

Dentalium Badense Partsch 

„ mutabile Dod 

„ tetragonum Brocc. . , . . . 

„ Michelotii M. Hoern 

„ Jáni M. Hoern 

„ entalis Linn 

„ incurvum Kenn 

Lepadidae. 

Scalpellum sp. (lateralaí štít) 

Scutellum cf. Pfeifferi Weithof. (Carinolaterale) 

Balanidae. 

Balanus cf. concavus Bronn 

„ sp. ind 

Ostraooda. 

Candona strigulosa Ras 

„ semicircularis Rss. ...... 

„ tumida Rss 

„ papillosa Rss 

sp. ind 

„ sp. ind 

„ difficilis Rss 

„ arcuata Rss 

Bairdia subdeltoidea Miinst 

„ lucida Rss 

Cythere Philippi Rss 

„ trigonella Rss 

„ Kostelensis Rss 

„ Angulata Rss 

sp 

„ punctata Miinst 

„ deformis Rss 

„ hastata Rss 

„ cf. opaca Rss 

„ similis Rss 

„ cf. hystrix Rss 

„ erinaceus Born 

„ asperrima Rss 

„ Haidingeri Rss 

„ transsilvanica Rss 

„ Ungeri Rss 

„ cf. truncata Rss 

„ cassidea Rss. 



2 

4 

1 

21 

15 

13 

8 

9 

1 



1 
4 
4 
5 

1 
10 

30 
1 

20 

2 

2 

2 

120 

20 

15 



15 
3 

21 
6 

7 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 



351 



Jméno 



Zvířena 



borač- 
ského 



jílu 



lomničského 



nestme- 
leného 
vápence 



slinu 



674 Cytbere verrucosa Rss 

675 „ coronata Róm 

676 „ cornuta Róm 

677 „ nitida nov. form 

678 „ polyptycba Rss 

679 „ Moravka nov. form. ...... 

680 „ sp 

681 „ plicatula Rss 

682 „ Edwardsi Róm 

683 „ reticulataRss 

684 » sp 

685 „ sp 

686 „ sp 

687 Cytheridea Můlleri Miinst 

688 „ nov. form . 

689 Laxoconcba nov. form 

690 „ nov. form 

691 „ nov. form 

692 Cytberella auriculata Rss. 

693 „ compressa Můnst 

694 „ nov. form 

Pisces. 

695 Otolithus (Merlucius) magnificus nov. spec 

696 „ „ similis nov. spec. 

697 „ (Gadus) nitidus nov. spec. . 

698 „ „ clarus nov. spec. . 

699 „ „ insignis nov. spec. 

700 „ „ singularis nov. spec. 

701 „ „ nudus nov. spec. . , 

702 „ „ molestus nov. spec. . 

703 „ (Apogoninarum) Austriacus nov. sp 

704 „ „ Moravicus nov. sp 

705 „ (Ophiidarum) amplus nov. spec. 

706 „ (Berycidarum) Moravicus nov. spec 

707 „ „ lepidus nov. spec 

708 „ „ insoletus nov. spec 

709 „ „ splendidus nov. spec 

710 „ „ pulcber nov. spec 

711 „ „ simplex nov. spec 

712 „ „ venustus nov. spec 

713 „ (Serranus) Boravičinensis nov. spec 

714 „ (Percidarum) sp 

715 „ (Gobius) Moravicus nov. spec. 



1 
11 
2 
1 
4 
2 
2 
4 
3 

1 
1 



19 
4 

1 

3 
17 

2 
15 

7 



5 

41 

1 

2 
2 
1 

1 
3 



20 



20 
1 



352 V. J. Procházka 

Ještě před nedávném byla proslovena domněnka, ničím ne- 
odůvodněná, že totiž sedimenty západní Moravy jsou nevalně bohaté 
na zkameněliny. 

Jsou-li a jak případným je onen názor, dovozují zajisté do- 
statečně zvířeny uvedeného seznamu. Ony ji nejenom vyvracejí, ale 
i odporují jinému, tolikéž před nedávném vyslovenému názoru, že 
totiž v západní Moravě není sedimentů, jež by odpovídaly tak zvaným 
pleurotomovým jílům miocaenní pánve vídeňské. Že tyto tak zvané 
pleurotomové jíly i na Moravě nacházejí se skutečně uloženy, o tom 
svědčí ovšem i ta okolnosť, že nalezeno 46 různých druhů z veliké 
skupiny Pleurotoma v boračském jílu. 

Již z těchto několika ukázek seznati lze hodnotu dosavadních 
názorů o zvířeně naší miocaenní oblasti, a je patrno, že mají svůj 
podklad jediné v nedostatečných známostech materiálu, jenž odtud 
byl dosud znám. 

Trvám na tom, že názory podobné a jiné nebyly by bývaly 
vůbec nikdy prosloveny, kdyby bylo dbáno starých zpráv, byť i kra- 
tičkých, tož přec jen důležitých, jež zanechali F. Piu skal, A. E. 
Reuss, F. Foetterle a H. Wolf. Kdyby jích jen povšimnuto si 
bývalo, jsem skálopevně přesvědčen, že kdokoliv, spatřiv pak toliko 
jediný malinký zbytek vyplaveného tamního jílu, ať již od Řepky, 
Lomnicky, Tišnova anebo od Borače, nebyl by býval pochyboval ani 
okamžik, je-li mu co činiti se sedimenty zvířenou bohatými anebo 
chudými. 

Pvavda, nejsou jíly a sliny všude stejně bohaté, tu jsou chudé, 
tu bohatší, tu neobsahují vůbec žádných zkamenělin, anebo jen spoře. 
Právě tak jako fysikální poměry v miocaenním moři nebyly všude 
stejně příznivé živočišnému rozvoji. 

Avšak kdo vyslovuje se o všeobecném rázu většího komplexu 
miocaenního, o tom zajisté předpokládáme, že dříve důkladně seznal 
svůj obvod, že prozkoumal všechny jeho součásti a že poznal jeho 
nejbohatší a také i nejchudší naleziště zvířenná. Vždyť toliko na zá- 
kladě těchto, nikoliv na základě té neb oné ze vzpomenutých skupin 
je možný správný soud. A kdo dospěl k názoru dříve uvedenému, měl 
důkladně se obeznámiti se zvířennými poměry nejbohatších lokalit, 
jakými jsou rozhodně v této oblasti Borač a Lomnická. A když byl 
tak učinil, měl uvážiti, zdali souhlasí to, co tam byl spozoroval, 
s názvy, k nimž dospěl za studia v jižní části moravského miocaen- 
ního obvodu. 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 



353 



K vůli snazšímu přehledu bohaté zvířeny uvedených dvou nale- 
zišť, Borače a Lomnicky a k vůli rychlejšímu porozumění vztahu 
zvířeny jílu ku zvířeně slinu a ostrakodového vápence budiž mi do- 
voleno vměstnati tuto malý přehledný seznam, v němž číslice ozna- 
čují počet druhů nalezených na té které lokalitě. 







^> o <5 e t d. r -u. !h. tj. 




společných 


jílu 
boraěského 


nestmeleného 

vápence 
lomničského 


slinu 
lomničského 


Foraminifera . 
Anthozoa . . . 




175 
120 

2 

34 
2 

i 36 

267 

2 

2 

49 

21 


115 

119 
4 
2 

14 
2 

28 

253 

2 

2 

31 

15 


66 

2 

2 

27 

1 

7 
23 

38 


86 

7 

1 

6 

11 

98 

17 
11 






Echinodermata 
Bryozoa . . . 




Brachiopoda . 
Lamellibranchiata 
Gasteropoda . . 
Lepadida . . . 




Balanidae . . . 




Ostracoda . . . 




Rybí otolithi . 




Souhrn . 




715 


587 


166 




237 



Jak patrno, opravňuje počet dosud známých druhů (732) z oněch 
dvou nalezišť k označení jejich usazenin za bohaté zvířenou. Jíl pak 
boračský se svými 587 druhy představuje se kromě toho jako nej- 
bohatší z moravských miocaenních jílů vůbec, a nabývá velké důle- 
žitosti nejenom pro rakouský miocaen, nýbrž pro veškeru miocaenní 
oblasť svou velikou bohatostí korálů, jelikož poskytl zvířenu korálo- 
vou, která předčí svým množstvím druhů nejbohatší fauny ze sicil- 
ského pliocaenu popsané G. Seguenzou 1 ) a poskytuje dokonalý 
obraz korálové zvířeny hlubokého moře miocaenního, po níž bylo 
dosud marně pátráno v oblastech miocaenu rakouského. 

Nerozmýšlím se přisouditi boračské zvířeně vzhledem k po- 
měrům moravským takovou důležitosť, jaké dostává se po léta zví- 
řenám jílu badenského, voslavského, sooského a móllersdorfského. 



*) G. Seguenza. Disquisizioni palaeontolog. interno ai Corallarii fossili 

della rocce tertiarie del distreto di Messina. Dispensa prima ed secunda. Torino 
1863—64. 

Tř. mathematicko-přírodoTědecká. 1893. 23 



354 V. J - Procházka 

Činím tak po zralé úvaze jejích vlastností a příbuznostních 
vztahů ku zvířenám slínů a slínových vložek litavských vápenců. 
A jsem přesvědčen, že kdybychom neznali tuto zvířenu, že sotva 
bychom sobě vysvětlili, alespoň ne správně — a na tom trvám — 
souvislost jen na př. moravských tak zv. zvířen přechodních, anebo 
jak i pojmenovány byly smíšených, s tak zv. typy zvířennými. Pomocí 
boračské zvířeny arci jeví se pak tato souvislost přirozenou a snadno 
pochopitelnou. 

Povšechný ráz, povaha jednotlivých její tříd a její vlastností 
jakož i nejjemnější odstíny jejího charakteru, pokud jest v naší moci 
je sledovati, vydávají svědectví, že boračská zvířena je zvířenou 
hlubokého moře a že žila v tichém, uzavřeném, říčním přítokům 
nepřístupném mořském chobotu nedaleko pobřeží. 

Že tomu skutečně tak, vysvitne z následujícího: 

Foraminifery jílu, hojné v jeho vyplaveninách a zachovalé 
obyčejně velmi krásně, z nichž dosud 115 druhů je známo — jsou 
zastoupeny rody a druhy obyčejnými v jílu badenské facies vídeňské 
pánve. Největší bohatství druhového dosáhly rody : Miliolina, Nodosaria, 
Cristellaria, skupina Rotalina, Marginulina, Bolivina a Spiroloculina, 
toliko dva nebo tři druhy vykazují rody: Textularia, Polystomella, 
Cornuspira, Frondicularia, Uvigerina, Globigerina, Nonionina a He- 
terostegina ; ostatní čítají pouze po jednom druhu. Jako vůbec všude 
v jílech badenské facies, pozorovati lze i v boračském druhy ve 
slínech a vápencích litavských (usazeninách to, jak známo, bathy- 
metricky vyšších niveaux) hojné, tuto velice sporé. 

To platí především o druzích rodu : Heterostegina, Polystomella, 
Amphistegina a Alveolina. S tím těsně souvisí pak individuelní 
množství následujících druhů: 

Miliolina Buchiana, Uvigerina semiornata, 

Textularia curinata, Discorbina rosacea, 

Clavulina communis, Truncatulina lobatula, 
Bolivina punctata, „ Dutemplii, 

Nodosaria íiliformis, „ praecincta, 

„ Veruenilii, Pulvinulina Haueri, 

„ pungens, „ Partschiana. 

Lingulina costata, Rotalia Soldanii, 
Vaginulina badensis, „ bicarinata, 

Uvigerina pygmaea, Polystomella crispa, 
Amphistegina Hauerina. 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 355 

Těžiště horalové zvířeny jílu boračského spočívá v poměru 
ojedinělých polyparií ku složitým, trsovým. Tyto jsou zastoupeny to- 
liko nepatrným počtem druhů, jichž trsy zdají se zakrslými proti 
trsům známým ze slínů na př. litavského vápence, anebo z písků 
forchtenavských, grundských a hornského zálivu. Proti tomu jest 
rozvoj skupin ojedinělých koralů veliký. Především padá tu na váhu 
čeleď Turbinolidae se 74 druhy, pak čeleď Eiipsumidae s 19 druhy. 
Zejména onano určuje ráz netoliko svým množstvím druhovým ale 
i hojností individuelní. Jak sluší podotkuouti, boračská zvířena před- 
stavuje nejtypičtější korálovou zvířenu, jež byla dosud nalezena ve 
vrstvách uložených miocaenním mořem. Její povšechný charakter na- 
značil A. E. Reuss 1 ) ve své monografii o fossilních horalech rakou- 
ského miocaenu na osnově 80 na 58 různých nalezištích nasbíraných 
druzích, z nichž lapugský jíl poskytnul největší počet druhů (17). 

Rourky Červů obyčejně polámané jsou v jílu boračském poměrně 
dosti četné, avšak tak hojně jako na př. ve slinu drnovském se 
nevyskytují. 

Po mořských ježcích nacházejí se toliko ostny, zřídka destičky 
ambulakrální. Ještě nejhustěji přicházejí schodkovité, jemné ostny, 
označené Reuss em jménem Diadema Desori. 

Poměrně četné jsou mechovky, leč nedosahují množství oněch 
jílu lažánského, odkud jsem dosud 26 rozličných druhů určil. Za- 
stoupeny jsou druhy, s nimiž setkáváme se zhusta v jílech bathyme- 
tricky vyšších niveaux, facies badenské a které, přešedše do sedimentů 
horizontu litavského vápence, dosáhly na některých místech za pří- 
znivých okolností velikého rozvoje, tak že vyplňují mohutné vršte vní 
lavice, nazvané vrstvami bryozovými. 

Velice zřídci jsou brachiopodi, zjištění dosud ve dvou druzích. 

Z břichonožců vykazují druhy : Corbula gibba, Limopsis anomala, 
Area, Area barbata, A. lactea, Leda nitida a Ostrea cochlear většj 
počet individuí. 

Povšechný ráz lamellibranchiatů souhlasí úplně s povahou tříd 
vyjmenovaných a následujících a nejeví známek bathy metricky vyšších 
niveaux. 

Jak z předchozího malého seznamu vysvítá , předstihují ga- 
steropodi počtem svých druhů ostatní třídy a vyznačují se i bohat- 
stvím individuí. Veledůležité pak jest seskupení rodů a druhů ga- 



') A. E. Keuss. Die fossilen Korallen des oester. ungar. Miocaens. Denk- 
schrift der k. Akadem. der Wissensch. Wien. 1872. 

23* 



356 V. J. Procházka 

steropodových boračského jílu, zejména v obvodu rodů: Mitra, Co- 
lumbella, Terebra, Buccinum, Triton, Murex, Pollia, Fusus, Cancel- 
laria, Pleurotoma, Ceritkium, Turritella, Solárium, Scalaris, Turbo- 
nilla a Dentalium, bohatost Pleurotom na druhy, poměr, v jakém se 
jeví individuelní hojnost druhu Ancillaria obsoleta ku A. glandiýormis 
atd. a konečně vyskytování se druhů: Pleurotoma dimidiata, Pleur. 
coronata, Pleurot. spiralis, Pleurot. Coquandi, Fasciolaria bilineata 
atd., jež vyskytují se po většině jenom v bathymetricky nižších jílech. 
Již těchto několik zběžně vyjmenovaných vlastností boračské gastero- 
podové zvířeny potvrzuje domněnku svrchu vyslovenou o příbuznosti 
boračské zvířeny s badenskou. 

Jasnou představu nabudeme o tom, věnujeme-li následujícím se- 
znamům zevrubnou pozornost. První z nich jest sestaven dle seznamu 
předchozího. Obsahuje nejbohatší druhy jílu boračského na individua, 
jež jsou uspořádány do řady dle jich individuelního množství a vy- 
jádřeny číslicemi. V kolonnách dolnorakouských lokalit vepsané 
číslice jsem vyňal ze známé práce dvorního rady D. Stura 1 ), v níž 
pojednává o stratigrafických poměrech mořského stupně vídeňské 
pánve. Konečně připojil jsem k onomu seznamu i gastropody lomnič- 
ského slinu. 

Druhý seznam budiž považován toliko za doplněk a za kontrolu 
onoho. Jest opsán doslovně ze zmíněné práce D. Stu rovy a uzavírá 
úplný počet druhů jílů badenských, vóslavských, sooských a móllers- 
dorfských na individua nejbohatších. 

Z těchto dvou seznamů jest vidno, že až na některé, patrně 
místními fysikálními podmínkami způsobené odchylky, podmínivši 
lokální ráz boračského jílu, gasteropodová zvířena shoduje se s onou 
naznačených dříve jílů dolnorakouských a že ji tudíž třeba pova- 
žovati za příslušnou jílům facies badenské. 

Lokální ráz pak boračských gasteropodů záleží zejména ve 
velikém rozvoji druhů, které nebyly konstatovány dosud nikde jinde 
v témže individuelním množství, mimo to i v rozvoji rodů Scalaria 
a Solárium, zastoupených četnými druhy. K oněm druhům přísluší : 
Columbelta tiara, Turritella subangutata, Buccinum turbinillum, Mathilda 
guadricarinata a Buccinum signatum. 

Zachovalosť ulit a misek mollusků boračských jest znamenitá. 
Jejich velikost a tloušťka stěn odpovídá oněm boračského jílu. Ve 



*) D. Stur. Beitráge zuř Kenntniss der stratigraph. Verháltnisse der ma- 
rinen Stufe des Wiener Beckens. Jahrbuch der k. k. geolog. Keichsanst. 1870, 
20. Band. pag. 308. 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 



357 



Seznam prvý. 



PQ 



«4-i 




f-t 




O 




T3 




OT 




ř-l 


a 

v 




T3 


a 


08 

PQ 



03 

'3 



Columbella tiara Brocc 

Turritella subangulata Bronn 

Natica helicina Brocc 

Buccinum (Zeuxi) restitutianum Font. 

Kingicula buccinea Desb , 

Chenopus (Aporrhais x pes pelecani Phil 
Ancillaria (Anaulax) obsoleta Brocc. . . 
Columbella (Milrella) subulata Brocc. , 
Pleurotoma (Drillia) Allionii Bell. . . 
Buccinum (Trilia) turbinellum Brocc. . , 

Natica millepunctata Lam 

Turbinella (Latirus) labellum Bonn. . , 
Matbilda quadricarinata Broc. sp. . . . 
Pleurotoma (Drillia) spinescens Partsch. 
Buccinum (Zeuxis) Badense Partsch. . . 

„ (Ilima) granulare Bors. . . . 
Pleurotoma (Surcula) Lamarcki Bell. . . 
Buccinum (Niotha) signatum Partef. . . 

„ (Nassa) Laevissimum Brus. . 

Conu8 (Leptoconus) Dujardini Desb. . . 
Pleurotoma (Drillia) AdelaeR. Hoern. et A. 

Pollia cheilostoma Partscb. sp 

Pleurotoma coronata Můnst 

Corbula gibba Olivi 

Pleurotoma (Rouxaltia) Marthae R. Hoern. 

et A 

Mitra (Calithaea) Fucbsi R. Hoern. et A. 

Ostrea cocblear Poli 

Columbella (Anachis) Moravica R. H. et A. 

Pleurotoma trifasciata M. Hoern 

Limopsis anomala Eichw 

Pleurotoma (Surcula) dimidiata Brocc. . 

„ Annae R. Hoern. et A. . . . 

Conus (Leptoconus) antediluvianus Brug. 
Mitra (Bellardii) R. Hoern. et A. . . . 
Pleurotoma Antoniae R. Hoern et A. . . 

„ (Gen ota) ramosa Bašt. . . . 

Polia Moravica R. Hoern. et A 

Cerithium scabrum Olivi 

„ spina Partsch 

Cassidaria (Galeodea) ecbinophora Lamk. 

Turritella turris Bart 

Pleurotoma rotata Brocc 

„ Carolinae R. Hoern. et A. . 
Ceritbium Zeuschneri Pusch 



3450 

2046 

1027 

500 

324 

240 

234 

203 

152 

150 

129 

124 

110 

106 

89 

86 

86 

74 

72 

67 

67 

65 

60 

59 

57 
51 
50 
40 
41 
40 
31 
28 
27 
27 
26 
26 
26 
24 
18 
17 
14 
13 
13 
12 



2120 
425 
720 
280 
276 
682 

2801 

630 



39 

1450 

632 

8 

1136 
220 

919 

3 



1715 
4140 

7 



1 

2 

2 

35 

118 



2574 
83 
145 
435 
690 
135 

2736 

662 



1 
59 

120 
566 



916 
90 

1550 



230 

5235 

16 



6 
100 

28 



11 

2 

2 

16 

1 

17 

38 

47 



13 

4 



11 

6 



33 

2 



7 

81 

791 

1 

1 

6 

49 

99 



40 



33 
131 

24 



7 
10 



1 

200 

20 

60 

21 

80 

2 

7 

88 

14 

40 

4 

43 

44 

6 

36 
5 
2 

1 
34 

20 



4 
5 
1 

28 
6 
6 

14 
1 



12 



358 



V. J. Procházka 

Seznam druhý. 



ti 



e3 

pq 



PQ 



'3 

a 



Pleurotoma turricula 

„ obeliscus 

Natica helicina 

Pleurotoma dimidiata 

„ spiralis 

„ Coquandi et Lamarcki 

„ monilis 

„ coronata . 

Bingicula buccinea 

Ancillaria obsoleta 

Natica millepunctata 

Fusus bilineatus 

Columbella nassoides 

Conus Dujardini . 

Chenopus pes pelecani 

Buccinum costulatum 

Turritella Archimedis 

Mitra striatula 

„ scrobiculaía 

Buccinum serraticostum 

Pleurotoma cataphracta 

Corbula gibba 

Fusus semirugosus 

Pleurotoma inermis 

„ bracteata 

Cassis Saburon 

Fusus longirostris 

Terebra acuminata 

Turritella bicarinata 

„ turris 

Conus antediluvianus 



4140 

2801 

2120 

1715 

919 

1450 

1393 

1100 

720 

276 

630 

651 

642 

632 

280 

425 

264 

260 

130 

136 

220 

169 

95 

155 

135 

70 

120 

105 

12 

35 

46 



5235 

2736 

2574 

230 

1553 

120 

414 

916 

145 

690 

662 

73 
135 
566 
435 

33 

69 
238 
234 
227 

90 
123 
100 
133 

29 
134 

45 

80 
103 
100 

35 



6 

38 

11 

23 

1 

1 

4 

13 

2 

1 

47 

40 

17 

3 

16 

2 

2 



1 
2 
2 
2 
33 



10 
49 

7 

105 

24 

40 

8 

33 

791 

1 

99 

112 

6 

2 

1 

81 

130 
11 

131 



34 
152 

1027 

31 

57 

12 

4 

60 

324 

234 

129 

8 

200 

67 

240 

500 

5 
6 

9 
9 

6 
1 

2 
3 

1 
16 

27 



14 

28 

20 

6 



22 

34 

21 

2 

40 

6 

7 

2 

80 

60 



vrstvě jílu, jenž proměněn je v ornici, vysazenou po léta okysličo- 
vání, jsou skořápky bílé jako křída. Ve vrstvě tři stopy pod ornici 
uchovaly fossilie své původní, od jílu pošlé zbarvení; jsou hnědé. 
Tmavohnědé, od badenských k nerozeznání jsou pak ulity a misky 
tamního tmavého až černého jílu. Z toho pochodí, že zbarvení ulit 
a misek boračských se mění, vysazeny-li byly atmosferiliím, a že na 
povrchu ponenáhlu nabývají bílé barvy. 

Po cirrijpedech nacházejí se toliko nepatrné zbytky. Lepadidi 
zjištěni dosud ve dvou druzích; balanidi jsou vůbec spoří a náležejí 
druhům malým, obyčejně přirostlým na misky anebo na ulity. 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 359 

Za to rozmanitá jest zvířena ostrakodová, zastoupená rody Can- 
dona, Bairdia, Cyťhere a Cyťherella, z nichž dostalo se rodu Cyťhere 
největšího rozvoje. Individuelní hojnost veškerých ostrakodových druhů 
jest nepatrná. 

Poměrně bohatý je boračský jíl rybími otolithy. Zvláště hojné 
jsou v jeho vyplaveninách okrasné otolithy rodů: Berycidarw^ Qadi- 
darum,, zhusta přicházejí zástupci rodů: Merclucii, Ophidarum a Ca- 
rangidarum. Tu budiž podotknuto, že i ráz otolithů těsně spojen je 
s oním dřívějších skupin a nejeví, jak jest mi dosud ukázati, nija- 
kých odchylek. 

Ačkoliv odpovídá povšechný ráz zvířeny slinu lomničského, do 
něhož, jak již připomenuto, litavský vápenec ostrakodový jest vložen, 
jílu boračskému, přece ho s ním nelze úplně ztotožňovati. Proč, po- 
známe z úvahy o jednotlivých třídách, zejména oněch skupin, které 
velmi snadno podléhají vlivům fysikálním a mění se s petrografickým 
habitem horniny. K těmto přináležejí především koraly, z lamelli- 
branchiátů a gasteropodů jisté skupiny, jichž jednotlivé elementy 
těšně souvisí, jak dokázáno bylo nesčíslněkráte v oblasti miocaenu 
dolnorakouského, netoliko s povahou sedimentů, ale i s místními po- 
měry lokalit. 

K poměrně resistenčním elementům miocaenní zvířeny a sice 
jílové facies, slínové a litavského vápence přísluší zařaditi forami- 
nifery, ostrakody, do jisté míry i mechovky a ony skupiny mollusků, 
které bývají téměř neporušeny konstatovány netoliko v oněch faciích 
ale i ve facies pískové. 

Přirovnáme-li foraminifery hořejšího lomničského seznamu s bo- 
račskýnii, zajisté shledáme, že neliší se téměř od těchto. Neboť ne- 
jenom že jsou ve slinu zastoupeny těmitéž rody jako v jílu, i druhy 
vidíme honositi se téměř touže individuelní hojností. 

Avšak není ani shoda mezi koraly slinu a jílu. Nepatrný počet 
korálových druhů lomničských slínů a jejich řídkost utvrzuje mínění, 
že korálová zvířena tohoto slinu nenalézala za sedimentace příznivých 
podmínek. Podotýkám, že tato okolnost není nahodilá, důkazy pádné 
nasvědčují tomu, že spočívá v povaze příčin samých. Neboť nikde 
dosud nebyly nalezeny bohaté zvířeny ve slínech, uložených bezpro- 
středně na jílu se zvířenou hlubokého moře. Toho důkazem jsou zví- 
řeny slínů drnovických, lysických, sudických, lomnických, jaroměři- 
ckých, steinabrunnenských atd. Jednak řídkost trsových korálů ve 
slinu západomoravském vůbec a v lomničském zvlášť, jednak převaha 
ojedinělých polyparií, staví tuto korálovou zvířenu po bok boračské. 



360 V, J. Procházka 

Okolnosť pak, že druhy tohoto slinu jsou obyčejné ve slínech litav- 
ského ^ápence vůbec, o nichž se určitě ví, že náležejí bathymetricky 
vyšr isazeninám než jíl, jest přirozeným důkazem, že nepatří do 
obv zvířen boračských. 

Trubky Servu nepoštěstilo se dosud stan oviti ve slinu lomničském. 

Pozůstatky po ježcích mořských jsou nepatrný, toliko ostny byly 
zjištěny. 

Rovněž mechovky vyskytují se spoře ; jejich druhy patří skupině, 
již rozšířena je jak v jílech tak i ve slinu. 

Lamellibranchiati jsou poměrně četní. Na váhu padá přítom- 
nost elementů zvířeny steinabrunnenské, jako na př. Cardila Jouanneti, 
kterýž drnh tak jako ostatní této skupiny, jest řídký. 

Četnější jsou gasteropodi, avšak ani tito nedosahují takového 
rozvoje jako v boračském jílu. Toliko 98 druhů povedlo se tuto zji- 
stiti. I seskupení jejich rodů a druhů neliší se od boračského. Vůbec 
nelze konstatovati rozdílů, až na některé místní difference, jež by 
dokazovaly správnost názoru, že zvířena lomničského slinu je různá 
od boračského jílu toliko znaky vyvolanými místními fysikáiními 
okolnostmi. 

Z cirripedů nebyl dosud nalezen ve slinu lomničském ani 
jedeu druh. 

Ostrakodi jsou poněkud chudší na druhy než v jílu. Zastoupeni 
jsou druhy obyčejnými a těší se témuž individuel nímu množství 
jako v jílu. 

Tolikéž platí o rybích otolithech. 

Zvířena lomničského nestmeleného ostrakodového vápence zdá Se 
býti při prvním pohledu velmi rozdílná od zvířeny jak jílu tak i 
slinu. Avšak přirovnavše ji k těmto dvěma zvířenám, neshledáme 
rozdíly tak velice veliké, jak zprvu býti se jeví. Pravda, seskupení 
její druhů, zejména jich individuelní hojnost jest nepopiratelně od- 
chylná od zvířen jílu a slinu, avšak naproti tomu jest míti na pa- 
měti, že převážná většina její druhů jest společná zvířenám jílu a 
slinu. Rozdíly a souhlasnost této zvířeny pak nesou všechny její 
skupiny. Onyno záleží jednak ve značné redukci, jednak v náhlém 
rozvoji jednotlivých tříd. Charakteristickým pro tuto zvířenu jest 
předně veliký rozvoj a individuelní bohatství ostrakodů, za druhé 
hojnost foraminifer bohatých ne tak druhy jako na individua, za 
třetí hojnost mechovek, za čtvrté nepatrné množství mollusků a za 
páté úplné vymizení rybích otolithů. 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 361 

Pokud foraminifer tohoto vápence se týče, jest bráti v úvahu 
rody : Nodosaria, Cristellaria, Marginulina a skupinu Rotalina, které 
toliko nepatrným počtem druhů na individua chudých jsou zastou- 
peny. Tím nápadnější jest pak rozvoj druhů zejména rodů : Polymor- 
phina a Polystomella. Nejhojnější jsou druhy: Polystomella crispa, 
Discorbina rosacea, Truncatulina lobatula, Pólymorphina communis, 
Pól. gibba, Miliólina tricarinata a Vemeuilina spinulosa. Druh Amphi- 
morphina Hauerina, jak povědomo, velice hojný v pravých litavských 
vápencích a v jich slínových vložkách, jest tuto poměrně řídký. Cla- 
vulina communis atd. schází úplně. 

Mechovky, ačkoliv poskytly 27 druhů a jsou poměrně dosti 
hojné, ale nedosahují rozmanitosti a individuelního množství, jakému 
se těší v pravých bryozoových] lavicích, na př. v kralické atd., kde 
jsou podstatou zvířeny. 

Naprosto odchylný obraz skytají měkkýši našeho vápence od 
zvířeny molluskové jílu a slinu. Jak lamellibranchiati tak i gastero- 
podi jsou zastoupeni druhy malými, na individua hojnými. Po druzích 
jak v jílu tak i ve slinu hojných není tuto ani potuchy. Úplně 
scházejí druhy rodů: Pleurotoma, Conus, Columbella, Terebra, Bucci- 
num, Cassio, Cassidaria, Chenopus, Triton, Ranella, Murex, Typhis, 
Fasciólaria, Turbinella, Cancellaria, Turbo, Xenophora, Solárium, 
Dentálium a j. ; zastoupeny jsou toliko rody: Erato 1, Mitra 1, Py- 
rula 1, Fusus l, Cerithium 3, Turritella 1, Mathilda 1, Monodonta \, 
Trochus 1, Fossarus 1, Scalaria 1, Caecum 1, Natica 1, Nerita 1, 
Chemnitzia 1, Eulima 1, Rissoa 4 a Bulla 2 druhy, z nichž, jak tu 
budiž podotknuto, pouze Marginulina minuta a Pyrula geometra ne- 
byla dosud nalezena ani v boračském jílu, ani v lomničském slinu, 
známy mně jsou ale ze slínů severozápadní Moravy. Druhy rodů 
Rissoa a Rissoina, o nichž se ví, že nacházejí se ve slinu steina- 
brunnenském v ohromném individuelním množství, nejsou příliš četné. 

Valná většina ostrakodových druhů přešla z jílu do slinu a odtud 
do vápence, kde dosáhla rozvoje, jaký mi není dosud znám ze žádné 
lokality rakouského miocaenu. 

Jak povědomo, závisí rozvoj ostrakodů od množství hnilobě pro- 
padlých živočišných látek. Kde těchto je dosti, jsou dány příznivé 
podmínky ostrakodů a jak četné důkazy dosvědčují, rozmnoží se 
úžasně rychle, trvají-li tyto okolnosti déle. 

Jednak poloha, jednak různá mocnost tohoto vápence na roz- 
ličných místech, jednak i okolnost, že téměř všechny jeho druhy 
v jílu a ve slinu přicházejí, nasvědčuje tomu, že v oblasti jeho na- 



362 V. J. Procházka 

stoupily rázem a trvaly tu déle, tu jen krátkou dobu okolnosti ostra- 
kodům příznivé, nepříznivé však ohromné většině ostatního živo- 
čišstva. Okolnosti tyto měly za přirozený následek úplné vymření 
koralů, částečný přerod foraminifer, rozvoj bryozoů a velikou re- 
dukci mollusků. 

Názor tento podpírán je pak i tím, že na všech nalezištích 
tohoto vápence, když přestaly působiti onyno okolnosti, nastoupila 
zvířena velice příbuzná jílové a totožná se zvířenou slínů vápence 
podstýlají cích. 

Zmínil jsem se dříve, že slin a jeho aequivalenty uloženy jsou 
na jílu, že jsou tudíž na místech, kde tomu tak skutečně je, mlad- 
šími tohoto, že však nelze je i přes to považovati za sedimenty dvou 
různě starých horizontů a to z toho důvodu, protože na různých a 
četných místech přímo uloženy jsou na starý podklad. Upozorněno 
bylo pak i jednak na výšku nadmořskou a na rozšíření jílu, slinu, 
písčitých slínů, písků a litavského vápence, jednak na neporušenost 
těchto sedimentů a usuzováno z toho, že poloha údolí naší miocaenní 
oblasti od dob pomiocaenních se nepoměnila a že petrografický ráz 
zdejších sedimentů podmíněn byl poměrně velikou nerovností tehdej- 
šího mořského dna. 

Toho nejpádnějším důkazem je charakter zvířen jílů a slínů. 
Zvířena jílu jest velice příbuzná zvířeně jílu badenského. Liší se od 
zvířeny lomničského slinu hlavně tím, že pohřešuje elementy mělčího 
moře, což jest nezvratným dokladem pro správnost názoru, že jíl 
uložen byl v moři hlubším než slin. Lomničská lokalita dokazuje 
mimo jiné i to, že v naší miocaenní oblasti za trvání tohoto moře 
poměry ponenáhle se měnily a sice, jak z daných poměrů lze usuzo- 
vati, hloubka mořská se pozvolna umenšovala. 



Resumé. 



Vorláufiger Bericlit iiber die stratigraphischen und faunisti- 
sclien Verhaltnisse des westlichen Miocaengebietes von 

Máhren. 

Von Vlád. Jos. Procházka in Wien. 

Dieser vorláufige kleine Bericht hat zur Aufgabe, ein mit fluch- 
tigen Zůgen gekennzeichnetes Bild iiber die stratigraphischen und 
palaeontologischen Verhaltnisse eines der interessantesten Theile des 
máhrischen Miocaengebietes zu entwerfen , eines Miocaengebietes, 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 3<33 

uber das bis zum Augenblicke nur sehr diirftige Nachrichten vorlie- 
gen, obwohl dasselbe ziemlich leicht erreichbar, theilweise sogar gut 
aufgeschlossen und ausserordentlich reich an Fossilien ist und obwohl 
es seit mehr als 20 Jahren als fossilreich bekannt ist. 

Die Gebilde dieses Gebietes breiten sich in den aus der Briin- 
ner Thalweite nach Nordwest ausgreifenden Thálern aus, setzen bei 
Hradčan in das Thal der Schwarzawa uber, ziehen sich uber Tisch- 
nowic einerseits durch das schrnale, děni Schwarzawa-Thale paral- 
lele, von Neben- und Querthálern unterbrochene Gebirgsthal in der 
Nordrichtung bis zu Ochoz hinauf, andererseits reichen sie durch das 
Schwarzawa-Thal bis uber Borač hinaus. Ferner begegnet man den- 
selben an mehreren Stellen in der Umgebung von Drasov, Málostovic, 
náchst Nořizov, dann in dem Bereiche der Dórfer: Březina, Herotic, 
Vohančic, ferner stósst man auf sie in der Umgebung von Sentic, Cebín, 
Chudčic, Mahr. Kynic, Eichorn-Bytýška und Gurein; schliesslich be- 
gegnet man diesen Sendimenten sowohl im Dorfe Ejwanowic, als auch 
an vielen Stellen lángs der Eisenbahnstrecke zwischen der Zinsen- 
dorfer Eisenbahnstation und Gurein. 

Man macht in diesem Terrain allzubald die Erfahrung, dass die 
hiesigen marinen Sedimente heute noch mancherorts ziemlich grosse 
Fláchen bedecken, dass sie demnach ausgedehnte Depóts bilden 
anderorts iiberzeugt man sich wieder, dass dieselben sich nur mehr 
in der Form von kleinen Fletzen, oft von kaum einigen Centimeter 
Máchtigkeit erhalten haben. Ueberall gewahrt man diese Gebilde 
bald mehr, bald weniger stark vom Lóss, Lehm, — wozu auch manch- 
mal diluvialer Schotter hinzutritt — und von Alluvionen iiberlagert, 
auf grossen Strecken von diesen vollkommen verdeckt, so zwar, dass 
sie nur in Einrissen, Gráben etc. zugánglich sind. Tritt zu jenen, 
den Einblick in die Lagerungsverháltnisse behindernden Umstánden 
auch noch die Cultur hinzu, dann sind die Miocaengebilde unseres 
Gebietes fast unzugánglich und nur wáhrend einiger Tage des Jahres 
im Frúhjahr und Herbst blossgelegt und dem Studium erschlossen. 

An der Bildung dieses Miocaenterrains nehmen Tegel, Mergel, 
Leithakalke, sandige Mergel und Sand Antheil. 

Der Tegel beschránkt sich bloss auf die verháltnismássig niedrig 
gelegenen Thalbóden. In die relativ hoher liegenden Gebirgsthaler 
dringt derselbe nicht vor, wird er daselbst dennoch angetroffen, so 
kann man sich jedesmal uberzeugen, dass seine Seehóhe die des im 
Hauptthale abgelagerteu Thones nicht iibersteigt. Wo der Tegel mit 



364 V. J. Procházka 

Mergeln, Leithakalken oder sandigen Mergeln zusammen auftritt, 
bilden diese sein Hangendes. 

In den hóher liegenden Gebirgsthálern findet sich das Aus- 
breitungsgebiet der Mergel, der Leithakalke, der sandigen Mergel 
und des Sandes. Der sandige Mergel dringt in die Gebirgstháler 
hoch hinauf; der demselben beigemengte Sand ist in der Regel in 
den hoher gelegenen Gebirgsthálern grobkórniger als in den niedrig 
liegenden. 

Ein iiber den Zusammenhang des Sediinents mit der jewei- 
ligen Seehohe des Thalbodens instructives Beispiel liefern die Abla- 
gerungen, welche das bei Tischnowic beginnende, iiber Lomnická, 
Serkowice , Lomnic sich ziehende und bis gegen Ochoz zu vordringende 
Gebirgsthal ausfůllen. Man gewahrt daselbst, dass in dem Bereiche 
der Stadt Tischnowic feiner Tegel unter einer stellenweise sehr 
máchtigen Bank gelblichen Mergels lagert, welch letzterer nordlich 
von Tischnowic eine důnne Bank von Leithakalk einschliesst. Die 
nórdliche Fortsetzung des Tischnowicer Tegels erreicht man am linken 
Besének-Uíer westlich von Lomnická, woselbst denselben eine ziemlich 
dicke Mergellage mit eingelagertem Leithakalke ůberlagert. 

In dem tiefen, óstlich von Řepka gelegenen Graben kommt ein 
dunkler, im trockenen Zustande ziemlich harter Tegel zum Vorschein, 
dessen Hangendes von einer iiber 4 Meter máchtigen Leithakalkbank 
gebildet wird. Siidlich von Lomnic wird der Thon nirgends ange- 
troffen, hier sind nur lichtaschgraue Mergel mit eingelagertem Leitha- 
kalk, Quarzsand und sandige Mergel vorhanden. So begegnet man 
am westlichen Fusse der Sibeniční-Rorka., in einer Grube feinen 
Quarzsand aufgeschlossen, dem ein lichtaschgrauer Mergel aufliegt. 
Im Bereiche des Stádtchens Lomnic wird sandiger Mergel bald von 
weisser, *-bald von gelblicher Farbe angefahren. Nordlich des Stádtchens 
unweit des jůdischen Friedhofes ist dieser Mergel von dem dortigen 
Báchlein bis auf das Grundgebirge blossgelegt, und man kann sich 
dortselbst iiberzeugen, dass das Grundgebirge vom Glimmerschiefer 
gebildet wird. Nicht weit davon entfernt, óstlich des Ochozer Weges, 
tritt ein lichter sandiger Mergel zu Tage, dem eine nicht besonders 
máchtige Bank von Lithothamnienkalk aufliegt. 

Berucksichtigt man die Seehohe dieser Gebilde an ihrer jewei- 
ligen Lagerstátte, uber die die Specialkarte Aufschluss gibt, so ůber- 
zeugt man sich, dass der dunkle Tegel auch hier 300 m Seehohe 
nicht ubersteigt, dass auch in diesen hoher gelegenen Theilen des 
Gebirgsthales sandiger Mergel', Mergel und Sand in Begleitung 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 365 

des Leithakalkes auftritt, schliesslich dass auch in diesem Terrain 
dem echten Nulliporenkalke eine Seehohe, zukommt, die mit jener 
dieses Kalkes sowohl in dein nordwest- als auch mittelmáhrischen 
Miocaengebiete identisch ist. 

Was nun den petrographischen Charakter der in Rede stehenden 
Gebilde anlangt, so ist vor allem der Tegel von besonderem Inter- 
esse, und zwar insoferne als derselbe mit dem Thone von Baden, 
Mollersdorf, Voslau etc. so sehr iibereinstimmt, dass man ihn von den 
niederósterreichischen Thonen kaum unterscheiden kann. Dies gilt 
in erster Linie von dem Boračer Thone und dem unteren von Lom- 
nická. Der Tegel von Tischnowic ist in der Farbe, nicht aber in den 
ůbrígen Eigenschaften von den niederósterreichischen Thonen ein 
wenig verschieden. 

In dem Leithakalke der drei Complexe: Tišnowic - Lomnická, 
Řepka und Lomnic lassen sich zwei scharf begrenzte Zonen unter- 
scheiden und zwar die Zone des phythogenen oder Lithothamnien- 
kalkes und die des zoogenen Leithakalkes. 

Der Kalk der hier zuerst genannten Zone beschránkt sich in der 
Umgebung von Tischnowic bloss auf das nórdlich von Lomnic gele- 
gene Gebirgsthal, in dem ůbrígen Theile unseres Miocaengebietes 
wurde derselbe nur noch náchst Nořizov festgestellt. 

Der zoogene Leithakalk gehórt eigentlich dem Mergel an, er 
ist demselben siidlich von Lomnic, in der Umgebung von Lomnická 
und nórdlich von Tischnowic in Form einer důnnen bald aus kleinen, 
bald aus grosseren Platten zusammengesetzten Bank eingelagert und 
besitzt nur in dem Thálchen sudóstlich von Řepka eine etwas grossere 
Ausbildung. 

Von diesen zwei durch ihre organischen Einschlůsse wesentlich 
von einander verschiedenen Kalken verdient der zoogene ein weitaus 
grosseres Interesse als der phythogene, um so mehr als seine Thier- 
welt leicht erforscht werden kann, was bekannter Weise der Lei- 
thakalk nur in seltenen Fállen zulásst und zwar nur dann, wenn 
derselbe allmálig in lose Bánke iibergeht. In dem bereits erwahnten 
Řepka-Thale sind lose Lagen im Leithakalke leicht anzutreffen, man 
gewahrt dieselben fast in der Mitte der dortigen Leithakalkschicht. 
Dieser miirbe Kalk geht nach auf- und abwarts in ein hartes fein- 
kórniges Gestein iiber. Auf diesem feinkórnigen Kalke lagert im er- 
wahnten Einschnitte eine verháltnissmássig důnne Bank eines durch 
den Einschluss von grossen Zweischalern ausgezeichneten Kalkes, wel- 
che ich in Folge ihres Einschlusses von Mollusken als die Mollusken- 



366 V. J. Procházka 

bank bezeichnen móchte und dies zum Unterschiede von der dieselbe 
unterteufenden Schichte, die ich des enormen Reichthumes an Ostra- 
codenschalen zu Folge, mít děni Nanien Ostracodenbank belege. Die 
nordliche Fortsetzung dieser Molluskenbank ist im Smrčiny-W'á\á- 
chen, etwa 10 Minuten súdlich von Lomnic gelegen, zu finden. 
Hóchst wahrscheinlich diirfte, wie darůber der von Pluskal stam- 
mende Bericht iiber die Lagerungsverháltnisse der, in Miocaengebil- 
den nordlich von Lomme aufgeschlossen gewesenen Steinbriiche Eini- 
ges mittheilt, ihre Ausdehnung in der N.-Richtung bis zu den verlas- 
senen Kalkofen an děni Ochozer Wege gereicht haben. Sudlich von 
Řepka ist von dieseni Molluskenkalke nicht eine Spur zu entdecken. 

Die Molluskenkalklage des Smrčiny- Wáldchens ist einem licht- 
aschgrauen Mergel eingelagert, dessen Fauna jener des Mergels voll- 
kommen entspricht, welcher ani linken Besének-Uíer und in den Fel- 
dern der Kukyrna nordlich von Tischnowic den Ostracodenkalk ein- 
schliesst. Es ist daraus ersichtlich, dass sowohl der Ostracodenkalk 
als auch die Molluskenkalkbank dem Mergel zufállt, was ubrigens 
auch aus den in dem Verzeichnisse auf pag. 337 — 351 angefůhrten 
Faunen zweifellos hervorgeht. 

Dieser Mergel ist stellenweisse lichtaschgrau, stellenweise gelb- 
lich, stets fein, kalkliáltig und hinterlásst im Schlámmrúckstande 
eine ziemlicb artenreiche Microfauna, selten feinen Detritus álterer 
Gebilde. Nicht ůberall ist der Mergel fossilfiihrend. Es konnten in 
demselben nur in den niedrigiiegenden Thálern Petrefacten entdeckt 
werden. In den hoher gelegenen Gebirgsthálern scheint er keine 
Fossilien einzuschliessen, wenigstens lieferten Riickstánde seiner von 
Herotic, Wohančic, Loučky, Vorkloster, geschlámmten Probestiicke von 
ziemlich grossem Gewichte nicht eine einzige Schale. 

Allenfalls fossilleer erwies sich der hiesige sandige Mergel und 
der Sand. Ersterer ist entweder gelblich, weisslich oder aschgrau von 
Farbe. Der demselben beigemengte Sand ist bald feinkórnig, bald grob- 
kornig. Der Sand ist aus kleinen Quarzkornchen zusammengesetzt. 

Ueber die Máchtigkeit des bláulichen Tegels vermag ich in Folge 
des vollstándigen Mangels tieferer Einschnitte eine sichere Nachricht 
nicht zu geben. 

Der Mergel, der Leithakalk und der sandige Mergel sind stellen- 
weise sehr stark erodirt, und zwar so, dass ihre Máchtigkeit háufig 
als eine recht geringe erscheint. Eine noch verháltnissmássig gute 
Erhaltung bewahren diese Gebilde westlich von Řepka, wo z. B. der 
Leithakalk an einer Stelle uber 4 Meter máchtig ist. 



Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 367 

Wie bereits oben bemerkt wurde, ist die Fauna des bláulichen 
Tegels wegen ihres bedeutenden Fossilienreichthumes von bohem In- 
teresse, dieselbe macht das Verháltniss des faunistischen Charaktere des 
westmáhrischen Miocaens einerseits zu den Faunentypen Nieder-Oster- 
reich's, andererseits zu den sogenannten máhrischen Misch- oder wie 
sie auch benannt wurden, Ůbergangsfaunen recht deutlich und ver- 
stándlich und schliesslich trágt dieselbe viel dazu bei, den Zusam- 
nienhang, welcher zwischen dem Faunentypus des Badener Tegels und 
jenem des Mergels von Steinabrunn besteht, klar zu legen. 

Um die palaeontologische Wichtigkeit dieses Tegels daher recht 
wiirdigen zu kónnen, hábe ich fíir diesmal die Thierwelt einer seiner 
fossilreichsten Localitáten (die von Borač) gewáhlt. Aus dem pag. 
337 — 351 angefuhrten Verzeichnisse geht hervor, dass die Thierwelt 
dieses Tegels bis auf den localen Unterschied der des Badener Tegels 
gleich ist. Fiir diese Uebereinstimmung spricht nicht nur der Ge- 
sammtcharakter der Boračer Fauna, sondern auch der Charakter der 
einzelnen Thiergruppen derselben und nicht allein dies, sondern auch 
die feinsten faunistichen Details derselben. Diese Ůbereinstimmung ist 
sowohl in dem Charakter der Foraminiferen, Bryozoen, Ostracoden, 
als auch in dem der Anthozoen, Mollusken, Cirripedier deutlich und 
klar ausgeprágt. 

Was den Unterschied anlangt, so ist derselbe localer Nátur und 
besteht in der grossen Haufigkeit einiger Arten (siehe pag. 387), die 
man bis jetzt an den íibrigen miocaenen Localitáten nur vereinzelnt 
anzutreffen gewohnt war. 

Diese Fauna des Tegels von Borač, ist der des aschgrauen Mergels 
von Lomnická ausserordentlich nahé verwandt und zwar nur desjenigen 
Mergels, von dem oben gesagt wurde, dass sich in ihm der Ostracoden- 
kalk eingelagert findet. Der Unterschied, den man nach der vorge- 
nommenen Vergleichung der Fauna des Tegels mit jener des Mergels 
erhált, besteht in erster Linie in einer gewissen Verarmung der 
Mollusken des Mergels gegenúber jenen des Tegels. Dieselben lassen 
zwar den allgemeinen, den Mollusken des Tegels eigenthúmlichen 
Charakter deutlich hervortreten, allein man vermisst die Fiille an 
Formen des Thones. Andererseits liegen die Differenzen dieser Faunen 
in dem bedeutenden Zurúcktreten der Anthozoen, von welchen man in 
dem Mergel nur wenige Arten in einer recht geringen Individuenzahl 
constatirt. Es sind dies zumeist solche Arten, welche in der Leitha- 
kalkfacies eine bedeutende horizontále Verbreitung erlangt haben. 
Schliesslich unterscheidet sich die Fauna des Lomničkaer Mergels von 



368 V. J. Procházka : Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 

jener des Boračer Tegels durch den Einschluss von Formen des 
bathymetrisch hóheren Niveau. 

Wegen dieser Unterschiede und wegen des Auftretens von Formen 
eines bathymetrisch hóheren Niveaus kónnte man sich veranlasst 
sehen, diesen Mergel von Lomnická in das Gebiet des Leithakalkes 
zu ziehen, oder wenn nicht, so doch demselben eine Zwischenstellung 
einzuráumen, beides wáre billig. 

Aus dem, was iiber die Faunen des Tegels von Borač und jene 
des Mergels von Lomnická bekannt ist, kann zuverlássig geschlossen 
werden, dass die Fauna des Mergels von Lomnická die Thierwelt 
eines etwas seichteren Meereswassers ist, als die des Thones von jBo- 
rač, in welch letzterer wir eine der typischesten Fauna des tiefen 
Meeres haben, eine Fauna, welcher fůr die máhrischen Verháltnisse 
die Stellung und die Wichtigkeit der Fauna des Badener Tegels zu- 
kommt. Sie ist eine typische Tiefseefauna in dem herkómmlichen 
Sinne des Wortes, wogegen die Fauna des Mergels von Lomnická zu 
Folge des Einschlusses von Steinabrunnerformen als eine Misch- oder 
Zwischenfauna aufgefasst werden kónnte. Es ist daher die bereits vor 
vielen Jahren ausgesprochene Ansicht, dass es im máhrischen Miocaen 
Misch- oder Zwischenfaunen des Badeoer und Steinabrunner Typus 
gibt, vollkommen richtig, da dieselbe ihre Erhártung durch das Auf- 
treten der Lomnitzer Fauna findet. Allein es muss, was schon hier 
bereits gethan wurde, diese Ansicht ergánzt werden durch die Be- 
merkung, dass diese Fauna im westlichen und nordwestlichen Máhren 
neben einer typischen Tiefseefaune gelebt hat, und dass beide diese 
Typen einen gemeinsamen Grundtypus theilen. 

Nicht minder interessant als die vorerwáhnten Faunen, ist die 
Thierwelt des miirben Leithakalkes von Lomnická. Ueber das Ver- 
háltniss derselben zu der Thierwelt des Mergels und der des Boračer 
Tegels gibt das grosse Verzeichniss hinreichenden Aufschluss. Hier móge 
nur kurz erwáhnt werden, dass diese Faura ihres Gesammtcharakters zu 
Folge als eine durch physikalische Einfliisse umgeánderte Thierwelt des 
Mergels vorstellt. Welcher Nátur diese physikalischen Verháltnisse 
sein konnten, dariiber scheint die ungeheuere Masse der, in dem 
Kalke vorkommenden, práchtig erhaltenen Ostracodenschalen einige 
Aufklárung zu geben, um so mehr, als die Ursache der rapiden Ver- 
mehrung dieser Thiergruppe die grosse Reduction der Mollusken, 
das vollkommene Aussterben der Anthozoen, das Nicht vorkoraraen 
der, in dem Tegel und Mergel ziemlich háufigen Fisch-Otolithen etc. 
naturgemáss erklárt. 



26. 
Neue Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 

Prof. Dr. J. Velenovský in Prag. 
(Vorgelegt den 4. November 1892.) 

Auch in dieseni Jahre kann ich eine zieniliche Reihe neuer 
und interessanter Pflanzenarten fůr das bulgarische Gebiet verzeichnen. 
Als Grundlage zu diesen Studien diente mir zunáchst eine zwar nicht 
umfassende, aber um so niehr ausgiebige Collection, welche Herr 
O. Reiser, Custos am Landes-Museum in Sarajevo, auf seiner For- 
scliungsreise in Bulgarien eingesainrnelt hat und mír zur Bestimmung 
freundlichst uberschickte. Die Pflanzen aus dieser Collection stanimen 
zum Haupttheile aus der Umgebung von Aitos und Burgas. 

Die zweite Pflanzensendung verdanke ich meinem lieben Freunde, 
dem H. Stříbrný in Sadovo, welcher in der Umgebung von Sadovo, 
Philippopel und Stanimaka in allen Monaten des fruhesten Frůhlings 
und des Sommers fleissig botanisirte und recht viele, schone Arten 
wiederum entdeckte. Eine Excursion Stříbrný's in die Gebirgen 
der Sredna Gora lieferte desgleichen einige Beitráge zur Flora von 
Bulgarien. 

Eine kleine Pflanzencollection meines Freundes, des H. Š k o r p i 1 
jun., bereicherte die floristischen Kenntnisse der gebirgigen Umge- 
bung von Trnovo. Es ist hier vornehmlich das schone Cyclamen nea- 
politanum zu nennen, 

In der nachstehenden Abhandlung behielt ich dieselbe Anord- 
nung bei, wie in meinem Werke „Flora bulgarica", zu dessen Inhalte 
uberall hingewiesen wird. Wie in den vorjáhrigen Nachtragen (Oester. 
Bot. Zeit. Wien, 1891), so werden auch diesmal einige Correctionen 
verwechselter oder wenig geachteter Arten beigefúgt. Es ist hier vor 
Allem die Nelkengruppe Carthusiani, die ich der strengsten Prufung 
und abermaligen Yergleichung unterwarf. Einige Arten, welche ich 
schon in vorigen Jahren publicirt hábe, vermochte ich durch neue 

Tř. mathematlcko-přírodovědecká. 1892. 24 



370 J« Velenovský 

Beobachtungen und genauere Diagnosen in's Klare zu stellen, so z. B. 

den Evonymus bulgaricus, Tragopogon rumelicum, T. elatius, lnula 

bifrons, Achillea Vandasii u. s. w. 

Die von mir aus Bulgarien bisher nicht gesehenen oder die fur 

Bulgarien neuen Arten sind fett gedruckt. 

Anemone ranunculoides L. Prope Stanimaka (Stř.). 

Thalictrum angustifolium Jcq. (L). In planitie Sadovo-Philippopolis 
(Stř.) Forma elata, inflorescentia magis congesta, foliis valde 
difformibus : inferiorum nempe laciniis latis, superiorům tenuis- 
sime linearibus, omnibus unacum vaginis et petiolis utrinque 
glabris. 

T. minus L. Ad Sadovo (Stř). 

T. simplex L. (T. Leyi Lóhr.). Q Rhizomate longe repenti, foliorum 
laciniis latis cuneatis et cuneato-oblongis, trilobis, sessilibus. Ad 
Sadovo (Stř). 

Paeonia decora Anders. Ad Stanimaka (Stř). 

Glaucium flavum Cr. Q A-d Sozopolin et Burgas (Rs). 

O. leiocarpum Boiss. Vel. Fl. bulg. p. 639. Die bulgarische Pflanze 
ist identisch mit dem griechischen G. Serpierii Hldr. Gartenflora 
1873, welches ich aus den mir gutigst vom H. v. Heldreich 
zugeschickten Individuen kenne. Ich zweifle sehr, dass diese 
zwei Arten verschieden sind, ich versuche vergebens ein halt- 
bares unterscheidendes Merkmal zwischen den beiden zu ent- 
decken. 

Corydális slivenensis Vel. Prope Stanimaka (Stř). Diese Art und die 
C. bicalcara Vel. scheinen in Bulgarien allgemein verbreitet zu 
sein. Abgesehen von der Blatttheilung, welche bei der C. bical- 
cara durchgehends stárker ist, sowie von den anderen Merk- 
malen, ist das untere gespornte Petalum der C. bicalcara ůberall 
das zuverlassigste Unterscheidungsmerkmal. 

Cákile maritima Scp. Ad Anchialos (Rs). 

Arabis saxatilis All. Ad Stanimaka (Stř). 

A. hirsuta Scp. Ad Stanimaka (Stř). 

A. Turrita L. Ad Sadovo (Stř). 

Cardamine hirsuta L. Prope Sadovo-Stanimaka (Stř). 

Vesicaria utriculata Poir. Supra Stanimaka in rupibus frequens. — 
Die Blátter sind bald kahl, bald reichlich behaart. Die behaarte 
Form hielt ich zuerst fůr V. graeca, alles aber, was ich von 
Stanimaka bisher erhielt, ist nur 7. utriculata. Die Pflanze von 
Rilo ist hingegén die echte V. graeca Reut., welche sich neben 



Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 371 

anderen Merkmalen schon durch die Behaarung kennzeichnet. 
Die Haare sind hier angedriickt zweitheilig, wenigarmig-stern- 
formig und zugleich einfach, wobei die schmáleren Blátter beider- 
seits gleich grůnlich sind. Die Behaarung der V. utriculata 
besteht nur aus weniger angedrúckten, iiberall vielarniig-stern- 
formigen Haaren, wobei die breiteren Blátter unterseits weiss- 
licher sind. 
Alyssum montanum L. Prope Stanimaka (Stř). 
A. calycinum L. Ad Sadovo (Stř). 
Thlaspi praecox Wulf. Ad Stanimaka, Sadovo (Stř). 
Viola declinata WK. Sredna Gora (Stř.) 
Viscaria atropurpurea Grsb. Sredna Gora (Stř). 
Silene supina MB. Ad Sozopolin (Rs). 

GypsopJtila tricJiotoma Wend. (G. sabulosa Stev.). 2J, Prope 
Sozopolin (Rs). Planta elata, supra glabra divaricatini paniculata, 
inferne glanduloso-pubescens, foliis basi breviter connatis sub- 
cordatis latě oblongis ónerviis, pedicellis calyce 4plo longioribus, 
petalis roseis calyce sublongioribus vel ei aequilongis. — Die 
bulgarische Pflanze stimnit gut rnit den sůdrussischen Individuen 
iiberein. 
Dianthus pelviformis Heuff. Flora 1853. (= D. bulgaricus Vel. Fl. 
bulg. p. 78). 

Die Pflanze, welche Petrovi č unter der Bestiromung des Z>. 
pelviformis herausgegeben hat, ist in jeder Beziehung identisch mit 
dem bulgarischen D. bulgaricus 1. c. Obwohl die Diagnose HeuffeTs 
(1. c.) ziemlich undeutlich ist, so zweifle ich doch nicht, dass Petro- 
vič die echte Art besass. Dagegen ist der Dianthus, welchen Herr 
Bornniúller auf der Sůva Planina in Serbien als D. pelviformis 
einsammelte, eine vom D. pelviformis Heuff. weit verschiedene Art 
und vielmehr dem D. capitatus DC. náher verwandt. Unter dem D. 
diutinus meiner Fl. bulg. p. 79 wird D. sabuletorum Heuff. und unter 
dem D. pelviformis p. 81 D. capitatus var. verstanden. Der D. pelvi- 
formis Heuff. unterscheidet sich von allen seiner Verwandtschaft durch 
niedlichen, gracilen Bau aller Theile. 

D. moesiacus Vis. Panč. PÍ. Serb. r. III. 4. 2. Vel. Fl. bulg. p. 83 
ex parte. 2J, Radice verticali crassa simplici caespitem rosularum 
caulesque strictos 1 — 4nos edente, foliis radicalibus tenuissime 
linearibus rigide setaceis convolutis margine (praesertim parte 
inferiore) ciliato-dentatis, caulinis anguste linearibus radicalibus 
evidenter latioribus erectis interno dio brevioribus, vaginis caulis 

24* 



372 J- Veleno vský 

diamétro 4 — 5plo longioribus, caule glabro viridi inferne obtus- 
angulo sitperne tereti gracili tenui elato, floribus in capitulum 
terminále a foliis remotuui versus basin angustatum dense con- 
gestis, phyllis externis oblongis et oblongo-lanceolatis in aristam 
herbaceam capitulum haud aequantem attenuatis, internis in- 
aequaliter longis oblongo-linearibus vel lineari-oblongo-cuneatis 
rubris margine anguste scariosis vix aliquando undulatis arista 
brevi calyce multo breviore praeditis, calycem atropurpureum 
striatum dimidium attingentibus, dentibus calycinis longe tenuiter 
lanceolatis sensim tenuiter acuminatis, petalorum lamina atro- 
purpurea minuta lineari-oblonga in unguem sensim abeunti integra 
glabra tubi vix trientem aequanti. Floret julio. 

Caules 30 — 50 cm alti, folia radicalia 5 — 10 cm X V2 — 1 mm -> 
caulina 4 — 6 cm X 1 — IV2 mm i vaginae mediae 1 — IV2 cm » 
capitulum 1 — l a / 2 cm diam., phylla interna 3*/ 2 — 4V2 mm X 2 mm, 
calyx 11 — 12 mm X 2 mm. 

In saxosis collis Vrška Čuka (Pč), supra Kneževo (Vel. Vs), 
in graminosis siccis prope Begler Čiflik (Vel). 
D. quadrangulus sp. n. (D. moesiacus Vel. Fl. bulg. p. 83 ex 
parte). 2|, Hadice verticali crassa simplici caespitem rosularum 
caulesque strictos 1 — 10 nos edente, foliis radicalibus anguste 
linearibus vix rigidis complicatis et canaliculatis totis miuute 
denticulato-aspemlis, caulinis parum latioribus erectis internodio 
brevioribus, vaginis caulis diamétro 4 — 5plo longioribus, caule 
glaucescenti crassiusculo tota longitudine acute quadrangulo, flo- 
ribus in capitulum terminále densum a foliis remotum basi latě 
ovatum vel truncatum dense congestis, phyllis externis obovato- 
oblongis arista saepe herbacea capitulum vix aequanti instructis, 
phyllis internis aequilongis totis albo-membranaceis vel parum 
rubro-tinctis margine fere semper undulatis latě obovatis et obo- 
vato-cuneatis calyce dimidio brevioribus arista brevi calyce bre- 
viore praeditis, calycis striati atropurpurei dentibus lanceolatis 
tenuiter acuminatis, petalorum lamina oblongo-cuneata profunde 
dentata barbellata calycis trientem aequanti. Floret junio, julio. 
Caules 20 — 40 cm alti, folia omnia 1 — 2 mm lata, vaginae 
mediae 1 — l 1 ^ cm, capitulum 1V 2 — 2V 2 cm diam., phylla interna 
3 1 / 2 — 5 mm X 3 — 4 mm, calyx 11 — 13 mm X 2 mm. 

In graminosis prope Sadovo et Stanimaka frequens (Stř), Phi- 
lippopol. (Stř), Sliven (Šk). 
Die zwei vorstehenden Nelkenarten confundirte ich in íneiner 



Nachtráge zur Flora vou Bulgarien. 373 

Flora bulgarica 1. c. unter einziger Art, dera D. moesiacus. Es sind 
aber zwei hochst charakteristisch verschiedene Arten, wie es schon 
aus den beigefugten Diagnosen leicht ersichtlich ist. Der B. quadran- 
gulus ist mehrstengelig und blau-grau-griin, der Stengel unter allen 
Nelken am schárfsten vierkantig. Der Stengel des D. moesiacus ist 
schlanker, diinner, lánger und am Grunde kauni auffallend vierkantig. 
Diese zwei Arten verwechselte walirscheinlich auch Pančič, denn 
die Diagnose des D. moesiacus in Vis. Panč. PÍ. Serb. 1. c. weicht 
ziemlich von der Diagnose in Panč. PÍ. Serb. ab. Die Pflanze in 
Vis. Panč. PÍ. Serb. 1. c. entspricht aber vollkommen unserer so auf- 
gefassten Art, so dass der D. quadrangulus neu zu beschreiben ist. 
Beide Nelken sind von allen bulgarischen Arten schon durch 
die starke Pfahlwurzel, auf welcher ohne etliche Verzweigungen dichte 
Blattbiischel und senkrechte Stengel sitzen, ausgezeichnet. In dieser 
Hinsicht ist auch der D. pelviformis Heuff. vom D. quadrangulus 
verschieden. D. pelviformis ist uberdiess noch durch graciláre Ge- 
stalt, kiirzere, breitere, derbe Blátter, kleinere Kopfe, kleinere Kelche, 
diinne scariose Hullbláttchen, kaum auífallend vierkantige grune Sten- 
gel u. s. w. hinlánglich abweichend. 

D. turcicus sp. n. ^ Pereanis glauco-virens glaber caespitosus, 
caulibus solitariis vel paucis crassis strictis ad nodos pro more 
incrassatis vix perspicue quadrangulis (potius teretibus) foliosis 
elatis simplicibus, foliis radicalibus paulisper angustioribus omni- 
bus latiuscule linearibus non rigidis inferioribus internodia ex- 
cedentibus, vaginis diametro caulis 6 — 8plo longioribus, capitulis 
terminalibus densis multifloris, involucri phyllis binis externis 
e basi latiuscula lanceolata in cuspidem longam anguste linearem 
saepissime viridem sensim angustatis, caeteris omnibus membra- 
naceo-albo-hyalinis laevibus dimidio calyce multo brevioribus, in- 
terioribus oblongo-cuneatis rotundatis non undulatis aristula brevi 
tenuissima calycem dimidium vix superanti praeditis, calycis ru- 
belli striati a basi latiore sensim angustati dentibus anguste 
lanceolatis tenuiter acuminalis, corollae laminis roseo-purpureis 
basi pallidioribus denticulatis ovato-cuneatis supra valde barbel- 
latis. Floret julio, augusto. 

Caules 60—100 cm alti basi interdum 5—7 mm diam. (!), folia 

plurima 3 — 5 mm lata, capitulum circa 4 cm diam., calyx 2 cm 

longus basi 4 — 5 mm latus, lamina corollina 5 — 6 mm longa, 

phylla plurima 6 — 7 X 3 — 4 mm. 

In graminosis ad Stanimaka detexit a. 1891 amicus Stříbrný. 



374 J- Velenovský 

Species čerte optima, statura gigantea D, calocephalum Boiss. 
revocans. Tota planta est glabra, excellit tamen glaucedine. 
Caulis infra ad nodos semper incrassatus praestat. Folia pluri- 
nervia, nervis haud prominulis, margine albo-cartilagineo. Flores 
e maximis sed phylla e minimis, eximie hyalino-scariosa, parum 
inaequalia, calycis saepius tertiam vel quartam partem tantum 
tegentia. Color corollae non est atropurpureus sed potius laete 
purpureus. — Affinis est, ut censeo, D. ambiguo, et quidem for- 
mae, quae in Bulgaria et Serbia crescit. D. ambiguus autem ab 
eo dignoscitur: caule graciliore, foliis brevioribus angustroribus 
non glaucis, floribus paulisper minoribus, dentibus calycinis longio- 
ribus et acutioribus, phyllis asperulis fuscis duplo vel triplo ma- 
joribus margine undulatis calycem dimidium tegentibus longe 
aristatis binis externis nunquam viridi-cuspidatis, petalis atro- 
purpureis paucidentatis minus barbellatis oblongis multo mino- 
ribus. 

Den D. cruentus Grsb. und den D. ambiguus Panč. halte ich fur 
identisch. Die Individuen, welche ich aus Macedonien und der 
Hercegovina besitze, unterscheiden sich vom D. ambiguus aus 
Bulgarien und Serbien nur durch schwácheren Wuchs und kiir- 
zere Grannen auf den ungefáhr glatten Hiillbláttchen. Ganz mit 
Unrecht verbindet Beck (Fl. von Siidbosn. 1891 pag. 332) den 
D. cruentus Grsb. mit dem D. sanguineus Vis. Diese zwei Arten 
sind iiberhaupt nicht verwandt. Auch die Diagnose Grisebach's 
widerspricht dem D. sanguineus Vis. 

D. sanguineus Vis. Eine ausgezeichnete, zierliche Art, welche sich 
durch die in meiner Fl. bulg. p. 82 hervorgehobenen Charaktere 
in allen Fállen leicht erkennen lásst. 

D. Pančičii Vel. Bleibt als typisch alpine Art, welche iiberhaupt mit 
keiner europaeischen Nelke zu verwechseln ist. 

D. tristis Vel. Steht dem vorhergehenden am náchsten, kann aber 
mit demselben nicht verbunden werden. Ich erhielt auch Exem- 
pláre von der serbischen Stará Planina. 

D. capitatus DC. Die bulgarische Pflanze stimmt gut mit Pflanzen 
aus Serbien, Kumánien, Russland und Galizien. 

D. pinifolius S. S. und D. rumelicus Vel. bilden in verschiedenen 
Forinen deutliche Ůbergánge, so dass sie wohl nur eine einzige 
Art darstellen. 

D. gigantem Urv. Eine, was die Grosse vegetativer Theile anbelangt, 
sehr polymorphe Art. Schwachere Formen kommen dem D. san- 



Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 375 

guineus Vis. nahé. Sie ist durch das ganze serbische und bulga- 
rische Gebiet weit verbreitet. 

D, JPontederae Kerner. Q Diese fůr Bulgarien neue Art sammelte 
ich auf den durren Felsenhůgeln bei Kostinbrod. Sie ist voll- 
kommen gleich mit den Individuen von Budapešť in Kerner's 
Herb. Austr.-Hung. N. 539. Ich bin auch ůberzeugt, dass diese 
Art voní D. Carťhusianorum L. verschieden ist. Schon durch die 
kleineren Bliithen, kiirzer zugespitzten Hullblattchen, schwáchere 
Gestalt u. s. w. weicht sie vom letzteren ab. 

JD. polymorphus MB. (D. diutinus Kit.). Q Prope Sadovo (Stř). 
Hiemit revidirte ich zu wiederholten Malen alle bulgarischen 
Nelken aus der Gruppe Carťhusiani. Es ist wohl beachtenswerth, 
wie diese Nelkengruppe in der sudostlichen Richtung forraenreich 
ist. Sie enthalt hier nicht nur eine Reihe guter Arten, sondern 
auch in einzelnen Arten niannichfaltige Variationen. Je nach 
děni, wie man sich den Speciesbegriff bildet, ist die Anzahl der 
sudostlichen Carthusianen ármer oder reicher, meiner Ansicht 
nach kónnen folgende Arten als Hauptarten aufgefasst werden: 
D. Carťhusianorum L. (dazu Varietáten: D. croaticus Borb., D. 
velebiticus Borb., D. puberulus Siink. ~=z D. australis Pane., D. 
tenuifolius Schur., Ď. banaticus Heuff.), D. Pontederae Kern., 
D. giganteus Urv., D. polymorphus MB., D. cruentus Grsb. (D. 
ambiguus Pč.), D, turcicus Vel., D. atrorubens AU., D. sanguineus 
Vis., D. capitatus DO., D. pelviformis Heuff., D. sabuletorum 
Heuff., D. intermedius Boiss., D. cinnabarinus Sprun., D. pini- 
folius S. S. (dazu D. lilacinus B. H.), D. Pancičii Vel., D. tristis 
Vel., D. liburnicus Bartl (dazu D. Knappii Asch. Kan.), D. mem- 
branaceus Borb. (dazu D. Borbasii Vand.), D. moesiacus Vis. Pč., 
D. quadrangulus Vel. — D. stenopetalus Grsb. und D. Holzman- 
nianus Hldr. Hsskn. sind mir unbekannt. 

D. Grisebachii Boiss. var. caulescens m. Caulibus ascendentibus elatio- 
ribus, floribus magis fasciculatis. Ad Sadovo, Stanimaka (Stř). 
Diese Varietát konimt dem D. tenuijlorus Grsb. nahé, hat aber 
perennirende Wurzel, breitere Petala, stárkeren Kelch u. s. w. 

Cerastium arvense L. Ad Stanimaka (Stř). 

Alsine bulgarka Vel. Sredna Gora (Stř). Forma undique crebre glan- 
dulosa. 

A, viscosa Schreb. O Prope Sadovo detexit am. Stříbrný. Bohemi- 
cam apprime quadrat. 

A. Bauhinorum Gay. (— A. Škorpili Vel.!) Ad Stanimaka (Stř). 



376 J- Velenovský 

Aus dein gut gesammelten Materiále, welches ich jetzt erhielt, 
ist es nun festgestellt, dass die A. Skorpili nur zur A. Bauhi- 
norum angehort. 

A* bosniaca Beck, Fl. Bosn. p. 317, Fig. VIII. (A. rostrata Vel. 
Fl. bulg. p. 94. non Koch). 2}, Die bulgarische Pflanze entspricht 
in jeder Beziehung den diagnostischen Bemerkungen Bectts. 
Von der A. rostrata Koch unterscheidet sie sich vorzugsweise 
durch hornartige Driisen zwischen den Staubfáden (die gekochten 
Bliithen der Herbarspflanzen zeigen diese Driisen recht gut), 
dann durch breitere und kiirzer zugespitzte Kelchblátter. Die 
Petala, welche den Kelch nicht iiberragen, charakterisiren sie 
schon genuglich gegeniiber die A. setacea MK. Die Pflanze 
mochte im frischen Zustande noch andere Merkmale in der 
Bluthenconstitution aufweisen, da der Driisenkranz auch die Lage 
der Blúthentheile bedingt. 

A, véliitina Boiss. et Orph. ^ In rupestribus prope Novo selo 
(Pichler), ad Stanimaka (Stříbrný, Pichler). Conf. Beck 1. c. 
Diese Art, wenn sie uberhaupt als Art angesehen werden soli, 
ist von der A. glomerata Fnzl uur durch den perennirenden 
Wurzelstock verschieden. Es werden auch als Merkmale ange- 
geben: folia falcata patentia, petalorum et sepaloruin proportio- 
nes diversae . . . ., gleichwohl diese Charaktere nicht in Anbe- 
tracht kommen, weil auch an der einjáhrigen A. glomerata Fnzl 
die Blatter nicht selten sichelforinig abstehend sind und die 
Proportionen der Bliithentheile unendlich variiren. Ich besitze 
eine Form von Varna, welche ungefáhr zweimal kleinere Bliithen 
hat als die grossbliithige Form von Razgrad. Bald sind die Se- 
pala kiirzer bald lánger zugespitzt und die Petala sehr ungleich 
lang. 

Idnum covymJbuloswm Rchb. (L. liburnicum Scp.) Q Ad Sadovo 
(Str). Von der typischen Art gar nicht abweichend. 

L. fiavum L. Sredna Gora (Stř). 

Alcea pontica Jka. Ist in meiner Flora bulgarica p. 100 zu streichen, 
weil sie ausserhalb der bulgarischen Grenze auf dem turkischen 
Boden vorkommt. 

Lavatera thuringiaca L. subsp. b) bulgarica m. Floribus dimidio mi- 
noribus, petalis calyce duplo longioribus basi valde hirtis, calycis 
lobis lanceolato-acuininatis, foliorum superiorům lobo medio cae- 
teris vix majore. — Ad Sadovo (Stř). Eine interessante, durch 
die Kleinheit der Bliithen sofort auffallende Pflanze. 



Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 377 

Evonymus bulgaricus Vel. Fl. bulg. p. 116. Auf meine besondere 

Bitte schickte mir diesmal H. Stříbrný eine ganze Collection 

bliihender und fruchtender Zweige dieses interessanten Strauches, 

so dass ich nim im Stande bin, uber dessen Verháltniss zuni 

E. vulgaris Scp. definitives Urtheil zu fállen. 

Was die Bliitter anbelangt, so kommen diese regelinássig grosser 

und fester vor, wie ich sie schon in meiner Flora beschrieben hábe. 

Nur stellenweise sah ich auch Zweige, wo sie etwas kleiner, etwa 

wie ani E. vulgaris erscheinen. Die Bliithen sind iiberall der ur- 

sprůnglichen Beschreibung wohl entsprechend, nur stellenweise sind 

sie lánger gestielt und zahlreicher, die Proportionen der Staubfáden 

und des Stylus verbleiben aber constant. Die reifen Kapseln sind im 

liochsten Grade beachtenswerth. Sie sind beinahe nur halb "so gross 

wie die des E. vulgaris, nicht roth und geneigt, sondern aschgrau 

oder braungrau auf den Stielen aufgerichtet, gegen die Basis hin 

scharf verschmálert, scharf vierkantig mit den oben ungefáhr ge- 

flúgelten und zugespitzten Kanten! Die Fruchtklappen sind vorne 

tief herzformig ausgerandet. Die Friichte des E. vulgaris sind hin- 

gegen ani Grande kaum deutlich verschmálert, die Kanten stunipf, 

nicht gefliigelt und vorne nicht zugespitzt, sondern nur abgerundet. 

Die Fruchtklappen sind vorne nur seicht ausgerandet. 

Aus dem Gesagten geht hervor, dass der E. bulgaricus, wenn 
schon nicht eine gute Art im Sinne des E. verrucosus Scp. oder des 
E. latifolius Scp., immerhin eine merkwiirdige Subspecies des E. vul- 
garis daistellt. Die Bliithen nióchten noch im lebenden Zustande 
einige Anhaltspunkte darbieten. 

Mhainnus alpinus L. "5 In declivibus m. Rhodope versus Philip- 
popolin (Stř). Fůr Bulgarien neu. Von dem Typus nicht ab- 
weichend. 
Genista involucrata Spach. Vel. Fl. bulg. p. 121. Die bulgarische 
Pflanze ist identisch mit der serbischen, die Pančič als G. sub- 
capitata benannte. 
Trifolium medium L. b) balcanicum Vel. Sredna Gora (Stř). 
T. trichoptei'um Pč. Sredna Gora (Stř). 
T. jpatens Schreb. Sredna Gora (Stř). 

Lotus strictus F. M. (L. albus Jka) Q In uliginosis planitiei ad 
Sadovo (Stř). Endlich kommt mir diese bisher wenig bekannte 
Pflanze in die Hánde. Mit aller Bestimmtheit kann ich erkláren, 
dass sie mit der asiatischen Art vollkommen identisch ist, wie 
es schon Boissier richtig hervorgehoben hat 



378 J- Velenovský 

Colutea melanocalyx Boiss. Supra Stanimaka (Stř). 

Astragalus Wulfenii Koch. Prope Stanimaka (Stř). Bei Stanimaka 
wáchst auch eine andere Form, welche von dem A. macedonicus 
Hldr. Ch. gar nicht abweicht. Diesen A. macedonicus sowie 
den A. atticus kann ich nur fiir eine kleinliche Farietat des poly- 
morphen A. Wulfenii halten. 

Vida narbonnensis L. Ad Sadovo (Stř). 

V. Gerardi Vili. Ad Sadovo (Stř). 

V. stenophylla Boiss. (V. laxiflora Boiss., V. elegans Guss.). Prope 
Sadovo, Stanimaka (Stř). Diese charakteristische Pflanze bekomme 
ich jedeš Jahr aus verschiedenen Standorten, sie erweist sich 
aber iiberall als standige Ptasse ohne Variationen zur Hauptart, 
so dass sie endlich auch als selbststándige Art aufgefasst werden 
kann. 

Mespilus gevmanica L. "5 In silvis Salihlar Turciae conterminis 
frequens et vere spontanea (Rs). Ramuli šunt valde spinescentes- 
Civis Bulgariae nova, in Oriente tamen et in Tauria latě indigena. 

Geum coccineum Sibt. Sredna Gora (Stř). 

Spiraea ulmifolia Scp. t) Sredna Gora (Stř). Rami diffusi, ramulis 
foliosis corymbo simplici terminatis crebre obsiti, folia ovata et 
elliptica duplicatim serrata subtus ad nervos puberula. — Von 
Pančič wird sie auch auf der Vitoša angegeben, ich fand dort 
aber iiberall nur die S. oblongifolia WK. 

Umbilicus erectus DC. Supra Stanimaka (Stř). 

Sedům Grisebachii Hldr. Ad Stanimaka (Stř). 

Saxifraga rotundifolia L. Supra Stanimaka (Stř). 

Ferulago meoides L. (=: Lophosciadium meifolium DC, Lophosciadium 
Barrelieri Grsb. Spicil., Chlevax athous Ces., Ferulago monticola 
Vel. Fl. bulg. p. 202 ex parte). Supra Stanimaka et Dermendere 
Jka, Vel). — Diese Ferulugo-Art von der Gattung Ferulago zu 
trennen ist ganz ungerechtfertigt, děna die flugelartigen Juga sind 
bei dieser Gattung in verschiedenem Grade entwickelt und kónnen 
demnach zur Bildung einer neuen Gattung keinen Anhaltspunkt 
gewáhren. 

F. confusa Vel. Zu dieser Art muss ich auch die Bemerkung beifiigen, 
dass sie wegen der Beschaffenheit der Frůchte nicht der vorher- 
gehenden Art sondern der F. silvatica Bess. verwandt ist. Ganz 
befremdend ist mir daher die Bestimmung einer Ferulago, die 
H. v. Degen „in agri Bizantini collibus supra Yenikeni ad 
Bosphorum" sammelte, als Lophosciadium meoides L. bezeichnete 



Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 379 

und in der Synonymik auch Ferulago confusa Vel. hinzufiigte. 
Wahrscheinlich las H. v. D e g e n die Diagnose raeiner F. confusa 
nicht, bevor er ínich corrigiren wollte. H. v. D e g e n' s Pflanze 
ist zwar nach den Bláttern und der Gestalt der F. confusa áhnlich, 
besitzt aber keine Frůchte, so dass ich selber nicht sagen kann, 
ob sie zu meiner Art angehort. 
F. monticola Boiss. Díagn. II. 2. p. 91, FL Or., Neilr. Diagn. p. 56. 
In saxosis aridis prope Ruščuk-Bjela, supra Kolofer, Karlova, 
Burgas (Jka). Mir ist diese Uinbellifere aus Bulgarien bisher 
unbekannt. 
Peucedanum arenarium WK. Ad Stanimaka (Stř). 
P. tlwacicwm sp. n. (P. vittijugum Vel. Fl. bulg. pag. 206, non 
Boiss. Fl. Or.) O Caule sat valido folioso elato stricte pauci- 
ramoso striato infra dense puberulo, ramis infra umbellas acute 
sulcatis, foliis inferioribus longe petiolatis, superioribus vaginis 
insidentibus, lamina oblongo-lineari bipinnatisecta segmentis ovatis 
in lacinias bisulcas tenuiter lineares apiculo calcareo terminatas 
pinnatipartitis, vaginis lineari-oblongis coriaceo-herbaceis, umbellis 
12 — 20radiatis, radiis tandem stríctis, involucro nullo, involucelli 
phyllis 6 — 7nis herbaceis tenuissime vel vix marginatis, petalis 
aureis, mericarpiis elliptico-obovatis (antice latioribus) utrinque 
obtusis margine albo dimidio semini aequilato, jugis filiformibus 
vittis tenuibus, commissura papillosa. 

Caules 35 — 80 cm alti, foliorum inferiorum lamina 12 cm X 
20 — 25 mm, mericarpia 5 — 6 mm X 4 mm. 

In collibus graminosis supra Stanimaka (Jka, Vel, Stř), ad 
Sliven (Šk). 

Diese Art ist zwar aus Bulgarien lángst bekannt, bisher aber 
mit dem P. vittijugum Boiss. confundirt worden. Jánka hat eine 
Umbellifere von Stanimaka, Sliven und Karnabad zuerst als Bunium 
minuti foliům Jka Oest. Bot. Z. 1872 veroffentlicht, dieselbe aber nachher 
fiir P. vittijugum Boiss. selbst erklárt. Ich sammelte auch bei Stani- 
maka ein Peucedanum aus dieser Verwandtschaft und weil ich keine 
Frúchte an meinen Individuen vorfand, so folgte ich Janka's Be- 
stimmung und reihte es in meiner Flora bulg. unter dem P. vittijugum 
ein. Dieses und voriges Jahr schickte mir aber H. Stříbrný reichlich 
gesammelte bliihende und schon fruchtende Pflanzen der vorstehenden 
Art, aus welchen ich ganz entschieden erkláren muss, dass das Stani- 
maker Peucedanum mit dem P. vittijugum gar nichts zu thun hat. 
Das echte P. vittijugum Boiss., welches auch H. v. Halácsy in 



380 J« Velenovský 

ni. Parnes prope Dekeleiain gesaiouielt hat, hat kahle, grau bereifte 
Stengel, glatte, nicht gefurchte Áste, diinnere, sehr ungieich lange 
Doldenstrahlen, haardůnne 2 — 3 Unvolucellenbláttchen, lineal-lángliche, 
sehr schmal berandete Friiclite, griinlich-gelbe Blíithen. Die ganze 
Pflanze ist schwácher, mit feinen Ásten. 

Man muss nun fragen, was fůr eine Pflanze Jánka hatte. Hatte 
er das echte P. vittijugum Boiss., oder war es unsere Pflanze von 
Stanimaka? Im letzteren Falle wáre unsere neue Benennung ungerecht- 
fertigt, denn es gehort dann die Prioritát dem Namen P. minuti- 
folium Jka. 

Das bulgarische P. thracicum steht auch dem orientalischen 
P. chrysanihum Boiss. nahé, die Diagnose aber ergiebt schon die Unter- 
schiede der beiden Arten. Das P. thracicum hat schón goldgelbe 
Doldenstrahlen und Blůthen und ist habituell einer Johrenia sehr 
áhnlich. Aus den Zweigen schwitzt ein gelbes Harz. 
JPastinaca vaginans sp. n. Molliter pubescens, caule crasso 
elato simplici parce folioso profunde multistriato sed non angu- 
lato, foliis utrinque pubescentibus, inferioribus longe petiolatis 
lamina pinnatisecta segmentis 3 — 5jugis latě ovatis profunde 
pinnatifidis et lobato-dentatis, mediis sessilibus pinnatisectis seg- 
mentis 3jugis grosse crenato-dentatis et lobatis ambitu latě ovatis 
obtusis terminali caeteris multo majoři et similiter ut jujuin pro- 
ximum ad axin alato-decurrenti, vaginis mediis magnis injlato- 
lanceolatis, caeteris diminutis aphyllis, umbella terminali magna 
20 — 30 radia lateraliter tantum ramulis 3nis tenuibus simplicibus 
umbellis valde minutis terminatis aucta, radiis tenuibus glabris, 
involucro nullo, involucello nullo vel phyllis linearibus minutis 
1 — 2nis constante, floribus (?), fructibus glabris 15 — 25nis pedi- 
cellis valde tenuibus fere duplo longioribus suffultis ellipticis, 
vittis crassis sed saepissime valde inaequalibus. 

Caules 50 — 100 cm, foliorum mediorum segmenta 6 — 7 cm X 
4 — 5 cm, vaginae eorum 8 — 10 cm X 3 — 4 cm, radii umbellae 
centralis 5 — 6 cm, fructus 5 — 6 mm X 4mm. 

In planitie thracica ad Sadovo a. 1892 eollegit amicus Stříbrný. 
Eine ausgezeichnete Art, welche hóchstens mit der P. hirsuta 
Pane. verglichen werden kann. Wie diese hat die P. vaginans eine 
auffallend grosse endstándige Dolde, wáhrend die seitlichen Dolden 
sehr klein sind und důnne einfache Seitenástchen beendigen. Die Be- 
kleidung ist sehr weich, nicht grobhaarigy der Stengel stark von 
tiefen, zahlreichen Furchen gerillt, nicht aber scharfkantig. Die Blatt- 



Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 381 

theilung der grundstándigen Blátter ist sehr stark und von allen 
europáischen (die P. hirsuta ausgenouimen) verschieden. Die mittleren 
Blátter besitzen dagegen grosse Abschnitte, welche oben in ein end- 
stándiges grosses Segment zusammenfliessen. Die Doldenstrahlen sind 
sehr diinn, strohgelb, kahl und irn Vergleiche mit den ubrigen Pasti- 
naca-Arten sehr zahlreich. Die Blattscheiden der mittleren Blátter 
sind auffallend gross. Die Vitten sind auf den Friichten sehr ungleich 
entwickelt. Háufig laufen nur 1 — 3 Vitten durch die ganze Frucht 
hoch oberhalb der Basis aufhórend, wáhrend die ubrigen sehr kurz 
verbleiben oder ůberhaupt verkůmmern. 
Seseli tortuosum L. Ad Burgas (Rs). 
Pimpinella peregrina L. Ad Sadovo (Stř). 

Bupleurum thracicum sp. n. © (B. glumaceum Vel. Fl. bulg. 
p. 225. non S. S.). Annuum, sat elatum, a medio stricte ramosum, 
foliosum, foliis anguste linearibus inferioribus et mediis 3 — ónerviis 
superioribus uninerviis, umbellis longe et stricte pedunculatiS) 
involucri phyllis 4 — 5nis oblongo-lanceolatis breviter setaceo- 
acuminatis pallide virentibus latě hyalino-marginatis inter nervos 
třes semper transverse nervillosis, radiis 5 — 7nis longioribus in- 
volucrum parum excedentibus, involucelli phyllis ellipticis brevis- 
sime setaceo-attenuatis summo apice minuté serrulatis totis albo- 
virenti-membranaceis, nerviseorum a basi divergentibus margina- 
libus sat arcuatis et omnibus tribus saepius ad apicem nervillis 
transversis instructis flores duplo superantibus, floribus breviter 
pedicellatis, petalis denticulatis pallide luteis. 

Caulis 30—60 cm, folia media et inferiora 2 — 3 mm lata, 
radii 1 — 17 2 v™ longi, involucelli phylla 5 mm X 3 mm, phylla 
involucri 1 cm X 27 2 — 3 mm. 

In graminosis ad Sliven legit amicus Škorpil. 
Diese Pfianze hielt ich lange fiir das B. glumaceum S. S., 
welchem sie allerdings am náchsten steht. Das echte, attische 
B. glumaceum, welches ich bereits vergleiche, ist eine specifisch 
gánzlich verschiedene Art. Es hat im Ganzen eine gracilere Gestalt, 
viel feinere, dunnere, kůrzere, einnervige Blátter, mehr abstehende 
Áste, bedeutend kůrzere und bogenformig gekrůmmte Doldenstiele. 
Die Hůllbláttchen sind auch auf den stárksten Dolden nur 3, kleiner und 
kůrzer, die Doldenstrahlen 2 — 5 (zumeist 3 — 4), die grósseren Dolden- 
strahlen sind 2— 3mal lánger als das Involucrum, die Hůllbláttchen 
lánglich-lanzettlich, durchscheinend, scarios, nicht gezáhnt, die Nerven 



382 J. Velenovský 

ohne Nervillen. Die Húllbláttchen des B. thracicum sind fester, blass- 

griinlich, kaum durchscheinend, obwohl auch háutig. 

Vom B. apiculatum Friv. unterscheidet sich die neue Art durch 

kurz zugespitzte nur oben am Rande feiDgezáhnte, weisslich-grůnliche, 

háutige Húllbláttchen, kůrzere, breitere, breit háutig berandete quer- 

nervige Involucrumsbláttchen, viel breitere, mehrnervige Blátter, 

kůrzere Doldenstrahlen und kiirzere Bluthen. 

Das bulgarische B. thracicum ist identisch mit den Individuen, 

welche H. v. Degen in Thracien bei Rodosto-Kopekli gesammelt 

und als B. glumaceum S. S. bestimmt hat. 

B, apiculatum Friv. var. albicans m. Planta typo elatior, involucelli 
phyllis (pro more majoribus) latě ellipticis et latě elliptico-obo- 
vatis secus nervos saturate viridibus, nervillis transversis nunie- 
rosis non solum e nervis marginalibus sed etiam e nervo medio 
excedentibus anastomosantibus. — Ad Stanimaka (Stř). 

Eine in extremen Formen eigenthiiniliche Varietát, welche niir 
schon im vorigen Jahre H. Adamovié aus Pirot in Serbien 
schickte. Ich hielt sie anfánglich fur das B. flavicans Boiss. 
Hldr., das mir leider in Originalexemplaren unbekannt ist. 

B. laxum Vel. Ad Sadovo (Stř). 

Colladonia triquetra DC. Secundum Frivaldsky etiam in Bulgaria, 
sed ubi? Ommisi eam in mea Flora bulgarica. 

Wryngium maritimum L. Ad Anchialos (Rs). 

Loranthus europaeus L. In declivibus m. Emineh Balkán (Rs). 

Asperula odorata L. Ad Stanimaka (Stř). 
Valerianella microcarpa Lois. Ad Stanimaka (Stř). 

Knautia drymeja Heuíf. Sredna Gora (Stř). Planta bulgarica cum 
banaticis optime convenit. 

K ambigua Boiss. et Orph. (Scab. ambigua Friv.). 2|, Prope Sadovo 

et Stanimaka (Stř), Sofia (Šk), Karlova (Friv), Kalofer, Bélova 

(Stř). Divisio foliorum (folia ergo inferiora integra, media lyrata, 

superiora pinnatipartita), statura et dimensiones omnino K. ar- 

v e n s i s L., sed indumentum magis cano-puberulum, caulis supra 

subglaber, capitula minora, ochroleuca, non radiantia. 

Diese Pflanze ist die echte, welche Boissier und Frivaldsky 

meinte. Sie ist zwar gut charakterisirt, specifisch lásst sie sich aber 

vom Haupttypus (K. arvensis), wie viele andere, nicht trennen. 

K, collina G. G. var. rumelica m. 2(, Hispida, ad caulem setoso- 
hispida et glandulosa-hirta, foliis inferioribus pinnatipartitis laci- 
niis linearibus inciso lobatis, caulinis mediis pinnatipartitis laci- 



Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 383 

niis longis linearíbus, summis linearibus simplicibus, caule jam 

in parte inferiori longe diviso, capitulis minoribus, ochroleucis 

non radiantibus. — Ad Sliven (Šk), Sadovo (Stř), Sredna Gora (Stř). 

Diese Art confundirte ich frůher mit den vorstehenclen, sie ist 

aber durch die Bekleidung, die Verzweigung und die Blatttheilung 

weit verschieden. Von der franzósischen K. collina G. G., welche ich 

vergleiche, kanu ich keinen wesentlichen Unterschied entdecken. Nur 

die Kopfe der letzteren sind roth. 

Achillea Vandasii Velen. Diese interessante Art scheint in Bulgarien 
weit verbreitet zu sein. Ich erhielt sie wiederum von Belo- 
gradčik (Škorpil) und sogar in Serbien bei Pirot saninielte 
sie H. Adamovi č in schónen Exemplaren. Die Pflanze ist 
nicht so klein, wie ich urspriinglich meinte, sondern von der- 
selben Grosse und demselben Habitus wie die A. clypeolata Sin., 
welcher sie sich am náchsten anschliesst. Von der A. clypeolata 
unterscheidet sie sich durch uberall tiefer und ungefáhr zweimal 
so viel getheilte Blátter, insbesondere die unteren Blátter sind 
sehr getheilt. Die Zahne der oberen Blátter sind knorpelig be- 
spitzt und eigenthiimlich eingebogen. Die Bekleidung ist zwar 
auch weisslich, aber diinner, so dass die Blátter nicht selten 
gninlich werden, nebenbei ist das Indument nicht seidigglánzend, 
obwohl es auf den jungen Wurzelbláttern ein wenig glánzt. Die 
Kopfchen sind durchwegs schmáler, kleiner und sammt den Stielen 
weniger wollig. Die Kopfchenstiele sind uberall důnner und 
lánger, die Strahlbliithen blass schwefelgelb, die ganze Inflo- 
rescenz zwar reichlicher aber weniger gedrungen. A. compacta 
S. S. hat dagegen sámtlich mehr getheilte und seidenhaarige 
Blátter, mehr compacte Inflorescenz u. s. w. 

Doronicum austriacum Jcq. Supra Bélova (Stř). 

_D. caucasicum MB. 2J, Rhizomate carnoso nodoso-incrassato squa~ 
mato-lanato, foliis inferioribus obtuse crenato-repandis minus 
cordatis, phyllis involucri angustioribus hirtis a D. cordifolio 
Sternb. dignoscitur. — Ad Sadovo (Stř). 

Artemisia maritima L. Q Ad Pontům prope Burgas (Rs). 

GnapTialium dioicum L. Ad Stanimaka, Sredna Gora (Stř). 

Linosyris vulgaris Cass. In m. Emineh Balkán (Rs). 

Aster Amellus L. Ad Sadovo, Stanimaka (Stř). 

A. Tripolium L. © In maritimis ad Burgas et Anchialos (Rs). 

Bellis silvestris Cyr. Prope Činger (Rs). 

lnula bífrons L. Prope Sadovo, Stanimaka (Stř). Auch diese Inula-Art 



384 J. Velenovský 

erfáhrt verschiedene Variationen. Die Pflanze von Stanimaka hat 
weniger lederartige, schmálere, nur auf den Hauptásten herab- 
laufende Blátter; auf den diinneren Ásten sind sie nur stengel- 
umfassend oder sehr kurz herablaufend. Die Kopfe sind lánger 
gestielt und demgemáss weniger dicht geháuft, die unter den 
Kopfen sitzenden Bracteen sind schinaler und die Kopfe nicht 
umhullend, die Hullbláttchen sind schmáler und lánger zuge- 
spitzt. Die Pflanze von Varna und Razgrad hat breitere, derbere, 
iiberall breit herablaufende Blátter. Die unter den Kopfen 
sitzenden Bracteen sind breit und zum Haupttheile die Kopfe 
umhullend. Die Hullbláttchen sind breiter und kiirzer zugespitzt. 
Echinops microcephalus S. S. Ad Burgas (Rs). 
Carlina thracica sp. n. r @ Biennis, caule erecte siniplici apice 
subcorymbose 2 — 4cephalo, foliis araneosis tandem fere glabratis 
coriaceis elevatim dense reticulato-nervosis, caulinis densis latě 
ovato-triangularibus haud arcuatis acutis auriculis magnis spinu- 
loso - pinnatijidis jprofunde amplexícauUbus margine spinuloso- 
dentatis spinis vix divergentibus praetereaque toto margine spi- 
nidis debilibus ad apicem usque crebre obsitis, capitulis medi- 
ocribus, involucri phyllis externis foliaceis spinoso-dentatis apice 
breviter et tenuiter spino sis radium stramineum non superan- 
tibus, phyllis mediis lanatis margine integro brevissime ciliatulis, 
phyllis radii strainineis anguste linearibus infra ciliatis vel nudis 
acutis, palearum receptaculi fibris majoribus evidenter clavato- 
incrassatis acutissimis, pappo achenio duplo longiore. » 
In declivibus m. Emineh Balkán ad Erker octob. a. 1891 col- 
legit cl. O. Reiser. 

Diese Carlina kann weder mit der C. longifolia Rchb. noch 
mit der C. corymbosa L., zu welchen sie verwandtschaftlich angehort, 
zusammengezogen werden. Die Blátter der neuen Art sind sehr cha- 
rakteristisch. Sie sind am Grande am breitesten und hier durch 
grannenartig zerschlitzte, sehr grosse Óhrchen tief umfassend, sie 
sind nicht gelappt oder eingeschnitten-gefiedert, sondern nur stachelig- 
gezáhnelt. Die Žáhne sind iiberdies nur diinnstachelig, nicht hart und 
rigid. Die Nervation ist zweimal so dicht als die der genannten 
Arten. Die áusseren, kurzen Hullbláttchen enden mit keinem starken 
Dorne und die inneren tragen keinen langen Stachel wie die C. vul- 
garis L. Die strohgelben Strahlbláttchen sind denjenigen der C. co- 
rymbosa áhnlich, kiirzer und breiter als bei C. vulgaris. Die Kopfe 
sind etwa von der Grosse der C. vulgaris. 



Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 385 

Onorpodon tauricum Wlld. Sredna Gora (Stř). 

Jurinea arachnoidea Bge. Ad Anchialos (Rs). 

Centaurea gradienta Vel. Ad Anchialos (Rs). 

Mulgedium tataricum DC. Ad. Anchialos (Rs). 

Crepis foetida L. Ad Mesembriam (Rs). 

Cr. tectoruni L. Q Ad Stanimaka (Stř). Diese in Europa so weit 
verbreitete Art kommt mir zura ersten Male aus Bulgarien in 
die Hánde. Von der bohmischen Pflanze z. B. ist sie gar nicht 
verschieden. 

Cephalorhynchus hispidus Boiss. Ad Stanimaka (Stř). 

Tragopogon bálcanicum Vel. Ad. Stanimaka (Stř). 

T. elatius Stev. Ad Sadovo, Stanimaka (Stř). Kommt auch in schwá- 
cheren Fonnen vor, welche nur 20 — 40 cm hohe Stengel haben 
und deren untere Blátter 2 — 3 cm breit, am Rande wellig und 
kurz zugespitzt sind. 

T. rumeUaum Vel. Oest. Bot. Z. 1891. In der diesjahrigen Pflanzen- 
sendung Stříbrný's befindet sich eine Menge Individuen dieser 
schonen Art in allen Entwickelungsstaďien. Um die Diagnose zu 
vervollstandigen, konnen wir noch hinzufůgen, dass die Wurzel 
zweijáhrig, spindelformig, einfach ist und die wurzelstándigen 
Blátter auch am Grunde kahl, sehr fein und lang gegen die 
Spitze hin vorgezogen, an der Basis sehr verschmálert, 20 — 30 cm 
lang und in der Mitte 15 — 25 mm breit sind. 

Scorzonera mollis MB. Ad Sadovo (Stř). Diese Form hat schmálere 
Kópfe mit wenigen Hullblattchen und mehr gelben Blúthen, mit 
schmáleren, am Rande nicht welligen Bláttern. Die Form von 
Sliven hat hingegen breitere Kópfe mit mehreren Hullblattchen 
und róthlichen Bluthen, mit breiteren am Rande welligen Bláttern. 

Lapsana grandiflora MB. Ad Stanimaka (Stř). 

Ccwnpanulct moesiacct sp. n. © Biennis, radíce smniplici verticali 
medio saepe incrassata, caule patule hirto elato folioso simplici 
raro paulisper ramuloso, foliis praesertim supra aspero-hirtis du- 
plicato-dentatis viridibus, inferioribus oblongis subobtusis, basi 
abrupte attenuatis vel saepius valde inaequaliter truncatis pe- 
tiolum alatum aequantibus, mediis oblongo-lanceolatis acutis in 
petiolum latě alatum senům attenuatis, floralibus e basi latě ovata 
flores amplectenti acuminatis, summis tandem bracteantibus, flo- 
ribus sessilibus in capitulum terminále et 2 — 4 lateralia sessilia 
inter se valde remota dispositis foliis superatis, calycis laciniis 
triangulari- oblongis setulosis exappendiculatis, tubům adaequan- 

Tř. niathematicko-příroJověJecká. 1892. 25 



386 J. Velenovský 

tibus, corolla coerulea anguste tubulosa limbo infundibuliformi 
parce setulosa laciniis oblongo-lanceolatis acutatis vel fere ob- 
tusis calyce 4 — 5plo longiore, capsula pyriformi. 

Caules 30 — 50 cm alti, folia inferiora 10 — 15 cmX4-6 cm, 
media sensim decrescentia, flores paulo majores ac in C. ťhyrsoidea. 

In declivibus m. Rhodope supra Stanimaka (Stř). 

Diese Campanula ist mir bereits schon aus Serbien bekannt, 
wo sie H. Adamovič bei Pirot aufgefunden hat. Die serbischen 
Individuen waren aber ziemlich mangelhaft eingesammelt, insbeson- 
dere die Wurzel war abgerissen, so dass ich sie fur die wenig be- 
kannte C. foliosa Ten. approximativ halten wollte. Die Pflanzen 
Stříbrný's sind mm ganz vollstándig auch sammt ganzen Wurzeln 
mitgenommen. Aus den letzteren ergiebt sich aber, dass die Pflanze 
zweijáhrig ist und sich dicht an die C. ihyrsoidea L. anschliesst. 
Habituell ist sie immerhin einer stattlichen C. glomerata nicht un- 
áhnlich. 

Von der C. ihyrsoidea unterscheidet sich unsere neue Art fol- 
gender Weise: Der Stengel ist stets schwácher, oben mit einem 
mehrbliithigen Blůthenkopfchen beendet. Die seitlichen mehrbluthigen 
Kópfchen sind nur 2 — 4 und untereinander weit entfernt, die unteren 
von blattartigen Bracteen weit ůberragt. Die Blátter sind grósser, 
schárfer und tiefer zweimal gezáhnt, die unteren viel breiter und am 
Grunde plotzlich eingeengt oder sehr ungleichseitig beinahe abge- 
stutzt, mit einem sehr langen schmal gefliigelten Stiele. Die mittleren 
sind breit fliigelartig gestielt. Nur die obersten Blátter sind bracteen- 
artig. Die Behaarung der Blátter ist grob- und scharfhaarig. Die 
Bltithen grósser. 

C. ťhyrsoidea dagegen: Der Stengel stark, dick, oben mit end- 
stándigen Blůthenkopfchen und mehreren seitlichen, welche eine Áhre 
bilden. Alle Blúthenblátter sind bracteenartig. Die Blátter sind 
kleiner, fein gezáhnelt, weich behaart, die grundstándigen lánglich- 
lineal in kurzen Stiel allmálich verschmálert, clie oberen kleiner 
lineal-lánglich oder lánglich-lanzetlich sitzend, die Blúthen kleiner. 
C. expansa Friv. Supra Stanimaka (Stř). 
Vaccinium Myrtillus L. Sredna Gora (Stř). 
Jasminum fruticans L. Ad Ajan Skela (Rs). 
Cynanchum acutum L. Ad Anchialos (Rs). 
Marsdenia erecta R. Br. 2J, (Cionura er. Grsb.) Ad Sozopolin de- 

texit cl. Re i ser. 
Anchusa Gmelini Ldb. Ad Anchialos (Rs). 



Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 337 

A. ochroleuca MB. Bei Trnovo (Šk. jun.). In gelbbluhender Form, 

welche mir bislier aus Bulgarien unbekannt war. 
Verbascum phoeniceum L. Konimt bei Sadovo und Stanimaka (Stř) 
háufig niit schon gelben Korollen vor, wodurch die Pflanze ein 
fremdartiges Aussehen bekoinmt. An eine Hybridation kann man 
hier nicht denken, weil die Pflanze in allen íibrigen Merkmalen 
dem Typus gleich ist. Im Oriente ist íibrigens diese gelbblii- 
hende Form weiter verbreitet. 
Linaria spuria Milí. Ad Sadovo (Stř). 
Veronica orchidea Cr. Ad Sadovo (Stř), Trnovo (Šk. jun.). Provenit 

quoque forma foliis omnino glabratis. 
Ajuga rJiodopea sp. n. 2\. Perennis, canescenti-pilosa, caulibus 
erectis vel ascendentibus non crassis crebre foliosis, foliis caulinis 
omnibus integris elliptico-lanceolatis obtusis in petiolum tenuem 
breviter attenuatis, verticillastris bifloris foliis longe superatis, 
calyce subsessili adpresse canescenti laciniis lineari-oblongis ob- 
tusis tubům calycinum subaequantibus, corollae roseae canescenti- 
puberulae calyce duplo longioris labio superiore bipartito. 
Caulis 15 cm altus, folia media 4 cmy^2 cm, calyx 5 — 8 mm. 
In declivibus m. Rhodope supra Stanimaka a. 1892 detexit 
am. Stříbrný. 

Nur ein einziges Exemplár, wahrscheinlich nur zufallig mit an- 
deren Pflanzen mitgenommen, befand sich zwischen den Pflanzen, 
welche H. Stříbrný auf einer Excursion nach Stanimaka heim- 
gebracht hatte. Eine hóchst interessante Art, weil sie in Europa die 
zweite bekannte aus der Section Phleboanthe Tausch ist. Sie ist 
wohl ein endemischer Balkanstypus wie viele andere in den Central- 
gebirgen der Balkanshalbinsel. Habituell erinnert sie an die A. Lax- 
manni L., ist aber viel kleiner, graciler, nicht zottig-langhaarig wie 
diese. Die Bliithen sind nur halb so gross und hell-rosenroth. Alle 
Blátter auf dem ganzen Stengel sind ganzrandig und besonders die 
unteren in kurzen Stiel verschmálert. Die Blátter der A. Laxmanni 
sind unten nicht selten grob gezáhnt und alle sitzend. Bezúglich der 
Blattbildung ándert iibrigens die A. Laxmanni in Bulgarien nicht 
wenig ab. Es giebt Formen, die nur ganzrandige, breit eifórmige 
Blátter besitzen, andere wiederum, die im unteren Stengeltheile keil- 
formige, vorne grob gezáhnte Blátter aufweisen. Andererseits vermag 
ich aber nichts massgebendes zu ergriinden, um hier die Hauptart 
in schlechte Species zu zersplittern. Die Korolle der A. Laxmanni 
ist kahl, der Stengel stark, aufrecht. 

25* 



388 J- Velenovský 

Salvia nutans L. Ad Stanimaka (Stř). 

S. rhodopea sp. n. (S. frigida Vel. Fl. bulg. p. 648, non Boiss.) 2|. 
Caule crašso erecto folioso jam in parte inferiore in ramos 
strictos longos diviso, tota planta praeter lanam in foliis deter- 
silem pilis articulatis et glanduliferis glandulisque citrinis visco- 
sissima, foliis herbaceis parum rugosis inferioribus latě ovatis 
basi interdum subcordatis longe petiolatis profunde obtuse lo- 
batis et inaequaliter dentatis, mediis profunde et acute lobatis 
ovato-oblongis in petiolum longiusculum breviter attenuatis, flo- 
ralibus latissime ovatis brevissime acutatis viridibus herbaceis 
verticillastros aequantibus, verticillastris 6floris in spicam conti- 
nuam vel saepius interruptam longam dispositis, calycis breviter 
pedicellati viridis lanato-viscosi antice latissime bilabiati labio 
superiore breviter tridentato dentibus lateralibus spinulosi medio 
mutico paulo longioribus, labio inferiore bidentato dentibus tri- 
angulari-lanceolatis rigide spinulosis, corollae albae parvae e ca- 
lyce tubo vix exsertae glandulis magnis obsitae labio superiore 
apice angustato falcato. 
Caulis 20 — 50 cm, folia inferiora 10 — 18 cm X 8 — 16 cm, media 

12 cmy^S cm, corolla cum calyce 15 mm longa, calyx defloratus 

6 — 7 mm longus antice 6 mm latus. 

In calidis ad Sadovo a. 1891 legit am. Stříbrný. 

Diese Salvia ist mit keiner europáischen Art der Gruppe 
Aethiopis Bnth., wohin sie zabit, vergleichbar und kann zunáchst in 
die Verwandtschaft der S. frigida Boiss. gestellt werden. Ich hábe 
sie vorher mit dieser identificiren wollen, jetzt finde ich aber auf 
Grundlage des reichen Materiales, welches mir H. Stříbrný schickte, 
sehr gewichtige Merkmale, welche der orientalischen JS. frigida nicht 
entsprechen. Unsere Pflanze ist stattlich, gross, die Blátter, zumal 
die unteren, sehr gross, der Stengel verzweigt, die Korolle weiss 
(oder gelblich?). Die Blůthenverhaltnisse der S. frigida nach den 
verglichenen Individuen sind zwar auífallend áhnlich , gleichwohl 
wird die Korolle in der Diagnose blau, die Blátter (auch die un- 
teren) klein, rugos, stumpf lappig-gezáhnt, der Stengel nur 4 — 6 Zoll 
lang angegeben. Nebenbei soli die S. frigida nur in der Alpenzone 
vorkommen, wáhrend die S. rhodopea am Fusse der Rhodope in der 
wármsten Lage gedeiht. 
Nepeta Cataria L. var. rhodopea m. Supra Stanimaka (Stř). Foliis 

minoribus lamina paulisper elongata subtus valde albido-tomen- 



Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 389 

tosa, floribus coufertioribus minoribus, corolla ochroleuca, calycis 
dentibus brevioribus latioribusque. 

Satureja coerulea Jka. Supra Stanimaka (Stř). Var. brachyphylla m. 
Supra Stanimaka (Stř). Foliis floralibus brevioribus ovato-ellipticis 
brevissirne acutatis vel obtusis, foliis rosularum sterilium latio- 
ribus obtusis, spicis floralibus pro more interruptis. Transit in 
typům. 

Cyclamen neapolitanum Ten. 2|, (C. hederaefolium W., K., 
Gaud., Rchb. , non Ait.) Folia profunde caudata quinque-angu- 
lato-lobata, lobo medio pro more protracto, lamina pulclire pieta, 
corollae faux corniculatim dentata, laciniae pallidae basi pur- 
pureo-notatae. Specimina bulgarica a typo nullo módo recedunt. 
— In montanis prope Trnovo detexit amicus Skorpil jun. 

Armeria rumelica Boiss. Sredna Gora (Stř). 

A. majellensis Boiss. Sredna Gora (Stř). 
Beta trigyna WK. Sredna Gora (Stř). 

B. mavitima L. Ad Pontům prope Burgas (Rs). 

Saaeda heterophylla Kar. et Kir. Q Annua, elata, stricte ra- 
mosa, glabra, glauca, foliis semitereti-filiformibus, florum glome- 
rulis exillaribus sessilibus folio florali modice superatis, perigonii 
semiquinquefidi globosi laciniis ovatis concavis obtusis basi trans - 
verse gibbo magno compresso alaeformi conico auctis. — Ad 
lacura Athanas prope Burgas octob. a. 1891 detexit cl. Reiser. 
Civis europaea nova. 

Euphorbia Peplis L. Ad Cinger (Rs). 

Orchis tridenfata Scp. Ad Stanimaka (Stř). 

O. Simia Lam. Ad Stanimaka (Stř). 

O. militaris L. Ad Sadovo (Stř). 

0. purpurea Huds. Ad Stanimaka (Stř). 
Anacamptis pyramidalis Rich. Ad Stanimaka (Stř). 
Crocus Pallasii MB. Trnovo (Šk. jun.). 

Iris graminea L. Stanimaka (Stř). 

1. bosniaca Beck. Supra Stanimaka (Stř). 
Gladiolus segetum Ker. Prope Sadovo (Stř). 

Stembergia colchiciflora WK. In declivibus m. Emineh Balkán ad 
Ajan Skela (Rs). Autumno pulchre florens. — Trnovo (Šk. jun.). 
Pancratimn maritimum L. In maritimis ad Sozopolin (Rs). 
Oalanthus maximus Vel. Supra Stanimaka (Stř). Auch in Serbien. 
Asphodeline lutea Rchb. Ad Stanimaka (Stř). 
Fritillaria pontica Whlrib. Supra Stanimaka frequens (Stř). 



390 J- Velenovský: Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 

Eryťhronium dens canis L. Supra Stanimaka (Stř). 

Muscari comosum Milí. Ad Stanimaka (Stř). 

Orniihogalum oligophyllum Clar. Trnovo (Sk. jun.). 

Ruscus Hypoglossum L. Ad Stanimaka (Stř). 

Colchícum bulbocodioides MB. Ad Sadovo, Stanimaka (Stř). 

Merendera attica Boiss. ^ Supra Stanimaka (Stř). A M. soboli- 
fera CAM., quae ad Philippop. et Stanimaka frequens provenit, 
dignoscitur cormo non sobolifero sed simplici squamis nigris 
vestito, praetereaque perigonii laciniis perfecte edentulis. Folia 
šunt margine ciliato-asperula. Caeterum specimina attica cum 
bulgaricis bene conveniunt. 

Stipa Grqfiana Ster. Ad Stanimaka (Stř). 

Sesleria phleoides Stev. var. orbelica Vel. In graminosis alpinis 
m. Bilo copiose (Vel), in m. Vitoša rarius (Sk). Haec planta non 
plane congruit cum specimine, quod ab amico BornmiiHer in 
Ponto Galatico lectum comparo. Aristae nempe bractearum glu- 
marum glumellarumque in nostra planta šunt pro more valde 
longae strictae e spica excedentes, glumellae oblongo-lanceolatae 
validius nervosae firmiores totaeque (aristis exceptis) villosae, 
dum in S. phleoide galatica aristae omneš multo breviores prae- 
stant, glumellae ovato-lanceolatae minores hyalinae debilius ner- 
vosae et margine tantum minuto puberulae šunt. Praeterea 
videntur folia hujus rigida haud plana, in bulgarica planta 
autem plana vel plano-complicatá haud důra vel rigida pro- 
veniunt. 
Tertia cum hisce compáranda est a me a. 1886 descripta S. co- 

mosa Vel., quae čerte typům longe diversum exkibet. Dignoscitur 

praeter alia spica compacta, flosculis et eorum partibus duplo mino- 

ribus omnibus unacum aristis longe patule albo-villosis, aristis pra-e 

longis flexuosis mollibus, iis bractearum minutarum brevibus in spica 

primo aspectu non manifestis, glumis glumellisque hyalinis parvis 

ovatis etc. S. comosa spectat revera ad typos vetustos Balkani 

centralis. 

JPholiurus pannonicus Trin. In graminosis ad Sadovo (Stř). 



27. 

Uiber das Verliáltniss des Rumex acetoselloides Balansa 
zum Rumex angiocarpus Murbeck. 

Von Prof. Dr. Lad. Čelakovský ia Prag. 
(Vorgelegt den 18. November 1892.) 

Im J. 1854 stellte Balansa im Bulletin de ía Société botan. 
de France I. eine neue, dem Rumex acetosella sehr álinliche orien- 
talische Art auf, welche er R. acetoselloides benannte. Als unterschei- 
dendes Merkmal fiihrte der Autor an, dass bei dem R. acetoselloides 
die Achenen von den inneren Perigonbláttern vollkommen frei sind, 
wobei letztere ein wenig lánger sind als die Achenen. Beim R. ace- 
tosella seien dagegen die inneren Perigonblátter der Frucht, deren 
Seiten sie in der Grosse genau entsprechen, innigst angewachsen 
(intiinement soudées). Diese Verwachsung sei den Botanikem bis 
dahin entgangen, nur Campdera hábe sie bemerkt, da er in seiner 
„Monographie des Rumex 11 (1819) von R. acetosella sagt, die inneren 
Perigonblátter seien den Seitenflachen der Caryopse anliegend und oft 
anhaftend (contigua, saepeque adhaerentia) ; doch hábe er damit die 
innige Verwachsung derselben mit der Achene nicht hinreichend 
scharf und klar ausgedriickt. Balansa hielt sogar dafiir, es sei der 
R. acetosella L., der gemeiniglich mit R. acetosa in eine Section 
Acetosa gestellt wird, wegen der Verwachsung seiner Frucht mit den 
Perigonklappen in eine eigene Section Acetosella zu setzen, wogegen 
R. acetoselloides Bal. in der Section Acetosa (mit freien Friichten) 
verbleiben wiirde, trotzdem dass die habituelle Ůbereinstimmung des 
R. acetoselloides mit dem R. acetosella so gross ist, dass es „schwer, 
um nicht zu sagen, unmóglich ist, diese beiden ohne Untersuchung 
der Frucht zu unterscheiden." Der R. acetoselloides scheine im Orient, 
speciell in Kleinasien sehr verbreitet zu sein ; doch wáre es nicht zu 
verwundern, wenn er auch in westlicheren Gegenden und vielleicht 



392 Lad - Celakovský 

selbst in Frankreich noch gefunden wůrde. No cli ist zu bemerken, 
dass der orientalische R. acetoselloides nach Balansa meist mit ge- 
spaltenen Óhrchen vorkommt, ebenso wie der R. multifidus L., welchen 
Balansa jedoch fiir eine Varietát des R. acetosella L. erklárte. 

Wie es gewohnlich zu geschehen pflegt, fand der Nachweis der 
Verwachsung der Frucht mit den Perígonklappen beim R. acetosella 
und die Unterscheidung der beiden einander so áhnlichen und docli 
in einem Punkte so erheblich verschiedenen Arten lange Zeit keine 
weitere Beachtung. Erst Boissier nahm von dieser Unterscheidung 
Notiz, da es sich doch um eine zur Zeit orientalische Art handelte. 
Er acceptirte die beiden Arten in seiner Flora orientalis IV. (1879) ; 
er bemerkte, das unterscheidende Merkmal, welches iiberdies von 
der verschiedenen geographischen Verbreitung unterstiitzt werde, sei 
gewichtig, doch miisse es — fiigt er vorsichtig hinzu — noch weiter 
auf seine Constanz geprůft werden. Was die geographische Ver- 
breitung betriíft, so bestátigte auch Boissier die weite Verbreitung 
des R. acetoselloides ini Gebiete seiner Flora orientalis, aus welchem 
ihm aber kein sicherer Standort des verwachsenfruchtigen R. aceto- 
sella bekannt geworden war. Letzterer schien hiernach dem grossten 
Theile Europa's eigenthiimlich zu sein, wogegen der orientalische 
R. acetoselloides nur noch in Siideuropa (Konigreich Neapel) nachge- 
wiesen erschien. 

Nyman hielt sich im Conspectus, was die geographische Ver- 
breitung der beiden Arten betrifft, im Allgemeinen an die Angaben 
von Boissier und Balansa, denn er sagt, R. acetosella L. sei 
in ganz Europa, mit Ausnahme von Sicilien, Griechenland und der 
sudí. Tiirkei verbreitet, in welchen Lándern die andere, orientalische 
und suditalienische (freifriichtige) Art ihre Stelle vertritt. Fůr letztere 
werden also in Europa Siiclitalien, Sicilien, Creta, Griechenland, Ma- 
cedonien, Ostthracien, im Supplem. II. auch Bosnien (Beck) ange- 
geben, und als minder sicher noch die Hercegovina u. Montenegro 
angemerkt. 

Allein Nyman stellt fiir die orientalische Art den Namen R. 
multifidus (dazu R. acetoselloides Bal. als Var. citirt) voran, offenbar 
in der Erwagung, dass Linné fiir seinen R. multifidus „Alpes Ca- 
labriae, Hetruriae, Orientis" angiebt. Da nun der verwachsenfrůchtige 
R. acetosella L. (nach Balansa) im Orient nicht vorkommt, wohl 
aber háufig der R. acetoselloides, so kann R. multifidus L. nicht als 
Varietát zum R. acetosella, sondern muss zum acetoselloides gehóren. 



Das Verháltniss des Runiex acetoselloides B. zum R. angiocarpus M. 393 

Die Deutung, dass die verwachsenfriichtige Art den R. aceto- 
sella L., die freifriichtige R. acetoselloides Bal. den R. multifidus L. 
darstellt, beruht lediglich auf der von Balansa, Boissier unci 
Nynian iin Ganzen iibereinstimmend fůr walir gehaltenen geogra- 
phischen Verbreitung, nicht aber auf dem Wortlaut der Linné'schen 
Diagnosen. Linné giebt fiir R. acetosella das Merkmal „foliis lanceo- 
lato-hastatis", fůr R. multifidus aber „foliis hastatis, auriculis pal- 
niatis" an. Er unterschied also seine beiden Arten lediglich durch 
ganze und durch handformig gespaltene Grundlappen oder Ohrchen. 
Von dem Unterschied der freien oder angewachsenen Achenen wusste 
Linné und auch viel spatere Botaniker nichts, darauf ist erst 
Balansa (wenn man von C a m p d e r a absieht) aufmerksam geworden. 
Da man nun spáter den specifischen Unwerth des die Blattohrchen 
betreffenden Merkmals erkannte, so wurde (z. B. von Koch und 
seinen Nachfolgern) der R. multifidus L. als blosse Varietát zum 
R. acetosella gezogen. 

Mit der Unterscheidung des R. acetoselloides, der im Orient 
ebenfalls oft, ja sogar vorherrschend gespaltene Blattohren besitzt, 
wurde die Stellung des R. multifidus L. wieder zweifelhaft, und man 
kann Nyman nicht tadeln, dass er, wie die Verbreitungsangaben 
vorlagen, den R. midtijidus nicht zum R. acetosella brachte, sondern 
der Art nach mit R. acetoselloides Bal. identifizirte. 

Genauere Untersuchungen uber die Verbreitung der beiden 
Arten oder „Typen" hat neuestens Sv. Murbeck angestellt und in 
seinen werthvollen „Beitrágen zur Kenntnis der Flora von Sůdbosnien 
und der Hercegovina" (Lund 1891) mitgetheilt. Er kam dabei zu einem 
ganz anderen Resultate als die frůher erwáhnten Autoren. Murbeck 
fand, dass der freifrůchtige R. acetoselloides Bal. nicht auf den Orient 
und etwa Sůditalien beschránkt, sondern dass gerade dieser „uber 
ganz Europa verbreitet und daselbst im Sůden sowie speciell auch 
im Norden sogar sehr gemein ist." — „In Scandinavien — sagt 
Murbeck weiter — ist er nach Exemplaren von etwa 20 verschie- 
denen Standorten von den beiden Typen der allein herrschende, und 
zu ihm gehort auch, was ich aus Dáneinark, Deutschland, Russland 
und den nórdlichen Provinzen Oesterreichs bisher gesehen hábe." 

Dagegen ist nach Murbeck die Art mit angewachsenen 
Frůchten (der R. acetosella Balansa) keineswegs uber ganz Europa 
verbreitet, sondern scheine in Norci- und Mitteleuropa ganzlich zu 
fehlen. „In Sůdeuropa scheint sie allerdings ziemlich verbreitet zu 
sein, ist mir aber bis jetzt nicht aus Gegenden bekannt geworden, 



394 Lad. Čelakovský 

welche nordlich von einer durch Irland, Siidfrankreich, Nieder- 
osterreich und Siebenbiirgen gezogenen Linie gelegen sind." 

Auf Grund des geographischen Bildes, welches Murbeck von 
den beiden Arten entworfen hatte, hielt er sich fiir berechtigt, die 
vonBalansa vorgeschlagene Nomenclatur umzustůrzen ; denn da der 
freifriichtige Rumex in Europa, insbesondere auch in Schweden und 
Lappland, wo Linné den R. acetosella speciell angiebt, verbreitet 
ist, so muss die ser als R. acetosella L. bezeichnet werden und die 
siidlichere Art ist neu zu benennen (als R. angiocarpus Murbeck). 
Was aber den R. multifidus L. betrifft, so kann er nach Murbeck 
nicht etwa als zerschlitztóhrige Varietát des R. angiocarpus angesehen 
werden, weil letzterer iin Orient nicht wáchst; er gehort, wieNyman 
bereits richtig geschlossen hat, zuni R. acetoselloides, d. h. also zum 
richtigen R. acetosella L. 

Sowohl Balansa als Murbeck sahen sich also nach pflan- 
zengeographischen Grunden um, in der Absicht, die Linné'schen 
Namen den zwei von ihnen unterschiedenen Arten anzupassen. 
Balansa kannte zufállig den R. angiocarpus aus seinem Vater- 
lande, hielt ihn fiir identisch mit dem im iibrigen Europa verbrei- 
teten R. acetosella, beliess ihm daher auch diesen Linné'schen 
Namen und benannte die freifrůchtige Pflanze, die er zufállig nur 
im Orient gesehen hatte, neu. Murbeck berichtigte die pflanzen- 
geographischen Voraussetzungen und ánderte daraufhin die Nomen- 
clatur ins Gegentheil. 

Mir scheint aber das ganze Vorgehen, mittelst dessen die 
Meinung eines alten Autors, wie Linné's, falls die Diagnose werth- 
los ist, aus den geographischen Angaben abgeleitet wird, nicht genug 
berechtigt zu sein. Dort, wo es sich um zwei augenfállig verschie- 
dene Arten handelt, die auch ein verschiedenes Vaterland haben, 
wird die Angabe des letzteren allerdings entscheiden konnen, wenn 
die Diagnosen nicht deutlich und eingehend genug sind. Gesetzt, es 
wáren die Diagnosen von Asarum europaeum und A. canadense bei 
Linné so mangelhaft, dass man die beiden Arten darnach nicht 
bestimmt unterscheiden konnte, so wiirden die Angaben Europa und 
America borealis die Mángel der Diagnose ersetzen konnen, nachdem 
die eine Art nur in Europa (und Westasien), die andere nur in 
Amerika wáchst. Wenn aber diese Arten habituell kauin, sondern 
nur durch ein verstecktes, dem alten Autor ganz unbekannt geblie- 
benes Merkmal verschieden sind, dann konnen die pflanzengeogra- 



Das Verháltniss des Rumex acetoselloides B. zum R. angiocarpus M. 395 

phischen Angaben, besonders wenn sie einander nicht ganz positiv 
ausschliessen, nicht stark in die Wagschale fallen. 

Mit Rumex acetosella L. steht die Sache ganz anders. Linné 
richtete sein Augenmerk bei der Unterscheidung dieser Art und des 
R. multifidus nur auf die einfachen oder zertheilteu Blattohren. 

Formen mit zertheilten Basalloben (gleichgiltig ob zu R. aceto- 
selloides oder R. angiocarpus der neueren Autoren gehorig) sind in 
der That im Orient und ini siidlichen Europa am háufigsten, und 
Linné waren sie nur von dort bekannt, wáhrend die Form mit 
ganzen Ohrchen in Nord- und Mitteleuropa (wo sie Linné theils 
aus Autopsie, theils aus Abbildungen der Patres kannte) vorzugs- 
weise herrschend ist und auch in Sůdeuropa nicht fehlt. Daher gab 
Linné den R. multifidus fur Italien nnd den Orient, den R. aceto- 
sella aber fůr Europa ůberhaupt an, beides im Allgemeinen ganz 
richtig. Zufálligér Weise ist nun R. acetoselloides nach Murbeck's 
Untersuchungen in Europa, zumal auch in Scandinavien, verbreitet 
und in letzterem allein herrschend. Daraus folgt aber keineswegs, 
dass der R. acetosella L. gerade nur der freifríichtige R. acetoselloides 
sein miisse. Den Rumex angiocarpus wůrde Linné, wenn ihm die 
Form mit ganzen Blattohren vorgelegt worden wáre, ganz gewiss fur 
R. acetosella, und die geschlitztohrige Form desselben sicher fůr R. 
multifidus anerkannt haben. Die Vorstellung und der davon abgelei- 
tete Begriff, den Linné vom R. acetosella hatte, war eben weit 
verschieden von jenem, den Balansa und M u r b e c k in Folge der 
Unterscheidung der freifrůchtigen und der angiocarpen Form sich 
gebildet haben. Ob man nun R. acetosella L. im Gegensatz zum R. 
acetoselloides oder zum R. angiocarpus gelten lásst, in beiden Fállen 
interpretirt man in die L i n n é'sche Art eine Auffassung, die dem 
Autor derselben vollig fern lag. Die Bezeichnung R. acetosella Linné 
ist somit in einem solchen Falle u n r i ch t i g, Wenn clie von B a- 
1 a n s a zuerst unterschiedenen zwei Arten wirklich Bestand haben, 
so ware entweder der Name R. acetosella ganz aufzugeben (sowie 
man z. B. Quercus robur L. in Qu. pedunculata und Qu. sessiliflora 
aufgelost hat), oder man hátte zwischen R. acetosella Balansa und 
R. acetosella Murbeck (oder R. acetosella (L.) Balansa und R. aceto- 
sella (L.) Murbeck) zu wáhlen, wobei Balansa offenbar den Vor- 
rang der Prioritát hat. 

Was den systematischen Werth und die unterscheidenden Cha- 
raktere beider Typen betrifft, so betont auch Murbeck wieder, 
dass sich diese Typen nur durch die Frůchte unterscheiden lassen. 



396 Lad. Čelakovský 

Alle anderen Merkmale, die man bisweilen noch bemerkt (Grosse 
der Friichte und Perigonklappen, Dichtigkeit der sogen. Fruchtwirtel) 
sind nicht zuverlássig, d. h. nicht bestándig ; ihr Werth sei aber noch 
in der Nátur weiter zu priifen. 

Zu bemerken ist noch, dass die geographischen Angaben von 
Nyman und Murbeck nicht durchwegs ubereinstinimen. Nyraan 
citirt zweimal schwedische Exsiccata (Maille n. 1629 und 1630) zu 
seinem R. acetosella (also R. angiocarpus Murb.), wáhrend Murbeck 
behauptet, dass in Schweden nur der R. acetoselloides wáchst. Nynian 
citirt ferner die sicilische Pflanze (Huet n. 169) unter R. acetoselloides 
(R. multifidus), wogegen Murbeck dieselbe Exsiccaten-Nuinrner fiir 
R. angiocarpus anzieht. Die bosnische Pflanze (leg. Beck) und die 
des Pindus (Heldreich) soli nach Nyman ebenfalls zum R. aceto- 
selloides, nach Murbeck aber zum R. angiocarpus gehoren. Diese 
Widerspriiche lassen sich am ehesten so erkláren, dass entweder 
Nyman bei seinen Bestiramungen mehr auf die Blattóhrchen als 
auf die Friichte geachtet hat, oder, was mir noch wahrscheinlicher 
ist, dass unter den citirten Exsiccaten z. Th. die freifriichtige, z. Th. 
die angiocarpe Form vorlag, Dies dúrfte z. B. fiir die sicilische 
Pflanze zutreffen ; Exempláre vom Aetna (Strobl) im bohm. Museums- 
herbar, der Blattform nach zum R. multifidus L. gehorig, haben 
die freien Friichte des R. acetoselloides Bal. 

Murbeck constatirte den R. angiocarpus im Bereiche der 
ósterreichischen Monarchie nur fiir Dalmatien, Hercegovina und 
Bosnien, Siebenbiirgen, Kárnten und Niederósterreich. In Nieder- 
osterreich und zwar bei Wien lag also der nordlichste continental- 
europáische Standort, der im J. 1891 fiir den R. angiocarpus bekannt 
war. Um so iiberraschender war mir daher die Mittheilung G. Beck's 
in der „Flora von Súdbosnien und der angrenzenden Hercegovina" 
VI. (1891), dass der Verfasser den R. angiocarpus auch in Bóhmen, 
und zwar am Mittagsberge bei Stubenbach (Aug. 1877) gesammelt 
hábe. Dieses Vorkommen erschien seltsam fiir eine siidliche Art, die 
bisher nicht weiter nordlich als bis Wien bekannt war. Eine solche 
Art wiirde ich im warmen Elbe- und unteren Moldauthal etwa erwar- 
tet haben, aber nicht bei 4000 Fuss im hohen, rauhen Bohmerwalde. 
H. Dr. G. Beck sendete mir bereitwilligst die Pflanze des Bohmer- 
waldes zur Ansicht und ich konnte mich iiberzeugen, dass sie in der 
That das dem R. angiocarpus eigenthumliche, schon im Namen gut 
ausgedruckte Merkmal besitzt. Auch G. Beck bemerkt a. a. Orte, 
dass der R. angiocarpus durch die mit der Frucht verwachsenen 



Das Verbáltniss des Rumex acetoselloides B. zum R. aDgiocarpus M. 397 

inneren Perigonblátter gut vom R. acetoselloides Bal. unterschieden 
sei; ob jedoch nichfc Balansa's Bezeichnungen vorzuziehen seien, 
miissten weitere Forschungen festsetzen. 

Ich revidirte nim alsbald die Sammlungen des bohmischen Mu- 
seuins und fand, dass im bohmischen Herbarium ein guter Theil der 
bestiminbaren weiblicheu Exempláre des „R. acetosellcč eigentlich 
zum R. angiocarpus gehort. Der letztere war hiernach bereits von 
folgenden bohmischen Standorten gesammelt : Michler Wald bei Prag 
(Op i z), Purglitz (Zachy stal), Tetschen (Malínský), Franzens- 
bad (Brach t), Aussergefild im Bohmerwalde (M a 1 i n s k ý 1858). 
Diese Standorte sind nun in ihren klimatischen Verháltnissen und in 
der Hóhenlage so verschieden, dass sich durchaus kein Gesetz der 
Verbreitung des R. angiocarpus in Bohinen daraus ableiten lásst. 
Welcher Contrast besteht zwischen Aussergefild im Bohmerwalde 
(oder dem Mittagsberge bei Stubenbach t. B e c k) und der warmen 
Prager Gegend! 

Im AUgemeinen Herbar des Museums findet sich der R. angio- 
carpus von folgenden Standorten. Ausserhalb Europa aus Nordamerika : 
Chicago (S c a m m o n) ; Tafelberg im Capland (E c k 1 o n). (Murbeck 
bemerkte bereits, dass Alles, was er von extraeuropaischen Fund- 
orten gesehen hábe, zum R. angiocarpus gehort.) — Síideuropa: 
Gědre in den Pyrenaeen 1050 m. (B o r d ěr e), 1 ) Corsica (R e v e r ch o n). 
Deutschland: in Thuringen, ohne bestimmte Standortsangabe (Wa li- 
ro th). Hiermit ist das Vorkommen dieser Form uber Bohinen hinaus 
in nordwestlicher Richtung nachgewiesen, und ich zweifle nicht, dass 
man sie bei gehoriger Aufmerksamkeit auch anderwárts in Deutsch- 
land, namentlich auch in Sůddeutschland. nachweisen wird. 

Der freifriichtige R. acetoselloides Bal. liegt in der Normalform 
mít ungetheilten Blattohren aus Bohmen (soweit eben bestimmbare 
weibliche Exempláre vorhanden sind) nur von Čelákovic (Polák) 
vor; Friichte auch von Tetschen (Malínský). 

In der selteneren Form mit gespaltenen Blattohren (R. multifidus 
L. p.) haben wir ihn von den Standorten : Lieben (Opi z), Baum- 



J ) Die pyrenáische Pflanze Borděre's, die bereits Murbeck als aeinen 
B. angiocarpus anerkannt bat, ist als B. pyrenaicus Pourr. ausgegeben, und in der 
That citirt Nyman den letzteren als Varietát des verwacbsenfrucbtigen B. aceto- 
sdla (L.) Bal. Somit wáre B. pyrenaicus Pourr. ein álterer Name filr B. angio- 
carpus, obwobl Pourret, den ich jetzt niebt einseben kann, ebenso wenig wie 
Linné auf die Vereinigung der Frucht mit dem inneren Perigon geticbtet baben 
wird. 



398 Lad. Čelakovský 

garten (Gbr.) und Michler Wald (Op i z) bei Prag, sodann von Kolín 
(Veselský) und vom Schafferberge bei Bilin (Bubák). Dass die 
seltenere Forni multifidus ofter gesaninielt vorliegt, als die gemeine 
ganzohrige Form, ist begreiflich. Hervorzuheben ist jedoch, dass der 
R. multifidus des bóhmischen Herbars (soweit in weiblichen Exeni- 
plaren gesainmelt) durchwegs zum R. acetoselloides gehórt und kein 
angiocarpus darunter vorkommt; sodann auch, dass die hiernach con- 
statirten Standorte des R. acetoselloides nebst der Var. multifidus 
sámmtlich děni wármeren Nordbohmen angehoren. 

Die Untersuchung der getrockneten Exempláre reichte aber 
nicht hin, um manche Zweifel in Betreff der beiden Typen zulosen; 
daher babě ich in den letzten Universitátsferien auch in freier Nátur 
auf R. acetosella alter Facon geachtet. Es galt vor allem, die beiden 
Typen im lebenden Zustand recht genau zu vergleichen; denn wenn 
es gute Arten waren (wofůr das Verhalten der Fruchtklappen nach- 
driicklich zu sprechen schien), so mussten doch auch sonst noch 
welche, wenn auch nur in zweiter Reihe stehende und nur an der 
lebenden Pflanze deutliche, Merkmale aufzufinden sein. Die mánnlichen 
Pflanzen der beiden Typen waren ja nach dem bisherigen Stande 
unserer Kenntniss derselben absolut nicht unterscheidbar, — gewiss 
ein sehr bedenklicher und unleidlicher Umstand. Eine ungeloste und 
doch fůr die Beurtheilung der beiden Typen wichtige Frage war. 
ferner die, ob die Verwachsung beim R. angiocarpus erst im Frucht- 
stadium oder schon zur Bliithezeit stattfindet und ob sie im letzteren 
Falle mechanischer oder wohl gar congenitaler Nátur ist. Das letztere 
schien freilich bei der grossen Áhnlichkeit beider Formen a priori 
wenig wahrscheinlich, denn eine congenitale Verwachsung wáre ein 
so bedeutsamer Vorgang, dass er gewiss eine eigene Section, wenn 
nicht gar eine eigene Gattung begrúnden wíirde, wogegen aber die 
jedenfalls grosse habituelle Ůbereinstimmung des R. angiocarpus mit 
dem R. acetoselloides ein Veto einlegen wiirde. 

In meinem Ferialsitze Chudenic angelangt, suchte ich Ende Juli 
alsbald nach R. acetosella und fand auf einem Wiesencomposthaufen, 
dann auch in einem Waldschlage gute Fruchtexemplare von R. an- 
giocarpus, untermischt mit den zugehórigen mánnlichen Exemplaren. 
Da ich bald darauf wieder einen kurzen Aufenthalt in Prag nehmen 
musste, so begab ich mich nach der Trojainsel, wo ich mir Vergleichs- 
material vom R. acetoselloides holen wollte; ich fand dort aber in 
weiblichen Exemplaren wieder nur den R. angiocarpus, von dem ich 
nicht nur Frůchte, sondern auch weibliche Bluthen lebend unter- 



Das Verháltniss des Rumex acetoselloides B. zum R. angiocarpus M. 399 

suchte. 1 ) Bei Neuhaus, wo ich demnáchst weilte, sah ich in einein 
Dorfe (Stříbrec, Silberlos) R. acetosella, der sich nach náherer Unter- 
suchung mehrerer Exempláre ebenfalls als R. angiocarpus heraus- 
stellte. Nach diesen Erfahrungen bildete ich mir bereits die Ansicht, 
dass der R. angiocarpus in Bóhrnen ziemlich allgemein verbreitet und 
R. acetoselloides die seltenere Form sein wird. Auf einen Vergleich 
beider Formen ini lebenden Zustand hátte ich bald verzicliten mussen, 
wenn mir nicht Freund K. Polák auf meine Bitte lebende Exem- 
pláre des R. acetoselloides von Čelákovic im Elbthale 2 ) zugeschickt 
hátte. 

Das Ergebniss meiner Untersuchungen war nun folgendes : 

1. Die vegetative Pflanze und der mánnliche Bluthenstand sind 
bei R. angiocarpus und R. acetoselloides gar nicht unterschieden. 

2. Die inneren Perigonblátter haften beim R. angiocarpus schon 
in der Bliithe dem Fruchtknoten an, zu einer Zeit also, wo die 
Narben noch ganz frisch sind. Jiingste Zustánde fand ich im Juli 
nicht mehr, kann also uber den Zeitpunkt, wo die Vereinigung der 
Perigonblátter mit dem Germen eintritt, nichts Bestimmtes aussagen. 

3. Dass aber diese Vereinigung keine coDgenitale Verwachsung 
und úberhaupt keine wahre Verwachsung (wie z. B. der Narben der 
Asclepiadeen unter einander) ist, wie dies bisher von Balansa, 
B o i s s i e r u. s. w. angenommen wurde, lásst sich daraus schliessen, 
dass man die Fruchtklappen bald, wenn sie fest anhaften, schwieriger 
und stůckweise, bald leichter und im Ganzen von den Fláchen der 
Achene ablósen kann, wobei die glatte, harte Epidermis der Achene 
zum Vorschein kommt, was nicht geschehen kónnte, wenn eine wirk- 
liche Verwachsung vor sich gegangen wáre. Schon der Umstand, dass 
sich die Klappen bald schwieriger abschaben, bald ziemlich leicht 
von den Fruchtfacetten abheben lassen, beweist, dass hier nur mehr 
oderminderinniges Anhaftenstattfindet, ein Ankleben, welches 
durch einen ausgeschwitzten klebrigen Stoff verursacht zu sein scheint. 



J ) Die weiblichen Exempláre hatten durchwegs ungetheilte Blattóhrchen ; 
unweit von ihnen gesammelte mánnliche Pflanzen von B. acetosella L. (s. ampl.) 
zeigten dagegen gespaltene Óhrchen, so dass man glauben kónnte, dass hier die 
Beschaffenheit der Ohrchen mit dem Geschlecht in Correlation sich befand. 
Freilich kommt aber die f. multifidus auch beim weiblichen Geschlecbt vor. 

2 ) Auf den Sandfluren wáchst er dort nach Polák massenhaft; ich erin- 
nere mich im Elbegebiet besonders grosse sandige Fláchen zwischen Kieferwáldern 
bei Konětop, nordosťlich von Elbe-Kostelec. mit B. acetosella dicbt bewachsen 
gesehen zu haben, der also wohl auch zum B. acetoselloides gehoren wird. 



400 Lad. Čelakovský 

Die Perigonklappen des R. angiocarpus sind dicklicher, feuchter als 
die mehr háutigen, trockenen Fruchtklappen des R. acetoselloides ; da 
sie den Fláchen des Fruchtknotens anliegen, so haften sie durch den 
von ihnen secernirten Klebstoff denselben fmhzeitig an und wachsen 
mit den Fláchen der Achene congruent fořt, deren Grosse sie daher 
nicht merklich iiberschreiten, wie das beini R. acetoselloides, wo die 
Fruchtklappen frei fiir sich wachsen, ófter der Fall ist. 

Nachdem also das Anhaften der Fruchtklappen an der Achene 
in keiner wahren Verwachsung, sondern nur in einer Verklebung der 
Oberfláchen besteht, und nachdem dasselbe bald inniger, bald lockerer 
sein kann, so verliert dieses Merknial viel von děni Gewicht, welches 
ihin bisher beigelegt wurde, und welches ihm, wenn es sich um eine 
wirkliche Verwachsung handeln wurde, auch zukornmen můsste. Nach- 
dem ferner die Pflanzen von R. angiocarpus und acetoselloides sonst 
durchaus in nichts irgendwie wesentlich und constant verschieden 
sind, so muss schon dies den Verdacht erwecken, dass die beiden 
vermeintlichen Arten wohl nicht specifisch verschieden sein werden. 

4. Den direkten, eclatanten Beweis dafiir, dass R. angiocarpus 
und acetoselloides ein und dieselbe Art sind, lieferte mir die Unter- 
suchung der lebenden Pflanze an den erwáhnten Standorten bei 
Chudenic. Dort standen die weiblichen Exempláre im August bereits 
in Frucht und die Hauptstengel mit entfernteren Scheinwirteln 
waren angiocarp, allein aus dem Rhizom hatten spáter noch Stengel 
nachgetrieben, welche niedriger und compacter blieben, namentlich 
dichter gestellte Scheinwirtel bildeten, und auch aus den 
Achseln der unteren Stengelblátter waren blíihende und fruchttragende 
compactere Zweige hervorgesprosst. Diese nachgetriebenen Zweige 
und Stengel besassen nun háutige trockene innere Perigonklappen 
und von denselben frei gebliebene Achenen, ganz ebenso 
wie man sie beim R. acetoselloides findet. Es waren also hier R. an- 
giocarpus und acetoselloides ófters aus demselben Pflanzenstock her- 
vorgewachsen, d. h. die beiden Formen konnen unmoglich fůr be- 
sondere Arten gelten. 

5. R. angiocarpus und R. acetoselloides sind also lediglich Va- 
rietáten einer Art, und nicht einmal scharf geschiedene Varietáten, 
da derselbe Stock erst anhaftende, dann freie Friichte produciren 
kann. Die Art, zu der beide Formen gehoren, ist der R. acetosella 
L., in demselben Sinne, wie er seit Alters hergebracht ist, auch im 
Sinne Linné's, nur dadurch erweitert, dass auch R. multifidus L. 
zu seinen Varietáten gehort. Wenn C a m p d e r a, der alte Monograph 



Das Verháltniss des Rumex acetoselloides B. zum R. angiocarpus B. 401 

der Gattung, sckon im J. 1819 von R. acetosella schrieb: „sepala 
interiora erecta ovata et acutiuscula ut cariopsidis facies, quibus 
contigua saepeque adhaerentia", so hat er damit eine ganz 
richtige Darstellung des wahren Sachverhalts gegeben, viel richtiger 
als Balansa, dem darnit die vermeintliche Verwachsung nicht ge- 
niigend correct und praecis ausgedriickt schien. Oífenbar hat also schon 
Campdera die Unbestándigkeit des Anhaftens erkannt, daher es 
ihm nicht einfiel, auf ein so unbestándiges Merkmal zwei Arten zu 
griiuden, wie dies spáter Balansa gethan und Murbeck ado- 
ptirt hat. 

Ich halte damit die Acta uber die beiden Varietáten, resp. uber 
die beiden Fruchtformen, die freie und die von den anhaftenden 
Fruchtklappen berindete Fruchtform, noch nicht fiir abgeschlossen. 
Es wird weiterer, in verschiedenen Lándern angestellter Beob- 
achtungen bediirfen, um festzustellen, wo die eine oder die andere 
Form mehr oder weniger constant auftritt, und wo sich die ange- 
zeigten eklatanten Uibergánge vorfinden, ferner von welchen ursach- 
lichen Momenten die Bildung der beiden Fruchtformen abhángt. Die 
Bildung berindeter Fruchte an den friihzeitigen, und der freien 
Frůchte an den nachgesprossten Stengeln weist deutlich auf ursách- 
liche, im Wechsel der Jahreszeiten gelegene Momente hin. Ánder- 
ungen der Temperatur und Feuchtigkeitsverháltnisse scheinen hierbei 
von Bedeutung zu sein. Diese und andere Factoren konnen dann 
stellenweis zur Bildung constanterer Varietáten gefiihrt haben, welche 
durchaus nur frele oder durchaus nur berindete Fruchte bilden. 

Die Feststellung der geographischen Verbreitung beider Formen 
in Europa hángt auch noch von weiteren Nachforschungen ab. Auf- 
fállig ist, dass im Orient (Griechenland mit einbegriffen) nach B o i s- 
sier und in Scandinavien nach Murbeck nur die freifruchtige 
Form wachsen soli. Doch giebt bereits Murbeck die Pflanze des 
Pindus (H a u s s k n e ch t) fur R. angiocarpus an, wáhrend N y m a n 
die dortige Pflanze (nach H e 1 d r e i ch's Exempl.) beim R. acetosel- 
loides anfíihrt. Nyman citirt auch schwedische Pflanzen (von M a i 1 1 e 
edirt) zum angiocarpen R. acetosella Balansa. Ich vermuthe daher, 
dass die angiocarpe Form weder im Orient noch im Norden Europas 
ganz fehlen wird, wenn sie dort auch seltener sein mag. In Óster- 
reich-Ungarn důrfte sie stark verbreitet sein, in Bohmen ist dies nach 
den bereits vorliegenden Daten gewiss der Fall, ja sie scheint hier 
sogar háufiger als die typische freifruchtige Form zu sein. In Bohmen 
ist letztere nach den bisher vorliegenden Daten sonderbarer Weise 

Tr. mothematicko-přírodoyědecVá. 1892. 26 



402 Das Verhaltniss des Rumex acetoselloides B. zum R. augiocarpus M. 

gerade nur aus dem wármeren nordlichen Theile constatirt, die an- 
giocarpe aber zumeist aus der sudlicheren Hálfte, auch in hoher Lage 
im Bohmerwalde; bei Prag sind beide zu finden. 

Wenn man die beiden Formen des Rumex acetosella L., wofern 
sie typisch auftreten, auch durch besondere Naroen bezeichnen will, 
so kann man der verwachsenfrůchtigen Form den Namen Murbeck's, 
als Var. angiocarpus, belassen, und die freifruchtige Form im Gegen- 
satz dazu var. gymnocarpus benennen (acetoselloides wáre keine pas- 
sende Bezeichnung fiir eine Varietát von R. acetosella). Die Frucht 
ist bei letzterer zwar nicht im vollen Sinne nackt, so lange sie von 
den Fruehtklappen behullt wird, sie erscheint aber nackt, sobald sie 
nach der Fruchtreife aus dem Perigon herausfállt oder herausge- 
druckt wird, was bei der angiocarpen Pflanze nicht angeht. 



28. 

Bestimmung der Minimalgruppen fiir C m , das heisst 
der Gruppen von kleinster Punctzahl, welche in Be- 
zielmng zu Curven m Ur Ordnung anormale Lage haben. 

Von Prof. C. Kiipper in Prag. 
Vorgelegt den 18. November 1892. 

I. Eine Gruppe Gq von Q Puncten einer C m liegt normál gegen 
C", oder anormal, je nachdem die Forderung, die Gq zu enthalten 
fůr eine C m Q, oder Q — q Bedingungen aequivalent ist; q heisst 
Excess der Gruppe. Kommt einer Gq die besondere Eigenschaft zu, 
dass jede durch je Q — 1 Gruppenpuncte gehende C m auch den 
fehlenden Q tm Punct enthált, so nennen wir sie primitiv. Characte- 
ristisch fiir die normále Lage ist, dass durch je Q— 1 Puncte eine 
C m existirt, die den fehlenden Punct nicht enthált. Liegt eine anor- 
male Gq vor, von welcher feststeht, dass je Q — 1 ihrer Puncte sich 
normál gegen C m verhalten, so ist ihre Primitivitát klar. Tritt da- 
gegen eine anormale Untergruppe (tq_i auf, so muss diese, wenn 
sie ebenfalls nicht primitiv ist, eine anormale Gq_ 2 enthalten. Schliesst 
man so fořt, und bedenkt, dass es anormale Gruppen von beliebig 
kleiner Punctzahl nicht geben kann, so folgt, dass jede anormale Gq 
eine primitive Untergruppe Gq- x umfasst, bei welcher ůberdies je 
Q — x — 1 Puncte normál gegen C m liegen. 

Hiernach wird eine nicht primitive Gruppe auch keine Minimal- 
gruppe darstellen, so dass wir, um die Minimalgruppen zu finden, 
die primitiven Gruppen von móglichst wenig Puncten zu ermitteln 
haben. Hiezu bedarf es folgender, von mir in den Abhandlungen der 
k. Gesellschaft (B. 3. F. VII.) gegebenen Sátze: 

1. Weiss man, dass durch die primitive Gq eine C l nicht móg- 
lich ist, so betrágt der Excess von G^ bezuglich C m ~* wenigstens: 

26* 



404 C. Kúpper 

(ť + l)<ť + 2 ) 

2 

2. Die auf einer irreduciblen C n (nži=m-\-2) vor- 
kommenden Minimalgruppen sind die Schnitte von C n 
niitallen C T 

3. Liegt die primitive Gq auf eiuer C w , nicht aber vollstándig 
auf einer Theilcurve der C n , so hat man Q ^ n (m ~\- 3 — n) und 
wenn Q = n (m -j- 3 — w), so muss jede Theilcurve C v von C w 
genau v (m -j- 3 — w) Gruppenpuncte enthalten. 

Im 3. Bandě a. a. O. wurde dieser Satz etwas beschránkter 
ausgedriickt; der dort gegebene Beweis reicht aber bei der jetzigen 
Fassung aus. 

II. Die Minimalgruppen. 

Weil vorausgesetzt wird, dass durch die primitive Gq wenigstens 
eine C m móglich ist, so wird sich iinmer eine C n n-^m auffinden 
lassen, auf welcher Gq liegt, ohne vollstándig auf einen Bestandtheil 
der C n zu fallen. Dann wird nach 3) : Q ^ n (m -j- 3 — w), somit 
n (m -f- 3 — n) das Minimum von Q sein. Wir werden jetzt zeigen, 
wie man zu derartigen (t W ( to+3 _ m) gelangt. Es sind zwei Fálle zu un- 
terscheiden : 

Erstens: ra -j- 3 — n^.n; also m = 2n — 3 + d(ď^0). 
Zunáchst sieht man ein, dass eine (T (i<.ri) durch die čr M ( TO+ 3_ M) 
oder ^(„ijj unmoglich ist, da diese C % mit jedem irreduciblen 

Theile C v der C" mehr als v i Puncte, námlich v (n-\-á) Gruppen- 
puncte gemein hátte. Dagegen gehen durch die G n ^ i S ) noch 

(8 + 1) (8 + 2) ^ , . 

co 2 Curven C n ^° , eine irreducible Mannigfal- 

tigkeit darstellend: Beweis. Zufolge 1. hat man, indem 

i == n — 2 genommen wird, fur die G n ^ _j_ ^ bezuglich C™ + ď den 

(«— 2)0-1) 1| 
Exces - -~ — : Da nun 

u 

(n + J)(n + J + 3) n(n | ď) | (n-2)(n-l) 
_ (*+D(* + 2) 



Bestimmung der Minim algruppen fiir O. 405 

(8 + 1) (8 + 2) , - 

so lassen sich oo g C n ~T~° durch ^ ?í ( w _|_^) legen, wir 

werden darthun, dass diese C n ~ s nicht alle zerfallen konnen. Ein 
Zerfallen konnte hier nur in der Weise gcsehehen, dass die C n + 8 
bestánden aus eiuer festen Curve nebst einem variablen nicht durch- 
weg reduciblen Theile. *) 

Beachtet man, dass C n in Verbindung mít irgend einer O s 
eine unserer C w + ď liefert, so sieht man, dass jene feste Curve ein 
Factor der <T sein muss, etwa C n ~ v , welcher alsdann eine irreducible 

o fache Mannigfaltigkeit von C v + s zuzufiigen wáre. 

Hiebei entfielen von den Gruppenpuncten (n — v) (n -f- d) auf C n ~ v , 
so dass die C vJ t~ s noch v (n -f- d) dieser Puncte gemein hátten. 
Konnen nun so viele Puncte einer irreduciblen (7 1 "+ ď die Basis fiir 
die erforderliche Mannigfaltigkeit abgeben? Diese Frage ist zu ver- 
neinen, wie aus den Sátzen uber die Schaaren grosster Beweglichkeit 
aufC/^ 5 erhellt. 

Námlich eine Schaar, deren Gruppen weniger als d(n-\-d) 

Puncte umfassen, kann die Beweglichkeit — ^~ ' nicht erreichen, 
da dies das Maximum fiir d (n -J- d) Puncte ist. Demnach wird auch 
die Basis (auf C t v + 8 fúr oo í*±12Jl±i) C v+8 h5c hstens 
(v -f ů) 2 — ó (v -f- 6) = v (v + ů) 

d. i. weniger als v (n-\-ů) Puncte enthalten. 

Die Beschaffenheit einer Minimalgruppe ist somit festgestellt : 
Sie ist der Schnitt der Curve niedrigster Ordnung, die 
durch sie geht (C n ) mit einer irreduciblen <? m + 3 - w i wobei 

n ^ — J- — . Zugleich bemerkt man, dass die Curven 

durch # n ( n _j_tf) deren Ordnung kleiner als w-J-ď=:m-[-3 — n 

ist, die C n zum Bestandtheil haben. Ganz das námliche Re- 
sultat wird sich im Folgenden ergeben: 

Zweitens. m-j-3 — n<.n, mz=2n — 3~ď(d>0). 

Das etwa móghche Minimum fiir Q wáre n(n — ů). Soli dass 
selbe erreicht werden, so kann 



*) a. a, O. B. 3. „Ueber algebraische Curven". 



406 C. Ktipper 

a) C n nicht die Curve niedrigster Ordnung durch G n ^ n _ 8 ^ 
sein. Unterstellt man nánilich das G-egentheil, so zeigt sich leicht, 
dass eine auf C n befindliche primitive Gruppe nicht weniger als 

Q — n (n — ď) -j J~ Puncte haben kann. 

Da n — 1 = m — (n — 2 — č), so betrágt der Excess der Gq 

i 

C~ x nicht máglich sei, muss jedenfalls 



beziiglich C 1 :p —^ — . Damit also durch Gq eine 



Q _ ( n -l-ů)(n-ó) > (n-1) (n -f 2) 



2 2 

oder 

q>,(»-j)+ ď(ď 2 +1) -i. 

ž>) č/ ra— f (g < (?) kann auch nicht die Curve niedrigster Ordnung 
fur G n ^ n _ s ^ darstellen; denn dann umfasste die Minimalgruppe we- 

nigstens 

( W -£)(m + 3-rc + £) = (rc-£)(n-<?-K) 

Puncte. 

Das vorstehende Product hat aber dieselbe Factorensumme wie 
n (n — ď), ist sonach > n (n — ó) ; falls ď > £. 

cj C* {i<C.n — ó) ist 6r K / B _ j) deshalb unmoglich, weil C mit 

jedem irreduciblen Theile C* von (T mehr als v i, námlich v (n — á) 

Gruppenpuncte gemein hátte. 

Hieraus geht nothwendig hervor, dass die Curve móglichst 

niedriger Ordnung durch G n ( n _ S) eine C n ~ s sein muss. Da ferner 

m = 2 (w — ď) — 3 -j- ď, so ergibt die eben (Erstens) angestellte Be- 

trachtung, dass eine irreducible C m + 3 ~ ( n ~ s ^> = C n durch G n ^ n _ ^ 

171 ~\— 3 
sich legen lásst. Wie oben ist n — ó <c — . 

Mit Berucksichtigung des Satzes 2) lásst sich das Resultat un- 

serer Untersuchung folgendermassen wiedergeben: 

„Die Minimalgruppen fúr C m befinden sichauf den 

m -4- 3 
irreduciblen O*, deren Ordnung von ~ D1S ^ + 2 

variirt, und werden aus jeder dieser C x durch irgend 
eine c m + 3 ~ x geschnitten, welche zugleich die Curve 



Bestimmung der Minimalgruppen fůr C m . 407 

niedrigster Ordnung durch die betreffende Gruppe 
sein wird, oder: „Die Curven C v \y-^—^ — Jsindfurdie 

Minimalgruppen bezůglich C m die Curven niedrigster 
Ordnung, und jede C y hat mit einer irreduciblen 
eine solené Gruppe gemein". 

Specielles. 

d) DiekleinsteMinimalgruppebestehtaus 1. (ra-f-2) 
beliebigen Puncten einer Geraden, soniit verhalten sich 
weniger als m-{-2 Puncte imnier normál gegen C m . 

Die grósste Gruppe umfasst bei ungeradem m : - — . Puncte , 

welche fůr einen irreduciblen Biischel von C 2 die Basis dar- 
stellen ; bei geradem m hat man - — — Puncte, in welchen 

m-\- 2 n» + 4 

eine C~* von einer C~ 2 geschnitten wird, sie sind die Basis 

einer irreduciblen 3fachen Mannigfaltigkeit von C~l 

e) Unter a) wurde bewiesen: 
„Ist C n Curve niedrigster Ordnnng fiir eine primitive &q, wo 



so hat man 



Q 



n — — 1 y- (d>0), 

(m + 3) 2 ď 2 d(d+l) 

— 4 4 "^ -2 

• ^ (m+3) a £1 
also gewiss Q > - — j-*- ." 



Jetzt konnen wir den Satz aufstellen. 
„Hat eine primitive Gruppe 

( m i g\ 
^ — 2/' 

so ist sie Minimalgruppe, wenn eine & (i <. y) durch sie unmoglich 
ist". Wůsste man, dass eine C y die Gruppe enthált, so dass diese die 
Curve niedrigster Ordnung der Gruppe wáre, so wáre auch der Be- 
weis erbracht. 



40.8 c - Kflpper 

Nun kann in der Tbat eine C* z"y>y nicht die Curve nie- 
drigster Ordnung sein, weil nach allem Vorgegangenen eine auf C* 
vorkommende primitive Gruppe stets mehr als y(m-{-3 — y) Puncte 
haben muss. 

Mithin folgt : „Eine primitive Gruppe von weniger als y(m-\-3 — y) 
Puncten liegt immer auf einer C z (»<y) K . 

z. B. Eine primitive Gruppe von weniger als 2 (m -f- 1) Puncten 
muss in eine Gerade fallen, eine solche von weniger als 3 m Puncten 
entweder auf eine (7 2 , oder eine Gerade, u. s. f. 

f) Lehrsatz: Die Doppelpuncte D der Projection 
C m+ * einer Eaumcurve vom Maximalgeschl echt bilden 
fiir C m eine Minimalgrupp e grosster Punctzahl. 

B e w e i s. Bekán ntlich ist anormale Lage der D gegen C m die 
nothwendige und hinreichende Bedingung dafur, dass sie Doppelpuncte 
einer Projectionscurve C m + 4 sind. Soli ihre Anzahl Q moglichst 
klein sein, so miissen sie offenbar eine primitive Gq fůr C"dar- 
stellen. Sei C n die Curve niedrigster Ordnung durch G Q , so hat 

man: 

1) Q>n(m-j-3 — n) 



Ferner ist 
also 



2) 2 Q > n (m -f 4), 

n (m + 4) -Á 2 n (m + $ — n) 
^m + 2 

m -|-3 n 

Folglich ist bei ungeradem m eine C" *< — £ — durch & q 

nicht móglich, somit nach e): 

n ^ OT + 3 W + 3 

Wenn daher Q nicht mehr als — ~ — . — ^ — Puncte haben 

<m-\-Z 

soli, muss Gq die Minimalgruppe auf C 2 sein. 

Wenn w eine gerade Žahl ist, so kann keine C •' i <; 



durch Gq gelegt werden. Dann muss Q wenigstens 



2 

m -f- 2 m-f- 4 



Bestimmung der Miiiimalgruppen fur C m . 409 

betragen, und falls dies stattfindet, muss Gq die Minimalgruppe auť 

m -f-2 

C 2~ sein (nach e), 

g) Der Excess q einer Minimalgruppe in Bezug auf 
alle durch sie móglichen CP . 

Indem wir irgend eine Minimalgruppe fur C m mit G n ( n -\-8) 
bezeichnen, wird darunter der Schnitt einer C n und einer irredu- 
ciblen C B + *zu verstehen sein, wobei 2 n -\- d z=z m -\- 3. 

Eine durch Gr n ^ n \_8) gelegteCf hat mit C^ + ^nocheinenRest 
von (n-\-ů)([i — n) Puncten gemein, welche einer C^~ n ange- 
horen miissen. Der Excess bezuglich C** wird nun > O, oder = O 
sein, je nachdem durch jenen Rest eine (?»+* — 3 moglich ist, oder 
nicht. 

Wenn f* ^ m wird fi — m^.n~\- d — 3, daher wird fur ji > m 
der Excess O stattfinden. Ist fi = : m, so erkennt man mittels desselben 
Kriteríums, dass irgend welche n (n -f- d) — 1 Gruppenpuncte sich 
normál gegen C m verhalten, dass demnach $ n f n -i-i) primitiv ist, 
und den Excess 1 hat. 

Sei jetzt (fi um — £({'*> o, i^>n-\-8 — 3 wáre auszuschliessen, 
weil m — i<n folgte, und eine Curve von so niedriger Ordnung 
durch G n ( n + d) nicht existirt). 

Zur Berechnung des Excesses q ist die Mannigfaltigkeit der 
durch 6ř w ^ _j_ £) gehenden C m ~ l zu ermitteln. Diese wird uberein- 
stimmen mit der Mannigfaltigkeit aller C mr ~ l ~ n falls wi — i<.n-\-č, 
oder i>n — 3; dagegen um 

(m — i — n — ů -j- 1) (m — i — n — ů -J- 2) _ 
2 "" 

_ (n — i — 1) (ň — i + 2) 
~~ 2 

grósser sein, wenn i^w — 3. 

Mithin hat man fur i > w — 3 : 

(m — t — n) (m — i — n -\- 3) [~ (m — i) (m — i -j- 3) 
2 o o 



-»(„ + <*)], 



410 C. Kixpper 



oder q = — n (m — i) -| ^-^ — — -\-n(n-\-d) 



und da m=:2n-\-č — 3: 

— _ rc 2 ~ w ( 2 » + 3) _ (*+l)fi + 2) (n — ť— l)(n—l — 2) 
2 ~ 2""2 2 ' 

Wenn aber i ^= n — 3, so wird 

„-. (»•+!)(»' + 2) 
2 "" 2 

Der Subtrahend im vorigen Ausdruck verschwindet fiir i =r w — 1 
i = w — 2, so dass ínan sagen kann : q ist entweder = — ' 9 * 

oder urn den Betrag ' kleiner, je nachdem 

i <; w, oder * ^ n. Wie sich dies aber auch verhalten mág, s t e t s 
1 a s s e n s i c h i n G n ( n _|_ ^ rc (n -f- ď) — g (nicht aber mehr) P u n c te 
a auffinden, welche sich Dornial gegen die hindurch- 
gehenden C m ~ l verhalten, was zurFolgehat, dassdiese 
C m ~ l auch die fehlenden q Puncte b der Gruppe auf- 
nehmen miissen. 

Nun behaupte ich, diese q Punkte b liegen normál gegen die 
C\ und unigekehrt; wenn q Punkte b sich in nornialer Lage gegen 
C* befinden, so sind auch die iibrigen n (n -\- ó) — q Gruppenpunkte 
a normál gegen C™ -8 - 

B e w e i s. 



Der erste Theil der Behauptung besagt hier nichts anderes als, 
dass die b nicht auf einer C e liegen konnen. Tráfe námlich das Ge- 
gentheil zu, so miisste die supponirte C % auch jeden a,j der Punkte a 
aufnehmen, weil wegen deren normalen Lage eine C m ~ existiren 
muss, die alle a mit Ausnalime von aj enthalt. Da i<w, so kann 



Bestimmung der Minimalg.iuppen fur C m . 411 

eine solche C l nicht vorhanden sein. Man sieht zugleich, dass wenn 
die b auf eine C l fallen sollten, die normále Lage der a gegen C m ~ l 
nicht mehr bestehen kann. Dann aber kónnen die durch 
diese a gehenden C m ~ t nicht alle b enthalten, weil sonst 
sich ein Excess ">q ergeben wiirde. 

Setzen wir endlich voraus, die b liegen nicht auf einer C\ so 
rnussen die durch a legbaren C m ~ l auch die h aufnehmen, und die a 
konnen jetzt nicht anormal gegen C m ~ l sein, da andernfalls ein Ex- 
cess ">q resultiren wiirde. 

2U . >B .„. (ť+P ff + 2) (»-n + l)(»-n+2) 

ů ) * =. ' l > 1 — o 2 

Durch 

(i — n){ i — w + 3) 
G n{n + 8) § enen °° 2 ^N 

so dass der Gruppenexcess fůr C*: 
{i — n) (i — n + 3) 



[^±^-n(n + #)]. = n(n + 



í) 



betrágt. 

Hier sieht man sofort, dass die normále Lage der n{n-\-ó) — q 
Puncte a gegen C m ~ % auch normále Lage der q Puncte b gegen C 
bedingt, unci umgekehrt. Denn, verhalten sich die a normál gegen 
C m ~ l so muss jede durch b legbare C* alle a enthalten. Bei anor- 
maler Lage der b wiirde der Excess fur C % > n (n -f- ó) — q aus- 
fallen, was nicht sein kann; ebenso folgt das Umgekehrte. 

Entnimmt man also q Puncte b der Gruppe, so dass sie normál 
gegen C liegen, (was immer angeht) so gehen durch die b noth- 
wendig alle C m ~\ welche die fehlenden Gruppenpunkte a enthalten. 
Liegen aber die q Puncte b anormal gegen C\ daher auch die a 
gegen C m ~\ so konnen die durch a legbaren C m ~* nicht alle b 
aufnehmen, weil sonst der Excess > q wáre. 

h) Die mn Schnittpunkte von C M , C n (m ^ n) stellen eine Mi- 
nimalgruppe G mn fur c m+n ~ 3 dar. Dabei konnen beide Curven zer- 
fallen, nur durfen sie keinen Bestandtheil gemein haben. 



412 C. Kiipper: Bestimmung der Minimalgruppen fiir C m . 

Man beweist wie oben*) class die 

(m — n -f- 1) {<m — n -f- 2) 

co 2 C TO , auf welche 6r TOM liegt, nicht alle zerfallen; 

dann folgt der Satz nach 2) I. 

Die Anwendung des vorhin (g) Gesagten ergibt den Cayley' 
schen Satz in seiner exacten Fassung fiir C m ~^ s ~ l (i^n — 3), sowie 
die wesentliche Erweiterung desselben fiir i >» n — 3. 

*) H, Erstens.) 



29. 

Útvar křídový v Milešově. 

(V Českém Středohoří.) 

Od Čeňka Zahálky v Roudnici. 

S 1 dřevorytem. 

(Předloženo dne 18. listopadu 1892.) 

Před dobou útvaru hnědouhelného, rozkládal se v severních 
Čechách, v místech, kde je nyní České Středohoří, pouze útvar kří- 
dový. Usazením se však mnohých hornin v době hnědouhelné, jako: 
pískovců a jílů, pak vyvřením čedičů a znělců s rozmanitými jejich 
drobami, slepenci a tufy, které zvláště čediče provází, zahaleny byly 
vrstvy křídového útvaru tou měrou, že v ústředním horstvu Českého 
Středohoří jsou výchozy jejich sporé. Jest-li spatřujeme mnohé dis- 
lokace v útvaru křídovém na úpatí Českého Středohoří, dislokace, 
které souvisí s někdejší vulkanickou činností tohoto horstva, tím vět- 
ších změn nalézáme ve středu jeho. Jeden pozoruhodný výchoz a mo- 
hutný převrat křídového útvaru nalézá se na samé jižní patě nejvyš- 
šího kužele Středohorského — Milešovky. 

V nejhlubším místě údolí Milešovského v Milešově, přístupen je 
křídový útvar po pravé straně potoka v břehu silnice ke Kocourovu 
vedoucí, na úpatí čedičové Lhoty. Jsou zde měkké, velmi snadno vě- 
trající slínité vápence v čerstvém stavu modravé, po zvětrání bělavé, 
v nichž Terebratula semiglobosa a Ventriculites angustatus obyčejným 
jsou zjevem. Poznáváme ve vrstvách těchto soudobé pásmo s neda- 
leko odtud položeným Teplickým pásmem jednak u Běliny a Teplic, 
jednak u Lovosic a Roudnice. (Pásmo X.) Dosti široké údolí v Mi- 
lešově vyplněno je pod příkrovem čedičových neb znělcových ssutin 
oným slinitým vápencem, jejž někdy i do dosti značných výšek sle- 
dovati lze, jako ku př. až ku Ovčárně na úpatí znělcového Kloče, 
do výše 450 m n. m., na východním úpatí čedičového Ostrého do 



414 Čeněk Zahálka 

výše 420 m n. m. a pouze nízké homolky z čediče neb čedičové droby 
přerušují v údolí tomto souvislost oněch vápencových vrstev. Jedna 
z nejzajímavějších homolek těchto jest ona, na níž se vypíná malebný 
kostelíček Milešovský; složena jsouc z černošedé čedičové droby s hoj- 
nými makroskopickými krystaly augitu, sloupky černého biotitu a hně- 
dého rubelanu, prostoupena je proudy pevného kulovitého čediče, 
hnízdy slínitých, obyčejně kulovitých kusů z útvaru křídového, které 
jsou valně změněné a jako cibule se ve slupky oddělovati dají. Ve 
styku se slínitým vápencem slita jest droba a nápadnější nerosty její 
augit a biotit tak dokonale se slínitým vápencem (ovšem proměně- 
ným), že tím povstává zcela zvláštní horDina, kterou si dovoluji sli- 
tinou čedičovou nazvati. 

Nejlépe přístupny jsou vrstvy slinitého vápence po levém břehu 
Milešovského potoka v tak zvané Milešovské vápence, po levé straně 
silnice, vedoucí do Pálce (390 m n. m.). Pod čedičovou tmavou or- 
nicí odkryt jest zde zprvu zvětralý bělavý slínitý vápenec, hlouběji 
však jest odkryt do hloubky několika metrů pevnější sice, přec však 
měkký slínitý vápenec barvy šedé neb slabě modravé, jehož vrstvy 
jsou vodorovný. Kozsedliny vrstev těchto jsou někdy vyplněny žilami 
vláknitého vápence, jenž mívá dutiny vyplněné drůzami zažloutlého 
vápence v klencích. Plochy rozsedlin bývají potaženy vodnatým ky- 
sličníkem železitým. Z tohoto vápence pálí se tu velmi dobré vápno. 
Výbrus slinitého vápence jeví pod drobnohledem veliké množství 
čirého vápence ve způsobe průřezů foraminifer, hlavně globigerin, 
cristellarií, textilarií, vedle nichž jsou jehlice po spongiích. Mezi 
těmito průřezy vápence nalézá se v menším množství práškovitý jíl. 
Tu a tam jest některá komůrka foraminifery vyplněna černými prů- 
řezy pyritu, jenž proměněn ve žlutý neb hnědý limonit, barví celé 
okolí své do žlutá. Zřídka objevují se ve výbrusu nepravidelná có 
tráva zelená zrnka glaukonitu. Zrnko křemenné ve výbrusu nalézti 
jest velmi těžko. Rozpustíme-li vápenec v kyselině solné a zbytek 
vodou vyloužíme, usadí se na dně prášek, jenž sestává hlavně z prášku 
jílového a z četných zrnek glaukonitu. Mnohá zrnka glaukonitu mají 
tvar přímých aneb trojramenných úlomků z jehlic spongií. Mezi tako- 
vými zrnky glaukonitu snáze lze nalézti zrnko křemene vynikající 
pestrobarevnou cirkulární polarisací, než-li ve výbrusu. 

Skameněliny jsou ve všech vrstvách vápenky stejné. Nalezl jsem 
zde tyto druhy: 

Scaphites Geinitzii, ďOrb. (vz.) 

Aporhais. (vz.) 



Útvar křídový v Milešově. 415 

Spondylus latus, Roni. (zř.) 

Exogyra lateralis, Reuss. (h.) 

Ostrea hippopodium, Nilss. (h.), přirostlá na Micrasterech. 

Ostrea frons, Park .(vz.) 

Terebratula semiglobosa, Sow. (h.) 

Terebratulina gracilis, Schloth. (v. h.) 

Terebratulina chrysalis, Schloth. (vz.) 

Rhynchonella plicatilis, Sow. (v. h.) s odrůdami: plicatilis, 
octoplicata, Mantelliana a Cuvieri. 

Serpula gordialis, Schl. (zř.) 

Phymosorua radiatum, Schltit. (zř.) 

Micraster breviporus, Ag. (zř.) 

Stellaster quinqueloba, Goldf. sp. (zř.) 

Mesocrinus Fischeri, Gein. sp. (zř.) 

Pleurostoma bohemicum, Zitt. (h.) s přirostlou Ostrea hippo- 
podium. 

Solidinodus Počtai, Zah. (zř.) 

Ventriculites angustatus, Róm. (h.) 

Ventriculites radiatus, Mant. (zř.) 

Cystispongia verrucosa, Reuss. sp. (vz.) 

Phymatella. (vz.) 

Amorphospongia globosa, v. Hag. sp. (zř.) 

Achilleům rugosum, Reuss. (zř.) s četnými přirostlými drob- 
nými skamenělinami, jako: Terebratulina gracilis, Cristellarie, Fron* 
dicularie, ostny ježovek, Bairdie, Serpula gordialis, Haplophragmium 
irregulare, Róm. sp. 

Pásmo uvedeného slínitého vápence ukončuje se náhle v mě- 
stečku Milešově, neboť zámek Milešovský spočívá již na strmé skále 
čedičové, která je na severní straně sprovázena čedičovou drobou, jak 
jsme se o tom přesvědčili při kopání studny u východních vrat Mile- 
šovského parku. Jaký převrat očekává nás však za jmenovanou čedi- 
čovou skálou ! Kdežto bychom po severní straně její očekávali ještě 
vyšších vrstev křídového útvaru nežli v údolí Milešovském, nalez- 
neme zde v lesnaté stráni vrchu Šibeníku samou rulu až k jejímu 
vrcholu ve výši 476 m n. m. Šedá, tence deskovitá rula s bílým 
orthoklasem, čistým křemenem a muskovitem podobá se rule, která 
na úpatí vrchu Bořeně u Běliny na povrch vychází. Vrstvy její pro- 
ložené často tenkými, bělavými žilkami z křemene a živce, zapadají 
zsz. při sklonu 32°. Na severní i západní straně Šibeníku nachází 
se žlutavý měkký slin, pod nějž rula zapadá. Slin ten složen jest 



416 Čeněk Zahálka 

z čirého vápence a zažloutlého jílu. Zrnko křemenné jest v něm velmi 
vzácné. Zřídka viděti jest ve slinu pevnější čásť křemitého vápence, 
který je ve stavu čerstvém šedý až modravý a v němž již pouhým 
okem spatřiti lze zrnka glaukonitu. Pod drobnohledem shledáváme, 
že se skládá základní hmota jeho z vápence, v němž jednotlivé větší 
čiré průřezy vynikají a rozděleny jsou ve směru štípatelnosti vápence 
na menší dílce. V menším množství vystupují ostrohranné průřezy 
křemene s pestrobarevnou cirkulární polarisací. Nepravidelné průřezy 
glaukonitu v témž množství se objevují, co křemen. Prášku jílového 
jest málo. Větráním nabývají pevné lavice tohoto vápence žlutavé 
barvy. Vrstvy tohoto slinu podobají se podle petrografických vlast- 
ností pásmu III. (Vrstvy Semické) v okolí Roudnice. Krom zlomku 
jediné Limy nebylo možno ve slinu tom více skamenělin nalézti. 

S. '. , '"' ' T 

MileěovJta,. Šibeník. Milešov. Vápenka., o. 

i í i -.900**. 



Geologický profil od Milešovky ku Lhotě. 

Kreslil Za-hcíllcci. 

Tytéž sliny sledovati lze též podle cesty, která vede po ,'západní straně 
Šibeníku na Milešovku. Že jsou pod těmito vrstvami slinu uloženy 
také vrstvy mladších pásem jako v okolí Roudnice, totiž pásmo II. 
(Korycanské) a pásmo I. (Perucké), o tom svědčí trosky vrstev těchto 
pod rašeliništěm rozloženým v dubovém háji, uprostřed mezi rulovým 
Šibeníkem a znělcovým Kamýckém na jihovýchodní patě Milešovky. 
Za účelem odvodnění tohoto rašeliniště byly v něm vykopány od- 
vodňovací strouhy a tu se přišlo pod půl metru mocnou rašelinou 
na trosky zvětralých desek znělce Milešovského, mezi nimiž nalézaly 
se desky jílovitého pískovce glaukonitického se šupinkami muskovitu 
(= pásmu II. v údolí Oharky u Roudnice) a pak na kusy šedého 
neb zažloutlého jemnozrnného pískovce kvádrového se šupinkami mus- 
kovitu, bez glaukonitu (~ pásmu I. údolí Oharky u Roudnice). 



Útvar křídový v Milešově. 417 

V tomto kvádrovém pískovci uzavřeny jsou též někdy kusy ruly, 
zcela takové, jaké jsme na Šibeníku byli poznali, což o tom svědčí 
že ve větší hloubce uložen jest pískovec ten na rule. 

Ta okolnost, že se zde v Milešově nad jedním z mladších, 
vrstev útvaru křídového (totiž nad pásmem X.) zdvihá mnohem starší 
rula s nejstaršími vrstvami křídového útvaru (pásma I., II., III.), 
poukazuje k tomu, že zde byly veškeré vrstvy mezi Milešovem a Mi- 
lešovkou od ostatních v údolí Milešovském odtrženy a vyzdviženy. 
Poněvadž se vyskytují na rozhraní slínitého vápence pásma X. křído- 
vého útvaru a mezi rulou čedičové proudy, jako jest ku př. onen 
na němž zámek Milešovský spočívá a který v sobě též kusy ruly 
svírá a protože se k tomuto čediči přikládá rula se spádem 32° ku 
zsz., následuje z toho, že vyvření čediče Milešovského mělo vliv na 
popsanou dislokaci. Však i vystoupení tak mohutné masy zněl- 
cové, jakou jest Milešovka, nemohlo zůstati bez účinku na vrstvy 
ruly a pásem I., II. a III. křídového útvaru na jejím úpatí, jak 
o tom souditi lze z nahromaděných trosek z vrstev pásma I. a II. 
spolu s rulou a znělcem pod rašeliništěm mezi Šibeníkem a Ka- 
mýckém. 

Na podobné vyzdvižení ruly s křídovým útvarem nad mladší 
vrstvy útvaru křídového u Chrášťan blíž Třebenic, dovolil jsem si 
poukázati ve své zprávě ze dne 22. února r. 1884.: „Příspěvek ku 
geologickým poměrům Českého Středohoří." 



Tr. mathemat!oko-p říroll ovědecká. 1892. 27 






30. 

Příspěvky k seznání nejstarších zkamenělin českých 
a evropských vůbec. 

S 1 dřevorytem. 

Podává Jan Kušta v Rakovníku. 

(Předloženo dne 16. prosince 1892). 

1. Calciphyton praecambrii n. 

Z Barrandova silurského, azoického stupně B uvádí se v nové 
době několik stop organických, ovšem nepatrných. Dr. Poct a 1 ) popi- 
suje a kreslí z oolitické horniny a to z jikrnatého vápence šachty 
Jarošovky a z křemičitého oolitického kamene od Dubové Hory, blíže 
Příbrami, několik nepatrných mikroskopických zbytků organických: 
z oolitického vápence pouze částečky uhelné a z adinolové horniny od 
Dubové Hory tvary, jež za jehlice houbové se mohou považovati 
a pak jednotlivé buňky aneb zřídka řadu buněk uprostřed nějakého 
pletiva, které jako nejstarší, asi vápen n ý řas jménem Scapina cam- 
brica Poč. do paleontologie uvádí. Pošepný 2 ) pokládá adinolovou 
horninu příbramskou za kambrickou, která jest téhož stáří jako Ži- 
tecké slepence. 

O otiscích spodního kambria jednáme níže. 

Vápencům azoických vrstev, jinak málo rozšířeným, měla by se 
věnovati větší pozornost a přišlo by se snad na větší počet zbytků 
organických a zřetelnějších. Již r. 1880. popisuje ve výroční zprávě 
německé realky Plzeňské Hibsch a Rumler 3 ) vápencovou břidlici 
od Černic, Letkova a Hrádku okolí Plzeňského, v níž pod mikro- 



*) O oolitických horninách z okolí příbramského. Věstník k. č. sp. n. 1888, 
p. 421—430. 

2 ) Tschermalťs Min. n. petr. Mitth. 1888, p. 175. 

3 ) Uiber krystallinische Kalke in den azoischen Schichten der Silurformation 
Bóhmens. Jahresbericht der deutschen Staats-Realschule in Pilsen. 1880. 



J. Kušta: Příspěvky k poznám zkamenělin českých a evropských. 419 

skopem v krystalických zrnkách vápence pozorovali malinká táhlá 
těliska, jež považují za hmotu bituminosní, jejíž bezprostřední sou- 
sedství s vápencem svědčí o původu asi organickém. Určité organické 
tvary se tu nenalezly. 

Vápenné vrstvy se vyskytují, ač celkem zřídka, v azoických 
břidlicích ještě tu a tam. Z okolí Hracholuského v okresu Křivo- 
klátském popisuje již v dřívější době vápenitou břidlici Karel 
Feistmantel 1 ), avšak zkamenělin v ní nenašel žádných. I tu do- 
provázejí uhelné břidlice kamenečné vápenec a vápencové břidlice. 

V těchto vápenných vrstvách nalezl jsem před více lety zkamenělý 
rostlinný stonek, dva kusy, o němž jsem v tomto Věstníku 1884. jen 
nahodile ve stručné poznámce pouze se zmínil. 

Nález z vápence Hracholuského zasluhuje většího povšimnutí. 
Již tehdy uznal jsem za dobré, poslati ho do Vratislavi G ó p p e r- 
tovi k určení. Slavný nestor poslal mi ihned dobrozdání, že jest 
předmět nejspíše (wahrscheinlich) zbytkem rostlinným a podržel si 
ho k dalšímu prohlédnutí. 

Nemám sice dnes petrefakt po ruce — zůstal v Góppertově 
velké sbírce — avšak mám náčrt jeho, tak že mohu podati nákres 
této nejstarší zřetelné zkameněliny české, o níž jsem byl hned, když 
jsem ji nalezl, a jsem posud přesvědčen, že jest opravdivou zkame- 
nělinou. 

Jest to patrně stonek rostlinný, náležející nějaké chaluze. Úlomek 
má délku, jak mám zaznamenáno, téměř 4 cm, na elliptickém asi 
průřezu 2 l J 2 cm v delším průměru. Zkamenělina dala se velmi 
snadno z matečného kamene vyloupnouti. Jest pokryta hnědou hmotou 
a na průřezu lze pozorovati též hnědé ohnuté čárky. Stonek (stélka) 
po délce brázditý (na průřezu laločnatý). 

Podávám náčrt této nepochybné zkameněliny, která patří k nej- 
starším zkamenělinám vůbec a dovoluj u si ji pojmenovati Cálciphyton 
praecambrii n. 

Zkamenělina podána na obr. ze dvou stran. V poloze v právo 
naznačené není sehnutí příčného řezu, jak patrno, správné, avšak to 
ničeho na věci nemění. 

Kromě tohoto exempláru vyskytl se u Hracholusk stonek oblý, 
jako prst silný, který zůstal též ve Vratislavi. 

V téže etáži B seznal jsem vápencovou mocnou vrstvu u Dolan 
blíže Křiče v okresu Královickém. 



x ) Lotos. 1856, p. 126. 

27* 



420 



Jan Kušta 



Zdejší vápenec podobá se Hracholuskému a do nedávná se do- 
býval. Otisků jsem se v něm nedopídil. 

Mám ještě jedno podobné naleziště „rozděláno" v severních 
Čechách. 





2. Živočišné zbytky ve spodním kambriu českém 

Když jsem asi před 15 lety učinil první geologický výlet do 
památného okolí Skrejského v Křivoklátsku, kde více než před půl 
stoletím objevil Bar rande v tamních břidlicích zajímavé a četné 
zbytky nejstarší primordialní zvířeny české, nepomyslil jsem si, že 
se mi podaří ve vrstvách ještě starších než jsou břidlice Skrejské, 
v drobách, pískovcích a slepencích, jež se nazývají též Třemošen- 
skými, nalézti tu r. 1884 četné a zřetelné exempláry zvířeny „anti- 
primordialní" 1 ). Nález můj obrátil na sebe pozornost, tak že ještě 
týž rok začátkem listopadu za jednoho pošmurného dne překvapili 
mne vzácnou návštěvou naši geologové, oba již zesnulí, Krejčí 
a Novák, aby se podívali na mé nové naleziště Tejřovice u Skrej, 
zdali snad nenáleží zelenavá droba zdejší, v níž otisky se nalezly, 
k vrstvám krušnohorským (d t a), jak hlavně Feistmantel (st.), 
rovněž zvěčnělý, upozorňoval. 

Nález a náhled můj se osvědčil. Později jsem konstatoval vý- 
běžek Třemošenského pískovce až v okolí Radnickém 2 ). Na dalších 
výletech po pásmu tomto nalezl jsem opět více druhů v mnoha 
exemplárech, tak že jsem mohl r. 1890 3 ) s určitostí uvésti těchto 



1 ) Věstník kr. č. spol. n. 1884, 17. září. 

2 ) Věstník k. 6. sp. n. 1887, p. 688—690. 

3 ) Dto. 1890 p. 141—148. 



Příspěvky k seznání zkamenělin českých a evropských. 421 

sedm druhů: Orthis Romíngeri Bari*., Arionellus sp., Conocephalites 
striatus Barr., Conocephalites sp., Ellipsocephalus Germari Barr., Pa- 
radoxides rugulosus Barr., Sao hirsuta Barr. 

Začátek dosavadní primordialní fauny pošinut tak do vrstev 
jiných, starších, do hloubky až o 300 m. 

Dokázána dále skutečná totožnost pásma Tejřovicko-Skrejského 
a Lohovického s velice rozsáhlým pásmem krajiny Příbramsko-Roky- 
canské na jihovýchodní straně českého siluru, byť i v tomto pro- 
stranství posud otisků se nenašlo a byt i o totožnosti vrstev v obou 
krajinách ještě r. 1887. Sandberger 1 ) pochyboval. Poznal jsem 
totiž v krajině Tejřovicko-Lohovické tytéž troje vrstvy, již na první 
pohled od sebe lišící, které Pošepný 2 ) v Příbramsku rozeznává, 
totiž Žitecké tmavé, hrubé slepence, tmavé pískovce Bohutínské 
a světlé pískovce Březohorské. 

Loni a letos sledoval jsem opět nejstarší, zřetelnou zvířenu 
českou. Získal jsem dosti nového materiálu, avšak posud žádný nový 
druh, ale za to poznal jsem tu ještě tyto poměry a následující 
paralely. 

V pásmu Oj (jak možná ve smyslu Barrandově nazvati Třemo- 
šenské pískovce a slepence), jest velice hojným trilobit Ellipsocephalu, 
Germari a jest pro to pásmo charakteristickým, poněvadž se vyskytl 
ve vyšších vrstvách co velká vzácnost a to jen v břidlicích (c 8 ) 
u Mléčic v okolí Skrejském. 

Ellipsocephalus Germari a jiné nejstarší otisky z pásma o, od 
Tejřovic dostaly se po mém objevu brzy i do obchodu (neznámí lidé 
je tu prý hledali) a již před dvěma lety uváděly se v cenníku jednoho 
mineralogického obchodu v Bonnu. 

Pásmo c y lze nazvati též pásmem trilobita Ellipsocephalus 
Germari. 

I u samých Lohoviček nalezeny nedávno v pískovci tohoto 
pásma při hloubení šachty „na uhlí" četné lasturky Orthis Romingeri, 
tak že známe dnes již z pásma c t při severozápadní straně českého 
siluru tato naleziště: „Na vrškách", „Kamenné Hůrky" u Tejřovic 
„Milec" u Hřebečník, Lohovičky a Lohovice, již v Radnicku. 

Zdali Scapnia cambrica Poč. na druhé straně siluru u Příbrami 
téhož jest stáří, není snad dokázáno. 

Vrstvy Žitecké nemají otisků a representují asi nejstarší hori- 



J ) Sitzgsber. d. k. bair. Acad. 1887, p. 433 etc. 

2 ) Tschermak's Miner. u. petrogr. Mitth. 1888, 1. c. 



422 Jan Kušta 

zont v tomto pásmu. Ostatně sled vrstev (a, /?, y) není ani v Pří- 
brami, jak se již Pošepný zmiňuje ani u Tejřovic, jak jsem již 
jinde podotkl (1890. 1. c), tak pravidelný. Ostatně jsem již r. 1884. 
pozoroval vložky slepenců a pískovců do břidlic c 2 . 

V nové době rozdělují mnozí badatelově český silur ve tři 
geologické útvary: kambrium, silur a devon. Srovn. n. p. Neu- 
mayra 1 ) a spisy Katzerovy 2 ). 

Nás zajímá především české kambrium, k němuž se nyní po- 
čítá: 1. Pískovce, droby a slepence Třemošenské (c x ). 2. Břidlice 
Jinecko-Skrejské (c 2 ). 3. Krušnohorské vrstvy (d x a) a konečně 4. nej- 
vyšší Komárovské vrstvy (d y /3). Katzer označuje takto Kambrická 
souvrství : la, lb, íc, Id. 

Odloučení českého kambria od dosavadního siluru nesnadno se 
bude moci ubrániti domácí geologie, zvláště když obdobné geologické 
vrstvy v jiných zemích co samostatný útvar kambrický se označují. 

V trupu evropském není asi naleziště, které by se honositi 
mohlo zbytky živočišnými tak ctihodného stáří a při tom tak zřetelně 
zachovanými, jako Tejřovice a Lohovice. Kde v Evropě, nehledě 
k poloostrovům a ostrovům, objeveny jsou staré kambrické otisky, 
odpovídají svým geologickým horizontem poněkud již vyšším vrstvám 
Jinecko-Skrejským aneb ještě vyšším pásmům Českého siluru. 

Kambrické vrstvy u Hofu ve Smrčinách, otisky obsahující, jsou 
obdobou nejvyšších vrstev českého kambria. 

Z ruského kambria, kolem Baltu usazeného, rovnají se svým 
stářím našim vrstvám nejspodnější, modravé jíly, které jsou však bez 
otisků. Vyšší pískovce tamní, obsahující ramenožce Obolus, rovnají 
se dle pozorování geologů břidlicím pásma c 3 . Sem asi patří též 
hlinité břidlice a křemence z ruského Polska u Sandoměře, obsahující 
brachiopody a trilobity. 

Gurich 3 ) vidí ve vrstvách těchto obdobu vrstev Paradoxi- 
desových ve Skandinávii skandinávský obzor (1 c) a celkem vrstev 
Jinecko-Skrejských. 

Před málo, čtyřmi nebo pěti lety, teprv objeveny ve vlasti Bar- 
randově, ve Francii, vrstvy s primordialní faunou u Montagne Noire, 
avšak pískovec pod břidlicemi uložený, u Montagne Noire etc. nepo- 



*) Neumayr, Erdgeschichte. 1887, I. p. 39— 57. 
Das áltere Palaeozoicum in Mittelbóhmen. 1888. 

2 ) Katzer, Geologie von Bóhmen. 1890. p. 630—631. 

3 ) Gurich, Uiber eine cambrische Fauna von Sandomir in Eussisch-Polen . 
N. Jahrbuch f. Miner. n. Geol. 1892, I. p. 69—70. 



Příspěvky k seznání zkamenělin českých a evropských. 428 

skytl kromě problematických rour červů kroužkovitých žádných otisků. 
Berger on, Bigot etc. 1 ). 

V ostatních zemích evropských zná se kambrium podobné 
k našim paradoxidesovým břidlicím ve Španělsku, Sardinii a hlavně 
pak ve Skandinávii a Anglii. Pouze v těch dvou posledně jmenova- 
ných zemích jsou vrstvy s otisky, equivalentní s Tejřovickými. 

Na poloostrově Skandinávském jsou to droby a pískovec, Eophy- 
tonové, obsahující jednoho ramenožce, Medusy, stopy červů a měkkých 
korýšů. Srovnej nejnovější pojednání A. Nath or sta 2 ). 

Pod vrstvami těmito uloženy jsou ve Skandinávii ještě tři mocné 
vrstvy kambrické bez otisků: 1. Visingojské, složené z břidlic, pí- 
skovců, s bituminosním vápencem. 2. Almesakrajské: pískovce, kře- 
mence, slepence, s vložkou vápence. 3. Dalské (až 1900 m mocné): 
pískovce, křemence, hlinité a drobové břidlice, zelenokameny ; vápenec 
zřídka. 

I české nejspodnější slepence jsou bez otisků. Snad nejspod- 
nější pásmo kambria skandinávského má své analogon ve vložkách 
vápenité břidlice v oboru etáže B („Praecambrium"). 

Dále vyvinuto jest v Anglii a sice ve Wallesu pásmo obdobné 
s našimi vrstvami Třemošenskými. Jsou to Harlechské vrstvy nej- 
spodnějšího kambria tamního, složené hlavně z pískovců a slepenců, 
v nichž se zachovaly zřetelné otisky, zejména význačný, malý rameno- 
nožec Lingulella feruginea, jehož lasturka jest sotva jako půl žitného 
zrnka dlouhá a pak trilobiti Paradoxides a j. 

Velký materiál kambrický poskytuje dále Sev. Amerika. 

V následující tabulce dovoluji si podati na základě více rozlič- 
ných autorů a svých vlastních pozorování a porovnávání přehled 
českého spodního kambria se zřetelem k současným vrstvám jiných 
zemí evropských. 



*) Bergéron, Sur le Cambrien et sur 1'allure des depóts paléozoiques de 
la Montagne-Noire (C. K oc. d. Se CVI, 5/11 1888). 

Bergéron et Munier-Chalmas (ibidem 30/1 1888. Ibidem). 

Bigot, Précambrien et le Cambrien dans le Payes des Galles et leur equi- 
valent dans le massif Breton. (Soc. geol. de France 3, s. XIII. 1888, 161. — 
Srovn. N. Jahrb. f. Min. 1890, I. 

Bergéron, Sur la presence de la fauna primordiale dans le Hérault 
(Compt. rend. 106, 375. 1888). — N". Jahrb. dto. 

2 ) Nathorst, Betrachtungen uber das angebliche Vorkommen von Resten 
von Organhmen im Grundgebirge. N. Jahrb. f. Min. 1892, I, p. 169 — 177. 



424 J« Kušta: Příspěvky k seznání zkamenělin českých a evropských. 





Čechy 


Anglie 


Švédsko 


Pobaltsko 
ruské 


Francie 




Břidlice 


Břidlice 


Vrstvy 


Pískovce. 


Břidlice 




Jinecko-Skrejské 


Menevian. 


paradoxide- 


Obolus. 


paradoxide- 




c 2 . 


Paradoxides. 


sové. 


Snad i ruské 


sové. 




Poraáoccicřes. 






Polsko 




O 








u Sandoměře. 




Třemošenské 


Harlechské 


Eophyto- 


Modrý jíl 


Pískovec 




pískovce c x . 


pískovce. 


nový písko- 


bez otisků. 


anellidový. 


Ellipsocephalus 


Paradoxides. 


vec. 






o* 

l-S 

s 


Germari 

význačným. 

Orťhis Romingeri 

a ještě pět 

trilobitů. 

Tejřovice, Skre- 

je, Lohovice. 


Význačná Lin- 
gulella feruginea. 

Spodní slepenec 
bez otisků. 


Brachiopod. 
Medusy. 

Tři mocná 

pásma 
bez otisků. 








Zitenský slepe- 
nec bez otisků. 










3 


Vápenité břid- 




Asi nejspod- 






C5 


lice v etáži B. 




nější vrstvy 








Calciphyton 




kambrické. 






5' 

-o 1 


praecambrii n. 










(Hracholusky.) 











31. 

Ku stratigrafii oncophorových usazenin okolí ivančicko- 
oslavanského na Moravě. 

Napsal Vlád. los. Procházka ve Vídni. 

S 1 dřevorytem. 

(Předloženo dne 16. prosince 1892). 

Jak na F. Foetterlovu originálu výzkumného listu speciální 
mapy Moravy zóna G. colonna XV. z let 50., tak i na geologické 
mapě markrabství Moravského a vojvodství Slezského, vydané brněn- 
ským geologickým spolkem Wernerem, kreslené F. Foetterlem 
na základě výzkumů svých, H. Wolfa, A. E. Reusse, Lipolda 
a j., vymezeny jsou hranice ivančických a oslavanských písků poměrně 
správně, a usazeniny tyto pojaty v obor miocaenu. Rozdílný jich 
charakter od typických mořských sedimentů nevyznačen ani na zmí- 
něném listu ani na F. Foetterlově mapě. A jelikož F. Foetterle 
svůj popis geologických poměrů Moravy a Slezska ani nenapsal ani 
nevydal, jak původně byl přislíbil učiniti, nedostalo se do veřejnosti 
zpráv i o resultátech, k nimž dospěl po prozkumu zdejších písků. 

Od oněch dob až do roku 1882 o ivančicko-oslavanské písky 
ani slovem nezavaděno. Nevšímáno jich, jako vůbec nebrán velmi 
dlouho zřetel ku zevrubnému prozkumu západo- a severozápadomo- 
ravského miocaenu, vzdor tomu, že známá již tehdy byla dosti do- 
statečně velká bohatost slínů, jílů a litavského vápence zvířenami 
krásně zachovalými. 

Příčinu této nevšímavosti nesnadno správně vysvětliti. Zdá se 
však, že záležela v různých a různých okolnostech a snad i v mínění, 
že jich výzkum neposkytne příliš mnoho ku objasnění spletitých záhad, 
o jichž vysvětlení běželo a dosud běží v jihomoravském a dolno- 
rakouském miocaenu. 



426 V. J. Procházka 

Výsledky prof. A. Rzehakova 1 ) výzkumu ve středonioravském 
miocaenu poučily rázem o opaku. Vynesly a pádně dotvrdily nejenom 
důležitost, ale i zajímavost tamních jak pískových, tak i slínových 
facií a litavského vápence a kromě toho doložily důležitost tak zva- 
ných oncophorových písků pro celou miocaenovou oblast střední a zá- 
padní Moravy. 

Pravda, konečné výsledky Rzehakových studií zavdaly podnět 
ku pochybnostem 2 ); právem namítáno, že uvedené jeho doklady pro 
grundské stáří oncophorových písků nespočívají na dosti pevném pod- 
kladu. Přes to však nelze upříti zásluhu Rzehakovu, která záleží 
hlavně ve správném vytknutí zvířenného rázu oněch písků. Obraz, 
jejž A. Rzehak o ni hrubými sice avšak jistými tahy byl načrtl, dá 
se sice zjemniti, propracovati a zdokonaliti, leč na jeho opravdivosti 
a přesnosti nedovede nikdo ničeho změniti. 

Pokud o stáří ivančicko-oslavanských oncophorových písků již 
dnes mluveno býti může a pokud jsme k tomu oprávněni na základě 
dosavadních zkušeností, o tom je řeč níže. 

Na své geologické mapě okolí brněnského prof. A. Makowsky 
a A. Rzehak 3 ) vymezili v okolí ivančicko-oslavanském oncophorové 
písky ve způsobu malých ostrůvků na levém břehu Oslavy severně za 
Ivančicemi po obou stranách silnice ivančicko-rosické, pak severo- 
západně od města v právo od silnice ivančicko -oslavanské a konečně 
poblíž Pádochova. Na pravém břehu Oslavy ohraničeny malé obvody 
těchto písků na jižním, jihovýchodním a severním boku chlumu Bu- 
chala a v zářezech, jež se táhnou k Oslavanům a leží jihovýchodně 
od oslavanského cukrovaru. V údolí potoka Rokytné stanoveny rovněž 
malinké obvody jižně a severozápadně od obce Alexovic. 

Mimo okolí Ivančic objeveny oncophorové písky v mohutném 
uložení u stanice ivančicko-kounické, severovýchodně za Melčany, mezi 
Syrovicemi a Soboticemi, jižně od Smolina a u Bebešovic. Z některých 
nálezů usuzuje A. Rzehak na jich přítomnost u obce Jezeřan 



*) A. Rzehak. Beitráge zur Kenntniss der Tertiárformation im ausser- 
alpinen Wiener Becken Verhandl. des naturforsch. Verein. in Brunn. 1882, 21. 
svaz. pag. 31. — A. Makowsky et A. Rzehak. Die geolog. Verháltnisse der 
Umgebung von Brunn. Verhandl. des naturforsch. Verein. in Brunn, 1884, 22. sv., 
pag. 125. 

2 ) Viz referát Dr. A. Bittnera o A. Rzehakovu: Beitráge zur Kenntniss 
der Tertiárformation im ausseralpinen Wiener Becken; I. der Grunder Horizont 
in Máhren, ve Yerhandl. der k. k. geolog. Reichsaust. in Wien, pag. 280. 

3 ) A. Rzehak. Geologische Mittheilungen. Sitzungsber. der naturforsch. 
Verein. in Brunn 1888, 27. svaz. str. 22. 



Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko -oslavanských. 427 

a Slavkova. Do jich obvodu klade pak rohovce dubňanské se sladko- 
vodní zvířenou prof. dr. Fr. Dvorským objevené. 

Dle dosavadních zpráv, jež A. Kzehak o oncophorových píscích 
ivančicko-oslavanských uveřejnil, usuzuji, že mu běželo předem o vy- 
stižení rázu jich zvířen a teprve na druhém místě o stanovení jich 
stáří a zevrubném ohraničení jich rozlohy. Jak se mu ono povedlo, 
vytknul jsem dříve, pokud mám pravdu vzhledem k tomuto, vysvitne 
z následujícího popisu stratigrafických poměrů písků a slínů ivan- 
čicko-oslavanských. 

Pracuje v oblastech miocaenu západo- a severozápadomorav- 
ského, přešed pak, po dokončení svého výzkumu v tamních obvodech, 
do miocaenu střední Moravy, pociťoval jsem naléhavou potřebu, obe- 
známiti se s oncophorovými sedimenty poříčí Jihlavky. Donucen byl 
jsem k jich studiu, poznav miocaenní depot Kralický a jeho vztah 
ku miocaenovým obvodům západomoravským, zejména ku vejhon- 
skému u Židlochovic. 

V loni dlel jsem za tím účelem delší dobu v okolí ivančicko- 
oslavanském. Výsledky, jichž jsem se dopracoval, zdokonalují obraz 
o rozloze tamních oncophorových písků a doufám pevně, že přispějí 
ku vysvětlení různých momentů dosud zastíněných a nedostupných, 
jež dosud znesnadňovaly představu jak o vztahu těchto písků ku 
brněnským tak i ku ostatnímu mořskému miocaenu. 

Mkdo však nedomýšlej se, že činím nároky na úplné vylíčení 
charakteru oncophorových písků zmíněné oblasti. Toho nelze tak 
snadno dosíci, již pro velké nesnáze, s kterými je nám brojiti, jak- 
mile zde započneme se zevrubným výzkumem. Bude ještě mnoho 
usilovné práce třeba, než dospěje se k tomu konci, aby se někdo od- 
vážil na základě poznatků tvrditi o těchto píscích! něco úplně urči- 
tého, zejména než bude možno považovati otázku o jich stáří za roz- 
řešenou. 

Zářezy pří železniční stanici ivančieko-kounieké. 

Přijedše do stanice po železné dráze z Brna, záhy nápadný nám 
budou písky v hlubokém zářezu, jenž se táhne od stanice k jiho- 
západu ku vesnici Českým Bránicím. Při zevrubnějším prohlédnutí 
zdejší krajiny shledáme tyto písky odkryty netoliko na straně stanice, 
ale i na protilehlém svahu, kde táhnou se poměrně širokým pruhem, 
přikryty jsouce na četných místech diluviální hlínou a pouze při sta- 
nici šedým, vápenitým marinním slínem. Uvrstvení těchto písků je 
původní, neporušené, což snadno poznati lze na stěnách hlubokých zá- 



428 v . J. Procházka 

řezů. Jsou barvy světložluté, jemnozrnné, složeny z malinkých zrnéček 
křemenných. Zkamenělin přechovávají, jak se podobá, poměrně dosti, 
ale nepovedlo se mi nalézti v nich ani ulit ani misek neporušených, 
celých. Toliko úlomky a střepy konstatovány. Poněkud u větším 
množství stanoveny fragmenty misek druhu Oncophora socialis Rzeh., 
u menší mmnožství zjištěny úlomky druhu Cardium moravicum. V pro- 
setém písku nenalezeno malých druhů celých, ani neshledáno stop po 
foraminif érách. Ve značném množství konstatovány kromě toho i úlomky 
druhů zevrubně neurčitelných, které přísluší, jak se podobá, druhům 
jiným než dříve vytčeným, kterýmž, nelze již nyní stanoviti. Po 
mém soudu poštěstí se i v těchto píscích nasbírati větší zvířenu, 
jenom že bude to vyžadovati namáhavého a velmi pečlivého a po- 
zorného sbírání. Býval bych se i této práci podrobil, ale nebylo mi 
toho popřáno, neboť maje čas odměřený, musil jsem dbáti, abych 
dospěl v oblasti oncophorových písků ivančicko-oslavanských ku žá- 
doucímu konci. 

Ivančice. 

Velmi záhy ztratí se zrakům našim oncophorové písky pod 
diluviální hlínu, jdeme-li, opustivše stanici ivančicko-kounickou, po 
silnici do údolí Jihlavky. Na úbočích a stráních i na dně údolního 
koryta Jihlavky rozkládají se tu a tam odkryté jen malinké, zřídka 
větší obvody diluviální hlíny, pokrývajíce syenitový podklad. I v roz- 
šířené části údolního koryta neviděti po píscích ani stopy, ba i di- 
luviální usazeniny tu scházejí, nahraděny jsouce alluviem, kteréž rovněž 
je na sterých místech odplaveno, takže toliko syenitový podklad vy- 
chází na den. Až teprve za kamenným mlýnem, téměř u samého 
města Ivančic, ve svahu po pravé ruce, vyčnívají vespod slabého 
přikrovu hlíny zelenavé sliny. Po píscích i tu neshledáno ničeho. 
Tolikéž i v bezprostředním obvodu města. Příčinu, proč jich tu není 
a proč je zde všude mohutné alluvium, objasní se nám rázem, jak- 
mile přihlédneme k povaze údolního koryta obvodu města. 

Ivančice rozprostírají se v severní části poměrně náhle rozšíře- 
ného údolí Jihlavky na rozhraní syenitu a permu, v šířině, v níž 
vlévá se do Jihlavky od severozápadu tekoucí prudká Oslava a od 
jihu horský potok Rokytna. 

Vliv poměrně dosti prudké Jihlavky a její obou přítokův na 
obvod města jest patrný, zračí se velmi zřejmě v tom, že dno města, 
zejména v jižní části, ponenáhlu stoupá — jsouc zaplavováno a za- 
nášeno říčním kalem. Pokud toto tak zvané stoupání dna rychle se 



Ku stratigrafii oncophorových uaazenin ivančicko-oslavanských. 429 

děje, znázorňuje překrásně farní chrám, který se zdá, jako kdyby 
byl do alluvia zapadlý. 

Mnohem více trpěl obvod městský nánosem dříve, pokud ještě 
na úbočích sv. Jakuba a v polích severně za městem byly mocné 
zbytky druhdy mohutných lavic sypkého písku oncophorového. Tehdy 
dešťové přívaly způsobily rázem více, než co nyní nanese Jihlavka 
za léta. Vlastně nyní ona odčiňuje co dříve zavinily dešfové přívaly, 
alespoň v bezprostředním svém obvodu, odnášejíc ponenáhlu staré 
náplavy. 

Nade vši pochybnost je stanoveno, že v celém bezprostředním 
obvodu města, pokud se toto na dno údolního koryta omezuje, není 
ani písků, ani slínů. Jsou-li tu přec, patrně leží pod mohutným pří- 
krovem nejmladších sedimentů. Ze tu jsou, jest pravděpodobno, za- 
ručeno to však není, jelikož ani elluvium, ani alluvium nebylo dosud 
úplně prokopáno. 

Zbytky písku na jižním úbočí 

Sv. Jakuba 

objevil jsem náhodou, jda za zahradami přes pole od silnice ku kří- 
žové cestě a odtud na západní svah. Na cestě viděl jsem tu a tam 
malé kusy tvrdého žlutého pískovce, plného jader druhů Oncophora 
socialis, Cardium móravicum v sousedství s jádry zevrubně neurči- 
telných druhů, které zdají se, že přísluší rodům Bulimus a Valvata. 
Pátraje pak v nižších polohách svahu po mohutnějších pískových 
depóts, nepovedlo se mi je nalézti, toliko na dvou místech zjištěn 
písek oxydem železitým zbarvený, uložený do mělkých rýh v syenitu 
vybrázděných. Kultura, částečně i syenitový štěrk z horních poloh 
splavený činí oncophorové písky nepřístupny, které, jak se správně 
domýšlím, ve větších depóts v dolní části svahu se zachovaly. 

O něco výše než pískovce na svahu sv. Jakuba nacházejí se 
zbytky oncophorových písků na protějším břehu Jihlavky, na se- 
verním úbočí 

Rény. 

Nad městským sadem v hlubokých zářezech tu a onde vyrážejí 
na den malé ostrůvky žlutého až žlutozelenavého písku, místy velké 
shluky jader Oncophora socialis obsahujícího. Jako na svahu sv. Ja- 
kuba tak i zde oncophorové sliny neobjeveny. Jsou důkazem o dřívější 
mohutnosti pískové oblasti ivančické, nebof, jak snadno poznati lze, 



430 V. J. Procházka 

leží asi zvící 60 m nad nynějším dnem koryta údolního, převyšujíce 
i nejvýš uložené písky po obou bocích chlumku Buchala. 

Petrografický ráz, jak ztvrdlého písku, tak i sypkého, neliší se 
ničím od písků letkovických a oslavanských. Toliko zdejší shluky, 
pokud se mi povedlo vypozorovati, přechovávají velmi mnoho misek 
u vážném množství druhu Oncophora socialis a vypadají jakoby toliko 
z těchto byly složeny, kdežto naproti tomu druhy jiné v buchalských 
a oslavanských píscích poměrně hojné, v nich bud vůbec nepřichá- 
zejí anebo pouze u velmi nepatrném individuelním množství. Pozoru - 
hodno a patrně s tímto v jakési souvislosti, v jaké však ani přibližně 
nyní říci nelze, nachází se charakter zvířeny uvedených pískovcových 
shluků s rysem jiným, totiž s tím, že písky a pískovcové shluky 
těchto vysokých úrovní, jak na svahu sv. Jakuba, tak i Eény, po- 
hřešují v první řadě druhy rodů Congeria a Melanopsis. Po dlouhém 
a namáhavém hledání povedlo se mi konečně objeviti v jednom kusu 
pískovce barvy namodralé a velmi tvrdém mimo poměrně špatně za- 
chovalé misky, vlastně jádra druhu Oncophora socialis též jádra 
druhu Cardium moravicum, ale toliko ve třech špatně zachovalých 
exemplářích. 

Severně za městem, v polích mezi ivančicko-rosickou silnicí 
a západním svahem sv. Jakuba, ze syenitu složeného, vynikají na den 
zelenavé sliny tu na větším, onde na menším prostoru. K rosické 
silnici přikrývá je poměrně silná vrstva diluviální hlíny, jejíž mo- 
hutnost ke svahu sv. Jakuba se seslabuje. Velmi pěkně odkrývá 
a přístupny činí zmíněné sliny zářez ručeje, kterýž prorývá zdejší 
polní tralě od cóty 282 až po obvod města, dosahujíc své největší 
hloubky jihovýchodně od silnice rosické. Na západu a na severu 
pokrov diluviální hlíny stěžuje vymezení hranic těchto slínů, a zne- 
snadňuje i v jich území studium jich uložení, přikrývaje tyto na 
četných a četných místech. Za nynějších okolností neměli bychom 
vůbec příležitost poznati ráz oncophorových sedimentů této části ob- 
vodu ivančického, kdyby nebylo ačkoliv mělkého, tož přec jen velice 
instruktivního zářezu voznice na 

Bměnkách. 

Do zářezu tohoto přijdeme po voznici, která vede ze západního 
města okolo křížů na pravém břehu zmíněného ručeje. Dostihneme 
ho nedaleko záhybu ručeje, kde dává se, opustiv směr východozá- 
padní, na jih. 



Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 431 

I zde odhaleny jsou zelenavé sliny, jež velmi snadno lze po- 
znati a jichž mohutnost přibližně odhadnouti nepřipadá za těžko. 
V tomto zářezu přistupuje ku vytčeným dříve členům oncophorového 
horizontu člen nový, lavice toliko z organických pozůstatků složená, 
lavice congeriová. 

Na přič těmito sedimenty dere se zářez asi půl metru hluboký 
a odkrývá z dola na horu : 

a) jemný, zelenavý slin, 

b) congeriovou lavici, 40 cm mocnou, 

c) jemnozrnný písek, do něhož vloženy jsou lavice špinavě žlu- 
tého pískovce. 

Mohutnost písku v té době odhadnouti nelze, jednak, že jej 
přikrývá v nejbližším sousedství žlutnice, jednak, že to, co po něm 
shledáme, je toliko zbytek. Naproti tomu je mocnost pískovcové lavice 
táž, jako lavic oslavanských. I petrografický habitus, jak písku tak 
i pískovce, neliší se valně od buchalských anebo želkrátských. Podo- 
tknuto budiž, že pískovec shledán zrna jemnějšího, než zmíněné a tvrdší 
než tyto. Ani v písku, ani v pevném pískovci zkamenělin nenalezeno, 
vzdor tomu, že bylo po nich pilně pátráno. 

Za to je následující lavice složena toliko z misek druhu Con- 
geria. Po slinu anebo po písku, jako příměsi, v této toliko 40 cm 
tlusté lavici, neshledáno nic, tak že právem třeba o ní tvrditi, že na 
její složení účastní se pouze organické zbytky. Zachovalosť misek je 
vemli špatná, vzácností velikou považovati sluší náhodu, když po- 
daří se vůbec při drobení hmoty této vrstvy na rozlomených plochách 
uviděti misku neporušenou. Na isolování takovéto misky nelze ani 
pomýšleti ; přesvědčíme se vždy, že se okamžitě rozpadne v malé střípky, 
jakmile se jí jenom dotkneme. Z obrysu a z velikosti těchto misek 
soudím, že přísluší druhu Congeria cf. clavaeformis Krauss v osla- 
vanských, buchalských píscích a pádochovskému štěrku hojnému. Pla- 
vením hmoty této lavice přesvědčil jsem se náležité, že nepřechovává 
vplavené mořské druhy. Toliko v jednom exempláři, bohužel, že ve- 
lice špatně zachovalém, který se záhy rozdrobil na malé kousky, ob- 
jeven druh Unio cf. Eseri Krauss. Misky jeho úplně shodovaly se 
s onou, již se mi poštěstilo nalézti v druhém zářezu buchalském. 

Congeriová lavice ostře je ohraničena od písku i od slinu. 

Mohutnost zdejších slínů nelze za nynějších okolností ani přibližně 
určiti. Blízký svah sv. Jakuba ze syenitu složený dostatečným je důka- 
zem, že není velká. Nade vši pochybnost jest pak jisto, že podklad 
skládá perm, zastoupený v nedalekých zářezech břidlicí a pískovcem. 



432 V. J. Procházka 

Zdejší sliny nerůzní se po petrografické stránce od buchalských 
anebo želkrátských. Jejich barva jest táž, jako oněch; v plastičnosti 
a jemnosti se těmto rovněž vyrovnávají. Jako rozdíl, zajisté, že netěžko 
na váhu padající, sluší připomenouti, že stejné množství jich hmoty 
obsahuje po odplavení hlíny rozličné množstvo křemičitého písku: 
zdejší slin je na písek chudší, než připomenuté. Organické látky ne- 
přechovávají. Kromě zrnek písku nenacházíme v nich ničeho, ani ne 
sádrové krystally. Po této stránce souhlasí se sliny zářezu Buchala, 
Želkrát a Oslavan a liší se od oněch, o nichž níže je řeč a které 
nakopány jsou v hrnčířském dolíku v právo od silnice ivančicko-osla- 
vanské, v mezi, která běží rovnoběžně se silnicí. 

Jako zde, tak i dále na sever a severozápad, podkládá perm 
sliny a oncophorové písky. V hlubších zmolách anebo tam, kde perm 
proráží příkrov, uvidíme to nejlépe. Pokud z daných okolností usuzo- 
vati možno, svědčí vše pro velmi nerovný podklad permský, kterýž tu 
mělčími, onde hlubšími, jinde opět hlubokými brázdami do hlavního 
údolí Jihlavky směřujícími, je rozbrázděn. 

Sledujíce oncophorový horizont ze zářezu na západ, rychle ho 
ztratíme z očí a nalezneme na jeho místě rozšířenou diluviální hlínu. 
Na některých místech a sice na dosti četných, zdá se, až že i po 
nich není stopy, jsouce odplaveny. O pravdě poučí nás pravidelně 
zmoly. V těchto snadno lze se přesvědčiti, že veškerá polní trať od 
rosické silnice přes co tu 250 až po silnici ivančicko-oslavanskou za- 
ujata je tu písky, tu sliny anebo oběma těmito oncophorovými členy. 

Důkladně přesvědčíme se o těchto poměrech, zkoumáme-li polní 
tratě v právo od silnice ivančicko-oslavanské na sever se táhnoucí, 
zejména přihlédneme-li zevrubně ku mezi a pak ku mírně nakloněné 
a pronížené stráni naproti chřestovně. 

V mezi samé vycházejí na den písčité sliny, které plaveny-li byly 
nezanechávají kromě jemného písku a malých sádrových krystalků 
ničeho. 

O pravé povaze zdejších slínů učiníme sobě náležitou představu 
ve zmíněné části pronížené stráně naproti zahradě. 

Již z daleka poznáme v této stráni důl asi dvě stě krokův 
od silnice vzdálený, vyhloubený do slínů, odkud béřou ivančičtí 
a okolní hrnčíři potřebný svůj materiál. Dvěma různobarevnými la- 
vicemi slinu proráží důl do hloubky asi tří metrů, nedosahuje však 
podkladu. Hořejší lavici skládá tmavošedý slin s nádechem do fialová, 
spodní světložlutý. Sliny obou lavic jsou jemné, plastické, mastné; po 
plavení zanechávají toliko jemný křemenný písek a četné krystally 



Ku stratigrafii oncophorových usanenin ivančicko- oslavanských. 433 

sádry. Krystally spodní lavice vyznamenávají se prostřední velikostí, 
hořejší jsou malinké. V této přicházejí řidčeji, než v oné. Zkame- 
nělin tyto sliny neobsahují žádných. Pátráno po nich dlouho a usi- 
lovně, vždy však s týmž výsledkem, který opravňuje ku zmíněnému 
úsudku. 

Velmi nepříjemné okolnosti pro zevrubné prozkoumání onco- 
phorových sedimentů panují v právo silnice mezi cótou 282. a silnicí 
od oslavanského cukrovaru do Pádochova vedoucí. Tu lze za nynějších 
poměrů toliko konstatovati skutečnou přítomnost těchto usazenin. 
Zevrubně prozkoumati tuto část připadne těm, kdož v této krajině 
za příznivějších okolnostech dlíti budou, než jak jsem je byl poznal 
loni. Proto taky jest mi vzíti za vděk těmito poznámkami. 

Pádochovský obvod. 

Za ivančickou cihelnou odbočuje z rosicko-ivančické silnice 
malá pěšinka a míří přímo přes pole k obci Pádochovu. Jdouce po 
ní, dostihneme asi za půl hodiny v právo od voznice malý, úzký zářez, 
jímž protéká malinký ručej. Koryto potoka prohlubuje se rázem na 
severozápad. Sotva, že do něho vkročíme, překvapí nás poměrně 
značné množství vyplavených namnoze rozmačkaných, zřídka celých 
ulit a misek měkkýšů. Uprostřed zářezu povalují se velké kusy tvr- 
dého pískovce, přebohatého miskami druhu Unio sp. V pravém břehu 
koryta pak poznáme velmi příhodné místo, kde snadno lze vypozo- 
rovati u vrstvení zdejších oncophorových sedimentů. Podrobil jsem la- 
vice tyto zde na den vycházející, ačkoliv slabé, bedlivému prozkumu, 
k čemuž zavdala příčinu okolnost, že zvířena hořejších lavic již při 
povrchním pozorování připadá chudší, než ona lavice spodní, písči- 
tého to slinu. 

Pořad lavic tu vypozorovaných je tento, s hora dolu: 

a) lavice zelenavého slinu, jemným pískem promíchaného, 30 cm 
mocná ; 

b) žlutý písek, 20 cm mocný; 

c) ztvrdlý slin, v kousky krychlové snadno se rozpadající, 60 cm 
mocný ; 

d) lavice hnědého písčitého slinu s vložkou pevného pískovce, 
1 # 5 m mocná; 

é) slin s drobným štěrkem rozrušených permských hornin silně 
promíchaný ; 

/) permské vrstvy. 

TI- mathematicko-přírodovědecká. 1892. 28 



434 J. V. Procházka 

Lavice označené písmeny a, b, c a d uzavírají stejnorodou 
zvířenu, která dosahuje kulminačního rozvoje v lavici hnědého, písči- 
tého slinu. Zvířena lavic a, b, c jeví se nejinak, než zchudlou zví- 
řenou lavice této. 

Značnou, možno po právu označiti bohatost zvířeny písčitoslí- 
nité lavice, zejména pak vzhledem k množství misek druhu Unio sp. 
nabývá toto označení plného svého práva. Zajímavo je, že v této 
vrstvě druh Congeria cf. clavaeformis Krauss vyskytuje se zřídka, 
kdežto po druhu Oncophora socialis není ani stopy. Vůbec nelze pře- 
hlédnouti zvláštnost severozápado ivančického obvodu, která záleží 
v tom, že v tamních sedimentech tento druh dosud zjištěn nebyl, jakn 
naopak, že druh Unio sp. zde hojný, v jihozápadním oddílu zdejšího 
obvodu přichází toliko v ojedinělých exemplářích. Pokud se mi po- 
vedlo zjistiti, je individuelní množství druhu Unio sp. i ve vrstvách 
zářezu různé, největším je ovšem, jak již bylo zmíněno, v písčitoslinité 
lavici; ve ztvrdlém slinu vyskytuje se, ačkoliv dosti zhusta, přec jen 
v míře mnohem menší ; ve žlutém písku nalezen nebyl a v zelenavém 
slinu objeven po dlouhém hledání toliko jeden malý úlomek. Do spodní 
lavice tento druh nesestupuje. I ostatní druhy vyznamenávají se po- 
dobným rysem, leč nelze ho tak přesně vypozorovati, jako právě 
zmíněného Unia. 

Pokud se petrografického rázu těchto lavic týče, je z nich nej- 
zajímavější vrstva písčitoslinitá, která rychle přechází ve ztvrdlý slin 
a tento v zelenavý. Žlutý písek je vsunut. Dolu přeměňuje se pak 
opět rychle v lavici barvy cihlové, přijímaje štěrk permský. 

Asi třicet kroků na sever od místa právě popsaného zařízl 
ručej své koryto do vrstvy štěrku s ohromným množstvím úlomků 
druhu Congeria cf clavaeformis a prohloubil až je do jejího podkla- 
du, světlozeleného slinu, kterýž po své m petrografickém rázu, podobá 
se slinu zářezu na Brněnkách, onomu hrnčířského důlu, zářezu buchal- 
ského a oslavanského. 

Následující seznam předvádí zvířenu lavic pádochovského zářezu. 
Přičiňuji zde některé poznámky, týkající se jedině způsobu vyskyto- 
vání se zdejších druhů ; palaeontologickou část zůstavuji nedotknutou, 
jelikož za nedlouho míní prof. A. Rzehak, jak se mnou sdělil, vy- 
dati samostatnou práci výhradně zvířeně oncophorových sedimentů 
věnovanou. 



Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 435 

Gasteropoda. 
Melanopsis intermedia R z e h. 

Poměrně častá. Vyskytuje se výhradně v dospělých individuích, 
jichž ulity téměř vesměs jsou poškozeny. U všech nachází se závit, 
zejména jeho embryonální komůrka otřena a ostatní povrch pokryt 
járky vyleptanými. Činí dojem, jako kdyby byly vplaveny na secun- 
daerní naleziště. V hořejších lavicích je velkou vzácností. 

Planorbis sp. 

Hojná. Ulity vyznamenávají se nápadnou tenkostěnností, jsou 
výtečně zachovalé. Zastoupena je individuí v různém stadiu vývoje. 

Neritina crenulata Klein. 

Poměrně hojná, toliko v písčité vrstvě u větším individuelním 
množství zjištěna, v ostatních lavicích velice zřídká. Ulity krásně za- 
chovalé, nesou ještě původní zbarvení; jsou tlustostěnné. 

Lamellibranchiata. 
Vnio sp. 

V písčitoslínité lavici a v poloztvrdlém pískovci velice častý 
Dorůstá značné velikosti. Zřídka povede se nalézti jeho misky nepo- 
rušeny, obyčejně rozpadávají se, jakmile počneme je vybavovati z hor- 
niny. Druh pádochovský zdá mi se, pokud jsem ho zběžně přirovnal 
k miskám druhu (Jnio cf. Eseri z písků, známých již A. Rzehakovi, 
od tohoto rozdílný. Zachovalosť jeho misek je velmi nápadná, i neliší 
se po té stránce od druhů ostatních, nečinit dojem starších fosilií, 
nýbrž naopak upomíná na mladší ano i na recentní. Ostatně nelze 
na vnější zachovalost klásti velkou váhu. 

Gongeria cf. clavaeformis Krauss. 

Přichází v písčitoslínité vrstvě poměrně zřídka, ale ve štěrku 
u velikém množství. V oné lavici jsou její misky téměř neporušeny, 
v tomto však do té míry rozdrceny, že velice zřídka objevíme zcela 
zachovalé. V hořejších lavicích, jak se podobá, nevyskytuje se a jest-li 
pak vždy ojediněle. 

28* 



436 V. J. Procházka 

Congeria nucleolus ftzeh. 

Velmi zřídký druh. Dosud zjištěn toliko v jednom exempláři, 
jehož vlastnosti úplně souhlasí s popisem Rzehakovým a valně se 
liší od druhů příbuzných. 

Ostracoda. 

Přicházejí v slínitopíscité lavici poměrně velice často, v ostatních 
pouze v ojedinělých individuích. Zachovány jsou dokonale, misky mají 
teninké, v převážné většině průsvitné. Individuelní množství některých 
druhů jest velmi velké. Dosud rozpoznáno sedm různých druhů; do- 
mnívám se, že tímto číslem zdejší ostrakodi nejsou vyčerpáni, naopak 
jest pravděpodobno, že dalším vykořisťováním jich počet se rozmnoží. 
Zpracování těchto druhů ponechám si na dobu pozdější, až po uve- 
řejnění své práce o miocaenních ostrakodech. 

Povšechný ráz zvířeny zdejších usazenin neliší se od buchal- 
ských anebo od oslavanských. Ovšem pokud se detailů týče, panují 
rozdíly, které jak se podobá, podmínily místní fysikální okolnosti. 
Štěrk a hrubost zdejších usazenin svědčí, že tu byla voda mělká, 
proudící u blízkého břehu. V tom asi sluší hledati příčinu, že zde 
schází druh Oncophora socialis omezený toliko na písky určitého 
petrografického rázu. Po právu třeba považovati zdejší štěrky, jež 
jsou na úlomky druhu C. cf. clavaeformis bohatý za příbuzné, ne-li 
identické s congeriovou lavicí na Brnenkách. 

Po vplávené zvířeně mořské nenalezeny ani nejnepatrnější stopy, 
vzdor tomu, že brán k ní pilný zřetel a že pozorně prohledány vy- 
plaveniny ze všech tamních lavic. 

Zářezy po bocích chlumu Buchala. 

Diluviální hlína levého břehu Oslavy přesmykuje se na protější 
pravý břeh a přikrývá mocným pokrovem území permu na poměrně 
velkých rozlohách. Od Letkovic táhne se širokým pruhem až za 
Oslavany a vysílá mocné proudy na jiho- a severozápad. Starý její 
podklad, perm, provází ji v obvodu vršku Buchala a vyniká na po- 
vrch západně od něho, kde hlína se vytrácí. 

Toliko v zářezech tu užších a mělkých, onde širokých a hlu- 
bokých tu ojedinělých, namnoze rozvětvených v malý systém, jsou 
písky obvodu Buchala přístupny. Na celém prostranství mezi Oslavou 
a Jihlavkou nenašel jsem písky odkryty. Jejich prostranství, jak se 
na povrchu jeví, rovná se rozloze znlíněných žlebů. Ovšem k jinému 



Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanskýcli. 437 

výsledku dospějeme, jestli vezmeme zároveň mohutnost těchto písků 
v úvahu. Pak zajisté vypadne jich rozloha značně větší, avšak i v tomto 
případě možno alespoň přibližně označiti hranici po niž až dosahuje 

Pro poznání petrografického, palaeontologického i pokud uložení 
a uvrstvení jednotlivých lavic se týče, mají žleby jak Buchala, tak 
Zelkrát význam veliký. Jednak že odkrývají a prorývají písky až na 
sliny, jednak že tamní vrstvy jsou poměrně bohatý dosti dobře za- 
chovalou zvířenou. 

I zde vyplňují písky a slin mělké žleby v permu, kteréž smě- 
řují do údolí Jihlavky. Poznáme to snadno po mohutnosti těchto se- 
dimentů a pak i po povaze permského podkladu. 

Na jižním boku Buchala podrobil jsem písky a podstýlající je 
zelenavé sliny ve dvou oddělených, různě hlubokých zářezech ze- 
vrubnému vykořistění. Zejména brán pilný zřetel ku lavici miskami 
druhu Ostrea cochlear Poli bohaté, kteráž direktně podkládá diluviální 
hlínu a obsahuje nápadné množství mořských druhů. 

V prvním zářezu zdejším není po horní vrstvě s druhem Ostrea 
cochlear ani památky, je patrně odplavena. Diluviální hlína leží přímo 
na jemném písku oxydem železitým zbarveném, složeném z malých 
zrnéček křemenných. Do tohoto vloženy buď velké, bud malé hrudy 
ztvrdlého namnoze drobivého pískovce, které připadají jako kdyby 
složeny byly z jader různých druhů, mezi nimiž druh Onoophora 
socialis je zjevem nejčastějším. Shluky tyto jsou hojny a zdají se 
býti omezeny na určité polohy a nejsou, jak se při zběžném pozoro- 
vání zdá, nahodile vloženy. 

V následujícím seznamu obsažena je zvířena, kterou se mi po- 
vedlo v těchto píscích až do této doby zjistiti. 

A. Druhy brakické, sladkovodní a zemní. 

Lamellibran cliiata. 

Oncophora socialis Rzeh. 
Cardium moravicum Rzeh. 
Congeria cf. clavaeformis- Krauss. 

Gasteropoda. 

? Valvata sp. 
? Bulimus sp. 



438 V- J. Procházka 

B. Druhy mořské. 

Foramínifera. 

Cristellaria cultrata Mont. sp. 
Nodosaria elegans ďOrb. 

„ cf. bifurcata Rss. 

Uvigerina pygmaea ďOrb. 
Discorbina rosacaea ďOrb. sp. 
Truncatulina praecinta Karr. 
Polystomella crispa Linné. 
Amphistegina Hauerii ďOrb. 

Bryozoa. 

Idmonea disticha Goldf. 
Hornera frondiculata Lam. 
Cellaria ceroides Loll. et Eli. 
Scrupocellaria cf. elliptica Rss. 
Retepora cellulosa Linné. 

Gusteropoda. 

Columbella fallax R. Hoern. et A. 
Buccinum sp. 

V severním zářezu druží se k poznaným dvěma Členům člen 
třetí totiž asi půl až metr mocná lavice písku, která přechovává, jak 
již vzkázáno, poměrně velké množství mořských druhů měkkýšů, mezi 
nimiž obzvláště bijí do očí velké misky druhu Ostrea cochlear. 

Této vrstvě věnována bedlivá pozornost. Vykořistěna, pokud 
toho okolnosti dovolovaly, co možná nejintensivněji. Výsledek, jenž 
dosažen, zahrnuje následující seznam. 

A. Druhy hrakické, sladkovodní a zemuí. 

Lamellibranehiata. 

Oncophora socialis Rzeh. 

Cardium moravicum Rzeh. 

Unio cf. Eseri Krauss. 

Congeria cf. clavaeformis Krauss. 

Gasteropoda. 
Helix sp. 

Planorbis sp. 



Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 439 



B. Druhy mořské. 

Poraminifera. 

Textularia carinata ďOrb. 
Bolivina punctata ďOrb. 
Nodosaria elegans ďOrb. 
Cristellaria cultrata Montf. 

„ austriaca ďOrb. 

„ inornata ďOrb. 

Globigerina bulloides var. triloba Rss 
Truncatulina lobatula Walk et J. 

„ Dutemplei ďOrb. 

Pulvinulina Hauerii ďOrb. 
Rotalina beccarii Linné. 
Amphistegina Hauerii ďOrb. 

Bryozoa. 

Crisia Hoernesi Rss. 
Idmonea disticha Goldf. 
Salicornaria farciminoides Johnst. 
Eschara undulata Rss. 
„ monilifera M. Edw. 

Lamellibranchiata. 

Circe minima Mont. 
Leda nitida Brocc. 
Limopsis anomala Eichw. 
Area clathrata Defr. 
Ostrea cochlear Poli. 

Gasteropoda. 

Chemnitzia Reussi M. Hoern. 
Rissoa Venus ďOrb. 
„ cf. Montagni Payr. 
Moulinsi ďOrb. 
Calyptraea Chinnensis Linn. 

Balanidae. 
Balanus sp. 



440 v - J - Procházka 

Pisces. 
Otolithus (Berycidaruin) pulcher Proch. 

Po své petrografické stránce neliší se písek této lavice od oněch 
lavic spodních. V těchto založeny jsou rovněž větší anebo menší 
hrudy buď tvrdého, buď měkkého pískovce, obsahující shluky druhů 
Oncophora socialis, Cardium moravicum, s nimiž objevují se po různu 
misky druhu Congeria cf. clavaeformis. Ojedinělé misky a ulity 
v sypkém písku náležejí ku vzácnostem. Jak patrno, zvířena, jak 
horní lavice s druhy mořskými, tak i sypké vrstvy s tvrdými hrudami 
pískovce, srovnává se úplně se zvířenou jižního zářezu. 

Pokud se zdejšího světlošedého slinu týče, třeba dodati, že i on 
neposkytuje, plaven-li byl, ani nejmenších stop po zkamenělinách, za- 
nechávaje toliko křemitý písek prostředního zrna. 

Oslavany. 

Rozhodně nejlépe odkryty a nejsnadněji přístupny poznáme on- 
coephorové písky v oblasti oslavansko-ivančické v zářezech táhnoucích 
se jižně od oslavanského cukrovaru na jihozápad. Zelkráty zove náš 
lid tyto výmoly starým jménem, jehož původ naši archaeologové kladou 
do doby praehistorické, dokládajíce svůj názor nálezy předhistorickými 
v obvodu žlebů učiněnými. 

Zde poskytnuto pozorovateli všeho u míře svrchované, čeho mu 
třeba ku zevrubnému poznání těchto velezajímavých usazenin vý- 
znamných zvláštním charakterem své zvířeny. Hluboké zářezy, snadno 
přístupné stráně, snadno dostižitelné výchozy jednotlivých členů, pří- 
znivě zachovaná zvířena, toť jsou věru okolnosti, kteréž nejenom ku 
práci vyzývají, ale i ji u velké míře usnadňují. 

Zde jako nikde, odkryto je souvrství pískové, odhaleny jsou la- 
vice pevného pískovce a možno se již prvním pohledem přesvědčiti, 
že i tu uložení vrstev je původní, nedotknuto. 

Na konci zmole, ramena to jižního, udalo se mi vypozorovati 
krásně odhalený svah, kde zvláštní rys oncophorových písků v plné 
své samobytnosti na den vyráží. Stanoven tu následující sled vrstevní: 

a) ornice; 

o) písčitá lavice s brakickou zvířenou , v níž druh Ostrea 
cochlear je zjevem obyčejným; 

cj písek s brakickou a mořskou zvířenou, v níž druh Ostrea 
cochlear schází ; 

d) lavice pevného, jemnozrnného pískovce; 



Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 441 




r/ťiW/Vií/ťt 



:WS'^4Í-" 



^-i^fe^ý^ 






c i> c 2) c 3 písek s mořskou zvířenou. 

Přiložený náčrtek zobrazuje věrně postup 
vrstev zmíněného místa a částečně i jich po- 
měrnou mohutnost. Petrografický ráz zdejších 
písků je týž jako buchalských. Vrstva b ne- 
obsahuje ztvrdlé kusy pískovce, uzavírá to- 
liko ojedinělé druhy. Zdejší příznivé okol- 
nosti usnadnily vykořistění všech odkrytých 
lavic; je zajímavo, že výsledek o povaze zví- 
řeny horní lavice želkrátské nápadně sou- 
hlasí s oním, jejž jsem obdržel v zářezech 
oslavanských. 

Aby rozdíl zvířenné povahy zdejších la- 
vic stal se nápadným a snadno zřetelným, 
uvádím tuto po pořádku zvířeny všech lavic 
pískovcových, které tamní zářez přístupný 
činí, počínaje se zvířenou lavice označené zde písmenem b. 






^i&ááŽjflifrM 









'm 



/: N 



'■/■■>: 



■ ''■*'"' / '<% 



A. Brakická zvířena, 

Lamellibranchiata. 
Oncophora socialis Rzeh. 
Cardium moravicum Rzeh. 
Congeria cf. clavaeformis Krauss, 

Gasteropoda. 

Melanopsis intermedia Rzeh. 
Neritina crenulata Krauss. 
Helix sp. 

B. Zvířena mořská. 

Foraminifera. 
Cristellaria inornata ďOrb. 
Globigerina bulloides var. triloba Rss. 
Truncatulina Dutemplei ďOrb. 
Amphistegina Hauerii ďOrb. 



Anthozoa. 
? Caryophyllia sp. 



442 V. J- Procházka 

Echinodermata. 
Ostny, velmi zřídké. 

Bryozoa. 
Crisia Hoernesi Rss. 
Idmonea cf. subcancellata Hag. 

Lamellibranchiata. 
Gasteropoda. 
Mitra goniophora Bell. 

b) Zvířena ztvrdlých pískovcových hrud lavice sypkého písku 
označené písmenem c. 

Zvířena brakická a sladkovodní. 

Lamellibranchiata. 
Oncophora socialis Krch. 
Cardium moravicum Rzeh. 
Congeria cf. clavaeformis Kra 
Syndosmya apelina Renn. 1 ) 
Lučina incrassata Dub. 

„ multilamellata Dub. 
Cardita scalaris Sow. 
Area clathrata Defr. 
Pecten sp. 
Ostrea cochlear Poli. 

Gasteropoda. 
? Bulimus sp. (jádra) 
? Limnaea sp. „ 
? Valvata sp. „ 
Zvířena pískové lavice v profilu písmenem c, označené. 

Zvířena mořská. 

Foraminifera. 
Textularia carinata ďOrb. 
Bolivina punctata ďOrb. 



l ) Přichází i v píscích enzesfeldských, v nichž byla nalezena panem dvorním 
radou D. Sturem v roku 1871. Enzesfeldské exempláře přechovávají palaeonto- 
logické sbírky c. k. říšského geologického ústavu ve Vídni. 



Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 443 

Nodosaria (G.) laevigata ďOrb. 

„ Roemeri Neug. 

„ elegans ďOrb. 

„ scabra Rss. 

„ acuta ďOrb. 

Marginulina similis ďOrb. 

„ subbullata Hantk. 

„ cf. Behmi Rss. 

Cristellaria depauperata Rss. 
Uvigerina pygmaea ďOrb. 
Globigerina bulloides var. triloba Rss. 
Orbulina universa ďOrb. 
Truncatulina cf. praecincta Karr. 
„ reticulata Cziž. sp. 

Polystomella crispa Lam. 
Nonionina communis ďOrb. 

Bryozoa. 
Crisia Hoernesi Rss. 
Hornera hyppolithus Defr. 
Salicornaria farciminoides Johnst. 
Scrupocellaria elliptica Rss. 

d) Zvířena pískové lavice v profilu označené písmenem c 2 . 

Zvířena mořská. 

Poraminifera. 

Nodosaria elegans ďOrb. 

„ scabra Rss. 

Marginulina hirsuta ďOrb. 
Globigerina bulloides var. triloba Rss. 
Truncatulina praecincta Karr. 
Amphistegina Hauerii ďOrb. 

Bryozoa. 
Crisia Hoernesi Rss. 
Idmonea vibicata Manz. 
„ disticha Goldf. 
Salicornaria farciminoides Johnst. 
Retepora cellulosa Linné. 



444 V. J. Procházka 

Pisces 
Otolithus (BeryoiclariiHi) pulcher Proch. 

e) Zvířena pískové lavice v profilu písmenem e 3 označené. 

Zvířena mořská. 

Foraminifera. 
Nodosavia (d) elegans ďOrb. 

(d) Verneuilii ďOrb. 
Amphistegina Hauerii ďOrb. 
Heterostegina simplex ďOrb. 

Bryzoa. 

Crisia Hoernesi Rss. 
Idmonea disticha Goldf. 
Salicornaria farciminoides Johnst. 

Gasteropoda. 
? Pecten sp. 

Nápadno je jednak, že toliko nejhořejší písčitá vrstva přechovává 
poměrně nejvíce mořských druhů, zejména, že zdá se, jako kdyby 
byly v ní mořští měkkýši domovem, jednak, že brakické druhy zdají 
se býti omezeny na lavici tuto a na její podklad, rovněž lavici syp- 
kého písku. Dosud po pilném hledání v nižších pískových lavicích 
nepovedlo se mi zjistiti oncophorovou zvířenu. Kromě toho lze ozna- 
čiti okolnost zajímavou, že tenké lavice tvrdého písku osvědčily se 
dosud na zkameněliny úplně chudými, neposkytnuvše do té chvíle ani 
nejnepatrnějších známek po nich. 

Porovnáme-li zdejší brakickou zvířenu, jak horní lavice tak 
i podkladu její, jest nám doznati, že úplně souhlasí se zvířenou písků 
buchalských, kdežto od pádochovských různí ji jednak nepatrný rozvoj 
druhu Congeria cf. clavaeformis, jednak že druh Unio sp. zde úplně 
schází. 

Vůbec lze již nyní s jistotou tvrditi, že zvířenný ráz želkrátských 
a buchalských písků stojí naproti pádochovsko-ivančickému jako celek, 
rozdílný místními odchylkami, vlivem fysikálních poměrů povstalými. 
Po této stránce pak není rozdílu mezi zvířenou tvrdých pískovcových 
hrud jižního svahu sv. Jakuba a Rény a buchalsko-želkrátskými. 

Sliny v želkrátských zářezech nevycházejí na povrch. Až teprve 
u Oslavan leží odhaleny pod jemnými písky slabými lavicemi žlutá- 



Ku stratígrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslovanských. 445 

vého pískovce proloženými. Zvířena těchto písků je velmi nepatrná, 
chudičká; jejich petrografický habitus shoduje se s oním buchalsko- 
želkrátských písků. Sliny barvy světlozelené nepřechovávají zvířeny 
žádné ; plaveny-li byly, zanechávají toliko jemnozrnný křemitý písek. 

K vůli snadnějšímu přehledu a lehčímu posouzení charakteru 
zvířeny brakické a mořské do písků oblasti ivančicko-oslavanské vlo- 
žené, a aby vynikla povaha, zejména mořské zvířeny a byl na základě 
její možným spolehlivý soud o facii vrstev, z kterých pochodí, uvádím 
následující přehledný seznam. 

Prof. A. Rzehak tvrdí ve svých pracích, že druhy zvířeny 
mořské, clo písků oncophorových vplavené, pocházejí z grundských 
písků moravských. 

Podotýkám k tomuto názoru toliko, že stáří písků okolí brněn- 
ského a oblasti středo- a jihomoravské dosud zevrubně vyšetřeno není. 
Má se sice za to, že na př. brněnské písky jsou grundského stáří? 
ale táži se, kterak je možno určiti stáří a poznati vztah miocaenních 
sedimentů vůbec, pohřešuj eme-li zvířenu. A přec neupře nikdo, že 
na př. ve zmíněných brněnských píscích dosud toliko několik druhů 
poznáno, které bohužel jsou pro facielní určení beze vší ceny. Okol- 
nost pak, že brněnské písky, když již o těchto je řeč, pokrývá slin, 
není přec dostatečným dokladem pro správnost domněnky, že jsou 
grundským equivalentní. A rebešovské písky ! Jich dosud známá zví- 
řena svědčí právě jak pro facii enzesfeldských písků forchtenavských 
atd. tak i pro grundskou. 

Trvám pevně při názoru, že ve střední Moravě nemáme typické 
grundské facies. Zvířenný ráz tamních písků odpovídá facii enzes- 
feldské, forchtenavské atd., nikoliv grundské. Jako nejsme oprávněni 
pokládati brněnské písky za equivalent grundských, tak nejsme s to, 
abychom doložili pádnými a hodnověrnými důvody domněnku o equi- 
valentnosti písků a pískovců vejhonských u Zidlochovic, kopce Práce 
u Sokolnic, blažejovických, vrchu sv. Urbana u St. Rousinova atd. 
s grundskými. 

O facielním vztahu našich středomoravských písků, zejména 
okolí brněnského, sokolnického, rousinovského promluvím v samo- 
statném pojednání v době nejbližší. Tentokráte spokojím se s po- 
známkami právě učiněnými. 

Všimněme sobě nyní zvířeny molluskové předcházejícího pře- 
hledného seznamu. Mezi lamellibranchiaty i mezi gasteropody marně 
hledáme typy pro grundské písky význačné. Není jich a dodávám, 
že jich tu není vůbec. Toto podotýkám, opíraje se na své usilovné 



446 



V. J. Procházka 



•EUajBUZO 90IAEJ 



eusjeuzo aoiABj 



+ 



+ 



'++ 



' + 



Enanuuzo aoiA^ej 



AptUl] 3AO0AO2{Sjd 



++ •++ •+ •+ 



JE3JH0OO 
•q *Jps 3J3Sjd 



,& >o>o • • 


> 




> 










rO O >«3 • • 


> 


> 


> 


+ ' • • 





•tpco 'o Mps 3[as ( 

-jd 'Z3JEZ - J3A3S 



++ •+ 



•O UpS 3[3Sjd 

'zajez juztf 



ki . . . n ta n 



•+■+ 



sdia^i Ejinijso^ijsjd 
'Aoqóopeď 



>»>g>o 



301AEJ EAOUaSUOO 

'A>)U9iijg 



Xpaiif jAOOAO^sjd 

BU9a 



Xpmq aAOOAO^jsid 
Equ^-ef 'as heas jnzif 



O 

a 
B 



E 

N 



■a 
o 
> 
o 



tn 

-ca 

O 



> 



o5 
c3 

• 1-4 

A 
o 

9 

Sh 



.^3 



,M 



e$ 

O 

& 
O 

u 
a> 



O 



a> 

>(■ 

O 

E 



« a 



Z 05 pí _L »f-» 






'M 



es a 
11 

OO 



. i » • 

» ňftj . 

f3 03,. • 

o o fl c 



..a es 



CÍ Cj cí 

p ^ r O '"tí ^"* 

•o-oo a 

. . .-Sis 
oa m m • .Js 



> 
IM 



O ■ 

P4rO 



'X3 _ 
• <S> CO 

•8 .a SPPh' 

03 w .~ Z 



t3„ 






ca P<e8 

3 ^ .8 



55 ^ 52 *-^ ™ 

rfi CÍP OJ O) 



03 K* 03 "3 S 



£^ • 

op 

09 
K1'H DO 

a o ? 

, i Bl 
I !§§§£§§§ 

já PhcS 
W p| 03 

£ o o 
HPQÍZ5 



rlN W^fiO© 



l> «) O O rl (N 95 'í 



iH(N«OT(t»ť5íOt-X05 



Ku stratigrafíi oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 447 



4- ++ 


• 


+ 


++ + • • 




• 


+ 


++ •+ ■+'+•• 


•+++ • • • •++++ ....+ ..+ •• 


• 


+ 


+ • •' • •+++ • • 














+ • •++ • •++ •+ • 


+ 


+ 


+ • + 


+++ • • •++++ • --H- •+ • 


• 


+ 


++'• • •••+• + 


_i i_ . _i_ 




+ 


•+ ■ • + '+ •+ • 


T r i^ 




• 


• 












• 










• 


• 












• 









<3 . 



05 N »h g 

• "..... o • © • 5 



o • ř? 



j o . .* . & . . . 3 . g . e . ..* . . .** 



■^^^"P-O-S^M.^ '£J»í^)tíi» 6 3'f 5 -AOP 2 r-T- . • es . 3 £ os 00 

'O -íf ctí "^ 'tí ~ <« í - , m o'oř > '--^ + j'dS™3t; 3 . ^-* *> ^ .« •« ° «-3 



3SJŠ a sS *.s sfs s * s-2 ®.i S^'3 § a «* M *S*3^«j-a « 

£«Spq-3g§g f §M^.fco" Qfth |líai«Se8 £ g^SJ^ag^SD 

c-L -» u.^^nski 3^03 o n d a S • Fm._SK p/S _» on=3 

— 03 Cj .3 w rt .9 K .s .íi ^L ř-* -1-3 ti_s rzí O «£h j d ti ri 



448 



V. J. Procházka 



F© 

B ~ 
p tf 



°S td 

89 CD 
B í§ 

ie 

■ B 

^B 



!-S OJ 

l-H O 



►tí o B 2. £ p 

r*- P B M B 

i 5." S c^cm 

Po" g P p 2. 

S es »-g- Wg -6PS. 

B" b 2 cd cd EL b* 

S"s.5.Rjg p ^S 

B f» oS X P 

CD P/TQ Sř H" 

t -1 «3 S 2 

g- * • • ' g • 

U P- • • - • P- 

?o cd • 

•— ■ rt- 

S0 ,, • 

P í> 

P- 

CD • 



++'■ 



o >d í> f tr 1 o t-^oop WH 

00 C6 Hj «• ct, p b S'^ cd co 

jj-3 n n p c-ij n 3p rt-o 

g S-^opBí g-g & ® g 1 

§««| B, |g|B-M ^b 

CĎ^ ffOMSCS?! 1 ^B 

^ . M | g <» P Sgg. o gí 

O- • ^Pf^Bg ^2 

p. • "a- *I2- w r^ 

• • • • §•• • o 9- - ÍE* b m 

s» •••o • ? 

g. •- ts • • 

a> S . . 

o s° 

T3 m 

o O ' ' 

&" J3* ■ • 

S° 

• • • s> 



3 



Jižní svah sv. Jakuba 
pískovcové hrudy 



Réna, 

pískovcové hrudy 



Brněnky, 

congeriová lavice 



Pádochov, 

písčito-slínitá lavice 



jižní zarez, 
pisek sdr. c. 



+ + +++++' 



+• • +++ 



+ 



++ 



sever, zářez, pí- 
sek sdr. O. coch. 



+• 


+ 


+• +• • 


. + + + . + . . 


















. . ..... 



























písek sdr. O. 
cochlear 



pískovcové hrudy 



+:■ 



lavice označena 



lavice označena 
c 2 



lavice označena 



Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 449 

hledání těchto druhů. Naproti tomu jest zřejmo, že tu mánie co činiti 
s měkkýši facies pískové, jevit se tento rys jak v úhrnné jich po- 
vaze, tak i v jednotlivostech. Pro grundský typus svědčil by — a ne- 
upírám že pádně — druh Syndosmya apelina, leč přítomnost jeho 
pozbývá na váze tím, že přichází zároveň i v enzesfeldských píscích. 
Druhy Lucinella multilamellata a Calyptraea Chinnensis jsou pro 
pískovou facies významný, leč jak pro písky grundské, tak i pro 
enzesfeldské atd. O ostatních druzích pomlčím, vždyť jsou známy ne- 
jenom z písků, ale také i ze slínů a jílů. 

Bylo sice dříve ku dotvrzení názoru o stáří mořské zvířeny 
oncophorových písků i foraminifer upotřebeno, avšak jsem jist, že by 
nyní nikomu nenapadlo opětně tak učiniti. S dostatek je známo o fora- 
miniforevé zvířeně, že jí nelze upotřebiti, běží-li o poznání facielních 
rozdílů, jaké poskytují zvířeny písků forchtenavských a grundský ch. 
I zvířena foraminiferová písků oncophorových, již tuto uvádím, po- 
skytuje nám toho skvělý důkaz. Všechny její druhy, vyjímaje toliko 
druh Marginulina subbullata Hantk., jsou domovem i ve slínech 
a jílech západní a severozápadní Moravy, přicházejíce tam na četných 
a četných nalezištích jako zjev praobyčejný. 

Poukazováno, aby rozdíl byl dotvrzen, i ku rozměrům schránek 
foraminifer. Pravda, některé druhy jeví menší rozměry než ve slínech 
a jílech, rovněž nelze upříti, že mezi foraminif érami těchto písků 
není druhů velkých, avšak kdo příležitost měl foraminifery z četných 
míst pozorovati, kdo pak i poznal foraminifery písčitých vložek slínů 
a jílů, přisvědčí mně, že vzpomenuté vlastnosti jsou foraminiferám 
písků vlastní, že jimi liší se od foraminifer slínů a jílů a že nemají 
se stářím pranic společného. 

Přiznávám se k názoru A. Rzehakovu, že mořská zvířena 
oncophorových písků ivančicko-oslavanské oblasti shoduje se se zví- 
řenou písků středomoravských. Rozhodně však popírám, že je rázu 
grundského. Kdyby byla, proč pohřešuje typů grundských, proč se jí 
nedostává složení všem grundským zvířenám vlastního a proč že je 
tak chudá, chudičká, zejména mollusky? 

Krásná zachovalosť všech druhů, ať již molluskových, mechovko- 
vých anebo foraminiferových, dotvrzuje správnost názoru Rzehakem 
dříve vysloveného, že byly vyplaveny z míst blízkých. Že ze slínů, 
jež se nám zachovaly v malém, velice důležitém a na zkameněliny 
přebohatém ostrůvku u Kralic, nepocházejí, dokazuje mezi jiným 
i jejich naprosto rozdílný ráz a pak i to, že z lamellibranchiatů onco- 
phorových písků nepřichází ani jediný druh v tamních sedimentech. 

Tř. mathematicko-přírodovědecLá. 1892 29 



450 V. J. Procházka 

Dále podotýkám, že v králickém slinu je domovem druh Pecten denu- 
datus Kss., vzhledem k čemuž zdá se, že jakýsi vztah je mezi kra- 
ickým miocaenem a ztvrdlým slínem Vejhona u Židlochovic (zevrubný 
popis králického miocaenu vydám v době nejbližší). 

Patrně zelenavé sliny měl Dr. Fr. E. Suess 1 ) na mysli, když 
na své přehledné tabulce podložil ivančicko-oslavanské oncophorové 
písky šlírem. Právem-li tak učinil, objasní připomenutý resultát mého 
pozorování, že totiž zmíněné sliny, kde jsou přístupny, ani památky 
po zvířeně neobsahují. A jen tyto sliny v poříčí Jihlavky jsou do- 
stupný. Jich podklad znám není, aniž byly naraženy ve zdejší krajině 
sliny jiné, než jim identické. O šlíru ve zdejší oblasti nemůže býti 
řeči. Předpokládati ho v podkladu zdejších slínů je domněnka ničím 
nedoložená, bezcenná. 

Ěešiti otázku o stáří oncophorových písků a slínů v oblasti 
ivančicko-oslavanské po mém soudě nepodaří se úplně. Vyšetříme 
sice, že mladší jsou písků, z nichž chovají vyplavenou zvířenu, leč 
neurčíme zde jich stáří tak přesně, jak je toho třeba. Pokládám za 
nezbytno prostudovati zejména ony oblasti, kde je zachován jich 
pokrov z mladších vrstev a kde je přístupen jich podklad miocaenní. 



Restmié. 



Zur Stratigraphie áer Oncophoren Sande der Umgebung von 
Ivančic und Oslavan in Máhren. 

Von Vlád. Jos. Procházka in Wien. 

Die Sande von Ivančic und Oslavan sind seit der in den 
fiinfziger Jahren durchgefůhrten ersten geologischen Aufnahme von 
Máhren bekannt Sie wurden damals von Fr. Fótterle ausgeschie- 
den, der ihr Alter ganz richtig als ein miocaenes erkannt hatte. 
Seit jener Zeit blieben diese Gebilde durch mehr als dreissig Jahre 
unbeachtet, bis Prof. A. Rzehak denselben neuerdings seine Auf- 
merksamkeit geschenkt hat. 

Schon im Jahre 1882 war A. Rzehak in der Lage ein Bild 
uber die Fauna dieser Sedimente zu entwerfen. Er gab damals unter 
anderem auch der Ueberzeugung Ausdruck, dass die Oncophoren 



l ) Fr. E. Suess. Beobacbtungen iiber den Schlier in Oberoesterreich und 
Bayern. Annalen der k. k. Naturbistor. Hofmuseums, Wien, 1891, pag. 429. 



Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 451 

Sande za Folge des Einschlusses von marinen Mollusken in den 
Bereich des Grunder Horizontes gehóren, eine Ansicht, der Dr. A. 
Bittner mit Recht entgegengetreten ist. 

Die Ansicht A. Rzehak's und die Zweifel A. Bittneťs bewogen 
mich, eine den obwaltenden Verháltnissen entsprechend intensive 
Ausbeutung der Ivančic-Oslavaner Oncophoren Sande vorzunehmen. 
Es wurde hiebei nicht nur auf den jeweiligen localen Charakter des 
Sediments die gebúhrende Riicksicht genommen, sondern ausserdeni 
wurde ein grosses Gewicht auch auf die Untersuchung und die fau- 
nistische Ausbeutung sámmtlicher in den dortigen Aufschliissen zu- 
gánglichen Lagen gelegt. 

Gleich hinter der Ivančic-Oslavaner Station begegnet man den 
Oncophoren Sanden; tiefe, breite Einschnitte erschliessen dieselben 
und niachen sie leicht zugánglich. Gelbliche , feinkornige Sande 
treten darin in ziemlicher Máchtigkeit auf, denen eine schwache 
Lage lichtaschgrauen marinen Mergels aufliegt. Unversehrt erhaltene 
Fossilien lieferten diese Sande bis zur Stunde nicht; was darin ge- 
funden wurde, waren nur Triimmer von Schalen, worunter solche, 
die der Art Oncojohora socialis und Gardium moravicum angehóren, 
mit Sicherheit festzustellen gelungen ist. 

Im Thale der Jihlavka verschwinden diese Sande vollkommeu und 
treten erst am rechtseitigen Hange in der Náhe der ersten Háuser 
von Ivančic wieder zu Tage. 

Im Ausbreitungsgebiete der Stadt Ivančic findet sich von den 
Oncophoren Gebilden nicht eine Spur; Elluvium und Alluvium breiten 
sich dort uber die Thalsohle aus. 

Das Vorhandensein der Oncophoren Sande am Sudhange des 
St. Jakobberges und am Nordhange des Rheinberges beweist hin- 
lánglich, dass diese Ablagerungen einst auch den Ausbreitungsrayon 
der Stadt einnahmen. Ob sich dieselben noch gegenwartig unter der 
Decke junger Gebilde erhalten finden, ist nicht moglich zu ent- 
scheiden ; so viel mir bekannt ist, wurde das Hangende derselben bis 
zur Stunde nirgends durchteuft. 

Am Jákobberge stósst man nur mehr auf harte Sandsteinknollen, 
die erfullt sind mit Steinkernen der Formen : Oncophora socialis und 
Cardium moravicum] selten werden darin Steinkerne von nicht genau 
bestimmbaren Arten, die ich vorláufig in den Bereich des Genus Bu- 
limus und Valvata stellen mochte, angetroffen. 

Auch die kleinen Sandlappen des dem Jakobberge gegenuber- 
liegenden Rheinberges erwiesen sich als fossilreich. Dieselben fiillen 

29* 



452 V- J - Procházka 

seichte Vertiefungen im Syenite aus und schliessen íniirbe Sandstein- 
knollen ein, die ebenfalls eine bedeutende Menge Steinkerne von 
Oncophora socialis und Cardium moravicum beherbergen. Congerien 
wurden auch in den Sanden und Sandsteinknollen des Eheinberges 
nicht festgestellt ; von Unionen, Melanopsiden, Neritinen etc. gelang es 
auch hier nicht eine sichere Spur zu entdecken. Ausser diesem fau- 
nistischen Merkmalé verdient noch ein anderes hier erwáhnt zu 
werden, und zwar jenes, dass die Individuumháufigkeit der Art On- 
cophora socialis in den Sandsteinknollen des Jakobberges und des 
Rheinberges weitaus grosser ist als die der Form Cardium moravicum. 
Ich hebe dies deshalb her vor, weil dieses Háufigkeitsverháltniss der 
genannten Arten nicht nur den Sandsteinknollen gedachter Fundorte, 
sondern auch jenen der náchst des Buchalberges gelegenen Ein- 
sebnitte und der von Oslavan eigen ist und weil dasselbe in der 
Richtung eine Allgemeinheit fiir das Gebiet der Oncophoren Sancle 
von Ivančic-Oslavan beansprucht. 

Nordlich von Ivančic nehmen grunliche Mergel ein zi^mlich 
grosses Territorium ein. Auf verháltnismássig grossen Fláchen, die 
von diluvialem Lehm iiberlagert sind, sind diesel ben nur in Gráben 
und seichten Einschnitten zugánglich. Von den dortigen Aufschltissen 
verdient der seichte Wegeinschnitt „na Broiěnkách" eine besondere Be- 
rucksichtigung, um so mehr, als er ausser Mergel, Sand und Sand- 
stein auch eine Congerienbank aufschliesst. 

Die Aufeinanderfolge der in diesem Wegeinschnitte zugánglichen 
Lager ist von unten nach oben wie folgt: 

a) grůnlicher Mergel, 

b) eine 40 cm. máchtige Congerienbank, 

c) feiner eisenschůssiger Sand mit hartem Sandstein. 

Der Mergel ist fein, plastisch und hinterlásst nach dem Schlám- 
. men eine bedeutende Menge feinkórnigen Quarzsandes. Bis zur Stunde 
lieferte er keine Fossilien. 

Von besonderem Interesse ist die erwáhnte Congerienbank. Die- 
selbe besteht ausschliesslich aus organischen Ueberresten. Der Haupt- 
antheil au ihrer Zusammensetzung fállt den Schalen der Congeria cf. 
clavaeformis zu. Von anderen Arten wurde erst nach lang andauerndem 
Suchen nur eine Klappe der Form Unio cf. Eseri entdeckt, die jedoch 
leider zerfiel. Ueberhaupt ist der Erhaltungszustand der Schalen ein 
iiberaus ungunstiger ; es gelingt nie unversehrte Exempláre zu sammeln 
und die an den Bruchfláchen als unversehrt scheinenden Klappen zer- 



Ku stratigrafii oncopkorových usazenin ivaněicko-oslavanskýck. 453 

fallen in Fragmente, sobald ínan versucht, dieselben von den ankle- 
benden Triimmer anderer Sclialen zu befreien. 

Der hiesige Sand stimnit mit jeneni der Einschnitte des Bu- 
chalberges, von Oslavan etc. iiberein. Die demselben eingelagerte 
Sandsteinlage ist schwach, hart und wie der Sand fossilleer. 

Óstlich von Ivančic breitet sich der diluviale Lehm fast bis 
zu der Ivančic-Oslavaner Strasse aus. Mergel und sandige Mergel 
sind in dieseni Antheile selten anzutreffen. Sande und Sandsteine 
wurden daselbst iiberhaupt nicht constatirt. Die Congerienbank des 
nicht weit von hier entfernten „Brněnky" Einschnittes konnte gleich- 
falls nirgends entdeckt werden. 

Ziemlich gut, wenn auch nicht besonders tief aufgeschlossen 
finden sich die hiesigen Mergel nordlich von der Oslavaner Strasse, 
in einer etwa 4 Meter tiefen Grube, von wo die Tópfer der Um- 
gebung ihren Thonbedarf decken. Zwei durch Farbe von einander 
verschiedene Mergelbanke werden darin abgebaut und zwar zu unterst 
eine lichtgriine, zu oberst eine dunkelgraue mit einem Stich ins 
violette. Der Thon dieser Lagen ist fein, plastisch, dieselben schliessen 
Gypskrystalle in ziemlicher Menge ein und zwar kommen in der un- 
teren Lage grossere Krystalle als in der oberen vor. Fossilien wurden 
in denselben nicht entdeckt, obzwar ein ziemlich grosses Mergelstuck 
geschlammt und dessen Růckstand sorgfáltig durchsucht wurde. 

Sehr interessant, weil nicht nur gut zugánglich, sondern auch 
fossilreich, erscheinen die in einem rechts von dem von Ivančic nach 
Pádochov fůhrenden Fahrwege gelegenen seichten Einrisse aufgeschlos- 
senen Mergel und Schotter, in die sich ein, vom Dorfe herabkom- 
mendes Báchlein sein Bett eingeschnitíen hat. 

Folgende Schichten sind in dem erwáhnten Einschnitte bloss- 
gelegt, von oben nach unten: 

a) griinlicher, sandiger Thon, etwa 30 cm. máchtig, 

6) gelber Sand, 20 cm. máchtig, 

c) harter Thon, nahé zu 60 cm. máchtig, 

d) grauer, stark sandiger Mergel von uber 1*5 Meter Mach- 
tigkeit. 

Die sandige Mergellage mit eingelagerten, erhárteten Mergeln 
erweist sich bereits nach einer fliichtigen Betrachtung von besonderer 
Wichtigkeit. Ausgezeichnet ist dieselbe durch den auffallenden Fossi- 
lienreichthum und clen ziemlich guten Erhaltungszustand der Geháuse 
ihrer einzelnen Arten. Sie geht nach aufwárts in eine harte Thon- 
lage iiber, nach abwárts in eine dunkelziegelroth gefárbte Schichte, 



454 "V. J. Procházka 

der eine grosse Menge von Permschotter beigemengt ist. Mit diesem 
Wechsel des petrografischen Charakters unserer Bánke scheint der 
Charakter der von denselben eingeschlossenen Fauna Hand in Hand 
zu gehen, wenigstens spricht dafíir einerseits der Umstand, dass die 
Individuenhaufigkeit der in den oberen Lagen eingeschlossenen Formen 
gegeniiber jener der Formeu der sandigmergeligen Lage eine recht 
geringe ist, andererseits deutet darauf hin das plótzliche Aufhoren 
der Thierwelt in der untersten Bank. 

Der locale Charakter der Pádochover brackischen Fauna der 
niergeligen Lage und somit auch der der hoher gelegenen Bánke liegt 
erstlich in dem massenhaften Auftreten der Forni TJnio spec:, deren 
Klappen sich mitunter durch auffallend grosse Diniensionen aus- 
zeichnen, dann in dem Zurůcktreten der Forni Congeria cf. clavae- 
formis und schliesslich in dem gánzlichen Fehlen der in den Sand- 
steinknollen und Sanden des St. Jakobberges, des Rheinberges, des 
Buchalberges, von Oslavan etc. háufigen Form Oncophora socialís. 
Was aber den allgemeinen Charakter dieser Fauna anlangt, so belehrt 
uns schon eine flůchtige Betrachtung des nachfolgenden kleinen Ver- 
zeichnisses, dass derselbe von jenem der Faunen der soeben angefuhrten 
Sande und Sandsteinknollen nicht abweicht. 

Lamellibranchiata. 

Unio sp. 

Congeria cf. clavaeformis Krauss 

Congeria nucleus Rzeh. 

Gasteropoda. 

Melanopsis intermedia Rzeh. 

Planorbis sp. 

Neritina crenulata Klein. 

Ausser den Mollusken wurden Ostracoden in ziemlich grosser 
Artenmenge und in schonem Erhaltungszustande nachgewiesen. Im 
Ganzen konnten bis zum Augenblicke 7 verschiedene Formen unter- 
schieden werden. Von marinen Arten fand sich nicht die geringste 
Spur vor. 

Etwa dreissig Schritte von dem obgenannten Aufschlusse entfernt 
durchschneidet das Báchlein eine schwache Schotterlage und vertieft 
sein Bett in einen griinlichen Mergel. Die Schotterbank ist voli von 
Bruchstucken der Art Congeria cf. clavaeformis, in Folge dessen die- 



Ku stratigrafíi oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 455 

selbe einigermassen an die Congerienbank der „Brněnky" lebhaft 
erinnert; der hiesige Mergel unterscheidet sich petrographisch weder 
von dem grůnlichen Mergel des óstlicken und nordlichen Territo- 
riums von Ivančic, noch von jenem, der in den Einschnitten des 
Buchalberges die dortigen Sande unterteuft. 

Sůdlich des Buchalberges wurden Oncophoren Sande in zwei 
Schluchten untersucht und ausgebeutet. In diesen beiden Einschnitten 
sind dieselben recht gut zugánglich und bis auf ihre Unterlage, 
den grůnlichen Mergel, aufgeschlossen. Die grósste Aufmerksamkeit 
widmete ich der in der nordlichen Schlucht sehr schon aufgeschlos- 
senen obersten Sandbank, in welcher marine Formen zienilich háufig 
auftreten; ani háufigsten jedoch gewahrt man darin Schalen der Art 
Ostrea cochlear, die diese Lage einigermassen kennzeichnet. 

In den sůdlichen von diesen Einschnitten lagert diluvialer Lehm 
direct auf der durch den Einschluss von Sandsteinknollen ausgezeich- 
neten Sandbank. Die soeben erwáhnte Sandlage mit Schalen der Ostrea 
cochlear konnte hier mit Sicherheit nicht nachgewiesen werden. 

Der hiesige Sand, die demselben eingelagerten Mugeln und der 
grunliche Mergel stimmen, was den petrographischen Charakter an- 
langt, mit jenen von Oslavan so sehr ůberein, dass in dieser Be- 
ziehung ein Unterschied kaum angefiihrt werden kann. Um mich 
daher nicht zu wiederholen, fůge ich hier die allgemeinen Charaktere 
dieser Sedimente an. Es verdient, im voraus bemerkt zu werden, 
was bereits frůher hervorgehoben wurde, dass die hiesigen Sande, 
Sandsteinknollen und Mergel mit jenen identisch sind, die sich in 
dem am linken Ufer der Oslava sich ausbreitenden Territorium 
vorfinden. 

Die Sande sind feinkórnig, eisenschiissig, gelblich von Farbe ; 
die denselben eingelagerten Sandsteinknollen entweder hart, oder aber 
miirbe und voli von Steinkernen, unter welchen die der Oncophora 
socialis vorherrschen. Die důnnen Bánke ziemlich festen Sandsteines, 
die den Oncophora-Sanden eingelagert sind, erwiesen sich als fossileer. 
Auch die hiesigen grůnlichen Mergel sind plastisch, fein, fett beim 
Anfuhlen und hinterlassen im Růckstande nicht eine Spur von orga- 
nischen Ueberresten. 

Das Resultat meiner faunistischen Ausbeute der Sedimente, die 
die Einschnitte náchst des Buchalberges aufschliessen, enthalten die 
Verzeichnisse auf pag. 437 (A. Brack-Sůsswasserformen und Land- 
schnecken, B. Marine Formen des Sandes des siidlicheren Einschnittes) 
und pag. 438 (A. Brack-Sůsswasserforinen des Sandes mit Ostrea 



456 V. J. Procházka 

cochlear des nordlichen Einschnittes) ; das Ergebniss, welches die 
Untersuchung der náchst Oslavan gelegenen und leicht zugánglichen 
Oncophoren-Gebilde ergab, enthalten die Verzeichnisse der pag. 441 
(A. Brackische Fornien, B. Marině Formen der obersten Sandbank 
mit Ostrea cochlear), pag. 442 (A. Brack- und, Siisswasserformen der 
die erwáhte Sandbank unterteufenden Sandlage. Die darin verzeich- 
neten Formen entstammen den diesem Sande eingelagerten Mugeln). 
Die náchstfolgenden Verzeichnisse auf pag. 442 bis 444 fuhren Formen 
jener Sandbánke, die im Liegenden der obgenannten zu Tage treten; 
in dem pag. 441 angebrachten schematischen Profile sind dieselben 
mit c u c 2 , c 3 bezeichnet. 

Aus den hier soeben erwáhnten Verzeichnissen geht hervor, 
dass die Brack- und Susswasserfauna der obersten Sandbank mit 
Ostrea cochlear und zwar sowohl der Einschnitte des Buchalberges, 
als auch jener von Oslavan (Želkráty), mit der Fauna der Sandstein- 
knollen des Jakobberges und des Rheinberges identisch ist und dass 
dieselbe nur durch locale Eigenthiimlichkeiten, deren bereits oben 
gedacht wurde, abweicht. 

Auffallend erscheint der zwischen der marinen Fauna der 
obersten Sandlage des Buchalberges und der von Želkráty bestehende 
Unterschied und dies insoferne, als er darin beruht, dass die Form 
Ostrea cochlear in den dortigen Sandbánken fast gar nicht auftritt 
und dass die iibrigen marinen Mollusken darin zu grossen Selten- 
heiten gehóren. Im Gegentheile zu diesem Charakter steht jener der 
in diesen Sandlagen eingeschlossenen Foraminiferen. Man gewahrt 
dieselben ůberall durch einen Typus vertreten, der nur einer Sand- 
facies eigen ist. Mit diesem Charakter der Foraminiferen hángt jener 
der Bryozoen auf das Innigste zusammen und demselben entspricht 
auch der Charakter der Mollusken. 

Ein Blick auf das kleine Verzeichniss der marinen Mollusken 
des Uebersichtsverzeichnisses, geniigt sicherlich vollkommen, um die 
volle Gewissheit zu erlangen, dass wir hier einer Fauna der Sand- 
facies gegeniiber stehen, die mit jener des Sandes Rebešovic noch die 
grósste Verwandtschaft besitzt. 

Prof. A. Rzehak sprach sich bereits uber die Molluskenfauna 
der Sande von Rebešovic dahin aus, dass dieselbe der Grunder Fauna 
gleich komme. Es sei hier nebenbei bemerkt, dass er auch die Sande 
und Sandsteine des Berges Práce bei Sokolnic, dann die von Blaže- 
jovic und ferner die des St. Urban bei Alt-Rousinov zusammen mit 
den Rebešovicer Sanden zu den Grunder Schichten rechnet. Von den 



Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivanéicko-oslavanskýcli. 457 

Sanden und Sandsteiuen des Berges Práce, von jenen von Blažej ovic 
und Alt-Rousinov kann ich bereits irn Augenblicke mittheilen, dass 
dieselben eine Grunder Fauna nicht fiihren. Die Sande mit den ein- 
gelagerten Sandsteinlagen (Mugeln) des Briinner Kesselthales, welehe 
auch als dem Grunder Horizonte angehorig angesprochen wurden, 
sind seit jeher als sehr arm an Fossilien bekannt; unter den wenigen 
von dort bekannten Formen lásst sich ebenfalls nicht eine Spur von 
Grunder Typen constatiren. 

Und selbst die von A. Rzehak aus dem Rebešovicer Sande 
publicirte Molluskenfauna hált den Vergleich mit der typischen 
Grunder Fauna nicht aus. Es ist nicht zu leugnen, dass sie einige 
Formen (Donax intermedia M. Hom., Mactra Besteroti Mayer) ent- 
hált, die bis zur Stunde nur im Grunder Sande gefunden wurden. 
Allein diesen Formen kann man eine entscheidende Wichtigkeit nicht 
einráumen, wenn damit der Gesammtcharakter der Fauna nicht innig 
zusammenhángt. Und eben dieses Letztere geht der Rebešovicer Fauna 
ab. Uibrigens werde ich auf die Besprechung dieser interessanten 
Fauna in der náchsten Zeit eingehen. 

Die marine Fauna der Oncophoren Sande von Ivančic und 
Oslavan lieferte bis nun nicht einen einzigen Grunder Typus; im 
Augenblicke lásst sich iiber ihren Charakter nur das sagen, dass die 
einzelnen Elemente derselben aus Sanden des mittleren Máhren ein- 
geschwemmt wurden, die sich ihrer faunistischen Merkmale zu Folge 
als den Sanden von Pofzleinsdorf, Enzesfeld, Niederleis etc. verwandt 
erweisen. 

Herr Dr. Fr. E. S u e s s fiihrt in der Uibersichtstabelle seiner 
Abhandlung: Beobachtungen iiber den Schlier etc, unterhalb der 
Ivančic-Oslavaner Oncophoren Sande Schlier an. Dem entgegen mochte 
ich bemerken, dass ich dort an Ort und Stelle ,von Schlier nicht 
die geringste Spur zu entdecken vermochte, auch liegen keine ver- 
biirgten Nachrichten vor, dass derselbe dort jemals angebohrt wurde. 
Nicht unwahrscheinlich ist es, dass die Angabe des Herrn Dr. Fr. 
E. Suess, dass unter den Ivančicer Oncophoren Sanden Schlier liege, 
auf die dort thatsáchlich vorkommenden grunlichen Mergel zuriick- 
zufuhren ist, die jedoch mit dem Schlier gar nichts zu thun haben. 



32. 

Miocaen moravský. 

První příspěvek ku poznání rázu zvířeny mořských jílů a slínů severo- 
západe- a středomoravské oblasti. 

Napsal Vlád. Josef Procházka ve Vídni. 

(Předloženo dne 16. prosince 1892.) 

Podnět ku předloženému pojednání zavdal překrásně zachovalý 
fossilní materiál, jejž děkuji vzácné ochotě pana zdravotního rady, 
primárního lékaře dr. K. Katholického v Brně. 

Ukazuje svou velmi pěknou a cennon palaeontologickou sbírku 
dr. K. Katholický upozornil mne na kollekci pečlivě vyplavených 
zbytkův z mořských miocaenních slínů a jílů moravských, v níž k ne- 
malé své radosti jsem shledal mimo jiné i vyplaveniny ze slinu 
brněnského, juliánovského a ze spodního jílu velko-opatovického, 
z usazenin, z nichž brněnský slin, zejména spodní velko-opatovický 
jíl nebude tak hned odhalen a přístupen výzkumu. 

Dávno bylo mou usilovnou snahou nějakým způsobem obdržeti 
z vnitřního obvodu města Brna, čili ze dna polokotliny brněnské, 
slin, jelikož jsem toužil jeho zvířenu zevrubně prozkoumati a tuto 
pak přirovnati ku zvířenám z rozlehlé oblasti miocaenu západní a se- 
verozápadní Moravy mně známým. Leč marně. Rovněž vždy bezvýsledně 
jsem se namáhal, studuje miocaenní oblast požehnaného údolí Malé 
Hany, nalézti v její severní části: v okolí Velkých Opatovic, Jevíčka 
a Jaromeřic někde v tamních zářezech spodní jíl, kterýž dosahuje 
v okolí Boskovic značnou mohutnost a jejž jsem objevil za severním 
koncem vesnice Knihnic, ihned za posledními chalupami přímo na 
perm uložený. 

Se zřetelem k těmto okolnostem jest pochopitelno, že při po- 
hledu na vzácný materiál páně doktorův můj interes byl živě vzrušen, 
a to tím živěji, když se mnou sdělil, že pochodí z hloubky 75°. Jaký 



V. J. Procházka: Miocaen moravský. 459 

tudíž div, že nebyl jsem s to, abych se býval zdržel a ho nepožádal 
o částku pečlivě vyplaveného velko-opatovického zbytku. 

Se srdečnou laskavostí nabídl mi pan dr. K. Katholický 
svůj velko-opatovický materiál ku prozkumu a zároveň i ostatní, 
z něhož jsem upotřebil v té chvíli pro mne nejdůležitější brněn- 
ského a juliánovského slinu. Běželoť mně, dokončuje popis ve- 
škeré miocaenní oblasti západní a severozápadní Moravy, předem 
o vyšetření vztahu tamních, namnoze velice bohatých zvířen ku středo- 
moravským, zejména k oněm, jež uzavírají sliny v bezprostředním 
sousedství písků proložených pískovcovými lavicemi, které se pova- 
žují za aequivalent grundských písků. 

Za vzácnou podporu a ochotu, budiž mi dovoleno panu dr. K. 
Katholickému můj nejsrdečnější vzdáti tu dík. 

Velké Opatoviee. 

Miocaenní obvod velko-opatovický splývá s jevičským a jaromě- 
řickým. Náleží velikému proudu miocaenních sedimentů, jež vynikše 
z údolí Svitavy do údolí Malé Hany táhnou přes Velké Opatoviee, 
Jaroméřice k Trnavce a dále k severu do Cech. 

Křídové a permské vrstvy podestýlají zdejší miocaen. Na velkých 
prostorách podkládá ho perm, toliko severovýchodně od dědiny 
Velkých Opatovic plenerový pískovec. 

Pátráme-li ve zdejším okolí po miocaenu, suažíce se jeho hra- 
nice přesně vymeziti, přesvědčíme se velmi záhy, že i tu pokrov 
mladších diluviálních vrstev přístup k němu zamezuje. Poptáváme-li 
se ve vesnici, byl-li kdy při kopání hlubších studen, zmol a jám slin 
dosažen, zvíme vždy, že ano, a sice že téměř na celém prostranství 
dědiny a v polích směrem k údolní ose, ať kopáno kdekoliv. Leč 
o tmavém jílu tamnější sousedé neví ničeho. 

Za svého pobytu ve zdejším okolí dověděl jsem se od lidí na 
železničním násypu pracujících, že i tento byl naražen, když vrtali 
artéskou studni u železničního nádraží. K mému nemalému žalu 
nebyl však nikdo s to, aby mi opatřil kus jílu, aniž jsem ho našel 
na místě, kde studna byla vrtána. 

Jakkoliv jsem neměl žádných pochybností o povšechném petro- 
grafickém rázu tohoto jílu, poučen byv četnými popisy o jeho vlast- 
nostech, tož přec byl jsem v nejistotě o jeho zevrubné povaze, neboť, 
což jsou platný mnohdy i popisy, schází-li přímý názor věci, a co 
je platná znalost petrografického rázu horniny, když neznáme povahu 



460 V. J. Procházka 

její zvířeny a máme přesně vymeziti její stáří. Toto vědomí mne 
ovládalo, když jsem vyslechl zprávy dělníků o tmavém jílu zdej- 
šího okolí. 

Po prozkumu zvířeny zmíněné vyplaveniny, ovšem je i po této 
stránce jasno a my jsme nyní s to, abychom přesně usuzovali o re- 
lativním stáří a vztahu velko-opatovského miocaenu a jeho vztahu 
netoliko k sousedním obvodům, jevičskému a jaroměřickému, nýbrž 
i k ostatním miocaenním oblastem moravským. 

V těchto okolnostech spočívá význam vyplaveniny velko-opato- 
vické a nabude ještě větší váhy, pomníme-li, že spodní jíl, z něhož 
pochodí, přikrytý mocnou vrstvou ze slinu a diluviální hlíny složenou, 
učiněn je za nynějších okolností nepřístupným. Po zkušenostech uči- 
něných při kopání studně u železniční stanice asi tak hned někomu 
nenapadne kopati studni anebo hloubiti jámy do hloubky 75°. 

Jak již dříve podotknuto, pochází jíl, o jehož zvířeně níže je 
řeč, z hloubky 75°. Co do petrografické povahy, soudím, že podobá 
se úplně jílu knihnickému, boskovickému, peruckému u Lysic, la- 
žánskému u Kudice, boračskému, lomničskému, mor. třebovskému 
atd., vůbec jílům, které, kdekoliv se vyskytnou zároveň se sliny anebo 
s litavskými vápenci, tyto podestýlají. Jako tyto i on zanechal po 
plavení toliko krásně zachovalou zvířenu. Stěny schránek foraminifer 
zbarveny jsou buď na hněclo anebo na tmavohnědo až do černá. 
Úplně černé, částečně zkyzovatělé jsou ulity druhu Spirialis valva- 
tina Rss., které se po této stránce docela rovnají moravsko-třebovským. 

Do následujícího seznamu vepsány jsou všechny druhy, jež se 
mi podařilo zevrubně a přesně určiti; úlomků nevšímáno. Písmena 
seznamu, k jednotlivým druhům připsaná, znamenají, že ten který 
druh shledán : vz velmi řídkým, vč velmi častým, z řidkým, č častým. 

For amin ifera . 

Biloculina contraria ďOrb vz 

Spiroloculina canaliculata ďOrb č 

„ excavata ďOrb č 

„ tenuis Rss č 

Miliolina Akneriana ďOrb vz 

„ Partschii ďOrb vz 

„ foeda Rss č 

Textularia carinata ďOrb vč 

„ depertida Rss. ....... z 

Sturi Karr z 



Miocaen moravský. 461 

Bigenerina capreolus ďOrb vz 

Gaudryina Badensis Rss z 

Clavulina cominunis ďOrb z 

Bulimina pupoides ďOrb č 

„ Buchiana ďOrb č 

„ affinis ďOrb z 

„ aculeata ďOrb č 

„ subteres Brady z 

Boliviím pimctata ďOrb č 

„ robusta Brady z 

Chilostornella ovoidea Rss z 

Lagena apiculata Rss z 

„ vulgaris Walk. . . z 

„ oxystoina Rss z 

„ Katholickyi nov. spec z 

Nodosaria (G) laevigata ďOrb z 

hispida ďOrb z 

„ Knibniciana Karr. ..... č 

„ „ var. striatula Karr. z 

conspurcata Rss z 

„ cf. simplex Silvestři .... z 

„ (D) perversa Neug z 

„ (D) conferta Neug z 

., (D) Roemeri Neug. z 

(D) Badensis ďOrb z 

„ (D) elegans ďOrb č 

„ (D) cf. scabra Rss z 

(D) Adolphina ďOrb z 

(D) sp z 

Marginulina hirsuta ďOrb. ...... z 

„ variabilis Neug z 

Cristillaria Wetherella Jones č 

„ simplex ďOrb z 

„ cultrata Montf. z 

„ calcar ďOrb. . z 

„ austriaca ďOrb č 

„ depauperata Rss z 

Polyuiorpbina compressa ďOrb .... z 

„ digitalis ďOrb. • . . . , z 

austriaca ďOrb č 



462 V. J. Procházka 

Polyinorphina inequalis Rss č 

„ sorovia Rss z 

Uvigerina semiornata ďOrb vč 

„ pygniea ďOrb z 

Globigerina bulloides ďOrb č 

„ bulloides var. triloba Rss. . z 

„ universa ďOrb č 

Orbulina universa ďOrb č 

Pullenia sphaeroidea ďOrb z 

Discorbina versicularis Lam z 

Truncatulina Ungeriana ďOrb č 

„ Kahlembergensis ďOrb. . . z 

Pulvinulina Hauerii ďOrb č 

Epistomina Partschii ďOrb č 

„ nana Rss . . . č 

Rotalia Soldani ďOrb vč 

Nonionina communis ďOrb č 

„ Soldanii ďOrb č 

Polystomella crispa Linné vz 

Echinodermata. 
Tenké malé ostny a maličké ambulakrální destičky, kteréž při- 
pomínají ambulakárlní desky druhu Brissopsis ottnangensis. 

Gasteropoda. 

Hydrobia Partschi Ffld vz 

Spirialis valvatina Rss č 

Ostracoda. 

Caudona strigulosa Rss vz 

„ crystallina Rss č 

Cythere aerinacaeus Boru vz 

„ plicatula Rss z 

Cytheridea Miilleri Miinst. z 

Cytherella -auriculata Rss vz 

„ compressa Miinst vz 

Pisces. 

Otolithus (Berycidarum) moravicus Proch. vz 

„ „ pulcher Proch. . vz 

„ „ fragilis Proch. . vz 

» » sp vz 



Miocaen moravský. 463 

Mikrofauna velko-opatovického jílu souhlasí velmi nápadně se 
zvířenami jílů nalezišť již dříve vzpomenutých, totiž s knihnickou, 
boskovickou, pěničkou, lažanskou, boraČskou, lomničskou a morav.-tře- 
bovskon. Největší příbuznost jeví však se zvířenou jílu morav.-třebov- 
ského a řepského, do jejíhož obvodu ji i stavím. Zajímavá je pak 
i tím, že poskytla dva další druhy, které byly dosud známy toliko 
z nynějších moří, jsou to: Bulimina subteres Brady 1 ) zjištěna v moři 
při pobřeží skotském, irském, v jižním atlantském a velkém oceánu 
ve hloubkách 420—1125 uzlů a druh Bolivina róbusta Brady, 2 ) kterýž 
na výpravě „C halí enge rove" vyloven byl nedaleko pobřeží dobré 
naděje, v severním pacifickém a jižním atlantském moři z hloubek 
15-800 uzlů. 

Pokud se velmi chudé makrofauny opatovického jílu týče, srov- 
nává se s oněmi dříve uvedených nalezišť. 

Brno. 

Na severu ze syenitu, na západu z dioritických břidlic, z permu 
a spodního devonu, na východu ze syenitu a bílé jury složené svahy 
polokotliny brněnské ovrubují na straně polední a severní pásem ši- 
rokým, nesouvislým, roztrhaným sypké písky pevnými lavicemi pí- 
skovce proložené, tu mohutné, jinde slabé. 

Na poměrně velkých prostorách přikrývá tamní miocaen dilu- 
viální hlína a alluvium, k nimž druží se na jihovýchodě diluviální 
štěrky. Tyto mladé usazeniny zavinily, že máme o miocaenu brněnské 
kotliny dosud toliko chatrné zprávy, přes to, že na zmíněných svazích 
písky v hlnbokých lomech jsou otevřeny a velmi snadno přístupny. 
Tyto jsouce zkamenělinami velice chudičké nelákaly a mořské jíly ob- 
vodu města, přikryty jsouce neprostupným příkrovem mladých sedi- 
mentů a mořem domů, zůstaly více méně netknuty vzdor tomu, že 
se vědělo a již zjištěno bylo, že chovají velmi bohatou a krásně za- 
chovalou mikrofaunu. 

Ký div, že až dosud nemáme jasný obraz ani o sledu vrstev 
po dně zdejší polokotliny rozložených, ani o jich zvířenném rázu 
a že jest nám po tu chvíli vzíti vděk kratičkou zprávou o kopání 
studně v brněnských jezuitských kasárnách z roku 1837, dle níž 
pod diluviem byl proražen slin, načež kopáno v písku až do hloubky 
351 stop. 



1 ) H. B. Brady. Report on the Foraminifera pag. 403, pl. L., fig. 17, 18. 

2 ) H. B. Brady. Tamže pag. 421, pl. LIIL, fig. 7—9. 



464 V. J. Procházka 

Prof. A. Rzehak sice se domýšlí, že zmíněné písky v kasárnách 
prokopané jsou aequivalentní pískům svahu polokotliny, což jest velmi 
pravděpodobno'; chceme-li však, aby náš soud vzhledem k identičnosti 
písků obvodu města Brna, za nynějších okolností téměř nepřístupných 
oněm svahů měl patřičné váhy, pak nezbývá než vyčkati, až bude 
kopána v obvodu města hluboká studna a příležitost tuto náležitě vy- 
užitkovati. Vždyť leží na bíledni, že toliko jedině na základě důklad- 
ného přirovnání petrografického a faunistického rázu a bedlivého sle- 
dování polohy vrstev jest možný správný soud o stáří přikrytých písků 
bezprostředního obvodu Brna a oněch na svazích polokotliny. Toto 
poslední nelze dosti vřele odporučiti, zejména při studiu miocaenního 
obvodu brněnského. 

Budiž zde ještě o těchto píscích podotknuto, že zařaděny A. Rze- 
hakem do grundského horizontu, přes to, že v nich nenalezeno ani 
jednoho grundského typu, který by počin takový aspoň částečně oprav- 
ňoval. Z vlastní zkušenosti vím, jak těžko je v píscích husovických 
obřanských, žídenických atd. zjistiti fossilie; pochybuji vůbec, že 
podaří se kdy objeviti v nich bohatší zvířeny. Jak slabou záruku po- 
skytuje petrografický ráz miocaenních hornin, běží-li o rozpoznání 
forchtenavských, enzesfeldských písků od grundských, je dostatečně 
známou věcí a v tomto případě nelze mu i při dobré vůli pražádné 
váhy přisuzovati. 

Zevrubnější zprávy o brněnských píscích sdělím v době nejbližší 

První pokus nastíniti zvířenný ráz brněnského slinu, učinil Dr. E 
Bunzel. Prozkoumav ze tří různých míst městského rayonu (ze 
staveniště nynějšího c. k. prvního německého gymnasia, ze staveniště 
domu poblíž onoho gymnasia a ze solné ulice) foraminifery, sdělil 
o obdržených výsledcích kratičkou zprávu v sezení c. k. říšského geo- 
logického ústavu. Zevrubný popis brněnských foraminifer, jak původně 
zamýšlel, Bunzel nevydal. Podotýkám, že jeho všeobecný nárys cha- 
rakteru foraminifer brněnského slinu, jak ho hrubě načrtl ve své před- 
běžné zprávě, odpovídá okolnostem, ovšem až na tak zv. druhy velmi 
rozšířené, rozšířené atd., kterým nelze přisouditi takovou důležitost, 
jakou Bunzel považoval za možnou. 

Slin, o jehož zvířeně je tu řeč, byl vykopán na pekařské ulici, 
na proti sadům Františkovým, ve hloubce asi 4 stop, při Kladení ply- 
nového potrubí. Po petrografické stránce rovná se úplně évanovickému, 
křenovickému atd., neobsahuje krystallů sádrových, vůbec nic kromě 
organických zbytků. Po detritu starších hornin marně pátráno. 



Miocaen moravský. 465 

Jak z následujícího seznamu vysvitne, zvířenu brněnského slinu 
sluší označiti bohatou. Zvláště foraminifery vyznamenávají se roz- 
vojem překrásným. Zachovalosť jich schránek je výtečná. Tolikéž se 
se má s ostrakody. 

Foraminifera. 

Spiroloculina tenuis Rss ... o, 

Miliolina (T.) consobrina Rss. ..... vz 

Graudryina Badensis ďOrb z 

Clavulina communis ďOrb. ...... č 

„ cylindrica Hantk vz 

Bulimina pupoides ďOrb vz 

„ Buchiana ďOrb z 

Bolivina punctata ďOrb č 

„ dilatata Rss vz 

Karreri nov. spec vz 

Lagena cf. globosa Walk. sp vz 

„ apiculata Rss. vz 

„ vulgaris Walk vz 

„ vulgaris var. semistriata Will. . vz 

„ Reussi nov. spec, vz 

„ gracilissima Seguenza vz 

„ amphora Rss z 

„ gracilis Walker z 

„ Moravica nov. spec z 

„ cf. Silvestrii Seguenz vz 

„ Brunnensis nov. spec z 

Nodosaria (G) laevigata ďOrb vz 

„ pyrula ďOrb vz 

„ longiscata ďOrb vz 

„ hispida ďOrb č 

„ (D) inornata ďOrb vz 

„ (D) Ferstliana Cžiž z 

„ (D) inermis Cžiž vz 

„ (D) depauperata ďOrb ... z 
„ (D) ďOrbignyana Neug. . . . vz 

„ (D) Badensis ďOrb z 

„ (D) mucronata Neug z 

„ (D) elegans ďOrb. č 

„ (D) acuticauda Rss z 

Tř. mathematloko-přírodovědecká. 1892. 30 



466 v - J - Procházka 

Nodosaria (D) Reussi Neug vz 

„ (D) consobrina ďOrb vz 

„ (D) trichostoma Rss vz 

„ (D) indiíFerens Rss. . . . . . vz 

„ (D) Boueana ďOrb. . . • . . z 

„ (D) guttifera ďOrb vz 

„ (D) scabra Rss. ...... vč 

(D) Adolphina ďOrb č 

„ (D) acuta ďOrb. . . . . . . vz 

Frondicularia laevigata Karr vz 

„ Medelingensis Karr. . . . č 

„ semicosta Karr vz 

Marginulina hirsuta ďOrb z 

variabilis ďOrb z 

„ regularis ďOrb vz 

Vaginelina Badensis Neug vz 

„ margaritifera Batsch. sp. . . z 
Cristellaria simplex ďOrb. . . . . . . vz 

„ Wetherella Jones .... vz 

„ compressa ďOrb vz 

„ lanceolata ďOrb vz 

„ crassa ďOrb vz 

„ cassis ďOrb vz 

„ cf. Moravica Karr vz 

„ cultrata Montf. z 

„ arcuato-striata Hautk. ... z 

„ calcar ďOrb vz 

„ echinata ďOrb z 

„ austriaca ďOrb vz 

„ intermedia ďOrb z 

„ imperatora ďOrb z 

„ depauperata Rss č 

Polymorphina digitalis ďOrb vz 

„ austriaca ďOrb z 

„ inaequalis Rss vz 

„ equalis ďOrb vz 

„ pleurostoinelloides Karr. . vz 

Uvigerina canariensis ďOrb vz 

„ urnula ďOrb vč 

semiornata ďOrb Č 



Miocaen moravský. 4g7 

Uvigerina angulosa Wiíliain. . . . . . č 

„ pygmea ďOrb. . . . >:.i •■; . . .. z 

Globigerina bulloides ďOrb. z 

„ bulloides var. triloba Rss. . . vč 

Orbulina universa ďOrb vč 

Sphaeroidina bulloides ďOrb . vč 

Discorbina rosacaea ďOrb. ...... č 

Truncatulina lobatula Walk. et J. ... z 

„ lobatula var. Bouěi ďOrb. . z 

„ Akneriana ďOrb vz 

„ Ungeriana ďOrb z 

„ reticulata Cžiž z 

„ praecincta Karr z 

„ Dutemplei ďOrb č 

„ Haidingeri ďOrb. ..... z 

„ affinis Cžiž vz 

Kotalia Soldani ďOrb z 

Spongia. 
Pachastrella spec. (Jehlice) z 

Echinodermata . 
Ostny. 

Ostracoda. 

Candona cristellina Rss. ...... vz 

„ strigulosa Rss. vz 

„ nov. spec vz 

Bairdia subdeltoidea Můnst. var vz 

Cythere cf. plicatula Rss. ....... z 

Povšechný ráz foraminiferové zvířeny brněnského slinu neliší se 
valně od zvířen slínů západo- a severozápadomoravských. Přísluší 
k nim již vzhledem ku poměrnému zastoupení jednotlivých rodův 
druhy a seskupením těchto. Druhy v oněch moravských obvodech na- 
lezené, béřou i na složení této zvířeny účast. Rozdíl záleží u velikém 
individuelním rozvoji Globigerin, druhu Orbulina universa a téměř 
v úplném scházení druhů rodu Textularia. 

Pokud se Globigerin a druhu Orbulina universa týče, třeba po- 
ukázati ku zvláštnosti západo- a severozápadomoravského miocaenu. 
Zvtáštnosť tato záleží v tom, že ať v tamnějších jílech, ať ve slínech, 
anebo ve slínových vložkách litavského vápence a jeho písčitých, la- 

30* 



468 v - J- Procházka 

vicích hledáme, nikde nezjistíme pravé globigerinové zvířeny, ve kterých 
by tyto zaujímaly téměř 50% individuelního množství všech druhů. 
Bral jsem při výzkumu moravských miocaenních oblastí zvláštní zřetel 
ku rozvoji Globigerin, ale nenašel jsem podobného poměru na nale- 
zištích bohatých foraminiferami v oblasti západomoravské : Evanovice, 
Čebín, Drásov, Tišnov, BoraČ, Železný, Lomnická, Řepka a Lomnice 
ani v oblasti severozápadomoravské : Černá Hora, Blansko, Lažánky, 
Bořitov, Žirůtky, Bejkovice, Lysice, Drnovice, Sebranice, Boskovice, 
Sudice, Kuchnice, Světlé Jevičko, Jaroměřice, Úsobrno, Velké Opa- 
tovice, Trnávka, Mor. Třebová atd. 

Výsledek, k němuž jsem dospěl, vrcholí u výroku : pravé globi- 
gerinové sliny a jíly rozprostírají se toliko po střední Moravě, dosahu- 
jíce až po výchoze údolí jižních výběžků vysočiny českomoravské. Do 
těchto údolí nevnikají. Tamní sliny a jíly Globigeriny sice přechová- 
vají, avšak toliko v nepatrném individuelním množství. 

Myslímeliž sobě individuelní množství globigerin brněnského 
slinu redukováno, obdržíme zvířenu slinu evanovického, kteráž s ní 
těsně souvisí. Identická však je se zvířenami slinu juliánovského 
a lulčského. 

Juliánov u Brna. 

Mezi Novou horou a návrším u křížů (Fredamberg speciální mapy 
generálního štábu) východně od Brna, rozprostírá se pruh miocaenních 
usazenin od západu k severovýchodu, přikrývaje na severu syenih 
na východu vápenec bílé jury. Písek proložený pískovcovými lavicemi 
a slin účastní se na složení zdejšího miocaenniho obvodu. Onen od- 
krývají hluboké lomy na četných místech, tento vystupuje na den tu 
a tam v jamách, kde diluviální pokrov je proražen. 

Ačkoliv již dříve znám, nepodnítil juliánovský slin po dlouhou 
dobu nikoho z moravských geologů a sběratelů zkamenělin všimnouti 
si jeho zvířeny. Až tepré pan dr. K. Kat holický věnoval i této 
svou pozornost, jemuž děkuji veškerý materiál, o němž je tuto řeč, 
a jenž po pečlivém a pozorném plavení byl obdržel. 

Pokud se petrografického rázu juliánovského slinu týče, třeba 
dodati, že je barvy šedožluté, že obsahuje poměrně mnoho vápna; je 
jemný a hnětný. Po plavení nezanechává mimo organické zbytky 
ničeho. I jeho vyplavenina osvědčila se, právě jako slinu brněnského 
a evanovického téměř prosta detritu a písku. Barva schránek sou- 
hlasí s onou schránek slinu brněnského, evanovického, lulčského, ho- 



Miocaen moravský. 469 

lubického atd., jest žlutá anebo bílá. Zachovalosť fossilií jest výtečná, 
zejména foraminifer a ostrakodů. 

Bohatost tohoto slinu zvířenou znázorní přiložený seznam. 

Foraminifera. 

Spiroloculina tenuis Rss č 

Clavulina communis ďOrb z 

Bulimina aculeata ďOrb vz 

„ affinis ďOrb z 

„ Buchiana ďOrb z 

Virgulina Schreibesii Cžiž vz 

Bolivina punctata ďOrb č 

„ robusta Brady vz 

„ Karreri nov. spec vz 

Lagena acuticosta Rss vz 

„ apiculata Rss. ........ č 

„ globosa Walk. sp vz 

„ vulgaris Will. ..... . . vz 

„ tenuis Born . . vz 

„ gracilicosta Rss vz 

„ striata ďOrb vz 

„ carinata Rss vz 

„ laevigata Rss č 

„ gracillima Seguenz z 

„ Moravica nov. spec vz 

„ Orbignyana Seguenz vz 

Nodosaria (G) laevigata ďOrb z 

„ (G) elliptica Rss vz 

„ ambigua Neug z 

„ multicosta Neug vz 

„ ambigua Neug. č 

„ bispida ďOrb z 

„ neglecta Rss vz 

„ (D) conferta Neug vz 

„ (D) Badensis ďOrb vz 

„ (D) Ferstliana Cžiž vz 

„ (D) elegans ďOrb. ; . . . . z 

„ (D) Reussi Neug vz 

„ (D) scripta ďOrb vz 

„ (D) acuta ďOrb. ... - . . z 



470 V. J. Procházka 

Frondicularia folicula Karr. . . . . . . vz 

„ interrupta Karr. . . . . . vz 

Marginulina hirsuta ďOrb. ...... vz 

„ variabilis Neug z 

Cristellaria simplex ďOrb č 

„ Wetherella Jones z 

„ reniformis ďOrb vz 

„ incompta Rss z 

„ crassa ďOrb. ....... vz 

„ cassis Mich. et Moll. sp. . . vz 

„ cultrata Montf. č 

„ calcar ďOrb z 

„ clypeiformis ďOrb z 

„ austriaca ďOrb č 

„ intermedia ďOrb č 

„ depauperata Rss vč 

Polymorphina (Gt.) problema ďOrb. . . vz 
„ (Gt.) digitalis ďOrb. . . . vz 

„ (Gt.) pupoides ďOrb. . . č 

(Gt.) gibba ďOrb vz 

Uvigerina angulosa Well č 

„ pygmaea ďOrb č 

Globigerina bulloides ďOrb vč 

„ bulloides var. triloba Rss. . vč 

Orbulina universa ďOrb č 

Pullenia bulloides ďOrb č 

Sphaeroidina bulloides ďOrb č 

Discorbina rosacaea ďOrb vz 

Truncatulina lobatula ďOrb vč 

„ lobatula var. Bouci ďOrb. . vz 

„ Dutemplei ďOrb vz 

„ Ungeriana ďOrb z 

„ praecincta Karr č 

„ reticulata Cžiž vz 

Pulvinulina Hauerii ďOrb vz 

Rotalia Soldanii ďOrb z 

Nonionina communis ďOrb vz 

„ Soldanii ďOrb. ....... č 

Echiuo dermata . 
Ostny č 



Miocaen moravský 47 ^ 

Ostracoda. 

Candona crystallina Rss vz 

Cythere erinacaeum Born č 

„ asperrima Rss z 

„ reticulata Rss vz 

„ cornuta Rom vz 

Jak již zběžné přirovnání této zvířeny k oné brněnského slinu 
s dostatek nás poučí, nepanuje žádný rozdíl mezi rázem těchto 
zvířen, ani tak nepatrný, z něhož by se dalo souditi, že ony zvířeny 
žily za okolností různými fysikálními vlivy změněných. Přirovnáme-li 
je zevrubně a poznavše jich povšechný ráz, přihlédneme-li též i k jich 
detailům, jest nám pak doznati, že úplně shodný jsou. Tato jich 
souhlasnost jeví se pak i v té zajisté zajímavé okolnosti, že s palaeon- 
tologickým rázem zvířeny srovnává se petrografický habitus horniny. 



Eesumé. 

Das Miocaen von Mahren. I. Beitrag zur Keimtniss der 

Fauna der marinen Tegel und Mergel des nordwestlichen 

und mittleren Oebietes von Mahren. 

Von Vlád. Jos. Procházka in Wien. 

Das Materiál zu der vorliegenden Arbeit verdanke ich der Li- 
beralitát des Herrn Sanitátsrathes Med. Dr. K. Kat holický in 
Brunn. 

Dasselbe entstammt dem dunkelblauen Tegel von Gross-Opatovic, 
dem Mergel von Brunn und jenem von Juliánov náchst Brunn. Es 
wurde durch sorgfáltiges Schlámmen erhalten, wobei ein besonderes 
Augenmerk auf die winzig kleinen Foraminiferenformen, namentlich 
auf die Vertreter des Genus Lagena etc, die bei flůchtigem Schlám- 
men in der Regel verloren gehen, gerichtet wurde. Von besonderem 
Interesse und Wichtigkeit ist der Schlámmruckstand des bláulichen 
Tegels von Gross-Opatovic. Derselbe verdient unsere volle Beachtung 
schon deshalb, weil er einem Tegel entstammt, den man in der dor- 
tigen Umgebung nicht so bald in der Lage sein wird, wieder vor die 
Augen zu bekommen, und zwar aus dem Grunde, weil derselbe von 
einer ziemlich máchtigen Lage gelblichen marinen Mergels und vom 



472 V. J. Procházka 

diluvialen Lehm vollkommen verdeckt ist. Aber auch die iibrigen 
von den hier angefiihrten Schlámmrůckstánden verdienen beriicksichtlgt 
zu werden, weil dieselben eine reiche, bisher nicht bekannt gewesene 
Microfauna liefern, auf Grund welcher es nicht schwer fállt, sich ein 
Bild iiber den Charakter der Foraminiferen der Mergel des Briinner 
Kesselthales und ubedas Verháltniss derselben zu den Foraminiferen- 
faunen des west-, nordwestlichen und mittleren máhrischen Miocaenr 
gebietes zu bilden. 

Gross-Opatovic. 

Das hiesige Miocaendepót blieb selbst Prof. A. Reuss unbe- 
kannt; es wáre sicherlich auch in der neuesten Zeit unbeachtet ge- 
blieben, wenn es nicht Herrn Dr. K. Katholický gelungen wáre, 
von dort eine Tegelprobe zu erhalten. 

Die Opatovicer marinen Mergel und Tegel sind, wie bereits 
oben hervorgehoben wurde, unter den gewohnlichen Verháltnissen un- 
zugánglich. Erstere werden nur dann erreicht, wenn das Hangende 
derselben, eine ziemlich máchtige Lage diluvialen Lehnis durchteuft 
wird; letztere nur gelegentlich von Tiefbohrungen. Diese werden 
aber in der dortigen Gegend áusserst selten vorgenommen ; bis jetzt 
ist dort nur eine einzige Tiefbohrung durchgefuhrt worden und zwar 
gelegentlich des Eisenbahnbaues. Die in Rede stehende Tegelprobe 
stammt von dieser Bohrung her aus einer Tiefe von 75 Klafter. 

Das Gross-Opatovicer Miocaendepót gehórt dem grossen Zuge 
von Miocaengebilden, Tegel, Mergel, Leithakalken und Sanden an 
welcher das Thal der Kleinen Hana ausfullt. Es hángt im Norden 
mit dem Miocaengebiete von Jevíčko, im Osten mit jenem von Jaro- 
meřic und Úsobrno zusammen. Das Grundgebirge desselben wird im 
Osten von den Gebilden der oberen Kreideformation, im Norden von 
jenen des Perm gebildet. An der Zusammensetzung desselben nehmen 
zuoberst aschgrauer, bis gelblicher, kalkiger Mergel vom Charakter des 
Mergels von Jaroměric und Úsobrno, zu unterst dunkelblauer Tegel 
Antheil, welch letzterer, wie dařur sámmtliche in Erfahrung gebrachte 
Merkmale sprecheo, in Bezug auf seine petrographische und faunisti- 
sche Eigenschaften dem Tegel von Knihnic, Boskovic, Perná bei 
Lysic, Lažánky náchst Rudic etc. gleich kommt. Dieser Thon ist 
dunkelblau bis schwarz von Farbe, fein, plastisch und hinterlásst 
nach dem Schlámmen eine bedeutende Menge von wunderschón er- 
haltenen Schalen der Foraminiferen und Ostracoden im Ruckstande. 



Miocaen moravský. 473 

Von Mollusken war in dem mir v